Sedíme v prostoru za kulisami a snažíme se soustředit. Hrát v klubu znamená úžasný kontakt s diváky, ale zároveň velmi stísněnou scénu. Na chvilku jsem si vzpomněla na krásný sál hořické radnice. To bylo opravdové divadlo! Tohle vystoupení v Praze je však kvůli malému prostoru jen pro zvané a já přemýšlím, jestli je to horší nebo lepší než obvykle.

Naše Dedivadlo je autorské ochotnické divadlo a na scéně jsme čtvrtým rokem. To znamená, že už jsme si na vlastní kůži vyzkoušely, jak moc ovlivní výsledek představení ochota lidí nás vnímat. Když nabídneme divákům vše, co umíme a lidé v hledišti jsou naladěni na stejnou vlnu, stane se takový malý zázrak. Energie začne proudit oběma směry a celé představení rozkvete.

Tímto způsobem zatím fungovaly všechny naše premiéry, které se tradičně odehrávají před Vánoci v Doubravici, naší domovské obci. Sál hostince u Hrdinů zaplní naši přátelé a sousedé a svým nadšením a podporou nám pomohou překonat premiérovou krizi. U cizího publika se takové napojení někdy povede, jindy ne úplně. Za děsivého ticha jsme naštěstí ještě nehrály!:))

Dnes jsme v Praze, na dohled od Zlaté kapličky, a podstatnou část diváků tvoří moji čtenáři. Nejdřív jsem myslela, že ta… známost bude plus, ale pak jsem zjistila, že je to naopak. Ta odpovědnost! Touha přesvědčit, touha uspět. Zhluboka se nadechuju – je čas začít!

Uplyne polovina prvního jednání a já už vidím, že to bude dobré. Diváci hrají s sebou! Citlivě reagují na každou narážku, na každý vtip. Nás to okamžitě posílá o úroveň výš. I když se nám občas zamotá text, improvizujeme a ono se to daří! Dáváme ze sebe všechno a bohatě se nám to vrací.

Konec, potlesk a skutečné hmatatelné štěstí – aspoň na naší straně určitě! Teprve když jedeme nocí domů a já se zodpovědně snažím soustředit na ubíhající dálnici, vidím, kolik fyzických sil mě to představení stálo. Ale ta radost, snad na obou stranách, ta za to stojí!:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2018

Děvčatům to na fotkách obvykle sluší – jsou důstojné a vypadají jako dámy…:))

Většina z vás ví, že tohle bylo představení primárně určené pro Zvířetníky! Bláža to zorganizovala (byl to její nápad, už na podzim:)), Beda vyrobila krásné jmenovky a já jsem doufala, že to zvládneme tak, aby nelitovali ani jedinci, kteří na představení přijeli až z Moravy!

Nakonec to bylo úžasné setkání, měla jsem velkou radost. Akorát jsem neodhadla úplně své síly, protože jsem si po delší cestě, kdy jsem řídila, po zařizování scény (a povídání, samozřejmě) nenašla ani chvilku na odpočinek a koncentraci před představením. Inu, zase zkušenost:))

Myslím, že to bylo zatím naše nejhezčí vystoupení vedle premiéry, která je vždycky výjimečná (ale zase tam mnohem víc zapomínáme:)). Zatím jsme tuto hru hrály sedmkrát, příští veřejné vystoupení bude v sobotu 11. srpna 2018 na hradě Pecka. Dál nevím, poptávka je, jen termíny zatím nejsou, je to moc daleko.

A slíbila jsem si, že budu bojovat s neovladatelným smíchem ve třetím jednání 😛 Já vám když tak příležitostně vysvětlím, jak to vlastně vzniklo:))

PS: Fotky jsem ukradla z vašich alb a jsem ostuda, protože si nepamatuju komu (blush) Každopádně za ně děkuju! 🙂

Jen já na většině fotek vypadám jak kočka Šklíba, v případě odění do závoje i jako idiot:))

Video z představení ve Dvoře Králové najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=ppXIu9nncGk&t=2s

Kamera musela být bohužel stranou (zepředu se leskly kulisy), ale přece jen je tam vidět, o čem to je:)) Přeju hezký zážitek!