Je večer. Psice leží na zemi a pospávají, Adelína se povaluje na stole a kocour ještě nevyrazil na noční toulky a podřimuje na křesle. Bodejť by nebyli v klidu!
Dneska jsem vzala psice ven a šly jsme po cestě, kde pod svahem stojí drážní domek a v něm bydlí osamělý pán. Bohužel má slepice a některé z nich jsou potvory toulavé. Přinutit hlavně Karamelku, aby tu drůbež nechala na pokoji, je děsná práce. Protože doma na terase stačí zašeptat „ptáček…“ a obě psice s řevem vyletí vyhnat z jezírka drzého pernatce, který má dojem, že dorazil do veřejných lázní.
Jiný ptáček hodný pozornosti našich psic je gumový. Tímto děkuji jisté firmě s koupelnami, že si jako reklamní předmět zvolila gumovou kachničku v menší velikosti, kterou nám přidali k novému sprchovému koutu. Psicím se nosí líp než tenisák a jsou z ní obě na větvi.
Adélka kachničku nepotřebuje, vystačí si s utěrkou. Cíp utěrky mizící bleskem za skříní se stal běžným jevem, takže jednou za dva dny zalovíme v příslušných koutech a vytaháme všechno, co pruhatá lupička posbírala. Je to navíc trošku vohráblo. Nemá takový odraz jako Oriáš, takže na linku ještě nevyskočí a tu a tam jí to nevyjde ani na stůl.
Onehdy se pokusila jen tak mimochodem vyskočit na můj psací stůl, kde na kraji ležela otevřená učebnice. Adelína se drápy chytila knížky a pak s dost udiveným výrazem sledovala, jak se řítí ze stolu i s knihou. Přistála v odpadkovém koši. Lehce se otřepala, porazila koš, vylezla z něj a odkráčela zkoušet jiná alotria. Tak aspoň večer trochu klidu…
Dede: a já se ptám, jaká alotria se musejí dít u vás, aby byl večer kousek klidu?:))
PS: Vohráblo Adélka mě rozesmála. Počítám, že z toho vyroste…:))
Matylko, tvoje kavalíří holky jsou vskutku fešnady, ale Adelka je prostě úchvatně krásná číča 🙂
Naše kočky nám domácí klid dopřávají. Co je teď venku horko, když přijdou ze zahrady dovntiř, většinou sebou plesknou na chladné dlaždice a funí (hlavně cvalda Rusty). V noci nás nechávají spat, jedině Bobík je ranní ptáče. Většinou vyskočí na mou stranu postele s oblíbeným provázkem v puse a snaží se mi ho nacpat pod přikrývku (čímž mě pěkně šimrá nohy). Když ale ležím dál a nejsem ochotná ještě vstávat, tak seskočí a jde si někam lehnout.
S Trixie moc klidu nemám především při vaření, stojí za mnou a slintá (a jak umí být psí sliny kluzké jistě víte, že?). Takže ji většinou dám mrkev či zvýkací kůži a vystrnadím ven.
Tak psice neslintají, ale u vaření buď stojí u mě (je maso) nebo nenápadně ostře dohlíží asi ze dvou metrů (není maso).
No kdyby všechny tři spinkaly tak pěkně jako na fotkách ve stejnou dobu, to by byl, panečku, krásně klidný večer! 🙂
Denis dokáže vystihnout, kdy se fakt těším na klid a spočinutí a vyrukuje s plyšáky. Kdyby je chtěl aspoň házet, ale to ne – on se chce se mnou honit a přetahovat o ně! (chuckle) Ještě bych to pochopila, když přijdu domů (no ale to se právě těším na tu chvilku u kafe!), ale když se vrátíme z dvouhodinové procházky a psisko v nejlepším rozmaru by rádo pokračovalo v aktivitě, je to už poněkud vysilující. Když tak nad tím přemýšlím, zjišťuji, že Denis svoje plyšáky nosí téměř zásadně v nevhodnou dobu. Třeba po jídle, kdy by měl být v klidu. A taky s železnou pravidelností ráno, kdy si stoupnu k zrcadlu, abych si namalovala nějaký lepší obličej. Asi ví, že to stejně nemá cenu a přetahování se o ježka či žížalu je daleko smysluplnější! (chuckle)
Plyšáky Karamel nosí zásadně po jídle!
Matyldo, z tvojich fotiek sa mi začalo zívať (chuckle) … Keď ešte Jackie byvakovala u mňa, chvíľa kľudu nastávala po večernej prechádzke, kedy po hladkaní a škrabkaní do vyhladenia psica najprv skúšala na mne sugesciu, že teda je na čase ísť spať a poď tiež, a keď som sa nedala, sama od seba odkráčala do pelecha a zalomila. Potom ju dokázalo zaktivizovať už len otvorenie špajze alebo chladničky, to sa mi zhmotnila za zadkom bez stopy ospalosti. Takže som sa naučila tú chladničku večer radšej neotvárať, a jak mi teraz takéto disciplinárne opatrenie chýba! 😀
No nejsou ti psi všeobecně užiteční 🙂
Já jsem byl opět celý den mimo, (a bylo to přímo lahůdkové), takže o Čertíkovi vím jen to, že když se po osmé večer vrátil, měl prázdnou mističku a zoufalým Kvík Ík se dožadoval večeře, kterou promptně dostal. Našel jsem opět pár vzácných druhů orchidejí a nafotil, mimo jiné, bílé a žluté lekníny v jezírku u Liblického zámku. Takže zítra, kromě pohovoru, (chráněná dílna a opravy tišťákových desek), mne čeká ochočení náhradní tiskárny a editace skoro stovky fotek. Jinak na silnicích byl dnes den blbec, všude zácpy a bouračky, v Líbeznicích se vyvalila voda z pole až na hlavní ulici a ve vzniklém blátivém jezeře se utopil jakýsi Porsche. A Maruška nastupuje zítra do Motola na operaci.
Tak pohovor se nekonal, asi nejsem na chráněnou dílnu dostatečně rozhašený. (pán napsal, abych druhý den v 11 přijel a za hodinu na to, že má jiného zájemce; som z toho volaký zmetěný, všude všichni brečí, jak potřebují lidi na práci, ale když chcete pracovat, tak najednou není zájem, (holt nejsem Ukroš, Filipínec, ani Mongol, takže to, že se domluvím česky, rusky a slovensky je asi špatně). A tiskárna byla rok v klidu a s poloprázdnými kazetami, takže opakovaně čistím trysky, ale vypadá to dobře, už nefungují jen ty dvě černé.
Chráněná dílna zaměstnává přednostně lidi s postižením.
Aha. Takže si mám kvůli práci nechat uříznout nohu? A invalidita s omezenou možností pohybu, díky nefunkční polovině srdce snad postižení není? No nic, najde se někdo jiný. (možná).(devil)
Tiskárna č. 1 je v servisu, (vyčoudila elektronika), tiskárna č. 2 odmítá tisknout černou a rudou (red), takže až budu mít náladu, naperu do hlavy pomocí injekční stříkačky vlažnou octovou vodu, prý to pomůže a když ne, tak půjde do servisu také. Naštěstí Epsonky snášejí takovéto servisní zásahy, jakož i tisk nasucho, mnohem lépe, než všechny ostatní; je to tím, že ovládání trysek je řešeno ne topnými odpory, které při pokusu o vyčištění totálně zaschlé trysky shoří a tím se tisková hlava nenávratně zničí, ale pomocí piezostrikce a té tisk bez inkoustu nijak neublíží.
Klid? Klid? Asi u jídla, teda u jejich jídla..jinak bejvá i klid před deštěm, to jsou jak pohozené zdechliny…když dojdu domů,chodí se někteří vítat a někteří žalují..projdu byt, někdy jen vytřeštím zrak,zhluboka vydechnu a nadechnu se a řeknu si- Máš, co jsi chtěla! A uklidím…Podrbu,pochovám, pomazlíme se, učešu…a je pohoda..sem tam někdo donese míček nebo chce tahat myšku, motejl je v kursu,koupila jsem baterky 😀 ve čtvrtek jsme měla záchvat dobré vůle a koupila jim kočičí trávu..děkovala hlavně Pitina a kocour, ostatní si požvejkali a poblili se, i s tím jsem počítala,tak jsme hbitě uklízela…co jsem nečekala,že do rána ta malá potvora, co se do ní Kačečen převtělila, roznosí po celým koberci v obejváku,drobečky hlíny z té trávy, pečlivě je zašlape do koberce a trs trávy odsmýká do kuchyně a zahrabe pod kobereček u balkonovejch dveří… (headbang)
Šárko ty máš nový kousek doma ?
Pochlub se.
už od 19.10 2017 Míšo, vrátila se mi Kačečen, Velkej kočka ji poslal zpátky na zem …. 😉 mezi námi,ani se mu nedivim…..
Uf, ještě že ti dva naši můžou ven!
Mám v podstatě klid celý den. Stará dáma Betka (už rok má nárok na občanku 😀 )většinu dne pospává, občas vyjde na dvorek podívat se, jestli by se tam nenašlo něco k jídlu. Kamča je v noci venku a ráno bývá hektické. Musíme se přivítat (velmi bouřlivě a dlouho), jdeme spolu nakrmit králíky, kočky a pustit slepice. A pak musím obejít celý velký dvůr a pozjišťovat, co ta zrzavá potfora zas v noci provedla. Dneska to byla „jen“ zpola vyhrabaná růže a jedna rozžvýkaná sazenice rajčete. :@ Fakt se nenudím!
Lído, nedávno jsem si na Kamču vzpomněla, protože jsem tu v parku poprvé viděla psa Kamčiny velikosti. Jak vyrostla? Nemohla bys přidat nějakou její fotečku ?
Maričko, vyrostla dost 😀
S fotkou je to dost složité. Já mám jen obyčejný „blbý“ mobil, sice s foťákem, ale hodně primitivním a pomalým. Takže mohu posloužit jen mnoha zrzavými šmouhami. Ale budu se snažit (-)
Děkuji Lído, snaha se také počítá 🙂 Posílám pohlazení huňaté hlídačce.
Největší alotrium, po kterém je klid, je nucená koupel – včera jsem praktikovala na oba. Brooke našla tekoucí rybu a odnesla si ji v obojcích a na kožichu domů (puke) ! Teda řeknu vám – pes po vykoupání a usušení na sluníčku voňavý, obojky i po dvojím vyprání v Jelenovi a důkladném vymáchání pořád mají jemný rybí odér, ale moje ruky (ač jsem ještě přeprala Ernesta, aby se nepoškleboval) páchly jak vodníkově dceři. Ovšem po koupeli a základní vysušení oba svorně ulehli na naše-svoje kanapátka (Brůčka ještě zabalená do dečky) a potichu schli (rofl) …
„Páchly jak vodníkově dceři“ (rofl) (rofl)
Ygo, ty mě bavíš!
Kdysi dávno náš první Gaston – pět koupelí v jablíčkovém šamponu nepomohlo
Ygo, mrtvých zvířat radši nevzpomínej- strakatice se válí v každé mrtvole, co najdou….
U nás je to s klidem doma snadné – nesmím si sednout do jídelnového křesla, protože to je znamení pro psice, že si jdeme hrát 😛 Moje chyba, že jsem je to naučila:))
Jinak přirozený klid bývá po stopovacím tréninku, pokud byl aspoň trochu náročnej. Jinak jsou holky jen v klidu nuceném – nikdo jim nic nehází!!! 😀
Ano, křeslo a oslintaná krysa- vzpomínám si 🙂
My už to máme spočítáno – po každé hodině šlapání spí bígl 10 minut. Tedy když chci večer hodinku klid, stačí šestihodinový výlet. No, teda, spaní v autě se počítá taky, takže když jedeme někam dál a zpátky je to hodina, jaký že je to výsledný efekt?
Ale víc jak 60km za den nedává. No jo, starej pes na dožití 😀
Petro, mám dojem, že jste si byli souzení – ty a drak na dožití:)) Když si představím, v jakém stavu to zvíře bylo, když sis ho brala a ty výkony teď… (inlove)
Takový pes by mě dozajista zničil 🙂
Je kouzelnej, zlatej a úžasnej (h) . Jen teda když není utahán, tak ho mám neustále za patama a to nesnáším. Takže pohled na spícího bígla mne činí velmi šťastnou.
To bys nesměla mít kavalíra 🙂 Ti buď spí, nebo jsou někde hodně blízko tebe. Pod nohama pod stolem, vedle tebe u linky, u židle, prostě všude. Jsem na to zvyklá a v podstatě mi to vyhovuje 🙂
No, tak tenhle bígl je zjevně kavalír. A spí pouze k smrti utahán, bo život je přece příliš krátký na to, aby ho prospal. Chci-li aby v klidu ležel, musím ležet vedle něj a páník nesmí do kuchyně.
Dnes jsem viděl cosi, co by mohlo být kříženec afghánského chrta, (hlava) s haskym,(zbytek). Vyřítilo se to z otevřených vrátek jedné chalupy ve Vědlicích na cestu se strašným řevem a výrazem: teď si vás dva dám k obědu. Když to k nám přiběhlo a uslyšelo ode mne: hodnej pejsek, přestalo to řvát a začlo se to šmajchlovat. 😀
Matylda,ta tvoja smečka je non plus ultra.Doma sa určite nenudíte.
K tej kachničke:V každom hoteli Hilton je táto mala žltučka kachnička súčasťou vybavenia.Viem to presne,spala som tam a mám ju doma.Nechytili ma.A táto kachnička je od detstva súčasťou kúpeľa britskej královny a údajne z nostalgie furt.Tento typ informácií si pamätám dokonale,ale hesla od účtov….
Verenko, asi máme stejný typ paměti 😀
Včera MLP hlasitě bušil do klávesnice a velmi sprostě vyjadřoval nespokojenost. Má zaheslovaný soubor, kde má sepsané hesla. A nemohl ho otevřít – chybné heslo, tvrdil, že dává fakt to správné, zkoušeli jsme všechny možné podobné, nic. Stejný dokument ze zálohy, chybné heslo. Dokument ze zálohy poslaný ke mně – chybné heslo. Nakonec vyhrabal smlouvu k účtu kde měl celé přihlášení napsané. Heslo k souboru je stejné jako heslo do banky – jenže on se k tomu souboru snažil dostat s jinou velikostí prvního písmene a s kratším číslem na konci. Přestože jsem předtím zkoušela všechny možné varianty, té správné kombinaci jsem se nějak vyhnula. No, hlavně že šmejd počítač mu určitě zkazil soubor. Ale nezabila jsem ho! (vaří dobře 😀 )
Petro,nedávno se mi stalo cosi podobného.Dva týdny jsem se nedokázala dostat do emailu, a to jsem čekala opravdu důležitý mejlík.Hrála jsem si s tím velmin urputně, ale vítězství přišlo aŽ velmi dlouhém snažení. Při automatické aktualizaci stránek se mi nějak povedlo vše přenastavit a průšvih následoval. Jsem u pc fakt neumětel, i když jsem relativně v klidu, když zrovna nepospíchám.uřž jsem ty auztomatické aktualizace zrušila a vše raději dělám sama a ručně.Snad už se nic podobného v brzké nebo delší době nezopakuje. nemám nikoho, kdo by mi poradil, jak z toho prů… vybruslit bez těch velkých nerváků.
Jestli máte Win 10, tak to zrušení aktualizací dlouho nevydrží. (Mizernější operační systém ještě nikdo nikdy nevyrobil). Microsoft mi torchu připomíná Český Telecom neblahé paměti, ten také nejlépe věděl, co jeho zákazníci potřebují a po čem touží. Já jsem naštěstí těchto problémů ušetřen, W7 mám ošetřené tak, že se k internetu nedokáží připojit, (ty mám jen na práci) a na netu úřaduji pod Ubuntu. (rofl)
No, obávám se, že paměť máme stejnou… 🙂
Ano, fakt musí byť spojený s nejakou pikoškou/historkou, aby si ho človek zapamätal. Dám jednu k dobru: pakost smradľavý je po latinsky Geranium robertianum, vraj preto, že Linné mal v zuboch botanika Roberta a tak po ňom z pomsty pomenoval túto smradľavú rastlinku. Historku som prvý krát počula v prvom ročníku na výške a po XX rokoch (nechce sa mi to vyčísľovať) ju mám spolu s tým latinákom stále bezpečne uloženú v hlave 😀
Ano kousek klidu alespoň večer.
Matyldo, ale na ty vaše povalující se zvířátka je krásný pohled.
Daník je doma samotný kocour, ale vydá za dva.
Když se nají a vyprázdní, začne doslova lítat s plyšovou myší v hubě po bytě. Plavně skáče přes křesla. Po chvíli si zaleze do papírové krabice
( ze které si udělal pelíšek ) a spí.
Na chatě vyběhne jako šíp do schodů. Úžasně se tam aklimatizoval. Zabral si ložničku a hlavně ty schody. Rád na nich sedí a pozoruju cvrkot.
Ven na postrojku odmítá jít, prostě venku nebude ani za zlaté prase.
Dobře v rámci možností zvládl i cestu v přepravce autobusem.
Myslím, že nás dost zachraňuje to, že Adelína rejdí po zahradě. Dá se tam lovit hmyz, pozorovat ptáci s občasným pokusem o lov a pozorovat ryby v jezírku (páník ještě nedovezl nové, tak máme jen ty staré mazané, co už zvládají kočičí útoky, ale s novýma to bude teprve sranda).