O střevičnících jsme si minule řekli, že mají ze všech našich orchidejí největší květy, ale výškový rekord nedrží. Většina našich orchidejí jsou rostliny výškově skromné a když nějaký povedený exemplář doroste do 25 – 30 cm, je to úspěch. Výjimkou, potvrzující pravidlo, je vstavač nachový.
Vstavač nachový (orchis purpurea), je vápnomilný druh, silně závislý na vhodném půdním mikroklimatu, takže jej najdeme jen na půdách neutrálních až středně zásaditých. Je sice teplomilný, ale dobře snáší i zastínění až do středně hustě zapojených korun stromového patra. Druh je silně závislý na podhoubí, bez kterého nepřežije, takže pokusy o přesazování skončí vždy špatně. Běžně dorůstá do výšky 10 – 30 cm, ale…
Největší exemplář, který jsem objevil u Mcel, měl listy široké 9 cm a už odkvetlé květenství dosahovalo do výšky 115 cm. Jinak se tento druh vyskytuje v ČR roztroušeně. Najdeme ho na vápencích v Pootaví, v masivu Džbánu, Českém krasu, na Přerovské hůře, Nymbursku a okolí Brna, v Chřibech (Lísky, kde se občas kříží se vstavačem vojenským). Byl nalezen i u Lázní Bělohrad a na Chlumu mezi Dobruškou a Opočnem.

Vstavač nachový – 105 cm vysoký
Na vhodných místech, jako je Milská stráň, nebo Chotuc, tvoří tento druh kolonie o desítkách až stovkách jedinců. A právě na Chotuc se dnes podíváme.
Chotuc je tzv. svědecký vrch. Je to osamocená vápenopískovcová kupa, vzniklá z usazenin, které lokálně prosytil vápencovým tmelem pramen, dodnes vyvěrající a vodárnou zachycený, na jeho jihovýchodním úbočí. Materiál, prosycený minerály z vyvěrající vody, získal větší odolnost, než horniny v okolí, takže odolával erozi lépe a z plochy Rožďalovické tabule tak vyčnívá, s převýšením kolem 50 m, dodnes. Jižní svah byl později postižen sesuvem, takže hned pod vrcholovým hřbetem, po kterém vede naučná stezka, vznikla deprese, ve které se vstavačům nachovým velmi zalíbilo a je jich tam spousta, dá se říci, že jde o doslova orchidejovou plantáž.

Vstavač nachový – malá část z bohatého celku
Východně od Chotuce, prakticky hned u jeho východního úpatí, leží městečko Křinec. Protéká jím říčka Mrlina, vede silnice a honosí se i zastávkou na železniční trati Nymburk – Jičín. Pokud se do Křince dostaneme vlakem, musíme jít směrem k západu, čili do centra; pokud pojedeme autem, tak na náměstí je možno zaparkovat, pokochat se historickou zástavbou, občerstvit v hospůdce, či v cukrárně a po několika krocích po silnici dále na západ už je cíl cesty jasný, jediný větší kopec v okolí prostě nelze minout, takže trefí i naprostý podbluďák.

Vstavač nachový – typický vzhled
Naučná stezka začíná hned u silnice a po zhruba 700 metrech celkem pohodlné chůze dorazíme na okraj lesa; nalevo uvidíme vodárenský objekt, napravo je v lese skryt kostelík a před námi cosi jako louka, která, když budeme mít štěstí a přijdeme ve vhodnou dobu, a nebude příliš sucho, (loni to bylo zoufalé, letos jsem lokalitu nenavštívil), bude plná statných a nádherně kvetoucích orchidejí. Kromě vstavačů nachových najdeme i prvosenky jarní, (ty už budou odkvetlé) a kamejku modronachovou.

Vstavač nachový – atypický
Vstavač nachový je sice tvarově i barevně stálý, ale na Chotuci najdeme i odchylně vybarvené jedince, jednoho totálně bílého, jednoho narůžovělého a několik dalších s odchylnou kresbou na spodním pysku. Je zajímavé, že barevné odchylky jsou velmi stabilní, jde o jednotlivé exempláře, které vykvétají každý rok, (či, přesněji řečeno, vzhledem ke srážkovému deficitu), skoro každý rok stejně a svou abnormalitu striktně dodržují.

Vstavač nachový , atypický, detail
Nejvyšší kousek, který jsem na Chotuci objevil, měřil 105 cm, což je neoficiální výškový rekord, odborná literatura udává max. 90 cm. Jednu metr vysokou rostlinu jsem kdysi objevil i v Českém krasu, ale ta rostla hned vedle jakéhosi trampského srubu, takže lze předpokládat, že byla občas zalévána. Z přiložených fotografií je zřejmé, že květy jsou velice dekorativní, zajímavé jsou zejména tmavofialové chloupky na spodním pysku, které údajně produkují slabou vůni a mají být cítit po kumarinu.

Vstavač nachový, atypický
Listy jsou středně sytě zelené a mastně lesklé, což je víceméně vlastní i ostatním vstavačům, (např. vstavač bledý, který má listy tvarově i vzhledově stejné). Rozdíl je jen v tom, že vstavač nachový a vstavač bledý zatím nikde společně nerostou a doba kvetení je u nich natolik odlišná, že případné křížení nepadá v úvahu.

Vstavač nachový, atypický, skoro bílý
Hned nad loukou vede naučná stezka s několika zastaveními, na infotabulích se dozvíme ledacos zajímavého, ale pozor! Pod okrajem orchidejové louky je ve svahu ukryta soukromá střelnice, takže občas je tam poněkud hlučno. Lokalita patří k tomu, co nazývám paďourskými destinacemi, pokud máte průkaz ZTP a auto označené, můžete vyjet až nahoru k vodárně a k orchidejové louce to máte pár kroků po rovině, navíc několik rostlin roste hned vedle cesty v křovíčkách, takže kochat se mohou i vozíčkáři.

Vstavač nachový, albín
Za normálních meteorologických poměrů kvetou vstavače nachové od posledních dubnových dnů do poloviny května, letos už byly u Karlštejna v půli května uschlé, zatímco trs střevičníků hned vedle byl v plném květu. Takže nezbývá, než pro příští rok popřát vhodnější počasí a správné načasování.

Vstavač nachový, atypický
Tak my máme orchideje „za barákem“, no tohle :-). Zvláštní představa, že jsem na jaře koukala na orchidej a nevěděla o tom.
Krakonoši, opravdu profesionální fotky, a hlavně detail květů jsou prostě úžasné. A k tomu zajímavý článek, stejně jako všechny předešlé.
Na fotce „Vstavač nachový – typický vzhled“ ty lístky skoro vypadají, jakoby byly obsypané maličkými broučky nebo mšicemi 🙂
Mně to zase připomíná vyšívání… a vyšíval někdo, komu se přečasto dělaly uzlíky. 🙂
To jsou chloupky, ve skutečnosti vývody vůnětvorných žlázek. Ten obrázek je, oproti realitě, několikrát zvětšený.
Tento je u nás pomerne častý. Chodíme ho na miesta, o ktorých vieme, každý rok v máji obdivovať a počítať. Jedno miesto nám už zničili vyrúbaním lesa a ťahaním dreva, na ďalšom sa zatiaľ drží ale tento rok ho bolo nejak pomenej. Z viacerých kusov boli vidieť len listy, na kvet ani nenasadili, možno tým suchom, veď prakticky celý apríl a skoro polovicu mája u nás miestami nepadla ani kvapka dažďa. Vždy ma poteší, keď ho nájdem na nejakom novom mieste, na ktorom doteraz nebol a darí sa mu (y)
Nádhera, fakt. Tenhle seriál se mi moc líbí. Díky.
Se s dovolením připojím. Mně taky se líbí a moc. To jsou panečku znalosti, to není jen koníček ale pořádná kůň.Díky! Super fotky!
Za mne taky
Zajímavé exempláře vstavačů, ten, co roste u nás na chalupě, je mnohem méně exotický, takový fialkový.
Což takhle vyfotit a poslat? A je to vůbec vstavač? Může to být prstnatec, pětiprstka, kruštík…
Letos už je po nich…
Tak příští rok. A když se pořádně podíváte, možná se najdou i nějaké další druhy. A přibližné místo výskytu, (např 2 – 5 km od Horní Dolní) by nebylo?
Tenhle díl mě bavil už proto, že se ta rostlina má celkem čile k světu – na orchidej. Je to smutné, když člověk čte o posledních třech rostlinkách nebo něco takového. Navíc jsou moc hezké. Líbí se mi detaily květů – ty vzory jsou složité a krásné.
Zajímalo by mě, jestli ty atypické – myslím tím hlavně ten bílý, třeba nepocítí menší zájem hmyzu, když nenabídnou tu složitou strakatost! 🙂
Doufám, že se jim v jejich lokalitách povede dobře po dlouhý čas 🙂
Hmyz jde hlavně po vůni, kterou vnímá z větší dálky, než barvu. A vzhledem k tomu, že tyto orchideje neprodukují nektar a včely a čmeláci to vědí, má naopak ten bílý květ větší šanci. (vůně je mi povědomá, ale ta barva je jiná, zkusím to). Ale opylovače na květech orchidejí vídávám jen velice vzácně, za ta léta, co je fotím, jsou to jednotky případů. Na druhou stranu k vytvoření tisíců semen jeden opylovač za celou dobu kvetení bohatě stačí, prakticky všechny květy orchidejí jsou ,,jednorázové“. (brylky na hlavách hmyzu).
To jsou nádherné rostliny, díky, že nám naše orchideje ukazuješ. A navíc to povídání k nim – tenhle orchidejový seriál je opravdu bezva.
Orchidejí u nás roste přes šedesát druhů, takže chvíli mi to vydrží.