Ještě jsem ani nestačil zpracovat fotografie ze Svince a přišel mail. Pražský kolega napsal, že ten brněnský našel v Bílých Karpatech velmi vzácný toříč pavoukonosný a dokonce hned dva kousky a že tam druhý den chce jet a jestli tam něco jede a jak. Okamžitě jsem odepsal, že jej tam vezmu, protože o tom, že se tam tahle vzácnost objevila vím už dlouho, věděl jsem i kde roste, ale přímo na místě jsem ji nenašel. Takže domluveno a zítra jedem.

Připravil jsem vybavení, což bylo jednoduché: karta byla čistá a stačilo dobít baterie pro foťák a navigaci, a v osm ráno jsem vyrazil, nejdřív pro pražského kolegu a pak po D1 na Brno a dále na Slavkov, Uherské Hradiště a Horní Němčí. V motorestu Samota v Chřibech jsme jemně poobědvali a když jsme dojížděli do Horního Němčí, zazvonil kolegovi telefon: Jsem tady a kde jste vy? Na místo srazu jsme dorazili o minutu později, zaparkovali a po několika krocích jsme objevili takové dva prťousky. Ano, to je ONO!

Toříč pavoukonosný (Ophrys sphegodes) je druh u nás ,,mladý“, a velmi vzácný, roste jen na jednom místě v ČR a letos vyrostly všehovšudy dvě rostlinky o výšce cca 6 cm, takže v okolní trávě jsou dokonale maskované a kdo nezná přesné místo, nemá šanci je najít. Spodní pysk pro toříče typického květu připomíná zadeček pavouka, odtud i název. V bývalém Československu se dřív vyskytoval velmi vzácně a jen občas pouze na Devínskej Kobyle, což je vrch na předměstí Bratislavy, dnes existuje poměrně bohatá lokalita u Stupavy a zdá se, že tato teplomilná rostlinka zůstane součástí i naší orchideoflory.

Toříč pavoukonosný

Nastalo, jako obvykle, fotografické šílenství; pokud chcete opravdu kvalitní fotky takovýchto drobných kvítek, je jen jediná možnost a sice, bez ohledu na stav okolí a choulostivost oděvu, (plesové šaty na podobné akce rozhodně nebrat!) zaujmout polohu ležícího střelce, což je občas, zejména, když fotíte na podmáčených místech a v živých rašeliništích, poněkud nepříjemné, protože musíte hlídat nejen hloubku ponoru těla, ale také to, aby se voda nedostala do útrob elektroniky, ať už jde o foťák nebo o mobil v náprsní kapse.

To zde sice nehrozilo, toříče jsou suchomilný druh, ale prach a uschlá tráva také zanechají na oděvu stopy. Nicméně oděv jsme neřešili a pilně cvakali. Když jsme skončili, brněnský kolega prohlásil, že, když kousek popojedeme, uvidíme kvést jakési hořce. Nabídku jsme přijali a vyrazili směrem na Strání. V lese, nahoře na kopci jsme odbočili na lesní, kdysi vyasfaltovanou silnici, nyní měsíční krajinu, na Velkou Javořinu a zhruba po kilometru jízdy, připomínající plavbu rybářskou bárkou na rozbouřeném moři, zastavili u louky, která se rozprostírala na obě strany cesty.

Toříč pavoukonosný – detail

Nahoru byly v mezeře mezi křovíčky zaraženy dva kůly, takže dál to šlo pouze pěšky, ale svah brzy skončil, objevil se plácek se zbytky podezdívky, na níž kdysi pravděpodobně stála ocelokolna, na plácku jakýsi rybníček s tmavou hnědočernou vodou a o kousek vedle, na malém svážku, vzniklém kdysi odkopáním terénu cosi modře zasvítilo. Nádherný trs krásně kvetoucích hořců!

Hořec bezlodyžný (gentiana acaulis) kdysi v Bílých Karpatech rostl, ale s rozvojem kolektivního zemědělství mizel, až vymizel úplně a momentálně jsou v celé ČR jen dva trsy právě na tomto místě, (údajně reintrodukované z Tater), nejbližší další lokalita je na Slovensku. Jde o velmi dekorativní rostlinu, která zde vegetuje v trávníku, takže viditelné jsou pouze květy, které se ale přehlédnout rozhodně nedají.

Toříč pavoukonosný – detail

Listy jsou schované v trávě a květní stonky jsou jen několik cm dlouhé, takže rostlina vypadá, jako by měla jen ty květy. Druh byl kdysi vyšlechtěn a uveden do kultury, takže je občas k vidění na skalkách, ale pěstované rostliny jsou choulostivé a dlouho nevydrží.

Bylo mi jasné, že zachytit úchvatně modrou barvu květů nebude snadné, takže jsem se dal do díla a měnil vše možné; clony, časy, objektivy i ISO. Ale v takovýchto případech je lepší, nafotit X obrázků s tím, že použitelných bude pár, než dvakrát cvaknout a doma pak splakat nad vejdělkem. Ono když to na místo máte přes 300 km, není snadné dojet na místo podruhé. Takže se cvakalo a cvakalo.

Hořec bezlodyžný

Když jsme usoudili, že to postačí, usedli jsme do trávy a chvilku se kochali krajinou; brněnský kolega projevil přání nafotit toříče hmyzonosné, které na  Moravě nikde nerostou a když zjistil, že o nich vím, byl velice potěšen a kdy že má přijet. Dohodli jsme se na sobotě a že pojedeme domů. Jenže po nastartování se na displeji rozsvítila kontrolka stavu paliva, takže změna plánu, nejdřív musíme do Strání k pumpě. Kolega odjel rovnou do Brna, my na druhou stranu.

Ve Strání měli jen N 95 a za dost, takže jsem natočil 15 litrů s tím, že doberu u Bučovic svůj oblíbený mix a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Nějak mi vyhládlo, takže jsme, opět v Chřibech, zabočili k motorestu Tramp a koho tam nevidíme, jako brněnského kolegu, který si dopřával domácí klobásku. Já jsem si dal dršťkovou polévku a kofolu a sebou domů vzal trampská cigárka a klobásky. Pak už jsme zastavili jen u Bučovic, kde dostalo napapat i autínko, hezky půl na půl N 95 a E 85 a až po špunt.

Hořec bezlodyžný – detail

Z D1 jsme odbočili na Velkou Bíteš, s tím, že pojedeme do Žďáru nad Sázavou a přes Chotěboř do Golčova Jeníkova a dál na Kolín a Prahu, což nebyl dobrý nápad, protože silnice z Křižanova do Ostrova nad Oslavou je uzavřená a objížďka je dlouhá a to, že jsme brzy dohonili cisternu, za kterou jsme se courali až do Žďáru, nám radost také neudělalo.

A protože v Praze jsme narazili na další uzavírku před Běchovicemi, dorazili jsme skoro o dvě hodiny později, než kdybychom popojížděli po D1. Kolegu jsem zavezl do Chuchle, kde bydlí; u Malešické teplárny mu zazvonil telefon a drahá polovička stíhačka začala jódlovat, jak to, že ještě není doma a kde se courá. (No, každý si holt lehne tak, jak si ustele, něco podobného jsem já nikdy nezažil a teď už mi to rozhodně nehrozí.)

Hořec bezlodyžný

Domů jsme dorazil před půl osmou, na tachometru přibylo 735 km a po otevření dveří jsem uslyšel jen Mňáááůůů EeeEEE, (byl jsem celý den sám doma a mám prázdnou misku, koukej to rychle napravit, chci papat a pomazlit.)

Co dodat? V archívu přibyly další fotky, povedly se víceméně všechny, skutečně dokonalých je cca 5 kousků a elementálové byli našemu počínání příznivě nakloněni, oběd i svačinka byly chutné a vozidlo také fungovalo bez problémů, takže brzy se opět někam vyrazí.

Dede:

Děkuju za předvedení dalších vzácných květin! A ptám se – znal jste je někdo už před tímto článkem? Já znám jen obecně hořce, druhy nerozeznávám:))

A ještě jedna otázka. Když vidím, kolik toho Krakonoš najezdí za fotkami vzácných květin, tak se zeptám: jezdíte také někdo čistě na fotovýpravy? Co rádi fotíte?