Je to už hodně dlouho, kdy naše Terezka měla začít chodit ve Vancouveru do školy. Jako typičtí rodiče prvorozeného „testovacího“ dítěte jsme se snažili najít takovou školu, která by co nejvíce vyhovovala našim představám o vzdělání svých potomků. Poměrně rychle, ač oba nedotčeni francouzštinou, jsme se rozhodli pro French Immersion – státní školu s francouzským programem a nikdy tohoto rozhodnutí nelitovali.

Kanadské děti zahajují školní docházku nástupem do Kindergarten – předškoly, v tom kalendářním roce, v němž dovrší pět let. Kindergarten patří k prvnímu stupni základního vzdělání a maximální povolený počet žáků v Britské Kolumbii je 20, stejně jako v první třídě. Ve druhé a třetí se počet studentů zvyšuje na 22, od čtvrté třídy do dvanácté na 30 děti ve třídě. Malí školáci se učí formou hry – zpívají, kreslí, malují, modelují, nalepují, vystřihuji a cvičí. Velmi záleží na zájmech pedagoga, jakým způsobem vzdělávání těch nejmenších vede. Pokud je muzikální a hraje třeba na kytaru, v jeho třídě zpěv a muzika děti během dne často doprovází. Ten učitel, jehož koníčkem je výtvarné umění, ho do výuky hojně zahrnuje a naproti tomu žáci náruživého sportovce se v jeho hodinách často pohybují.

Budovy základních škol v Kanadě jsou převážně jednopatrové a většina tříd je vybavena dvojími dveřmi, jedny vedou do tříd z chodby budovy školy a druhé že třídy ven. K nim ty mladší děti ráno přivádějí rodiče a učitel je otvírá s prvním zazvoněním. Denní výuka na všech stupních základních a středních škol probíhá šest hodin, od devíti do tří. Roční počet vyučovacích hodin je přesně stanoven školním kalendářem v září, stejně tak všechny profesionální dny (jednou měsíčně se učitele účastní povinných konferenci), veškeré státní svátky, prázdniny – vánoční dva týdny, jarní taktéž a letní tradičně, červenec a srpen.

Škola

Vzhledem k tomu, že je třeba dodržovat povolený počet žáků ve třídě, setkáme se zde velice často s rozdělenými třídami. I ti nejmladší mohou být smíchaní s dětmi z první třídy. Žáci se umisťují do tříd v průběhu posledního profesionálního dne v červnu. Na umístění každého dítěte do třídy vyššího ročníku pracuje současný učitel s příštím, zástupce ředitele i ředitel školy. V potaz je nutné brát pohlaví dítěte, schopnosti a poruchy učení, jeho chování a požadavky rodičů. Cílem učitelů je sestavit třídy tak, aby byly vyrovnané nejen v počtu dívek a chlapců, ale i akademicky a společensky. Učitel musí být schopen učit oba ročníky najednou a zároveň u obou plnit předepsané osnovy. Podotýkám, že jsem měla tři děti běžně v rozdělených třídách, někdy ve třídě se staršími, jiný rok s mladšími spolužáky a žádné problémy tohle řešení nepřinášelo.

Školní den je rozdělen do bloku, přičemž ten první končí v půl jedenácté dopoledne, po něm následuje dvacetiminutová přestávka, kterou žáci tráví během příznivého počasí venku. Všechny školy mají k dispozici dětská hřiště s prolézačkami, hřiště s basketbalovými koši a velké travnaté plochy na hraní. Druhý blok konci v poledne a po pauze na oběd, který si děti přinesou z domova, si opět odcházejí hrát ven, pokud počasí dovolí. V opačném případě zůstávají ve třídách, hrají společenské hry, staví si z kostek, malují nebo si čtou. A v jednu hodinu začíná poslední dvouhodinový blok.

Prolézačky u tříd

Děti, které se učí ve francouzštině a ty, které v angličtině, navštěvují stejnou budovu a osnovy jednotlivých ročníku jsou stanoveny velice podobně. „Immerse“ se dá také přeložit jako hození do vody a tak se malí caparti první dny v Kindergarten asi cítí, neboť učitel na ne mluví od počátku francouzsky, jen v případě sdělení nutných zpráv, použije angličtinu. Ony odpovídají na otázky anglicky a s postupem času a nabýváním větší slovní zásoby, reagují francouzsky. Tady se objevil u naší Terezky problém, protože byla zvyklá s námi doma mluvit pouze česky a najednou na ni někdo mluvil zcela neznámou řeči a ona měla povoleno odpovídat na otázky v angličtině. Zpočátku žila v domnění, že všechny děti ve třídě už francouzsky umí a ona je jediný chudák, který tenhle jazyk nezná. Ale velice rychle se přes tuhle překážku přehoupla a ve škole si zvykla. Ve druhé a třetí třídě se musí děti při vyučování snažit vyjadřovat pouze ve francouzštině, učitele je podporují, chválí a slaví s nimi dosažené úspěchy.

Už v Kindergarten se začínají učit psát a v první třídě umí napsat francouzský krátké věty, v kterých se samozřejmě objevují chyby. Pedagog napíše správný výraz nad chybný, v dětském textu nepřeškrtává a na opravy používá tužku s modrou náplní. Jedním z cílů výuky je děti podporovat v tom, aby se nebály riskovat a ukázaly, co umí, bez zbytečného upozorňování na jejich chyby. Výuka není založena na soutěživosti a podpoře jen těch nejsilnějších jedinců, spíše na podpoře a rozvíjení talentu. Děti jsou vedeny k rozvoji kritického myšlení, nabývání sebevědomí a radosti z učení.

Třída

Žáci se na prvním stupni učí tematicky, téma se mění zhruba po měsíci. Jablka, dinosauři, dýně, farma, sněhuláci, vajíčka, kytky, motýli, ryby, ptáci, les, brouci, oceán, duhy, kameny, semena, zoo a stromy jsou příklady nejoblíbenějších námětů pro malé děti. Když např. probíhá na podzim „měsíc jablek“, třída je jejich obrázky hojně vyzdobená a děti se na nich učí barvy, počty, psaní, přírodopis a třeba i vaření. Paní učitelka si pozve maminky – dobrovolnice do školy, ty pomáhají dětem loupat a krájet jablka na koláče – apple pies. Syrové výrobky děti donesou do sborovny, vloží do trouby a učitelka pohlídá pečení během polední přestávky. Při takové aktivitě si děti opakují slovní zásobu, s kterou se setkávaly během minulého měsíce, naučí se mnoho nových výrazu a třeba i krájet nožem.

První čtyři roky školní docházky do French Immersion se školáci s angličtinou při výuce téměř nesetkají. Ředitel školy, v níž je francouzský program, musí ovládat oba jazyky. Stejně tak knihovník pracující ve školní knihovně, kam každá školní třída dochází pravidelně jednou za týden. Knihovník dětem přečte krátkou pohádku či povídku, podiskutuje s nimi o přečteném a poté si žáci mohou volně půjčit francouzskou knížku na dobu jednoho týdne. Pokud škola zaměstnává tělocvikáře bez znalosti francouzštiny, je čas při tělocviku jedinou dobou ve škole, kdy dostávají pokyny v angličtině.

Věda

S výukou anglického jazyka se děti z francouzského programu setkají poprvé ve 4. třídě, kdy nastupují na vyšší stupeň základního vzdělání. Tehdy se též poprvé seznámí se známkováním A – F (A 86 – 100%, B – 73 – 85%, C+ – 67 – 72%, C – 60 – 66%, C– – 50 –59%, F – 49 – 0%). Nikdy nejsou zkoušené na známky ústně, musí však před třídou často prezentovat ukázky svých prací a úkolů, ale vyvolávání k tabuli na zkoušení neznají. Datum písemného testu jim učitel hlásí dopředu, někdy dává neohlášenou pětiminutovku a práce hodnotí procentuálně. Opraveny test dětem kantor vrací tak, aby hodnocení nikdo ostatní že spolužáků neviděl a vysvědčení – třikrát do roka, žáci obdrží v obálkách a jsou instruováni učitelem otevřít je až společně s rodiči doma. Není běžné si mezi dospělými sdělovat, co měl náš Pepíček v pololetí za známky a rodiče vesměs své děti za školní pokroky a úspěchy pochválí a v klidu proberou případně nedostatky. Obecně se předpokládá, že se bude dítě během školního roku ve všech předmětech zlepšovat, což je nelehká úloha pro učitele, snažit se že všech sil, aby k pokroku došlo. Ředitel školy čte a podepisuje každé jednotlivé vysvědčení.

Kromě výuky angličtiny je součástí rozvrhu studentů ve škole s francouzským programem samozřejmě francouzština, hodnotí se jednotlivě čtení, psaní a mluvení. Sociální vědy jsou dalším předmětem a zahrnují v sobě disciplíny jako je zeměpis, historie a občanská nauka. Ve vědě, což je další předmět, se žáci učí biologii, chemii a fyziku. Hudební výchova, tělocvik a výtvarná výchova jsou též začleněny do osnov druhého stupně základního vzdělání.

Strategie psaní

Starší děti se hojně zapojují do sportovních akci organizovaných školou, na podzim se jedna o dálkový běh a na jaře o atletiku, v šesté a sedmé třídě si mohou přidat volejbal a basketbal. Trénují je učitelé – dobrovolníci, většinou ráno před začátkem vyučování a malí sportovci pak závodí a účastní se turnajů proti dalším základním školám že stejné oblasti. Od čtvrté třídy dostávají děti ve škole svoji „práci“, hlídají mladší děti během polední přestávky při obědě, mají na starosti třídění odpadů, dvojice děti že 6. a 7. třídy zastupují v kanceláří v poledne sekretářku školy, tři děti před devátou a po třetí hodině, oblečené do reflexních vést, pomáhají na silnici na přechodu pro chodce. Cílem každé školy je, aby se děti ve škole cítily dobře a chodily tam rády, proto studenti druhého stupně navštěvují jednou týdně první stupeň a čtou si s malými dětmi, pomáhají jim při výtvarných pracích, snaží se jim být inspirací a stát se jejich staršími kamarády.

Třídní schůzky probíhají koncem září, a to pouze formou pohovoru. Schůzka trvá přesně deset minut, během kterých se učitel zajímá o to, jakým způsobem se dítě učí, co ho zajímá a jak tráví volný čas, v jaké rodině vyrůstá, zda je dítě společenské. Během školního roku navštěvují rodiče učitele zejména před nebo po vyučování, aby prodiskutovali prospěch dítěte a případně větší problémy, menší řeší telefonem či emailem. Rodiče by měli samozřejmě že všech sil děti podporovat ve vzdělání, ale neměli by doma nahrazovat práci učitele. Děti dostávají domácí úkoly, aby si procvičily probranou látku a současné případně chyby v úlohách ukázaly učiteli na slabá místa a nutnost pomoci v dané oblasti.

Strom poezie

Naprosto nedílnou součástí základních škol ve Vancouveru jsou právě rodiče. Potkáte je běžné na chodbách školy, ve třídách i ve sborovně. Kazdy rodič se stává automaticky členem rodičovského sdružení při nástupu dítěte do Kindergarten a je zván jednou měsíčně na jednání. Sdružení má volenou komisi, které předsedá jeden z rodičů a komise se schází jedenkrát do měsíce za účasti ředitele nebo zástupce ředitele školy. Úkolem rodičovského sdružení je podporovat komunikaci mezi domovem a školou, vyzývat rodiče k účasti ve vzdělávacích aktivitách a posilovat úlohu rodin ve vzdělání. Dospělí přispívají k podpoře školy dle svých časových možnosti dobrovolnou činností od pomoci učitelkám ve třídách dětí z prvního stupně, dopravou na školní výlety a pomocí při dozoru, organizováním sportovních a kulturních akcí, přípravou teplých obědů, řízením dopravy v blízkosti školy, až přes prohlížení dětských vlasů k přispění prevence proti vším.

Základní vzdělání konci sedmou třídou a francouzský program se nabízí studentům i na středních školách. Mnoho žáků si pro osmou třídu volí klasický anglický program, ty naše pokračovaly ve francouzském. Jeho dovršením získávají mladí lidé dvojjazyčné středoškolské vzdělání, a to jim nabízí větší možnosti při hledání zaměstnání či dalším studiu. Simon Fraser University, jedna z místních univerzit, nabízí kromě výuky samotné francouzštiny i programy vedené pouze ve francouzštině. Francouzsky program se stal v posledních letech velice populárním a velkou zásluhu na tom má profesionální práce pedagogů, kteří své zaměstnání vykonávají s radostí, věnují mu spoustu času, energie a na vzdělání a spokojenosti dětí jim hodně záleží. Odměnou za každodenní práci jim je možnost ovlivnění dětských životů, příležitost inspirovat, šance probudit zájem o učení, a navíc být denně obklopen láskou a oslavovat spolu s dětmi jejich velké i menší úspěchy.

Další fotky najdete zde: http://caniva.rajce.idnes.cz/French_Immersion/

Dede: Děkuju Canivě za skvělý a vyčerpávající popis jednoho ze způsobů vzdělání v Kanadě. Uvedený systém se mi líbí, jen netuším, jak se dokáží plně zaměstnaní rodiče takto zapojovat do činností školy:)) Ptejte se na vše, co vás zajímá! Přiznám se, že by se mi moc líbilo, kdybych byla mohla chodit do nějaké podobné jazykové školy – můj celoživotní boj s angličtinou by pak nebyl žádným bojem:))