Tak máme další výročí konce II. světové války. Ať se slaví její konec, nebo se vzpomíná na tragický začátek, vždy je poselství stejné – nedopusťte další válku! Přesto takové přání nikdy v historii nepomohlo.
Příčiny válek jsou stále stejné. Boj o moc, zdroje a vliv. Ti, kdo válku rozpoutají, v ní málokdy bojují, zatímco k válečnému strádání donutí jak napadené země, tak později svoji vlastní.
Válka, kterou nazýváme druhá světová, však měla ještě jeden nesmírně nebezpečný rys – německému nacismu se povedlo soustavnou propagandou dehumanizovat celou skupinu obyvatelstva, takže když systém začal nevinné lidi po stovkách a tisících vraždit, pomáhala mu v tom spousta obyčejných lidí, kteří by jistě sami sebe označili za slušné a vlastně chodili jen do práce a vykonávali příkazy.
Na to se nesmí nikdy nezapomenout! A aktivně se proti takové politice bránit. Když pro nic jiného, tak nikdy nevíte, jestli se náhodou do takto dehumanizované a později likvidované skupiny obyvatel nedostanete právě vy nebo vaši blízcí.
Dnes není naše země sama a bez spojenců, přesto je třeba neztrácet ostražitost. Zájmy mocných jsou věčné a cílená propaganda je stále účinná. Moc médií nikdy nebyla větší.
Ale i je už předstihly sociální sítě se svojí schopností umožnit komukoli přesně se trefit do akceptačních kritérií oslovených uživatelů. Jakmile se trefí, dokážou takoví lidé rychlostí stepního požáru šířit cokoliv, bez ohledu na fakta. Ověřování zdrojů informací je stále těžší a kritické myšlení se vyvažuje zlatem.
Jediná obrana je v nás samotných – nenechat se zblbnout ideologií, zaslepit záští, hrabivostí a nesmyslným přesvědčením, že škoda se stane jen těm druhým.
Přeju vám krásný sváteční den a věnujte prosím vzpomínku nejen těm, kdo trpěli v té strašné válce, ale i těm, kdo trpí ve válkách dnešních. (h)
Všem, co se té obludné válečné mašinerii dokázali postavit, všem, co jim byla svoboda dražší jak jejich život, všem, co díky nim, žijeme v míru, jsme dlužní a ten dluh jim nikdy nedokážeme splatit … a mrzí mne, že jim mnozí ani nedokáží poděkovat..
DEDE článek mě zaujal a vážně dojal.
Čtu ho až dnes, včera jsme byli na chatě.
Zasadili jsme stromkový šeřík. Květy nás bude oblažovat až za pár let. Ale jsem ráda, že ho máme.
Druhou světovou válku znám z vyprávění mojí babičky Marie. Když válka začala bylo jí 17 let a když skončila tak jí bylo 23 let. Takže ty nejkrásnější léta mládí prožila v protektorátu.
Celý život měla v kufru mouky a cukr a konzervy. Pro případ, kdyby byla válka.
A schovávala všechno oblečení. A vždycky říkala, že se to může hodit. Za války byli rádi, když měli z čeho oblečení na sebe přešít.
Jinak byla jsem na cestách, dokonce většinou i zcela mimo net (!!), byť jsem byla v civilizaci:))
Doufám, že jste si užili nejen dnešní volný den, ale třeba i ten prodloužený víkend a jste zase pohodlně zpátky doma. jak jste se měli a co jste dělali?
My jsme byli s přáteli – představit jim Londýn a kousek Anglie. Hezké to bylo! Ale to vedro… na ostrovech byly 4 dny s jasnou oblohou a teplotami stoupajícími k 29 stupňům… kam se podělo normální počasí? 😡
Jo byly v Londýně pěkný tropy, naštěstí jsem měla tři dny volno, ale i dneska jsem se v práci málem upekla, doma taky vedro.
Ja jsem do Londyna priletela dneska vecer a stale bylo teplo.
Jo nastaly vedra. Škoda že jsem v práci, provedla bych vás všechny po Londýně. Já zase letím v září do Kanady, chtěla jsem do Vancouveru protože manžel neměl žádnou preferenci, ale na ten týden co máme dovolenou nebyly lety. Tak skončíme v Toronto.
Skoda, ze Vancouver nevysel, tak snad priste 🙂
Děkuju za milé komentáře a přeju krásný sváteční večer! (inlove)
Válka je neštěstí, hrozné, které se může stát kdekoliv a komukoliv, protože se vždy najdou lidé, kteří věří, že ty hrůzy jsou správné a koneckonců se mají stát někomu jinému. Je třeba se nenechat zblbnout a vystoupit proti takovým snahám včas. Nikdo později nevrátí roky strádání a zmařené životy.
Šíleně smutná princezna: Chcete válčit? Tak se poperte sami a lidi do toho netahejte! Kdyby válčila jen generalita a politici, vystříleli by se za chvíli navzájem a byl by klid! (Zlikvidovat toho posledního, co to přežil by už nedalo moc práce). Jenže v každé válce to nakonec dopadne tak, že kanonenfutr je zmasakrován a ti, co ji vyprovokovali, zůstanou a nic se jim, až na vzácné výjimky, nestane, takže brzy dostanou chuť válčit znovu.
Válka je vůl!
Maruška utekla hrobníkovi z lopaty. Na štítné žláze se jí udělal jakýsi uzlík a tlačil na krkavici, takže v místě zúžení se začal vytvářet trombus. Naštěstí to zjistili minutu před dvanáctou a dali jí nějaké drastické prášky na trombolýzu a až je za měsíc, (neustále chodí na kontroly a musí být hodná, což se jí ani trochu nelíbí), využívá, čeká ji pravděpodobně operace. Ale už jí otrnulo a má roupy. (happy)
držíme palce i tlapky aby to dobře
dopadlo a moje jmenovkyně byla v pořádku. (y)
Krásné šeříky, které tu na Jihu bohužel nerostou. Asi už navždy bude tenhle keř patřit k osvobození a díky ní si snad lidí nadále budou připomínat tu radost z konce války a hrůzy které válka, ale bohužel i její konce přinesly. A budou dělat vše pro to, aby se neopakovala.
Ve vesnici, u které máme chatu přišli Němci tamnímu statkáři odebrat koně. On se postavil před vrata do dvora, že je tam nepustí a koně nedá. Tak ho zastřelili a koně si stejně odvedli. Známe se s nimi léta a vždy, když jsme k nim do vrat vcházeli, nedal se na nich přehlédnout rámaček, kterým byla díra od kulky zazámovaná. Ano nebohá zvířata taká válkou trpěla. Četla jsem, že třeba vlčáci byli trénovaní, aby se doplazili pod tank s výbušninou na zádech, kterou pak vojáci odpálili. Kolik takových krásný psů takhle skončilo ;(
Moc ne, ono to v reálu fungovalo tak, že pes se jinak rachotícího německého tanku polekal a vrátil se k pánečkovi, který pak radostí, že věrný Džulbars je zpátky, rozhodil ruce a nohy do všech stran. Takže pak ty nálože upravili tak, že na ně dali tykadlo a k výbuch došlo až když tykadlo narazilo na spodek tanku, takže když se psék vrátil, výbuch se nekonal.
Dede, moc hezké! Ano touha po moci, to vidíme denně i u našich politických špiček. Jak tenká a křehká je hranice, aby se NĚCO nezvrtlo! Narodila jsem se v letech padesátých do míru a doufám, že v něm ještě dožiju.
To blbnutí lidí na sociálních sítích je strašlivé, vidím to na těch všech „přeposílačkách“ v mejlech. Nejvíc tyto pitomosti přeposílají bohužel moji vrstevníci, senioři. Obávám se, že je to nudou, začínající demencí a neznalostí sociálních sítí. Že přepošlou pitomost, budiž, ale oni jim i věří.
Ten bílý šeřík je krásný!
Položme si otázku: Čemu se dnes dá opravdu nevěřit? když to většinou dopadne tak, že i ta napohled největší pitomost dostane během času reálný základ?
Na konci války jsem byla rok a něco takže vím jen z vyprávění. Tatínkův kamarád měl auto a nenapadlo ho nic lepšího než si dát na auto československou vlajku. Nebyl ještě úplný konec, Němci ustupovali a byli hodně zuřiví. V tu chvíli, když jel okolo našich tak z druhé strany přijížděli ustupující Němci. On zastavil u nás na vjezdu a utíkal se k nám na půdu schovat. Vojáci vyhnali maminku se mnou v náručí a tatínka na dvorek, že nás zastřelí. Jenže někdo přijížděl po silnici a volal, že za nimi táhnou Rusové a tak jsme měli veliké štěstí, že jsme nebyli jednou z posledních obětí války. Omlouvám se za kostrbaté vzpomínky. Já jsem velice ráda poslouchala vyprávění babičky, tatínka a manželovy maminky takže toho vím poměrně dost, jen nejsem spisovatel
Milá Dede, děkuji za dnešní článek, cítím to stejně, jen bych to neuměla tak hezky napsat (h)
Ne, nemělo by se zapomínat. Já mám v mysli jedno setkání – před téměř dvaceti lety jsme měli irského teriéra. Jednou jsme s ním s dcerou šly na procházku a potkali jsme starého pána s vnučkou. Náš pes se mu líbil, ale bohužel z velmi smutných důvodů – sám jako chlapec takového pejska měl, ale protože pocházel z židovské rodiny a Němci Židům zabavovali psy, i on musel svého pejska odevzdat. Pán nám řekl, že německý důstojník mu slíbil, že si jeho pejska nechá. Nevím, co jinak Němci se zabavenými psy dělali – utráceli je, jako později lidi ? Chudák pán se těmi vzpomínkami i tak dlouho po válce tolik rozrušil, že ho vnučka raději odváděla pryč. A mě je z toho všeho dodnes smutno.
Tak to je strašná vzpomínka taky. Chudáci psi jak museli být zmatený, když si představím že by někdo přišel k nám domů a vzal nám pejsky. Hrozně nerada čtu cokoli o válce, nemám na to nervy a mám moc živou představivost.
Psala jsem to sice už včera ve vedlejší hospůdce, ale napíšu to i sem, když je řeč o tomtéž: Právě na téma zabavování domácích zvířat Židům napsal překrásnou povídku Ludvík Aškenazy. Je o německém ovčákovi jménem Brutus (tak se povídka i jmenuje). Kdykoliv ji čtu, tak jedině s kapesníkem v dlani, protože brečím pokaždé. (h)
Jo, milé dámy, každá válka je především byznys a když se běžnému byznysu nedaří, tak se začne válčit, nějaká záminka se najde vždycky. Ono je tak trochu štěstí, že hodně zemí má jaderné zbraně a všichni vědí, že pokud by je někdo použil, byl by s lidstvem konec, tedy i s tím, kdo je použije, což i ty největší bojové kohouty drží na uzdě. Průšvih nastane, až tuhle munici dostane do pracek někdo, komu bude jedno, že následně zdechne, když ji použije.
Válka nebude potřeba, na Chebsku se opět otřásá země. Při posledních velkých otřesech, se zjistilo, že magma vystoupalo z hloubky 11 km do pouhých 6 km pod povrch. jenže to zjistili němečtí geologové, kteří také monitorují plyny, unikající z minerálních pramenů a ti říkají, že u Nového Kostela vzniká sopka. Ale u nás se o tom nesmí mluvit, protože by mohla vzniknout panika a ta se, jak známo, šířit nesmí a navíc nikdo neví, co s tím, zejména když není možno zjistit, kdy k nějakému průšvihu dojde, zda to bude zítra, nebo za dalších sto let. Ostatně, co by se asi dělo, kdyby nějaký odborník prohlásil a měřením doložil, že v horizontu deseti let se země u Nového Kostela otevře a vznikne sopka, která vypustí lávový proud do koryta Ohře a ta láva zničí údolí pod Krušnými horami až ke Kadani, Lounům a dál? Vzhledem k tomu, že bydlím v bezpečí, bych se naten šrumec docela rád podíval; tedy předpokládám, že úřady to zvládnou a nebudou oběti na životech; majetek vem čert, nazí jsme se narodili a ssebou si za duhový most také nic nevezmeme. A nejbližší a hodně zlou sopku máme vzdušnou čarou 400 km daleko na severozápadozápad, (Laacher see u Koblenze), když před 13.000 lety vybuchla naposledy, prodloužila dobu ledovou o několik let a v okolí Prahy se našla místa, kde byly dva metry popela.