V letech 1679 se Denisu Papinovi podařilo sestrojit tlustostěnnou nádobu s pojistným ventilem a tlakovou pojistkou, tzv. „papiňák“. Hermeticky uzavřený hrnec, ve kterém se kapalina vaří při vyšší teplotě, než je běžné v otevřeném normálním hrnci (100 °C). V kuchyni velmi podstatně urychluje dobu tepelné úpravy pokrmů a šetří též náklady na energii. Potraviny v něm vařené si zachovají mnohem víc chuti a živin.
James Watt (1736-1819) byl první, kdo dokázal zkrotit páru a nastartoval tím nevídaný dopravní převrat. Vynalezl parní stroj a lidstvo bylo ohromeno. Kde se bere tak velká síla, která umí pohnout těžkým vozidlem? Vynálezci si lámali hlavy, jak udělat vozidla samohybnými a zanedlouho pomocí hřídele dokázali pohyb přenést na přední nápravu. Pánové snili o rychlých autech a jejich ženy se neodvážily ani doufat, že je tu někdo, kdo jim brzy ukáže, že i v kuchyni má rychlost svoje kouzlo.
Parostroje na plotně i na silnici
Možná se trochu zapomíná na fakt, že podobný model parostroje sestavil v roce 1698 francouzský fyzik Denis Papin. Byl to ten samý Denis Papin, který se proslavil geniálním parním vynálezem i mezi kuchaři a kuchařkami. Jeho Papinův hrnec je nenahraditelný pomocník ještě dnes. Naproti tomu si možná jen málokdo vzpomene na vynález jeho parního stroje. Vynálezce bohužel zemřel téměř neznámý v Londýně.
Můj život byl smutný.
I když jsem dělal to nejlepší,
co jsem uměl, získal jsem si jen nepřátele.
Denis Papin
(narozen 22. srpna 1647 – Blois, Francie, zemřel 26. srpna 1713 v Londýně)
Nejen že tento vynálezce dokázal zkrátit dobu vaření jinak dlouhé hodiny připravovaných francouzských pokrmů opravdu na pár desítek minut, zazářil i jako geniální tvůrce vodotrysků v královských zahradách ve Versailles. Když postavil parní člun s lopatkovým pohonem, se kterým se dalo plout proti proudu bez námahy, rozbili mu ho lodníci v obavě, že přijdou o práci. Možná sám Papin netušil, že jeho tlakový hrnec, familiérně přezdívaný „papiňák“, se stane nesmrtelným a v kuchyni bude mít pořád stejně čestné čelní místo. I ve 21. století.
Co vy a hrnec pana Papina? Hýčkáte si ho a spoléháte na něj jako na dobrého pomocníka v kuchyni nebo se bez něj docela dobře obejdete? Kdo se supícím hrncem někdy vařil, jistě se mu nevyhnuly ani drobné kritické okamžiky, na které je fajn nezapomínat, neboť byly úsměvné. Máte oblíbený recept, který bez „papiňáku“ nikdy nevaříte?
Krásný letní čas a minimum zbytečně promarněného času v kuchyni přeje
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Netušila jsem, že má papiňák tak dlouhou historii!
My vlastníme dva a připravujeme v nich téměř výhradně maso pro psa (chuckle) . Obsluhu papiňáku zajišťuje můj muž, protože – jak známo – muži se soustředí vždy jen na jednu věc, zatímco ženy toho mají vždy rozdělaného víc najednou a s tím já mám nemilé zkušenosti, občas mi něco přeteče a tak a nerada bych, aby se mi stalo, že zapomenu na papiňák. 🙂
Jinak mohu podat zprávu ohledně moruší, o kterých jsem tady posledně psala. Ony (nevím, zda naštěstí nebo bohužel) nedozrávají najednou, takže jich nebylo na zpracování tolik. Udělala jsem z nich zmrzlinu, výbornou! Ale musela jsem je ručně pasírovat, abych se zbavila těch zatracených stopek a to je dost otravné.
o panu Papinovi se učilo již v dějepise v 5.třídě ZŠ 😀
Papiňák měla moje maminka a dost ho používala. A jak už zde bylo zmíněno, když se ji rozbila „poklička“, používala ho jako normální hrnec. Jistě má tenhle hrnec své velké výhody, já ale „pressure cooker“ (jak je to anglicky) nemám. Nikdy jsem po něm netoužila, asi proto, že jsem „ráda u plotny“ 🙂
Hrníček páně Papéna jsem používala (bez neblahých zážitků) převážně k vaření luštěnin a občas guláše. Vadilo mi jen jedno – málokdy jsem přesně utrefila čas, kdy byla vařená krmě takakorát, rozvařené luštěniny nic moc, anžto je nemickuji a mám ráda kousky, a když bylo třeba dovařit, hodně špatně se mi dařilo nádobu správně uzavřít.
No a ted pro jednu se mi hernec vytahovat nechce, vařené ingredience by se musely v tak velkém prostoru bát.
Jednou jsme rozmixovali hrách, uvařený ve slupce. Následky byly děsivé a nikdo z rodiny nebyl ušetřen. Takže jsme se pokorně vrátili k výrobě hrachového pyré propasírováváním a slupky jsme vyhazovali.
Prosím, nepleťte do kuchaření (falešné) dějiny techniky.
James Watt parní stroj nevynalezl, pouze podstatným způsobem zdokonalil, zejména na podkladě teoretických úvah. Parní stroje se používaly v dolech řadu let už před Wattovým narozením!
no dobrá, nevynalezl ho doslovně, sestrojil ovšem vlastní originální funkční model parního stroje…
To by bylo málo, vykonal toho mnohem víc. A jen pro zajímavost, realizaci dobře fungujících wattových strojů umožnila tehdy zdokonalená technologie obrábění dělových hlavní 🙂
(Před tím nedokázali vyrobit těsnící válec, proto ty atmosférické parní stroje vypadaly docela jinak.)
Přiznám se – jsem barbar a vařím v něm masové polívky, většinou drůbeží či vepřovou (hovězí nevařím, na tu si radši zajdu do hospody). Nenávidím vařené maso, když je tuhé a proto ten papiňák – zrovna dneska k večeru v něm bude narvaný krůtí krk.
Jinak jej nepoužívám, i když mamka v něm vařívala kde co :O – aj tu fazulu a bez zabořené křidylky ve stropě. Proto si nemyslím, že by to byl až tak nebezpečný přístroj 😉 , jak to tady dost lidí prezentuje.
U papiňáku je důležité ubrat výkon zdroje tepla, jakmile začne syčet. Potom se nemůže, pokud není přeplněn, stát, že by se ventilek ucpal a hrnec vybouchnul.
Když už se tady probírá papiňák, nemohl by se příště probírat friťák bez oleje??
a po něm pomalej hrnec….
Jsem pro! Friťák mám s otočným košem pro minimum tuku při smažení a pomalý hrnec? Na ten nedám dopustit. Chci ráno guláš? Proč ne. Vložím vše potřebné, načasuju a ráno jen dodělám. Argumenty typu „pečenou kachnu v něm neuděláš“ neakceptuji! Udělám.
Nemyslím friťák s otočným košem, ten jsem koupila Kačence, myslím že ten bez tuku je horkovzdušný??
Myslíš něco takového jako je Actifry od Tefalu? Známý si ji velmi chválí, dělá v tom i nějaké jehněčí medailonky.
Friťák s nakloněným otáčivým košem mám a spokojenost. Místo oleje v něm mám sádlo a jediné, na co musím dávat pozor je, abych koš včas vyndal, dokud je sádlo ještě tekuté a zandal (s obsahem, dovnitř až po tom, co se sádlo rozpustí, jinak by se mohl poškodit motorek, co s tím košem otáčí.
Tak pomalému hrncu zase ja nerozumiem, vo varení som skôr rýchly improvizátor a čakať na niečo hodiny mi nevyhovuje a predstava, že tam niečo strčím na večer a celú noc mi to bude v malom byte vysmrádzať ma tiež nenadchýňa). Chápem, že je to teraz trend a tak, ale pre mňa to teda nie je.
je to pomalé, ale velice chutné vaření…nejsou to hadry z papiňáku….a věř mi, cítit to není… a možná je to nyní trend, ale já tak vařím už hodně dlouho..
Mno nevím, ale mně smrdí všechna tři patra v baráku. Mám crock.pot, možná jiné tėsní líp.
za to zcela nemůže hrnec, máte blbý větrání…. komínovej efekt u vás funguje prostoupáním pachů do celého domu…
Mě taky ne. Jak do něj nachystám vaření, popadnu ho a odnesu ven, vedle grilu. Tam si může pouštět páru a vonět, kolik uzná za vhodné. 😉 na co by jinak měl to ucho?
Čekat na jídlo víc, než čtvrt hodiny? Nikdy, i kdyby to byla mana nebeská! Leda, že bych byl pozván ke stolu, až to bude hotové. 😀
tak v noci spíš a hrnec ti vaří dobrotui na druhej den..nebo jsi v práci a hrnec ti doma vaří dobrotu k večeři….
Tak tohle bych neriskoval. A chodit do práce? Jak se to dělá? (rofl)
Slow cooker mám už víc než třicet let, tehdy snad tady ještě ani neexistovalo české označení „pomalý hrnec“. Přenechala mi ho tehdy v zahraničí na koleji kamarádka, která se vracela po studiích domů. Byla Číňanka, oni to tenkrát používali hlavně na vaření rýže. Z dnešního pohledu je to takový předpotopní model, bez jakékoli regulace nebo vypínače, zapíná a vypíná se prostě zastrčením šňůry (opletené 😀 ) do zásuvky nebo jejím vytažením, má jen jednu teplotu. Má vnitřní keramickou nádobu a skleněnou pokličku. Je tak jednoduchý, že dodnes bez problémů funguje 😀 . Masíčko v něm udělané se jen rozplývá. Cítit to skoro není, jak píše sharka, ta poklička výborně těsní a protože se to nevaří klokotem, tak se nenadzvedává, a vůně neutíká.
taky se papinaku bojim… pamatuju jak mati nadzvihavala nozem ten ventilek a vzdy to desive vefrklo ven horkou paru… a pak umyvat ty dovnitr zahnute okraje od mastnoty… nene nic pro me 😀
zato pomaly hrnec, zachrana pracujici matky – bez nej by to doma neslo. ten mam snad jeste radsi nez termomix! 😉 vecer do nej primo z mrazaku vrazim treba jehneci ctvrtku, posypu krapet korenim, rano vypnu, on setrvacnosti dojede a v poledne muzu servirovat akorat rozpadave masicko bez jakekoli prace 😛
Ale to není nutné! Když je uvařeno, postavím papiňák do dřezu, pár vteřin na něj pustím studenou vodu a pak ho vyndám a bez problémů a syčení otevřu. (Nač to dělat jednoduše, když to jde složitě?) (rofl)
No, u některých to nejde 😉 Mám Simax, zavírání svrchu, jako pojistka je výřez v boku víka (těsnění je holé). Pokud prudce ochladím, těsnění se vcucne, nasaje se vzduch, ten se samozřejmě začne rozpínat a vytlačí tekutinu. Zkusila jsem to dvakrát, naštěstí v tom dřezu. Doprovázeno i zvukovými efekty…
Tescoma žádné těsnění nemá, je to kov na kov, (víko je pružné a okraj hrnce zalícovaný), takže no problem. Jo, když kupujete takovéto věci, je dobré mít ssebou někoho, kdo má aspoň trochu technického vzdělání, protože dnešní ,,bohatý“ trh je plný šmejdů všeho druhu, sice hezky načančaných, ale pro běžné používání nevhodných a s nulovou mírou blbuvzdornosti.
Krakonoši, ten hrnec jsem kupovala před pětadvaceti lety. Byl to jeden z prvních nerezových, moc na výběr tehdy nebylo. A podobné provedení víka mají i dnešní tescomácké papiňáky, jen tam mají jednu pojistku navíc. Technické vzdělání mám, nebojte 🙂
Mám Tescomu Bio Exclusive, tuhle, a ta těsnění má, viz po přehlednost záložka „Náhradní díly“: https://eshop.tescoma.cz/tlakovy-hrnec-bio-exclusive-7-5-l
Dívala jsem se schválně na Tescoma hrnce a ke všem se těsnění proddává, tak nevím , co má Krakonoš za specialitu 😉
Už jsem to psala dole pod Míšou. Mám tenhle (nebo podobný) a těsnění fakt nemá! https://www.oriondomacipotreby.cz/hrnce-poklice/tlakove-hrnce/hrnec-tlakov%c3%bd-nerez-profi-5-l-3-5-l-duo-113044?returnurl=%2fhrnce-poklice%2ftlakove-hrnce%2f
Já mám tescomácký s těsněním, taťka má nějaký jiný bez těsnění – v nabídce skutečně jsou oba druhy…
To těsnění je pod horním okrajem hrnce vlisované dovnitř
Asi není vidět 😉 , ke všem hrncům, ať u Tescomy nebo Orionu se prodává těsnění…
7l nerezák za 1.690 Kč. Podrobil jsem ho zevrubnému průzkumu, ale nikde jsem žádnou gumu nenašel, což je hlavní důvod, proč jsem do něj šel.
Mám nějaký papiňák (značku neřeknu) a ten taky nemá těsnění – poklice je spíš taková pružná nerezová membrána (nebo jak to nazvat) – jsem s ním spokojená.
Ano, to je přesně ono! Pružná nerezová membrána a zaleštěné okraje, takže guma není potřeba. Ostatně ventily v motoru také těsní kov na kov a velmi dobře.
Já docela často používám papiňák na vaření tzv. dvouminutových brambor s máslem. Syrové brambory (ty s tenkou slupkou ani neloupu) nakrájím na plátky, trochu posolím, hodím na ně plátek másla, někdy přidám i libeček nebo petrželku a 2 lžíce vody. Brambor jen tenkou vrstvu, tzn. že použiji tak 6 až 7 středně velkých. Potom papiňák uzavřu a postavím ho na plotnu. Jakmile poprvé odfoukne pára, stačí dvě minutky na dovaření brambor. Hrnec ihned ochladím v dřezu pod proudek studené vody a otevřu poklici. Brambory jsou voňavé a měkké, připravené k servírování. To dnes dělám s papiňákem asi nejčastěji. Když to nejsou brambory, tak rychle podusím stejným způsobem nějakou zeleninu. Dříve jsem v něm vařila polévky (zejména ze slepice), ale dnes jsem si zvykla vařit dlouho a při nízkých teplotách na plotně. Většinou večer, když nejdu hned tak spát a mám spoustu kancelářské práce, tak mi nevadí, že mi nějaký ten hrnec na plotně dělá tichou společnost. Jen je někdy těžké odolat té vůni, která se nočním tichem šíří k nosu 🙂 Můj první papiňák byl zn. Kukta (snad jsem ho dostala svatebním darem). Měla jsem z něj velký respekt! Několikrát se z něj vyvalily gejzíry horké lávy přes vyskočený ventil a bylo vymalováno 🙂 Starý papiňák dosloužil a dlouho jsem žádný neměla. Před léty jsem si pořídila nový od švýcarská firmy Kuhn Rikon – zn. Duromatic pro 6 litrů. Po zkušenostech mohu jen doporučit. Mám ho cca 18 let a je stále jako nový. Prošel si i zátěžovkou v profi kuchyni a žádné šrámy to na něm nezanechalo. Ten mě jistě přežije 🙂
My jsme mívali doma dvě maďarské hliníkové kukty – velkou a roztomilou malou. Máma je používala dost často. Doma nám kukta sice nikdy nevybuchla, ale vždycky, když syčela na sporáku, tak jsem se kuchyni pokud možno vyhýbala. Dělala se v ní různá jídla, ale já ji mám spojenou především s uzenou polévkou, kterou jsem tehdy, stejně jako dneska, prostě nenáviděla (naopak uzené maso mám ráda).
Sama jsem si papiňák nikdy neopatřila, dodnes ho nemám a neopatřím si ho. Bojím se přiblížit se k němu, když se natlakuje. A nevařím nic takového, v čem by mi nějak výrazně časově pomohl. S hovězím obvykle nemám problém, buď ho peču nebo dusím a prostě až je hotové, tak je hotové. Vařené nedělám, čerstvý hovězí vývar nemám ráda, připadá mi sladký (vždycky jsem si z toho doma dělávala legraci, že máme vývar z lidského masa, které je prý sladké 😀 ). Fazole, přiznám se, kupuju konzervované, už uvařené, protože se mi nikdy (ani mámě v papiňáku) nepodařilo uvařit je hezky stejnoměrně. U čočky bych v něm asi rovnou udělala čočkovou polévku, když ji předem na pár hodin namočím, tak je uvařená v normálním hrnci snad za čtvrt hodiny. Tak snad jedině hrách, ale ani u toho nemám problém nechat ho prostě probublávat v běžném hrnci, zas tak dlouho to netrvá. A navíc by mi zásadně vadilo, že do toho nevidím, nevím, jak moc už je to uvařené, a nemůžu to ochutnávat a ochucovat. A nevoní to.
Takže za mě ne!
taky jsem dostala papiňák jako svatební dar, dokonce myslím že od mých rodičů, a taky to byla Kukta (a tak se mu u nás – naši ho měli taky – říkalo „kuchta“)… nevařím v něm moc často, ale rozhodně se ho nebojím, při správném zacházení je myslím bezpečný, a tak na některá jídla (třeba hovězí maso) ho používám vcelku s oblibou, důvěřuju mu a fakt ušetří hodně času 🙂
Tak nevím, ale bouchnout papiňák může jen naprostému bezmozku. Pokud se dodrží návod, hrnec se nepřeplní, nenacpou se do něj nepropláchnuté luštěniny, po použití se vyčistí ventil, před použitím zkontroluje, tak se nic stát nemůže. Neznám nikoho v okolí, komu by papiňák vybouchl.
souhlas
stačil cucek z pajšlu ,co ucpal ten přetlakovej ventilek a bylo vymalováno- a to doslova…krápníky masa po celé kuchyni,v záclonách, ve dvířkách linky, po stěnách a poklice zaseklá v rákosovém stropě….no,prostě tohl emi přes práh nesmí…tehdy dovezla tchýně svůj,že mermomocí v něm uvaří pajšl pro psy- mohla ho vařit přece doma a dovézt ho uvařený, no ne? Tak si alespoň uklidila..já sebrala psy a odjela k našim s oznamovací větou,že až ta kuchyň bud evypadat, jako před tím, než to bouchlo,tak se možná vrátím!
Asi byla bezmozek, no.
A jéje, zase přemoudřelá dáma. Jen někdo napíše nějaký názor, který se nutně neshoduje a už je bezmozek? Že se tu necháte takhle urážet.
A že vy se nepředstavíte…
Klidně se představím, jsem Alexandra neboli Saša, ale stejně to nikomu nic neřekne. Zavítám sem k vám občas, protože tu nejsou vulgarity jako jinde a dozvím se tu spoustu věcí. Nikdo tu nikoho neuráží a je znát jak se tu dobře znáte a máte k sobě dost blízko. Jedině vy se dokážete vymykat. Nazvat někoho bezmozkem je ve srovnání s ostatními servery kde se to jen hemží sprosťárnami sice úplná maličkost, ale je to stejné jako když nazvete bezmozkem někoho, kdo uklouzne na náledí nebo spadne ze štaflí. To se přece může stát každému a tady v té slušné společnosti to považuju za hodně přehnané a divím se, že to ostatním nevadilo. Asi už vědí co od některých zde diskutujících očekávat. Co bude hloupá učitelka jako já někomu kázat.
Učitelka není povolání, ale diagnóza. A většinou tato práce, (také jsem dva roky učil, na průmce, než jsem si našel práci rukama a mnohem lépe placenou), zanechá nevyléčitelné následky na duši. No a když někdo vyrazí na náledí v sice módní, ale pro chůzi v zimě naprosto nevhodné obuvi, tak ten bezmozek dokonale sedí, stejně, jako když někdo naplní papiňák až po víko, postaví ho na zdroj tepla, zapnutý na plný výkon, (aby to bylo brzo hotové), a jde se věnovat něčemu jinému, nebo vjede na přejezd, přestože na něm blikají červená světla, protože tady to vždycky dlouho trvá.
Ahoj Sašo, vítej 🙂
To víš snažíme se, ale jsme taky jen lidi a sem tam někomu něco ujede. Pokud je to jen sem tam, dá se s tím žít 🙂
Sašo, také vítám a je fajn, žes vystoupila z anonymity – a vlastně jsi nás tady pochválila, to je moc milé 🙂
Mně jo. Na návštěvě u kamarádky, tři ženský v kuchyni, okolo pět malejch dětí a do toho se začala kotit fena. Všechny jsme na něj v tom zmatku zapomněly… Víko zapasovaný ve stropě, uprostřed sporáku díra, guláš pro dvanáct lidí všude vůkol. Naštěstí v té kuchyni zrovna nikdo nebyl, všichni jsme se motali okolo fenky na dvoře. Never more, papiňáku se bojím.
Á, viz předřečnice, nechutná mi z něj, jídlo se mi zdá jaksi odosobněné.
Každý slušný papiňák má kromě přetlakového ventilku ještě bezpečnostní pojistku, která, pokud není zacpaná nějakým sajrajtem z vaření, nebo neodborně opravená, (kdysi jsem ji v Maďarovi opravil kouskem alobalu), při zvýšení tlaku praskne a to dlouho před tím, než by hrozila detonace. Papiňák mám, sedmilitrovou Tescomu, nerezovou, bez gumového těsnění a s železnou vložkou ve dně, takže funguje i na indukci a občas si v něm uvařím kousek uzeného.
No, tak to teda asi slušnej papiňák nebyl, no. Byl úplně nevychovanej. 😀
Jo, byla to naše vina, ale stejně ho nechci.
Máma používala papiňáky do doby než vlastně přestala vařit, takže něco přes 40 let. Vařila v nich všechno, včetně rýže, brambor i knedlíků. Měla tři kousky, tedy když nepočítám ten první co sloužil na vaření slepicím.
Polévka, maso a příloha..
Nikdy nic nebouchlo. Podotýkám, že máma je neslyšící, ale hrnéčky vždycky uhlídala.
Jo a výměna nebo čištění pojistky? Tak to opravdu nehrozilo. Myslím, že ani netušila, že by se to mělo dělat.
Kukty za nové nerezové vyměnila, až když se dočetla jak nezdravý je ten hliník.
a kdy jsi v něm vařila naposledy????
Papiňák jsme kdysi doma měli, maďarskou Kuktu. Pamatuju se, že se přes víko nasazovala jakási hřídel, která musela dobře sednout, a ta se dotahovala uzávěrem, podobným třeba uzávěru vody. Mamka v něm nějakou dobu vařila, pak upadl v zapomění. Po letech jsem ho vzala do práce, kde jsme si na směnném provoze občas vařili, hlavně kolena.
Myslím, že se v něm přestalo doma vařit, protože jsme všichni byli svědky toho, co dokáže hrách vařený v papiňáku. Strejda s tetou, bydlící v přízemí, to prostě jednou neuhlídali a malý bratránek pak musel za trest ten hrách škrábat ze zdi nad sporákem. Strop obstaral strejda, úklid plotny a okolí teta.
Já nějak nepociťuju potřebu v něm vařit, taky mám ráda to probublávání, dochucování a ochutnávání jídla. Čočku varím rovnou, hrách nebo fazole prostě namočím (a nebo použiju fazole v konzervě).
Hovězí polévka z papiňáku mi chutnala dost podivně, ale třeba známá má ty papiňáky tři a nemůže si je vynachválit. To je prostě asi o zvyku, někomu to vyhovuje, jiný to zas nemusí.
Svůj první papiňák jsem dostala svatebním darem a byl to ten velký – malým mamina nedůvěřovala, snáz vybuchovaly:)) Samozřejmě proto, že je lidé snáz přeplnili. Mamina je používala často a s úspěchem (měli jsme dva) a babička dovedla k dokonalosti dušení masa v něčem, co vypadalo jako pánev s papiňákovým víkem (červeným), dovezl jim to kdysi někdo z NDR a opravdu v tom dělala skvělá jídla.
Já svůj používala vlastně jen na vývar z masa a sem tam na guláše. Pokud si člověk pamatoval, že to nemá zahušťovat dokud se vaří pod tlakem, bylo to bezpečné:)) Jenže jsem měla dojem, že jídla z papiňáku jsou nějak cítit – i když to jiný nepoznal, mě to vadilo (mám prokletí bloodhoundího nosu). Takže když jsem začala pracovat na volné noze a nebyl problém nechat něco bublat na plotně pár hodin, opustila jsem svůj starý a ne moc funkční papiňák a nový nepořídila.
To jsem udělala až předloni, jak začala být ta strašná horka a mě vadilo mít dlouho puštěný sporák. Mám teď ten z Tescomy, co má na jedno víko dva hrnce a je bezvadnej. Podobně jako Ri v něm ráda připravuju luštěniny, občas maso, pokud nemám čas si s ním hrát (ale radši si hraju:))
Jsem ráda, že ho mám. Je dobrý na některé věci a rozhodně umí ušetřit čas a energie. Opravdový výbuch jsem nezažila, občasné prskání skrzevá pojistný ventil ano. Ale mamina byla technologicky nadaná osoba, takže jsem okoukala, jak zacházet s parním strojem tak, aby se člověk těm katastrofám vyhnul:))
Já kuchyňské spotřebiče miluju a mám jich doma opravdu hodně. Po sestěhování z více domácností některé i víckrát. Ovšem jediné, co mi do kuchyně nesmí je papiňák (jeden krásný, smaltovaný jsme dostali jako svatební dar, takže nerozbalený šel zase svojí cestou dál). Jednak se ho bojím (zažila jsem výbuch, kdy lítalo i sklo z oken a škrábala se omítka) a také mi jídlo z něj nechutná. Třeba uzené z papiňáku nikdy! Všechny ty „smrady“, které se při normálním vaření ztratí v papiňáku zůstávají. Není nad to vařit jídlo v klasickém hrnci, ochutnávat si, dokořeňovat, dochucovat průběžně…….. A to, že je jídlo rychle hotové mě o výhodách tohoto zařízení vůbec nepřesvědčilo. Ráda mám jídla připravovaná v pomalém hrnci a ten považuji za přínos do kuchyně víc než papiňák. Nicméně o jeho historii jsem si ráda početla.
Mám relativně nový, tescomový, vařím v něm nejčastěji fazole. Bez zvláštních efektů.
U kukty mi jednou bouchla pojistka. Gejzír jsem polapila mokrou utěrkou a vyčkala v závětří, než se dovzteká 😀
Ale: v jednom školním kabinetu jsem kdysi našla velmi prapůvodní verzi papiňáku. Vypadalo to jako větší hladká bomba. Žádná guma, nic takového. Víko se těsně zatáhlo na bajonetový závěr, nahoře byl maličký komínek a na něm seděla čepička jako u hliníkového papiňáku, ale neměla žádné dírky, prostě když si ho pára zvedla, ufouklo to trochu. Všechno pěkně železné, objem asi litr a ouško jako kotlík na zavěšení nad oheň. No nenašla bych odvahu uvést do provozu. A ve škole už vůbec ne 😀
To mi pripomína storočný autokláv z mojej prvej roboty (labák), na sterilizovanie skla. Volali sme laboranta odvedľa, keď ho bolo treba použiť, ani jedna z nás si netrúfla. Keď vidím tie haj-tek prístroje čo sa používajú dnes, sa nám o takom ani nesnívalo…
V předchozí laboratoři se ukazovala díra ve stropě kterou udělalo víko horizontálního autoklávu
Starou kuktu jsem používala hodně, třeba jsme tam stavěla malý kastrolek do trochy vody a v kastrolku zeleninu pro mimino. Bylo to hotové rychle.
Mám i ten nový, ale nepoužívám. Nějak jsem k nim ztratila důvěru.
Jako dítě jsem zažila výbuch papiňáku s čočkou, kdy pískátkem frčely čočky po celé kuchyni a s babičkou jsme se k tomu bály přiblížit.Tak radši vařím dlouho, ale bez katastrof. Polívku jsem mívala z papiňáku zakalenou, to mi v normálním hrnci neudělá, takže vlastně jen to miminčí jídlo.
papiňáku se bojim a bát budu..tchyně mi s ním zničila kuchyň a málem i manželství…může to mít deset pojistek,prostě ne a ne…
Kukta, moje máma vlastnila několik kusů, v tom nejstarším se vařily brambory pro slepice.
Já jako mladá dostala menší kuktu a dlouho trvalo než jsem se s ní skamarádila. Na první pokus mi z roštěnek udělala vývar s masovou rýží… Tak jsem na ni zanevřela.
Pak se u nás moc nevařilo a až se změnou MHP za MLP mne začalo vaření opět bavit a milou kuktu jsem oprášila.
A když dnes hlásím mámě, že toto jsem vařila v kuktě, vidím jak jí to potěší.
Jo a za ty roštěnky tenkrát nemohla, já je vařila prvně a nějak jsem zpackala technologický postup 🙂
Ja som v tom mojom prvé hovädzie rozvarila na vlákna, počítala som s klasickým tuhým hovädom čo sa musí variť na smrť a ono to bolo mladé hovädzie, práve z toho spomínaného Poľska, kamoška dodala. No, zjedlo sa aj také…
Ano i ten vývar se snědl, ale těch řečí…
Že se mám zeptat maminky, jak se to vaří.
Tedy JEHO maminky:-)
Už chápem, no to teda poteš (whew)
Tchýně za to nemohla, je to fajn ženská,jen synek se nevyvedl:-)
Jako mladou snaživou novomanželku mne ty řeči hodně mrzely.
Moje babička měla maďarskou kuktu a maminka zase papiňák z bývalé NDR. Byl z hliníku a nasazovalo se na něho barevné víko. Používaly je často.
Já mám papiňák z Tescomy a teď sháním nějaký malý na vaření na chatě.
Zkušenosti mám jen dobré. Nikdy u nás v rodině nikomu nevybuchl.
Vařím v něm nedělní polévku z hovězího masa.
A pak všechny omáčky.
Maso je, jak s oblibou říká můj muž, jako z perníku.
Na papiňáky nedám dopustit.
Míšo, já mám tenhlehttps://www.naseobchody.cz/nerezovy-tlakovy-hrnec-orion-profi-3-5-l/
a jsem s ním velice spokojená
Já také ne. Maso je z něj rychle hotové a vývar, když se vše hned na začátku správně okoření a přidá vhodná zelenina, (po uvaření se vyhodí, svůj díl práce udělala, chuť do vývaru odevzdala a zbylou celulózu jíst nechci), nemá chybu. A také vlastním starou dobrou klasickou Grand remosku. Kdysi jsem ji dostal jako nefungující, (přepálená topná spirála), takže jsem odbrousil a odvrtal spojovací duté nýty, spirálu vyměnil a nýty nahradil čtveřicí cyklistických ventilků, ze kterých jsem odvrtáním odstranil gumové těsnění. Tím jsem dosáhl toho, že remoska se stala snadno opravitelnou, protože rozebratelnou a sloužila v kuchyni ještě dlouho a pokud se najde někdo, kdo ji bude umět využít, bude sloužit dál, já pro ni využití nemám, nicméně vyhodit ji nehodlám.
Papiňáky mám dva s jedním víkem. Vařím v nich zřídka, v hlubokém hovězí jazyky, občas slepici, když byla Fleur malá, vařila jsem v něm nožky, srdce a vepřové jazyky, vyrostla na vařené stravě, granule jí moc nejely. Mělký používám jako nouzovku, když je málo času, na dušení masa.
Moje mamka vaří v papiňáku jen výjimečně nějaké maso. A má takový starší typ, který děsně syčí a vypadá, že každou chvíli vybouchne. Takže já jsem si k němu doma vypěstovala docela respekt.
Naopak tchýňová často používá i dva papiňáky najednou, dává do toho snad úplně všechno. Tak jsem to od ní časem odkoukala a můj papiňák, který jsem dostala jako svatební dar, u nás nezahálí. 🙂
Naši v něm vařili hodně, na chalupě jsme měli takový ten prvorepublikový černý smalt a ještě starší litinový.
Já jsem měla několik papiňáků těch hliníkových, ale prakticky jsem v nich vařila jen občas maso pro psa. Já do toho prostě musím stále nějak dloubat a míchat a ochutnávat a vůbec. Prostě mi to vaření s příšerkou nesedí. Navíc jsem jednou uklízela nutrii týden po výbuchu – to bylo dost hustý a švagrové explodovala prdelačka, to bylo ještě hustší, neteřinka vyletěla z kuchyně, že prý je tam čert. Tak já jsem tohle doma fakt nepotřebovala
jsi můj člověk Inko…
Nesmie sa to za žiadnych okolností preplniť, vtedy môže tekutina so sadlinou z mäsa prebublať až k ventilu, para nemá kade uchádzať a nešťastie je hotové. V každom modernom je ryska, ale ja dávam radšej ešte o centík-dva nižšie.
KM11: nás nezvikláš (chuckle)
Rozumiem, aj ja mám veci, cez ktoré u mňa nejde vlak. Aj keď sa to ostatným zdá jak chce nelogické. Zlá skúsenosť dokáže moc.
Pravdu díš a navíc, jak už bylo výše napsáno, nejede mi ta chuť.
přesně, hovězí vývar mi z toho chutná,jak vyvařený ponožky,protkané kovovým vláknem…
Pořádný hovězí vývar musí být dlooooouho pomalu tažený. Jedině tak dostane tu správnou chuť. A důležité jsou použité suroviny. Nesmí chybět morková kost, předem opečená…… ale to už jsem od téma dost odbočila, omlouvám se.
Ne!
Mám antikórový tlakový hrniec dva v jednom – jeden vrchnák a dva hrnce, menší a väčší. Viac som používala ten menší, bol ideálny na dusenie tuhšieho mäsa, ako je hovädzie alebo bravčová lopatka (pliecko). Dostať sa ale k dobrému hovädziemu za slušné peniaze je už u nás zhola nemožné, to treba ísť na nákup do Poľska 😀 . A tam som sa už roky nevypravila. Takže vlastne aj tlakáč doma zaháľa, na kurča ho naozaj netreba. Ešte má využitie, keď ma chytí chuť na echt slepačiu polievku alebo huspeninu, na to je super (tak ma napadá, že poslednú zimu som si huspeninu ani raz neuvarila, trestuhodné). Párkrát som nejaké mäso v ňom dusila, aj keď bola u mňa Jackie, ale tá z neho bola totál na nerf, jednak to najprv syčalo, kým sa hrniec natlakoval a vrchnák sa pevne prisal, a potom keď už varil, tak ventil neupúšťa paru mierne a stále, ako na starých hliníkových kuchtách, ale v takých krátkych občasných „výbuchoch“. Tak to som o psici aj pol hodinu nevedela, zaliezla si do svojej molitanovej kukane (jej štvrtý pelech u mňa) a tam trucovala, kým tá živelná pohroma neprešla (rofl)
Já se hlásím do klubu tlakáčů. Bez nich už vařit neumím.
píšu z práce, zapomněla jsem se představit
Kuchyně není moje hobby, takže preferuji rychlost, tudíž mikrovlnka, papiňák a indukční vařič jednoznačně ANO. A chuť se dá nějak dohonit vždy. Takže minimum času na přípravu, nadlábnout se, minimum času na úklid a mytí nádobí a minimum odebrané energie, to je to, co mám rád. Je spousta hezčích a zajímavějších věcí, než blbnutí v kuchyni a mytí nádobí jsem odjakživa srdečně nenáviděl.
mÁM PAPIŇÁKY CELKEM 4.jEDEN Z NICH JE TAKY TZV.KUKTA Z MAĎARSKA. tento hrnec je sice opravdu stařičký(naši si ho přivezli z Maďarska někdy v roce 1963 nebo 64 úpod názvem kukta, a proto se žádnému papinovu hrnci v naší rodině jinak neříkalo a neříká. v kuktách vařím stále, ale nejraději mám právě tu nejstarší, maďarskou, i když je hliníková. Jelikož mladší dcera objevila prodejnu, kde vám k e všem tlakáčům prodají jak náhradní těsnění, tak i pojistky do kukty. Vím, že v hliníku by se vařit moc nemělo, ale já po děsivých zkušenostech právě s těmi nerezovými a smaltovanými tlakáči už důvěřuji jen své stařičké kuktě.Kdyžjsem před několika lety dostala k Vánocům krásný smaltovaný tlakáč a k tomu dva nerezové, ke kterým byla jen jedna poklice, zajásala jsem a hned jsem natěšeně začala plodit v nerez tlakáči „králíka na smetaně. ten hrnec jsem zcela poničila, im když jsem se proti žádnému pravidlu vaření v tlakáči neprovinila. Zkrátka tehdy( bylo to právě na Bílou sobotu) jsem zcela nově a nezvykle vymalovala králíkem celou kuchyň. tehdy už jsem měla dávno vše naklizené, kuchyňsko linku, podlahu i okna naleštěné a čis´tounké. něco se zadrhlo a já si hned zádrhelu nepovšimla. Novému nerezovému tlakáči se najednou zcela vyboulila víko, pojistný ventil přestal fungovat a z natlakovaného hrnce začal stříkat celý obsah po kuchyni. Přiblížit s k té stříkající příšeře fakt nešlo. Nikdo z nás fakt nestál o pořádné opařeniny. museli jsme počkat, nežli celý obsah hrnce vytryskal. No, jedli jsme tenkrát jen vařené brambory s máslem a tvarohem, někteří si taky dali knedle s vejci. Od té doby novým hrncům vůbec nedůvěřuju. když se mi vícekrát užb stalo, že jsem zapomněla na kuktu a voda se zcela vyvařila, nic podobně zlého se neudálo. Roztavikla se totiž jen malá kovová pklacička, která se vkládá do víka kukty, a kterou lze snadno vyměnit. jen jsem pak drbala připálený pokrm ze dna kukty.Nikdy mi kukta nevybuchla, nikdy mi z ní vroucí pokrm netryskal úpiod trlakem ven,. Zkrátka se roztavila pojistka a dál to už znáte.Žádně vroucí vřídlo pokrmu se nekonalo. ventily vech tlakáčů čistím velmi pravidelně a poctivě. Ve staré kuktě klidně vařím hrách, fazole, sójové boby, dřív jsem tam vařila i rýž.Nc se nestalo, když jsem dodržela pravidlo, že techhle potravin se nesmí dát víc jak dvě třetiny objemu hrnce . Tlakáč vaření luštěnin velice urychlí. Moje zkušenosti jsou velmi dobré a bez kukty bych už dávno vařitr nechtěla. Mám „v malíčkuů doby, po které je třeba většinu pokrmů v tlakáči vařit,takže se opravdu téměř nikdy nespletu.Zdravím všechny příznivce jak kukty, tak i tlakáčů jiných.
ale šlo Lenko, s deštníkem před sebou, ale to tě v tom děsu nenapadne…
Jenže to by ten deštník nesměl být potažen plastovou tkaninou. Životnost takového deštníku by byla v tomto případě jednotky sekund a škody nenapravitelné.
Papiňák je můj kamarád, mám tři. Jeden prastarý maďarský Kukta z litého hliníku a dva novodobé nerezové. Ten maďarský už mám jen ze sentimentu a používám ho na chalupě na vaření guláše klasickou metodou, má totiž trochu zkřivené víko a tudíž nepapinuje 🙂
Ty dva nerezové používám často. Papinuju hovězí jazyky a uzená žebírka. Častěji ale používám ten veliký (9 litrů) jako obyčejný hrnec právě na guláš a jiné dušeniny a také na novoroční ovocný salát. Můj exchoť vlastní stejné dva papiňáky (veliký a malý) a tak si navzájem můžeme posílat různé speciality. On nám štědrovečerní rybí polévku, my jim třeba ten ovocný salát – a nemusíme řešit, kdo má komu vrátit jaký hrnec. Papiňáky kolují 🙂
Velká výhoda je, že se v těchto hrncích dají pokrmy dobře převážet, protože víko prostě těsní 🙂
Žádný úsměvný ani katastrofický okamžik jsem s papiňákem nezažila a jsem tomu ráda 🙂
Renáto, nevím, jak velkoum kuktu vlastníš, ale věz, že v Plzni je jeden krámek, kde mají skoro všechny náhradní díly k maďarským kuktám. já tam koupila náhradní ventily k oběma velikostem hrnců, chodím tam pro pojistky a taky tam kupuzju náhradní těsnění pod víko.U novodobých nerez výrobků je výhoda, že mají to těsnění už integrované ve víku, ale zvyk je zkrátka zvyk.
tak sem napiš název krámku a adresu…prosím…
Šárko, jsou to fakt maličké domácí potřeby v jedné docela malé uličce ve středu Plzně. Název ulice neznám, já tam chodím podle mnou stanovených orientačních bodů a někdy taky můj dezorientační nesmysl způsobí, že i já krámek hledám.Už hodně dlouho jsem tam nebyla, takže netuším,zda ještě krámek existuje. Zkusím poprosit naši Petru, která se v Plzni dobře vyzná, protože v Plzni už delší dobu žije.Ona v tom krámku byla několikrát taky, takže dobře ví, oč jde. Až budu přesně znát jméno uličky, pak ti,Šárko napíšu do mailu. mám nyní moc málo času a moc zdravotních problémů sama se sebou, nestíhám skoro nic. V pondělí kardioložka rozhodne, co se mnou dál.Do špitálu se mi fakt nechce. Konečně to dnes vypadá, že můžu ven bez nebezpečí totálního pomočení. Sinlá diuretika jsem vzala se snídaní, až dote´d jsem lítala hjak tryskáč.Převlíkala jsem se zas 4x! Stále jen peru a peru ty mokré věci ve skříňce na špinavé prádlom být dlouhom nemohou. Taky venku už není hic, takže to zkusím. Krásně si užívejte zbytek víkendu, milí zvířetníci.
Lenko, doufám, že tě hlídají s minerály (draslík, hořčík), to odvodnění je o hubu. Já když jsem si vzala 1 tabletu furonu, tak jsem měla strach se v noci v posteli protáhnout, protože jsem dostala křeče do stehen a do zad, chyběl mi asi hořčík. Je na pováženou, že to nedělají v nemocnici.
Ivo, já hídaná jsem stále. Furon beru stále, třikrát v týdnu dokonce 2 tablety najednou. pokud jsou otoky velké, musím brát půlku furosemidu forte, po kterém je to opravdu fofr. lítám jak kulhavý tryskáč. Hořčík in draslík beru dle předpisu své skvělé kardioložky. kdykoli musím vzít furosemid, vždy ho beru spolu s verospironem ,a potom křeče ani křeče nemívám. Už toho 27.5. jsem musela s kardioložkou smlouvat, abych do špitálu nemusela. Zítra to nějak dopadne.
Ivo,ještě k těm minerálům. Pokud nemám dost draslíku, křeče jsou vytrvalé a hnusné. I když jako diabetik na inzulínu bych neměla, doslova sež.. jednu celou hrušku. Není-li ,2-3 meruňky nebo půl banánu to pořeší taky.Serž…hruškou sic glykémie dost vylítne, ale křeče povolí rychle.Krom toho kvůli odvodnění beru furon už od roku 2001,takže se dost dobře za tu dobu orientuju.
Tak to jo.