Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy – mytí nádoby na mléko! A víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu, byť jen po polotučném mléce?
Vzhledem k tomu, že výrobce nedodal houbičku přesného tvaru, nejlépe umístěnou na delší rukojeti, musím to čistit, jak se dá. Obvykle skončím tím, že prstem dočišťuju rohy – odolné vůči houbičce i kartáči. Jistě, mohu dát nádobu do myčky, ale nedaří se mi odhadnout takové množství mléka, aby mi došlo vždy předtím, než myčku zapnu.
Vzhledem k tomu, že nechci, aby se mi mléko v nádobě kazilo, je čistota zásadní. Kdybyste věděli, kolikrát už jsem si přála, aby měla klasický kruhový průřez! To je totiž něco, čemu říkám přirozený design. Tedy tvar, ve kterém krása respektuje účelnost. Proto máme tisíce úžasných vzorů na hrníčcích a jídelních servisech, desítky jejich tvarů, ale postavené v 99 % na kruhovém, maximálně na oválném základě. O hrncích a pánvích ani nemluvím.
Nebo si vezměme takový stůl. Tam se už nabízí přece jen víc tvarů, které nezpochybňují jeho účel. Tedy za předpokladu, že je stůl pevný a lidem se na něj vejde víc než jeden hrnek s kafem. I zde to má své limity. Třeba trojúhelníkový stůl mi přijde jako blbina, byť může vypadat šik.
Totéž mě napadlo, když jsem viděla židli s trojúhelníkovým tvarem sedáku. Byla vystavená na jednom anglickém hrádku, takže jsem se snažila zdržet odsudků. Třeba to mělo nějaký smysl v době, kdy se nosily bohaté sukně, třeba to byla židle pro někoho, kdo zlobil. Jinak vrchol trojúhelníku byl u opěradla… a přestavte si rozmístění lidských sedacích kostí…:))
Přiznám se, že mě design zajímá a ráda se dívám na ty kousky, které se designérům povedou – tedy jsou v nějakém směru nezvyklé, ze zajímavých materiálů, v neotřelých barvách. Ale jako přízemní uživatel se vždy zajímám i o účelnost takového předmětu. Hezké, ale nepraktické – tím mě zkrátka designér neoslní.
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2018
A tak se dnes ptám – máte svoje požadavky na přirozený design? Všímáte si designérských výstřelků – a v jaké oblasti? Máte doma něco, co se funkčně prostě moc nepovedlo?:))
Jinak pokud jde o design jako takový, máme to asi v rodině. Jednak ségra, ta to vystudovala (a teď se na „stará kolena“ chystá na architekturu, na denní studium, chce si splnit svoje celoživotní přání – ale o tom jsem tu už nejspíš psala) a ráda a krásně zařizuje byty. Má teda o moc jiný vkus než já + MLP, ale stylové a příjemné to je, přála bych vám vidět její pražský byt.
No a druhak i synek, ten (kromě toho svého raketového inženýrství) už dokonce třetí semestr působí v jednom ateliéru na VŠUP u pánů J.N. a M.F. (alias O.CH. – detaily na požádání ráda sdělím v soukromé zprávě, ale modří už určitě vědí). Hrozně ho to baví a našel se v tom.
My s MLP to už máme jen jako takového platonického koníčka, vesměs spočívajícího v návštěvě různých výstav a budov. Doma jsme to nijak nehrotili, náš byt se vyvinul sám, ale v poslední době jsem zjistila, že to, co jsme si sami vymysleli, je teď velká móda, tzv. scandi design, přitom my to tak máme s menšími obměnami už léta (bílá, šedá, přírodní dřevo, čistý styl, žádné serepetičky).
anoooo ti se mi velice líbí 🙂 a přírodní barvy časného jara jsou tak jednoduchá a přirozená věc… a teď to všichni „objevili“ 🙂 komu toto ladilo, bydlí tak dávno – netvrdím, že bylo snadné, pokud člověk neměl šikovného truhláře, sehnat nábytek tohoto stylu, ale dalo se. sama jsem spíš takový chameleon… ale nejlépe se cítím ve stylu třicátých a čtyřicátých let 🙂 kdybychom někdy opravdu zbohatli, vím přesně, jakým nábytkem bych zařídila celý byt 🙂
No, tak to já taky. 😉
Třeba aspoň jedno křeslo Barcelona, to by se mi líbilo moc. Nebo něco od Halabaly.
stačila by jedna H – 269…v původním stavu, řemeslníky na citlivou opravu máme 🙂 a trubkový stůl a židle do pracovny…
Ano. 🙂
Nějakou tu trubkovou postel ve VM máme, i pár stolků apod., vlastně toho tam máme dost. Jenže fakt nemáme peníze na opravu toho domu, asi bud muset začít sázet v loterii čičo. 🙁
pak je varianta prodat pár těch kousků a za utržené peníze opravovat… to byl vtip, samozřejmě 😀 nepřipadá v úvahu, že? 🙂
Ne, ten dům je bezedná studna, předloni jsme opravovali okapy a asi 1 metr střechy kolem (byla to nouzová oprava, teklo tam) a vyšlo to na skoro 400 tis., hrůza. Kompletní oprava by vyšla na hodně peněz. Fakt budu muset začít sázet. 😉
To máte ty okapy a tašky za zlata? Nebo vás někdo natáhl?
Ne, jen máme ten barák strašně velkej. Jsou to vlastně tři baráky, no.
A nemáme tam tašky, ale plech, na tašky nemáme.
Já Ti zítra pošlu katastrální plán, jestli chceš.
Aha
To je ten dům, ve kterém stále voní dědečkova udírna?
Tak já přihodím ještě jednu věc – je to otázka designu, byť ne uměleckého:))
Jde o tvar záchodové mísy (blush) Některé se při použití skoro neušpiní, jiné vyžadují dočišťování. Moje zkušenost zatím říká – jsou velké rozdíly mezi mísami, ale zatím jsem neodhalila, jaký to má třeba vztah k ceně…
Rozhodně doma mám na jednom záchodě mísu dobrou a na druhém mírně horší, kde to ale dohání směrování vody 😛 Z veřejných záchodků a hotelů však vím, že škála je velmi široká! 🙂
PS: Samozřejmě čistota souvisí vedle tvaru mísy i se směrováním a silou proudu splachovací vody. Když je tohle v pořádku, může být tvar mísy i méně praktický a záchod zůstane většinou čistý 🙂
Jak to vidíte vy?
Tak nějak podobně, ale ještě jsem pořád neodhalila, která je ta pravá (ta naše domácí určitě ne, v práci máme líp udržovatelné i fungující).
Nebyl by nějaký tip od odborníků?
Když jsem asi před deseti lety konečně vyměnila WC za závěsné, citelně jsem si polepšila, ačkoliv jsem zvolila jeden ze základních (nejlevnějších) modelů mísy. V roce 1969, když se domy stavěly, byly na trhu pouze zelené mísy, v mnoha bytech jsou dodnes 🙂
Já bych tu závěsnou moc chtěla, jenže za WC máme takovou tu šachtu se stupačkama a už by se to tam nevlezlo. Resp. vlezlo, ale na nohy by zbylo tak 40 cm max.
Já mám taky šachtu. Vešlo se to stejně, jako původní WC, možná ještě o pár cm lépe. Ta konstrukce je mělká.
Vážně? Tak to snad časem zvážím, ta naše současná mísa fakt není nic moc.
Změřila jsem to – od mísy k futru 50, mísa 52, konstrukce 10, za tím SDK s revizními dvířky na magnet. Unese to podle typu 120 – 150 kg.
Od mísy k futru mám 50 už teď, bez těch 10 na konstrukci (šla jsem to schválně přeměřit). 🙁
Otázka je, jak to vypadá v té šachtě a jak je hluboko od kraje mísy ke stěně šachty. Už si nepamatuju, jestli chlapi ten SDK zapustili na hranu šachty, ale jsem přesvědčená, že teď je na WC místa víc. Pamatuju si, že dvoumetrovej exchoť původně téměř opíral kolena o dveře (má tedy extrémně dlouhé stehenní kosti, to ano).
No, já to prozkoumám, nějaké rezervy tam asi budou, uvidíme.
Ještě bych k tomu dodala, že se dost změnila spotřeba vody. K lepšímu 🙂
Renato, s tou spotřebou je to potěšující… my jsme s domečkem získali i závěsné WC v přízemní koupelně ( u Ondry je klasika ) a toto mě opravdu zaujalo. můj sen to taky vždycky byl, kvůli snadnějšímu úklidu 🙂
Závěsná WC s děleným tlačítkem (malá/velká potřeba) mají obvykle spotřebu 3/6 litrů. Klasické toalety mají 9-12 litrů. To je opravdu velký rozdíl. A úklid je nesrovnatelně jednodušší.
to přesně máme.. trošku jsem byla ostražitá u podomítkové baterie, ale je to Geberit, měl by něco vydržet. a navíc to opravdu dobře vypadá 🙂 našim jsme do bytu nechali nainstalovat vysokou Jiku, do paneláku tedy s klasickou baterií, spokojenost rovněž.
No z hlediska ušpinění, nebo spíš neušpinění, je dost dobrý ten americký systém, kdy je mísa plná vody a de facto se nesplachuje, ale celý obsah se z ní vysaje, pak se uzavře a znovu celá naplní vodou. Rozhodně se takhle nezašpiní tak snadno, jako ty evropské typy. Akorát že se to tady nepoužívá 😀 .
a nešplíchá ti na pudel, když je to plný vody??? :O
Kupodivu většinou ne 😀
Jo, také se ráda koukám na některé ultra moderní kusy nábytku a říkám si, jestli je to vůbec účelové, pohodlné.
Já jsem si design „vyzkoušela“ v Německu u skleniček s marmeládami. Pěkné reklamní chytáky, ! Kterým jsem ale při nákupu neodolala a kupovala ty velmi vábivě vyhlíženící sklenice navíc s hezkou etiketou). Takže jsem třeba koupila krásnou, vysokou a úzkou skleničku, jindy zase nízkou, baculatou, skoro takovou vázičku s úzkým hrdlem a další „umělecké“, moderní tvary. Po každé koupi a pak doma použití jsem se zařekla, že se už nenechám nachytat – ale nechala jsem se. Problém byl vždy stejný. Sklenička se nikdy nedala pořádně vyprázdnit. Buď jsem se do hrdla normální čajovou lžičkou vůbec nedostala, nebo když ano, tak jen sotva do poloviny (u těch vysokých) či do stran (u bachratých). Ale skleničky to byly hezké, některé ještě mám a dávám do nich koření. Tady už kupuji jen takové skleničky, do kterých se vejde lžička. Nejraději mám obyčejné „válce“, připadně jen mírně zúžené u hrdla. Ty si schovávám, protože se dají znovu použít na další zavaření (u mne borůvek, okurek). A i u nich, když už je sklenička skoro prázdná, tak ten zbytek dlouhou lžičkou vyndám do malá skleněné misky.
Maričko, problém vysokých a úzkých skleniček řeší lžičky na jogurt/latté
Ivo, já dlouhé lžičky mám a používám právě na vyškrábnutí zbytku ze dna. Jenže já tyhle parádní skleničky kupovala hlavně při návštěvách. Protože to vždy dlouze snídáme, tak aby „prostřeno na snídani“ vypadalo celkově hezky. A pak je blbý, když hosté musí šťourat lžičkou nebo nožem do hlouby skleničky, místo aby jen tak nabrali.
A kam se nedostanu tak to vypláchnu čajem. Zavíčkuji a zatřepu.
Já vyplachuju rýží (syrovou). Výborně to funguje třeba na úzké vázy nebo karafy.
Ale já to vypiju ! To ty asi ne. (:*)
Ne 🙂 Myslela jsem, že na čištění používáš čajové lístky 🙂
ano,m nepodrápe se to a perfektně vypucuje, jednou jsem to slyšela jako dítě na exkursi ve sklárně…po příjezdu domů,jsme vypucovala mamce všechny vázy, byla tenkrát hodně překvapená,jak to je jednoduché 😀
Mám designové věci ráda, třeba svou konvici
https://cdn.connox.com/m/100066/178466/media/alessi/Officina-Alessi-Kollektion-mit-Logo-16-6.jpg
K nábytku, zděděnému po dědečkovi, jsem si nechala u truhláře dodělat knihovny a stůl ve stejném provedení. Dlouholetým pobytem mezi architekty a podobnou sebrankou u mě došlo k tomu, že si neumím koupit např. nábytek a většinou ani oblečení v běžném obchodě, což je poměrně nepříjemná záležitost, pokud člověk nevlastní zlatý důl 🙂
Jsem Technik, takže v první řadě funkčnost, pak blbuvzdornost a výdrž a teprve až úplně nakonec, jak to vypadá. Takže raději na první pohled nevzhlednou, ale raději funkční a spolehlivou věc, (zcela originální nůž na otevírání konzerv, který jsem uměl perfektně ovládat už od velmi útlého věku se u nás dědil od praprababičky a stále nikdo nic lepšího nevymyslel), než sice půvabný, ale nesmysl.
Nezlob se, ale hezká ani praktická není.
Estetika je věc vkusu, ale co je na ní nepraktického?
Úzká díra na čištění, spojení dna a stěn se čistí jak? A jak se z toho dostává čaj nebo káva? Předpokládám, že má dovnitř zahnutý horní okraj, možná má uvnitř sítko na čaj…
To je konvice na vaření vody 🙂
Jako na sporák?
Ano. Mám ji asi pětadvacet let.
25 let??? Tak to je pěkně nadčasový kousek. Je nádherná. Sice by se mi do interiéru nehodila, ale pro potěchu oka určitě. Zato zde zmiňovaný cibulák opravdu upřímně nesnáším.
Já taky.
Za tu dobu jsem ji dvakrát nechala vyleštit u pasíře, když ji někdo moc připálil. A cibulák kromě jednoho jediného tvaru hrnku na čaj taky nemám ráda. Moje milá tchýnička tak svůj poklad jednou předá Víle, které se cibulák líbí.
vzhledem k tomu, že vím, ve které čtvrti bydlíš, tak mi k vám sedí naprosto skvěle 🙂
Ta je nadherna, Renato. Na takovych vecech ujizdim, esteticka stranka je casto pro me dulezitejsi nez ta prakticka 😉
Tady je ale praktická stránka v pořádku (např. poklička této konvice při vylévání vroucí vody nevypadne). A to je pro mě známka špičkového designu. Věc je hezká a funkční a za to jsem ochotna zaplatit.
A co říkáš na věci od Phillippe Starcka, jsou funkční, nebo ne? (ségra jich má totiž plný byt, proto se ptám)
Jak které. Některé jsou jen krásné (typicky lis na citrony), některé jsou vysoce funkční i krásné (třeba některé židle). Ale záleží to na tom, kdo co preferuje. Já to mám tak, že pokud si koupím špičkový design, tak chci, aby byl funkční. Chápu ale i lidi, kteří si koupí design jako umělecké dílo a na funkci tolik nelpí.
Ségra má mj. právě ten lis a židle (Louis Ghost), kupodivu se na nich sedí dobře, ale že by se mi líbily…, no, stylové jsou, to jo a do bytu se jí hodí. Ona to tam má takové kapku teatrální, s navrhováním jí pomáhal její kamarád Bořek Š. (i pár věcí od něj tam má).
Židle – podle mě je zásadní kritérium „sedí se na tom pohodlně?“ To je všechno. Až daleko za tím je „líbí – nelíbí“.
Tak jo – sedí se na nich dobře. 😉
Přidám zážitky umývadlové. Jak hodně jezdíme, vídám ledacos. Jak píše Matylda, krásno často předstihne účel. Naivně jsem si myslívala, že umyvadlo slouží k umytí rukou, případně obličeje, ideálně i k přeprání drobného prádla.
Synek při koupi bytu utrpěl umyvadlo, které je neobyčejně krásné a designové, ale tak maličké, že ruce si v něm umyje tak dítě do deseti let.
Na dovolených jsme zažili umyvadlo dobré, leč hranaté jak krabice od bot – mýt ty rohy jsem naštěstí nemusela. A hrůza největší, poměrně oblíbená v nóbl podnicích – umývadlo třeba normálně velké, ale úplně mělké s co nejploššími stěnami. Nevím, jak kdo – my ani jeden nejsme schopni se v tom umýt, aniž by plavala celá koupelna. Vlastně to cáká ven i v případě, že člověk pustí tu vodu trochu víc… Ale krása nesmírná, že 😛
Umyvadlová patálie s placatými umyvadly může také nastat, když nějaká fabrika okopíruje nechutně drahé, leč funkční designové umyvadlo a okopíruje ho špatně 🙂
Já mám v koupelně umyvadlo hranaté jak krabice od bot, nechala jsem si ho tam osadit při rekonstrukci předloni zcela vědomě. Jednak protože se mi líbilo a jednak proto, že mám malou koupelnu, a tohle je šikovné – zabírá relativně málo místa, protože není vyboulené do prostoru. Trochu jsem se tedy taky bála mytí těch rohů, ale nejsou s tím nejmenší problémy, myje se to dobře a lehce, umyvadlo mám pořád čisté a ani na ty rohy nemusím vyvíjet žádné zvláštní úsilí.
Já mám takové šikovně oválné s částečně přehrnutými okraji, takže se to myje velice snadno, ale je obtížné z něj vodu vycáknout a to i tehdy, když jí je relativně hodně. Prostě design nic moc, ale dokonale funkční a svůj účel perfektně plnící.(Za socíku vyrobené). 😛
Taky máme hranaté umyvadlo (posazené na skřínce na špinavé prádlo) a žádné problémy s ním nejsou, ani mělké není. Velikost tak akorát, aby se vlezlo. Není to ale žádný drahý designový kousek, obyčejná, ne příliš drahá Jika.
Ani já nemám žádný luxusní designový kousek, ale prachobyčejnou a opovrhovanou Ikeu. Snobové jistě padnou do mdlob, ale já si ho za celou dobu používání nemůžu vynachválit. Říkám mu „korýtko“ 😀 a jiné bych ani nechtěla. Je to tohle umyvadlo: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/S39250272/
Skříňku mám jinou, ale koukám, že samostatně už se neprodává, asi končí. Ty ocelové háčky a mističky jsou sundavací příslušenství.
To samé má dcéra. 🙂
názory snobů mě absolutně nezajímají – oni většinou stejně bývají bez vkusu, hlavně že je věc předražená a mohou se s ní chlubit 😀 a IKEA je prostě IKEA – jednoduché, skladebné, praktické věci. též odtamtud pár kousků máme a vůbec se nehádají s těmi starými, s láskou opečovávanými 🙂
Já to mám přesně tak. Když jsem se předloni stěhovala z rodinného domu do bytu, tak jsem si s sebou brala jen pár kusů nábytku a v novém jsem ho potřebovala ještě doplnit. Těžký masivní nábytek jsem rovnou vyloučila, nemám ho ráda a do bytu by ani nešel, nabídka běžných obchodů s nábytkem mě nijak zvlášť neoslovila, a tak jsem zašla – nebudete tomu věřit, ale poprvé v životě – do Ikea, aniž bych úplně přesně věděla, co mám čekat. A líbilo se mi to. Pár kousků jsem tam zakoupila, všechny doma sedly jak „zadek na hrnec“ a rozumí si i s tím původním nábytkem, co jsem si přistěhovala, jsou funkční a mají výdrž, která mě skutečně překvapuje.
Na IKEA mě kromě různých jiných věcí baví, že v Česku je vlastně permanentně v hledáčku snobů. Kdysi, když se objevila, tak každý takový snob z ní musel doma něco mít, aby se mohl chlubit známým, jinak jako by nebyl. Pak se v jednu chvíli bůhvíproč mínění prakticky ze dne na den otočilo o 180 stupňů a každý takový snob se musí na potkání dušovat, že z IKEA doma nemá ani brčko na pití, jinak by byl mezi svými nadosmrti znemožněný 😀 .
Proti IKEA nic nemám, mají hodně hezkých i praktických věcí. Problém je s kvalitou, je to nábytek takzvaně „do prvního stěhování“. Také to byl původní koncept, startovací nábytek pro mladé. U některých řad je kvalita slušná (některé kuchyně), u jiných o dost horší.
My tu naši kuchyň máme od roku 2011 a zatím ani škrábnutí, všechny panty, výsuvy, baterie i spotřebiče fungují, jak mají, u dcery dtto (dceřina kuchyň je z roku 2013).
Já mám tedy těch pár svých ikeáckých kousků teprve třetí rok, takže celkem krátce, ale všechno funguje a drží jak židovská víra a vypadá to stejně jako první den, kdy jsme to smontovali. A to po tom ještě navíc poskakují čtyři kočky a komoda, skříňka a police, co mám v ložnici, jsou bílé! Nedivila bych se, kdyby mě některé kusy přežily 😀 .
Mame z IKEA rohovou semisovou sedacku 20 let a ted uz ji opravdu budeme muset vymenit za novou. Prezila skakani tri deti, otisky detskych rtu od cokolady, rozlite cervene vino… Kuze krasnela s vekem a mnoho nasich znamych nechape, proc ji chceme dat pryc. O nabytku trosku vim, prot bych sedacku dneska v IKEA uz asi nekoupila, ale tahle se nahrazovat bude hodne tezko 🙁
Tohle přesně chci! Mám v jedné koupelně podivné obří umývadlo a pod ním skřínku naprosto k ničemu – strašně krátké a mělké zásuvky. A obří zrcadlo. Na to, jak je to veliké to nesplňuje vůbec nic – nic se tam nevejde, nejsou zde postranní poličky, baterie je „anglického typu“, takže z jedné strany kohoutek na teplou vodu a z druhé na studenou, mixuj si obouruč. Tak jsem si vybrala právě tohle „korýtko“ a k němu novou skřínku. Samozřejmě i baterii. A ještě do světa poputuje ta obří vířivka. Zbytečná, stejně se ve vaně nekoupu. Dám tam druhý sprcháč a bude klid. Ale to má čas.
Karolíno, tak mrkni na tu Ikeu, mají tam všelijakých pěkných skříněk i umyvadel plno. Skříňky: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/bathroom/20719/
Umyvadla: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/bathroom/20723/
A mají i pěkné koupelnové zrcadlové skříňky: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/bathroom/20500-2/
Už jsem se dívala, ale díky za odkazy, tady to pak najdu vše pohromadě. Zatím je to plánováno, teď mám spoustu jiných výdajů a starostí, ale koncem léta už to začnu řešit. IKEA má pro mě obrovskou výhodu, že téměř všechno je okamžitě připraveno k odvozu. Jsou tam praktické věci do menších prostor, já mám sice tu jednu koupelnu velikou, ale zapráskanou zbytečně velkými a nefuknčními krámy. Akorát mi na tom vadí vzdálenost pro odvoz. Přeci jen 100 km.
No, ta vzdálenost je opravdu nepříjemná. Zato mají vše hodně skladné a nemusí se jezdit víckrát. My takhle v oktávce odvezli najednou celou kuchyni včetně kuchyňské desky a to vše dvakrát (nejdřív naši, pak po čase dceřinu).
Ta je moc pěkná, já mám ráda všechno hladké a rovné. V tom stylu teď, na stará kolena, mám lesklou, bílohnědou kuchyň i koupelnovou skříňku.
když už se bavíme o pravém smyslu toho slova, tak zrovna Jika má velice pěkné kousky – elegantně jednoduché, hladké a čisté tvary. původní majitelé domečku jí zařídili koupelnu i obě toalety a nemohu si stěžovat 🙂
mně se hrozně líbí hranaté nádobí – dokonce „sbírám“ hranaté červené hrníčky od nejmenované instantní kávy a mám dva maličké úžasné černé hrníčečky od Světlušky… ale pravda je, že hrnky nikdy nemají ty hrany skutečně ostré, ale jsou dost zaoblené na dobré mytí, zatímco tu tvou nádobu vidím v živých barvách (headbang) … mimochodem, pokud není skleněná ale z nějakého plastu, byla bych s myčkou hodně opatrná… a druhé mimochodem, ani prst ale nemáš přece na to mytí hranatý, natož potom špičatý do těch rohů dole!!!! :O
Kačenka má hranaté talíře a ty se mi taky hrozně líbí, ale ty se teda myjou v myčce, ale nebyl by žádný problém ani s ručním mytím, když je to v zásadě „placaté“ a nikoli uzavřená nádoba …. hm, teď mě ale napadlo, že já mám hranaté sklenice, je to šestihran a na mytí vlastně taky nic moc – ale jsou hezké, to zase jo 😀
Chtělo by to místo dřezové baterie WAPku. 🙂
Dede, na to není jiná rada, než zapracovat na koordinaci provozu kávovaru a provozu myčky.
Já odkdy mám myčku, tak u veškerého nádobí a náčiní, které kupuji, a vlastně u všech věcí, u kterých se předpokládá nějaké častější mytí, prověřuji, jestli se to dá mýt v myčce. Jakmile ne, nekupuji. Tím spíš, když jde o něco takového, co se myje špatně. Ručně myju snad už jen svou poslední dřevěnou měchačku, jednu teflonovou pánev a silikonovou podložku na pečení, která, i když myčku snese bez problémů, se v ní bůhvíproč nikdy pořádně neumyje. Myčka, společně s pračkou, je to nejlepší zařízení domácnosti, co mám 😀 .
Myčku nemám a při tom, co a jak vařím, by to byla naprosto zbytečná investice. 🙂
My s manželem máme rádi a obdivujeme tzv. italský design.
Bohužel ho doma nemáme, snad jen italský kávovar.
Manžel už léta sbírá cibulákový porcelán. Má už opravdu ledascos a pravidelně dostává vždy nějaký kousek k Vánocům. Na cibulákovém servisu u nás doma jíme při slavnostních příležitostech.
Míšo, a jak by se vám líbila tahle vkusná cibuláková busta? (chuckle)
https://www.google.com/search?q=cibul%C3%A1k+lenin&client=firefox-b&tbm=isch&source=iu&ictx=1&fir=wb-5s_8WjIkKkM%253A%252CGmOkXVoSN4_SoM%252C_&usg=__KC9KxHKS2VjLnjKyZC_LLTxS28k%3D&sa=X&ved=0ahUKEwiul-6YpfHbAhWKBZoKHW9gD_8Q9QEILjAA#imgrc=wb-5s_8WjIkKkM:
No, tak Max toho má cibulákového hodně, že. 😉
Víc je toho na http://www.qubus.cz – i s cenami. Já to mít kam dát, i si snad od něj něco koupím…
Ovšem teda bez dekoru jsem zapomněla říct/napsat. Naštěstí to fakt nemám kam dát a podobné věci nesbírám ani nekupuju, takže je to vyřešené.
Jenom aby nedošlo k mýlce, já proti panu Velčovskému vůbec nic nemám, některé jeho věci se mi líbí. To jenom když jsem četla o cibuláku, tak se mi hned vybavil tenhle jeho kousek. 🙂
Jasně.
Teď tu měl pěknou instalaci na té výstavě Re:publika, takového „prolézacího“ Masaryka, moc se nám celé rodině líbil. Tady je pár obrázků (snad ten dlouhý odkaz nerozhodí formát): https://www.google.com/search?q=Maxim+Vel%C4%8Dovsk%C3%BD+Masaryk&client=firefox-b&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwiowb2K2vHbAhVCzqQKHRZVDUgQsAQILg&biw=1920&bih=966
Jsem asi barbar ale dostat tu porcelánovou kolii tak ji zavřu někam do boudy a svoje koliáky nechám na posteli coby ozdobu. Vím, že Max Velčovský je zrovna trendy ale nemusím mít všechno…. chtěla jsem to napsat ještě dál jenže tu nechci rozpoutat diskuzní válku. Každý má svůj názor a proto jde všechno na odbyt, jak říkala moje babička. Můžete ten můj komentář nechat bez odpovědi.
mně zaujala ta holinka 😀 , ale Lenin je asi fakt top (y)
Můžu se zeptat, o jakou kolii jde?
Mně se od něj líbí takové ty jednoduché nezdobené věci – pár skleniček, nějaká ta váza nebo mísa, ideálně v bílé barvě bez jakéhokoli dekoru. Jsou vtipné a mají švih.
nějaká porcelánová nebo jaký pes to je.
Aha, tak to fakt asi bude ta pokladnička, těch zvířat v sérii je víc, jedno vesměs větší kýč než druhé: http://eshop.qubus.cz/porcelan/money-box/ – a ty ceny…
Ne, ten pes je v tom odkazu od Hanči, je barevná, mezi věcmi cibulákovými.
Tak to nevím. Nebo je to tohle? http://foto3.ctk.cz/foto/document/43105289/13
ano, přesně a asi je to jen kolii podobné, nerozklikla jsem si to na větší
Marsko, to je fakt legrace, úlet, recese a není to myšlené vážně. Osobně neznám nikoho, kdo by si takovou věc dal dobrovolně domů.
tvoje babička byla moudrá žena 🙂 mě tedy výtvory Maxe Velčovského rovněž neoslovují, ba přímo mě ježí – leda snad jeho prapůvodní šálky na kávu ( jen se obtížně držely v ruce )a sklenice 🙂
Jestli jsem to pochopila dobře, ty kolie mají být jedna z těch zvířecích pokladniček? Ty snad nikdo nemůže brát vážně, je to ironie a sarkasmus a pochybuju, že si to kdy kdo koupil, kór za ty strašné peníze, co to stojí. Na zasmání na výstavě dobré, domů bych to nechtěla ani za nic (mám své vlastní „poklady“ – teda ne doma, ale v domě ve VM, tam je místa dost).
A je v pořádku, že se každému líbí něco jiného, tak to přece má být.
No možná ironie a sarkasmus, ale dřív bývaly takových porcelánových sošek, nebo rovnou celých sousoší, plné měšťanské byty. Psi, jeleni, srny, ptáci, panáček s panenkou, bílé i dekorované. Snad každý z nás to pamatuje z dětství od nějaké babičky, tetičky, pratetičky 😀 .
No však jo, i já mám ve VM svou jmenovkyni na jelenu se psy, je krásná. 😉
Dobrovolně bych si to do vlastního bytu nedala ani za nic, ale tohle jsme podědili a v tom starém domě se to tak nějak ztratí a možná to tam i patří.
tu měla pražská teta, hambatou Artemis na jelenu s honicími psy v patách, aby nás nekazila od mala, dávala přes bohyni takovej průsvitnej modrej šáteček, kterej tu nahotu spíše umocňoval…tehdá jsem si myslela,že to je víla….
tak já si nechala chlapečka s holčičkou z porcelánky z Dubí,říkám jim už odmala Jeníček a Mařenka, jsou po mojí pratetičce,no a pak ten popelník s lední medvědicí Norou, mamka ho chtěla mockrát vyhodit, no nepodařilo se…je z něj pítko pro ptáky….
Cibulákový servis mám také a dokonce Original Meisen. i když ne všechno. A občas ho i používám.
Dede, naprosto chápu problém. Já zase nerada u kávostroje čistím tu napněňovací trysku, tak dávám hrnky s mlékem předehřát do mikrovlnky. Splní to svůj účel, zahřátý tuk v mléce vytvoří na kafi pěnu!
Tak toto ma nikdy nenapadlo, musím vyskúšať (y) . Z rovnakého dôvodu, ako ty, si do kávy lejem proste iba mlieko rovno z krabičky.
Kafe a mlíko je vražedná kombinace. Kafe občas můžu, mléku jsem se, pokud nebylo součástí trojobalu, nebo brkaše, vždy velmi pečlivě, zdaleka a úspěšně vyhýbal.
jelikož nemáme kávovar, jen 4 Bialettky v různých velikostech, pěníme mléko na kafe mini šlehačem na baterie v konvičce :-)tato legrácka to je: https://www.oriondomacipotreby.cz/cs-cz/vybaveni-kuchyne/sunkovary-odpeckovace-slehace/131284?gclid=EAIaIQobChMIgPXlptLx2wIVVYwZCh0khQszEAQYBSABEgLU-vD_BwE
V Ikea mají něco podobného, ale asi o dost lagricovějšího: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/50301166/
bezva! až tato původní odkráčí do plastové popelnice, vím, kam pro novou :-))konvičku máme z Tchibo a synek si ji moc pochvaluje – já většinou liju do kávy mléko nenapěněné, ale on je takový fajnšmekr 🙂
nesnáším mlíčnou pěnu …
a proto nikdy nepiješ cappuccino, když jdeme na kafe? 🙂
jo,protože bych se při vložení mléčné pěny do húst, asi zebl…
jasná zpráva 🙂
Hm, proškolena Kaččinými studii musím bohužel konstatovat, že u designu o pohodlí uživatele vůbec nejde, jde o to, aby ta věc byla novátorská, ohromující a tleskala jí hlavně odborná veřejnost. Někdy si kacířsky říkám, jaké vybavení domu mají designéři- jestli to pohodlné nebo designové 🙂
Takže zatímco já třeba u prstýnku chci, aby byl kulatý a netrhal svetry a punčocháče, design žádá něco úplně jiného 🙂
Matyldo, to je design pro design a ne pro lidi a výsledky tomu odpovídají. Naprosto chápu, že s tím měla Kačka problém, protože ona je normální a navíc po tobě praktická mladá žena, která chce tvořit věci, které jsou krásné a přitom se dají denně nosit či používat. Já třeba Kaččinu tvorbu schvaluju:))
Dede, asi chce zapátrat po obchodech s kojeneckými potřebami, na mytí flašek a dudlíků se prodávají různé kartáčky. Třeba něco takového, by nemuselo být marné https://www.webroucek.cz/2-510-Kartac-na-cisteni-lahvi-plochy-Canpol-3002510-d14217.htm a nebo na čištění použít kartáček na zuby.
Ivo, zkoušela jsem ledacos, ale když v rohu té nádoby uvázne tuk z mléka, tak spolehlivě funguje jen ten prst 😀 Já chápu, že vzhledem ke tvaru kávovaru ta nádoba prostě musí být hranatá, ale kdyby aspoň byl o kousek širší! Nakonec jediná, kdo to kromě myčky umeje, jsem já, protože mám malou ruku, která se tam vejde 😛
jsou i malé silikonové kartáčky na psí chrup,navlékají se na prst a s nimi to jde dobře…..
Ono kdyby se chtělo, jako že se nechce, tak by ta nádoba mohla být zvenku hranatá a zevnitř zaoblená. Ale to by asi nebylo to pravé ořechové. 😀
Máme – stoleček zvaný konferenční. Babička si někdy ve čtyřicátých letech nechala dělat nábytek do tří pokojů a když jí dodávali křesla, stoleček k nim vybraný se někde ztratil či co. A tak jí omezeně dodali jiný, až bude ten vybraný, tak že to vymění. No a doba se nějak flákla a ten stoleček už zůstal. Nevím jak u babičky, ale my ho máme 36 let a KAŽDÝ kopne do toho vnitřku a vyleje všechno na stolku. Nepočítám, kolikrát se to stalo nám.
A proč jste si nekoupili jiný, za těch třicet šest let? 😉
Ivo, protože je prostě hezký. Navíc nerudovské – kam s ním?? Vyhodit starožitný nábytek? Zbláznila ses? Víš co to stálo – toť babička. No a on je napohled opravdu velmi krásný. Bimbo sehnal jiný, má ho připravený na renovaci a protože tak asi za 10 let budeme muset přestěhovat ložnici dolů a tenhle nábytek stejně budeme muset vyměnit, tak to mu to akorát vyjde. Navíc po bombardování zbylo z těch tří pokojů celkem osm kousků, takže další ztráty by bývala babička už nepřežila.
spíš bych ho šoupla do vstupní chodby jako odkládací stolek na dopisy a noviny. třeba nechce být konferenčním stolkem a takhle vám to dává razantně najevo 🙂
a jak pak projde Majda a ostatní tou chodbou? Ti to řeknu,všichni se zabijou o stoleček….
zatrachtilý stolek 🙁
Jo! Tohle znám. Jenže jestli máte nábytek ze čtyřicátých let, tak se vhodný stolek nejspíš shání podstatně hůř, než když člověk nakupuje v Ikei.
Mimochodem, existuje něco jako tyranie zděděným nábytkem… to třeba když člověk podědí hezký nábytek, který ale nejde do jeho bytu – například těžký zámecký nábytek v paneláku. 🙂
Dede, u nás to není tyranie, u mne to byla celoživotní láska. Ten nábytek byl odložený u mé tety a celá rodina věděla, že bude můj, stejně tak že ségřina bude sbírka míšeňských ptáčků.
Inko, na tebe jsem fakt nemyslela 🙂
Ale měla jsem kamarádku, která v tom musela u rodičů žít, v bytě (panelákovém) nebylo kam stoupnout a přitom plno věcí nebylo kam dát. Velký nábytek v maličkých místnostech prostě umí vadit.
V tom samém, ze čtyřicátých let, teď sedím u PC já. Nadávám, když z toho krámu musím utírat prach, a to je skoro pořád. Manžel ho má po rodičích a tak to skousnu.
Jo tak utírání prach z amerického psacího stolu mi bere nervy taky, ale už ho má slíbeného Kuba. Restaurovali jsme ho asi před třiceti lety, takže si ho akorát postaví do pracovního koutu. Ten teda malinko místo zabírá, to je pravda.Navíc jeden z těch zachráněných kousků je psací stůl, takže máme v obýváku dva. Teď to problém není a v paneláku trůnil ten americký ve sklepě, neb jsme věděli, že život v paneláku je u nás jen silně dočasný
Já stěhovala podruhé dnes už starožitný pánský pokoj po tatínkovi (tehdy vyrobený na míru do jeho pokoje, poctivá truhlářská práce). Nejprve na chalupu, teď sem do bytu. Když si všichni klepali na hlavu „proč to starý dřevo“ nevyhodím a nekoupím si nový nábytek tak jsem na to raději ani neodpovídala, abych nemusela být hrubá. Doplnila jsem ho kousky z internetových bazarů a cítím se opravdu doma. Měla jsem štěstí, že za dobrou cenu byly krásné kousky. Chyběl by mi i se vzpomínkami na rodiče. A na rozdíl od těch nových slisovaných krámů se stěhoval lehce, protože téměř nic neváží. Snad jen psací stůl byl trochu oříšek. Ale je pravda, že pokoj je tak obrovský, že se tam ten nábytek hodí a vynikne. V malých krcálcích by to určitě nebylo ono. Stěhování přežil bez následků a já si ho ještě do konce života užiju. Už se těším až bude obývací pokoj úplně hotov a já si poprvé sednu s knížkou a dobrou hudbou a budu se jen kochat.
prachovka Leifheit 😀
Je funkční? Mám od nich ledaco.
je skvělá, všude se dostane a dá se prát. ometáme s ní všechno včetně poliček a obrazů. akorát s ní musím nakládat obezřetně, aby u toho neasistoval Snížek – upřímně ji nesnáší, jelikož je bílá, bělejší než on 😀