HOST DEDENÍKU – Krakonoš: Bílé Karpaty; Toříč pavoukonosný a hořec bezlodyžný

Ještě jsem ani nestačil zpracovat fotografie ze Svince a přišel mail. Pražský kolega napsal, že ten brněnský našel v Bílých Karpatech velmi vzácný toříč pavoukonosný a dokonce hned dva kousky a že tam druhý den chce jet a jestli tam něco jede a jak. Okamžitě jsem odepsal, že jej tam vezmu, protože o tom, že se tam tahle vzácnost objevila vím už dlouho, věděl jsem i kde roste, ale přímo na místě jsem ji nenašel. Takže domluveno a zítra jedem.

 

Připravil jsem vybavení, což bylo jednoduché: karta byla čistá a stačilo dobít baterie pro foťák a navigaci, a v osm ráno jsem vyrazil, nejdřív pro pražského kolegu a pak po D1 na Brno a dále na Slavkov, Uherské Hradiště a Horní Němčí. V motorestu Samota v Chřibech jsme jemně poobědvali a když jsme dojížděli do Horního Němčí, zazvonil kolegovi telefon: Jsem tady a kde jste vy? Na místo srazu jsme dorazili o minutu později, zaparkovali a po několika krocích jsme objevili takové dva prťousky. Ano, to je ONO!

Toříč pavoukonosný (Ophrys sphegodes) je druh u nás ,,mladý“, a velmi vzácný, roste jen na jednom místě v ČR a letos vyrostly všehovšudy dvě rostlinky o výšce cca 6 cm, takže v okolní trávě jsou dokonale maskované a kdo nezná přesné místo, nemá šanci je najít. Spodní pysk pro toříče typického květu připomíná zadeček pavouka, odtud i název. V bývalém Československu se dřív vyskytoval velmi vzácně a jen občas pouze na Devínskej Kobyle, což je vrch na předměstí Bratislavy, dnes existuje poměrně bohatá lokalita u Stupavy a zdá se, že tato teplomilná rostlinka zůstane součástí i naší orchideoflory.

 

Toříč pavoukonosný

 

Nastalo, jako obvykle, fotografické šílenství; pokud chcete opravdu kvalitní fotky takovýchto drobných kvítek, je jen jediná možnost a sice, bez ohledu na stav okolí a choulostivost oděvu, (plesové šaty na podobné akce rozhodně nebrat!) zaujmout polohu ležícího střelce, což je občas, zejména, když fotíte na podmáčených místech a v živých rašeliništích, poněkud nepříjemné, protože musíte hlídat nejen hloubku ponoru těla, ale také to, aby se voda nedostala do útrob elektroniky, ať už jde o foťák nebo o mobil v náprsní kapse.

To zde sice nehrozilo, toříče jsou suchomilný druh, ale prach a uschlá tráva také zanechají na oděvu stopy. Nicméně oděv jsme neřešili a pilně cvakali. Když jsme skončili, brněnský kolega prohlásil, že, když kousek popojedeme, uvidíme kvést jakési hořce. Nabídku jsme přijali a vyrazili směrem na Strání. V lese, nahoře na kopci jsme odbočili na lesní, kdysi vyasfaltovanou silnici, nyní měsíční krajinu, na Velkou Javořinu a zhruba po kilometru jízdy, připomínající plavbu rybářskou bárkou na rozbouřeném moři, zastavili u louky, která se rozprostírala na obě strany cesty.

 

Toříč pavoukonosný – detail

 

Nahoru byly v mezeře mezi křovíčky zaraženy dva kůly, takže dál to šlo pouze pěšky, ale svah brzy skončil, objevil se plácek se zbytky podezdívky, na níž kdysi pravděpodobně stála ocelokolna, na plácku jakýsi rybníček s tmavou hnědočernou vodou a o kousek vedle, na malém svážku, vzniklém kdysi odkopáním terénu cosi modře zasvítilo. Nádherný trs krásně kvetoucích hořců!

Hořec bezlodyžný (gentiana acaulis) kdysi v Bílých Karpatech rostl, ale s rozvojem kolektivního zemědělství mizel, až vymizel úplně a momentálně jsou v celé ČR jen dva trsy právě na tomto místě, (údajně reintrodukované z Tater), nejbližší další lokalita je na Slovensku. Jde o velmi dekorativní rostlinu, která zde vegetuje v trávníku, takže viditelné jsou pouze květy, které se ale přehlédnout rozhodně nedají.

 

Toříč pavoukonosný – detail

 

Listy jsou schované v trávě a květní stonky jsou jen několik cm dlouhé, takže rostlina vypadá, jako by měla jen ty květy. Druh byl kdysi vyšlechtěn a uveden do kultury, takže je občas k vidění na skalkách, ale pěstované rostliny jsou choulostivé a dlouho nevydrží.

Bylo mi jasné, že zachytit úchvatně modrou barvu květů nebude snadné, takže jsem se dal do díla a měnil vše možné; clony, časy, objektivy i ISO. Ale v takovýchto případech je lepší, nafotit X obrázků s tím, že použitelných bude pár, než dvakrát cvaknout a doma pak splakat nad vejdělkem. Ono když to na místo máte přes 300 km, není snadné dojet na místo podruhé. Takže se cvakalo a cvakalo.

 

Hořec bezlodyžný

 

Když jsme usoudili, že to postačí, usedli jsme do trávy a chvilku se kochali krajinou; brněnský kolega projevil přání nafotit toříče hmyzonosné, které na  Moravě nikde nerostou a když zjistil, že o nich vím, byl velice potěšen a kdy že má přijet. Dohodli jsme se na sobotě a že pojedeme domů. Jenže po nastartování se na displeji rozsvítila kontrolka stavu paliva, takže změna plánu, nejdřív musíme do Strání k pumpě. Kolega odjel rovnou do Brna, my na druhou stranu.

Ve Strání měli jen N 95 a za dost, takže jsem natočil 15 litrů s tím, že doberu u Bučovic svůj oblíbený mix a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Nějak mi vyhládlo, takže jsme, opět v Chřibech, zabočili k motorestu Tramp a koho tam nevidíme, jako brněnského kolegu, který si dopřával domácí klobásku. Já jsem si dal dršťkovou polévku a kofolu a sebou domů vzal trampská cigárka a klobásky. Pak už jsme zastavili jen u Bučovic, kde dostalo napapat i autínko, hezky půl na půl N 95 a E 85 a až po špunt.

 

Hořec bezlodyžný – detail

 

Z D1 jsme odbočili na Velkou Bíteš, s tím, že pojedeme do Žďáru nad Sázavou a přes Chotěboř do Golčova Jeníkova a dál na Kolín a Prahu, což nebyl dobrý nápad, protože silnice z Křižanova do Ostrova nad Oslavou je uzavřená a objížďka je dlouhá a to, že jsme brzy dohonili cisternu, za kterou jsme se courali až do Žďáru, nám radost také neudělalo.

A protože v Praze jsme narazili na další uzavírku před Běchovicemi, dorazili jsme skoro o dvě hodiny později, než kdybychom popojížděli po D1. Kolegu jsem zavezl do Chuchle, kde bydlí; u Malešické teplárny mu zazvonil telefon a drahá polovička stíhačka začala jódlovat, jak to, že ještě není doma a kde se courá. (No, každý si holt lehne tak, jak si ustele, něco podobného jsem já nikdy nezažil a teď už mi to rozhodně nehrozí.)

 

Hořec bezlodyžný

 

Domů jsme dorazil před půl osmou, na tachometru přibylo 735 km a po otevření dveří jsem uslyšel jen Mňáááůůů EeeEEE, (byl jsem celý den sám doma a mám prázdnou misku, koukej to rychle napravit, chci papat a pomazlit.)

Co dodat? V archívu přibyly další fotky, povedly se víceméně všechny, skutečně dokonalých je cca 5 kousků a elementálové byli našemu počínání příznivě nakloněni, oběd i svačinka byly chutné a vozidlo také fungovalo bez problémů, takže brzy se opět někam vyrazí.

 

Dede:

Děkuju za předvedení dalších vzácných květin! A ptám se – znal jste je někdo už před tímto článkem? Já znám jen obecně hořce, druhy nerozeznávám:))

A ještě jedna otázka. Když vidím, kolik toho Krakonoš najezdí za fotkami vzácných květin, tak se zeptám: jezdíte také někdo čistě na fotovýpravy? Co rádi fotíte?                    

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:31

19 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Díky Krakonoši;uvedenou lokalitu znám, jezdíme tam každý rok v létě za sestřenkou (bydlí skoro na konci dědiny vpravo). Už je teď sama a zdravíčko jí úplně neslouží (má 83 let), ale dříve, když ještě žil její muž, tak hodně chodili po okolních lesích a všímali si všeho (dokladem toho je, že objevili zcela novou, ještě nepopsanou houbu, která je unikátní). Doufám, že ji těmito pěknými fotkami potěším…

  2. Uf, tak dnes jsem si šla v poledne s malou Katkou dát odpoledního šlofíka, tak mi zbyl kousek energie na komentář:))
    Fotím hodně (eh, loni kvůli fotočláneku mnohem víc:)), sem tam i někam jedu kvůli tomu, abych fotila. Hlavně v Norsku jsem chodívala fotit fjord a počasí:))
    Kytky fotím jen sem tam, buď moje nebo nějaké, které se mi líbí nebo které potřebuju třeba jako tapetu za Dedeník. Můj problém, že jich znám jen pár – a že mě jich moje maminka (biolog) učila moc a moc, včetně jejich účinků (prostě jsme bylinkařily). Na pohled jich znám hodně, ale ta jména… jsem kytkosklerotik 😛

  3. Přijde mi, jako bych ten tořič někdy viděla… ale vzhledem k lokalitě o tom pochybuju. Asi to bylo něco podobně vypadajícího.
    Každopádně je to báječná záliba a líbí se mi představa, že člověk takhle funguje.
    Já fotím hodně (a jak mě pak nebaví se v těch fotkách hrabat 😛 ), ale ne kytičky, protože těm celkem nerozumím. Vlastně asi na to myslím, když někam jedu, že a co tam budu fotit, ale jen kvůli tomu určitě nejezdím.

  4. V kytičkách se bohužel nevyznám, ale moc ráda se na ně samozřejmě podívám. Fotky jsou perfektní. A ten hořec, ach. Takovou modrou aby člověk pohledal 😀 . Když se řekne hořec, představím si Tatry.

  5. Ach, ten modrý hořec je opravdu úchvatný! Pamatuji si na něj z Alp (nebo to byl nějaký jeho blízký příbuzný 🙂 ). A tořič je zase zajímavý neobvyklou tmavě hnědou barvou květu.
    Na výlety přímo za kytičkami nejezdíme, jen tady u nás – neříkám, že každý rok, ale často – navštěvujeme údolí Peklo, kde na jaře kvetou lány bledulí. Tam je to taky moc krásné!

  6. Orchideje napodobujúce hmyz sa u nás rodovým názvom volajú hmyzovníky, tento je pavúkovitý, ale je aj čmeľovitý, včelovitý, muchovitý, a ďalšie (mmch. nemal by to byť v češtine tořič, s krátkym „i“?). Ani jeden som nemala to šťastie nájsť v prírode, aj keď 3 roky diplomovej praxe som strávila na Devínskej Kobyle, ktorá sa uvádza ako jedno z možných miest ich výskytu. Všetko sú to kriticky ohrozené druhy, miznú im biotopy… Pomerne často sa u nás v Malých Karpatoch dá nájsť tento vstavač: 1url.cz/0tATj (purpurový, nemám vlastnú fotku a už bohužiaľ zase aj odkvitli, za 3 dni aj s cestou, ako všetko tento rok). Krásne fotky, pokochala som sa!

  7. Do Bílých Karpat jsem se o dva dny později vrátil, Brněnský kolega tam našel cosi, co by tam, dle zažitých orchidejářských pravidel, být nemělo a měl pravdu. A o našich toříčích bude co nevidět povídání, (už u nás rostou ČTYŘI druhy, což je na jednu stranu potěšující, ale proti Středomoří, kde vesele vegetuje a občas se kříží přes padesát druhů, nic moc.) Předem vás ale budu muset nakrmit trochou vědomostí o tom, jak orchideje fungují, za což se omlouvám, ale to toříčové pokračování by jinak bylo jen těžce stravitelné.

  8. Na fotovýpravy nejezdím- spíš naopak, když jedu někam se psima nebo na výlet, vezmu s sebou i foťák. Hořce jsme viděla v nějaké zahrádce, v přírodě ne. Když jsme byli minulý týden se psima na Jizerce, tak jsem je komandovala slovy- nežer tu trávu, tady je všechno chráněný! 🙂

  9. Nejezdím – ale až se zbavím jednoho psa (rofl) , tak jsem v hloubi duše přesvědčena, že na kratší budu jezdit 😉 . Asi ne jenom za kytičkama …

    Jinak toříč samosebou neznám – velice zvláštní rostlinka a je vidět, že najít ho může pouze zapálený a znalý člověk. Ty modré hořce ještě kvetou u mamky na dvoře (samosebou kupované!), takže jejich neskutečně modrou barvu znám. Ale netušila jsem, že rostou i u nás – encián si spojuji s Tatrami, a ještě více s Alpami – prostě vysokohorská kytička.

    Fotky jsou opravdu moc hezké a za nepohodlí pří jejich focení určitě stojí! Já teda nefotím v poloze ležícího střelce – spíš v poloze lezoucího batolete. Na kolena a lokty a pr…zadek výš než hlava. Určitě je na mne moc hezké pokoukání (rofl) (rofl) !

    1. Ano, jde to také, ale je mnohem vyšší šance, že obrázek se nepovede a není to tak pohodlné. A v rašeliništi to už nejde vůbec, tak se musí ležet na celé ploše těla a dávat dobrý pozor, zda povrchový koberec nepovoluje. Utopení sice v tomto případě nehrozí, (plocha kontaktu je velká a člověk má přecejen menší specifickou váhu, než rašelina, nasáklá vodou), ale jakékoli vytrčení jakékoli končetiny znamená proboření.

      1. A kolik toho najezdím? S Ibizou za tři roky 92.000 km, s Hunďou za stejnou dobu 82.000. Jo, leze to do peněz, takže sháním práci a vypadá to nadějně.

            1. Nelamentuji, jen konstatuji, že je to zlodějna a že si raději posloužím z vlastních zásob. S tiskárnami a spotřebním materiálem je to to samé. Mám dvě: Inkoustovou Epsonku a laserovou OKInu. Originál kazeta do Okiny stojí 2.500 Kč, takže kupuji saze do HP laserjetu, (stejný typ – potahované kuličky) a kazety dosypávám, není se na nich co opotřebovat a dosypání vyjde na bratru tři stovky. A s inkousty do Epsonky je to to samé! Jednorázová original kazeta stojí 560 Kč/kus a v té tiskárně jich je osm. (je to fototiskárna, takže kromě čtyř základních barev má ještě tři další a optimizér lesku papíru). Dolití alternativní kazety alternativním inkoustem vyjde na 8 Kč, obsah je v obou případech stejný – 16 ml inkoustu. Kapitalismus je o tom, že výrobci a prodejci se snaží ,,optimalizovat“ zisky, česky podojit zákazníka až na krev a chytrý zákazník zase ,,optimalizuje“ výdaje, čili najde si mnohem levnější alternativní řešení a kašle na brblání výrobců a prodejců o tom, jak se tiskárna rychle rozbije a o ztrátě záruky. Když si spočítám, kolik jsem na inkoustovém tisku ušetřil, (tou Epsonkou už prošlo od každé barvy přes půl litru inkoustu), jde o závratnou sumu. Počítejte se mnou: originální náplně – 8x 530 Kč – 4240 korun na cca 90 fotografií A3. Alternativa – 8 x 8 – 64 Kč na stejný počet fotografií. Takže rozdíl na každých 90 fotek je 4176 Kč! A to nepočítám papíry. (originál je desetkrát dražší, než alternativa). Mimochodem: Těch fotek už tiskárnou prošlo skoro tisíc.

                1. Pro kapitalismus a jeho výdobytky mám jen hluboké pohrdání a cítím morální povinnost tento pokleslý systém všemi způsoby možnostmi, které mám, podkopávat. A budu tak činit i nadále. Rozhodně se nehodlám chovat jako ovce a platit horentní sumy, když nemusím. A komu se to nelíbí… 😛

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN