PÁTEK S GURMÁNKOU: Zadělávané kedlubny aneb jídelníček jako za starých časů

Zadělávané kedlubny se smetanou a koprem – maso lze nechat na neděli a spokojit se s vařeným vejcem. Zadělávané kedlubny připravuji několika způsoby, ale dnes to bylo rychle a nekomplikovaně.

 

 

Na 2 porce stačí 2 větší mladé kedlubny.

Slupku tence oloupu a všechny křehké lístky si ponechám a použiji. Kedlubny nakrájím na malé kostičky a vhodím je do hrnce nebo vyšší pánvičky. Osolím, přidám špetku pepře, drobně pokrájené mladé kedlubnové lístky, plátek másla a malou kostku cukru (cukr se dá vynechat, ale kedlubnám s koprem ta špetka cukru na chuti sluší).

Krátce orestuji a poté podliji trochou vody tak, aby kedlubny byly jen mírně potopené. Zmírním teplotu pod hrncem, přikryji poklicí a dusím cca 12 minut doměkka. Když se voda téměř vyvaří a kedlubny jsou měkké, přidám ještě tenký plátek másla a kedlubny zapráším lžičkou hladké mouky. Zamíchám a mouku nechám krátce opražit, ale dbám na to, aby mi neztmavla.

Přidám cca 100 ml sladké smetany (kdo má rád kedlubny řidší, přidá i víc), dobře promíchám a zvolna prohřívám. Do hotových zadělávaných kedluben přidám čerstvě nasekanou nať kopru. Podávám s vařeným vejcem.

 

Verzí na zadělávané kedlubny je hned několik. Místo sladké smetany se může použít smetana kysaná, popřípadě jen mléko. Místo lehkého zaprášení moukou (které preferuji) se dá použít i hutnější jíška/zásmažka. Někdo ke kedlubnám přidává hned zpočátku i trochu rozškvařeného špeku. Aby byly zadělávané kedlubny vydatnější, podávají se s vařeným bramborem.

 

 

Komu nevoní kopr, tak si kvůli němu nenechá zkazit radost z letošní kedlubnové úrody a jednoduše tuto kontroverzní bylinku vynechá, popřípadě ji nahradí např. zelenou petrželkou. Zadělávané kedlubny také ráda připravuji kořeněné špetkou muškátového květu. Jenže já mám pro aromatický kopr jednoduše slabost, proto ho v sezóně nemám nikdy dost. Příště se chystám na kedlubnové zelí, ale faktem je, že dost kedlubniček schroupeme jen tak pro tu jejich dobrou chuť pěkně zasyrova.

 

Jakou oblibu mají kedlubny u vás v kuchyni? A co s nimi nejraději připravujete? Zaděláváte i jinou zeleninu?  A na závěr – máte rádi kopr?

 

 

Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

 

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

Aktualizováno: 7.6.2018 — 21:15

51 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nejraději mám kedlubkové zelí nebo čerstvý , na jemné plátky nakrájeny kerlub (se u nás říká) položit na chleba s máslem.
    Se smetanou zatím nevyzkoušeno, uvidíme. 🙂

  2. Kedlubny je další zelenina, které se bohužel zde na horkém Jihu nedaří, ač semena se tu prodávají (takže možná jen na mém záhoně se jim nedaří). Zkoušela jsem několikrát, ale jen jednou se mi urodily menší kedlubničky. Zato byly chuťově křehoučké a jako máslíčko, takže jsem je všechny schroupala za syrova (sama, manžel o ně nestál). Víckrát už jsem takové štěstí neměla. Tedy ne na kedlubny, zato jsem měla bohaté kedlubnové listí, které jsme s chutí snědli. Nejprve jsem ho krátce spařila, pak pokrájela „na kostičky“ a na pánvičce promíchala s předem na křupava osmahnutou cibulku. Pak už jen sůl a pepř. Tohle „lupení“ nám tak chutnalo, že jsem pak kedlubny sela v naději, že vyroste alespoň listí. Povedlo se asi 2x, pak ani to nevyrostlo, tak jsem setí vzdala. V obchodě jsou občas k vidění, ale jsou drahé a zase tolik o ně nestojím.

    Kedlubny jsme ale měli v dětství na záhoně na chatě. Většinu jsme take snědli syrové, ale někdy je maminka udělala zadělávané. Tenkrát mě přesný recept nezajímal, ale vypadaly stejně jako na obrázku. Jen si nepamatuji, že by v omáčce byl kopr. Jinak kopr miluji. Bohužel letos jsme tu měli hodně deštivo a tak se mi sazenice moc nerozkošatily, jako jindy, spodní stonky mi dokonce uhnily. Ale i tak ho bylo dost alespoň na první várku tzatziki, na další už jsem kopr musela koupit. Zato se už zase začínám topit v okurkách, takže jimi mohu plýtvat a přímo ze záhonu je házet Trixie, která je miluje.

    Gurmanko, děkuji za dlouhou odpověď u minulého pátku.

  3. Syrové kedlubny patří mezi mé favority, spolu s mrkví a bílou ředkví, zvlášť pokud jsou pěkně čerstvé a šťavnaté, mňam!
    Vlastně z kedlubnů moc nevařím, jednou za uherský rok polívku anebo jsem kdysi dělávala obdobu francouzských brambor, jen právě místo brambor tam byly plátky kedlubnů. Docela dobré to bylo, ani nevím, proč to zapadlo. A někdy přihodím kostičky kedlubnu do mrkve s hráškem, tu mají rády dětičky. Tuhle na másle dušenou zeleninu na závěr lehce popráším moukou, ale fakt jenom špetkou. Zadělávané kedlubny s koprem vůbec neznám a asi mi chybí fantazie, abych si tu chuť představila. 🙂

  4. KEDLUBEN, NEBO KEDLUBNA?
    (přidávám k receptu ještě trochu té spisovné češtiny na objasnění výrazu kedlubna – někdo se v komentářích dotazoval, tak zde moje vysvětlení, proč jsem to napsala tak, jak jsem to napsala 🙂

    U podstatných jmen, která mají dvě různé podoby v 1. p. j. č., může, ale nemusí rozdíl mezi podobami souviset s rozdílem ve významu. Významový rozdíl není např. mezi variantami podstatného jména kedluben, muž., resp. kedlubna, žen. Obě varianty mají stejný význam a obě jsou plně spisovné. Jindy může být jedna z obou variant regionální. Např. u slova okurka uvádí SSČ jednu spisovnou podobu, a to variantu okurka, která je běžná v Čechách, zatímco typicky moravská varianta okurek je nespisovná. Význam obou variant je stejný. Čili spisovně kedluben, kedlubna, okurka. Nespisovně okurek.

  5. Dušenou zeleninu mám ráda. S moukou jo, ale bez smetany. Ale kedlubny? S těma to nejde. Mám jich na zahradě spoustu, ale někde mezi oloupáním a další kuchyňskou úpravou se jejich objem srazí tak, že ten zbytek nestojí za práci a sežereme ho taky. 😀

    1. Matyldo, jako obvykle moc hezké fotky, Ty a máky, je to jasné. Ale nejvíc se mi líbí ten rudý západ slunce, to je fotka jak řemen. A růže už nemám, letos byly hned pryč.

  6. Začnu od konce.
    Je to divné, koprovka patří mezi mé smrtelné omáčky, ale kulajdu vařím a kopr tam nesmí chybět. A do rychlokvašek ho patří spousta. Jen se s ním letos nějak peru, jak mi šel loni, tak letos už jsem vysela podruhé, poprvé ho trochu vzešlo a pak zmizel. Na první okurky jsem si ho musela koupit na trhu. Ale moje okurky jsou zatím ve stadiu květu, tak do té doby sna nějaký kopr vzejde.
    Kedlubny mám nejradši syrové, a pak taky kedlubnové zelí. Hodně jsme pěstovali Giganty, ty snad ani nedřevnatí (nebo to nestihly). Velkým nožem a velkou silou nakrájené na plátky nebo špalíčky byly vynikající přílohou ke knížce nebo k televizi.
    Zadělávanými kedlubnami by mě tedy nikdo neuctil, ale dušenou mrkev mám moc ráda. Dusím ji nejradši v kuřecím vývaru, ale vlastně to není zadělávaná. Nic moukou nezadělávám, nechutná mi to. Zelenina se dá dusit (fazolky, kapustičky) různě ochucené, ale mouka mi do toho nepatří.
    Takže vlastně nic nezadělávám. Každý máme prostě jiné chutě.

    1. Tečka:

      Pokud jde o mouku v receptu, je jí tam jen lžička 🙂 To hlavně proto, abych dodržela diktát tradičního receptu a udělala kedlubny zadělávané 🙂 Je to ovšem jen jedna z možností, jak udělat dušenou zeleninu. Vařit se zeleninou je moje hoby, takže stále vytvářím nějaké nové kreace. Hodně vařím středomořskou kuchyni, ale moc ráda se vracím ke starým domácím recepturám, jako je např. tato 🙂 Každopádně to nemusí každému chutnat, to není podmínkou. Každý máme jiné chutě, každý máme jiný repertoár oblíbených jídel. Stejný recept mám momentálně uveřejněný i na FB stránkách. Tam je ale jiná diskuze a v podstatě píší všichni ti, kteří toto jídlo znají, vzpomínají na něj a s chutí si ho dají. Proti gustu žádný dišputát! Hlavně ať se zelenině na našich zahradách daří a máme stále co do hrnce a ať se nemusíme spoléhat jen na tu dovozovou. To bych si přála 🙂

  7. Je mi líto, ale dneska musím bohužel říct, že něčím takovým mě zatím naštěstí nikdo nepočastoval. A pevně doufám, že ani nikdy nepočastuje, s tím bych měla opravdu problém.
    Kedlubny příležitostně jím, ale jen syrové a jenom pokud jsou stoprocentně šťavnaté a křupavé. Jak zaznamenám jen sebemenší náznak dřevnatosti, tak kedluben odkládám.
    Zeleninu nezadělávám. Už tady zmíněné fazolky na kyselo mám moc ráda, ale zahušťuju je jen minimálně, a to ještě spíš troškou škrobu než mouky. Na husto dělám vlastně jen čočku, ale tu zase nepovažuju za zeleninu. Miluju ji a jím ji s vejcem natvrdo, tak, jak je tady na fotce u kedlubnu 😀 .
    Kopr mám ráda, nejraději v koprovce (byla zrovna minulý víkend), ale třeba i na okurkovém salátu nebo ve smetanové marinádě na sledích.
    A teď vyrážím do obchodu pro mleté maso, už pár dní mě pronásleduje představa plněných paprik, tak tomu popustím uzdu.

  8. Kedlubny se u nás obvykle sní syrové. Babička je dávala do polívky, pokud jich bylo moc, děda totiž miloval odrůdu Gigant 🙂 No a samozřejmě se z nich dělávalo zelí, stejně jako z dýně nebo patizonu nebo cukety (podle toho, co moc vyrostlo). Ovšem na rozdíl od Iviny maminky se spotřebovávaly jen ty nedřevnaté části kedluben 🙂

  9. Tak toto jsem nikdy nejedla a asi nebudu. Vařené kedlubny mám spojené s polívkou ( bramboračkou nebo zeleninovou), asi do ní máti dávala kedlubny, které už byly hodně za zenitem. Škrábavé kostičky spolehlivě aktivovaly dávicí reflex…

    1. Ani nehovor, toto som neznášala aj ja. Drevnatý kaleráb (u nás sa nárečovo hovorí „šachnatý“ 😀 ) mi nesmie do hrnca.

      1. Chuťovka taky byly fazolové lusky ( kupovaly se sterilované), které měly vlákna. To taky bylo (puke) . Když nad tím přemýšlím, tak spoustu věcí v dospělosti člověk nejí, protože je má v podvědomí spojené s nějakou nepříjemností. Jediné, co jsem se naučila v dospělosti znovu jíst byly sýry, nejedla jsem je víc než patnáct let ( důsledek chození do školky)

        1. Fazolky na kyselo byly u nás doma oblíbené jídlo. A tak je máma vždycky vyklopila z té sklenice nebo plechovky a obě dvě jsme je společně probíraly. Braly jsme jednu po druhé a odstraňovaly z nich ty struny. Trochu opruz, ale stálo to za to. Jaká úleva, když se po letech objevily fazolky, co se nemusí takhle dočišťovat.

          1. Fazolky, zavařené ve skle, nebo plechu, můžu. Ale jen do té doby, než se s nimi někdo pokusí dělat něco dalšího. 😀

    2. dřevnatý kedlubny snad neměl rád nikdo..vždycky jsme to okrajovali..nebo to šlo králikům

        1. za totáče tak zmlsaní asi nebyli nebo jsem nikdy neviděla strejce, že by to vyhazoval na hnůj….

  10. Ano,toto jedlo môžem,tiež len ľahko „zaprášim“ múkou/ v dobe diet nie/ Milujem prívarky s vajíčkom,párkami alebo troškou perkeltu.
    Tato doba je výborná,samá zelenina,som rada za pripomenutie receptu,už som mala prívarok z fazulových luskov,hrášku a z mladých zemiakov-ten sice nie je dietný,ale milujem ho.
    Na vikend mi prídu brňaci/ 6 dospelých a 2 deti/ budem vymýšľať jedálnicek-dobrá inšpirácia,vďaka Gurmánka./ PS a čo takto recepty na rozne šaláty-je sezona,Prosím,prosím.

    1. verenka:

      Saláty, to je krásné letní téma. V podstatě nejde o to salátové lupení, toho je vždycky dost, ale o tu dobrou zálivku, bez které se žádný dobrý salát neobejde 🙂

      Ale salát, ten není jenom na zeleno, ale má velké spektrum barev a chutí. A to mě na něm baví 🙂 Salátová kuchyně je nesmírně kreativní téma.

  11. Přiznám se, že kedlubnu mám nejraději syrovou (ježíš, teď jsem napsala sirovou (headbang) ), té dokážu sníst hodně na posezení. Jinak do zeleninové polívky (na rozdíl od km ji zasmažuju a přidávám trhanky a v létě je v podstatně jako hlavní jídlo) nebo smažím v trojobalu (nakrájenou lehce ovařím, osuším, obalím v trojobalu a usmažím). Já v podstatě zadělávám – no, spíš zasmažuji (po našem zadělané může být malé dítě po nekvalitní stravě, ale to do kuchařského koutku nepatří (chuckle) ) pouze zelené fazolky anebo klasické luštěniny (fazole, čočka) na husto.

    Kopr mám ráda hlavně v koprovce

    1. fazolky na kyselo, ty jsi můj člověk,to bych mohla sednouot ke kastrolu a nikdo by neměl šanci 🙂

        1. P.S. Plánovala jsem kedlubny a fazolky zrovna teď na víkend, ale asi mám po žížalkách, protože tu asi před půl hodinou začalo docela pršet a nevypadá to, že by chtělo přestat. Takže na trhu nikdo nebude a nenakoupím, škoda. Snad se zadaří zítra ráno, uvidíme.

            1. Nejsem tak moc daleko od tebe, tady je to némlich to samý.
              Holt má někdo protekci, nó.

          1. Ale ti trhovci tam přijeli už brzy ráno. Kam by přišli, kdyby začali prodávat až někdy v devět, to by jim to zvadlo a konkurence už by měla vyděláno. 😉

            1. Oni většinou začínají kolem osmé a tak do půl jedenácté, do jedenácti mívají vyprodáno. Pomalu přestává, tak se tam přece jen zkusím vypravit, snad něco ulovím, snad někdo vydržel s nervama a neodjel pryč.

    2. YGA,kedluben je Ta kedlubna?/ u nas ten kaleráb a myslela som že u vas je to kedluben/

      1. verenko,u nás je to obojí 😀 , al emiluju Váš výraz pro kadlub (to je zase naše nářečí) Kaleráb, to zní tak fantasticky….

          1. kaleráb zní jak z pohádek tisíce a jedné noci…..skoro jako létající koráb…

            1. Kaleráb je z nemčiny – Kohlrabi. Sú u nás „experti“ čo píšu aj kaReLáb 😀 (mám na to alergiu).

        1. Jo – u nás taky – tá kedlubna či ten keleráb, ale okurek po našem je velmi genderově vyvážený – može byt ten oharek, ale aj tá oharka, podle toho, jak se to v té puse zrovna sešikuje. Tolik malé lingvistické okénko (rofl)

          1. Po trnavsky ten oharek, po slovensky tá uhorka, ale to si rodený trnavčan radšej prekusne vlastný jazyk než by povedal uhorka. A „Ľ“ (mäkké L) z nás už vôbec nikto nedostane 😀

  12. Tak na „zadělávání“ (fakt tam patrí toľko dĺžňov?) ani nemáme po slovensky žiadny rovnocenný výraz, také jedlo je proste zasmažené alebo zapražené, pričom zásmažka/zápražka = jíška. Ale niekedy nedávno tu tuším prebehla debata, že čo je to po slovensky prívarok – tak presne toto je prívarok. Povarená zelenina, zemiaky alebo strukovina, zahustená na záver zásmažkou, a niekedy aj smotanou a dochutená (napr. nakyslo, alebo aj nie 😀 ). Ja teda zásmažku vo všeobecnosti moc nemusím a kaleráb mám najradšej v zeleninovej polievke (zásadne nezadělávanej).

  13. ahoj Gurmánko,
    kedlubny máme rádi,jíme je syrové, vařené- zblašírované ve slané vodě,jen pokapané máslem, v salátu,v zeleninové polívce, v krémové kedlubnové,smažené, zadělávané,děláme kedlubnové zelí a dobrej je i kedlubnovej tataráček – to se smíchá kedlubna, jemnej tvaroh, trošku s eto osolí ,opepři bílým pepřem a malinko,malilinko zakápne limetkou, nasekají se bylinky a na opečený suchý toastík, zakápnutý olejem a ovoněný česnekem, je to super překvapení pro hosty, může se to vylepšit křepelčím vařeným vajíčkem….skvělé jsou mladé lupínky…
    zaděláváš je jinak,kedlubna má specifickou vůni a chuť a s koprem mi to nikdy nejelo, takže ten si dám do koprovky,tam ho miluju a vystačím si troškou muškátového květu ,pepře a soli…
    tataráček jsem si dělala v úterý k věčeři….co v tomhle vedru jiného jíst…

    1. ahoj sharko,
      kedlubnových nápadů je celá spousta. Já se tentokrát omezila jen na ty „zadělávané“ a ponechala jim i ten dobový výraz ze starých kuchařských knih. Skvělé jsou čerstvé kedlubny do salátu, já mám např. moc ráda kombinaci s gorgonzolou a ořechy. Nebo vařené brambory napůl s kedlubnami – vynikající lehká příloha třeba k rybě na grilu atd. Čerstvá zelenina a léto budiž pochváleno.
      Před časem jsem připravovala takovou obsáhlou přílohu na téma kedlubny/brukve pro jeden časopis. Když jsem to všechno dala do kupy, byla z toho pěkná hromada inspirace. S kedlubnami jsem se setkala jak v Číně, tak v Karibiku. Zejména v Dominikánské republice mi přišlo vtipné, že farmu na zeleninu tam provozovali dva mladí Češi a prý tam kedlubny, červená řepa atd. frčí stejně dobře, jako banány (platanos/ ty zeleninové 🙂 Jestli ještě budou taková vedra, tak půjdu do zahrady zalít kedlubny a udělám si také nějaký ten zeleninový tataráček. Teď je na takové vaření materiálu, že člověk neví, co by si dal dřív 🙂

      1. vařený s bramborami jako příloha a k rybě? Už vím, co zejtra zkusím k večeři…objednala jsem líny…

        1. sharka.68

          Doporučuji vyzkoušet 🙂 Brambory nakrájené na drobné kostičky společně se stejně pokrájenou kedlubnou uvařit doměkka v osolené vodě. Scedit, promíchat s máslem, popřípadě s nějakou preferovanou bylinkou, ale ono to s tím máslem chutná jednoduše božsky! Když jsme měli vlastní chov pstruhů, tak jsem právě k rybám musela vymýšlet vždy nějakou sezónní přílohu, aby tam nechyběla zelenina. Zde jsem se nechala inspirovat v jedné alsaské restauraci v sousedství na francouzské straně. Kdyby si chtěl někdo chuť brambor s kedlubnou ještě zjemnit, přidá se trochu créme fraiche. A kedlubnám sluší čerstvě mletý pepř. Toto jsou moje chuťové preference, ale třeba to vymyslíte ještě jinak, lépe 🙂 Ať se ryba vydaří!

          1. Aniž bych tvoji odpověď četla, uvařila jsme to správně a přidala pepř a máslo a bylinek plné dvě čerstvé hrsti,takový mix to byl,petržel,pažitka i trochu šalvěje se připletlo a bylo to moc dobré…
            líni byli na másle s troškou česnekové soli.. všechny nás to překvapilo,jak to bylo dobré..nic nezbylo…tak ještě jednou moc dík…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN