Myslela jsem si, že mě kočky nedokážou překvapit. Asi do chvíle, kdy se Adelína dostavila do kuchyně k nedělnímu obědu a kapala z ní voda. Suchý měla jen vršek hlavy a hřbetu.
Časem jsem zjistila, že Adélce voda nijak dramaticky nevadí, hlavně pokud do ní leze vědomě a snaží se ulovit rybu (ještě žádnou nechytila). Kapající kočka se u nás objevuje poměrně často. Zvykli jsme si, jako ostatně na všechno 🙂
Onehdy jsem se večer koupala, abych odmáčela špínu z historické akce, a Adelína chodila po okraji vany a pořvávala na mě. Přesně do té chvíle, než šlápla do cákance vody a ujely jí packy. Musím se pochválit, karate mě naučilo postřehu, takže jsem ji chytila ve chvíli, kdy měla ve vodě jen zadní packy, ocas a půl těla. Vystřelila ven a já jsem povolala Kačku, aby Adelínu odchytila, protože v posteli jsem ji mít nechtěla. Koč byla utřena ručníkem a napomenuta, aby si nestěžovala (mňááá, vrrrauuu, nefééér).
Oriáš se takových akcí neúčastní. Jeho jedinou starostí je dostavit se včas k jídlu a jinak pobývá všude možně. Ovšem pokud k němu doběhne jeho malá kočka, která se při běhu legračně kývá jako puberťák, olízne jí laskavě hlavu, až se Adelína zatetelí a láskyplně mu to oplatí. Rozhodně si spolu nelehnou do jednoho pelechu, ale hlídkují spolu na okně a krmení si nekradou. Asi je to víc, než jsem očekávala 🙂
Dede: Přeju vám všem krásné sváteční dny a aby byly také veselé, dodala Matylda vodní koč:)) Povídejte o čem je milo, ať si ty svátky užijeme:))
Tak dnes u nás byla NEDOBROVOLNÁ vodní koč Číčulína. Čistila jsem ve vaně zašlý „zelák“ a 2 kameninové nádoby, které byly původně určeny na olej. Staré, po babičce. Vše to bylo hodně zašlé, tak jsem napustila vodu se saponátem a desinfekcí a nechala to odmáčet. Ujistila jsem se, že dveře od koupelny jsou zavřené a šla si po svých. Když nastal čas na dočištění kartáčkem tak jsem tak učinila a abych spláchla poslední zbytky, napustila jsem ještě trochu vody do vany. Čisté, vlažné vody už bez chemie. To už jsem dveře nezavřela a než jsem došla z koupelny do kuchyně ozvalo se hlasité „žbluňk“ a kvílení. Číčulína „zápasila“ o život s vlnami rozbouřeného oceánu (vody měla tak po bříško) a prskala jak naštvaná vydra. Nemohla ven, protože jí klouzaly tlapičky, tak jsem jí vytáhla, zabalila do ručníku a odnesla na sluníčko na lodžii. To bylo keců. Ale když uschla, tak dostala mlsek a už je zase všechno v pořádku. Jen na okraj vany už asi nepoleze.
Adelína se mi strašně moc líbí. U nás byla možná trochu vodní koč Čita, sedávala ve dřezu. 🙂
Mia je kavárenský povaleč, hodně vyspává a v poslední době dost kecá, hlavně ke mně. Momentálně se mi zdá nějaká smutná, chodíváme se psy na dlouhé štace a vracíme se až večer, myslela jsem, že to bude v pohodě ale nějak se mi to nezdá, je taková bez břinku a se mi zdá, že mi nadává. Teď když jsem doma tak je v klidu.
Jenny, Mia je taky starší dáma, má na svůj klid nárok. A nevadí jí, že je sama? Bez Čity? Že bys jí zvedla náladu nějakým nalezencem 🙂 Mně po zmizení Kiliána přišel Oriáš taky divnej. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem přinesla Adelínu, která ho sice ze začátku štvala, ale pak si zvykl a teď je asi rád.
Matyldo, další hezká momentka. Oriáš je hodně podobný našemu Bobíkovi, jen má vážnější výraz(ale to může být chvilkový záběr)a Adelka je prostě úžasná fešanda !
Naše Rusty nedávno přišla také zmáčená jako Adelka. Ale nerozvedu to, jelikož o tom píšu v článku, který má Lika, tak v něm se to dozvíte (není to ale článek kočičí) 🙂
Našim kočkám nevadí, když jim na kožich mírně mrholí (při poctivém dešti metelí dovnitř), ale nemají rády šlapat ve vysoké, mokré trávě. To zvedají packy vysoko jako koníci a často se raději vrátí domů.
YGO, Terce držím palce !
Oriáš má vážný výraz pořád. Ten nadšený a dychtivý čenich Adélky prostě snad nikdy neměl 🙂
Matyldo, tvoje články mám moc ráda (ale to už jsem nejspíš psala) – jsou to bezvadně vypozorované črty ze života… samozřejmě nejlépe zvířecího, ideálně pak kočičího, jako dnes 🙂
fotky též moc pěkné, i mě pobavila asi nejvíce Adél u jezírka (inlove)
a „jeho malá kočka“ mě úplně dojalo a rozněžnilo (h) (h) (h)
No, on se k ní chová jako starší bratr. Doma v podstatě laskavě, ale venku, kde ho může vidět ostatní kočičí populace z okolí, na ni zírá s výrazem „vypadni a neotravuj, jsi malá“.
Krásný článek, Matyldo, pobavila jsem se. Adélka mi připomíná Barbuchu. Ale můžu tě ubezpečit, že v jeho šesti letech už je taky klidnější. Takže třeba se to časem zlepší :).
Miluju proužkaté kočky. Teda i černé, bílé, jakékoliv. Ale mám pocit, že ty proužkaté jsou… jak bych to řekla… práskané. Ano. Práskané.
No, Adelína je rozhodně proti mým ostatním kočkám jiná- umazlenější ale i víc psí 🙂
Koč vodní nemám ani jednu. Možná, že mám, ale do vany nelezu, protože je tak hluboká, že bych potřebovala zvedák jak v domově důchodců. Mám jen kočky „ťapavé“, takže pro jistotu se v zadní koupelně zavřu, po osprchování nechám otevřený sprcháč, aby vyschl a pak jim zase otevřu. Jinak hrozí, že mokré ťapky budou všude a na nich nalepený bordýlek, co tu z vybalovaných krabic stále je všudypřítomný. Bez toho se v posteli fakt ráda obejdu.
Adélka je dost podobná Cecilce a Oriáš Ťapíkovi, jen má Ori víc bílé. Ale xichtík mají oba stejný.
Karolíno, ty máš kočku S PONOŽKAMA????? vyfoť prosím!!!!!!!!!! (h) (h)
Bedo už jsi jednou četla o Ťapíkovi a Číčulíně, ŽE PONOŽKY MAJÍ OBA! A moc jsi si to pochvalovala. Nepamatuješ? Až budu mít čím, tak vyfotím. Zatím můžu jen očima. Foťák není a chytrý mobil už taky nemám.
Víš Karolíno – já už se trošku ve tvých kočkách ztrácím. Kolik jich máš? Já došla k číslu šest – je to správně?
CECILKA – služebně nejstarší mourinka, která mi zbyla z původní smečky
DAMIÁN – rezatý s bílými znaky, nahradil Zrzínka
MELÍŠEK II – černočerný, nahradil Melíška I
LADY – sněhobílá, nahradila Bělinku
No a teď přibyl ŤAPÍK – podobný Tvému Oriášovi, veliký mouhutný PAN kocour
ČÍČULÍNA – jeho pidisestřička, menší než Cecilka, světlá mourinka s bílými znaky a prvky rezaté barvy v kožíšku
Takže je nás opravdu 6+1.
Vlastně Ríšánka, na kterého také myslím, nenahradil nikdo, protože ten měl tak specifickou barvu kožíšku……….. NE, STOP STAV!
achjo, koukám že už je to s tou sklerózou docela vážný, fakt nepamatuju 🙁
Díky, Matyldo, za to veselé povídání 🙂 Adélka se mi moc líbí, je to nevšední koč:)) Když je kočka vodní a má ještě určité problémy s koordinací svých ne úplně dorostlých končetin, tak máte o zábavu jednoznačně postaráno 😀
Kočky, které jsem měla, vodní nikdy nebyly, ale viděla jsem videa na FB, které ukazují, že takové kočky jsou. No, nudit se nebudete! 😛
Čertík, když je mu horko, se také rád brodí v lavoru s vodou. Když pak vyleze, třepe zuřivě postupně všemi tlapkami a pilně si je olizuje. když uschne, tak si to často zopakuje.
Ach ano, Adélka si nás vybrala, abychom se nenudili 🙂
Moc krásné kočky máte!!! Na té poslední fotce Adélka vypadá jako divoká kočka rybářská 😉 . Oriášek, to je mužská vznešenost.
Dareček je naprostý suchozemec. A jak je poslední roky sucho, rozkošnicky se válí v prachu na ulici, v lese, na loukách. Podle barvy ušpiněného kožichu poznám, kde byl. Šedý – ulice, do cihlové barvy na – loukách (máme u nás červenou jílovitou půdu), do černa – okraj lesa. Do postele nesmí chodit, jak je ušmudlaný a vyčesat se TO (cat) nedá. Obouvýznamově.
Předevčírem, když ještě nebylo takové horko, jsme jeli s MLP s bicykly do Moravského krasu. Neznám jej ve vegetaci, chodím tam, když je v zimě klid a jsou vidět skály, tak jsem koukala, jak je tam hezky i v zeleni 🙂
http://dig.rajce.net/Krasem_kolmo
V moravském krasu rostou místy střevičníky a u Bílovic se dá občas najít vzácný sklenobýl bezlistý. Jenže to je kytka, která nad zem vystrkuje jen nezelené květenství a kvete jednou za tři až pět let, takže najít ho je velká náhoda a řádná porce štěstí.
Jejda, to jsem netušila, že tu máme takovou vzácnost…budu po něm koukat, po sklenobýlu. Chodíme tu po okolí dost často, třeba budeme mít štěstí a někde ho uvidíme. Díky, Krakonoši.
V lesích mezi Bílovicemi a Soběšicemi je několik míst, hledejte v údolích potoků.
Jelikož po zmizení Kiliána mám strach si vzít výrazně bílou kočku (předpokládám, že ať byl důvod jeho zmizení jakýkoli, bílá barva k tomu významně přispěla), nevidím tu zaprášenost tolik, ale stačí na ně sáhnout a jsou jasní 🙂
Ach – vodní kočka! Adélka je všestranná koč a až to potápění vypiluje, bude nosit vánoční kapry!
Zikmund vodní není, to nám vynahrazuje naše psí nutrie. Tuhle zapršelo (óóó) a kaluže vydržely až tři dny. Bohužel, ta s černým bahnem (netuším, kde se na té cestě vzalo, ale je tam od nepaměti) byla dějištěm výchovných pořádků, které jednou za vycházku pořádá Brooke na Ernestovi (prostě ji naštve, že zase neposlechl, když ona poslechla! tak si to jde vyřítit ručně a stručně). Pořádala ho tak důkladně, že tu kaluž vytřel aj zádama – po uschnutí měl na sobě kvalitní černý pudr, vyprala jsem z něj skoro jednu lopatku. Zajímavé, že Brůča byla čistá jako slovo boží (rofl) . Přeji hezké svátky a užijte si je – my jsme teď v Benešově u Terky a zítra jdeme kouknout na dostihy do Lysé nad Labem.
😀 , pozdravuj Terku a držím palce na vítěztví!
Aby bylo! A děkuju, vyřídím.
Ygo, miluju tvůj smysl pro nesmysl a humor 😀 Tak vánoční kapry? (rofl)
Terce držím palce!
Nutrie a ještě je zbitej, chudák Ernie! (dog)
Geny koček rybářských se občas vyskytnou i u našich číč. Jedna moje kolegyně měla takovou obyčejnou pouliční mourinku, bůhví, jak se k ní dostala, a chatu na Sázavě v Petrově u Prahy. Číča se velmi rychle naučila, že z chaty do řeky to má kousek, takže když se mělo jet, asistovala při balení a na výlet, (a že kočky cestují většinou nerady), se vyloženě těšila. Když dorazili, okamžitě odběhla k řece, hupla do vody, doplavala na svůj lovecký kámen a číhala na ryby, za kterými se potápěla jak vydra a nosila je domů. Mít vánočního kapra ve vaně bylo naprosto vyloučené, číča se vždy nějak dostala do koupelny, hupla do vany, kapra ulovila, vytáhla z vody a dost podstatně okousala. Jak potom koupelna vypadala, si jistě dovedete představit.
Barbucha loví sousedům jezírko. Nepoučí se, a nepoučí, sousedi. Už jim ho slovil třikrát. Oni doufají, že vyroste a přestane ho to bavit. Já teda nevím, zatím to nevypadá. Nicméně on do vody přímo neleze, on si ty rybky přivolá, jak strčí packu do vody, a pak je chňapne. To vím z pozorování sousedky, která se tím docela bavila. Mně osobně by bylo rybek líto a asi bych milého Barbuchu hnala. A jezírko zasíťovala 🙂
No, u nás, když dovezeme nové rybky, tak doufáme, že části z nich dojde, že se mají držet v hloubce a ty hloupější holt doplatí na pobyt na mělčině.
Ygo, ještě že obě psice brodí vodu jen po procházce (a to zcela cíleně vletí na mělčinu zahradního jezírka, kde pořádně zmáchají tlapy a napijou se). Do vodních toků ani kaluží naštěstí neuléhají, při jejich dlouhých hedvábných chlupech by mě asi hrklo, stačí, když se občas vyválí v nějakém hnusu a musím je drhnout.
Dnes jsme obešli velký kus Černého lesa. Vycházka byla zakončena hrubým ostřikem ve stáji a následně vymydlení ve vaně. To, že vlezl hned na začátku do potoka, to ani tak nevadilo, ale že na konci se vymáchal ve smrduté tůni plné uleželého letního bahna, to už bylo přes čáru. Ale jinak byl opravdu hodný (rofl)
Taky držím Terce palce!
to patřilo pod Ygu, sakryš
Taky držím Terce palce!