Jak už jsem psala, byli jsme minulý víkend v Košicích. Jak sluníčko krásně svítilo, tak mráz a vítr kousaly jak motorová pila. Přesto jsem riskovala omrzliny a fotila a fotila… A tak se dnes se mnou pojďte projít po perle východního Slovenska:))
První fotky jsem dělala v pátek večer, pokračovala v sobotu ráno. Mám tu jen obrázky z centra města, i tak jich je až nad hlavu. Ostatně zbytek města jsou hlavně paneláky a obchodní centra – čest případným výjimkám. Jsem hrdá na fotky z Dómu Sv. Alžbety – na ty se barevnými stíny. Vím, byla jsem prostě ve správný čas (ráno:)) na správném místě… ale stejně!
Jsou tam i fotky z kavárny (Clematis na Hlavní) a baru (Tabačka – prostory kdysi patřící fabrice na cigarety:)) – na obou místech to bylo velmi hezké, milé a profesionální. Příjemně mě překvapilo, že většina mladých číšníků, servírek či třeba personál v hotelu umí výborně anglicky.
Aby byla i výjimka potvrzující pravidlo, z jedné restaurace jsme odešli. Jistě, nikdo nemůže nařídit servírce, aby se nechovala hloupě, když to jinak neumí, ovšem od majitele bych čekala jiný přístup:)) Naštěstí stačilo poodejít po Hlavní a našli jsme jiné, příjemné místo, kde problémy nebyly.
Celkově to byl moc příjemný pobyt… až na ten zdejší vítr. V Košicích fouká vždycky, tentokrát extra fičelo. Při těch mrazech! Většinou jsem chodila zababušená jak bubák – a že jsme toho nachodili! Takže pokud se někdo ocitnete na východním Slovensku, nenechte si Košice ujít. Stojí za návštěvu a nejlepší je to, když je teplo. Tamější zmrzlina je proslulá!:))
Všechny fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kosice_-_mrazivy_vikend#
Tak co, jak se vám v Košicích líbí? Byli jste tam někdy? Která fotka vás zaujala nejvíc?:))
Na východním Slovensku jsem byla, dávno již tomu, v Prešově, v sesterském podniku. Slováci nám zařídili výlet na Duklu a do Bardějova. Já bych bývala raději navštívila ty Košice, jenže Dukla se prostě nedala odmítnout a všechno se stihnout nedalo (taky bylo nutno tam odvést nějakou práci 🙂 ). Jsem ráda, že jsem si je mohla prohlédnout alespoň takto. Vypadá to tam moc hezky. Z fotek bych hlasovala pro haluškárnu a pro Andrášiho palác.
P.S. Ten krátký účes ti, Dede, moc sluší! 🙂
V Košicích jsem nikdy nebyla a neslýchala jsem o nich nic moc pěkného, ale podle všeho stojí za návštěvu, článek i fotky jsou moc pěkné. A s tím maďarským nádechem máš, Dede, úplnou pravdu. Však také byly maďarské.
„Duhové“ fotky jsou úžasné!
V Košiciach som bola dvakrát-v detstve./standartný výlet,Košice,Herľany,Dukla Svidník/.Viem,že to je mesti veľmi pekné,multinárodné,ekumenické .Ľudia tu žijú v symbioze bez nevraživosti.Prezident Šuster mesto /ešte ako primátor/ veľmi zveladil,neprajníci hovoria,že zadĺžil.Ale dlhy sa splatia a krása zostane.
K haluškám:Už som písala,že sestra sa vydala za dobré halušky,ktoré varila pre jedného/ešte žijúceho/ teraz myslím ústavného sudcu-dedovho kamoša.
My ich doma robíme takto:na množstvo zemiakov,tretina polohrubej múky,vajce podľa mnžstva cesta,osoliť.Do vrúcej/vriacej,/ vody nahádžeme halušky,Ja nie z doštičky ale z tescomy hadzač na halušky.Do pekáčika dáme na spodok brundzu/aj dve,tri balenia/.Rozotrieme ju,na ňu dávame halušky/ ako píše Kytka nepreplachujeme vodou!/V kastrolku vyškaríme drobučke škvarky-hodne!! horúcou masťou polievame halušky,pridávame škvarky,premiešávame.Ale necháme si dosť škvarkov na záver-tie dáme navrch na halušky na pekáč.A teraz to dôležiteé:nakladá sa lyžicou KOLMO!! nezhŕńajú sa škvarky na jeden tanier.To žiarlivo sledujeme a člena rodiny,ktorý to nedodržiava ostrakizujeme.
Ženy,hne´d by som si ich urobila večer,ale ruka má ešte stále bolí,ortéza to síce istí,ale niekktoré práce robím a skučím.
Verenka, moc držím palce, ať se ruka umoudří a hlavně ať nebolí. Jinak, jak tady mluvíš o oškvarkách – zrovna jsem dovařila šumajstr. Děcka, ten je tááák dobrý a navíc je to postní jídlo. Kupodivu, i když jsou tam ty oškvarky – jestli to nebude tím, že právě tento prasečí produkt byl většinou vnímám spíše jako odpadový, který vznikl proto, že potřebujeme sádlo! Pár se jich zalilo do sádla právě pro potřeby šumajstru a zbytek se většinou skrmil slepicím (při pomyšlení, kolik teď stojí … (headbang) ). Takže jsem uvařila oškrábaný erteple, podusila cibulku a přidala překrájené škvarky (nemám ráda, když jsou tam gavalce) a přeškvařila a přidala k uvařeným erteplám. Nakonec jsem přidala fazulu (jsem líná, už nevařím, ale dávám z plechovky – tentokrát čtyři druhy luštěnin 3x fazole + 1x cizrna) – promíchala, až se brambory trošku rozpadly a je to mana nebeská.
P.s. pokud jsou mezi námi vegetariáni, je to dobré i jenom s tou podušenou cibulkou – ovšem, ruku na srdce, škvarky jsou škvarky. A můžete k tomu přihodit volské oko, ale to potom už můžete jít kácet stromy (rofl)
YGA voľakedy dávno sme mali v rodine farára.Strýčko veľmi ľubil škvarky a škvarkové pagáčiky a s vážnou tvárou tvrdil,že sa môžu jesť i v pôste,že to nie je mäso.A naša celá rodina sa toho drží,strýčko je už polstoročia na pravde božej,ale často pri hamke-horúce škvarky,škvrčiaca masť a biely chlieb naňho spomíname
Já mám na to chuť! A nakládala bych lyžicou kolmo, ráda 🙂 .
V Norsku melou mouku jinak, jde to i z hladké? Ale sakryš, kde bych vzala tu bryndzu a škvarky. Z ryb škvarky nenaděláš! Nojo, takže nic. Škoda.
V Norsku se nejí vepřové?
Libové…
Tak jest. Škvarky a sádlo jsem tu nikde nikdy neviděla. Já fakt nevím, co s tím vepřovým tukem dělají. Prodávají do Čech 🙂 ? Ale je fakt, že tady jsou vepříci taková hezká, štíhlá, čistá zvířátka. Takže tak.
Výraz strapačky neznám. U nás byly všechno halušky.
Táta si na ně jednou vzpomněl (obohatil náš jídelníček jenom haluškami a dýňánkou :D) a vyžádal si je. Mamka jako Východočeška odchovaná na kombinaci náchodské a vídeňské kuchyně, je k jeho značnému úžasu, neznala a neuměla uvařit. No nacvičili to.
Halušky trepané, halušky bryndzové a nebo kapustové, ty dělala teta z Torysy a já to zelí děsně neměla ráda. Ona je i brynza pro děti dost ostrá, my jsme vzaly (já a sestra) na milost napřed halušky s tvarohem a ty brynzové až později.
Takže naše východňárská rychlá verze: Dam vařit dost velký hrnec osolené vody. Brambory nastrouhám na jemno , nebo na hrubo a rozsekám ještě v robotu. Přidám hladkou mouku, (Vyjde to asi v poměru 2:1 brambory – mouka.) a udělám husté těsto. Fakt husté, musí držet v kopečku, jinak se při vaření halušky rozpliznou a budete mít v hrnci … eh … bioplazmu 😀
Prkénko se lehce napaří nad hrncem. Přeloží se na něj těsto a dlouhou lžičkou nebo nožem se halušky jedna po druhé trepú do hrnce. Táta měl grif a byl to teda fofr. Občas promíchám, aby si potvory nesedaly na dno. Zatímco se halušky vaří, nakrájí se do kastrolu slanina a dá se škvařit, aby pustila sádlo. Pak ve správný okamžik cedníkem s velkými oky přehodím halušky z hrnce do kastrolu a promíchám. Navrch rozdrobím balíček brynzy (jeden na dva strávníky) a míchám tak dlouho, až se tato zcela rozpustí a vše je rovnoměrné oblemcané. Tak je zajištěno, že si nikdo nepřivlastní nepřiměřený počet kousků slaninky 😉 Nesolím, brynza i slanina jsou slané dost.
K surovinám. Platilo to u nás za chudé jídlo a hutné zimní jídlo, v létě ho ani teta ani babička nevařily. Takže brambory a mouka … no jaké na konci zimy jsou. Brynzu koupím liptovskou zimní v papírku nebo v kelímku. Slanina se použije ta, která visí od zabíjačky … a tady je problém. Tuhle slaninu nám dodával děda, dokud ještě míval prasata, potom nějaký čas strejda, ale ty časy jsou pryč. Haluškami se špekem nebo anglickou slaninou mě neuctíte. Anglickou přímo nenávidím. Dědova slanina byla z tenké, masem prorostlé vrstvy na kůži. Nakládaná v paprikovém láku, uzená studeným kouřem a sušená dlouhým visením. A teď co? Dala se jeden čas v Makru koupit oravská slanina. Dost se podobala té dědově, jenže ji pak začali prodávat rovnou plesnivou, tak z ní taky sešlo. Experimentováním jsem zjistila, že původní chuť docela připomíná … Aida a Šárky zavřou oči … když se místo špeku použije některá z italských sušených šunek, i s tou bílou vrstvou, která se vyškvaří a pustí tuk … Aida a Šárky můžou oči otevřít. Zatím se toho držím, dokud nenajdu něco lepšího.
Asi jsem tím i vysvětlila, proč jsou pro mě halušky, podávané jako omáčka politá olejnatým rybníčkem prostě nejedlé. No jo, když já chci místo škvarků mašoooo, asi 😉
Taky se v Makru prodává spišská a gazdovská slanina, ty by měly být taky jedlé.
si tam dávej co ti chutná,místo slaniny, klidně i ten pršut 😀 , je fakt,že s anglickou je taky nedělám, to už v Globusu koupík gazdovskou slaninu nebo globus špek a ukážu si který kousek, a podobá se tomu Tebou popisovanému 😀
Proč bych zavírala oči?
Možná by Ti mohla chutnat chorvatská (dalmatská) panceta, ta by byla asi tak akorát, jen nevím, jestli (a za kolik) se tu někde dá koupit. Asi nejznámější chorvatský výrobce uzenin je firma Gavrilovič, jejich panceta vypadá takhle: http://www.gavrilovic.hr/hr/proizvod/dalmatinska-panceta/94/
Ještě jsem tak na ukázku našla jednoho menšího výrobce sušených mas, jejich panceta vypadá takhle: http://dalmatinskiprsut.eu/pancetta/
Přes den jsem neměla moc čas odpovídat, jen telegraficky, tak se víc ozývám až teď. Za mě je recept OK, děláme je taky tak, bez vajíčka, možná mouky (taky hladké) dáváme o trochu míň, jen je bohužel děláme s tou anglickou (ale kupuju takovou hodně masitou, snad mě to aspoň trošku omlouvá, originál mi neměl kdo uvařit, slovenskou přízeň v rodině nemáme, tak jsem to dělala podle sebe a svých chutí).
V poslední době dělává halušky MLP, ale neodkrajuje z prkýnka (z lopáriku), máme takové to haluškovadlo. Děcka si halušky (teda tu naši zpotvořenou verzi) oba často přejí a mají rádi, dceři vegetariánce vždycky uberu kousek bez té slaniny, jen s brynzou.
V Košicích jsem též nebyla, znám je jen z knih Sándora Máraie, ze kterých se mi město jevilo značně tajuplné, trošku potemnělé a romanticky vícerojazyčně zajímavé. Taková tajemná brána na Halič.
A foto se mi nejvíc líbí ono s průhledem z náměstí na kostel. No a haluškáreŇ, samozřejmě. 🙂
Včera jsem zapomněla poděkovat, že tu někdo zná (a asi má i rád?) Sándora Maraie – takže opožděně děkuju.
Tak v Košicích jsem také nebyla. Pokochala jsem se aspoň pěknými fotkami. V roce 1970 jsem krátkou dobu bydlela v Levicích, to už je jižní Slovensko. Mluvilo se tam tenkrát hlavně maďarsky, v obchodě i na úřadech. S češtinou jsem tam měla docela problém.
Košice mají dost takový maďarský šmrnc – nedokážu to úplně vysvětlit, ale kdo jste byli v Maďarsku, mohli byste to vidět taky. 🙂
Navíc, podívejte se na střechu Dómu – vypadá jak perníková:)) tak takovou jsem prvně viděla na střeše chrámu Sv. Matyáše v Budapešti 🙂
Jó! Přesně toho obého jsem si všimla už na těch fotkách.
Moc krásné město. V Košicích jsem nikdy nebyla, jen mám takovou dětskou vzpomínku. Když mi bylo šest sedm, byli jsme s rodiči na podnikové rekreaci (něco jako Dovolená s Andělem) a tam jsme se kamarádili s rodinou z Košic. Měli synka Vlada mého věku, no a my si vyměnili adresy. Dodnes si ji pamatuju. Jestli jsme si někdy napsali, to si tedy už nejsem jistá.
Fotky se mi líbí všechny, těžko vybírat. Úplně to láká k výletu. Tak možná někdy…
Dede, parádní fotky! V Košicích jsem byla jednou, služebně, kdysi. Nepamatuji si z nich vůbec nic. Asi tenkrát nebylo co si pamatovat, nebo nebyl čas.
Ale dneska by se mi líbily! Podle tvých fotek vzdušné město a chápu, že foukací. V těch širokých, rovných ulicích musí být vítr náramně spokojenej.
A ten dóm! Krásná stavba, krásně vyvedený světlý interiér, lákající tam pobejt. Svým světlem mi připomíná venkovský kostelík. Pražský Vít je moc temný, jeho velebnost na člověka padá, proběhnout a rychle pryč. Dík za prohlídku.
Jó Košice – tož tam jsem taky nebyla. A proto jsem se ráda s tebou potoulala. A že jsi nám ukázala jeho krásy! Asi nejvíc se mi líbily uličky (když pominu duhový Dóm, protože to je kapitola sama o sobě), náměstí (v létě s tím vodotečem to musí být moc hezké – vzpomínám na podobný vodoteč v Bystřici pod Perštejnem – ale tam jsou ještě i sochy ptáků) a kavárna s šicím strojem. A tvoje fotka z kavárny.
A jinak – jak vypadají Tatry? Vzpomínám si na tvoje loňské (?) velikonoční Tatry, jak byly majestátně zasněžené a nad nimi ostře modré nebe. A vůbec ta cesta vlakem … jako v Orient Expresu! 😉 Já ráda jezdím vlakem, i když teď jedu maximálně do Brna.
Ygo, také ráda cestuji vlakem, nejraději Leo expresem.
V Košicích jsem nikdy nebyla a na Slovensku jen
2 x.
Z fotek vidím, že je to moc krásné město.
A které fotky se mi DEDE nejvíce líbí ?
Všechny z Dómu, jsou prostě nádherné.
A pak ta hrnčířská ulička, připomíná mi Zlatou uličku na Pražském Hradě.
Bývala jsem v tom kraji často. Jako dítě každý rok, ale z Košic si pamatuju jenom panelákové sídliště. To ve kterém bydlel ujo Jaro 😀 tenkrát mě víc zajímaly králíčci a kačenky a slepice u babičky. Je to už moc dávno.
Z výletů mi utkvěl spišský hrad a potom Herlany. Tam určitě pojedu. Někdo mi říkal, že budu zklamaná, že tam už je jen díra do země, ale zkusím to.
Pěkné fotky máš. Tenhle kus mi zatajili 😉
Ešte strieka ale je to 34-36 hod. interval. Prirodzene stráca na sile.
Abych si pospíšila 🙂
V Košicích jsem byla párkrát, jednou na svatbě. Je to krásné město
V Košicích jsem byla 5x…vždy na celý den, jezdili jsem na Šíravu a tohle byl celodenní výlet od vody do města…vždycky jsme tam obdivovala kostely, vyzdobené květinami uvnitř, i za hluboké totality…a maďarské tetky v krojích s kořením..jahodovou sněhovou pěnu..
Aido,jak můžeš říct, že Tě kromě Košického vládního programu nic nenapadá? Taková historie za Košicemi jde….
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Ko%C5%A1ic
To byl první napád po ránu, týkající se toho, co tam asi tak mohli podepsat, holt první signální z dětství, no.
Jo a za odkaz dík, večer si počtu.
Mně se nejvíc líbí ty uličky- protože hlavní ulici znám i s tekoucí vodou a viděla jsem ta hlavní místa, chrám, městský park a zámeček? kde se podepsalo něco důležitého… asi už nevím co 🙂 byli jsme tam jako šermíři na městských slavnostech, takže jsem viděla jen ta místa, kde nás mohli všichni v klidu očumovat a my jsme se nesměli nikam ztrácet 🙂 A halušky bych si dala- bryndzové…
Košický vládní program? Jinak mě nic nenapadá, možná tam podepsali něco úplně jiného.
Já jsem v Košicíh nikdy nebyla, takže díky za článek i fotky!
Myslela jsem tuhle: http://malcka.rajce.idnes.cz/Kosice1/#DSC08824.JPG
Vím, kde je, ale jinak nevím nic 🙂 Stejně bych musela googlit. Moje cesty se prostě s tímhle domem neproťaly 🙂
Nemohlo by to být tohle? http://www.infoglobe.cz/kosicky-kraj-rubrika/jakabov-palac-v-kosicich/ – tam teda ten Košický vládní program ale prý nepodepsali.
Ten prý podepsali tady: https://www.kosice.sk/clanok.php?file=history_remembrances_zupny.htm (během obědní pauzy jsem se ohledně Košic dovzdělala).
Já si Košice spíš spojuju se sesterskou alma mater (byla tam druhá veterina v rámci Československa) a Sándorem Maraiem; významného postavení města v historii jsem si vědomá, zhruba tak tuším, že tam je ten dóm, ale dějiny Košic jsem fakt bohužel nikdy blíž nestudovala.
Jo, ještě něco z Košic znám: https://www.csfd.cz/film/158198-66-sezon/prehled/ – doporučuju.
No jo, je to ono. Ale proč jsem měla pocit, že tam někdo něco podepsal? Když nepodepsal 😉 No, už je to dlouho, co jsem tam byla 🙂
Možná proto, že tam (podle toho prvního odkazu) bydlel Beneš, když se vracel zpátky do Prahy a bylo to v té době, kdy se ten Košický vládní program podepisoval? Hele, já jsem ráda, žes to sem napsala, aspoň jsem si trochu rozšířila obzory.;-)
Dó sv. Alžbety, ten jsem nikdy nevynechala..a líbí se mi ta haluškáreń, taky bych si dala bryndzové…sakra proč u nás furt jen hranolky, gyros a párky v rohliku???? Tohle by se taky uživilo….
Uvařit halušky je stejně rychlé jako nudle s kečupem nebo chleba se salámem 😉 Bryndza se ( konečně ) koupit dá. Není třeba čekat, až postaví stánek 😀
No, ono to s těma haluškama zas tak lehké není. V Kolibě vyzkoušeli spoustu receptů, než se jim zadařil ten JEDEN, když se tam zastavíme, pročtu si důkladně jídelní lístek a nakonec skončím u nich.
No, já si je v hospodách a stáncích nedávám. Naučila jsem se je doma a vzhled těch „venku“ mě neláká 🙂
já to dělám Inko stejně 😀 mají je tam fakt dobré …(a kdyby se probrala Beda, tak je to ta Koliba, co ji má kousek od svého bydliště)
Ri, já si je doma občas pro sebe udělám, ale stánek nebo kamenný fast food, jsem s nimi ještě neviděla….a přitom to je tak jednoduché
V globusu, v tescu, na výstavišti v lysé, na vystavišti v letňanech… Hrůza pohledět. Můžu potom napsat jak na ně, ale večer z počítače, z mobilu ne
Na recept jsem zvědavá, zajímalo by mě, jestli se na nějakém shodnem, případně jaké recepty na halušky mají naše slovenské Zvířetnice.
Ano prosím, taky mě recept zajímá 🙂
Ještě by mě zajímala debata halušky versus strapačky, ale to už bych asi chtěla moc.;-)
Tipuju to jako u guláše a svíčkové – každá rodina má svůj recept, na který přísahá. No, uvidíme.
Asi jo, četla jsem kdysi nějaké diskuse – jedni tvrdili, že brambory patří do halušek, druzí do strapaček, vejce patří/nepatří do jedněch nebo druhých… Asi jediné, na čem se shodli, bylo to, že s brynzou jsou to halušky, se zelím strapačky.
Jojo, takových debat jsem taky pár zažila, proto jsem zvědavá, co nám k tomu děvčátka slovenská napíšou.
kolega z Blavy vzkazuje,že do halušek vejce nepatří, že musíte mít ten správnej typ brambor.. vejce se dává do chlupatejch knedlíků……
Dělám halušky takto:
Asi 4 větší syrové brambory nastrouhám na jemné nudličky, přidám 1 celé vejce, osolím a pak přidávám tolik polohrubé mouky, až je těsto dost husté že se udrží na vařečce. Do vroucí osolené vody pak z prkénka nožem házím halušky. Uvařené plavou nahoře.
Do mísy rozdrobím brynzu (hodně!) :o), na ni přijdou vařící nepropláchnuté! halušky a naposled hodně horké sádlo se škvarečkama-musí to zasyčet. Pak hned rozmíchat aby se brynza rozpustila.
Je to tedy kalorická bomba, ale jednou za čas….
Výbornou brynzu mají kupodivu v Tescu.
Jéééžiš já je snad hned zítra udělám.
Výborná je také pomazánka – brynza, cibule najemno, trochu másla, sladká paprika a opatrně sůl – rozmíchat.
A polévka. Uvařit nadrobno nakrájené brambory, přidat brynzu a trochu mléka. Nebo použít jen vodu, přidat brynzu a pak nastrouhané drobení (těsto jako na nudle).
Mňam! Ti by se mohlo zkusit :).
Když jsme vedli diskuzi s kolegy ze Slovenska, tak říkali, že nejlepší je udělat kynuté těsto, natáhnout na plech, na něj dát brynzu a na ni kolečka cibule a upéct. Kdo je maškrtný, má dát i kolečka klobásy. Je to prý na zakusování k polévce, ale samo o sobě moc dobré.
Demikát.
Není demikát spíš z haluškovice, tj. z vody po vaření halušek?
Měl by být, ale když ji zrovna nemáš, tak prostě z vody. Hlavní věc je ta bryndza. Receptů na ten jediný správný 😀 demikát bude asi zrovna tolik, jako na halušky.
No jo vlastně! Jak jsem mohla zapomenout!? Mamina ji vždy dělala z té vody z halušek.
(wasntme)
u nás v globusu je nedělaj….ty z výstavišť jsem nemyslela-dělaj jen se zelím a uzeným a to nejím v téhl ekombinaci…myslela jsem ty bryndzové….