O Korsice se říká, že to je nejkrásnější ostrov s nejhorší pověstí… a jen Bůh ví, že to vždy nebyly jen způsoby povolené, kterými si tu neobyčejnou krásu museli sami Korsičané ohlídat.
Na Korsice se nediskutuje, na Korsice se střílí! Z korsického pohledu byl každý boj nutný „za správnou věc“.
Tvrdohlavost a hrdost zdejších lidí se stala nejednou vděčným a atraktivním námětem pro tvůrce filmových iluzí z Hollywoodu. Naštěstí pryč jsou doby vendety, kdy brokovnice bývala běžným komunikačním prostředkem. Korsika umí být vlídná a krásy má na rozdávání, ale přesto je důležité vědět, že někde v hlubinách času se v povaze Korsičanů míhají stíny z doby plné křivd, ze kterých pramení jejich uzavřenost a zasmušilost.
Jako malý zelený světadíl
Se svými 8 722 km2 je po Sicílii, Sardinii a Kypru čtvrtým největším ostrovem ve Středozemním moři. Od severu na jih měří 183 km, od východu na západ dosahuje 83 km. Na ostrově trvale žije pouhých cca 250 000 obyvatel, čímž na 29 obyvatel vychází 1 km2. Tím se Korsika stává v celém Středomoří nejřidčeji osídleným ostrovem. Ač jsme ve Francii, blízkost Itálie je patrná na každém kroku.
Korsika, hory, macchie
Borové lesy střídají kaštanové porosty, pomerančovníkové a olivové háje. Po svazích se táhnou viniční tratě, u pobřeží je možno schovat se do stínu eukalyptů a palem. Zdejší panenská krajina má znaky malého světadílu a dává mnohé možnosti, jak si ji užít. Nechybí tu nic z přírodních atraktivit. Bystřiny a vysokohorská jezera obklopená divokými skalisky konkurují překrásné pobřežní krajině s pískem bílým a jemným jako mouka. Tady je vše jedinečné, protože žádný druhý ostrov v celém Středozemí není tak zelený. Pro Korsiku nejtypičtější jsou porosty macchie. Jejich vůně si nás najde všude.
Duše Korsiky leží dál od pobřeží
Z dálky se Korsika tváří jako skála vystupující hrdě z mořské pěny. Zblízka odkrývá místa téměř neposkvrněná člověkem se silnou magickou energií. Krajina je tu tak nádherná, že je škoda proležet celý čas na idylických plážích. Duše Korsiky totiž leží dál od pobřeží. Stačí se vydat směrem blíž k zasněženým horským vrcholkům, do míst vnitřního klidu a rovnováhy a nezaleknout se neproniknutelných houštin divoce kvetoucích keřů a bylin. Jejich vůně se táhne korsickými dějinami jako červená stužka. Cestou objevování Korsiky narazíte na venkovská pohostinství se značkou „Vítejte na farmě – Bienvenue á la ferme“.
Korsika, hory, restonica, salaš
To je pravý cíl všech hledačů podstaty a povahy místních specialit. Zastavte se tu a nikam nespěchejte, protože právě tady dostanete příležitost podívat se do tváře korsické kultuře zblízka a užít si to.
Lékárna pod otevřeným nebem
Kvetoucí keře a byliny, zvané macchie, přikrývají jako deka téměř pětinu malého ostrova a zvolna se plíží i do ulic měst. Pro kuchaře tenhle ráj rostlin představuje štědrou spižírnu bylin, pro zvířata je to svobodná zem nekonečných pastvin. Z pohledu turisty je to možná na první pohled neproniknutelný porost, ale praví Korsičané ho považují za svůj největší poklad. Bylinky pro ně představovaly jednak přírodní lékárnu, ale macchie v dějinách Korsiky měla i významnou roli ochránkyně. Jelikož rozsáhlé trsy rostlin místy dosahují výšky až 6 metrů, snadno dokázala mnohým uprchlíkům a psancům poskytnout úkryt i na několik let. Fungovala pro ně jako bezpečný palác pokrytý zelenými listy.
Koriska, Brocciu
Parfém ostrova
Při jarním rozkvětu je macchie a okolní příroda prosycena vůní korkových dubů, jedlých kaštanů, eukalyptů a spolu s borovicemi a piniemi vytváří paletu jarních barev s pestrou škálou květů. Uvědomila jsem si, že nejlepším flakónem s ostrovním parfémem musí být med. Když se všechna síla přírody smísí s nektarem posbíraným z tisícovky rostlinných druhů, tak se veškeré korsické kouzlo vmáčkne pod víčko do skleničky medu. Nedá se pochybovat, že med je sladkou duší Korsiky, kterou si můžeme odvézt z ostrova domů.
Korsický med nese chráněné označení původu od roku 1998. Produkce zdejšího medu se rozděluje do 6 druhů podle ročního období:
Jarní med se stáčí časně zjara (od března do dubna) a je tvořen hojně kvetoucími květinami, jako je asfodel nebo kvítky klementinek.
„Jarní macchie“ tvořená hlavně bílým vřesem se sklízí na rozlehlých porostech macchie během celého jara. Má unikátní jemnou chuť karamelu a voní po kokosu a lékořici.
„Letní macchie“ se sklízí až od srpna a dává ovocný a aromatický med, v němž se mísí vůně slaměnek, korsické mateřídoušky (Thymus herba-barona) a aromatických horských bylin.
Kaštanový med se stáčí od července a vyznačuje se silnou a lehce nahořklou chutí.
„Podzimní macchie“, tzv. planikový med, se sklízí od října do února. Nahořklou a silnou chuť mu dává středomořská stálezelená rostlina planika.
Pohled na moře
Gastronomické poklady
Gastronomie v podobě tradičních místních specialit je na Korsice na prvním místě. Chuť zdejší krajiny je cítit nejen z medu, ovoce, ale i z uzenin, sýrů, likérů i vína. Většina korsických rodinných receptů se předávala z generace na generaci a do dnešních dnů zůstala beze změn a odolala i evropským vlivům. Takové jsou například slané placky migliacci. Křupavé kynuté placky se zadělávají syrovátkou a podle tradice se pečou přímo na kaštanových listech. Ještě horké se podávají s kousky rozpouštějícího se čerstvého sýra.
Nejslavnější Korsičan, Napoleon Bonaparte, tvrdil, že může mít klidně po celou dobu plavby zavázané oči, ale jakmile se bude loď blížit ke břehům rodné vlasti, pozná ji neomylně po čichu. Ne nadarmo se Korsice přezdívá „Ostrov tisíce krás a vůní“. Přesto, že Napoleon byl na moři jako doma, žijí tu korsičtí patrioté, kteří prý na vlastní oči tyrkysovou barvu moře nikdy nespatřili. Nemají ho totiž v lásce! V minulých dobách se po častých bojích o pobřeží stáhli hluboko do vnitrozemí a pobřeží je přestalo zajímat.
Korsika
Ryby jsou darem z pekla
Jestliže v korsičtině pošlete někoho do pekla, nebude mít problém se tam dostat. Je to totiž to samé, jako když mu řeknete: „Jdi do moře!“ K moři tu někteří zaujali tak negativní postoj, že by nemělo smysl ptát se na množství ryb v jejich stravě. I přes zdánlivý odpor se v korsické kuchyni ryby objevují a všechny úpravy patří k naprostým delikatesám. Pravdou však zůstává, že na ostrovní kuchyni je jich vedle ostatních masových pokrmů trochu méně, než bývá zvykem jinde.
Čerstvost místních ryb je pověstná
V korsických vodách má domov na padesát druhů ryb a plodů moře. Na pobřeží si nenechte ujít příležitost ochutnat parmici nachovou, pilobřicha, mořského úhoře, ropušnici, olihně, chobotnice, ježovky, kraby, langusty, ústřice, slávky a jiné mořské plody. Denně přirážejí malé rybářské bárky ke břehům s čerstvým a pestrým úlovkem. Zajímavá úprava ryb po korsicku je aziminu. Trochu se podobá marseillské bouillabaisse, ale od francouzské kolegyně se odlišuje chutí a vůní. Krom bylinek z macchie se přidává vynikající místní a s jiným neporovnatelný olivový olej, česnek, fenykl, šafrán a pomerančová kůra. A rozhodně do hrnce patří nejméně pět druhů ryb.
Korsika ovčí sýry
Za stříbrný poklad z moře se tu považují hejna drobných rybiček bianchetti. Nejčastěji se obalené v těstíčku dokřupava usmaží. Pak se přidávají do polévek, salátů a jedí se i jen tak. Vynikající jsou sardines facies brocciu – sardinky nadívané sýrem brocciu, předem smíchaným s nasekanou mátou a vejcem, a zapečené pod grilem.
Duší jsme víc lovci než rybáři
Když se lidé naučili žít v lesích a hornatých částech ostrova, musel se jejich způsob života nutně odrazit ve stravě. Ta zřetelně ukazuje na jejich přizpůsobivost krajině. Chov koz a ovcí se stal důležitou součástí života. Z mléka se vyrábí horské čerstvé sýry, legendární maso polodivokých vepřů se peče a dusí s aromatickými bylinami a konzumuje se i maso divoce žijící zvěře z volné přírody. Sýr a bylinky nesmí chybět v žádném poctivém korsickém jídle. To bývá obvykle jednoduché a prosté, bez kuchařských složitostí, ale všechny vstupní suroviny musí být v té nejlepší kondici a kvalitě. Příkladem toho je výroba tradičních uzenin.
Uzeniny z korsického vepříka
Vynikající korsické uzeniny – charcuteries – se jedí často a téměř ke všemu. Za nejvyhlášenější se počítá coppa připravená z kýty, lonzu z panenky, šunka prisuttu, proslulá klobáska figatellu s kousky čerstvých jater. Vyrobit uzeniny v takové kvalitě je uměním venkovských zemědělců, kteří ctí přirozený chov zvířat ve volném výběhu. Korsické vepřové je dobře živené a až do dne lovu nepociťuje žádný stres. Má život plný pohybu a hojnost vynikající kvalitní stravy. Ta se skládá především ze spousty jedlých kaštanů, žaludů a nepřeberných druhů rostlin z macchie. Uzeniny se tu zpracovávají „studenou cestou“ a nechávají se vyzrát v horách. Za jedinečnou chutí stojí korsický vepř. Krom uzenin si tu pochutnáte na dušeném kančím mase na víně – civet de sanglier.
Korsické uzeniny
Korsickým chlebem jsou kaštany
Oblast Castagniccia v srdci ostrova každoročně zásobuje zem úrodou jedlých kaštanů. Větší část po zpracování poslouží pro výrobu mouky a polentové kaše. Z kaštanové mouky se nepeče jen vynikající chléb, ale je vhodná i pro sladké pečení. Kaštany mají vysokou energetickou hodnotu, spoustu vitamínů i minerálních látek. Pokud je konzumujeme za syrova, mají stejné množství vitaminu C, jako citróny. Na Korsice se z nich dělá i sladký kaštanový krém a pod značkou Pietra se vaří i oblíbené kaštanové pivo. Výjimkou nejsou ani kaštanové likéry, se kterými se v horách dá přečkat i sebedelší zima.
Sladká potěšení
Vděčným dezertem je sladká nektarinka nebo zralý čerstvý fík, ale i přes hojnost ovoce se tu přípravě dezertů věnuje speciální péče a čas. Do těsta se přidává kaštanová mouka, kandované plody cedrátu, kaštanové pyré, koření i likéry a velmi často i nepostradatelné brocciu a voňavé bylinky z macchie. Z korsických sladkostí utkví v paměti koláče fiadone, ambrucciata, fritelle au brocciu, canistrelli s citrónovou kůrou a anýzem nebo torta castagniccia, což je bohatý koláček plněný ořechy, mandlemi, piniemi a rozinkami máčenými v likéru. Ke všem dezertům bez výjimky se hodí malý šálek kávy s kapkou „živé vody – eau de vie“ v podobě brandy.
Na trhu
Sýr brocciu, to je intimně korsický symbol ostrova
Brocciu, tato jedinečná korsická specialita se vyrábí již od nepaměti z čerstvé zahřáté syrovátky smícháním s čerstvým plnotučným ovčím nebo kozím mlékem. Brocciu má ve své dokonalosti jen jednu vadu na kráse. Z ostrova se nevyváží! Konzumuje se výhradně v čerstvém stavu. Na Korsice se přidává téměř do všech tradičních jídel. Vynikající je s omeletou a mátou, jako náplň slaných koblih nebo v zapékaných lilcích á la Bonifaccio. Nabídka místních sýrů je opravdu veliká a není snadné si vybrat, ale mějte na paměti, že pokud jste neochutnali místní sýr, Korsiku jste nepoznali. Sýr brocciu zdánlivě připomíná italskou ricottu.
Na trhu Bastia
Korsická vína, nektary s chutí věčnosti
Legendární korsická vína jsou vyrobena za dodržení tradičních vinařských metod. Korsičané věří v blahodárné účinky vinné révy, posvátného daru slunce, se kterým se mnozí předci dožívali i sta let. Zvláště působivé jsou vinice osázené na úbočí majestátních svahů, odkud strmě padají dolů k moři. Pěstuje se tu cca 20 odrůd vinné révy, z toho 50 % tvoří vína červená, 10 % vína bílá a zbylých 40 % připadá na vína růžová, která se báječně hodí k prázdninové atmosféře. 80 % z celé produkce se přímo na ostrově také zkonzumuje. Celá řada vín se pyšní označením AOC – certifikací původu. Určitě neváhejte s ochutnáním korsického muškátu Muscat-du-cap-Corse, který je považován za perlu mezi místními víny. Z rafinované nabídky se můžu zmínit o vznešené trojici vín: Sciaccarellu, Niellucciu a Vermentinu, ale zároveň musím podotknout, že za pozornost jich stojí celá řada.
Sýry kozí
Všechno končí dezertem
Fiadone je víc než jen obyčejný koláč.
„Není to žádná načančanost pro turisty, proto ho ani neuvidíte prodávat na každém kroku, ale pro nás je to přesně ten typ koláče, který se nedá trumfnout,“ říkají sami Korsičané. „Fiadone odráží naši duši a dokonale odpovídá korsickému pojetí života. Jeho hlavní přísady jsou v něm spravedlivě vyvážené: ani bohatství ani chudoba, ani moc sladký, ani příliš kyselý. Prostě tak akorát, jako celá naše Korsika.“
Špetka Korsiky na cestu domů
Omamná vůně macchie a koření v malé dřevěné krabičce nebo plátěném pytlíčku, to je ta pravá a nepolapitelná duše Korsiky! Na Korsice všechno voní po macchii. Sýry, maso, bylinné likéry … ať si domů přivezete, co chcete, kus té země tam vždycky bude.
Za vůní není těžké se vrátit.
Soukromě bych Korsice popřála, aby zůstala taková, jaká je. Hrdá a staropanenská. Bez blýskavého pozlátka pro turisty jí to sluší mnohem víc. Děkuji jí za výjimečné okamžiky požitků, o které se neváhala se mnou rozdělit.
Na pláži
Co vy a gastroturistika? Je pro vás na cestách důležité uspokojit jak ducha, tak žaludek? Ochutnáváte v cizích zemích všechny nové pokrmy nebo jste v tomto ohledu zdrženlivější? Znáte Korsiku osobně? Pokud ne, určitě bych vám cestu do těchto míst vřele doporučila. Korsika, to je láska na první pohled, na první přivonění.
Přeji šťastné návraty z cest 🙂
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Tak co jste v dnešním horkém dni – rozhodně se tato charakteristika týká severovýchodu Čech 😛 – vařili dobrého?
My jsme se počasí trošku vymkli, protože jsem potřebovala na dnes uvařit už včera, takže žádná minutka a salát, ale hovězí pečené s cibulí, paprikami a rajčaty, doplněno novými bramborami hojně sypanými plocholistou zelenou petrželkou (to je ta, co mi roste:))
Jo a švestkový koláč – tenké těsto a mraky těch velkých pološvestek – už jsou zralé, v červenci a u nás! (whew)
Dělala jsem roládky z vepřového masa – plátek masa osolit, potřít srirachou, zabalit, dát na vrstvu cibule, přidat nějaký tuk, dala jsem olej, osolit,podlít, na okořenění bobkový list. Dusila jsem v mini troubě nejdřív pod pokličkou, dopekla odklopené. Jako příloha nové brambory a rajčata. Dobré to bylo.
Zapomněla jsem na srirachu plátky uzeného bůčku.
Eh, musela jsem si srirachu vygooglit 🙂
Jo, to mohla být mňamka 🙂
Pracovaly jsme teď chvíli s Nikolou na zahradě, teprve teď se tu dá existovat 🙂
U nás dokonce pršelo, trošku.
OT: taky je u vás tak vedro?
Mimochodem, po návratu z cest jsem zjistila, že lehce po půlce července jsou u nás pod horama oranžové jeřabiny a mimo les (na mezích) už kvete vřes, v lese má poupata! Co vlastně bude kvést v srpnu a v září? 😡
V srpnu možná měkkyně a švihlíky, v září už nic.
U nás je děsivě, já se ploužím jak mátoha, kočky se placatí na dlažbě na chodbě. Ráno ještě pomohl průvan, ale ten vítr začal být horký, nemělo to cenu. Na jihu se kupí tmavá mračna, ale jsou vysoko, z toho nic nekouká. Jak parkuju pod lískovými keři, co jsou na té stráňce naproti, tak jsem si všimla, že oříšky už jsou pěkně velké. Kouknu se do některého, v jakém jsou stadiu. Jinak mi připadá, že ty lísky začínají od vršku žloutnout.
No, v září můžou kvést ještě listopadky, jinak nevím.
Na jižní straně u zdi už mám černé bezinky 🙁
V červenci (headbang)
A já si myslela, že blbě vidím, když jsem něco zahlédla v tom houští lískových oříšků a škumpy tam naproti. Šla jsem se kouknout blíž, a jo! Je tam zašitá bezinka, má „otevřeno“ na jih. A já mám bílé auto… (headbang)
A když vidím na počasí na I-Dnesu ty třicítky na příští týden, je mi lehce špatně.
A na Novinkách psali, že se možná bude opakovat rok 2015, exremní teploty a sucho.
U nás to extremní sucho je už třetím rokem po sobě
U nás včera večer zapršelo, potřetí za tenhle rok, ale ty spršky předtím byly tak na pět minut, akorát to trošku smočilo silnici. Včera to byl opravdový déšť, a trval asi 3 hodiny. Krásně to vyčistilo vzduch. Zato ráno, když jsem otevřela vchodové dveře kočkám, tak už zase pálava.
Po nějakém dešti ani stopa.
Tečko, nejsi sama, pro koho jsou užn dekší dobu horká léta zlým snem.U nás v Bělé bylp včera trochu přijatelně a světe, zboř se, ono navečer začalp drobně pršet. já v noci spím jak dudek, ale mlp tvrdí, že takto pršelo celou nocd. Dnesd jednácti zas vyasvitlo slunce.Naštěstí nepálí a nehřeje na plný pecky, proto se i mírně ochladilo.Mlp stále strašil z bouřkamia přívalovými dešti, ale já jsem se nehádala a jen jsem se tiše smála. No, jasně, že trošku sprchlo, ale přívaly? ani náhodou. Za chvíli kdu ven. Musím ošetřit a hlavně vyvázat rostlinu jednoho ,patrně tyčkového rajřata. Rostlina se záhadně objevila mezi kyričkami a hodlá tam zůstat a růst. Kdyby nevykvetla, patrně bbych jšejí existenci na záhonu přehlédla. vyrostla si jistě z nějakého semínka, co v kompostu přezimovalo ZALÍBILO SE MU TAM.sIC NETUŠÍM, CO Z ROSTLINY VYRŘOSTE, PROTOŽE JSEM POSLEDNÍ ROKY PĚSTOVALA HLAVNĚ HYBRIDY, KTERÉ LÉPA ROSTLY A RODILY.
Jinak jsem si zapamatovala, že kdosi z vás v diskusi vzdychal po vátečné mrkvi, kterou k nějakému jídlu kdesi obdržel. Už nevím,kdo to byl, ale hned jsem si vzpomněla na své dětství, kdy nám naše moudrá babička předkládala ke swvačině výtečný salát z kvašené mrkve. napadlo mne, že by to mohlo být onoé a hledala jsem na tu kvašenou mrkev receptík. Doma recept nebyl, jelikož kuchařskou bichli po bvabičce na mne vyžebrala mladší dcera. Zavolala jsem jí a ona mi ten recept opsala do mailu. takže pokud je zájem, hodím recept na hady, do kuchařského koutku. vím jen, že jsme se se sestrou o poslení sousta vždy pohádaly a někdy jsme se o ten zbyteček kvašené mrkve i popraly.-
Už začínají jadérka a ráno křičí ořešníci. Všechno jde nějak strašně rychle.
Lído, u nás v podhůří je černá aronie, která má prý přejít mrazem aby byla dobrá.
marsko, to je tedy fofr. Zralou a chutnou aróni poznalo jako první ptactvo.Jakmile začali lítat a oždibovat z vrcholu keře ptícy, hned jsme arónii přikryli stžarou záclonou.Jakmile jsme se s přikrytím opopzdili, měli jsme jen tak třetinu úrody.Ptáci jsou mlsní a hladoví, takže by nám nenechali nic, co nebylo zakryté.m Proto mlp zachránil z naší bývalé zahrady aspoˇ%n tu arónii. Uděla la nám oběma velikou radost, protože se při letním přesazení fakt chytla. jen mlp stále říká, že se nechytla. jelikož nekvete. Já se nehádám,protože vidím, že obrůstá novým liostím. a kvést podruhé nemůže. když jsme ji přesazovali, museli jsme vfšechny květy ostříhat, aby měla sílu zakořenit.A poévedlo se, úroda bude příští rok.
(whew) děsný vedro!
Bych to s dovolením upravila na HNUSNÝ vedro!
Karolíno (y) (sweat)
Já jsem se teď vrátil z výletu, venku fuj fuj a doma příjemný chládek. Není nad bílé lesklé žaluzie a vyklopené větračky s průvanem.
No u nás je běžný jižanský červenec. To je šíííleně vedro, +36 a protože do toho občas zaprší, vlhkost je jak v prádelně. Včera krátce sprchlo zrovna, když jsme vyrazili s Trixie na procházku. Než jsme dojeli na vybrané místo, už zase svítilo sluníčko a z rozpálené silnice viditelně stoupala pára. Takže Trixie se po otevření dveří na sedadle ani nehnule, jen zavětřila, čímž nám dala vědět, že v takovém hicu venku chodit nebude a odmítla vyskočit (zkusili jsme jiné místo, také nic). Tak jsme jí jen chvilku povozili po okolí, ona spokojeně seděla, rozhlížela se kudy jedeme, nechala se chladit klimatizací a doma zase svižně vyskočila ven.
Jinak Gurmanko, moc hezký článek. Na Korsice jsem nikdy nebyla, ale jídla vypadají vskutku lákavě, dala bych si asi hlavně ty sýry 🙂
Maričkoooooooo (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
„Tak jsme jí jen chvilku povozili po okolí, ona spokojeně seděla, rozhlížela se kudy jedeme, nechala se chladit klimatizací a doma zase svižně vyskočila ven.“
Šárko to je nádherně popsané, já mám ráda nejrůznější kuchyně, a v Anglii i v zahraničí vařím a objednávám nové jídla moc ráda. Spíš můj manžel je takový, že hodně věcí nejí, a když jsme teď v červnu například byli na dovolené v česku a německu, ani jednou si nedal nic tradičnějšího, jenom vždycky pečený brambor nebo hranolky, kus masa a trochu salátu.
Tož Wendulko, to je ale škoda,při tvém kuchařském umění, vybíravý miláček! 🙂
Gurmánko,to je len pri predstave „nebíčko v papulke“.A to som na Korzike nebola nič z toho nejedla.na dovolenke skúšam ich jedlá a čiastočne i varím,ke´d som na individuálnom pobyte v nejkom domčeku.Niekedy sa strašne seknem a nechutí mi to.Sestra tieto problémy nemá.tá točí tri jedlá:palacinky,kura a rezeň.Podľa nej sa na týchto jedlácj nedá nič pokaziť.Mieste špeciality obchádza a chechtá sa mi,keĎ sa pri jedení ksichtím.
čapovaná,dobre chladená kofola je môj favorit.
Na Korsice jsem nikdy nebyla, tak děkuju za báječnou reportáž! Slintala jsem už ve chvíli, kdy jsem článek připravovala do redakčního systému – ještě navíc jsem v tu chvíli měla hlad!:))
Ochutnala bych kde co, no možná bych vynechala klobásky, já na ně nejsem, ale jinak to všechno zní úžasně.
I já ráda jezdím a ochutnávám místní jídla, moc ráda! Taky jsem už ledacos ve světě jedla.
Jen poznámka k diskuzi dole – když jsme ještě jezdívali jako celá rodina a musela jsem na dovolených obvykle vařit, tak jsem některé suroviny vozila s sebou, zbytek jsme nakupovali na místě (tak jsme byli i na lodi) Chodit po restauracích každý den prostě bylo drahé. Jen jsem rozhodně netrvala na omáčce s knedlíky a x denních řízcích:))
Je fakt, že jsme nikdy nejezdili na organizované zájezdy, obvykle jsme si pronajímali buď domek nebo apartmán, takže tam se vaření předpokládalo. Kdysi dávno jsem musela vařit i pro jezevčíka – to ještě granule nebyly 😛
Takže jsme to aspoň řešili tak, že jsme si v obchodě kupovali věci v regionu obvyklé až charakteristické 🙂
Ale restaurace jsme si nikdy ujít nenechali a obvykle jsme si po dohodě dávali různá zajímavá jídla a pak od sebe ochutnávali (eh, děláváme to doteď:)) 😀
My jsme do ciziny jezdili ve dvou a taky jsme nechodili do restaurací každý den, pokud jsme neměli zaplacenou polopenzi. Ale i když jsme v Řecku měli třeba jen snídaně, protože jsem prohlásila, že na dovolené budu vařit jedině kafe, taky to nebyly jen taverny, kde jsme večeřeli. Ono stačilo večer jít na procházku městem, na každém rohu pekárnička, že které to vonělo, až se člověku podlaamovaly nohy, a mezi tím stanky s gyrosem, suvlaki grilovanými kuřaty a pod. Můj ráj byla některá z pekárniček, kde se prodávaly plněné kapsy, tak jsme ochutnávali. Ty kapsy byla tak velké, že jsem je často ani nedojedla. Nebo jsme ochutnávali gyros, ze kterého stanku nám bude chutnat nejvíc. Rozhodně to nebyly žádné velké položky. V opravdovýých restauracích bylo podstatně dráž, než v tavernách. Ale v tavernách bylo příjemnější prostředí, nám to vyhovovalo víc.
V macchii se ve Francii schovávali za druhé světové války příslušníci odboje „makisté“.
Já jsem si Korsiku trochu vychutnávala při knížce Arnošta Černíka Na ostrově krevní msty, s fotografiemi Viléma Heckela. Ovšem oba pánové byli především horolezci, a o to jim šlo. Ale přírodu popisovali náramně, to jo. A vůně macchie z té knížky přímo sálala.
Ale gastrovýlety s Gurmánkou číst, to je čisté sado – maso. Všechno bych ochutnala, kdybych měla tu možnost. Taky placky se sýrem, ty jsme si s oblibou dávali i v Turecku na ulici, a pak jsme se na pokoji dezinfikovali. Ale bašta to byla náramná. Když jsme byli v cizině, snažila jsem se ochutnat všechno, co nabízeli. Ale hlavně rybky, masíčko a když byla možnost, tak krevetky. Fascinovala mě ta různost úpravy zeleniny, to jsme nikdy neznali. A tak jsem se radši ani neptala, co to je, protože doma bych to prostě nepřipravila.
Gurmánko, díky za krásný výlet do míst, kam se nikdy nepodívám.
P.S. Trošku jsem si poslintala klávesnici 🙂
Tak já bych asi s chutí ochutnala všechno 🙂 Nejradši asi ty placky se sýrem a víno a sýry… a ten med taky 🙂
Matylda: Člověk nevěděl co dříve spolknout 🙂 Hned bych tam jela znovu!
Matyldo,já taky ! Mňam všechno,zážitek! 🙂
To bylo dneska krásné gastropotoulání po Korsice. Z toho všeho, co jsi vyjmenovala, bych byla v pokušení ochutnat snad všechno (i když na kozí sýr a především mořské plody mne moc neužije). Líbila by se mi ochutnávka medů (psala jsi, že mají šest druhů, ale vyjmenovala jsi JEN pět (rofl) ), ovčích sýrů, uzenin a vína. A pečivo. A ryby. A likéry. A asi teda všecko (chuckle) .
Mám ráda dalmatskou kuchyni, kde se to taky rybami nehemží (už dávno vím, že Chorvaté celkově jsou spíše vnitrozemskými národy a tudíž je pro ně typičtější prase na rožni než oráda – ach oráda, na rozmarýnu), navíc, jak je ten Jadran zplundrovaný, jsou ryby nekřesťansky drahé. Ale vždy si aspoň jednou zajdeme do rybí restaurace v Bilu, kde si polabužířujeme s pohledem na západ slunka do moře. No a jejich víno z Pelješacu s konzistencí rozpuštěného másla. A burek jen tak do ruky – nebo slanac. Já se tak těším …
P.s. jediné, co fakt nemůžu, je blitva. Té se vyhýbám jak čer kříži. No a právě ten salát z chobotnice.
YGA: Děkuji za pozorné oko 🙂 6 druhů medu – tam jsem měla u podzimního medu (sklizeň od října do února) napsat, že jinou chuť má med z lednové a únorové sklizně, tz. zimní. Do článku si to doplním, děkuji. Všechno na Korsice mi přišlo unikátní a zapamatovatelné.
Chorvatská kuchyně, to je také vyjádření lásky k jihu a darům země a moře. Troufám si říct, že tu krajinu znám docela velmi dobře. Jak na souši, tak z moře a učarovala mi. Letos jsem musela vynechat naši chorvatskou plavbu jachtou po ostrovech s partou přátel, ale místo toho jsem se právě vrátila z italské svatby. Vdala jsem dceru a mám na tu událost také nezapomenutelné zážitky stále v hlavě 🙂 Jak správně podotýkáš, ryby v Chorvatsku jsou skutečně rok od roku dražší. A blitvu mám já osobně moc ráda 🙂 Název děsný, ale ty brambory s mangoldem, česnekem, olivovým olejem jsou skvělé, tak si je vařím docela ráda i doma. A vždy když přijedeme do pirátského městečka Omiše, kde necháváme auta a naloďujeme se na palubu, zajdu si na Soparnik 🙂 Krásné léto přeji 🙂
Teda Šárko, krásně napsané, jako bych tam byla s vámi. Korsika je krásná a hrdá země.
My si také rádi užíváme gastroturistiku.
V naší milované Itálii ochutnáváme její speciality.
Já miluju jejich těstoviny.
Míša z Plzně:
Bella Italia 🙂 Právě jsem se vrátila z italské svatby. Vdala jsem dceru a opravdu jsem si to všechno báječně užila a mám z toho naprosto skvělé pocity. Tolik temperamentu pohromadě se často nevidí. Italská rodina čítala 140 lidí od jihu až po sever. Jídlo na italské svatbě by vydalo za samostatný článek. Snažím se na něm trochu zapracovat, abych měla jednak památku já i moje rodina. Za zmínku stojí i staré svatební zvyky a tradice. Italské těstoviny připravuji doma docela často. Vždy se nechávám inspirovat italskými kuchaři. Cokoli tam ochutnám, to se snažím uchovat v paměti a když mám suroviny, tak se k tomu vracet i doma. Život bez těstovin je pro Italy jako láska bez vášně 🙂
ahoj Šárko,dala bych si ty placky migliacci a nepohrdl abych rybami, protože mi chutnají sýry, ochutnala bych i je…kaštanovici bych asi koupila domů.. jinak ochutnávám, svého času v dobách dávného socíku,okolo mne stál celej podnikovej zájezd a díval se,jak jím chobotnici se salátem z mořských řas a uzavíral sázky, kdy se pobleju…a vůbec netušili,jak moc to je dobrý…asi to někdo převyprávěl Troškovi,když to zakomponoval do třetího pokračování Slunce,sena…nikdy jsme nechápala,proč bych měla jíst i v cizině jen to,co se jí u nás doma nebo paštiky a chleba…užila jsme si tuniskou kuchyni,španělskou i jídla na Mallorce, znám ukrajinské a ruské boršče, chorvatskou a makedonskou kuchyni, několik srbských specialit,jím ráda uherskou kuchyni, nepohrdnu francouzskými jídly, mám ráda vietnamská a indická jídla, ráda zajdu za nepálskými kuchaři u nás ve městě… chybí mi tu hodně thajská kuchyně, mušle,ryby…příští tejden budu mít gastroturistiku doma-Mitrovské stejky a jejich výrobky….
Já jsem včera v hotovkách v Globusu objevil pečenou kachnu s knedlíky a zelím. Poslední dobou se sertiment krabičkových hotovek hezky rozšiřuje, což se mi líbí, i když ta česnečka s nakrájenou klobásou a pečené vepřové koleno na Horské Kvildě, (a k tomu dva půllitry kofoly), neměly chybu. 😀
Globus má výborná jídla, naprostý souhlas. Nosívala jsem si domů i jídlo z jejich restaurace, které jsem si nabrala, zatavila folií do krabičky a bylo uvařeno. Hmmm, pečené vepřové koleno bych si taky dala. Jediné, proti čemu mám výhrady je ta kofola.
Jsem abstinent a navíc řidič, takže jednak jsem na kofolu, nebo jinou colu k čemukoli zvyklý, jednak nic lepšího nealko nebylo. A dnes jsem si přivezl z Drážďan deset výborných másel po 1,80 € za kus. Stejně kvalitní máslo, pokud se u nás vůbec sežene, už stojí přes 70 Kč a cena stále stoupá. Takže mám v mrazáku zásobu na hodně dlouho a naši zlodějští dovedové, kteří budou před vánoci prodávat čtvrtku za 90 a více Kč, ať si trhnou protézou! V zimě je vhodné kupovat plavky, v létě zase máslo a další.(sun)
Pro mě je kofola strašně sladká, mám radši minerálku nebo nealko pivo- normální pivo nepiju, takže nealko mi přijde jako slušná varianta.
Jo, neslazená minerálka je také dobrá alternativa, ale zase na druhé straně, když mám někam pochodovat, nebo lézt a je to do kopce, energie z cukru přijde vhod. Ono když se jde na takové místo, jako je třeba Mechové údolí, kdy je to dost daleko a do kopce, tak není pro fotky dobré, když se člověk po příchodu na místo klepe únavou jak ratlík. (A to nepočítám skoro stejně namáhavou cestu zpátky). A s kombinací sladké bublinkové vody a pečeného prasátka jsem problémy nikdy neměl. Ale pivo mi nevoní, ani nechutná, ani to nealkoholické.
sharka.68: To je skvělý přístup k jídlu. Nebránit se ochutnat a plout na vlnách nových chutí je rozhodně moc fajn 🙂 Troška to opravdu vystihl skvěle a u Slunce, seno se musel každý bavit nad tou naší svéráznou povahou 🙂
Na Korsice s námi byl pán, který nadnesl otázku: „Co si dáte dnes k večeři? Já domácí svíčkovou, český knedlíček a brusinky! Kdo mě trumfne větší dobrotou?“ 🙂 Moje kamarádku Helli mu vtipně odpověděla: „A TO JE NA KORSICE TO NEJLEPŠÍ, TA ČESKÁ SVÍČKOVÁ SE ŠESTI?“ Ten večer jsme šli společně do restaurace a já poprvé ochutnala místní polévku aziminu a další dobroty následovaly. Svíčková patří na českou plotnu a nikam do světa ji nevozím 🙂 I když … uvařit ji je vždycky majstrštyk. Každopádně naše česká svíčková je krásné velké téma, ale vždycky trochu třaskavé. Každý řekne, že jediná správná svíčková je ta, která se vaří u něj doma 🙂 Přeji prima léto a hodně chutných zážitků!
Gurmánko, ale i tací se vyskytnou. Na Korfu jsme bydleli v Sidari, v takovém tom dlouhém domě, rozděleném na pokoje s balkonkem do zahrady. Další dva apartmány vedle nás obsadily dvě manželské dvojice, které už společně jezdily zřejmě hodně dlouho. A tak zatím, co my jsme si dělali chutě na nějakou dobrotu v taverně U dvou bratrů, vedle nás jsme slyšeli: „Tak co si dneska dáme? Mám rozdělat tu svíčkovou, nebo si dáme jen guláš s chlebem? Tak já jdu rozbalit ty knedlíky.“ Byli taky jediní, kdo si na pokoj vyžádali mikrovlnku. Jinak tam byla jen lednice a rychlovarná konvice.
Ačkoli se někdy od nich vinula docela libá vůně, my jsme měli v žaludku jak v pokojíčku, a popíjeli retsinu. Jejich zavazadla jsem neviděla, ale nepochybně byla plná zavařeného českého jídla. Na výlety nejezdili, jen chodili k moři. A to prosím bylo někdy v roce 2000, to už paštikáři a řízkaři dávno vymizeli.
Pro mě nepochopitelné.
Tečko, při cest ěpo bretani a Normandii,na mém jídl eviseli očima a polykali sliny právě ti paštikáři, tejden stará Šumava,Majka a krůtí s vejci..já křupavoučkou bagetu,místní sýr nebo něco od masa, případně Galetku nebo nějaký výborný salát a rybu…a k tomu víno.Oni gambáč v plechu. Na snídani ve Formulích si pod marmeládu mazali slané máslo a nadávali, přitom sladké leželo ve vedlejší misce, stačilo číst…každé ráno jsme se za ně styděla, byli jak kobylky….já si pěkně vzala 4 kousky toastu,opekla si ho v toustovači nebo si uděla teplej sendvič na sladko nebo slano a oždibovala ho k hrnku kávy a sklenici mlíka…oni každej zhltli kolem 10 plátků,na každej jedno máslo ..já poděkovala, oni ani nepozdravili…ten zájezd byl nádhernej,jedinou vadu měl- paštikáře….
Sharko, někteří lidé jsou prostě burani od narození, a nemusí nutně cestovat.
S kamarádkou jsme byly na pětidenním zájezdu po Toskánsku. Když jsme absolvovaly prohlídku cílového místa, chodily jsme ochutnávat pizzu, která bude nejlepší. Už byla spousta ovoce, úplně stačil jeden óbr hrozen krásnýho sladkýho vína a cpaly jsme se ještě v autobuse. Když jsme s narvanými žaludky sedly do autobusu, před námi začalo velké vybalování. Takovej řízek, 4 dny zabalenej v alobalu, to musela být chuťovka. Někdo má kachní žaludek a drátenický střeva. Asi to chce cvik.
Hmmmm, snídaně ve Formulích? Já v několika v rámci svých aktivit v mezinárodních závodech přebývala a snídaně ani omylem. Jen ta kukaň na přespání – plocha 2×3 m a 4 osoby na palandách, samočistící společné WC a samočistící společná sprcha. Jinak žádné jídlo, žádné snídaně se nekonaly.
Karolíno, ony se ty Formule 1 časem trochu proměnily. Ty první před lety byly na první pohled zvenčí i zevnitř červenobílé plastové buňky poskládané na sebe, prostě rychlé a levné přespání na cestě, k nalezení všude, bez jakýchkoli dalších služeb, s určitým standardem, všude stejným, což byla čistá postel a relativně čistý záchod a sprcha, nic víc. Byly i jiné řetězce, o něco dražší, ne tolik rozšířené, založené na stejném principu, ale nevypadaly až tolik jako plastová hračka, a měly třeba alespoň snídaňový bar. Dneska už tak vypadají i F1. Méně plastikově, s trochu vyzdobeným vchodem, malou recepcí a snídaňovým barem s jednoduchou snídaní tak, aby člověk ráno neodjížděl úplně hladový.
Takhle nějak jezdili sousedi z ulice – ona čtrnáct dnů zavařovala jídlo, pak odjeli na dovolenou k móři, pod stan… A pak se nosili po ulici a předváděli jak jsou opálení, bylo to už po r.2000. Jednou jsem u nich byla, přijel k nim nějaký známý a domlouvali se, kdy pojedou, aby stihli výprodeje v Rakousku cestou domů, co budou brát za jídlo…No honóra.
Vědecky se tomu říká optimalizace nákladů. Já také krmím tiskárnu alternativními papíry a alternativními inkousty, protože je to o 90% levnější a do auta také leju místo smradlavého a kouřícího benzinu voňavý a nekouřící líh, protože je za 22,90 Kč za litr, už několik let a po celý rok. A když jim to chutná a nemají následky, mohou ušetřený peníz investovat do něčeho jiného. Utrácet miliony není umění, mnohem větší umění je, ty miliony z průměrného důchodu, nebo podprůměrného platu ušetřit.