Dětské chutě bývají nekomplikované a většinou dost stálé, vůbec, když se jídla pojí s hezkými časy a člověk si vytvoří k danému pokrmu emociální vazbu:))
Já sama jsem jako dítě absolutně milovala rajskou polévku s rýží od maminky a cokoliv od masa s bramborami – preferovala jsem absenci omáček a sosů – máslo na bramborách bylo ideální. Moje chutě se od té doby značně rozšířily, rajskou už fakt moc často nemusím, ale něco s bramborami mi chutná pořád.
Jak jsem se stala babičkou, zjistila jsem, že i sklony k chutím se mohou „dědit“ – rajská polévka podle mojí maminky je zamilovaná jak u mých synů i snach, tak i u vnoučat. Abych řekla pravdu, když mají přijet nájezdníci – tedy Andy s rodinou, je rajská polévka prakticky povinnou součástí nabízeného menu:))
Mladí přijeli minulou neděli, když se vraceli z Polska. Ujistila jsem je, že odpoledne bude k dispozici kompletní obědové menu i s meruňkovým koláčem. Andy mi pak vyprávěl, že se Patrik hned ptal: „A tatínku, jaká bude polívka? Bude rajská?“
Byla. Patrik u nás zůstal a polévka nám všem vydržela na dva dny s tím, že poslední porci jsem odložila do ledničky. Pak jsme měli polévku zeleninovou, kterou chlapec poslušně leč bez nadšení snědl, aby den na to zajásal, když jsem vylovila krabičku s odloženou rajskou.
Včera jsem mu oznámila, že jdu vařit čočkovou polévku. Vykulil na mě oči a zeptal se:
„Babí, a proč nemůže být rajská?“
„Protože jsme ji už měli.“
„Ale to bylo dávno!“
„Nebylo, poslední jsi jedl včera.“
„No, právě, vždyť říkám, že to bylo dávno!“
Inu, byla jsem babička drsoň a uvařila čočkovou. Ale v duchu jsem se musela smát.
Následoval rozhovor s taťkou, kam dnes jedu.
„Tati, chtěl bys něco uvařit? Třeba upéct nějaké maso? A co takhle polívku?“
„Jo, polívku bych bral.“
„Jakou?“
„Třeba rajskou! Tu jsem neměl ani nepamatuju…“
Tak to zkrátka v rodinách chodí… některé recepty jsou prostě mezigenerační trvalky a je celkem jedno, co to je. U nás je to holt ta rajská polévka s rýží. Nic vznešeného, ale zahřeje to žaludek i srdce:))
A tak se dnes ptám: Jaké byly vaše hlavní dětské chutě? Byli jste bramboroví, knedlíkoví, na omáčky nebo na sladké? A máte nějaké jídlo, které v rodině stále chutná?:))
Moje nejoblíbemější jídla v dětství byla hlavně jídla bezmasá. maso jsem jako dítě na talíři vůbec nechtěla. Můj táta-vyučený , zkušený a též vyhlášený řezník nám vfšem maso strašlivým způsobem vnucoval. Sestra zbodla bez protestů vše, co na talíři přistálo, mně maso rostlo v puse a nechtělo se dát spolknout. naučila jsem se to hnusné maso nasyslit do tváří, takže jakmile to šlo, vyplivla jsem ho třeba do wc. táta mne za tu mou nemasožravost dokázal silně ztřískat rukou, někdy i vlastním páskem z kalhot, ale maso a hlavně zabíjačkové produjkty jsem stejně spolknout nedokázala. Dodnes však vzpomínám na babiččinu rajskou omáčku bez masa a s domácími těstovinami. Milovala jsem taky šulánky naslano se strouhankou opraženou na kousku špeku nebo jen na másle,ale vrcholem a manou nebeskou pro nás se sestrou byly bábinčiny skvělé bramboráky, kterým se u nás říkalo křápance, protože na okrajích byly krásně křupavě vypečené. sestrozu jsme měly taky ráda blbouny(kynutý knedle naplněný domácím povidlím , sypané kakaem s cukrem a štědře omaštěné máslíčkem. Jídlo, které jsme obě tolik milovaly, byl tvarohový závin vařený v ubrousku.Po uvaření se závin nakrájel na plátky, na talíři se kolečka sypala cukrem s opečenou strouhankou a vše se mastilo máslem . Sestře se po tomhle jídle moc stzýskalo, ale nebylo nikoho, kdo by poradil, z jakého těsta ten tvarohový „zázrak „vyrobit. Sestra zkoušela an zkoušela, až na to těsto přišla a hned se taky se mnou podělila. i naše dcery tohle jídlo preferovaly a preferují dodneška.když byly malé, vařívala jsem závin často. při tehdejších cenách tvarohu i ostatních surovin to bylo jídlo fakt levné. Mlp tvarohový závin miluje taky. mám dnes v lednici cca 4 tvarohy, bude závin o víkendu. Dřív ale musíme dojíst dnešní brokolicový nákyp, a potom udělám zapečený lilek, což je též dobrůtka.mějte swe krásně a vařet jak kdo má chuť. přeju krásný víkšend. Ps Moraváci, nesyslete si srážky jen pro sebe a koukejte poslat aspíoň trochu deště do bělé. Sucho je tu veliké a zapršet nechce.
Já i moji synové jsme byli dobří strávníci. Jedli jsme dobře a vše.
Teď jsem měla na pár dní na chatě vnoučka Samíka.
A to je strýček Nimra. Ve všem se nimrá. Sní toho sotva polovic. Když se ho zeptám, co by si dal, tak chce jogurt.
Včera se nimral v leču. Tak jsem řekla, jestli chce odpoledne zmrzlinový pohár, že musí sníst to lečo. Snědl ho, ale ty ksischtíky.
Míšo, tvůj Samík je borec, když zbaští lečo. Já lečo nejím, nestrávím ty opaprikové lusky. Vařím ho pro mlp, sebe vždy ošidím nějakým zbytkem. Mlp lečo miluje,takže mi velice chybí zahrada, kde jsem si všechny potřebné suroviny vypěstovala. Z pidirajčátek , vypěstovaných za okny v truhlíku bych moc leča neudělala. Jen takový poznatek z dětství. Byla jsem děsný a vybíravý skoronežravec, ale bohužel na mne neplatily ani pokusy o vyhladovění. Když jsem třeba v Pekle lítala celý den venku s kamarády, vždy mi bylo něco do ruky podstrčeno ,na stromech bývalo dost ovoce a voda ze studny byla na žízeň nejlepší.
njaše vnučka Adélka nikdy neměla na jídlo čas.Bylo pro ni ztrátoub času jíst.Dcera se s ní nepárala. Když Adéla jíst nechtěla, její máma klidně a beze slov po nějaké době nedojedené jídlo odnesla pryč. Adélka však nic jiného nedostala a musela počkat až do dalšího jídla. Zkrátka musela vyhladovět, aby se pak pořádně najedla. Nic se však u dcery neohřívalo a kňourání kvůli hladu dcera i jAdélčin táta „neslyšeli!Párkrát to ješě v Adélka zkusila, alůe pak pochopila a už jí velmi dobře a vše. Jak by taky nejedla pořádně, když její mladší sestřička Maja jí za dvě děti a snědla by i jídlo Adélky, kdyby ji rodiče nechali. Zkrátka někdo jí vše a dobře, druhý si vybírá a je loida.
Dopoledne tady byla zajímavá diskuse o diskrétnosti – nediskrétnosti. Kde je? Že by se tu mazalo?
Patrik mi těma vláskama a úsměvem, připomíná Jiříčka Olivu ze seriálu My všichni školou povinní…
Že teda ještě zas otravuju, opravdu byl nebyl nějaký tip na Szeged a okolí, co tam stojí za vidění? V Szegedu se chceme podívat na synagogu, tu jsme minule nestihli, a v okolí nás napadl Temešvár, je to vlastně kousek. Mapu mám, dcéra tam před pár lety byla, má tam nějaké kamarády (a spojila to s návštěvou Banátu, tam ale nepojedem, to už je moc daleko).
víš, že v Temešváru začaly v roce 1989 masové nepokoje a zavinily pozdější pád a smrt Ceauseska, který dal do protestujících 17.12.střílet? Popraven byl 24.12.1989 i s manželkou.
Hezkej dárek k vánocům – pro ně i pro Rumuny. 😀
Byl. Jednak je to hezké město samo o sobě, ale také je nedaleko Békéscsaba a Gyula, se slovenskou menšinou a luxusními klobáskami 🙂
O.T. Matyldo, prosím tě, dej někam recept na ty slezinky s pepřem, u nás bych je někdy mohla koupit a zkusila bych je. Já je jednou dělala podobně jako játra, ale moc mi to teda nevyšlo. Dík.
třeba na hady do kuchařskýho koutku 😀
Minulý týden byl u nás na prázdninách benjamínek, poprvé sám, jeho sestřičky byly celý týden na sletu. Mohl si tak vybrat jídelníček. Jako první zvolil čočkovou polévku a knedlík – jedno s čím, ale musel být bílej, ne žlutej! (chuckle) Tu čočkovou jedl s neutuchajícím nadšením 3 dny!
Rajská přišla na řadu poté, měl ji ozdobenou nakrájeným vajíčkem natvrdo. 🙂
Patrikovi k narozeninám všechno nejlepší, ty jeho blonďaté kudrny jsou úžasné!
Předpokládám, že bílej je kynutej, žlutej bramborovej (rofl) (rofl)
Tak jsem to taky pochopila a zjevně to bylo správně! 🙂
Jseš babča šikovná 😉
Víš, že by mě to nenapadlo? To bude tím, že doma knedlíky nejíme, ani bílé ani žluté:)))
Jinak s ním souhlasím, jako dítě jsem „ty žluté“ taky neměla ráda, hlavně, když k nim bylo maso na česneku a špenát!:))
Maso na česneku (dušené) bylo ještě bezva, ale takový pečený hřbet z králíka na česneku… Suché to bylo, rostlo to v puse a nedalo se to spolknout. Brr.
Jo, souhlasím:)) Ale pro mě byl nejhorší ten špenát! 😀
Taky ho nemusím, co jsem vdaná, tak jsem ho vařila asi třikrát.
Ivo, já špenát sic nejím vůbec, ale rodině ho vařím, jelikož ho všichni krom mne milují.Dělám vše podle oka, ale špenát si rodinka musí sama osolit až na talíři.Bez špenátu bych doma vůbec neobstála.Dokonce jsem si na své zahradě špenát sama pěstovala. Listový ze záhonu, to je zcela jiná chu´t, ten by mi všichni málem i s kastrolem snědli.
evidentně neuměl u Vás nikdo upéct králíka…nikdy jsme ho vysušenýho neměli, pravda, vždy k němu byla mrkev, špenát byl k výpečkům….miluju oboje,králika na česneku i špenát….a vždycky u nás k tomu byly brambory, knedle jen k huse,kachně nebo v celku pečenému bůčku a krkovici a k zelí….
No – já taky nepamatuju, že by byl králík vysušený. My ho teda pekly vždy přikrytého pekáčem (i ten v trjoobalu se smažil v troubě – pomalu a přikrytý a vždycky to bylo a je eňo ňuňo) – a třebas jenom na cibuli jako pečínku. Co bylo sušší, tak to byla jenom slabina – a to já zase měla moc ráda – byla jako masový chips (rofl) , takže to nevadilo. Prostě na králíka se musí jít trošku jinak než na svíčkovou.
Tak nejspíš toho králíka otec dostal od nějakého spolupracovníka, a králík už nebyl nejmladší. Máti ho pekla rozděleného na porce, hřbet nebyl vykostěnej. Nic k němu nepřidávala, jen ten česnek a kmín, podlila vodou, dala lžíci sádla a finito. Ona to nejedla, takže ani nevěděla, že to maso ze hřbetu je jak vysušená houžev. Ale podobně pekla třeba i kotlety, podle libovosti vzniklo poživatelné/nepoživatelné jídlo. Jedlého králíka jsem jedla až u tchýně, u nich se konzumují králíci dorostenci, zasloužilí šli vždycky do sekané.
No jo, pokud pečeš starocha, tak jedině s bůčkem, ale stejně je lepší na zelenině, něco jako svíčková, tam se to stáří vstřebá 🙂
Tak tak. Upéct králíka se musí umět a pečený králík na česneku, když se povede, je naprosto super!
Jé, tak to já mám naopak moc ráda! U nás býval králík na česneku, špenát a bramborový knedlík a to jsem měla vždycky radost 😀 . Králík je samosebou suchý, ale máma s ním vždycky pekla kus bůčku, což významně zlepšilo kvality králíka.
Mám to ráda dodnes, jen nějak nemám zdroj králíků, takže místo toho dělám vepřovou pečeni.
Já mám ráda samotné ty knedlíky (bramborové) a i ten špenát. Maso v poslední době nějak moc nemusím. Jo, ráda si ho dám, dobře upravené, ale není to zas tak úplně nutné.
Tos mi připoměla dětství, kdy jsme maminku prosily, aby dělala jen omáčky, bez masa, s knedlíkem nebo rýží, maso tam není potřeba. 🙂
Pro mě to platí doteď. I když třeba dělám kuře/slepici na paprice (jedno z mých nejoblíbenějších jídel), fakt mi stačí jen ta omáčka, maso ráda přenechám jiným členům rodiny. 😉
hele,to snad všechny děti….:-D
U nás se mu na hřbet dávaly kousky špeku a pravidelně a často se poléval sosíčkem.
He, he, jsem zvědavá, JAK budou za deset let děvčata odolávat tak kouzelnému úsměvu a pohledu Patrika! Přeji mu hodně zdraví a štěstí na cestě k dobývání světa (a dívčích srdcí?) (sun)
Šiš Alex, teď jsi mě mírně vyděsila… já si to musela přepočítat, těch deset let fakt může uběhnout, ani člověk neví jak! 😀
Bude to krásný a chytrý kluk a holky se budou jen hrnout. 😉
chudák 😀
Rajskou miluju od nepaměti a u nás doma se často dělala. Zásadně bez masa a nejradši s knedlíkem, ale mám ji skoro stejně ráda i s rýží (vznikne jídlo řídké konzistence, které je nejlépe jíst lžící 😀 ) nebo s těstovinami. I dnes ji často dělávám. Zřídkakdy z čerstvých rajčat, ta bývají často na můj vkus málo rajská. Nejraději ji vařím z rajčatového pyré (passata di pomodoro) v půllitrové krabičce. Zásadně bez jíšky a bez cibulky. Prostě to jen naliju do kastrolu, přihodím do toho bobkový list, nové koření, hřebíček, pár kuliček pepře, malou lžičku cukru, osolím, přihodím malý kousek másla (jen tak, aby se udělalo oko) a tlustý plátek citronu. Nechám to provařit, pak ještě dochucuji, protože každé pyré chutná trochu jinak, nakonec přidám trochu mléka, jen málo, jen tak, že se vyhladí ostřejší chuť rajčat a trochu zjemní barva. Mňam.
Mám ráda i rajskou polévku, ale omáčka je lepší 😀 .
OT
Dnes má svátek Karolína!
Všechno nejlepší milá Karolíno a oslav to pěkně s kočičkami,pořádně tulit! (h)
Všechno nejlepší ke svátku, milá Karolíno! Hlavně to zdraví (f) 🙂
Dede, prosim te, dej sem ten recept na tvoji rajdu…..
Sharko, to není žádná delikatesa, prostě úplně obyč polívka pro děti, kterou u nás jedí i dospělí:)) Já umím a občas dělám i jiné typy rajských (hm, dospělejší? S bazalkou, někdy se smetanou, bez cukru… a podobně:)), ale rodina prostě chce právě tuhle.
Jíška, světlá, zalít vodou, bobkový list, nové koření, sůl – vařit – přidat rýži, cibuli, vařit, přidat rajský protlak – povařit, dochutit jemně na sladkokyselo (podle kvality protlaku) a podávat 😛
Celá chuť polívky závisí na kvalitě a množství protlaku, takže to si hlídám (dnes bývá dobrý ten ve větších skleněných lahvích). Martin si polévku dřív doslazoval (nejdřív jsem dětem tajila, co jejich otec dělá:)) ale když se to profláklo, začali si ji kluci doslazovat taky 😛 Dnes si ji naštěstí nedoslazuje nikdo 🙂
Jak říkám, nic zvláštního… a přece ji všichni chtějí (ano, včera jsem ji u taťky vařila:))
Ještě dodám, na to, jak je to jednoduchá polívka, tak se dá snadno zkazit – udělá se moc jíšky, jíška není pěkně propečená, protlaku je málo nebo není dobrý (fakt je to znát!), přežene se to s rýží (to se mi stává, ale naštěstí to nikomu nevadí:)) Ale když se povede, tak je prostě dobrá 🙂
A víš, jak je dobrá z čerstvých rajčat? To už bys tu z protlaku nevzala do pusy, úplně jiný level 😉
To je možné 🙂 Ale tradice je tradice, no 😛
smetana? Tak to brr, to mi zježilo chlupy, tu do rajdy nedávám, ale jinak ji děláme skoro stejně…
Smetana patří do rajské s bazalkou, je to americký recept. Není špatná 🙂 Do té rodinné nepatří
Tak to asi vařím já, s bazalkou a nakonec se smetanou. Není sladká a nám chutná. /polívka/
uvař, dojedeme na košt 😀
řekni kdy ?
spíš mi napověz kam, naplánuju vejlet 😀
Mezi Libercem, Turnovem a mnichovým Hradištěm, dominanta je Ještěd, jsme na rozhraní Libereckého a středočeského kraje
Děkuji milá Jenny.
Slavíme pracovně. Mám tu přátele a dokončujeme nějaké úpravy v bytě, na slavení dojde večer. Kočičáci už dostali tolik dobrot, že se válí na lodžii a tráví a těší se, že večer bude nášup.
To mělo být pod Jenny. Nevím proč se to zatoulalo až sem. Nicméně moc děkuji i Tobě Dede.
Patrick je krasny dite, Dede. Rajskou polivku jsem milovala, kdyz jsem byla mala, ale bez ryze.Jediny jidlo, ktery jsem ve skolni jidelne snedla – spagety a rajska polivka. Mezi nejoblibenejsi jidlo myho detsvi patrilo babiccino kure na zelenine s bramborem, naprosto neprekonatelny.
Děvčátka krásná, zas OT, Szeged – tipy, triky, rady? Jedem v pondělí, MLP tam má závody. Už jsme tam před časem (taky na závodech) byli, město si prošli, takže jakž takž to zmapované máme, ale budem mít mezi závoděním cca 2 dny volné, tak jestli nevíte, co pěkného je v okolí?
Ty jezdis draci lode, Aido? Byla jsi v Ontariu ve Welland?
Nebyla. Jezdí manžel, já jen dělám doprovod.
Muj bratr jezdi tez 🙂
… a můj syn též
http://www.dfprerov.cz/?page_id=166
mistr světa senior posádky klubové v loňském roce v Italii – Benátkách,sledovali jsme v přímém přenosu na pecku.
jenny,to jsou báječné úspěchy!!! (y) (y) (y)
Páni, to je úžasné! Gratuluju:))
Jinak koukám, že to chytá poměrně dost lidí 🙂
Veliká gratulace! Máš šikovného syna!
..kuju, všem.Akorát synáček stárne,je z něho seniorský repre. Ach, ty děti stárnou! 🙂
MLP taky před lety začínal jako senior čili čtyřicátník, teď už jezdí jako senior + (tj. za padesátníky). Dcéra a syn jezdili juniory, dcéra ty mladší (do 18 let), syn ty starší (do 23 let; dělal to jako doplňkový sport k mnohem náročnějšímu veslování a byl s náma na 2 MS, z obou má „placky“), oba už toho ale nechali; dcéra se pak vrhla na jógu, momentálně si k ní pro změnu přidala i MMA, aspoň jí nikdo nenabančí.
Moc gratuluji, mila Jenny. Ja byla fandit pred tremi roky ve Wellandu a taky byly medajle 🙂
Tam asi byl někdo od nás z klubu, nějaká děvčata 50+, mám ten pocit, musím se jich v týdnu zeptat, taky do toho Szegedu jedou.
Byli tam jen seniori – 50+ a 60+
Jakože bratr jel v nějakém tom týmu?
Jinak musím napsat, že s Jenniným synem se z dračáků od vidění známe, párkrát jsme se i bavili (heslo: maminka). Jejich tým je naprosto famózní, hodně dobře jim to jezdí, fakt jsou moc šikovní a navíc jsou to i krásní chlapi.
Ano, jel. Vysokej blondak – senior :)) Byl v Tampe, Szegedu, Wellandu, Benatkach…
Ten Szeged národní byl před 5 lety, velmi živě si to pamatuju. Já tam jela jako doprovod české juniorské posádky a do toho všeho se jim zbláznil trenér, ale jako fakt zbláznil, má bipolární poruchu, nebral léky, no hrůza. Nakonec jsme to tak nějak zvládli, bylo to fakt dobrodružné (měla jsem na krku 40 dětí a nevěděla, co a jak). Zrovna včera jsme si o tom v Pavlově (kde byly dračí závody a MLP dělal startéra) povídali s jedním z tehdejších účastníků a dalším, který za ta děcka byl zodpovědný).
Tohle je klubové MS, to loňské klubové ME v Benátkách, co o něm píše níž Jenny jsme prošvihli, byli jsme tou dobou na vodě v Řecku, i když byl MLP zvaný i nominovaný. Jinak „placek“ máme doma hromadu, jak z MS, tak z ME národních týmů. Nejúspěšnější z celé rodiny je asi dcéra, ta má i zlato z MS národních týmů, což je opravdu veliký úspěch, pak několik stříber a bronzů, MLP vlastně dtto (až na to zlato). A copak teprve těch „bramborových medailí“, těch si taky už přivezl(i) hodně. 😉 Kolikrát to bylo třeba i o desetinu vteřiny, což na dlouhé trati (2 km) vážně zamrzí.
Moc gratuluji obema! Ja jsem si to s nima ve Wellandu moc uzila.
Tak obě se sestrou máme od dětství jedno oblíbené jídlo, které se ani jídlem nazvat nedalo. Vysvětlím. Mamka byla za války totálně nasazená v Lipsku. Dostávali lístky, na které se toho moc koupit nedalo.
No a mamka vymyslela a vařila něco, co se vzdáleně podobalo bramborovému guláši. Ovšem ve válečném provedení. Takže trošku tuku, když byl kousek uzeniny tak se do toho dala opéct, a klasika paprika, pepř, kmín a sůl, do toho nakrájet brambory. Za chvilku uvařeno a svůj účel to splnilo. Bylo to horké do žaludku a brambory zasytily. Občas si to mamka uvařila a my jsme chtěly ochutnat. A bylo to zajímavé, jako rekonvalescenti jsme vždycky jako první jídlo požadovaly tento brrr guláš. A vydrželo nám to dodnes. Nikdo jiný to nejí (pochopitelně). Zrovna nedávno jsme se smály, že s námi ten brr guláš sejde ze světa. Ale i dnes má tohle jídlo – nejídlo opodstatnění, když chce člověk něco rychlého a horkého do žaludku. Je to pořád lepší, než ty různé polévky do hrníčku apod.
DraháTečka-toto jedlo nezmizne,je aj moje naj,naj.Voláme ho krumplipaprikaš.Raz sme ho varili aj deťom na dovolenke/pod stanom/ deťom strašne chutilo,mali len jednu výhradu,prečo sme to nenaučili variť maminku.
Je to výborné jedlo,výborne.Teraz doň dávame párky/sme bohatí-xi,xi/
Tečko, já takhle buřtguláš dělám pořád. Na kastrol mi stačí dva špekáčky a hora brambor 😀 A nakonec ještě dodám majoránku, mňam!
Jo? tak to já normální buřtguláš dělám na cibulové jíšce, když mám vývar, tak zaleju vývarem. Tohle je fakt jen voda, obarvená zasmahlou paprikou a popřípadě dochucená nějakým tím buřtíkem. 🙂
Mně to dělala celé dětství máti, bez buřtů a bez vývaru a asi i bez té cibulové jíšky. Bylo to levné, bylo to teplé, mně to tehdy chutnalo a asi by mi tu chutnalo i dneska.
brgul ti zahustí brambory a cibule,mouka není potřeba…ten tebou popsanej- válečnej,se dělá u příbuzenstva v Děčíně..a i u nás…
Tečko, to je skoro klasický „erdäpfelgulasch“, bramborový/zemiakový guláš, staré rakúsko-uhorské jedlo 🙂 . Varí sa aj u nás, varili ho obidve moje babičky a vo Viedni ho bežne podávajú aj v reštauráciách. Je to fakt rýchla a sýta dobrota, hlavne na zimné večery. Anglicky hovoriaci by to asi zaradili medzi „comfort food“, teda jedlo, ktoré človeku urobí dobre. Mňam, dala by som si…
Když jsem uviděla fotku Patrika, okamžitě jsem si připoměla staršího synovečka. Taky modrooký blonďáček s nevinným pohledem. Jen to háro měl trochu kratší. No a na jednom trhu jsem narazila na tričko s nápisem: Vypadám jak anděl a zlobím jak čert. Co myslíte že našel pod stromečkem?
😀 Jo, takové triko bych taky vzala 😀
To já jsme vlastnila ještě nedávno tričko „V nebi mě nechtějí, v pekle se mě bojí, tak jsem tady!“
Moc hezké, to je i moje krédo. A včerejšek se povedl-nepovedl. U Domanic jsme našli poslední dva dokvétající smrkovníčky, Měkčilky si letos daly pauzu, takže máme jen pár, i když zajímavých, kruštíků a hořce pannonské rozkvetou až tak za 14 dní. Cesta byla, řečeno slovy pokleslého veršotepce, suchá, místy mokrá, občas rovná, občas strmá a oběd na Horské Kvildě nám propršel. Ale česnečka a pečené koleno neměly chybu a s jeho zbytkem, který jsem si nechal zabalit a vzal ssebou domů, mi večer Čertík s gustem pomohl. Ale kolega je spokojen, protože smrkovník mu ve sbírce fotek chyběl a když viděl, jak dobře je maskovaný, mumlal cosi o neuvěřitelně ďábelském smyslu pro orientaci, nebo na úpatí kopce jsem určil směr chůze a došel přímo na plácek o cca 1 m2 kousek pod vrcholem, kde u paty jedné borovice bylo cca 10 rostlinek, z toho tři odkvetlé a dvě dokvétající.
P. S. Jsem to sem poslala v návaznosti na zrovna zveřejněný Andyho status na FB, jinak fakt tou svatbou nechci unavovat – bylo to něco opravdu neuvěřitelného a syn se po tom, co to všechno viděl, rozhodl, že se snad ani ženit nebude.
Ach bože, to muselo být cool od začátku až do konce. Jo a romantická fotka na okraji pole s plevelem na vyježděných kolejích je mocinky kjásná.
Oni byli děsně cool všici. Když jsme šli v sobotu kolem půlnoci spát (poté, co jsme v pátek předvařovali do půl druhé v noci a v sobotu ráno znova začínali vařit a péct chleba kolem půl šesté), zrovna probíhala dražba podvazku panny nevěstinky. V tu dobu to bylo za zhruba 33 tis., kam se to vyšplhalo dál, to už mi ušlo.
(fubar) (fubar) (fubar)
Aido, na svatbě je pěkný to, že jak si to kdo udělá, tak to má 😀 A jednoduchý obřad platí stejně jako náročná akce… 🙂
Dede, já jsem to pochopila tak, že to bylo na wow efekt, na pochlubení se na sociálních sítích…
Asi jo. Já bych to těžko snesla, ale jiní lidé, jiný vkus 😉
Frikulíni 😀 !
Ženich, nevěsta a dva svědci. A bohatě to stačilo. Nám se to tak líbilo a těm ostatním nezbylo, než se s tím smířit. O nic jsme nepřišli a příbuzenstvo si zvyklo, protože jim nic jiného nezbylo. 😀
no,já řvala,že 16 lidí na svatbě je moc…mě by stačil ženich a ti svědci…a klidně by mi to mohla odsvědčit matrikářka a varhaník 😀
Neteř měla 150 (fubar) , svatba v podobném duchu jak výše zmíněná. Jen obřad měli, protože jsou věřící, v kostele.
Dobrý den, velmi mě mrzí, že máte potřebu se takto pejorativně vyjadřovat o naší svatbě jenom proto, že vy sama máte třeba jiný vkus, méně přátel, nebo preferujete jiný životní styl. Když odhlédnu od toho, že mi to vzhledem k vašemu působení na svatbě připadá neprofesionální, tak se mě to dotýká osobně. Blog píšu už šest let a jak si můžete všimnout, píšu tam o mnohých věcech ze svého života a není to žádný můj prostředek ke slávě na sociálních sítích. Stejně tak jako já mám plné pochopení pro svatbu ve čtyřech, tak bych byla ráda, kdybyste Vy měla pochopení pro svatbu, jakou jsme měli my. Pěkné léto.
Milá mladá paní, pokud nechcete, aby někdo komentoval události z vašeho života, tak máte dvě možnosti. Buď o nich veřejně nepište nebo blog zpřístupněte jen vámi vybrané skupině osob. Takhle se musíte smířit s tím, že se k vašemu blogu může vyjádřit každý a ne všechny komentáře se vám budou líbit.
Pokud jste s něčím takovým nepočítala, tak jste, velmi mírně řečeno, naivní.
Ivo, mladá paní jistě očekává reakce na svoje příspěvky na svém blogu – ale těžko kdekoliv jinde. u svatby platí ještě víc než u jiných věcí, že je každého volbou, jaké si to udělá 🙂 Aido, ty jsi přece věděla, do čeho jdeš, když jsi přijala nabídku vařit a péct na této svatbě – nebo ne?
Jestliže někdo něco o sobě vyvěsí na veřejné fórum tak, aby to bylo každému dostupné, tak to přece může komentovat kdokoli kdekoli. Řada lidí o sobě dneska zveřejňuje doslova každý p.r.d. a očekává samé obdivné a pochvalné ódy. No a když to někdo komentuje negativně, což je naprosto legitimní, tak to nesnesou, s tím se nedokážou vyrovnat
Samozřejmě očekávám reakce všeho druhu na svoje příspěvky, a to nejen u sebe na blogu. To, o čem ale mluvím především je, že je neprofesionální se takto veřejně vyjadřovat z pozice člena cateringového týmu. Ať už se jedná o samotný názor a rozpoutání takové diskuze, nebo o částku, za jakou se vydražil podvazek (což je mimochodem lež). Mluvila jsem tedy k Aidě – rozumím, že to asi nebylo zřejmé, protože jsem to neadresovala přímo a zahrnula tam i jiné body zmíněné v diskuzi, se kterými jsem měla pocit, že asi souhlasí také. Je to podobný princip, jako kdybyste měla paní na úklid, nebo hlídání dětí, která by veřejně na internet psala, jaký máte doma pořádek a spodní prádlo. Takže náhodní čtenáři, kteří se k článku jakkoliv dostanou, ať si píší, co se jim zlíbí, může mě to sice mrzet, ale to je tak všechno.
nějak nemám pocit,že by Aida Vaši svatbu haněla…tak proč na ni útočíte? Pokud někde něco vyvěsíte veřejně,musíte holt počítat s tím, že to někdo odkazem pošle dál a něco k tomu napíše…pro mne třeba svatba byla i s těmi 16 lidmi něco tak „soukromého“, že jsem to nikde nezveřejňovala, jen přátelům ukázala fotky.. a ostatní se taky nevyjadřují tady nějak zle,tak nechápu,co Vám vadí????
Já chápu, co jí vadí. A naopak nechápu, kde vidíte v jejím příspěvku útok.
Tak on je tenhle humbuk kvůli podvazku??? ježišikriste!
Viď, kdyby to byla celá noha 🙁 ale kvůli podvazku ? Aida nic zlého neřekla a my jsme zareagovaly tak jako když se sejde pár ženských na kafi.
ne, humbuk určitě není kvůli podvazku – Aida před časem psala, že jede vařit na svatbu o 100 členech ( už si nevybavím, jestli psala, že s přáteli nebo pro přátele/děti přátel). z této pozice je opravdu nepřiléhavé hodnotit, kritizovat i zveřejňovat to, co sami svatebčané nezveřejnili. o tom to je a to jsem pochopila, že paní vadí. mě se podle fotek ta svatba líbila, i když sama bych dala přednost malé, velmi soukromé svatbě… ale tu rozkvetlou louku bych tam chtěla taky, když už 🙂
Jela pomáhat s vařením kamarádovi…
Aida na svatbě byla, de facto jako součást týmu…
Já být šéfem týmu, už pro tuto ukázku vysoké neprofesionality, bych ji na příští akce nechtěla. Nehledě na to, že i jeho uvádí tímto do trapné situace. Z pozice pracovníka, pomocníka nepřísluší hodnotit jaká akce byla… Důležité je kvalitně odvést práci na kterou byla najmuta a po ostatním je jí buřt
Práci nepochybně odvedla a pokecat si o tom snad může, asi by mě nenapadlo, že někdo bude hlídat na netu každé slovo o své svatbě… když už ji veřejně publikuje (teda teď už ne). Nemluvila o tom na žádném odborném webu nebo tak.
Zdravím. Krajně nerad se zapojuji do diskuze. Svatby a svatebcane byvaji ruzni a maji rozmanite preference, ktere mi absolutne neprislusi hodnotit a soudit. Kazdy ma trochu jiny vkus ohledne hudby, vyzdoby, nebo jidla. Mym jediným ukolem je udelat vsechno pro to, aby byli hoste i snoubenci spokojeni a svatbu si maximálně uzili. Aida pomahala v kuchyni dobrovolne a aby zapadla, dostala i pracovni obleceni. Nicmene se musim distancovat od jejich komentaru ohledne vyse zminene svatby. Odvedli jsme myslim dobrou praci, svatba mela uzasnou atmosferu a vsichni se vyborne bavili. Nic jineho sem nepatri, slo o soukromou oslavu a komentovat takovou udalost verejne a na socialnich sitich je znacne indiskretni, at uz si o tom mysli kdo chce, co chce. Omlouvam se diskutujicim i novomanzelum a byl bych moc rad, pokud bychom mohli tuto diskuzi uzavrit. Hugo Hromas Nomadis
Tak rajskou polévku si pamatuji hlavně ze školní jídelny, kde byla jednak vodnatá, a hlavně kyselá. Když ji občas doma udělala maminka, přidávala jsem si do ní cukr, ale maminka ji nedělala často. Zato bramboračka byla a je moje nejoblíbenější. A pak ta, ve které byly drožďové knedlíčky. Jaká byla samotná polévka mi bylo jedno, hlavně, že v ní byly knedlíčky. Dokonce mi chutnaly víc, než játrové (ty nebyly často, přeci jen játra se nedaly běžně koupit). Mamince jsem pomáhala dělat kuličky a bylo to jedna na prkýnko, jedna do pusy (chutnaly mi i nevařené)a v polévce jsem jich také musela mít snad deset a vyjedla jsem je jako první.
Jinak z prázdninových jídel jsme se asi nejvíce s bratrem těšili na lívance s rozmčkanými jahodami (nebo malinami) a cukrem. A pak tenký, křupavý vaječný svítek, posypaný pažitkou.
Dede, užijte se rodinnou oslavu. Jo, vzpomněla jsem si, že Patrik měl narozeniny. Utkvělo mi v paměti, že se narodilae „na Jana Husa“, ale že už je to pět let bych tedy netrefila. Bože, ten čas letí !
Bylo včera báječné, jen kolik jsme toho dne zapomněli, to abych se styděla přiznat! 😀 Ale naštěstí se všechno dalo vyřešit. A Marek s Nikolou a s její sestrou udělali nádhernou výzdobu, bylo to prostě fajn 🙂
Mám to jako Patrik, rajskou miluju dodnes,mohla jsem ji kdykoliv,dnes,zítra i pozítří, v sobotu večer i v neděli ráno :-)), babiččinu a teď i tu mou. A perník dávám.
Taky jsem milovala suchý chléb se solí.
Joo, solenej suchej chleba ke knížce, to bylo moje oblíbené.
Já si ho mazala sádlem od dědečka, nebo si na něj dávala nakrájenou slaninu stejné provenience. Klidně jsem při tom čtení zbodla i 5-6 krajíců, tlustá jsem přitom tehdy nebyla (zato teď, stačí mi projít v samošce kolem rohlíků a mám 2 kila navrch). 😉
U mňa jednoznačne vedie pečené kurča mojej mamy. Milovala som ho ako dieťa a milujem ho dodnes. Keď máme prísť k mame na obed, cvične sa spýta, čo má uvariť, ale je to úplne zbytočná otázka, odpoveď pozná.
Zaujímavé je, že hoci moje kurčatá pečiem presne tým istým spôsobom (nakoniec bola to mama, kto ma naučil variť…), nechutia nikdy tak, ako kurča od mamy. Tak neviem, kde robím chybu 🙂
Nerobíš, od mamy nebo babičky je vždycky nejlepší. 🙂
Mávám z Prahy 🙂 Máme rodinnou oslavu, mimo jiné Patrikovi bylo už 5 let (inlove)
Tak to teda zodpovedne oslávte! (party) (^) (party)
Rodinné oslavy a sešlosti jsou fajn – my máme v neděli.
Jen si to pěkně užívej milá Dede ! Pět let, to krása,to už je malý filosof,už slyším ty hlášky :-)) Jo a moc mu to sluší!
Krásná fotka … tedy, kdyby se na mne takhle podíval, tak vařím rajskou :* no a tu čočkovou taky, aby se neřeklo 🙂
Děkuju 🙂
pro mne snad nejhorší rajda byla horká voda s uvařeným kořením, cibule, cukr, sůl a lahev kečupu,nechat probublat..a podávat…když jsem to viděla,nebylo mi dobře, ale těch 6 děcek na chatě to do sebe rvalo s chutí…
Já si v jídle moc nevybírám, snad jediná jídla co opravdu nejím je jehněčí, červená řepa, a rajská omáčka a polívka. Z českých jídel mám moc ráda různé omáčky a nejoblíbenější polívky jsou vývarové.
Tak kolega z Brna se dal jakžtakž dohromady a zítra vyrážíme na Šumavu na fotolov. Je otázka, jestli, vzhledem k počasí a vysokému datu, vůbec něco najdeme, ale každopádně to zkusíme a když ne, hrábnu do archlívu, každopádně se příští čtvrtek můžete těšit na další díl, materiál už jsem odeslal.
super……
Všechno od masa, pokud se to nepotkalo s rajdou, nebo koprem. Sežrat půlku husokachny, bez jakýchkoli příloh – no problem. 😀
když jsi byl dítě, husokachny nebyly…..
Byly kachny, byly husy, byly holoubata, krůty… a všechno z domácího chovu, tetička na vesnici měla všechno. 😀 Sice už je to dávno, ale chutě mi zůstaly.
ano,to byly, kachny,husy,holoubata…, ale husokachny ne! Husokachna prostě neexistuje..
https://chov-breziny.webnode.cz/products/co-je-to-ta-husokachna-/
Husokachna není odborný, ale obchodní název. Ale to povídání je zajímavé. (setkal jsem se i s pojmenováním Berbera). Podstatné je, že je to větší, než normální domácí kachna a méně sádelnaté. A prudce jedlé.
jestli mám nějaké speciálně oblíbené jídlo z dětství ani nevím, já jsem tak nějak jedla všechno co jsem dostala na talíř (kroupy se u nás v žádné podobě nedělaly) – vždycky jsem byla vděčný strávník, a vybíravá jsem nebyla ani později ve školní kuchyni (až na pár věcí, jako třeba červená řepa) nebo dokonce i v kuchyni nemocniční 😀
bezpečně ale vím, že moje nejoblíbenější příloha byla vždycky rýže (ahoj Ygo 😉 ), kterou moje sestra skoro nejedla, takže byly kolem ní trochu boje (ještě nejedla rajčata)… ale stálicí a sázkou na jistotu bylo úplně obyčejně pečené kuře s rýží a mám to moc ráda dodnes (inlove)
a na starý kolena (když to k nám dorazilo) se mým úplně nej nej nej jídlem stala pizza – jak tu kdosi napsal, tu bych mohla každý den k snídani, k obědu i k večeři (h) (h) (h)
tak si ji dělej…jednodušší slanej koláč není….
umím jenom z listovýho těsta a to není úplně ono… taky tu směs na vršek úplně asi neumím 🙁
ale na tu (ty 😀 ) od tebe se moc těším (blush)
Hele, zvládne to i náš Honza – 450 g hladké mouky, 250 ml vody (i víc, podle toho, jak je suchá mouka), 1 čajová lžička sušeného droždí, 2 čl soli, čtyři lžíce oleje. Na vrch – smíchat utřený česnek s panenským olivovým olejem, natřít na pizzu, na to plátky šunky/anglické/salámu (výběr podle chuti), na to můžeš dát plátky žampionů, půlky oliv… Další vrstva tenoučké plátky rajčat, lehce osolit, posytat oreganem nebo bazalkou, navrch nahrubo strouhaný sýr. Měla by být mozzarella, ale tu radši sním tak, takže dávám tučnou goudu, s eidamem mi to nechutná.
Těsto se musí nechat vykynout, pak se rozdělí na tři díly, uděláš tři pizzy o průměru cca třicet centimetrů, jsou tenoulinké, dáš na plech s pečícím papírem, pak postup výše, péct na aspoň 200 stupňů na prostředním roštu.
jasně…
K jídlu mám vztah asi jako k vínu. Buď mi chutná nebo nechutná. Nic zvlášť oblíbeneho nemám, ale vzpomínám na jeden předkrm ve Francii. Budete se smát, ale byla to… mrkev! Na kolečka nakrájená, něčím marinovaná, božská. Když jsem po prvním soustu zajásala, moji ušklíbající se společníci mi ji skoro, no, sežrali. Mám ji v paměti asi proto, že zůstala tajemná. Nevím, co do ní kuchařovi ukáplo, že byla tak hrozně jedlá!
Dede, hanba, kde je na rodinnou oblíbenost recept? Rajskou polévku nejím, jenom omáčku. Do základu přidávám kousek skořice, hřebíček, citr.kůru, kousek cibule, bobk.list, tymián, celý pepř a trochu s tím vším zkaramelizuji cukr. Jsem zvyklá v rajské na vůni tohohle koření, proto mi asi polévka připadá taková nijaká. Ale třeba tvoje…
Podobně to dělám i já – teda nedávám citronovou kůru a tymián, ale cukr karamelizuji na cibulce. A navíc – toto koření dávám i do leča – to je vůně!
a kde máte holky strouhanej perník????
Na co? My nejsme z Pardubic … (rofl)
A Pardubice v Norsku nejsou. Hehe, napsala jsem Prdubice a koukám, jak jedno písmenko změní význam :-)) .
však Inka taky našemu Dubení,říká Prdění 😀
hele, já taky ne a přece se i v Děčíně do rajdy dával perník….
Jó – jinej kraj, jiná rajda. Já zase slyšela, že do ní dávají nastrouhanou mrkev …
jo,když je málo rajčat nebo nejsou sladká a někdo tou mrkví zahušťuje..jen ji udělá s tím cukrem aby zkaramelizovala….
Jejdamane, perník, mrkev, cukr, obchází mě hrůza. 😉
Aido!
Když já mám prostě ráda rajskou přírodní, bez ničeho. Vlastně ani tu českou nedělám, dělám spíš takovou tu italskou. Když čtu ty výše popsané ingredience, opravdu mě obchází hrůza.
Vidíš, a kamarádka dělá klasickou českou, a když přijedou čtyři vnoučata z Itálie, tak by mohla vařit rajskou omáčku celých 14 dní. Jedí ji se vším, a nejraději lžící.
Já vařím takovou nějakou hybridní. Základem je na másle/oleji zpěněná mouka, rozvaří se s vývarem, přidá vývar z koření (pepř, nové koření, bobek, tymián a celá cibule), v zimě rajčatový protlak, v létě dušená rozmixovaná rajčata (samozřejmě loupaná). Dosolí se, přisladí, ale sladká nesmí být, nesnáším tu sladkou, ve které už nepoznáš, že je to rajská.
Ta Tvoje by mi asi chutnala, taky nemám ráda sladkou rajskou.
Tak já dělám přesně takovou, akorát že tu cibuli dělám už s tou jíškou, protože tam dávám to koření rovnou, tak ji pak cedím.
Tečko, máti se narodila v Lipanech, po válce děda coby kovanej šel osidlovat pohraničí. Možná se tam u Kolína vaří tahle verze. Byla jsem dost překvapená, že tchýně vaří sladkou.
Ale já jsem od Prahy 🙂
Neboj,ja tohle nedelam!!! Jen ten strouhanej pernik misto mouky,ale je ho tam jen troska. A vsichni si nevim proc myslej,ze strouhanejpernikje slakej, neni…
Je takovej divnej : S
Ano! (chuckle)
není,jen jsi nejedla ten poctivej….
Tak zrovna tú rajčinovú som nikdy nemusela a neopustilo ma to ani v dospelosti. Rajčiny mám rada čerstvé ale polievky a omáčky z nich sú za trest. Moje babičky aj mama mali v repertoári ako jedno z nedeľných jedál pečené bravčové so zemiakovými haluškami a rajčinovou kapustou (myslím zelí, nie kel). V také nedele som jedávala zemiakové halušky so šťavou z mäsa (to bolo našťastie dobré) a rajčinovú kapustu dodnes považujem za veľmi, veľmi nešťastný nápad. Ale Patrikovo „včera bolo dááávno“ ma rozosmialo, to je ozaj krásna ilustrácia toho, ako inak beží čas im a ako nám. Mne už aj veci, čo sa stali pred 20 a viac rokmi, začínajú pripadať že veď toť, len niekedy nedávno sa takéto stalo …
Naše dnešné deti sú tiež už veľké, ale vrtochy s jedením majú stále. Mojej najstaršej krstnej dcére ťahajúcej už pomaly na 30, sa ja už varením nezavďačím, lebo je z nej pomaly vegánka a raw-stravníčka, a má také zvláštne pravidlá toho, čo zje a čo nie, tak tam už sa o nič nepokúšam. Synovec sa postupom času naučil jesť všetko, zato najmladšie krstniatko/neterka má obdobia, kedy zje skoro čokoľvek a potom zase ďalšie, kedy môže len obyčajný rožok s paštékou a tá paštéka MUSÍ byť svačinka, ostatné sú jedovaté. A také tie poučky mojej maminy, že nechaj ju vyhladnúť a zje všetko neplatia, o tom som sa presvedčila, keď to nie je to, načo je zvyknutá, jesť proste nebude. Všetci ale dodnes milujú kuracie šnicle od nášho dedka (môjho otca), tie môžu byť kedykoľvek, ráno, na obed, večer 😀
Kuracie šnicle … nevím co si pod tím názvem představit. Receptík by nebyl? 😛 (happy)
tak bych tipovala, že to budou kuřecí řízečky 🙂
Jo tááák (rofl) to asi jo.
Das Schnitzel = německy řízek.
Presne tak Evi, „kuřízek“ podľa jednej reklamy (vstávajú mi chlpy z toho slova (rofl) )
mě se z toho slova a ječáku v reklamě otvírá kudla v kapse 😀
Tak já z dětství nemám oblíbené jídlo. Od babiček vůbec – jedna už byla nebožka a druhá nám nevařila (To tak, ještě bysme si zvykli!) – a mamka byla tak excelentní kuchařka, že aj chleba se sádlem od ní byla mana nebeská. Navíc, co se jednou neuchytlo, to už u nás nebylo a co stařeček nežhrali, to nejedla celá rodina (rofl) – možná proto jsem stále taková konzerva co se týká nových chutí a experimentů v kuchyni.
Ale teď se stařečkem jsem si přece jenom vzpomněla – absolutní top jídlo, co jsem si uměla už sama připravit ve školčátkovém věku, byly erteple z kotla (původně pro prasátka), oloupané, nakrájené a v malém černém kastrolku opečené na sádle. Pak jsme si oba sedli na násypy, čučeli na zadní dvůr, co dělá drůbež a vyškrabávali připečené zbytky erteplí hlinikovů žičků (su tak stará, že eště hlinik nebyl škodlivý). Anebo – když byl hlad, tak jsem erteplu vylovila z kotle, rozlomila a vykousla vnitřek – zbytek šel zpátky pro prase. Hmmm – ale tuto chuť už svým prapotomkům (budou-li) nemůžu předat.
P.s. rajská máčka je boží jídlo (jedla se s kuřetem na nádivce), rajská polívka se u nás nevaří – že by kvůli té rýži?! :O
P.s. Patrik má nádherný úsměv – takový dospělý, skoro Mona Lisovský 😉
Jo, usmát se umí 🙂
Pokud si dobře pamatuju na fotku krásné kudrnaté blondýnky v moc hezkých šatech, kterou jsi před časem přidala k článku o cestování zamlada, je Ti neuvěřitelně podobný. A je moc pěkný.
Já dávám do rajské polívky těstoviny, rýža by nikomu nechutnala 🙂
já rajskou miluju ale ne s rýží /to jsme mívali ve školní jídelně/. Máme rády s opečenými kostičkami housky a posypanou sýrem, ochucenou bazalkou. Mňam. Měly jsme ji už dávno (inlove) – ve středu. Píšu y protože ji vařím jen pro Janu a pro sebe. Rajskou omáčku mám také ráda ale jako ji vařívala maminka takovou ji nemám.
já do rajský dávám brambory 😉 Samozřejmě se musí uvařit zvlášť. A mám ji taky moc ráda, i když jako dítě vedla rajská omáčka.
Dede, hezky to oslavte!
joo „erteple z kotla“ nás naučil taky náš dědeček (inlove) konzumovali jsme je hned po scezení u kotle, jen tak trochu přisolit a zakrojit kousek másla – mana nebeská 🙂
Já snad ani úplně to nejoblíbenější jídlo z dětství nemám. Fakt je, že pečené kuře s nádivkou je stálice, kterou mohu kdykoli.
Když jsou u nás mladí, většinou dělám dvě jídla na výběr a končí to tak, že všichni jedí všechno. Holky většinou chtějí lasagne, těstoviny (které si samy udělají ve strojku) a tortilly. Zeťák cokoli, když nemusí vařit sám. Mamince vařím to, na co má chuť, takže zítra to bude květák a bramborák. Jo a ten bramborák jsem jako dítě taky milovala
Nezamilovanější jídlo z dětství: králičí bílá polívka a králík na česneku s mrkví a bramborama, další favorit byla nastavená kaše a jahelník s višněma a smaženej kapr. Z omáček asi slepice na paprice,ale s těstovinama. No a z jídel rychlejších- šunkofleky (nikdy v nich šunka nebyla) a žemlovka, bramborové placky a chuchvalcová polívka (zeleninová s rozmíchanou jíškou s vejcem).A když bylo hodně jablek,dělávala mamka jablka na kolečka v těstíčku,smažená na pánvi,obalená ve skořicovém cukru.
Rajská polívka se u nás nevařila a vlastně ani nevaří,
dokonce jsme si vzpomněla na nejoblíbenější jídlo mého otce: knedlíky s vejcem…
Já je jako malá měla taky moc ráda.
Knedlíky s vejcem miluju. Bývala to naše společná vášeň s tátou. Táta už dávno není, ale knedliky jsou natrvalo v mém Top Ten 😀 .
A když se do nich ještě přidá na drobno nakrájená dobrá klobáska, nebo špekáček…
Tak uz to nejsou knedliky s vejcem!
Ale jsou. Jen trochu dochucené. Bez masa špatně klouzají do volátka. (rofl)
My dáváme trošku slaniny, knedlíky s ní opékáme na sádle, a jsou to pořád knedlíky s vejcem :).
Jo, s tou slaninou to někdy dělám taky, pak to chutná jako míchaná vejce na slanině s přídavkem knedlíků 😀 . Ale klobásu nebo buřt bych si do toho určitě nedala. Nic proti klobásám ani buřtům, ale to už by nebyly knedlíky s vejcem. Klobásy nebo buřty radši do buřtguláše nebo do leča 😀 .
Dobrou klobásou, nebo buřtem se nedá nic zkazit, tedy pokud to není Sachrův dort.
Taky někdy dávám slaninu na kostičky, když mám dobrou.
Jasně! Knedlíky tvoří podstatnou a vajíčka nepřehlédnutelnou část krmné dávky. A záleží na osobním vkusu každého soudruha, jak si to dokáže vylepšit. (rofl)
Tak hlavně tady chybí recept na tu rajskou polívku:)
Jako dítě jsme u babičky milovala bramborové placky, bramboráky a šulánky s mákem, meruňkové knedlíky a kynuté koláče. Maso nula 🙂
Já se snažím, aby moje děti měly u babiček to, co nevařím nebo vařím málo a oni to mají rádi. Svíčkovou, cibulovou omáčku a slezinky na cibulce s pepřem. Asi tak 🙂
že jo, taky jsem si toho všimla, vychvaluje ji a recept nedá 😀
U nás se to nese v duchu „co maminka nevaří, milujeme od babiček“. Maminka (tedy já) nevaří nic s koprem a klasickou rajskou omáčku. Tyto pokrmy si děti užívají u babiček. Zajímavé je, že každá babička vaří ty koprovky, kulajdy a rajské jinak – a všechny varianty děti zbožňují.
A já jsem až v dospělosti přišla na to, že moje nejoblíbenější jídlo je žemlovka od mojí extchýničky. A vždycky, když k ní jedu, tak mi ji udělá 🙂
Moje děti byly chudiny, jedna babička nikdy vařit neuměla, druhá to postupně zapomněla, tak jsem to holt musela nahradit sama. Příležitostně se jich musím zeptat, jaké je vlastně jejich nejoblíbenější jídlo z dětství, sama to netuším.