Všechno nejlepší k MDŽ těm, které vědí, že… Podle páteční tradice nevynechám recept. Až si položím kousek dobré rolády na talíř a uvařím si voňavou kávu, moc ráda si vezmu čas a otevřu krabičku vzpomínek.
Ořechová roláda bez mouky
Potřebujeme:
Na těsto: 6 lžic strouhaných vlašských ořechů, 6 lžic moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 4 vejce (zvlášť žloutky a bílky).
Na šlehačkovou náplň: 1 hrnek vysokoprocentní smetany na šlehání + ½ tabulky mléčné čokolády máslo na vymazání pečicího papíru
Postup přípravy:
Z bílků ušleháme pevný sníh. V jiné míse utřeme žloutky s vanilkovým cukrem a po malých částech přidáváme sníh a strouhané vlašské ořechy. Plech vyložíme pečicím papírem a dobře ho vymažeme máslem. Vlijeme těsto a stejnoměrně stěrkou rozprostřeme po celé ploše plechu. Vložíme do předehřáté trouby na 180 °C a pečeme cca 10 až 12 minut. Upečené těsto srolujeme.
Smetanu zahřejeme spolu s nalámanou čokoládou v kastrůlku a necháme rozpustit těsně pod bodem varu. Po vychladnutí ze směsi ušleháme čokoládovou šlehačku, kterou použijeme jak na náplň do rolády, tak i po zarolování potřeme i povrch rolády a posypeme jemně nastrouhanými oříšky. Roládu necháme odležet v chladničce.
Než se odleží, je tu ideální prostor vrátit se k včerejšímu svátku žen a zavzpomínat si.
Dávno vím, že Mezinárodní den žen není tak zprofanovaným svátkem, jak se nám snaží doba namluvit. A ani karafiát není žádná socialistická květinka, která by dnes měla upadat v zapomnění.
MDŽ – Mezinárodní den žen není původem žádný socialistický svátek, ale jedná se o mezinárodně uznávaný den stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909. Od roku 1911 je poprvé oslavován v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA. Podstatou svátku bylo usilovat o volební právo žen. Od roku 1975 je klasifikován jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.
Pamatuji na ty tři vytáhlé stvoly hvozdíku s červenou kudrnatou hlavičkou, které převyšovala vyčouhlá větvička asparágusu. Pohromadě všechno drželo díky nezbytného lýkovému provázku. To bývala obvyklá květinová nádhera doprovázející téměř každičký socialistický svátek. K tomu obložené chlebíčky a krabice s čokoládovými bonbóny.
Proti karafiátům – hvozdíkům, ale vůbec nic nemám a vlastně by mi ani nevadilo, kdybych po letech zase nějakou tu symbolickou karafiátovou kytici dostala. Jako květina je to nesmírně vytrvalý držák a ve váze vydrží bez újmy na kráse a v dobré kondici dost dlouho. Krom rudé barvy se hvozdíky pyšní celou barevnou paletou jiných odstínů a tak by dnešní březnový den karafiáty pěkně rozsvítily. Zvláště proto, že je to květina s pěknou českou historií, za kterou stojí úspěchy klatovských zahradníků. A tak pěkně a nesměle voní po hřebíčku.
Bohužel, nikde jsem na rozkvetlé karafiáty nenarazila, proto v mé váze dnes „nejspíš“ nebudou, ale to mi nebrání, abych zavzpomínala na slávu západočeské zahradnické speciality, kde byly speciálně vyšlechtěny stovky klatovských karafiátů v neuvěřitelných barevných kombinacích. V létě zase budou k vidění na výstavě šikovných klatovských karafiátníků. Sama sobě slibuji, že ji letos nevynechám a zajedu si k těmto božským květinám přivonět.
Českým květinám sluší česká jména.
Klatovské karafiáty se jimi mohou pochlubit: Labuť (smetanově bílý květ), Růženka (jak jinak, než květ zarůžovělý), Kněžna Libuše (oranžově žlutý), Ema Destinová (atlasově tmavočervený), František Křižík (decentní skořicově žlutý květ), Alois Jirásek (temně červený), atd. To musíte vidět.
Již téměř 200 let pěstují klatovští zahrádkáři a zahradníci květinu, jíž dal švédský botanik K. Linné honosný název: božská květina (Dianthos). S pěstováním započali již po napoleonských válkách, když roku 1813 vrátil se do svého rodného města Klatov rytmistr baron Volšanský, který přivezl z francouzského města Nancy semeno drobnokvětého karafiátu a trávil tu zbytek svého života pěstováním a zušlechťováním této milé rostlinky.
Milé mamince s láskou …
V souvislosti s tímto svátkem si často vzpomenu, jak jsem sama dětskou rukou vyráběla přáníčka pro mou mámu. A ona je do dneška schovává v perletí vykládané dřevěné krabičce. Já sama mám také jednu krabičku vzpomínek, ve které schraňuji drobná přáníčka vytvořená šikovnými prstíky mých dcer. A dnes je ten den, kdy si na takové krabičky plné vzpomínek mámy rády vzpomenou. Hned na vrchu mám složený list papíru, který jsem s jedním takovým přáním dostala od mých již dospělejších dcer. Ani dnes jsme si nezapomněly popřát.
Je hezké pozorovat, jak se náš vztah k matkám mění v proměnách času.
Jak vidím matku, když je mi:
(z mé krabičky vzpomínek)
4 roky: – Moje MÁMA ví všechno!
8 let: – Máma ví hodně!
12 let: – Máma neví všechno!
14 let: – Máma neví nic!
16 let: – Máma je nula!
18 let: – Máma je z jiný doby!
25 let: – Máma to možná ví!
35 let: – Než se rozhodnu, zeptám se mámy!
45 let: – Ptám se sama sebe, co by si o tom máma myslela!
75 let: – Jak ráda bych se zeptala mámy, kdyby tu se mnou byla …
Co vy a MDŽ? Máte na stole nějakou darovanou květinu? Rehabilitujete karafiáty? Pečete sladké rolády?
KRÁSNÉ JARO plné květin přeje VŠEM
Šárka Škachová, www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Ještě k roládové technologii pro Bedu:
Vlhká utěrka předá upečenému těstu vlhkost a tedy i pružnost. Tím, že se roláda zahorka zavine s vlhkou utěrkou, získá něco jako „tvarovou paměť“. Horní plocha upečeného těsta se trochu „zmáčkne“, spodní plocha se trochu „natáhne“. A tak to zůstane i po rozvinutí, naplnění a následném svinutí. Celé vaření a pečení je technicky základní fyzika a chemie 🙂
Inspirovala jsem se receptem, a protože u nás doma dlouho žádná roláda neproběhla, ale zato dorazily děti, měli jsme roládový víkend. Včera jsme dělali tuhle ořechovou, dnes tu Inčinu kakaovou. Obě se povedly a obě už jsou snězené. Příště ještě zkusíme tu jablečnou od Lenky, na tu jsem zvědavá moc.
Jeden extra tip pro Bedu (píšu to schválně jednoduše): roládu jsme pekli na pečicím papíře vymazaném máslem. Po vytažení z trouby a mírném zchladnutí jsme roládu i s papírem sešoupli na kuchyňský vál, nahoru položili druhý papír a celé to pevně pevně zamotali. Po vychladnutí jsme to rozmotali, sundali oba pečicí papíry (i ten spodní), potřeli náplní, znova zamotali a dali odpočinout do lednice. Fakt je to jednoduché, nic nepopraská, neboj.
Jo a ještě jsem dneska pekla takovou tu buchtu se strouhanými jablky od IvyP, jen jsem do ní navíc přidala trochu kakaa, posekané vlašské ořechy a brusinky (rozinky došly), aby si děti měly co vzít s sebou.
P.S. Zrovna kobylky odjely, tak jdu uklízet (viz Dedin článek ze středy). 😉
Jo a příště, až nás zase bude víc, chcem zkusit ekmek, měli jsme ho teď ve čtvrtek v řecké restauraci (byla tu babička, která má zítra narozeniny, tak jsme s ní slavili dopředu) a moc nám chutnal. Jsem upřímně zvědavá.
Recept zde: http://www.mygreekdish.com/recipe/greek-ekmek-kataifi-recipe-custard-and-whipped-cream-pastry-with-syrup/
aido, fakt jste to nejdřív smotali dohromady s těma papírama??? 😀
ano Bedo,některé se motají s papírem, některé s mokrou utěrkou,některé bez…pak s eto rozbalí,sundá s epapír,utěrka a maže se to a pak opět sbalí…trénuj….
Ano, motala dcéra. Příště zkusíme tu utěrku.
Jenom tak…
Co vy na to?
https://byznys.lidovky.cz/sladky-zazrak-v-ostrave-cukrarna-ollies-ma-namireno-do-prahy-prx-/firmy-trhy.aspx?c=A180309_153844_firmy-trhy_pkk
Nikdy jsem tam nebyl, ale vím, kde ten podnik ve Vítkovicích je. Přesně naproti přes ulici měla kdysi naše širší rodina barák. (Už před 50 lety zbouraný.)
Vypadá to báječně! Jen v Praze je opravdu veliká konkurence, skvělých cukráren je tam plno. 🙂
Musím říct, že jedna velmi dobrá kavárna vznikla i ve Dvoře a rychle proslula svými dorty. Které peče dvacetiletý kluk! Prý peče od 12 let a dnes má „k ruce“ jednu paní, aby stíhal 🙂 Mám ráda takové příběhy, když už si musím odpustit ty dorty 😛
jaké prý peče… hned máš námět..napiš o něm, to bude prima čtení…. prosím….
Podle článku to vypadá, že je to kvalitní a dobré, když se jim to tak pěkně rozjelo. Když se něco dělá pořádně, lidi to ocení. Nezbývá, než jim držet palce, aby se jim ten nájezd na Prahu vydařil. Třeba lidi budou zvědaví, co se nám to tu vylíhlo pěkného z Ostravy!
Tenhle týden jsem v pořadu Gejzír viděla reportáž o šikovném mladém cukráři, tentokrát z Prahy. Zdá se, že kvalitní cukrařina má zelenou 😀 .
I když za poslední dobu mají ti Ollies spoustu negativních recenzí. A to takovou, že už to asi není jen náhoda. (whew)
recenze poslední dobou špatné…
Roláda vypadá velice lákavě a musí být úžasně dobra, lehoučká. Asi přesně tuhle jsem si kdysi koupila v jedné chebské cukrárně – nadýchané ořechové „těsto“ plněné ochucenou šlehačkou. Sousta se v puse rozplývala a já se dušovala, že to zkusím doma zopakovat. No vůbec se mi to nepovedlo (nedělala jsem to z hlavy, ale někde jsem našla recept), trhalo se to na kousky. Od té doby jsem na výrobu rolád zanevřela. A teď jsou tu dvě shody náhod. Minulou sobotu jsem byla u české kamarádky na oslavě jejích narozenin. Koupila jsem dvě krásné kdytice drobných karafiátů, které take miluji. Jedna kytice bílých, druhá červených. Doma jsem se spojila půl a půl a protože mi na zahradě krásně roste asparagus, tak jsem je do obou přidala. Jeden pugét dostala kamarádka, druhý mám stáe já ve váze a kvítka vůbec nevypadají povadlá. No a kamarádka nás pohostila skvělou nadýchanou roládou plněnou jahodami se šlehačkou (a šlehačka navrch). Jen její těsto bylo piškotové, ale myslím, že v něm byly i oříšky. Tak jsem znovu lamentovala, jak jsem kdysi neuspěla se svým pokusem a bylo mi doporučeno těsto natřít na pečícíc papír a s jeho pomočí pak ještě za tepla rolovat (já totiž zkoušela tu navlhčenou utěrku, co je tu zmíněná, ale ani to se mi nepovedlo). Takže asi tuhle roládu fakt zkusím, jen od pohledu se mi sbíhají sliny 🙂
Ach jo, to patřilo pod Zanu, ten mobil mě jednou zničí…
Tak to se příště pochlapím a řeknu si o červenou 🙂
Řekni, jim je to jedno 🙂
Roláda vypadá úžasně, ale jsem jen teoretický obdivovatel – kdybych ji upekla, sežeru ji celou:)))
Karafiáty mám ráda, ta ne moc pěkná „doba karafiátová“ mě pokud jde o oficiální květiny nějak minula, tak nemám zbytečnou averzi. Radši mám ale ty drobnokvěté, jsou takové… milejší?
A včera jsem žádnou kytku nedostala, páč jsem přes týden sama doma. Tak jsem si dnes koupila v Tescu ve slevě kytici růžových tulipánů a kytici narcisek. Asi moc nevydrží, ale teď je ta kytice moc krásná 🙂
dede, přeju tity krásné kytičky, ale jen poznamenám radu: obě květiny nedávaj do stejné vázy, tulipány by zvadly velice rychle. narcis vypadá sice pěkně, ale do vody vylučuje pro ostatní kvítky jedovatý sliz. užij si kytiček i zaslouženého klidu o samotě.
Tak tohle bych mohla, není tam máslový krém. Místo mléčné čokolády bych dala hořkou, ta se tu najde. Oříšky nemám strouhané, ale mleté, dost nahrubo, to by nemělo vadit. Jen s tím rolováním si nejsem moc jistá, nikdy jsem rolády nepekla.
Karafiáty řezané mě nechávají chladnou, většinou byly stejně jenom červené. S bývalou kolegyní, zuřivou zahrádkářkou, jsme kdysi uvažovaly nad nabídkou sazenic Klatovských karafiátů. Nejnižší počet kusů v objednávce byl myslím 30, tak že bychom si to vzaly napůl. Ale když jsem si něco přečetla o pěstování, tak jsem to odpískala. Každý stonek potřeboval vyvázat, no, stačilo mi vyvazování gladiol, lilií a někdy i jiřin, tak ještě toho trochu.
Ale mívala jsem ještě doma na předzahrádce ty čínské karafiátky, jsou ve všech možných kombinacích od bílé po skoro fialovou, často i žíhané, hladké i třepenité. Zase o nich uvažuju, nemusí se předpěstovávat, kvetly do podzimu a jako správná letnička se přesévaly. Tady mám na zahrádce hvozdíky, taky dost barevných kombinací, když na podzim stříhám uschlé květy, zatřepu jimi nad záhonkem, přisypu pár semínek ze sáčku na oživení genofondu a dělají mi radost.
Ach takéto a podobné robila naša mama.Na bežnú nedeľu plnené pikantným lekvárom/ribezle/ na sviatočné dni plnené výbornými šlahačkovými krémami.Nie je mama,nie sú rolády.
Ku karafiátom trošku niečo iné.Naša mama mala kamarátku zo zákl.školy,bola vdovou po železničiarovi-lístky na vlak zadarmo.Pestovala vo vľkom tie voňavé drobné karafiátky -boli takej ružovo-ľahko fialkovej farby.Chodila ich predávať na Zelňák do brna po 3 kčs za kytičku.Naša mama jej chodila pomáhať viazať kytičky a my so sestrou sme mali prísny zákaz ich kupovať.Mama hovorila:pridete domov a odstanete od Božky za náruč a do kytičky dávame 10 kúskov a celé trikoruny pýta!/to boli časy-jednak tá cena a druhak videlo sa to mame drahé.A dnes?škoda hovoriť.
P.S. Zcela OT, ten Iditarod někdo sledujete? Synkův kamarád Brad si na to, že to jede poprvé, vede docela dobře (je nějaký cca 38.-39.). Kdo chcete fandit nebo aspoň zjistit nějaké informace ze zákulisí (jak se balí sáně, jak odpočívají pejsci atd.), mrkněte na FB do otevřené skupiny „Go Brad Go“, teda jestli chcete, samozřejmě, nikoho nenutím.
Ta ořechová roláda … mňam. U květů karafiátů jsem učinila ústupek. Mám ráda ty drobnokvětovatější (fakt vydrží dlouho ve váze) a z těch velkokvětých kultivary všech možných barev kromě červené a bílé. U těch mně naskakuje asociace opilých kolegů.,
Co se týká přání k ženství, už dávno tomu se u nás držel Svátek matek. Můj tatínek byl jednou šokován, když jeho kolega věnoval kytku své předpubertální dceři, coby ženě :O k MDŽ.
nejlepší roládu na světe pekla moje maminka. Vždy tam byl vevnitř nějaký pikantní osvěžující krém s marmoškou, nejlépe červený rybíz, mňam. Od té doby se mi taková nepodařila.Teď mi roládu upeče na požádání paní bývalá učitelka a ta opět chutná jak od maminky. Některé Zvířetnice tu roládu znají. 🙂
MDŽ, dostala jsem fialku v květináčku a zdobném obalu. Byla od místního spolku žen, prostě ženy, ženám. MLP se vytasil s rumovými pralinkami, které mu pak chutnaly.
Květiny mám ráda, zvláště hřebíček zahradnický, o kterém mi s oblibou zpívala babička přeslicová. Krásná vzpomínka,šla jsem si čichnout k pečlivě zabalené peněžence po babičce a teď mám tady mlhu.
Jenny, zdá se mi, či ne, že nejlepší rolády dělají bývalé paní učitelky? Viz můj příspévek pod tebou :-)) .
Jůůů, tak asi je to tak, jak říkáš.
Roládu od úči, každý se rád přiučí. 🙂
Roláda vypadá moc „jedle“, ale nic pro ořechové alergiky. To bych dopadla! Tak si nechám zajít chuť.
MDŽ jsem upřímně nesnášela a snažila se vyhnout těm soudruhům, co přišli gratulovat. Brali to od 5. patra a čím níže v budově, tím to bylo horší. No, to už jsem tu tuším někde psala, takže nač se opakovat. Nicméně karafiáty jako takové ať už ty velkokvěté nebo ty drobné mám moc ráda a klidně bych kytičku z nich přijala. Nemusela by být ani k MDŽ ani k jiné příležitosti. Prostě jen tak. Jenže netuším, jak by kytička dopadla po nájezdu rozdováděných zvědavých koček. Asi špatně. Dostala jsem krásný soubor petrklíčů v květináči. Barvičky, zelené lístečky, krásný fialový květináček…. radost pohledět. Ta krása vydržela přesně 24 hodin. A to jsem si myslela, že na vysoké lednici bude kvítí v bezpečí. Kam postavím ty 2 nádherné vysoké karlovarské vázy s úžasným dekorem to teda fakt netuším. Asi na Bazoš, střepy se prodávají špatně, vcelku by to snad mohlo být lepší.
Není tohle varianta Budapeštské rolády? Ta se dělá s lískovými oříšky a tu peču já. Ale nejlepší roládu peče matka Matse, babička holek. Dělá ji z asi devadesáti vajec a deseti kilo malin 🙂 . Nevím jak, rodinné tajemství je zatím nepředáno. Maliny jsou bez šlehačky – ta se podává jako příloha – jen rozmačkané s cukrem a něčím, co je lehce drží pohromadě. Není z toho želé, je to celé nadýchané, malinové, božské. Taky má za povinnost roládu dodat na každě rodinné setkání. Bez pardonu. Říká, že je ráda, nic jiného prý neumí, vyznává se důvěrně bývalá paní učitelka.
Roládu jsme zatím nepekla (no ale kdo z vás zase pekl hodové koláčky v množství pro stárku na rozdávání po dědině a ještě na dom, že).
Karafiáty fakt nemusím. Mám ráda je ty malé skalkové (a ty mám), vždycky mi voněly tak čistě po mýdle 🙂 Jinak na ně mám školní vzpomínku. Na gymplu jsme byli experimentální ročník, tak jako technický tupec jsem měla zemědělství (a maturovala z něj- jak se to dneska hodí). Tahali nás na brigády do různých provozů, což byl jednou i skleník plný karafiátů. Dostali jsme srpy a příkaz to celé požnout (u dnešních městských dětí si to nedovedu představit). A naházet na hnůj, že je nikdo nechce. Směli jsme si vzít jen pět!!! květů na osobu. Jednak nás to mrzelo, že tak krásné barevné květy házíme na hnůj, druhak se z toho zvedala mračna postřiků, což moc příjemné nebylo. Ale dodnes mi vadí, že nás nenechali si vzít víc 🙂
Karafiáty mám ráda.
Já si pamatuju, že maminka dostávala kromě kytičky krafiátů ještě v práci krabičku mýdel. Bývala plechová a v ní byla mýdla se šeříkovou vůní.
Mamince jsem vyráběla přáníčka.
I mí kluci mi je dávali.
A to povídání jak vidím matku když mi je .
To je velmi pravdivé.
Tak rolády dělávám – ne často, ale sem tam jo. Mamka je píkala hlavně na Vánoce (asi místo vánočky) a tak jsem to po ní přebrala (chuckle) . Dělám piškotové s krémy. Tahle roláda se mi líbí (když tam není mouka, tak to znamená, že je bezlepková?) – ale obávám se, že mléčnou čokoládu u nás nenajdeme – my jedeme v hódně hořkých. Ale to by snad nevadilo, a pak by byla na řezu i víc kontrastní.
Jinak proti karafiátům nemám vůbec nic, ba naopak, ty drobnokvěté mám ráda moc. A pak – karafiáty mají opravdu velkou škálu barev, takže v podstatě se hodí do každé kytky.
A naprosté OTéčko – včera k nám normálně vtrhlo jaro. Takže Erník, místo aby se válel ve sněhu, se vyrochnil v první kaluži, která po sněhu zůstala (headbang) . A na pondělí má domluvené postřižiny, neb je mu už móóóc horko.
http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Zacatek_brezna/
nesmíš vysypat moukou nebo strouhankou plech 😀 , pak bezlepková zůstane, ale co alergie na ořechy???
Tu v rodině nemáme – ještě toho trochu! (rofl)
V naší rodině ji má bratrancova dcera. A to takovou, že je ani nemusí sníst, stačí jen vůně nebo kousek, cukroví (neořechové), které bylo v krabici vedle ořechového kousku.
Ha, roláda, není to výzva pro Bedu?! 🙂
(rolf) (rolf) (rolf)
🙂
No, konečně má černým na bílém polopatisticky napsaný recept, tak už se nemůže vymlouvat. Nebo může?
Halo, Bedo, kdepak jsi? 🙂
ježišmarjáááááááááááá, roláda!!!!! hned u nadpisu mě napadlo, že to někdo vytáhne (headbang)
🙂
jo a – jasně že může!!!!! problém je v technologii smotávání, kterou zde autorka přešla jako krajinu a o které já jsem právě prohlásila že TO NEJDE… tak přece nebudu dělat něco, co nejde, to dá přeci rozum, né????
🙂
No, já tušila, že se z toho vyvlíkneš. 🙂 Schválně jsem si znova pročetla tu předmětnou diskusi a o tom, že to nejde, jsem nenašla nic, naopak slibuješ, že to zkusíš. 😉 No, asi jste to řešily ještě někde jinde a tenhle výsledek mi ušel.
máš pravdu, řešilo se to na dvou místech a původní „vtip“ byl právě v tom, že TO NEJDE – smotat, rozmotat (už by to popraskalo) a pak do třetice znovu smotat (a vytlačit jednak prasklinama a jednak bokem to, čím by to bylo potřeno)
holky mi zatvrzele opakovaly že to jde – no ano já vím, rolády na světě prostě EXISTUJÍ takže to asi opravdu jde, ovšem nikoli mou rukou
Inka měla dovézt suroviny, sharka foťák a Petra bez Barryho to chtěla sníst 😀
Milá Bedo – jak sbalit roládu 🙂
Než vyndáte plech s upečeným plátem těsta, připravte si mokrou dobře vyždímanou utěrku (néé nebude to obklad na hlavu 🙂 Položte plech, třeba na vál, přehoďte utěrku, rychle na ni vyklopte upečené a rychle rolujte i s utěrkou a zase rozbalte. Pak už netřeba spěchat, jen v klidu naplnit 🙂 Povede se, určitě (hug)
Minulý víkend jsem takhle „rolovala“ s vnoučaty (4 a 7 let) a nepopraskala.
A ještě k tématu, MDŽ jsme neslavili a neslavíme. Kytky obecně mám nejraději v přírodě – kopretiny, zvonečky, vlčí máky, no a teď všechny ty jarní průkopníky 🙂
Děkuji za hezký článek.
á vypadlo mi … naplnit a znovu zabalit, omlouvám se 🙂
pro bedu ještě upřesnění – naplněnou roládu znovu zabalit bez utěrky 🙂
Ale kuš 😉 . nicméně v případě Bedy je ta poznámka namístě (rofl) (rofl) (rofl)
Renatooooo (rofl) (rofl)
ale to rolování mi fakt nejde moc do hlavy, tak proč neupřesnit, žejo 😀
proč utěrka a ne ten papír na kterém se to peklo? ten je k tomu ale asi „přilepený“, že 🙂
Bedo! Prostě ji udělej a nepřemýšlej nad tím – a budeš překvapená, že to jde! (chuckle)
Jaha, netřeba rolovati. Vyklopit na vyždímanou utěrku, přiklopit pekáčem a jít se psem ven. Po vychladnutí naplnit a bez problému zarolovat s pomocí té utěrky. Chytit okraje a začít zvedat. Roluje se samo.
No vida, vyzkouším přítě, díky 🙂 jen psa už bohužel nemáme, tak se zabavíme jinak (dance) Nojono maminka vždycky rolovala hned a co se v mládí naučíš ..
Já slavím. Začal jsem v pátek po obědě a skončím až dnes večer. Takže se mějte, jen jsem si na chvilku odskočil. (rofl) Šedesátiny jsem oslavil v Krči u Labutě s Kučerovci a Havaj Melody, sedmdesátiny slavím se svojí novou družkou a sami dva. (Tři už jsou dav). A ve čtvrtek, podle počasí, buď do Faty Morgany, nebo do Pitkovic.
všechno nejlepčíííííííí….
karafiátky malé drobné z Lidlu za 50,-, udělají hodně parády a dlouhou dobu, mají pro mne ohromnou výhodu – mají zanedbatelné množství pylu a hlavně ho nepráší , takže v jejich blízkosti neotékám, nekýchám a nedusím se…mám ráda karafiáty, nikdo mi tento květ nedokázal zprotivit, jsou krásné…
k MDŽ mi včera popřál úplně neznámý muž,kterému jsem přes internet poradila,s výměnou filtru…
roláda by měla mít dobře vidět to vinutí, podle mne by mělo být kontrastní, aby to na řezu vyniklo….o chuti nepolemizuji,každý má rád něco jiného,já mám ráda tu čokoládovou se šlehačkou uvnitř, také se do ní nedává mouka…
U nás se MDŽ nikdy neslavilo, protože maminka má 8.3. narozeniny a tak jsme měli velký problém, sehnat jí kytku! Ještě navíc maminka miluje mimózu, když se nám zadařilo ji sehnat, joj to bylo slávy. Zítra budeme slavit a mimóza není. Ale ty karafiáty, ty jí kupujeme celé léto, vydrží neuvěřitelně dlouho a krásně voní.
Inka:
Květy mimózy mám spojené s Itálii. Zrovna včera mi dcera posílala fotku se spoustou mimózy v ruce.
Tak si užijte narozeniny 🙂
tak do soboty máš čas ji sehnat….( dělám si legraci) u nás jsem ji nikde v květinářstvích neviděla….pro mne je to moc aromatická květina, která voní příliš silně…
Co voní, ale toho pylu. Jak krásně bys opuchla!
S mimózou je to rok od roku horší, loni jsem jako zázrakem sehnala, měla jsem ji i objednanou. Tentokrát mám kytku objednanou v Kouřimi a tam by asi zbytek paní floristka špatně prodávala. V Praze to bylo přece jenom o chlup lepší. Ale tak ji snad seženu na Den matek. Nebo až jí budu gratulovat k prababičce – ale to asi ne, to ještě mimóza bude nedostatkové zboží…
Tento týden jsem se dozvěděla, že v Itálii je právě mimóza oficiální kytka dávaná ženám k MDŽ, prý tomu tam říkají Festa della donna.
http://www.ansa.it/canale_lifestyle/notizie/design_giardino/2018/03/07/perche-per-la-festa-della-donna-si-regalano-mimose-_030f9fa5-85ea-42e3-98b9-b9d136b15307.html
P.S. Ani nevím, jestli jsem se s mimózou někdy osobně setkala, spíš ne.
Jo a karafiáty mám ráda jen ty plané nebo malokvěté (fakt mi je komunisti znechutili), z jarních kytek mám nějradši tulipány, narcisky a hlavně frézie (kvůli té jejich vůni).
No a pak ji mám sehnat zrovna v tuto dobu!
Si to tam vykoupí sami, že jo, když jim to tam zrovna kvete. 😉
Tak rolady u nas pece muj muz a umi je skvele. Je to s podivem, protoze varit neumi, ale nekolik moucniku ovlada perfektne. Roladu pece piskotovou a plni ji parizskym kremem 😛
Drobnokvete karafiaty si do vazy kupuju rada, dlouho vydrzi a maji velkou skalu barev. Tem velkokvetym cervenym se stale vyhybam, to uz jine nebude 😉
caniva:
Klobouk dolů před vaším mužem 🙂
Včera jsem cestou z práce potkala opravdu hodně žen s květinami, i já mám kytici v práci i doma.
Karafiáty mám ze všech řezaných květin nejradši. Když mi bylo asi tak 16, tak můj otčím jako čerstvý důchodce dělal správce smetiště. Tam se mimo jiné zajímavosti vozily kartóny květin, které na letišti nepřevzali kvalitáři. Stačily dva-tři poškozené květy v kartónu a už byla zásilka odmítnuta. V kartónu bylo tuším 50 karafiátů. Stávalo se, že jsem přišla ze školy a ve vaně stály dva kbelíky, v každém stovka karafiátů.Jeden kbelík rudý, druhý bílý. A tak jsem měla v pokoji 99 rudých s jedním bílým uprostřed, v obýváku 99 bílých s jedním rudým. Takové množství květin se samozřejmě nevejde do žádné normální vázy, ale na smetišti se našlo leccos a tak jsme pro tyhle případy měli dvě vysoké porcelánové nádoby (asi původně na zelí).
Po revoluci se velkokvěté karafiáty málem přestaly dovážet, měly to stigma socialistických a odborářských oslav. Ani teď nejsou úplně běžně v květinářstvích. Ale když mi je děti k svátku či narozeninám objednají, tak potom květinářka bez problémů prodá i ten zbytek kartónu.
Z bílých karafiátů s kapradím jsem měla i svatební kytici. Pamatuju se, že se moje milá tchýnička trochu divila, ale protože je skvělá, nechala si to pro sebe 🙂
RenataE:
Pěkné květinové vzpomínání na karafiáty. 100 karafiátů na stole, to už opravdu není do čeho dát 🙂
Já jsem měla také svatebku z velikých bílých karafiátů protože měly skoro všechny nevěsty kytici z kal. A – k 50tému výročí svatby jsem jich dostala – 50, Bylo to veliké překvapení, že si MLP pamatoval z čeho ta původní svatební kytice byla.
Na stole mám narcis, který mi dnes přidal řezník na trhu k nákupu sádla se škvarky a jitrnice. K MDŽ mi popřál zeť. Karafiáty, hlavně ty drobnokvěté, mám ráda a i je k různým příležitostem kupuji. Rolády bohužel nepeču, protože si na ně netroufám.
Jiřina P.
Narciska od řezníka přidaná k nákupu … to je moc hezké 🙂 To se člověku v supermarketu nestane, proto je mi líto, že nám těch malých obchůdků s vřelými majiteli za pultem kvapem ubývá. Není nad osobní sympatie a úsměv. To opravdu neuvěřitelně rychle a na dlouho zlepší celý den 🙂
Omyl, včera jsem byla nakupovat v Lidlu na velikonoční pečení a za kasou stál mladý hoch a měl kolem sebe pět kbelíků s růžemi a každé nakupující ženě dal s úsměvem krásnou růžičku! A bylo to moc milé…Dával i malým holčičkám co šly nakupovat s maminkami a jak si to ty malé dámy hrdě nesly! Jenom mně mrzelo, že na mě vyšla zrovna taková ta slonovinově bílá, moje nejméně oblíbená barva u růže, ale zase si říct o jinou barvu, to bych si netroufla 🙂
A to já zas jo 😀 😀 . Mám žlutou (y) !