Recept na dušená hovězí líčka se nenarodil ve Francii, proto je nemusíme připravovat jen po francouzském způsobu a dusit maso v červeném víně. Můžeme zůstat věrni české tradici a podlévat s klidem i pivem.
Když si talíř voňavého masa vychutnáme v teple domova, ideálně u praskajícího krbu, bude i letošní zima s teplotami hluboko pod nulou snesitelnější. Když už je třeba topit, tak proč ne i plotnou? Bude-li mít maso dost času na změknutí, dá se ve finále krájet lžící.
Pro 4 osoby potřebujeme:
1000 g hovězích líček, 5 ks cibule, 100 g slaniny, 500 ml černého piva, 1 lžíce medu, 3 větvičky čerstvého tymiánu, špetka majoránky, 2 bobkové listy, 4 kuličky nového koření, 4 kuličky celého pepře, sůl, jemně mletý pepř, 2 lžíce strouhaného chleba
Postup přípravy:
Slaninu nakrájíme na drobné kousky a společně s cibulí orestujeme do zlatova. Do hrnce vložíme hovězí líčka pokrájená na větší kousky, osolíme, opepříme a zakápneme medem. Přidáme bobkové listy, nové koření i celý pepř, majoránku. Maso zalijeme černým pivem, vložíme tymiánové větvičky a pod pokličkou zvolna dusíme cca 3 až 4 hodiny do úplného změknutí masa. Podle potřeby během dušení podléváme. Šťávu zaprášíme strouhaným chlebem a zvolna vydusíme do zhoustnutí. Podáváme s pečivem, ideálně dobrým chlebem a zapíjíme dobře vychlazeným pivkem. Přiznám se, že dokonale měkká líčka servíruji v tomto případě v hlubokém talíři a bez tradičního příboru, tj. nože a vidličky. Jsou tak měkká, že do nich zajede lžíce jako do másla.
Jaké zkušenosti s tímto kouskem masa máte vy? Jak nejradši připravujete hovězí?
Dobrou chuť VŠEM příznivcům dobrého a dlouze dušeného hovězího masa přeje
Šárka Škachová, www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Vůbec si nevybavuji, že bych kdy hovězí líčka jedla? Ani nevím, jak takový kus masa vypadá za syrova. Ale recept vypadá docela lákavě. Jakým jiným masem bych mohla líčka nahradit?
Hovězí používám dost málo, jíme hlavě kuřecí a vepřové. Ale zrovna nedávno jsem zase dělala silnou hovězí polévku. A do ní povařuji (několik hodin) skoro kilový kus masa. Vývar je pak řádně silný a móóc dobrý, klidně bych ho pila studený jako „hovězí šťývu“. Naředím ho podle potřeby vodou a polovinu masa drobně pokrájm do polévky. Tu druhou pak jíme (buď ve zbytku polévky nově nahřátý, nebo studený), pokrájený na plátky a čerstvě nastrouhaným křenem a dijonskou hořčicí – mňam.
Líčka vypadají asi takhle: http://www.ceskamasna.cz/maso/hovezi-maso/hovezi-licka.html (doporučuju zvětšit si obrázek), je to takové napůl maso, napůl šlachy (při pomalém dušení se rozdusí a zahustí šťávu). Nahradit by asi šla kližkou? Nevím, snad ostatní dámy poradí.
Jo, silný vývar si taky rádi vaříme a pak ho někdy pijeme teplý z hrnečku.
Díky aido, na pohled to vypadá povědomě (tedyco vidím tady), ale záleží na tom, jak se tomu tady říká. Je to opravdu „z hovězí tváře“ (tedy „beed cheek“)? Kouknu se po tom. Manžel má rád česká jídla, tedy omáčky. Ale maso v nich má rád měkké na „krájení vidličkou“. Jak níže napsala caniva, i v USA se maso bourá jinak (a má i jiné názvy) a není snadné to někdy srovnávat, pokud chce jedna vařit „po našem“. Já se ani před svatbou o druhy masa příliš nezajímala a když jsem s tím začala, bylo to už to am. dělení a měla jsem v tom pěkný zmatek, co je co (a stále často tápu).
Jo, líčka jsou vlastně žvýkací svaly, „tváře“.
Líčka na černém pivu mi moc nechutnala, ale spíš si myslím, že to byl problém kuchaře. Zato když jsou dušená na červeném víně se zeleninou a brkaší, tak to si pochutnám.
Ale přednost dávám TAFELSPITZ.
V jedné vídeňské restauraci, která je tímto jídlem pověstná, ho připravují i servírují tradičním způsobem, který pamatuje ještě císařskou kuchyni. Kus květové špičky se přelije vřelou vodou, přidá se několik morkových kostí, celá kořenová zelenina, cibule a divoké koření. Pomalu se táhne 3-5 hodin. Tím vznikne silný vývar. Na ohřívač se hostu podá rendlík s plátkem-dvěma masa + morkovou kostí, pro ozdobu kousky kořenové zeleniny a nasekaný pórek, pažitka, jiné bylinky. Vedle se připraví řídký křen s jablky nebo ochucená majonéza a na další ohřívač vařené brambory, případně lehce rozšťouchnuté. Host si nabídne trochu vývaru, kdo rád tu morkovou kost, tak si obsah náležitě užije. A pak na talíř následuje dokonale měkký plátek masa, brambor a omáčka dle výběru. Je to jednoduché, ale naprosto chuťově dokonalé jídlo.
Plachutta?
MLP tam před cca 3-4 (?) týdny byl (služební večeře s kolegy z vídeňské pobočky) a moc si to pochvaloval.
V Brně na Tafelspitz chodíme do Hostince u semináru, mívají tam dobrý: http://www.useminaru.cz/jidelni_listek.php
Jméno restaurace si už nepamatuji. Byla ale zařízená v klasickém „císařském“ stylu a servírovali tam různé další pochoutky. Vybavení, oblečení obsluhy….. zážitek nejen kulinářský.
Já jen, že ten Plachutta je asi takový nejznámější. Podobných restaurací tam určitě bude víc.
Koukla jsem na lístek a hele ho, pupek opět patří mezi ta dražší jídla! Na druhou stranu tatarák jen za sto devadesát …
Holt je pupek v módě, tak je dražší. Nejedla jsem ho tam, ani ten tatarák. Většinou si tam dávám kuřecí stehno plněné nádivkou, to je dobré. A nebo něco z denní nabídky. Tchýni tam chutnala žebra a svíčková, má tyhle jídla ráda a sama pro sebe si je neuvaří. Dcéra se tam samozřejmě nenají, zbývá jí leda tak kaiserschmorn, ale ten jí moc nejede (nám jo, dojídali jsme ho po ní).
Korolíno, hodně zdravíčka přeji !!! Jsem ráda, že kočičáci mají zpět svoji paničku a Ty se úspěšně zabydluješ.
Páni, tak to by mi moc chutnalo:))
Zcela OT, když je toho druhého března: http://historje.tumblr.com/image/171443937183
Pamatujete si to některá, co jste tehdy dělaly?
Hovězí líčka si občas dám v hospodě, když za to nechtějí sumu jako za stejk:)) Jinak jsem je v obchodě nikdy neviděla, tak je nedělám.
Hovězí dělám ráda, většinou jako pečeni podloženou všelijakou zeleninou. Mám ráda i českou klasiku, jako jsou ptáčci, znojemská, samozřejmě svíčková. Odmala jsem měla strašně ráda vařené hovězí – s čerstvým máslem, cibulkou a bramborama, ach!:))
Od včera mi rozmrzá dvoukilová hrouda kližky, tak přemýšlím, jak to udělám. Asi něco ne moc kořeněného, protože přijedou mláďata a maso budou chtít – i ta malá dráčka Kačenka! 😀
Třeba se inspiruju v komentářích:))
V to taky doufám, mám jí ale jen kilo a půl (viz níž). 😉
Do řeznictví se teď nedostanu, naštěstí COOP v naší „výspě civilizace“, jak ji nazývá moje kutnohorská kamarádka, umožňuje každý týden výběr ze tří druhů chlazeného vakuovaného masa. Vloni nabídla i líčka, takže jsem ze zvědavosti objednala. No, asi nebudu ten pravý kulinář, ale vyšel mi – guláš, jednou klasický, jednou se zeleninou.
Hovězí maso mám docela ráda, jen ne vařené. Jako dítě jsem je přehazovala z jedné škraně do druhé – jak se u nás říkalo „hónila kohúta z kúta do kúta“ (chuckle) Zato dlouze dušené roštěnky – jen osolené a opepřené, s nezahušťovanou šťávou, k rýži nebo brkaši nebo různé závitky, to je pochoutka.
Jojo, to mi taky chutná, dlouze dušené hovězí.
Ha, příležitost zeptat se! Prosím vás, jsou roštěnky entrecote? Tady se maso bourá jinak a já mimo žeber a bifteku toho moc nepoznám. Taky ho nemám ráda a pokud možno nejím, tak jsem trošku mimo.
Měly by být.
Aido, dík. Než jsem to nadatlila, ozvala jsi se.
A teď jsem se někde níže dověděla, že flank steak je pupek. Začínám být vzdělaná. Teď ještě ty roštěnky a nebude to se mnou k vydržení!
🙂
Hele, já jsem vlastně řeznice s diplomem a stejně se pořád učím, pořád se všechno mění (způsoby bourání, názvy, technologie). Holt – furt ve střehu.
V Kanade se maso boura taky jinak, nevim, co by byla rostenka. T-bone steak?
Licky vubec neznam, mam rada hlavne pecene hovezi, varene je pro me jako pro MaRi za trest. Zitra pecu pro navstevu roastbeef – prime rib, to je vlastne zadni(?) zebro, na peceni nejlepsi a taky nejdrazsi.
Ten prime rib je asi vysoký roštěnec s kostí, roštěnka je pokračování. Obrázek http://kulturistika.ronnie.cz/img/data/clanky/normal/13222_2.jpg
Roštěnka je to větší maso na T-bone steaku, to menší kulaté je svíčková
Diky, Ivo, za doplneni a vysvetleni. A takhke ma vypadat vysoky rostenec po upeceni:
https://www.simplyrecipes.com/wp-content/uploads/2014/12/prime-rib-vertical-a-1800.jpg
Hmm. Jinak k té roštěnce – jestli si představíš, jak vypadají kotlety. Na jedné straně, na té která navazuje na krkovici, jsou kotlety s žebry a jsou prorostlé a vysoké, to je vepřový ekvivalent prime rib. Z té druhé strany jsou kotlety nižší, podlouhlé, mají tuk jen na povrchu, tak to je vlastně taková vepřová roštěnka 😉
Taky děkuju za vysvětlení 🙂
Líčka mi chutnají, jenom jako gulášek nebo ragů. Na pivu nic nedělám, zkoušela jsem kdysi na něm péct koleno, a cítila jsem to pivo z té pečeně, nechutnalo mi to. Tady u nás líčka občas u řezníka seženu, vepřová i hovězí. Když je má, koupím a dám do mrazáku. Minulý týden jsem vytáhla vepřová, očistila a pokrájela na soustíčka, a sežraly mi to kočky. Krk nebo hrudí kupuju na polévku, jinak na guláš nebo na pTáčky, takové hovězí na houbách taky nemá chybu. Když je masa víc, zaleju do vývaru a dám zamrazit. Pak stačí udělat rajskou, která je hned, a to maso i s vývarem do toho vyklopím. Na vařené hovězí s bramborem a tatarkou jsme chodili do jedné vývařovny na stravenky, když momentálně nefungovala závodka. I dneska na to občas dostanu chuť. Brzlík jsme nikdy doma nekoupili, takže z něj bych asi vařit neuměla, nevěděla bych, jak ho upravit.
Teda, myslím, že jedny líčka z toho mrazáku vytáhnu, mám i papriky a rajčata, uvidím. Chuť by byla. Dostávám hlad. 😛
Anonym jsem já.
Tak sem se dneska inspirovala receptem a diskusí, dostala jsem hroznou chuť na dušené hovězí a zrovna se vrátila z obchodu, kde jsem koupila kilo a půl moc pěkné kližky. Uvidím, co s ní podniknu.
Hovězí líčka jsem asi nikdy nejedla, ale jak to tak vidím, tak bych si je dala. Hovězí mám moc ráda. Doma úplně nejradši dělám docela obyčejné hovězí plátky ze zadního pomalu dušené na kořenové zelenině skořením a trochou hořčice, kterou nakonec rozmixuju na omáčku. Mňam. Ovšem gulášek celý den dělaný v pomalém hrnci má taky něco do sebe 😀 , stejně tak pomaličku dělané burgundské hovězí. Anebo upeču pěkný kus zadního a udělám z toho třeba znojemskou nebo falešnou svíčkovou.
Za mého dětství jsme mívali čas od času i roštěnky z nízkého roštěnce, dušené nebo udělané jako minutka s bylinkovým máslem a smaženou cibulkou, anebo nízký roštěnec pečený vcelku a z něj natenko krájený rosbíf.
Stejk doma nikdy nedělám, nerada bych zkazila takový kus pěkného a závratně drahého masa. Párkrát v životě jsem jedla dobrý stejk v restauraci, ale popravdě řečeno, jiné úpravy hovězího mám radši.
Pravda je, že nákup hovězího může být dnes trochu prekérní situace. Většinou krom balíčkového masa a standardních kusů hovězího se toho u řezníka moc nesežene. Já pro maso jezdím z času na čas do Makra, ale poslední roky k nám na ves zajíždí pojízdná prodejna s masem, kváskovým chlebem. To byl zase moment, kdy jsem si hovězí maso oblíbila, a mohu říct, že mám svého řezníka 🙂 Co si objednám, to se mi snaží dovézt až domů. Nakonec jsem z té naší obce zůstala sama pravidelnou kupující. Maso se vozilo čerstvé z farmy a pochopitelně mělo i svou cenu, která se některým zdála nepřekonatelná. Pojízdná prodejna funguje pořád, jen už nestaví pravidelně na té naší malé návsi. Většinou zavolám řidiči do auta, a on mi přibrzdí rovnou u našich vrat, protože kolem nás tak jako tak pravidelně jezdí. Mám nákup i s donáškou domů 🙂 Toho si považuji. Pokud jde o tzv. podřadnější kousky masa, tak bych je nezatracovala. Guláš je vždycky nejlepší z kližky, krku či nějakého líčka, kde není nouze o kolagen.
Když jsme u masa a u psů, tak je pravda, že kus levného hovězího se dnes už nesežene. Moje dcera začala BARFovat a je nadšená, jak se její francouzský vodní pes plemene Barbet začal těšit na svou misku. Granule mu nikdy moc nejely a nad miskou neprojevoval žádné emoce. S BARFováním naprosto ožil 🙂 Uvažuji, že naší Chéri také změním stravovací režim. Barfujete? Jakým masem krmíte? Dík za rady 🙂
Já jezdím občas nakupovat do Tesca, které jinak vůbec neoblibuju. Jezdím si tam pro Držkovský chleba. Mají tam slevový koutek, do kterého vždycky nakouknu a koupím tam maso pro kočky. Někdy tam nemají nic. Ale před vánocemi tam měli tácky s panenkou, za 100 Kč jsem měla tři krásné kusy, no nekup to. Jeden se změnil na řízečky, dva jsou ještě v mrazáku. S kočkami jsem se tentokrát nepodělila. Nedávno jsem tam zase ulovila kus nízkého roštěnce, měl druhý den výběh, doma jsem ho rozpižlala na čtyři porce. Normálně bych si ho nekoupila, je to dost drahé, ale za 100 Kč je to dárek.
v Uhl. Janovicích byl kdysi nucený výsek, hodně lidí tam kupovalo maso nejen pro zvířata, ale i pro sebe. To bych se bála, ale taky jsem nevědomky odtamtud maso snědla a nic mi nebylo.
Tečko, na nutnou porážku šly kusy s úrazem, špatným porodem a nemocné. Pokud bylo zvíře léčeno, maso šlo do kafilerie. Maso, které se dávalo do prodeje jako nucený výsek bylo asi 10x pečlivěji kontrolováno. Pravda, vepřové jsem tam nekupovala, byli to buď nerosti nebo stará zvířata.
No vida, škoda že už dneska tyhle prodejny nejsou. Když jsem tam párkrát byla s kamarádkou, která tam kupovala maso pro psa, tak se mi ten výběr dost líbil. Já vím, že si řezník nechával to nejlepší pro sebe, protože na rozdíl ode mě tohle věděl, ale i tak tam byl lepší výběr než v normálních obchodech.
Dneska by tam asi byly fronty a k řezníkovi by nikdo nešel. (chuckle)
Nenechával, teda jak který. Můj dědeček když byl v důchodě, právě dvakrát týdně v nuceném výseku prodával a fakt si nic nenechával.
No taky bych z tama nic nejedla.
Dědeček si to chodil na jatka (byla v podstatě za rohem) vybírat a věděl, co prodává, nic špatného by nebral (teda takhle si to idealizuju a racionalizuju dnes, kdo ví, jak to bylo doopravdy, že jo).
Kupovávala jsem maso pro psy, dneska kupuju většinou v obchodech… V Dianě mívají levná kuřata, krůtí paličky jsou také dobré cenově, maso opižlám a kosti vyvařím na polévku. Vnitřnosti, srdíčka, žaludky, jazyky. Maso ve slevě s krátkou dobou použitelnosti. Maso v akci – vepřové koupíš levněji než na Vetamixu. Daří se mi masem živit Mařku a tři kocoury + asi 8 koček venku. Kdo má nějaké známosti na jatkách nebo masnách, může mít kvalitní a celkem finančně přijatelný zdroj
Můj děda v šerém dávnověku jezdil do Holešovic na jatka (dnes Pražská tržnice) k okýnku, kde se za malý peníz prodávalo maso a vnitřnosti pro psy (někdy možná nejen pro psy), takže jejich boxerka se měla královsky. Nucený výsek si pamatuji, v Praze bylo těch prodejen dost a kupovalo se tam normální dobré maso.
Pro maso si většinou jezdím do Globusu do Čakovic. Mají vlastní řeznictví, obrovskou nabídku, je to čerstvé a dá se koupit skutečně krásné maso. Nakoupím vždycky víc a šoupnu to do mrazáku.
Pro kočky kupuji hlavně kuřecí stehenní řízky a vnitřnosti v prodejně drůbeže (kupuji tam i pro lidi – prsní, stehna vcelku, krůtí prsní a krůtí játra) – dostávají je syrové a mají je moc rádi. A svůj díl dostávají také vždycky, když opracovávám jakékoli syrové maso a ryby. Jó, kočičky 😀 .
Globus v Čakovicích občas můžu. Mají tam, mimo jiné, výborné a tlusté, leč duté a tudíž dietní, Hořické trubičky vynikající prdelačku z Kněžduba. A i morkové kosti se tam občas dají koupit.
Je zajímavé, jak některé druhy masa zažívají obrovský boom a jiné jsou za Popelku, jako byla dřív líčka a třeba i ten pupek. Ale je to dané také odklonem od klasické české kuchyně, kde by se tu našel třeba steak, jo, dříve medailonky nebo anglický biftek. Ale třeba ten rosbíf, který se dneska pomalu nedělá, roštěnky – ty jsme mívali taky docela často. Brzlík maminka pekla dost často, ona vůbec musela hodně šetřit takže levná masa, to já znám. Tedy levná masa za totáče, třeba ocásky byly, pokud je řezníci nevykoupili na jatkách, za pár korun. Dneska jsou i dražší než kýta. Různé úpravy mozečku, uzená žebra, ale i krabí maso, které v Domě potravin stálo pět korun krabička Chatky a s majonézou z jednoho vajíčka nás matka přežrala všechny. No a už citovaný výsek, tam jsem kupovala svíčkovou a roštěnou a balvany zadního pro nás i psa.
Jé, na Chatku vzpomínám, z jedné krabičky a z majonézy byla večeře. Jak já bych si ji někdy dala!
Mozeček jsem jedla, tady ho řezník taky mívá, ale nevím, jestli bych ho uměla nějak udělat. Já ho jedla obalený jako řízek.
Mozeček dělávám, akorát je děsná piplačka ho odblanit – vím, že mozečkem lidi zahušťují třebas právě guláš, ale já ho dělám s vajíčkem – Jeník by se ho ujedl.
Mozeček s vajíčkem jsem měla ráda jako malá, nebo ten výše zmíněný mozeček obalovaný jako řízek (dělávali mi to na Vánoce místo kapra).
Prosím, jak se to dělá? Když ho tu řezník bude mít, já bych to zkusila.
Jako řízek. Hodit do trojobalu a usmažit, nejlépe na vepřovém sádle.
Já myslela ten mozeček s vajíčkem.
S tím obalovaným bych si poradila.
Zpěnit cibulku, přidat očištěný* mozeček pokrájený na kousky, osolit, opepřit, okmínovat. Až je hotový, vmíchat rozšlehaná vajíčka a nechat je ztuhnout. Takhle jsem to dělávala, jiná děvčata možná budou mít recepis jiný.
*mozeček spařit horkou vodou, pak prolít studenou vodou, oloupat blány, odstranit žilky
My jsme tam nedávali kmín.
My jo.;-)
Děkuji.
Já se teda snažím mozeček blan zbavit … ale je to peplačka
Hm, mozeček je snad jediné u nás obvyklé jídlo, které opravdu nedokážu pozřít. Popravdě se mi dělávalo zle už když jsem cítila, jak ho připravují (tak se později v mé přítomnosti prostě nedělal – nechybělo mi to:))
Nojo, ocásky. Dnes, když někdy výjimečně kupuji kus uzeného ocásku, tak se mi protáčejí panenky nad tou cenou. Ale masíčko je to dobré.
Taky morkové kosti a oháňka na polévku byly za pár peněz. Milovala jsem morkové knedlíčky, tak máma kupovala morkové kosti na polévku dost často. Byly běžně prakticky u každého řezníka.
Ovšem mozeček, to byla moje černá můra, to jsem nenáviděla, u toho mi ani nevadí, že není víceméně k dostání.
Taky jsme poměrně často mívali ledvinky a játra. Miluju je dodnes, jak ledvinky, tak játra, dušené na cibulce a s rýží. Pro mě mana nebeská.
No a pro mě pravý opak (ty ledvinky a játra). 🙂 Opravdu je nemám ráda.
Játra nejez!, říká kamarád veterinář, těmi projde všecko. Má pravdu?
Má, jak játra, tak ledviny. Mj. i taky proto je nejím.
No a což teprve co všechno projde střevama!
Projde, ale nezůstane. Játra i ledvinky můžu. Akorát s ledvinkama je robota.
Mozeček mi smrdí. Mamka ho dělala míchaný s vajíčky. Nenáviděla jsem to, ať už byl opravdovský nebo květákový.
Po letech jsem to zkoušela sama a neprošlo to. Všichni doma to jedli, mě prostě smrdí.
Tak zrovna v těch játrech a ledvinách se kumulují těžké kovy.
Přesně tak.
K mozečku mám naprosto stejný vztah. Z pravého mozku, ať už byl dělaný jakkoli, se mi zvedal žaludek. A v důsledku toho jsem pak nejedla ani ten květákový, smrděl a chutnal mi stejně, jako ten pravý. V dospělosti jsem pak už ani jednu variantu nikdy nezkoušela a vím, že ani nikdy zkoušet nebudu.
Já mám po pravém zažívací problémy, takže nejím. Květákový se doma dost často vařil, já jsem ho nikdy nedělala, není to jídlo, které by mi scházelo.
Musím se přiznat, že od dětství jsem mozeček v jakékoli úpravě nejedla, takže vůbec netuším, jestli by mi chutnal/nechutnal nebo voněl/nevoněl.;-)
Květákový mozeček jsem dělávala, když byly děti malé, chutnal jim. Taky jsem dělávala a občas i teď dělávám variantu s předem namočenými a pak opečenými vločkami (místo květáku), to chutnalo a chutná všem; kousek chleba k tomu a nějakou zeleninu a rychlá a laciná večeře je hotová. Kromě soli a pepře přidávám bazalku, kmín do této verze nedávám.
Ledvinky i játra mám taky ráda, akorát že s ledvinkami je pěkná piplačka, jsem na tohle dost háklivá. Ještě že mám kočky.
Játra mám ráda i na minutku nebo obalovaná.
Piplačka to je. Ale jaké nadšení vždycky zavládlo mezi venkovními kočkami, když jsem do misky na zahradě vyhodila tyhle syrové odřezky z ledvin 😀 !
Díky za recepis. Myslím, že to někdy zkusím,napřed ovšem je třeba surovinu zakoupit, že áno ?! 🙂 Hovězí mám ráda hodně měkkoučké. Taky kupuji občas i krk, někdy bývá velmi pěkný a jedlý, už jsem z něho dělala i tatarák a dobrý.
Líčka som nikdy nejedla,v rodine,kde sa zabíjalo viac prasiat v roku a vykrmená hydina,sa líčka považovali za „póvl“.ani neviem,čo sa s nimi robilo-asi sa dávali do tlačenky a hriek.A teraz?V mäsiarstne oproti našej záchranky je nápis,že líčka sa dajú objednať za 7 eu/!!!/ za kg.
A ako hovorí YGA,tiež neviem kupovať hovädzie. česká babička a aj sestra robia neskutočne dobrý rostbíf.Ke´d u mäsiara pýtam nízky roštenec na tento lahodný pokrm,čučí na mňa ako pako.Asdi sa to slovensky volá inak.
oprava „huriek-teda jaterníc!
…Verenko a jedna jitrnica je hur…. ? Musím obnovt jazyk slovenský. 🙂
Já bych spíš tipla že hurka (chuckle)
ano YGA má pravdu :Hurka-hurky,jaternička-jaterničky,krvavnička-krvavničky
Krvavnička – jelito a když chci někomu říct pej., že je jelito, tak prý „jadernica“ . :-))
No, proto jsem tam nechala ty tečičky…..
Mám pocit, že líčka jsem ještě nikdy nejedla. Hovězí moc nemusím, ale jednou za dlouhý čas si koupím kližku, tu miluju, a pomalým vařením, tedy spíš dušením, udělám guláš, nebo se zeleninou, i na víně už jsem zkusila. A jednou jsem z kližky udělala i svíčkovou. A bylo to vynikající. Tedy mně to chutnalo moc.
Líčka na víně jsem si párkrát dala v restauraci – a většinou mi chutnala, ale že bych je musela dělat doma, tak to nehrozí (hlavně proto, že v normálním řeznictví jsem na ně ještě ani nenarazila).
Jinak z hovězího preferuju krk, ze kterého vařím buď guláš nebo různé varianty „hovězí na víně“. Španělského ptáčka mám ráda, akorát že ho nevařím (ale dělávám různé závitky z vepřového či kuřecího ála španělák). Jde o to, že fakt hovězí neumím kupovat, protože mne to mamka nenaučila (místo svíčkové dělávala různé varianty králíka na divoko – mňam).
P.s. věříte, že jsem v životě nejedla stejk? Nějak mne to neláká – ale miluju tatarák a kdysi v šerém dávnověku jsme chodívali k Srpovi (hospoda vedle domu KSČ) na vynikající rosbíf 😉 .
P.p.s. mleté hovězí nemám ráda, vůbec mleté maso mne nějak neoslovuje. Ani na špagety, ani do sekané (a že ji budu dnes dělat, Jeník ji naopak miluje a já ji dělám fakt dobrou … i když já bych to maso upekla radši v celku).
Já vzpomínám na doby, kdy jsem byla malá. Naši měli známého řezníka a občas ulovili hovězí svíčkovou. V té době to bylo jen o trochu dražší maso než obyčejné zadní. Hmm, polopropečený biftek, volské oko, opečené brambory, zeleninová obloha, teď nad tím slintám, tehdy to pro nás bylo takové normální jídlo.
Jj, tohle oblibovala i moje matinka, jako památku na lepší časy, já jsem tomu přišla na chuť až tak po období puberty, do té doby mi maso moc nic neříkalo.
Já mám hovězí moc ráda, bohužel Bimbo ho leta nejedl a i dneska toho nesmí být moc. Kde jsou ty časy, kdy jsme měli za rohem výsek a já pekla dvoukilové rostbífy…. Jinak gulášek z kližky, tatarák, to jsou pokrmy, které Bimbo zvládne. Já milovala vařené hovězí, tak to teda vařit nemohu.
Ragú z líček Bimbo také nemůže, ale pěkně dušená, bez piva a medu, to ano. Je to báječná tmavá omáčka, já ani to divoké koření nedávám, toho si užijeme na divočině či srdci. Dám jen slaninu, cibuli, pepř a sůl a pomalinku dusím. Mňam
Vařené hovězí, brambory s máslem a tatarka bylo jídlo, které se v dobách mého dětství podávalo i v restauracích. A bylo to mňam 😛
Jo, tohle bylo moje oblíbené jídlo, když jsme někdy zašli s maminkou do restaurace. Já ho tedy oblibovala hlavně kvůli té tatarce.
Já taky 😉
Také se hlásím. 😀
Já jsem líčka jedla, ale zatím nevařila, takže na přípravu názor nemám. Ale do měkka udělaná mi chutnala.
Z hovězího mám nejradši kus flákoty pečený na cibuli, kořenové zelenině, jablcích a zalitý pomerančovým džusem. Maso jen osolím a opepřím. Peče se to delší dobu na málo stupňů, zeleniny dost, aby se rozpadla a vytvořila omáčku, do kteréí při dám jen smetanu. Jíme to s bramborovou kaší. A recept mám od Dede 🙂
Zprofanovaná líčka, kdysi jsme je kupovali ve výseku za pár korun,dneska nevědí,co by za ně chtěli….líčka chtějí hodně pomalé vaření, žádnej papiňák, chutnají mi na víně, ale od té doby co to dělají na každém rohu a myslí si,jak jsou IN,tak je nevyhledávám…
Ale četlo se to pěkně…..
Hovězí maso oblibuju,vařené,pečené,syrové,mleté, krájené..s zeleninovou přílohou,nebo s omáčkami,mám ráda i pomalu vařený guláš, hovězí můžu v koprovce,s rajskou, ale asi nejraději, mám znojemskou s rýží a španělskýho ptáka…
Jj, už jsme to tu vzpomínaly s Aidou. Líčka, pupek a podobné byly používané coby podřadné maso v uzenářské výrobě, nepamatuju se už, jaká to byla třída masa, další už byl asi odpad na krmení.
Teď se líčka prodávají za cenu velmi kvalitního masa, pupek se griluje pod názvem flank steak. Jo marketing dělá svoje, on i takový brzlík byl považován za nepříliš kvalitní surovinu, kupoval se pro psy a teď se prodává za šest stovek v Makru, za kilo, ne za celý vagón.
Já ho viděla i za 900,- 🙁
Když jsem byla malá, měla jsem brzlík moc ráda. Když babička pekla maso, přidala k němu i ten brzlík a ten byl pak můj, to pečené maso jsem nejedla.
P.S. Myslím, že to bylo hovězí výrobní trojka nebo čtyřka, už si to moc nepamatuju, musela bych někde vyhrabat stará skripta z hygieny a technologie masa. A dneska se to rozlišuje jinak, mám ten pocit.
Jo, na předražené a předraženější. :@
Už se nedivím, že u našeho řezníka jsou fronty, lidi jezdí pro maso a uzeninu z daleka. Takové kvalitní a cenově příznivé hovězí mají málokde. To se vyplatí i s tou cenou dopravy. Když srovnám cenu pravé svíčkové za co ji kupuje kamarádka v Praze tak jdu do vývrtky. Já tedy pravou nekupuji nejsem ,, Rotšild“ jak říkala moje babička. Teď vůbec nevím co mám vařit protože MLP měl zánět žlučníku. Nevím jak k němu přišel, zda to byla komplikace chřipky nebo co. Když kdysi se zabíjelo prase tak mu nikdy nic nebylo a teď když vařím dost umírněně tak najednou bác a nebylo to vůbec hezké