Jedu autem a hraje mi nová písnička, kterou jsem právě objevila. Jsem nadšená. Když dohraje, pustím ji znovu… a pak klidně ještě jednou. Nebo dvakrát – pokud jedu dostatečně daleko. Považuju to za neškodnou mánii a nikdo neprotestuje. Možná proto, že mými nejčastějšími spoluposluchači jsou mí psi:))
Opravdu nevím, co určuje, že se pro mě nějaká písnička stane hitem. Co ta hudba obsahuje, že to se mnou v daný okamžik natolik souzní, že ji chci slyšet znovu a znovu. Jsou to písničky, či obecně hudba mnoha žánrů, často nesrovnatelných. Nesnažím se tomu porozumět – já přece taky nejsem pořád stejná, že ne?
Mým posledním úlovkem je písnička „Photograph“ od Eda Sheerana. Tohoto zpěváka poslouchám už delší dobu, ale bez toho, že bych si rovnou stáhla celá alba – hledám a nacházím jednotlivé písničky. A užívám si je – na rozdíl od Martina, který ho tedy moc nemusí:)) Ale jsem chápavá žena, takže když jedeme spolu v autě a posloucháme hudbu z mého mobilu, tak sérii Edů Sheeranů přeskakuju. On mi dělá podobnou laskavost třeba s Levellers. Od těch snesu jednu, možná dvě písničky za sebou, ale celé album by mě spolehlivě ubilo.
Přemýšlela jsem, proč je to poslední měsíce právě Ed Sheeran? Je to zpěvná hudba. Přijde mi normální, tedy zabývající se takovým životem, jaký znám i já. Většině textů rozumím i na poslech, kde ne, tam si pustím anglické titulky – napsanému rozumím prakticky vždy. Takže s ním mohu zpívat – aspoň refrény! Navíc mi ten zrzek přijde milej. Kluk:))
A tak si teď aspoň jednou denně koupu duši v jeho baladách a občas mě napadne – co to bude příště? Metal? Pop? Rock? Jazz? Klasika? Nevím a nedokážu to předpovědět. Ale jedno vím jistě: až mě to popadne, budu tu píseň nebo skladbu hrát pořád dokola. A až mě přejde akutní fáze, uložím si ji do svého obsáhlého playlistu na Spotify a budu se těšit, kdykoliv na ni přijde řada:))
PS: Ach ano, díky tomuto přístupu už mám playlist plný radosti. Velmi, opravdu velmi různorodý playlist!:))
Oficiální video: https://www.youtube.com/watch?v=nSDgHBxUbVQ
Video s titulky: https://www.youtube.com/watch?v=SOj8sk9L-CM
A tak se dnes ptám: jaká hudba souzní s vámi právě teď? Střídáte žánry, nebo máte své stálice? Hrajete si oblíbené písničky pořád dokola – aspoň nějaký čas?:)) A jak se vám líbí „Fotografie“ od Eda Sheerana?
Mám ráda ticho, hudbu používám pouze občas, podle nálady.
A jak napsala Dede – děti jsou výtečným zdrojem nových písní (občas požádám čtrnáctiletou vnučku, ať mi pustí, co poslouchá – většinou je to pro mě utrpení, ale tahle jsem se seznámila třeba s Aviciim, kterého můžu…)
Ešte na tému obnovených starších nahrávok, ku ktorej dole píše krakonoš (ale nechce sa mi to už dávať tam celkom na koniec). Remastrovanie a digitalizovanie môže byť aj na škodu. Otec nedávno od niekoho dostal vinylku Žltú ponorku od Beatles, lenže remastrovanú z roku 1999. A hovorí, že sa to nedá počúvať. My máme Beatles napočúvaných v tých pôvodných verziách, so všetkými nedokonalosťami a ruchmi v pozadí, s ktorými sa to vtedy nahrávalo. Keď jednotlivé zvukové stopy zdigitalizujú a namixujú nanovo, je to čisté, dokonalé a … úplne prázdne. Chýba tomu veľký kus toho čara, atmosféry či čoho. Takže pre otca aj pre mňa bola táto verzia len veľkým sklamaním (darcovi to ale povedať nemôžeme (chuckle) ).
Jo, remasterovat se musí umět. Já z nahrávek odstraňuji jen to, co do nich vyloženě nepatří, tedy z gramodesek lupance a praskot, z pásků dropouty a šum maximálně mírně potlačím. Když potom porovnám zvuk z vynilu a zvuk z téže nahrávky z CD, je tam všechno, co tam být má. A prodávané remastery také nemusím, souhlas s tím, že se to, až na velmi vzácné výjimky, nedá poslouchat.
Porad dokola muzu v aute poslouchat Marketu Irglovou a Glena Hansarda. Miluju “Falling Slowly” z Once.
https://m.youtube.com/watch?v=FkFB8f8bzbY
Ano, tu znám – je moc hezká:))
Jeden cas jsem „ujížděla“ na monumentální hudbě,např. velké sbory kdy se chvěje každá buňka v těleBěžně mám ráda country,českou i cizojazyčnou.V poslední době jsem náhodně objevila skupinu Home Free a ráda ji poslouchám,je to takové pohlazení po duši.V autě prakticky hudbu nepouštím,tam si zpívám sama,jinde nemůzu,to by poslouchající nepřežili.
Máš pravdu a chvějící se buňky znám taky 😀 Například, když slyšíš zahraného Mesiáše s pětisethlavým sborem, symfonickým orchestrem a burácejícími varhanami, tak ty buňky doslova vibrujou:))
Tak já, jak jsem se vystěhovala „za kopečky“, nějak jsem zakrněla i v té muzice(a vlastně i filmech), z doby před svatbou (r.71). Pozdnější českou moderní hudbu tak skoro neznám, nebo jen trochu, tak jak jsem měla později mohla v Bavorsku chytnout české radiové stanice a některé písničky mě zaujaly. Takže když si doma zpívám, buď je to nejaká písnička z mého mládí, nebo – a to hlavně – lidovky, které nestárnou a mám je stále velmi ráda. A když se na nějaké písničce zaseknu, take ji dokážu zpívat do omrzení, nemohu jí dostat z hlavy.
Dede, toho E.Sheerana neznám. Poslechla jsem si tvůj odkaz, ale více se mi líbílo „vedlejší youtube“, kde zpívá s A.Bocelli (celkově se mi líbí písničky v kombinaci moderních a klasických zpěváků).
https://www.youtube.com/watch?v=eiDiKwbGfIY
Maričko, je logické, že žiješ se svojí hudbou ve svém prostředí a třeba ty gospely jsou tam u vás doma, ne? 🙂
Jo a tohle video znám, před časem kolovalo po facebooku 🙂 Martin o této písničce říká „ta děsná odrhovačka“ 😛 Něco na tom je, ale stejně si ji ráda poslechnu 😀
Jo mám ráda videa „z natáčení“, kde člověk vidí zpěváky i „v civilu“:))
Souhlasím.
No jó Dede, jenže co je odrhovačka? Vlastně pocta písničce, ne? Nějaký šlágr, který nevyletěl na nejvyšší stupínek oblíbených písní jen dočasně, aby pak zhasl, zapadl. Ale písnička, která zůstala oblíbená, přežila roky, desetiletí i déle, stala se z ní odrhovačka :). Třeba takové Hašlerovky, Kmochovy dechovky, táborákové šlágry, lidovky, árie z oper, či jakýkoliv jiný žánr, jak kdo má rád. Písnička, která se – jak máš v názvu – zpívala a zpívá pořád dokola. Proč se na hodně svatbách (a zábavách) k tanci často hrají právě „odrhovačky“? Protože je každý zná a zábava nevázne. Na svatbě mého synovce nejprve asi 3 hod. hrála cymbálka pozvaná synovcem, který ji miluje (a zpívali mladí i staří). Až po jedenácté večer nastoupila moderní skupina s hudbou výhradně pro mladé, kdy my starší jsem šli (raději) spát 🙂
jéééééé, muzika 🙂 … Ed Sheeran vůbec není špatnej, takové pohodovky, ale asi bych taky spíš sáhla po těch Levellers, nejspíš What a Beattiful Day
https://www.youtube.com/watch?v=5SKS_xcBS5w
jinak se nejvíc zaseknu na YT, když tam něco hledám, tak potom „jedu“ po related – hrůza, to by bylo klidně na několik hodin 😀 … ale už se to stává málokdy, byly doby kdy mě muzika hodně doprovázela a zněla mi skoro furt (říkala jsem, že „hudba je můj život“), ale dnes preferuju jako stará nevrlá bába ticho a už vůbec nesnáším muziku jako zvukovou kulisu, to je pro mě hrůza i když přijdu někam na návštěvu a totéž s telkou, brrrrrr
rádia jsou bohužel hrůza, samá reklama a to mě hrozně vytáčí, akorát UPC má kromě tv kanálů i rozhlasové a tam je třeba rockové rádio, které si pouštím do sluchátek abych nerušila celej barák při jízdě na rotopedu, tzn. poslouchám to celou hodinu – hihi, ale taky jsem si do mobilu nahrála hodinovku toho, co se k tomu rytmicky nejvíc hodí, a hodně je to techno (rofl)
jinak „historicky“ velmi široký záběr, jenom dechovku a jazz fakt ne, to se se mnou naprosto minulo… takže namátkou ze zmíněných a dalších Dubliners, Cranberries, Suzi Quatro, Metallica, Santana (Put the Lights On jsem jednou poslouchala celý večer, jinak až tak často neopakuju), Bonnie Tyler, Patti Smith, Sinéad O’Connor, Roxette, Eurythmics, Europe, Pretenders, Smokie, Nirvana, Darude a další a další a další a další…… ale taky Vivaldi, Karel Kryl… (inlove)
a už teď je mi líto asi tak milionu těch, které jsem nevyjmenovala 😉
Já jsem si v oněch dole zmiňovaných velmi levných knihách koupila jednou DV Glenna Millera a Benny Goodmana, a ty jsem si pouštěla dost nahlas, když jsem potřebovala vyventilovat napětí, nebo vztek. Většinou mě to po několika skladbách přešlo, protože jsem začala víc vnímat spíš tu muziku.
To je vlastně taky terapie muzikou. 🙂
no vida k čemu je to taky dobrý – jo, terapie muzikou asi funguje, tomu věřím (y)
Určitě, já se muzikou léčím odjakživa:)) Když jsem měla čerstvý řidičák a bála se na některých místech (klasicky šílenej výjezd od naší chalupy), tak jsem jezdívala s Freddym Mercurym a Queenama. Oni hulákali ze všech sil, a já bojovala s klouzajícím autem na úzké neupravené cestě škrábající se nahoru v prudkém svahu. Když si na to vzpomenu, tak to chtělo spíš štěrk než Freddyho, ale štěrk jsem neměla, kazetu jo 😀
no jo kazetu… já měla v autě Mix1, Mix2, Mix3 a tuším Mix4 – nejspíš jako vy si to dnes mixujete někde na internetu, mě minuly už i CD přehrávače, měla jsem jen rádio s kazeťákem… jednou jsem vezla jednu známou osobnost a jeho první věta byla – co to tam máš za vykopávky (rofl) (rofl)
dodnes se mi moje „vykopávky“ líbí a baví mě (inlove)
Bedo, je to neuvěřitelné neprobádatelné moře hudby, které je okolo nás a člověk při veškeré snaze poznává jen maličko. Ale co miluju to miluju a jsem za to vděčná. Já mám v playlistu i hudbu z šedesátých let a taky Matušku Slavíky z Madridu a… tak dále.
prostě máme kliku, že je mezi lidmi tolik hudebníků. Si říkám já, koho tohle umění naprosto a úplně minulo (s radostí konzumuji, ale nejsem schopna ani interpretovat ani tvořit)
Také to někde na nějakém pásku mám. Na tom je úžasná, kromě bohaté barevnosti kvalitního sboru, ta dynamika, čili věc v moderní hudbě téměř neznámá.
V 60. letech jsem se učil v Brně a většinu kapesného jsem investoval do vinylů, gramofon jsem sice neměl, ale desky mám dodnes a když nemám co na práci a dlouhou chvíli, naláduji je do počítadla a dělám z nich CDčka. Je zakímavé, že když se pak někde objeví nějaký CD remastering a mohu porovnat zvuk z vinylu,, vlastího CD a toho remasteru, tak vždy zjistím, že vlastní CD zní stejně, jako vinyl a ten remaster je vždy takový nějaký ,,jiný“ a většinou ne tak zvukově bohatý. A před několika roky se mi poštěstilo, dostat se ke kazetám, na nichž byly nahrávky, které GZ v Loděnicích vyhazovaly z archivu, takže mám vše, co kdysi nahráli Kučerovci, včetně toho, co jim na deskách nikdy nevyšlo a jsou to i věci z 50. let, kdy gramofonové desky byly těžké, rozbitné a na 78 ot. A protože ty kazety byly stočeny ze studiových pásků,jsou ty nahrávky mnohem kvalitnější, než to, co bylo na těch dobových deskách. Nicméně starý pérový gramofon mám také a umím získat digitální nahrávky i z něj.
Jó, Kučerovce na sedmdesátosmičkách jsme měli doma taky, naši je milovali a já taky. A chodili na ně do Lucerny, podobně jako já později třeba na Greenhorny nebo Rangers.
A já mám, a v perfektní kvalitě, vše, co kdy natočili. 😀
Bedi, a si predstav, že Suzi Quatro bude mať koncert tu u nás nablízku, v Sereďskom zámockom parku, koncom augusta. Má dievča už 68 rokov, neuveriteľné. Ale na tých plagátoch ku koncertu vyzerá fantasticky, potvora jedna (inlove)
Pardon, to som bola ja, zabúdam to políčko dole vyplniť…
ad Suzi Quatro – Katko pusť si na YT nějaké její současné vystoupení, nejenže vypadá, ale i zpívá jí to pořád fantasticky… jojo, potfora je to 😀
Tak Ed Sheeran není můj šálek čaje (slova bych brala, zpěváka ne 😉 ), ale – jak jsi napsala – proto je taky hudby hodně, aby si každý mohl vybrat.
Já spíš než písničky mívám období oblíbených interpretů, taky je střídám, i když spíš pomalu 🙂
Gospel (jak psala MaRi) jsem čirou náhodou objevila na škole – spolužačka už tehdy poloprofesionálně zpívala. Taky skvělá muzika.
Víš, co je zajímavé? Já o něm vím už pár let, ale nic mi to neříkalo. Pak jsem zaslechla v rádiu (Radiožurnál:)) Shape of you https://www.youtube.com/watch?v=TRkIdcuXZQg a děsně se mi to líbilo. Zaujala mě slova i muzika. Pak ke mně někde od Marka připutovala s jinými irskými písničkami Gallway Girl. (Děti jsou dobrý zdroj nové hudby:)) No a pak jsem začala vyhledávat a vyzobávat další písničky (postupně) a zrovna v tuhle dobu se mi líbí jeho balady víc než ty ostatní.
Hmm – tak jak bych to tak řekla. Jsem naprostý debil – neumím si vytvořit žádný playlist, navíc ani nevím, kde bych v mobilu hledala nějaký spotif (mám sice chytrý telefon, který je mobilnímu analfabetovi – abych to řekla slušně – téměř na nic). Takže já jsem jedna z mála tady, která ještě poslouchá jak rádio (Český rozhlas Brno) tak cédéčka. Navíc si ráda zpívám (v autě, když jsem sama, jinak mám přísný zákaz), takže jsem omezená na české hity (chichi) – u cizích si tak můžu akorát notovat many many many s ABBA (rofl) . Takže jsem skončila u folkařů, moravských lidovek, Třech sester a Landy.
Ygo, můj mobil je taky o dost chytřejší než já 😀
Nicméně poslouchat písničky z YouTube na něm umím. Hodně z toho, co poslouchám, jsou folkaři.
Což mi připomíná – česká (prastará) verze toho Sheerana – https://www.youtube.com/watch?v=ouRRam-HsGQ
(inlove)
You Tube jsem poslouchala zrovna dnes, když jsem si pustila ukázku, kterou doporučila MaRi – a skončila jsem u Ivana Hlase 😉 . Teda – na PC si to pustit umím, na mobilu jsem nezkoušela.
Mi synek věnoval svoje starý sluchátka 🙂
A co teprve bluetooth repráček, který mi hraje z mobilu – a můžu si ho vzít tam, kde zrovna něco dělám, páč je na nabíjecí:))
To je hezké Zano, jak písnička, tak obrázkový doprovod.
Ygo, ty se podceňuješ 🙂 Prostě to neber jako mobil, ale jako malej počítač – tuhle radu mi dal kdysi s prvním chytrým mobilem Marek a funguje to (wave)
Wabi je fajn… ale chce, aby ho člověk opravdu poslouchal! Jinak je to škoda. A já doopravdy poslouchám jen někdy, i v tom autě se člověk musí kapku soustředit i na to řízení:))
No přesně! A proto já v autě muziku poslouchat nemůžu, skončila bych na první hlavní.
A musí se poslouchat i takovej Vyčítal, nebo mistr slova Jahelka, i když to je z jiného soudku.
Ďjóoo, Jahelka, čili zpívající advokát. Také od něj něco na vinylu mám. A povídky Š + G také nemají chybu, ale to se do auta moc nehodí; rozchechtaný řidič není spolehlivý řidič.
Já mám taky dost chytrej mobil jenže já jsem debil… a mám ho jen na telefonování, SMS a někdy focení. Rádio neposlouchám vůbec protože mě to odnaučili v práci, neboť hrálo na plný pecky celý den. Na internet se připojit můžu ale proč bych to dělala když ho mám doma. Holt jsem stará větev a dost konzerva.
Tak jsem přemýšlela, jaký je ten mechanismus – když mě nějaká písnička zaujme. Je to princip ladící nebo doplňující?
Jinými slovy, odpovídá daná písnička tomu, jak se cítím, nebo naopak, doplňuje něco, co mi momentálně chybí – třeba energie? 🙂
Zatím jsem na to nepřišla… třeba vy v tom máte jasněji 🙂
U mne často funguje, že mě „muzika“ pomůže dostat se z mizerné nálady … prostě mě naladí 🙂
„Fotografie“ se mi líbí – moc hezký text.
A poslouchat dokola celé CD opakovaně umím taky 😀 napříč žánry … především klasika a jazz 🙂
„playlist plný radosti“ … krásně vystiženo.
Loni v zimě mě okouzlil film La La Land a z mnoha povedených skladeb třeba tato :
https://www.youtube.com/watch?v=Q3dNI1QW3Ok
A na vnoučky, když jsme před sebou měli 8 km cestu lesem na vlak zafungovala tato 🙂
Tedy nezpívali Plavci, ale babička a pak všichni …
https://www.youtube.com/watch?v=Q3dNI1QW3Ok
ááá špatná příloha, omlouvám se 😀
https://www.youtube.com/watch?v=SXsqYs1l_IY
Šílená diskuze! Hraju si písničky a ano, nabídka „podobných“, do kterých se míchají oblíbené, to je vražená zbraň namířená na lidi, kteří by měli dělat něco pořádného! 😀
Plavce taky miluju… a Greenhorny… a 😀
Také od nich ledacos v archlívu mám. Včetně vlastnoručně pořízené nahrávky jejich vystoupení v Lesním divadle v Řevnicích. Mikrofony jsem přivázal do větví nejbližšího stromu a magnetofon byl v osvětlovačské kabině. Kupodivu to bylo poslouchatelné. 😀
Greenhorny jsem lstivě koupila Frantovi 😀 😀 Třícedéčkovou kompilaci totální klasiky – Hromskej den, Na Vánoce ráno, Hej Joe, Proklatej vůz…
Znám, mám. Na vinylu a až budu mít čas, půjde to na CD. Samozřejmě samo dómo, jedna placka, včetně obalu, (obal vinylu strčím do A trojkového skeneru, jemně poretušuji a vyrobím z něj booklet), vyjde na cca 3 Kč. A od originálu to nikdo nepozná.
Musí to nejako súznieť s mojím momentálnym rozpoložením. Alebo z toho niekde započujem malý útržok a pripomenie mi to celkom jasne niečo z minulosti. A už sa veziem 🙂
Tak ja teda skôr tých Levellers, Ed Sheeran už prekračuje nejakú moju hranicu, za ktorou je popový gýč (chuckle) . Posledné roky ma veľmi bavia Black Keys a aj sólové veci ich speváka Dana Auerbacha, Real Estate, to je taká veľmi ukľudňujúca až neškodná muzika, Fleet Foxes, to je taký moderný folk strihnutý niečím stredovekým, ale dajú sa. Alebo aj Jack Johnson, surfer/spevák/veľký fešák 😉 . Ale posledne som mala mániu si púšťať furt a dokola Baker Street od Garryho Raffertyho a potom ešte Couldn’t Get It Right od Climax Blues Band. Hudba môjho detstva.
Vidíš, jak je skvělé, že je na světě tolik hudebníků – každý si najde to svoje:))
Baker Street mám v playlistu taky. 🙂
Ešte dám jedných – volajú sa Alabama Shakes, je to blues rocková kapela, majú speváčku s neuveriteľným hlasom a nábojom. Link nebudem dávať, stačí si na tytrubke pustiť ich „Hold On“, napríklad. Zimomriavky isté 😀
Ha, téma pro mě :-). Kudy chodím, tudy si (často nevědomky) zpívám, a s různorodou muzikou trávím celé dny (poslouchám ji v autě, v práci, i o víkendu doma při vaření či jiných činnostech). Dnes ráno v autě jela třikrát dokola píseň Hlas od Karla Kryla, ale včera v práci pro změnu Blind Guardian a jejich Banish from Sanctuary, předtím jsem pár dnů ulítávala na Dead South, ještě předtím na nizozemských Rapalje a zejména jejich písních zpívaných v mateřštině (ó, jak lahodně to znělo mému uchu), ráda to prostřídám klasickým heavy metalem, na němž jsem vyrůstala (Rob Halford je bůh!), atd., záběr je prostě docela široký. Jen s tím popem se setkávám spíše výjimečně, třeba teď nedávno když opět běžela v TV Superstar – ráda se na ta děcka kouknu, jak jim to jde, a abych to poznala, poslechnu si předem přidělené písně od původního či „původního“ interpreta, přitom mi YouTube nabídne spoustu jiných zajímavých a pro mě neznámých věcí, a tak si rozšiřuji obzory. Ale je fakt, že jsem nikdy moc ráda neposlouchala rádio, protože mi vadilo, že si hrají, co chtějí oni, a ne to, co chci já, takže když taková soutěž skončí, zase se vracím k mým oblíbencům. A Ed Sheeran je určitě milý kluk, ale k opakovačkám jeho písní jsem ještě nedozrála, zatím pořád spíš ty Levellers :-).
Souhlasím s tím, že mi málokdy vyhovuje hudba z rádia, i když musím uznat, že Radiožurnál na sobě zapracoval, takže teď je tam nabídka slušná. Jen jak opakují zprávy a zbožňují sport, nevydržím ho poslouchat déle než hodinu (což činím obvykle jen ráno)
Pokud jde o heavy metal, ten ke mně kdysi přišel s dospívajícími dětmi a ještě mě neopustil:)))
Hudba mě provází celý den – když je člověk téměř pořád sám jen s chlupatci, lidský hlas docela chybí.
Přes den mi jemně bzučí Countryradio – country a písničky hlavně šedesátých a sedmdesátých let.
O večerech si pouštím nedávno objevený jižanský gospel a křesťanské písně jednak v podání zpěváků jako J. Cash, W. Nelson, A. Jackson, E. Presley… nebo zpěváků, které soustředil B. Gaither. Malá ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=HXppSmZBXgQ
MaRi, vezu se s Tebou na stejné vlně. Taky mě oslovuje stejná hudba, jen bych k tomu přidala i trochu irských melodií (podle nálady) a taky latinoamerická hudba. Doma mám striktní ticho, zpočátku to byl důsledek někdy až neskutečného napětí v práci, která mě velmi bavila, ale často byla vyčerpávající. A teď už jsem si nějak zvykla. V autě jsme měli taky naladěno Countryradio, nebo jsme poslouchali CD se stejnou muzikou. To jsem ale mohla poslouchat jako spolujezdec, jako řidič nic pouštět nemůžu. Příliš bych se zaposlouchala do hudby, což by nutně skončilo špatně. Muziku jako zvukovou kulisu už mít nemůžu.
A mám stejný problém jako mamka a podle jejích slov i dědeček. V hlavě mi utkví nějaká melodie a pak se jí tři dny nemůžu zbavit. 😀
Eh, Tečko, s tou hudbou v autě jsi mě dostala! 😀 Jsem ráda, že takhle mě v autě hudba neruší, protože je to jedno z míst, kde ji nejvíc poslouchám.
Doma mívám taky ticho, nějak jsem si na něj zvykla. Rádio jako kulisu mít nemůžu, hlavně ne při psaní (ruší mě). Při vaření nebo úklidu dám přednost hlasitější hudbě dle svého výběru 😛
Přesně. Tečko, irskou (Dubliners, Irish Boys, Orla Fallon) a skotskou muziku (Loch Lomond, ach – od nejrůznějších interpretů) jsem zapomněla uvést…
A znáte Home Free? Třeba https://www.youtube.com/watch?v=tXQpDDcrN-w
Ano, a třeba Trh ve Scarborough má tolik interpretů, každý to podává jinak a můžu to poslouchat vždycky. Kdysi dávno jsem koupila v Knihách více než levných (chuckle) 2 CD. Jedno se jmenuje Irish country music a druhé Celtic seasons. Jsou to orchestrálky, proto mi nevadilo pouštět si je potichu v práci, pokud jsem byla zrovna sama.
MaRi, s gospelem jsem přišla do styku blíž vlastně až v Anglii, kde byl v rádiích přece jen víc na očích. Bývá to bezva muzika!
Kdysi, když mi bylo ještě dost málo let a měli jsme jen černobílou televizi, se jako zjevení objevila na obrazovce dost početná skupina černošek a černochů, všichi docela při těle. Stáli v nějakých rozvalinách. A najednou spustili; nejdřív tiché sólo a pak sbor: „Oh, Happy Day“. Bylo to naprosto nečekané a ohromujíci. Od té doby tuhle muziku a zpěv miluju.
Mari (a Tečko),Gospel mám take ráda. Až teprve tady v Am. jsem zjistila, kolik „českých“ písniček je vlastně překlad am. gospels (samozřejmě úplně jiná slova). Já jsem si někdy koncem 70. let dokonce koupila desku, tehdy nesmírně populárních zpěváků „The Statler Brothers“ (a jak jsem zjistila, ještě zpívají). Krásně spolu harmonizovali a zpívali jak gospel, tak country.
Tady je v jejich podání odkaz na jednu z nejznámějších gospel písníček. Loni jsme tu byli na vystoupení známého gospel zpěváka. Sál byl plný do posledního místa a my (a švagrová) jsme asi byli jediní tři „nebaptisti“ v obecenstvu 🙂 Bylo úžasné slyšet, jak spolu s ním nadšeně zpíval celý sál (jako v tom tvém odkaze),se zvednutýma rukama (to je u nich typické) a znali všechny sloky všech písní.
https://www.youtube.com/watch?v=rh7bs2SL9Xg
A ještě jeden odkaz, asi znáte v českém překladu 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=AUIuLft98cY
V českém provedení existují dvě, nebo tři verze. A jednu zpíval Chladil.
Mám v autě sadu vlastnoručně poskládaných CD s tím, co můžu. Radio jsem vyndáním antény zablokoval, na současný rámus, hojně nadívaný reklamami, opravdu nejsem zvědavý. A když někdy někoho vezu, padají otázky, typu: Co to je? a kde jsi to sehnal? (S nějakými negativními reakcemi jsem se nesetkal, ale to bude asi tím, že si spolujezdce pečlivě vybírám a stopaře, dokonce ani stopařky, neberu zcela zásadně a bezvýjimečně). 😀
Mívali jsme s dětmi mnoho CD do auta! Hudba podle nálady, momentálních oblíbených hitů, cokoliv. Zásadně mixy – nerada poslouchám celá alba byť od oblíbených autorů a kluci to cítí podobně. Když jsem minule vytáhla cédéčko z roku 2006/7, které jsme poslouchali s Markem, když jsem ho v Norsku vozila do školy, bylo to takové… nostalgické. A pořád se mi ty písničky líbí! 🙂 (Jo, tehdy to bylo hodně metal:))
Jsem prave v Italii hodne cestujeme, tak poslouchame Apocalypticu, Dana Landu,Abbu, Kollarovce-hodne velky mix 🙂
Jé Itálie přávidím.
Parádní mix – užijte si dovču! 🙂 Doufám, že fotíš – a v duchu už píšeš článek 😀 (wave)
DEDE ta písnička Fotografie od Eda Sheerana není vůbec špatná. Je to takové pohodové a milé.
Já mám moc ráda ABBU a jejich písně si často pobroukávám a chce se mi při nich tančit. Ve čtvrtek jdu na Mamma Mia 2 a zase mi budou v hlavě znít několik dní.
Jinak když jdu ráno do práce kousek pěšky, tak vidím v dálce naší plzeňskou katedrálu s věží.
A já se přiznám, že si nahlas zpívám písničku :
“ Plzeňská věž převyšuje kopce “
Samozřejmě se rozhlédnu jestli za mnou někdo nejde. Ale nemůžu si pomoci, neodolám.
https://youtu.be/7bUyTbRig6Y
Míšo, Abbu taky sakra můžu a pořád si na ni tancuju! 😀 (Kdysi jsme na ni hodně tancovaly na jazzgymnastice, jak se správně říkalo modernímu tanci:))
A Plzeňskou věž jsem neznala a s chutí si ji poslechla:))
Tak si Míšo Mamma Mia II užij, my byly včera v Lucerně a je to taková fajn letní oddechovka, písničky ABBA jsou pořád skvělé a kdyby mi to nebylo žinantní, trsla bych si na ně někde bokem 🙂
Já mám na Spotify několik playlistů – do auta, do práce, k žehlení, výběr české klasiky – 60. léta, do práce mám nejraději něco ala vážná hudba, co dělají třeba Il Divo nebo 2Cellos a taky klasiku, Bolero, Carminu Buranu, Verdiho a poslední úlovek – soundtrack k Barbaru Conanovi a do auta nejraději Lucii, Chinaski, U2,ale nejčastěji poslouchám Radiožurnál. Je pravda, že po několika hodinách poslouchání už můžu zprávy citovat slovo od slova, jak se opakují po 15 minutách 🙁
Dede písnička se mi líbí, poslouchám hlavně v rádiu když teď trávím víc času dojížděním do práce a z práce, ale mám i udělátko, které mi napojí mobil na rádio v autě, takže můžu poslouchat spotify z mobilu přes reproduktory rádia. Celkově taky myslím, že je Ed Sheeran moc sympatický a má pěkné písničky, ale spíš si poslechnu jenom tak několik, ne celé album. Taky se mi líbí nejrůznější žánry co spolu nemají třeba moc společného. Posledních pár let miluju Biffy Clyro, třeba Machines nebo Many of horror si klidně pustím několikrát za sebou.
Jo, Spotify v mobilu, to je prakticky posluchačská revoluce – aspoň pro mě. Můj momentální playlist (mix skladeb a žánrů) má 182 skladeb a může hrát 12 hodin:)))
Obvykle si najdu a poslouchám ten kus, na který mám právě náladu. A ta se hodně liší – proto i ta různá muzika 🙂 Počítám, že to máš podobně… 🙂
Mám v autě osmireproduktorový systém, (dodáno výrobcem vozidla) a cokoli horšího, než CD kvalita, se na tom poslouchat nedá, zejména když jde o nástrojovou klasiku. Takže MP 3 z Youtube a podobných zdrojů nepoužitelné. (někdy je hudební hluch výhodný). A pokud někde vypátrám zajímavé nahrávky na vinylech, nebo magnetofonových páscích, nastoupí Adobe Audition, (velmi dobrý program na digitalizaci hudby) a šup s tím na starou dobrou placku. Místo, abych hobloval a tím ničil analogové médium, mám placku, kterou mohu kdykoli upéci znovu a znovu a přípdné artefakty, jako šum, lupance, dropouty a další umí Audition naprosto špičkové odstranit, i když to dá trochu práce a zabere poměrně dost času. Ale dokázal jsem bezezbytku obnovit nahrávku ze zmuchlané kazety tak, že to zmuchlané místo nelze rozeznat.
Tedy Krakonoši, to jsi fakt dobrej!
K prvnímu počítači jsem se dostal v r. 1995, při nástupu do nového, (a posledního), zaměstnání, měl jsem ho na práci a tak nějak mi to zůstalo. Takže kromě fotek a hudby páchám také elektrická schemata, tedy návrhy a simulace a desky plošných spojů. Fotky mám sice jako hobby, ale už jsem se je naučil tisknout ve formátu A1, čili 60 x 80 cm Tišťákovou desku umím do 2 m2 a šestnácti vrstev, včetně, hudbu zpracovávám ve studiovém formátu, čili 24 bit/192 kHz a na analogová media mám gramofon Dual 1226 s přenoskou SHURE v 15/II, magnetofon Grundig TS 1000 a pro kontakt s počítačem kombinovaný předzesilovač vlastní konstrukce, (20 Hz – 120 kHz) s galvanickým oddělením výstupů.
Když chcete kvalitní výstupy, potřebujete kvalitní vercajk. A MP 3 z netu opravdu nemusím. Když porovnám pazvuky z Youtube s tím, co si pořídím z pásků, nebo vinylů, je rozdíl propastný, zejména když se to přehrává na opravdu kvalitním systému.