Stojíme za dveřmi bytu, ještě doznívá hlasitý zvonek a mě napadne – kdypak se nám ta kočka asi ukáže? Přestože jsem to byla já, kdo na podzim organizoval její přesun od předešlé paničky k Martinovým rodičům, strávila jsem s ní vlastně sotva půl hodiny. A navíc jsem to byla já, kdo ji postrčil do přepravky, kde strávila v autě následujících sedm hodin cesty. Jestlipak bude ochotná se nechat třeba… pohladit?
Nemusela jsem si dělat starosti. Malá, šedá, velmi důstojná koč původním jménem Macík, dnes Sisinka, zjevně ignoruje všechna nepsaná pravidla, podle kterých jedná spousta jiných koček. Přijde nás uvítat až ke dveřím, přičemž nám rovnou cosi sděluje a nechá se pohladit dřív, než si stačím sundat boty. Skoro bych řekla, že nás pěkně uvedla do bytu, něco jako „Pojďte dál, sedněte si u nás, dáte si kafe a kdo mě bude hladit jako první?“
Sisi
Inu, hladila jsem, drbala pod bradičkou, hladila po tvářích (to má opravdu ráda), chovala na klíně, nosila v náručí a Sisinka si užila ode všeho. Když už se jí mazlení nelíbilo, dala to jemně najevo. Odkráčela jako carevna buď na některý z četných pelíšků, nebo šla svojí přítomností potěšit někoho jiného z rodiny.
Paní domu
Zprávy od její nové paničky se dají shrnout do stručného prohlášení: je to dokonalá kočka! Po bytě si poběhá, ale nic neshodí. Drápky si brousí na místě k tomu určeném. Je mazlivá, s lidmi si povídá (vrká:)), ale neječí na ně. Spí kdekoliv se jí zachce, ale své lidi taky nechá vyspat – tedy pokud hlad neútočí moc silně. Nebojí se návštěv, nebojí se nezvyklých zvuků, nebojí se psů (v původní rodině byli dva ridžbeci), se světem vychází výslovně v dobrém. Řekla bych, že jediné, čeho by se snad mohla bát, je ten hlad:))
To se nezlobí – jen hovoří!:))
Už když ji Martin přivezl, tak vypuštěna z přepravky po dlouhé cestě neznámým autem s neznámým člověkem prostě vyšla ven, opatrně prošla neznámé okolí, našla si záchůdek a řekla si o večeři. Prakticky k neuvěření:)) Prý to trvalo asi tři dny, než prozkoumala celý byt a byla to jediná doba, kdy skákala i nahoru na skříně, na linku a podobně. Také jednou vyšla z domovních dveří, ale rychle zjistila, že za nimi nic zajímavého není, tak už se k nim nežene.
Nahlas hovoří!:))
Vzpomínala jsem, jak obtížně jsem hledala vhodnou kočku a jsem moc vděčná Bedě, že mě nasměrovala na Sisinčinu bývalou paničku, která se kvůli stěhování do nájmu musela kočičky vzdát. A jsem ráda, že jsem ustála nepříliš vlídné komentáře od lidí, kterým se nelíbilo, že nechci slevit ze svých nároků na hledané zvíře (starší, dobře socializované, zdravé). Domnívali se, že první je zájem kočky, lidé se přizpůsobí. Někteří mi dokonce doporučili, že se mám radši snažit zachránit kočku z ulice – pro staré lidi, kteří kočku nikdy předtím neměli!
Sisinka úhledná
Naštěstí CD dobře věděla, co dělá a do naší rodiny se dostala tato distingovaná kočičí dáma. Její noví pánečci jí snášejí modré z nebe a ona jim to vrací s veškerou kočičí grácií. Jo, a aby to nevypadalo tak strašně neuvěřitelně, tak Sisinka je mlsná koč! Komunikovala tak dlouho, až se s jídelním servisem dostala tam, kam chtěla: výborné granulky kdykoliv k dispozici jsou samozřejmostí, ale nejlepší je prý syrové maso! Jemňoučké hovězí zajíst šťávou z vybrané kapsičky je dokonalé. Ok, kapsičku si můžete nechat, pokud tu bude to hovězí!:))
Sisinka hravá:))
A tak vám dnes představuju Sisinku a povídat si můžeme o občas nevyzpytatelných záměrech CD (pro zatím neznalé: označujeme tak Centrální Distribuci, která má za úkol přidělování zvířat k vhodným lidem:)) Aneb jak se říká, nedrážděte CD bosou nohou, protože nikdy nevíte, co má pro vás zrovna v záloze:))
Někoho si CD obzvlášť cení a posílá mu opakovaně do cesty opuštěné, péči potřebující tvory. To jsou lidé, kteří mají tam nahoře plno zlatých hvězdiček – za zlatá srdce a životy zachráněných. Máme jich tu mezi sebou hodně…:))
Ale v té tašce něco je!:))
Tady je Sisinčino
Macík, Sisinka je náááádherná. Už jen pohled na ni potěší srdce. Tak všem díky, co se podíleli na umístění té krasavice. Přeji krásné soužití. Taky mám koče od Dede a už drahnou dobu si u nás lebedí. 🙂
Dobrý den přeji všem. jestli se chcete dozvědět, jak byla kočička Macík objevena a zachráněna, podívejte se na tento odkaz. Tam je její příběh popsán.
http://www.kocky-online.cz/rate/?action=show&id=52701
Přeji všem a hlavně Sesince krásný večer.
Pavel
Děkuju moc za Macíkovu historii – koukám, že strategii „přišla jsem, prohlédla si to a zůstávám“ má zmáknutou.))
Dede, taky jsem si to znovu přečetla – a přesně tohle mě napadlo taky… akorát že tehdy si pak ještě „šoupla“ týdenní nepřítomnost, uffffff no to tady naštěstí nehrozí
Když se uměla vrátit do domu, kde byla jen chvilku, tak rozhodně není hloupá 🙂
Dede, Sisinka je překrásná! Ty její bílé ponožky a bryndáček jí náramně sluší. Tvoji „šťastnou ruku“ ve výběru (vzhledu i charakteru) vám všem přeji. Námitky proč sis nevybrala kočku v útulku nechápu! Kde by jinak tahle kočička skončila ? V lepším případě by se nakonec smiloval někdo z rodiny (jestli nějaká byla), v horším by skončila opuštěná, vyhozená (při troše štěstí v útulku). A takhle společenská číča by to „na ulici“ rozhodně neměla snadné. Že i po stresu převozu s neznámým člověkem do neznáma zůstala Sisinka kliďas a milá – tak to samo o sobě vypovídá v jakém prostředí vyrůstala, jak o ní bylo pečováno. Takže jsi Dede udělala radost nejen Martinovým rodičům ale myslím, že především Sisinčině bývalé paničce. Vždyť jí to muselo rvát srdce být nucena vzdát se takhle krásné a milé kočičky, kterou roky milovala a ona jistě ji! Já bych si nikdy nepřála dostat se do takové situace ! Vědomí, že neskončí vyhozená, ale v rodině kde bude nadále rozmazlovaná, to musela být pro tu paní ta nejlepší zpráva, co si v danné situaci mohla přát. Takže díky Bedě, že to zařídila. Ví ta paní o tom, jak se Sisince daří?
Náš Bobík je to nejpotrhlejší kotě, co jsme kdy měli, ke zklidnění má tedy hóódně daleko. Nevím, zda tím, že je to kocourek (náš první), jeho rasou, nebo je to prostě nezastavitelný živel. A když ho vidím metelit domem tam a zpět (jak Matyldina Adélka) chápu, žes uvažovala o starší kočičce. Pravda, člověk se té jeho radosti ze života nemůže nabažit a kotě brzy vyroste. ALE než vyroste, může to pro nezkušené, navíc starší majitele být pěkný záhul. Bobík také vrká! Vrkal už jako maličký, ale hlavně když potřeboval na záchod. To byl jako malé dítě, které hlásí „ci čůrááát“. Teď vrká skoro furt, opravdu jako hrdlička, je to roztomilé. Když ho volám, už z dálky slyším vrkání „už důůů“, než se sám objeví.
Maričko, celé se to tvoje povídání četlo moc pěkně, ale tohle „Když ho volám, už z dálky slyším vrkání „už důůů“, než se sám objeví.“ je prostě boží 😀
Čertík občas také lítá po bytě jak pominutý. Prostě ho popadne rapl a už jezdí jak robotický vysavač, ale mnohem rychleji. Pak se zarazí u misky s jídlem, ochutná nadílku, přijde, řekne vrk vrk a hup na klín. Nebo taky Mňáááu eeE, tohle už nechci, naservíruj mi něco jiného.
Sisinka je překrásná madam a šéfová domácnosti a ta její povaha, jak o ní píšeš, je prostě skvělá! Má se jak v ráji, to je jasně vidět. Páníčci jí zjevně dělají pomyšlení, ona si to užívá a svou skvělou přítomností naopak obšťastňuje své páníčky. Ideální situace, tak ať jim to dlooouho vydrží!
Tapuz, taky klepu na dřevo kdykoliv pomyslím, jak snadno to všechno mohlo nedopadnout 🙂
Hezká košššška. Sedí na židli a dělá bábovku 😀
To u nás nejlíp umí Lukrécie, zvlášť, když jí fouká do kožichu; )
„dělá bábovku“ – jo to je přesné 😀
Kdy ukážeš někde svoje kočky? Lukrécie se mi vždycky moc líbila 🙂
pro Lukrécii mám taky slabost – a to na dlouhosrsté nijak netrpím
Dede, to je ale překrásná kočička! Mně se obecně britky líbí, jejich kulaté tvářičky a festovní tělo, ale Sisince navíc ohromně sluší i bílá náprsenka a ponožky. Je tak elegantní! (inlove) Vůbec mě nepřekvapuje, že je klidná a důstojná, s tímhle vzhledem. 🙂 A že je i vstřícná k lidem, nebojí se, to je bonus navíc. Je dobře, Dede, že ses nedala a trvala na svých představách, takže ti pak CD via Beda nabídla tu správnou koč. A spokojenost zavládla na všech frontách. 🙂
Díky, milá Hančo! 🙂
No to je krásný žvížátko, taková festovní kočička a áno, nepochybně velmi důstojná koč! CD opravdu VŽDY ví, co činí. A Dede zas ví, co přesně bylo třeba. 🙂
Festovní… to je správné slovo:)) A je i velmi milá 🙂
no vida, tak z Macíka je Sisinka – no, vysvětlím proč Macík, ona totiž přišla jako KOCOUREK Macík, až jednou podobně Anešek povila nikoli teda bílé krtky, ale čtyři koťátka, z toho dvě mouratá a dvě jako přes kopírák s maminkou, šedivá (modrá?) s bílýma ponožkama (h) (h) (h)
Macík (mně ta Sisinka zatím moc nejde z kláves) je sice britkoidní, možná tam i nějaký předek bude, ale přišla do depozita jako klasická venkovní toulavá koč… později si ji vyhlédli Rů s Jirkou, že jí bude v menším kolektivu lépe – no a když po jejich rozchodu řešila Rů co se zvířaty, protože šla do nájmu kde je mít nesměla, rozhodili jsme všichni sítě po facebooku, protože jsem všechny kočky i kocoury od nich znala a nové láskyplné domovy jsem jim moc přála – no a drápkem se chytla právě Dede a záhy už byla noha v nohávě 8)
byla jsem zvědavá, jak 1. nové posluhy zvládnou se sžít s kočičkou když byli zvyklí na pejska, ale to zdá se klaplo dobře, ona kočka je na péči jednodušší už tím, že se nemusí několikrát denně venčit, a 2. jak Macík zvládne být bytová kočka, když byla celý život zvyklá mít přístup ven, ale to se zdá že klaplo skvěle – takže celkově je to výborné (inlove)
jsem moc ráda, že Macík je milovaná, záleželo mi na ní – povahu má opravdu úžasnou, je to mazlivá kočička vstřícná k lidem, a to bylo asi v tomto případě důležité… Dede, jasně že syrové maso je nejlepší!!!!! i když já tedy krmím drůbežím, ale co si budeme říkat, hovězí je jiný level… a kromě vynikající povahy je taky moc moc krásná, děkuji za všechny ty fotky!!!!!!!!! (h) (h) (h)
Ty jsi, Bedo, jak patrno velmi zdatná navigátorka CD. 😀
A Anešek zdraví Macíka, éééh Sisinku.
Bedo, když sluníčko zešikma svítí Sisince na hlavu, tak se objeví náznak mourování 🙂 na okamžik, ale je tom. Dokonce i na těle se dá vytušit. 🙂
aha, no vidiš, dokonce je to mourinka – docela dost i vyloženě ČERNÝCH koček je vkastně morovatých… ostatně i sám černý panther je mourek
to já z notesu, pc je na výměně harddisku a ono mě to tady ještě nezna
Tušila jsem, že jsi to ty 🙂
hihi, a to jsem tam nenasázela patnáct vykřičníků D
Ta je opravdu krásná!!
Mě CD pošle vždycky takové zašlé ošklivečky. Nemohu si tedy stěžovat, že jsem od nich přehlížena. Tak fantazíruji, že když nastěhovaný kocour přeběhne Duhový most, začne být nahoře živo. ‘Kdo má číslo 151? Dagaliveien je volná, tak jak jsme se to učili?! Vlézt do otevřených dveří, že pěkně pozdravujem a už nevylézt!’
A takhle člověk, který nikdy nebyl kočičí, přijde ke kočce. A pes a MLP se s tím holt musí smířit.
Jano, neviděla jsem u tebe ošklivou kočku (wasntme) myslím, že se CD jen snaží tříbit tvůj vkus! 😀
Ale dyť já vím http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/01.gif ! Taky jsem nepsala ošklivé, ale vstupní variantu – ošklivečky. Oni potom pod mým přísným dohledem zkrásní http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/66.gif !
A jsem zvědavá, jestli se tyhle dlouhé nesrozumitelnosti promění ve smajlíky
Hm, neproměnily.
Musejí se vypisovat – když najedeš myší na smajlíka, tak on ti řekne, co máš napsat 🙂
Ty máš potíž v tom, že tvůj Batul (viděla jsem fotky) byl tak neuvěřitelně krásnej kocour, že ti ostatní prostě mají co dohánět 🙂
Nojo, jsem na iPadu, myš nemám. Jenom kocoura 🙂 .
Tak leda by to nadrápal on! 😀
Blbost – neviděla jsem ošklivou kočku, může být nemocná, trojnohá nebo holá (rofl) , vždy má v sobě jistou eleganci.
Zjistila jsem, že v jisté fázi společného života psi i MLP prostě rezignují … konec konců, nažrat jim vždycky dám 😉 , tak jim nestojí za to se dohadovat kvůli tomu, co s náma ještě sdílí domov
Ygo! (rofl) (rofl)
„dám jim nažrat“ – Ygooooo 😀 😀 😀
Ježíši, YGO, smíchem jsem se zakuckala!
JanoBa, takhle nějak to s kočičkami funguje u mne. CD mi vždy doplní kočku, která odejde za Duhový most, co nejrychleji další venkovkou. Prostě tam, kudy chodím nejčastěji, se objeví kočka nebo kocour,přesto že tam dřív vůbec nebyla.Zvířátko mi začne dávat najevo, že by se k nám rádo nastěhovalo.Přece nemohu odmítnout. Zatím CD udržuje přijatelný počet tří.
Dede, tentokrát CD v převleku Bedy, se trefila přesně. Nevím, co by si Martinova maminka počala s problematickým zvířátkem, když se stará o velmi nemocného tatínka. Bylo to správné rozhodnutí. Sssi pomáhá mamince a mamina pomohla Sissy. Sissinka je krásná kočka a jistě i velmi dobře socializovaná s výbornou povahou. Tak nezbývává než přát všem zůčastněným, aby to vše, dlouho vydrželo!
Máš pravdu Alex, Sisinka léčí 🙂
Kočky se rozkoukaly velmi rychle, na lepší se zvyká dobře! Mohou si zalézt když nechtějí společnost. Naopak když mají honivou, tak vlají prostorem. Oken se širokými parapety spousta a jak to na těch hladkých podlahách pěkně klouže!!!! Koberce budou až koncem března v rámci konečné fáze stěhování. Něco napíšeme a dodáme k tomu pár foteček.
To patří pod komentář Dede úplně dolů, nějak se nepovedlo!
Aa kde si? Franta b
Karolíno, je fajn, že si takhle zvykly, jistě i proto, že už mají svoji paničku u sebe. Doufám, že se paničce daří dobře!
Napiš a nafoť! Už se těším(e).
Karolíno, už se těším na fotky a článek o tvých kočičkách. Cítíš se lépe? Držím palce, ať se ti daří.
Staré dobré „Cítím se blbě, ale dobře to snáším“!
Ne, nechci se rouhat, je to lepší, ale ještě to potrvá hodně dlouho.
Karolínko, přeji ti hodně síly k uzdravení.
Aa kde si? Franta b
Milá Dede – tak za prvé, Sisinka je překrásná kočka. Za druhé má príma povahu. Za třetí – dobře zaúřadovala CD a Beda, že tě nasměřovala právě na tuto kočičku.
A ty řeči? pche! Tak schválně, kdyby se nedostala k vám, kdyby si ji nikdo nevzal (protože se to nedělá!), kde by nakonec asi skončila – jo, v útulku. A to by pak už bylo košer, kdyby sis ji odtud vzala, že! Ale některým lidem to nevysvětlíš. Je hezké, zachránit kočku z ulice, ale musí to udělat ten, co si s ní i následně poradí – nebo nakonec jsou nešťatni oba – jak zachráněný, tak zachránce.
P.s. – taky mi uniká smysl obojku s rolničkou. :O
Právě že české útulky nechtěly Dede dát kočku, která odjede na Slovensko. Nikdo nechtěl pochopit, proč musí jet tak daleko a navrhovali jen to, aby se Dede postarala o nějakou slovenskou kočku z ulice. To v dané situaci nebylo možné.
Přesně. Jednu chvíli jsem už skřípala zubama a prohlašovala, že když nesmím dát kočce domov na Slovensku (s tím, že já jsem pojistka pro kočku, pokud by se něco stalo), tak prostě nějakou vymazlenou ušlechtilou koupím. Naštěstí tu byl facebook, Beda, panička v nouzi… a pro všechny to dopadlo dobře. 🙂
A ještě něco – Martinovi rodiče nebyli po smrti své pejsky ve stavu obíhat útulky (ani nemají auto) a řešit kočku. Navíc na rozdíl od nich já věděla přesně, co potřebují – i když nejsem znalec koček, pořád jim rozumím dost na to, abych to byla schopná zařídit. Věděla jsem, že i tak je to risk, ale byla jsem rozhodnutá to riziko snížit na minimum správným výběrem zvířete – i proto jsem trvala na svých požadavcích. Kočičí lidi to z nějakého důvodu popuzovalo. Jaksi jim nedošlo, že ne každý dokáže to, co oni – zachraňovat a náročně piplat zvíře zraněné na těle nebo na duši. Přesto i takoví lidé mají právo mít kočičího společníka, ne? 🙂
Dede, to máš stejné i se psy. Jsou lidi, kteří by si nevzali (nekoupili) štěně od chovatele, protože je tolik pejsků v útulcích… a oni nebudou podporovat množírny. A to svoje přesvědčení hodně hlasitě vykřikují do světa.
Já vím. Přitom dobří chovatelé udržují odkaz našich předků – vždyť co jiného je většina současných psích plemen? A oni, aby mohli svoji práci dělat (a je to práce pořádná, když se to dělá poctivě) potřebují „majitele“ – tedy lidi, kteří si koupí ušlechtilého psa, byť nemají zájem ho množit.
Tak to prostě je. Potíž je v tom, že útulky hojně „zásobují“ právě bezohlední množitelé – resp. jejich náhodná nebo i cílená produkce prodávaná za hubičku nebo dávaná zadarmo. Když započítáš množitele za peníze, tak docházíš k velmi neradostným výsledkům. Myslím, že zásada dávat z útulků jen kastrovaná zvířata je správná – je pravda, že odpovědné majitele to může popuzovat, ale co s tím, když neodpovědní vyprodukují další desítky chudáků, které nikdo nechce? Nebo chce jen lostomiloučké štěňátko a pak psa vyhodí? (Proč ne, když byl zadarmo, že?) Nebo ho uváže v lese s košíkem na hlavě. (devil) Bezohlední a bezcitní lidé ubližují všem. Ne, končím – nevyřeším to a vždycky se na tohle téma naštvu. Dnes to nemá být nasírací, dnes to má být o tom, jestli se u vás CD trefila nebo ne:))
Dede, množitelé fakt neberou zvířata z útulků, tedy jejich kastrací množitele nezastavíš. Ano, zabráníš tak zabřeznutí z blbosti, ale…
Barouš kastraci odnesl hodně, i zařekla jsem se, že mi kastrát nesmí přes práh. Draka inzerovali jako nekastrovaného, to že mu něco chybí jsem zjistila až když ho přivedli a to už zase… no prostě jsem ho vzala, vždyť je to dědeček na dožití (rofl) . Takže teď několikrát za vycházku řeším cizí psy, kteří jej v lepším případě jen vytrvale olizují, v horším znásilňují, nebo se vrhnou na Vaška jako na konkurenci. Báječné.
Petro, množitelé je z útulků neberou, ale v nich potom ti vyždímaní ubožáci končí, když je množitelé vyhodí. Nebo když jsou ta zvířata z množíren zachráněná. Nebo tam končí „levně“ koupená zvířata z množíren, která mají zdravotní nebo psychické problémy, které jejich majitel (který ušetřil) nechce řešit. Prostě množírny a útulky spolu ve svém rozměru souvisejí.
Pokud jde o kastrace, tak já si myslím, že fenky kastrovat a psy ne (z toho důvodu, o kterém mluvíš – tam, kde je většina psů kastrovaná nejsou psi obtěžovaní – viz v Anglii), ale útulky si to mohou řešit podle svého.
Jenže tím kastrováním útulkáčů prostě množírny nezastavíš. Ten směr je opačný a co s tím zvířetem útulek udělá je množiteli buřt. Reaguji na tvou větu „zásada dávat z útulků jen kastrovaná zvířata je správná“. Proč? (Já s touto větou zásadně nesouhlasím, považuji za rozumnější podepsat, že se zavazuji psa nepoužít k další produkci a při případném zabřeznutí vykastruji i s plody – pokud by tohle bylo vymahatelné, ušetřím tím spoustě zvířat řezání a přitom eliminuji velkou část „ona nám utekla“ štěňat)
Já vím, co myslíš, ale tady není vymahatelné nic.
Ivo, on je propastný rozdíl mezi chovatelem (tím mám na mysli skutečného slušného chovatele s řádným chovem zdravých zvířat v odpovídajících podmínkách) a množírnou. To nemůžeš směšovat. Předpokládám, že jsi o zvířecích množírnách slyšela nebo četla a viděla nějakou dokumentaci, případů je víc než dost. Nepodporovat množírny je naprosto správné. Utrpení zvířat v množírnách je bezbřehé a ještě se na tom někdo obohacuje.
Ale to je, myslím, na úplně jinou debatu, než o Sisince.
I já to mám nastavené následovně: buď ověřený chovatel a pes s PP nebo útulek a pes jakýkoli (v rámci mých možností). Nikdy, ale opravdu nikdy bych si nekoupila „čistokrevného psa bez PP po rodičích s PP“! A když vidím takový inzerát, chce se mi hodně sprostě řvát. Ale jak říkáš, to je na jinou debatu.
A mne má CD ráda, všechna moje zvířata byla a jsou přesně podle mého gusta (chuckle)
Já si kupuju psy „značkové“ a kočky beru z útulku. Zatím ke mně byla CD milostiva a darovala mi lepší kousky, i když u některých jsem si musela zvyknout na jejich špecifiká 🙂
No jo, já to mám do určité míry jednodušší, protože mám jen kočky a jejich adopce z útulku bývá možná trošku jednodušší, než to může být u psů. Aktuálně mám jednu z vesnického dvorku, jednu z ulice a dvě z útulku. Naštěstí jen z doslechu vím, že jednání s útulky je někdy problematické. Já jsem měla v obou případech štěstí. Vytipovala jsem si na internetu koč, napsala jsem do těch útulků, že bych měla zájem, co nabízím a co bych chtěla, a zda tomu vytipované zvířátko odpovídá, ještě jsme si i zatelefonovali, a v obou případech to klaplo. Kočičku mi pak dokonce přivezli z Hodonína do Prahy a kocourka, který byl v depozitu hned za Prahou, mi pán přivezl až domů 😀 . Ale věřím tomu, že to není vždycky tak přímočaré a jednoduché. Až to jednou bude aktuální (ani nechci pomyslet), vezmu si zase kočičku z útulku, to je bez debaty. Ale nemám naprosto nic proti „značkovým“ zvířatům od řádných chovatelů, to je OK. Zato množírny, na to nechci ani pomyslet, abych nemusela být sprostá.
Tapuz, myslím, že to Iva ví dobře, jen to pořádně nenapsala – sama má chovatelskou stanici (i když teď dlouho bez štěňat, pokud vím)
Jo, a štěňátka ještě dlouho nebudou, jestli vůbec ještě někdy.
Dede, opravdu je těžké získat důvěru zvířátka s poraněnou dušičkou, ať je to pes nebo kočka. Chce to hodně trpělivosti.
To mělo být pod Dede, nějak se to tu špatně zařadilo.
Páni, tak já nic k Sisince, ale o přístupu útulků.
Mladí manželé, od kterých jsem si kdysi vzala Damíška, co se narodil jejich špatně vykastrované kočičce, potkali na dovolené v Tatrách mladou fenku. Ta se k nim přidala a nehodlala je opustit. Vzali ji do chaty, kde bydleli (se svolením majitele ji tam někde ubytovali) a snažili se najít její pány. Pomáhal i hotelier, obvolával ostatní hotely a ubytovny. Manželé fenku u odvezli na veterinu, vet zjistil, že čerstvě rodila, ale i když se vrátili na místo, nic nenašli. Takže druhou polovinu dovolené obíhali úřady, aby si nalezenou fenku mohli odvézt domů. Asi po dvou letech v nějakých novinách četli článek z jednoho útulku na Slovensku, kde mimo jiné velmi orodovali za většího černého křížence, který už 4 roky čeká na domov. A tak se mladí s útulkem spojili a za 14 dní si pro psa jeli. V rúzných slovenských denících byl pak otištěn děkovný článek o české dvojici, která si z takové dálky neváhala dojet pro jednoho opuštěnce.
No, a další tůry už podnikali ve čtyřech. Vím to, protože jsme si dost psali, já referovala o Damíškovi a oni zas psali, jak to všechno u nich probíhá.
YGO máš pravdu.
My měli 2 kocourky z útulku, měli se u nás dobře a nelituju toho.
Bohužel Fousík doplatil na svůj předchozí bezdomovecký život a zemřel nám na selhání jater.
A nebyla to lehká smrt.
A my už pak neměli sílu zase vidět umírat kocoura.
Tak jsme si teď, i na radu naší paní veterinářky, vzali kotě. Z vesnice, ale opečovávané a socializované. A dobře jsme udělali. Daník je ze zdravého venkovského genofondu.
Teda DEDE Sisinka je krásná kočka.
Důstojná britská lady.
Je skvělé, že se tak dobře aklimatizovala.
Naše Hepinka byla také taková důstojná koč. Ale nebyla tak milá a povídavá. Před návštěvami se raději schovala.
Honásek a Fousík ti byli zvědaví, ale drželi zpočátku odstup.
A náš Daník je takové pometlo jako Adelínka Matyldy. Ti dva jsou jako přes kopírák nejen vzhledem.
Věříme,že Daníka nám přes CD poslali Hepinka, Honásek a Fousík.
Míšo, Daník bude nejspíš pěkné číslo a já myslím, že bys nám ho měla zase jednou ukázat! 🙂 Napiš a pošli pár fotek… (cat) (wave)
Napíšu DEDE, už mě to také napadlo.
Fajn, už se těším, až si to přečtu – a kouknu na fotky! 🙂
Míšo, určitě o Daníkovi napiš,kočičího čtení nemám nikdy dost.
Sisinka je viditelně urozená dáma, tam se to CD povedlo- umístila ji do bytu, aby se nemusela zatěžovat vnějším světem 🙂 Ty bílé znaky na šedé jsou třešinka na dortu 🙂 Pro starší lidi byla dobrá volba dospělá důstojná kočka, nedovedu si představit, že by vyfasovali něco jako pometlo Adelínu- tu ustojíme my, když nám při průletu pod stropem přistává na stolech a pak s rozběhem rozdává přízeň, ale nedokážu si to představit u osob s menším ostřehem- tady CD zapracovala fakt dobře.
Matyldo, mám na paměti historii svých koťat, a tvé kočky mě stále udržují v blahém vědomí toho, že koťata jsou úžasná, hlavně, když o jejich vyvádění především slyšíš – nebo si pohraješ a odejdeš domů:)))
Věděla jsem, že hledám klidné, nejlépe lenivé a mazlivé zvíře. I staří lidé (možná hlavně staří lidé) potřebují mazlivý kožíšek, ale už jaksi ne tu dynamiku rozverné šelmy:))
Macík-Sisinka, má hodně z britky, ty jsou vítací a důležitý a vypadá moc spokojeně…jen mi Dede vadí ta rolnička na krku-to musí dělat rámus,kdykoli se pohne…nebo to je jen dutý a je v tom lístek s adresou? Mě by z toho zvuku kleplo, mám rolničku u mobilu,protože mi ho Kačenka krade,tak abych to rozpoznala včas a když to cinká,tak sebou vždycky škubnu….
Jo, ta rolnička mne taky praštila do oka. Ostatně pokud je kočka bytová, nepotřebuje ani obojek (a venku je to sporné).
Číča je krásná, s úžasnou povahou.
Já nevím, proč ten oboječek má – asi pro krásu (neptala jsem se, radši:)) Rolnička skoro nezvoní, to už musí Sisi lítat bytem jako šus, aby jemňoučce zazvonila:)) Kočce zjevně nevadí, nesnaží si ho sundat, tak jsem to neřešila. 🙂
a ti oba psíci, nosili doma obojky?
Sharko, já bych to neudělala. Ale tohle vážně není moje věc k řešení. Kočka je pohodě, já do toho dloubat nebudu.
Pokud to moc necinká a obojek kočce nevadí, tak je to drobnost, přes kterou se mňaudáma jistě přenese 😉
Šárko, já psům obojky sundávám, ale tohle může mít každý nastavené jinak a spousta psů má obojek furt – u těch venkovních je to dokonce velmi rozumné. Vadí mi, když má zvíře na krku cinkátko – jasně že si zvykne, ale příjemné to není. Tady ta rolnička praštila do oka, ale pokud Dede říká, že prakticky necinká, tak není co řešit.
ale to ne, to jen, že pokud ano,že by to mohlo být i vysvětlení, proč ho má Sisinka…jsou tak zvyklí a přijde jim to normální, je to jejich první kočka..to není nic proti nim, mě nevadil obojek ,jen ta rolnička,ale když píšeš,že je tichá….
Je 🙂 (Kdyby nebyla, asi bych do toho dloubla:))
To nechápu. Nase zvířat vždycky nosila obojky. Kocky jen v létě proti klíšťatům, psi trvale, jako oblečení. Aby je bylo za co chytit, když je potřeba, tahat je za ucho se mi příčí. A obvykle maji na obojku něco co vydává zvuk. Rolničku, dvě známky , nijak je to neruší. A já vim kde jsou a nemusím se po každém kroku otáčet. Vždycky existuje nějaké zvukové pozadí a pokud zvíře neplaším nějakým nečekaným hlukem, třeba plnokrevnou reportáží z rockového koncertu, většina chlupatých mozků si se zvukem vlastní výstroje poradí.
Sisinka je překrásná koč, zvláštně vybarvená a opravdu ta důstojnost z ní čiší na dálku. Připomíná mí Lady. Ta také vykráčela z přenosky, všem dala velmi důstojně, ale velmi důrazně najevo, že „dobrá, kamarádit se jednou budeme, ale já rozhodnu, kdy vás nechám si ke mně přičuchnout“. A bylo. Všichni to respektovali a Lady měla klid. Po odstěhování do nového vyděšený Melíšek po otevření přenosky okamžitě zmizel kamsi mezi složený nábytek a Damián ho zbaběle následoval, naše důstojná Lady se opatrně prošla, očmuchala všechny otevřené místnosti a vrátila se do kuchyně, kde se chystaly mističky a voda. Seděla jsem na židličce vedle ledničky a jen funěla po tom maratonu, Lady si sedla přede mne a upřeně na mě zírala. Pak náhle mrskla kočkou, prolítla jak raketa z kuchyně dlouhou chodbou do posledního pokoje, tam oběhla složené krabice a tryskem pádila zpátky. Opět se usadila přede mně a pronesla hlasité „mňouk“. Bylo rozhodnuto – akceptuje nový domov a její nadšení z velkého prostoru bylo opravdu nepopsatelné. A je stále. Občas se prohání bytem a honí nalezenou kuličku nebo míček, případně mile prožene nějakého parťáka, většinou Melíška. Jediná Cecilka je poněkud zklamaná neb tu zatím nemá žádné výšky, např. jí chybí uzoučký rantl sprchového koutu nebo podobná lokalita. Ale to bude, jen co se uzdravím a jen co bude tepleji a budou moci lítat na lodžii, kde se pro ně chystá pěkná prolézačka. Tak ať se Ti, milá Sisinko, stále dobře daří.
Cecil je stromová kočka, potřebuje vysoký škrabadlo nebo náletovej strom, ořezanej a instalovanej někde u okna….aby na něm mohla sedět,ležet ,sledovat, aby na něj mohla lézt….pak bude naprosto spokojená…..
Karolínko, pořád držím palce, ať se dáš konečně do pořádku, ať si pořádně můžeš užívat nového domova a kočiček. (h)
Karolíno, moc se těším, až napíšeš o tom, jak tvoje kočky rozkoukaly a jak si užívají velkého prostoru. A jak si ho užíváš ty! (inlove)