„Kocour právě přitáhl slepýše“ prohlásil klidně manžel a dál četl knížku. Byla sice polovina dubna a pár dní do sv. Jiří, kdy hadi a štíři mají vylézat z děr, ale vysoké teploty na Jižní Moravě panující už pár dnů, vyhnaly plazy ven ze zimních děr. A manžela na posezení na zahradě.
Za těch pár teplých dnů měl náš kočičí pacholek na svědomí dvě ještěrky, samečka jsem už nezachránila a našla ho mrtvého, ale samičku jsem vyrvala z kočičích spárů včas a pustila dál od zahrad, na svobodu.
Vyřítila jsem se z domu, pod vysokým cypřišem s větvemi až na zem jsem zahlédla bílého kočičáka, jak si střeží svou kořist. Nebyl to slepýš, byl to had. Násadou od motyky jsem s velkým láteřením odehnala kocoura od úlovku a skočila po hadovi, který ležel v chladném stínu větví a nejevil žádné známky pohybu.
Ale žil, na pohled vypadal nezraněný. Smotala jsem si ho do teplých dlaní a cítila, jak se ztuhlé smyčky hadího těla začínají vlnit a ožívat. Jednalo se o užovku hladkou, ohrožený druh (to našeho Darka pranic nezajímá), žijící v suchém prostředí.
Už jsem jich pár potkala na tom našem vyschlém kopci, za těch čtyřicet let, co tady žiju. Jednu jsem zachránila před umlácením klackem dobrého občana, který ječel, že je to zmije. Ujistila jsem ho, že i za tu příšernou „zmijí bestii“ by dostal řádný finanční flastr.
Užovku jsem uložila do velké skleněné polokoule vystlané trávou a nechala po tom děsivém zážitku odpočívat. Kocour po řádném vynadání zmizel a já jenom tiše doufala, že nepřinese zase nějakého plaza, ať s nohama nebo beznohého, a že změní lovecký rajón na louky, kde se to hemží hraboši.
Na sluníčku se začala užovka pohybovat, křečovitě stažené smyčky jejího světlehnědého těla se rozložily do uvolněných kliček a hadím jazykem zkoumala své okolí. Udělala jsem pár fotek, to jsem neodolala, ukázala jsem ji naší malé sousedce – předškolačce, která si ji s nadšením hladila a sdělila mi, že má hebkou kůži.
Její maminka měla sice o výklad o užovkách hladkých zájem, ale raději se moc nepřibližovala. Potom jsem skleněnou nádobu přikryla prkénkem, nechala malý otvor pro větrání a zatížila kamenem. To kdyby se lovec Pampalini zase vrátil, tak abych mu hada nenaservírovala přímo pod fousy.
Za hodinu jsem se šla podívat a milá užovka byla pryč. Zotavila se natolik, že se dokázala vztyčit po vypouklé skleněné stěně, přesmyknout se přes okraj s malinkým otvůrkem a zmizet. Doufám, že už je opatrnější a půjde všem kočkám z cesty, nejlépe až na okraj lesa.
Každý den kontroluji zahradu, jestli ji nenajdu zase ulovenou, ale naštěstí ne. Je pryč. A od té doby také Darek už nepřinesl žádného dalšího plaza. Našla jsem jednu myš, na které chodí k sousedům ke králikárně. Že by si pamatoval ten cirkus, který jsem kvůli jeho poslednímu hadímu úlovku předvedla?
Další fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Hade/
Tak teď jsem právě odnesla na zahradu slepýše, kterého si přinesl do kuchyně Olík. Kde ho chytil, to je mi záhadou, on se většinou válí před vchodem na sluníčku. Jestli to slepýš přežije nevím, chyběl ho větší kus, než jenom ten konec ocásku. Dost jsem si toho užila s Kubíkem, ten nosil domů všechno možné, a hlavně živé.
Děkuji za komentáře a také za rady k monitoru. Krakonoši, našla jsem CD a tam manuál a tak jsem cosi udělala a monitor zatím chodí!
Takže to bylo to, co jsem si myslel, totiž že záplata Windows nahradila správné drivery svými, což je obrovská nestnost tohoto shitu, (inu, bylo to zadarmo, takže se není čemu divit) a lze očekávat, že až vydají další záplatu, bude se to opakovat. Takže CD s drivery mít po ruce a chránit před poškozením, bude ještě často potřeba, nebo se vrátit k W7, či W 8. Není větší zhůvěřilosti, než zkoušet do počítadla pustit jiný operační systém, než ten, se kterým bylo dodáno. 🙂 Já mám v počítadle W7 od r. 2012 a první, co jsem udělal, bylo, že jsem jim zakázal aktualizace a přístup na internet. (Od toho mám Ubuntu Linux, který je mnohem bezpečnější) a nikdy jsem s Windowsy žádný problém neměl. Občas je vyčistím a klídek.
To je fajn, žes to rozchodila! 🙂
Alex, moc hezký článek a fotky. Jen holt hadi u nás…no nemáme s nimi na zahradě smilování (v divočině nám nevadí). Loni v létě jsme mluvili s pánem z naší čtvrti, bydlícím na konci u lesa. Jeho psa kousnul chřestýš, mohutně mu natekla hlava a i přes rychlou pomoc zemřel. Byl to už třetí, nebo čtvrtý případ pes/chřestýš o kterém jsem osobně slyšeli. A známé mojí kamarádky zase kousnutí chřestýše zabilo koně. Takže z hadů v naší blízkosti mám fakt strach, těch jedovatých tu žije dost. Dávno jsou doby, kdy jsem na chatě poměrně často odebírala naší tehdejší kočce Monice slepýše z tlamky, nebo z „podpacky“ a klidně si ho před vypuštěním jinam nechala proplétat mezi prsty. Ale to jsem z jedovatých věděla jen o zmiji a tu jsme kolem chaty neviděli nikdy. Naopak slepýš a užovka byli užiteční hádci :). Tady bych žádného hada (ani už mrtvého) za nic do ruky nevzala(prý kousnutí už mrtvým hadem bývají častější, než živým. Jeho svaly stále ještě určitou dobu pracují (had se kroutí) a tím pádem i jedovatý jazyk). Navíc hadi, kteří se na naší zahradě objeví bývají po většině o dost větší, než ten co donesl Dařeček 🙂 Takže „tam u vás“ záchranu neškodného, známého hada chválím, asi bych jednala stejně. Ale život „na Jihu“ mě naučil strachu před těmi zdejšími.
Dareček je překrásný kočičí macek. Ale jeho mizení neznámo kam a nové nedaleké staveniště u vás mi připomnělo můj dávný článek v Dumce. Tak držím palce, aby jsi nemusela zachraňovat podobně jako tenkrát já.
http://dumka.info/dumka99/0727dum.htm
A ohledně počítače. Můžeš zkusit vrátit počítač pár dnů zpět – možná znáš a děláš. To pomůže v případě, když se samo o sobě něco nežádoucího instalovalo, nebo se něco pohatilo, nejde to vrátit a ani restartování nepomůže. Klikni na „Start“ a dole do okýnka napiš „restore“ (nevím, co by to bylo česky – vrať zpět?). A pak nahoře, hned první „nabídka“ z výběru by mělo být „Restore your computer to an earlier time“ (u tebe zřejmě v češtině). Na to když klikneš, vybere ti to samo datum, klikni a po skončení restartuj.). Jinou radu nevím.
.
Maričko, u vás bych se taky k hadům chovala mnohem obezřetněji – holt Alabama není česká kotlinka:))
Dede, česká kotlinka tu rozhodně není 🙂 Zrovna včera jsem ob 2 zahrady od nás (odkud je Trixie)slyšela ze stromů děsný křik všemožných ptáků (holt jsou už spousty ptáčat). Určitě tam někde na stromě byl had. To se vždy ptáci sjednotí, svorně křičí co jim hrdla stačí a jejich pohledu směřuji k nepříteli. Naštěstí na naší zahradě byl celý den klid, ale už ze zkušenosti nikdy nezůstávám ke křiku ptáků na zahradě lhostejná a jdu zkoumat, co se děje. Naštěstí většinou je jen třeba rivalita, případně v koruně usazený sup. Ten se sice živí jen mršinou, ale jeho velikost i tak ptákům nahání strach.
Maričko, z jedovatin mám velký respekt a ty u nás naštěstí nežijí, až na tu nešťastnou zmiji. Tam mám strach spíš o psa, protože Ajvi je jenom osmnáctikilová a tak nevím, jestli by ji zmijí jed nemohl i zabít. Ve vysušených skalnatých lokalitách v „divočině“ chodím tak, že dupu nebo tluču turistickou holí do kamenů a kořenů na cestě. Při mé váze musí ten můj krok zmije určitě zaznamenat 😉 .
Alex, jak ty chodíš v divočině, tak my chodili na bezinky (na moje vino):). Rostly jen v úvozech při silnici, hustě zarostlým vším možným jiným (a místa jsme si museli včas vyhlédnout a pamatovat ještě když kvetly kosmatice, pak zralé bobule splývaly s okolím). Takže jsem chodili v holinách a okamžitě při prvním kroku „do zeleně“ jsme také dupali jako sloni. Manžel šel vždy jako první přede mnou, menší mačetou mával ze strany na stranu a klestil mi cestu k bezinkám (přesně jak to bývá v pralesích :). U keře mi pak hráběmi přitahoval větve na které jsem nedosáhla a já z nich odstříhávala trsy bezinek 🙂 Když nám silniční zpráva postupně všechna místa s bezinkami vysekala, hledání nových zdrojů jsme vzdali.
Jo, a taky jsem chtěla pochválit Darečka. To je ale chlapák! Přeju mu zdraví a dlouhý život.
Fotky jsem viděla už spíš a tak jsem se na článek moc těšila. Darek je fakt borec, i když původně jsem si myslela, že je ta užovka daleko tlustější a delší (rofl) – holt na té první fotce není měřítko. Je fajn, že se ti ji podařilo zachránit – navíc užovku hladkou jsem snad nikdy neviděla, u nás jsem jeden čas docela často vídala obojkové plavat v slepých ramenech Dyje (moc hezký pohled, jak se ladně šine vodou s hlavou zvednutou jako periskop).
Zikmund je taky lovec – bohužel myši zásadně pořádá na násypech u dveří z obýváku, ještě jsou tam krvavé skvrny z letošního konce zimy (z betonových žlutých dlaždic moc nejdou odstranit), sem tam to u nás vypadá jako ve Vodníkovi – hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. Navíc vybírá ptačí hnízda – pacholek.
V Českém krasu jich je hodně. A máme tam i obojkové a podplamaté, ty poslední jsou dost agresivní a umějí citelně kousnout.
Já jsem viděla v NP Podyjí i užovku stromovou a byl jí pěkný kousek.
Je to kocour – lovec a predátor, takže se chová přesně tak, jak mu instinkty velí. Když ho budete trestat, nebo stresovat řevem či hláškami typu: Nesmíš, dosáhnete jen toho, že bude lovit dál, ale nebude se s úlovky chlubit a bude znechucen, že jeho obětavá snaha o vylepšení obsahu špajzky se nesetkává s kladnou odezvou. 🙂
Máš pravdu, je to predátor, navíc jsou tady i jiné kočky, které jsou také pradátoři. Když mě ale vadí, aby kvůli mé libůstce – jsem kočkomilka – trpěla už tak tlučená příroda ze stran nás lidí. Výskyt všech takový vzácných živočichů, stejně jako na obnovených loukách výskyt vzácných kytek, nasvědčuje, že stačí jen podat pomocnou ruku a příroda dokáže zvednout hlavu.
No, já mám pro Darečka slabost, takže mu ty úlovky přeji. 🙂
Ale dobře, že užitečný hádek byl zachráněn. Moje kamarádka měla ochočené ještěrky, zbavovala je klíšťat,když si sedla venku na lavičku k šutrům, kde bydlely, chodily za ní samy a čekaly až je odklíští.
Hadi jsou fajn, moc se mi líbí. Jsem celoživotně fascinovaná jejich pohybem. I když jsem slyšela vysvětlení, stejně je mi pořád tak trochu záhadou, jak to vlastně dělají. Je to geniální 😀 .
Jednou jsem byla na Pernštejně a tam cestou k hradu se u domku u cesty vyhříval na sluníčku nádherný superhad – nějaký hroznýš nebo krajta, už nevím, patřil někomu z personálu. Strávila jsem u něj delší dobu, než na hradě 😀 .
Nejvíc ještěrek jsem vždycky viděla v létě v Chorvatsku, jak se vyhřívaly na zídkách a kamenech v zahradách. Vypadaly jak to kamení, dokonale maskované. Jsou to roztomilá zvířátka.
V Izraeli jsme měli v hotelovém pokoji malého barevného gekona. Objevil se vždycky navečer a brousil po zdech až do rána. To byla pro mě atrakce, ty jeho přilnavé prstíky!
To musela být zábava s gekonem při otevření očí, ráno po probuzení 😀 .
Byl krásnej, tmavej, takovej do fialova, na bílé zdi vypadal jako taková ta gumová hračka. Přes noc vychytal hmyz, přes den někde vyspával. Já jsem byla nadšená. Řeknu ti, že večer už jsem ho vyhlížela a když jsem se v noci probudila, tak jsem se rozhlížela, kde je 😀 . Po rozednění vždycky zmizel.
Darek sice – asi díky svému bělostnému kožíšku – vypadá docela mírumilovně, ale ve skutečnosti je to šelma a lovec! 🙂 A bylo by fajn, kdyby si zapamatoval, že hady raději nee – i ve svém vlastním zájmu!
Jinak potvrzuji, že had není vůbec slizký ani studený. Užovka červená, kterou jsem chovala a hladila, byla hladká a suchá. 🙂
Krásně čtivý článek. Dáreček je Pan Kocour. Hadi mi moc nevadí, užovky máme okolo vody. Ale loni jsem chtěla vyklepat pytel od zeminy, zdál se mi nějaký těžký. Jak jsem ho chytila tak z něj vyjela docela velká užovka a zmizela někde u vody. To jsem se parádně lekla.
Maruško, tak to bych se také lekla, kdyby místo zeminy, z pytle vyjelo něco živého. Užovku obojkovou jsem naposledy viděla před lety, když v potoku ještě teklo dost vody. Nehorázně se cpala nějakou žábou, které už koukaly z hadí tlamky jenom zadní nohy. Když skončila, tak jsem čekala, že si odříhne, jak byla nacpaná.
Právě mě odešl asi přídavný velký monitor (mám ho na noťas napojený, kvůli fotkám). Sama od sebe tam vyskakují okénka pro jas, kontras atd. a nejdou odstranit. Nejde s nimi nic dělat ani je nastavit. Už jsem restartovala počítač, vypnula monitor a nic nepomáhá. Už má skoro 18 let, takže má nárok odejít do věčných lovišť.Nevítě někdo, kde může být zakopán problém?
Kabel? Jeho celistvost a upevnění? To taky umí zlobit!
Dede, díky, večer zkusím. Za chvilku jedu cvičit.
Kabel odpojit, monitor zapnout a zjistit, zda se něco děje. Pokud nic, připojit ho k vypnutému pčítači a když opět nic, tak zapnout počítadlo. Pokud se monitor následně splaší, tak přeinstalovat drivery monitoru. (budou buď na netu, nebo na CD, které bylo k monitoru dodáno). Ale pokud máte v počítadle sajrajt, jménem Windows 10, tak je to jasné a může za to nějaká ,,povedená“ aktualizace O. S.
Udělala’s dobrej skutek, Alex! Já jsem lety kocourům odcizila jenom pár slepejšů, jsou hezcí, duhoví. Ale se psem Rossem jsme měli kamarádku zmiji. Tedy, myslela jsem, že je kamarádka. Byla mladá a čekávala na nás jedno léto na stejném místě na cestičce v lese, stočená na sluníčku. Byla tam vždycky, nikdy neútočila, nechala se přeskočit a přejít, no, vymýšlela jsem si, že tam čeká na nás. Také jsem ji vždycky slušně pozdravila. S chladnými dny zmizela.
Jani, slepejše zachraňuji imrvére furt. Vyhřívají se na teplé, hlinité cestě u lesa, ale po ní jezdí k tenisovému kurtu sportovci v autech. Už jich pár bylo rozjetých. Jak nějakého vidím na cestě, šup s ním do lesa. Tam mají šanci. Zmiji jsem viděla jenom párkrát. Ale jednu jsem dokonce natočila, ještě na analog, jak před námi zdrhá přes cestu, než zajela do trávy.
hádě jsem viděla už na rajčeti, tak jsem se na článek těšila – a musela jsem se smát kouzlu nechtěného, kdy v nadpisu je „Had“ – a vedle toho fotka kocoura (rofl)
Dareček je moc šikovný lovec (h) , to u té užovky jenom seděl a hlídal ji, nebo ji odněkud přinesl v tlamě, aniž by ji při tom zakousl??
Bedo, odněkud ji přitáhl a MLP ho viděl jak ji vleče. Myslel, že jde o slepýše. Darek je na ještěrky specialista. Asi nějak libě voní. I tentokrát, když se vrátil, tak očichával místa, kde užovka ležela, když jsem ji zachraňovala.
Darek je krásný kocour. Ani se nedivím, že je taky zdatný lovec. U nás v 5. patře nemáme ani myši ani hady či jinou havěť, takže lovy se konají jen na plyšmyši, kuličky, sem tam nějaká ta ukradená tkanička….. Rádi si vyhrají s odtrženými horními dílky kapsiček – takový malý proužek a co nadělá radosti. Pod sofátkem jich tak bude slušná hromádka. Až ho budu stěhovat na konečné místo určení, tak toho určitě vypluje na světlo mnohem víc, co si tam zasunuli a tlapičkami se pro to nedostanou.
Buď ráda, že nemusíš likvidovat mrtvolky myší. Hážu je mrtvé zpět do slepičího výběhu, aby si holky kvokavé pošmákly.
ALEX TO SE TAK KRÁSNĚ ČETLO! MY MĚLI PROBLÉMY S NAŠÍM SKOROJÓZEFČÍKEM HOKINEM.ZLIKVIDOVAL POSTUPNĚ VŠECHNY TY KRÁSNÉ JEŠTĚRKY NA ZAHRADĚ A NEBYLO VŮBEC NIC PLATNÉ, KDYŽ ZA JEJICH LOVENÍ POKAŽDÉ DOSTAL PŘES ZADEK A POŘÁDNĚ JSME MU POKAŽDÉ VYLÁLI. ZKRÁTKA JEMU TY JEŠTĚRJY TAKY ASI HODNĚ VONĚLY. A POKUD BYLY JEŠTĚ DOST ZTUHLÉ PO ZIMĚ, BYLA TO PRO NĚJ SNADNÁ KOŘIST .NAKONEC SI HLUPÁČEK TROUFL NA ROZESPALÉHO JEŽKA A SE ZLOU SE POTÁZAL, JELIKOŽ SI POŘÁDNĚ POPÍCHAL O BODLINY TLAPKU I ČUMÁK. DOBŘE PSÍKU BYLO TAK, NEDBAL NAŠEHO VAROVÁNÍ ANI ZLOBNÉHO JEKOTU.
!KAROLÍNO!!,POŠLI MI PROSÍM NA MŮJ VODAFON SVOJE NOVÉ ČÍSLO.TVÉ STARÉ MI NEBEREŠ A NESTIHLA JSEM PŘED CHVÍLÍ TELEFON VZÍT,POKUD JSI TO PROZVÁNĚLA NA PEVNOUV TY
Darek je nádhernej mohutnej kocour a lovec k pohledání – chudáci tvoje nervy! 😀
Tak takového lovce jsem naštěstí doma nikdy neměla 🙂
Čita byla skvělá a lovila denně, ale domů nosila jen myši. Pokud někdy ulovila ptáka, nechala si to pro sebe 😛
Kazan s Daníkem lovili myši, přičemž Kazan je žral a Daník se je snažil někde schovávat, protože je neměl rád, ale zase je nechtěl dát Kazanovi:)) Byla legrace ho sledovat, jak se plíží s vyboulenou tlamou a čeká, až se Kazan nebude dívat, aby mohl mrtvou myš nenápadně vyplivnout 😀
Kazan jednou ulovil na naší zahradě krysu – opravdovou. To se jeden rok rozmnožily v sousedství, kde chovali ve velkém drůbež. Brr, potom jsme už návštěvy tohoto druhu neměli.
Holky neloví vůbec, ani ty myši. Ari jednou chytla myš do tlamy, nejspíš omylem. Chvíli se jí vlnily pysky, jak chudák myš hledala cestu z tlamy ven, pak ji Ari vyplivla, živou. 🙂
Ajvi loví hraboče, ale nevyplivuje. Zakousne a v rychlosti polkne. Když vyhrabe hnízdo s holými hraboši tak je slupne jednoho po druhém jako lentilky. Když jsem to vykládala panu doktorovi, tak konstatoval, že proočkovaná je na kdeco a jinak jsou to bílkoviny, takže o nic nejde.
Naše Ája když vyhrabala myší hnízdo, tak je zádama uválela. Daník posvačil.
Včera jsem byl na Litoměřicku, našel jsem tam ohromnou vzácnost – vstavač Dietrichův. V celé ČR jsou momentálně jen tři rostliny, z toho dvě kvetoucí. Jde o křížence vtavače osmahlého, (těch tam kvete momentálně několik set) a vstavače trojzubého, který u nás roste jen na kroměřížsku, ale tam zase neroste vstavač osmahlý, takže tohle je opravdu super rarita a navíc nádherná. Další lokality vstavače Ditrichova jsou až na Slovensku. (Devínská kobyla a Tribeč) a i tam není nijak hojný.
To je jistě radostný zážitek.
Jak pro koho. Kytka je to sice nádherná, (kam se hrabou tropické orchideje), ale ochranáři ji rádi nemají, neb jde o nepůvodní druh.
Jé, had, ti mi nevadí 🙂 Mockrát jsme držela hada v ruce a jednou jsem nosila hroznýše kolem krku půl dne, když hadí tanečnici už bolela záda 🙂 je to příjemně hladký teplý tvor.
Oriáš takové kořisti nenosí (kde by je u nás vzal), zato Adelína chodí zírat do jezírka jako do televize, protože tam jsou rybky a žáby. Když ji večer musím odlovit na zahradě, je obvykle aspoň po kolena mokrá, protože na mělčině klidně vleze do vody, aby měla „lepší obraz“. Oriáš mě v poslední době dohání k šílenství tím, že i přes 14 dní starý Broadline nosí domů klíšťata. Ale jen na krku. Tam se mu občas do starého kousance přisaje další mizera. Kolem krku je samej strup… a to nemluvím o kousancích na hlavě, protože okolí je samej kocour. Sice všichni ti, o kterých vím, jsou kastrovaní, ale stejně se ta banda po nocích rve…
chodí zírat do jezírka jako do televize
😀 😀 😀
A to ještě jezírko nevylovila? Darek ve svém divokém mládí, chodil na karásky do jezírka k sousedům „přes jedno“. Až ho jednou načapali, jak svou děsivou drápatou tlapkou vyčíhne karasa, který se jde tlamkovat k hladině a šup, jako když ho nabere na zahnutý bodec, vyhodí ho ven. Spustili pokřik a láteření, dokonce za ním letělo i nějaké to polínko a od té doby tam Darek k jezírku nechodí. Za to do něj jednou spadla Ajvina, když byla malé štěně :-).
Na klíšťata je lepší Bravecto, venkovním kočičákům jsem před měsícem dala také Broadline a také už mají klíšťata, teď jsem jim objednala Bravecto. Loni jsem to udělala také tak a celé léto byl od klíšťat pokoj. Broadline jsem dávala proto, že je také na odčervení. Venkovním žádný prášek nedám, jedině spot se mi podaří.
má to jak náhrdelník,co? Přesně tak vypadá Kamil na Beaveru,taky okolo krku na strupech od těch minulejch..furt si ty kamarády nosí a to měl bravecto…
Dáreček je krásný kocour a je na něm vidět že je to lovec.
Obdivuju vás Alex, já bych na hada nešáhla. Ale je to u mě nějaký předsudek z dětství.
Co se týče lovení, tak náš bytový Daník loví jenom plyšomyši.
A je pravda, že nám je nosí do postele jako dárek.
Je škoda, že už kdysi dávno dávno tomu, se zažila v naší populaci nenávist k plazům. A přitom naši pohanští předkové si hadů vážili,(chytali jim myši a jiné škůdce). Když se pod prahem nějaké té polozemljanky usídlila užovka, tak ji prý i ledasjak podstrojovali). Jak píše Matylda,, hadi (kromě jedovatin 😉 ) jsou úžasná stvoření, hebká a teplá. Víš, že jeden druh krajty „sedí“ na snůšce svých vajec, hlídá je a zahřívá, obtočená okolo kopečku vajec, jakoby vytvořila takový košík.
Ano, jde o užovku Aeskulapovu, čili užovku stromovou, žije u nás v okolí Boče na Karlovarsku a také v Podyjí. dorůstá až 2,5 m délky a je to mírný had, který se dokáže bezkonfliktnímu soužití s lidmi přizpůsobit.
Nevím, jestli si Darek pamatuje cirkus, který byl kvůlivá užovce předveden, ale ujišťuji, že našim pánům je Bimbovo klení a nadávání zcela jedno. Bohužel vraždy a následná úschova kořisti se odehrává v naší ložnici, takže denní kontrola špajzů a senzorické prověření prostoru je u nás běžné. Kupodivu nosí poměrně dost velkou kořist, křeček, potkan, hrdlička, to je tak velikost pro naše/ho Pampalini. Podezřívám hlavně Felínka a nepodezřívám Monču, u Adalberta fakt nevím
Hi, hi, …senzorické prověření prostorů….
Darek velmi dobře reaguje na moje duševní stavy. Zda-li se na něj zlobím, nebo zda-li je pohoda a klid. Momentálně se o něj strachuji. Někam chodí, ale kam, to nevíme. Včera přišel domů až o půlnoci a dnes ráno zmizel jako pára nad hrncem, aniž by se nažral! – a není. Vzhledem k tomu, že momentálně už druhý rok u nás probíhá velká stavba přímo naproti nám a druhém konci ulice nyní začala také, tak se bojím, aby se mu něco nestalo. Je hrozně zvědavý a drzý, vleze všude.
Ferdík hady také lovil, ale vždy si dal dobrý pozor, aby přinesl jen dokonale mrtvý úlovek. A protože máti se hadů až hystericky bála, byli jsme oba rádi, že je důsledně vraždí. (Máti sice ječela, ale já jsem byl rád, že s mrtvolou můžu udělat krátký proces – hodit do popelnice). A o tom, jak dokáže smrdět užovka obojková, když ji chytíte, si nechte povídat! Tchoř je proti ní voňavej frajer.
Jo, oni plazi, když jsou ve stresu, tak vylučují nevábně vonnou tekutinu. Ale to my, lidé můžeme konec konců také, že? (wave) .
To sice můžeme, ale na hady absolutně nemáme, a je úplně jedno, po čem ten řídký případ s častým běháním dostaneme. Navíc se ten hadí smrad nedá z látky vyprat, potřísněný oděv je vhodný leda k vyhození. 😀