Jak přecházela zima, Berryin už tak bujný kožich houstl a prodlužoval se. Je pravda, že psině v podstatě nemohlo být zima, ale velká legrace to taky nebyla. Ani mě ani ji nebavilo průběžné odvětvování, které platilo pro každou vycházku v lese, následované obtížným vyčesáváním menších přírodnin doma.

Dospěla jsem k názoru, že s tím musíme něco udělat, a to něco by neměl být můj každoroční taneček s kadeřnickými nůžkami, které jsem si právě kvůli Berry pořídila. Nůžkami jsem totiž běžně stříhala jen dlouhé rousy pod břichem a v zadním mezinoží (tedy spodničky:)) a to tak dvakrát, třikrát za rok – loni to bylo naposledy v říjnu. Jenže jak Berry postupuje spondylóza páteře, má potíže se v extrémně hustém kožichu i oklepat, hlavně, když má chlupy vlhké. Mokrá v zimě už být nesmí – a jak to naší undatře chybí.

Beruška před stříháním aneb hledej obojek!:))

Konec března je období, kdy obvykle i Berry „pustí chlup“ a já jí začínám vyčesávat zimní srst. Je to naprosto nekonečné, poslední vyčešu obvykle někdy začátkem srpna, aby za měsíc už zase začal kožich houstnout. Je to vždycky drsná práce, protože Berry se nerada češe, a kromě hlasitých protestů má při akci tendenci zdrhat.

Paničko, fakt musím?:))

Nicméně letos měla Berry kožich rekordní hustoty a už zase slušné délky. Vzpomněla jsem si na fotku její prababičky, která kdesi na nějaké výstavě zvítězila ve věku veteránů – a ta měla v oblasti hrudníku srst až na zem. Tehdy jsem si radostnou naivitou řekla, že tak vypadá jen srst psa česaného na výstavy a pustila to z hlavy. A ejhle, Berry bude za týden osm a její kožich by tu prababičku nezapřel!

Berry zvědavá

A tak jsem se rozhodla nechat Berry ostříhat. Dostala jsem tip na psí salón v Jaroměři, paní zněla mile a nedivila se, že chci z medvěda vystříhat zpátky německého ovčáka. Když jsem tam přijela, tak mě příjemně překvapilo, že Berry nemusí být na žádném stole – paní natahala po vyhřívané podlaze prostěradla a dohodly jsme se na tom, že je třeba Berry šetřit kvůli bolavým zádům – tedy střídat polohy, co šlo, dělat v leže a dělat pauzy.

Na půli cesty aneb léf!:))

Po obhlédnutí stavu kožichu bylo uznáno, že pes je vyčesávaný (fakt!:)), ale kožich je opravdu velmi hustý a dlouhý. Takže paní začala na tom nejtěžším – na Berryině zadku. Ten totiž měla naše psina odjakživa velkolepý, připomínající krinolínu paní kněžny a běžné spodničky měla Berry tak dlouhé, že jí nikdy nebyly vidět ani paty. Když ovšem byla paní s hřebeny, prořezávacími hrabkami a prostříhavacími nůžkami (či jak se tomu říká) ještě po 45 minutách stále jen na Berryině levé kýtě, tak jsem do toho vstoupila – tímto tempem by toho psa stříhala dva dny!

Už nejdu!:))

A dohodly jsme se, že uděláme to, co jsme původně neplánovaly – větší a problematičtější (tedy zadní:)) část Berušky (s výjimkou srsti na hřbetu) prostě vezme strojkem nakrátko. Nešlo mi o krásu, šlo mi o účelnost pro psa, kterého trvale bolí záda. Ono ani tohle vůbec nešlo snadno! To se musely střídat hřebeny, vyčesávat a vyčesávat, a teprve pak se do srsti zakousnul strojek – který se vzápětí mírně udávil, takže paní dál vyčesávala a stříhala, a zarovnávala a vyčesávala… to vše skoro tři hodiny, aniž by se ještě sáhlo na přední část tou dobou už hodně netrpělivé fenky.

Poslední úpravy…:))

Tam jsme se dohodly, že Berry bude ostříhaná „na lva“ – tedy přední část psa, kde byl kožich snesitelné hustoty se prostříhá a zkrátí tak, jak jsme původně plánovaly na psa celého. Takže zase prořezávací hrabky, hřebeny, prostříhávací nůžky, normální nůžky, až přišlo na konečnou úpravu chlupů kolem uší a pacek.

Beruška nahatá:))

Skoro čtyři hodiny, a to v tom nebylo žádné flákání! Tedy kromě jedné desetiminutové čůrací procházky, kterou jsem Berry uplácela, aby to všechno vydržela. Co mě potěšilo byl fakt, že ač si tohle martýrium Berry užila poprvé, vůbec nic proti té paní neměla a nechala se zavolat i venku, když jí byly na denním světle doupravovány vylezlé nesrovnalosti. Paní zase ocenila Berušku – přestože psina ze sebe po dobu stříhání vyluzovala široký repertoár zvuků, ani jednou, ani maličko nezavrčela, natož aby se ohnala!:))

Berry radostně z potoka vylézající:))

Paní mě prosila, ať Berry tak dva týdny nikomu neukazuju, že je chudák holka vzadu skoro nahatá. No, nic jsem neslíbila a ukazuju vám ji už teď. A víte proč? Protože Berry se úžasně ulevilo. Je jak holka, ze které svlékli zimní kožich a najednou může běhat jen v tričku a kraťasech! Ukázalo se, že není tlustá (jak jsem se trochu obávala) a že její skutečná záď má správné proporce vlka klusáka:))

Beruščina klusácká záď

A víte, co bylo nejlepší? Že si včera vlezla do potoka a hned, jak vylezla, se okamžitě oklepala a jak byla spokojená! Takže tady máte Berušku v nedbalkách…:)))

A jedna radostná Ari:))