Nějak se mi dnes nenarodilo velké téma, ale spíš hrstka malých. Takže tu dnes máme Valentýna, Mezinárodní den darovaných knih a přidala bych k tomu i zamyšlení o gumách:))
Valentýn
To jsem včera mluvila s otcem svým rodným a on mi s potěšením sdělil, že je xenofob s velkým ks, páč nemá rád Valentýna. A Santa Clause. A dědu Mráze, dodal taky:)) Tak jsem se ho zeptala, proč se s nimi rozčiluje? Vždyť si je nemusí zvát domů!
Celé to bylo jen naše obvyklé hraní – taťka na mě většinou zkouší různá zakuklená prohlášení a čeká, jestli k nim najdu klíč – ať už jde o záležitosti zcela aktuální (No jo, když ty se nedíváš na televizi!) nebo osobně či obecně historické. Takže bych řekla, že v tom byl ve skutečnosti Valentýn vcelku nevinně:))
Stejně mě ale zarazilo, jak rádi se lidé vůči těmto „přivlečeným“ svátkům rozčilují. Ano, v obchodech z toho je čirý konzum, ale kdyby vy jste byli obchodníci, nevyužili byste všeho, co se nabízí, abyste si podpořili prodeje? Ten další tah je na nás, na zákaznících, jestli se necháme zblbnout nebo ne. 😛
A mě se třeba Valentýn líbí – vždyť láska má tolik podob, tak proč nevyužít nějakého data k tomu, abychom ji vyjádřili nějakým drobným skutkem nebo dárkem? Já vím, že tak můžeme činit bez ohledu na svátky a určitě to i (někdy) děláme, ale v tomhle ohledu klidně řeknu „jen houšť“. Jsou lidé, kteří dokážou udělat hezký svátek i z MDŽ, tak proč ne Valentýn?
Den darovaných knih
„Za vysvědčení knihu!“ jestlipak si pamatujete plakát z večerníčku Kluk z plakátu? Já ano a klidně bych dodala – na Vánoce knihu, k narozeninám knihu… Klidně! A taky to tak po mnoho let bylo. Dnes už jsem s darovanými knihami opatrnější – hlavně jako jejich příjemce!
Proč? Inu dřív jsem četla prakticky všechno, ten hlad byl obrovský. Kvalita i nekvalita (jak se jinak naučíme rozlišovat?:)), všechny žánry, všechno. Dnes, pokud mám dostat knihu, tak radši omezím žánry na populárně vědecké (ty můžu skoro všechny) a cestopisy (většinu). Pokud jde o beletrii, mnohem radši si vyberu sama.
Dávat knihy je také radost – vy si užijete v knihkupectví a někdo jiný si bude muset přidělat novou poličku. 😛 Moc hezké je dávat knížky dětem a lákat je do světa literatury. A vůbec nejhezčí je, když se vám to podaří:))
Zašitá guma
To je ale mezititulek, co? Zní to jako něco… no možná i neslušného, ale moje pohnutky k tomuto psaní jsou velice přízemní, leč chvílemi intenzivně prožívané:)) Patrně jsem si taky všimli, že ze světa moderního prádla a oblečení prakticky vymizely normální prádlové gumy volně natažené v tunýlku z látky. Gumy, které můžete snadno zkrátit, prodloužit nebo vyměnit.
Nevadí mi to u spodního prádla, které dnes mívá vlastně jen vytkaný pružný okraj – tam je to příjemné. Potíž je s oděvy, které nosíte častěji – hlavně s různými druhy tepláků a jiných gatí do gumy. Tím, že jsou gumy zašité do pásků, už nemůžete jednoduchým způsobem regulovat to, jak nositeli jeho gatě padnou. S délkou gumy nehnete ani jedním směrem, a pokud delším nošením guma zpuchří a přestane držet, můžete gatě vyhodit nebo přešít – a kdo by dnes přešíval staré tepláky, tříčtvrťáky nebo sukně?
Já si pamatuju, jak se mnou kdysi moje dětské kalhoty „rostly“: Nejdřív jsem si dělala na gumě zkracovací uzel (šiš, to vypadalo!:)), protože věci se kupovaly o kousek větší, aby vydržely. Pak se uzel povolil, a pokud to byly fakt kalhoty s výdrží, mohla se ještě později guma nastavit. A když je případně zdědil mladší sourozenec, guma se vyměnila za novou, kratší nebo zkrácenou a jelo se dál.
Tak mě napadá… že ony ty zašité gumy znamenají, že se s úpravou a delší životností těchto obyčejných kusů oděvu prostě nepočítá?
Dnes máme k hovoru plno témat! 🙂
Takže co si myslíte o valentinském svátku zamilovaných? Přidáte se s dárkem nebo drobnou oslavou, nebo to jde úplně mimo vás?
Dáváte darem knihy? Zjišťujete si konkrétní preference obdarovaných, nebo tak nějak střílíte od boku? Jak vybíráte knížky? A z druhé strany – trefují se vaši dárci častěji nebo méně často do vašich knižních chutí?
A nakonec – vnímáte „problém zašitých gum“? 😀
Přestože Americké obchody a kde kdo další Valentýna mohutně „nabízí“, s manželem ho neslavíme. Tedy ráno si řekneme „Happy Valentine“, ale tím to končí, dary se nekonají. Prvních pár let v manželství jsme myslím podlehli „nátlaku slavit“, ukázat, že se máme ráda. Manžel přinesl pugét, já mu většinou upekla jeho milovaný apple pie. Ale jak šly roky, přestali jsme „osalavovat“, nějak nám to přišlo zbytečné, vynucené. Ale samotnou oslavu neodsuzuji, hlavně (třeba čerstvě)zamilovaní mladí si ji mohou krásně užít.
Jo a všitá guma mě také štve a přesně jsi to Dede popsala! Jedinou výhodu vidím v tom, že se tahle prošitá gume nekroutí, jako se stávalo u té navlečené. Manžel měl s tímle problem u svých slipů v době, když měl pár kg navíc. Když si koupil velikost, která ho neškrtila, tak mu byly příliš volné v zadku a naopak. Tak to řešil tak, že si koupil padnoucí na zadek a gumu v pase prostě prostříhl. Jeden čas jsme krátce bydleli u tchánových. A když mě milovaná tchýně viděla, jak skládám prádlo ze sušičky navrhla, že ona ráda koupí choti sadu nových spoďárů, že ty jeho už vypadají hodně opotřebované, že se rozpadají v pase. Tak jsem jí vysvětlila proč a ujistila ji, že by stejně naložil s úplně novými 🙂 Teď je manžel tak štíhlý (podle mne by mohl přibrat), že stříhat gumu rozhodně nepotřebuje.
Nikdy jsme tento americký svátek neslavili, ostatně MDŽ taky ne, a proto mě dnes totálně zbořil mladší syn. Volal a na mé automatické otázky – coseděje, potřebuješněco – pravil – je Valentýna, taxem ti chtěl říct, že tě mám rád. Vyrazilo mi to dech, ale další má otázka byla – co jsi zas provedl? Hm, prej nic. 😀
No – to nebylo od tebe moc hezké. Jestli by nebylo lepší říct To jsem ráda, já tebe taky. Kdyby něco provedl, tak by ses to stejnak dozvěděla … 😉
Syn se jmenuje Jan a v rodině a blízkém okolí jest znám pod předzdívkou Calamity Johnny. Výše zmíněné otázky jsou léta běžnou součástí konverzace což nic nemění na tom, že je velmi milován a móóc dobře to ví. 🙂
No ale potom – víš, jak bys ho překvapila?!!! (rofl)
Calamity Johnny – taky mám jednoho takového 😉 , v dětství mu známý říkal soukromá vichřice.
Byla jsem ve městě v nejmenovaném marketu , co začíná na K a končí land a tam bylo květinářství v obležení mužů nakupovali krásné kytice i ty co nabízel market vevnitř a ve vozíku měli sekt, takže láska je láska! 🙂
My dnes taky budeme slavit! Kačenčino první narozeniny (inlove)
Sice je bude mít až v neděli, ale dnes se dokážeme všichni sejít (party) (f)
A to je ta nejlepší oslava Valentýna – Kačence přeji do dalších let pevný a jistý krok a hodně dobrých lidí kolem sebe (hug) (hug)
Jé, tak si oslavu všichni pořádně užijte! Kačence přejeme všechno nej nej nejlepší (f) !
Tak tohle je milá Dede, láska nejkrásnější! (h)
Ať Vám Kačenka všem dělá jen a jen radost!
Přeji hezkou oslavu a Kačence všechno nejlepší.Moje pravnučka Elenka oslavila první narozeniny v listopadu, druhá se narodí v červnu.
Kačence gratuluji a přeji krásnou oslavu. Nebyla by fotečka roční princezničky ?
Jenny, heeezkýýý!
Před asi hodinou mě velmi mile překvapil můj muž. Jsme generace starší, on ještě starší, takže nějakého Valentýna už neslavíme. Jenže! Přišla jsem zřízená z blátivého lesa a když jsem se zhroutila do křesla po té, co jsem osprchovala Ajvinku, tak jsem zaostřila na misku s mandlemi v hořké čokoládě! Tak těm nikdy neodolám. A můj muž pravil: „Tak když je dnes Valentýna, tak ti něco pustím!“ a jal se manipulovat se starým! kazeťákem. „Šmánkote co to bude za vykopávku?“, prošlo mi hlavou. A potom jsem jenom tiše poslouchala a málem brečela. Byla to nahrávka, kterou jsem mu před dva a čtyřiceti lety nahrála a poslala za ním jednou v zimě do školy v Rychnově, kam jezdil postgraduálně študovat něco o autech. To mi bylo bratru tak 26 let a byli jsme ještě svobodní. Co já mu tam všechno nablábolila! O tom jak se bojím, aby nehavaroval, jak se na něj těším, jak ho mám ráda, no a kdo ví co ještě (blush) . Napřed jsem nemohla poznat svůj hlas, zněl tak mladě a já mlela „z patra“, žádné odmlky (jak už dnes hledám slova, která se začínají pomalu vytrácet). Jak já byla užvaněná. Můj muž tvrdí, že to jsem stále 😛 . Ale potěšil mně chlapec, potěšil (inlove) .
Jéje Alex, až mi to dojalo.
To je krásné a velice, velice romantické … (inlove)
Alex! Úžasnééé! (h)
A kytky zdražily místy až o 700%!!! Takže o čem to je? O lásce, nebo o kšeftu? Když mám někoho rád, tak 365 dní v roce a ne jeden den. A obchodníci by byli nejraději, kdyby vánoce byly každý měsíc.
a nebo nevěděj co z prachama a podlehli marketingové strategii 😉
Zdravím z Prahy a děkuju za milé komentáře! Jsem ráda, že se nad těmi debilně prošitými gumami nerozčiluju sama 🙂
Hezký si užijte den lásky i knížek – ta kombinace nemá chybu (inlove)
Valentýn mi nijak nevadí, když ho někdo chce oslavit, nechť slaví! Říct někomu, že ho má člověk rád, na tom přece není nic špatného, to je hezké, ať je pátek nebo svátek. Ostatně mám pocit, že poslední dobou už ta kdysi šílená valentinská reklama dost polevila. Ani na MDŽ nemám žádné špatné vzpomínky. Nikdy jsem se nezlobila, když mi někdo dal kytku, ať doma nebo v práci, byť to byl třeba tak opovrhovaný karafiát, což je mimochodem květinka moc krásná.
S delší životností se dnes nepočítá nejen u oblečení, ale ani u drtivé většiny ostatních věcí, především různých přístrojů a zařízení. Výrobci a obchodníci si mastí kapsy a ekologie dostává na frak.
Karafiáty jsou vyšlechtěné hvozdíky. nejběžnější, hvozdík kartouzek, známý jako slzičky panny Marie, občas dokáže vykvést i o vánocích a nejvzácnější, hvozdík písečný český, roste v počtu několika kousků nad obcí Kleneč u Roudnice, kvete bíle a nikde jinde na světě se nevyskytuje.
S dovolením ocituji níže YGu“ Jaký si to uděláš,takový to máš“. Mně to napadlo taky. Jsem tolerantní ke všem svátkům, nijak mne Valentýn nepohoršuje a myslím, že je hezké něco malého, milého někomu dát z lásky i když to můžu udělat i napříč rokem.Komerce, ach ta komerce! Všichni chceme něco vydělat, tak proč jim nedat nějaký malý obolus utržit. 🙂 Jsme s MLP již v pokročilém věku ale stejně si půjdeme na něco dobrého k dnešnímu svátku.
Knihy si pořizuji celoročně a moc ráda dám na Vaše doporučení! Vnučka by nejraději zabarikádovala celý byt knihami, mladí jí pořídili malý vozíček,jak s ním jezdí důchodci na nákupy, tak ona ho má na knihy z knihovny.
Taky tam má domluvenou brigádu v prázdniny. Jsem tomu moc ráda!
Gumové guče pamatuji dobře a modré hadrové trenky s kapsičkou byla největší machrovina. Pak,později jsme kupovali chlapecké plavky a ty byly úžasné pro sport a vůbec dělaly krásná těla. 🙂 Akorát některé prodavačky nám, děvčatům je odmítaly prodat,fúrie jedny :-))
Asi takhle – Valentýna neřeším, knížky už nekupuju (chodím do knihovny) a zašité gumy mne taky se-štvou. A malá vzpomínka – všechny holky v tělocviku jsme měli pod tričky podivnou grčku – to tam byla zasukovaná guma od trének, čim víc ke konci školního roku, tím větší – protož jak tím potem styřávala, tak se musela furt přitahovat (rofl) .
Jo, onehdy jsme si vzpomněla na ty modré tělocvikové trenky pro holky- a nosily jsme je všechny a lítaly v nich venku a na táborech 🙂 Doba adidasek (často šitých doma, takové ty lemované vykrojené trenky) přišla až v mé pubertě 🙂
Já jsem za kytku k Valentýnu dostal od manželky vynadáno.(Ne za kytku, ale za důvod, proč jsem ji koupil). Takže zůstalo při prvním a posledním pokusu a příští rok jsem raději přinesl kus tlačenky a bez komentáře.
Valentýna ne! Nemám ráda, když mi někdo namlouvá, že mám slavit.
Knihy. Věčný problém kam s nimi, protože knihy se přece nevyhazují! Knihy dětem. Slýchávám, že děti teď moc nečtou. (Norsko?). Chci, aby holky četly. Maje bude deset let. K vánocům jsem jí koupila první díl Harryho Pottera. Líbí se jí, ale konstatovala, že je tlustý. Asi jen kvůli slíbené odměně od maminky když to přečte, je na straně 40. Druhý díl, který jsem jí chtěla dát teď v únoru k narozeninám, pozdržim asi do příštích vánoc. Nedám jí pokoj a teď tedy dostane dvě útlé knížky, jednu detektivku a jedno takové povídání o prvním polibku ve škole.
Proč o tom mluvím. Mám dojem, že v deseti letech jsem měla přečtenou skoro celou Gabru a Málinku a točila jsem to pořád dokola. Mýlím se? Maja chodí do Steiner školy, učí je tam vůbec číst? Je HP čtení pro holky?
Některé děti čtou a jiné ne. Kuba prakticky vyrostl na obrázkách s bublinama a Kačka četla denně. Dneska Kuba čte docela kvalitní knížky a je schopný mi vynadat, za to , co čtu já. Takže ono to třeba ještě přijde
Harry Potter je kniha pro holky, neteřky je přečetly a Kačka taky, byla to její první tlustá kniha 🙂 Problém je, že se snažíme dětem dát něco na čtení, co je podle nás dobré, ale oni to tak vidět nemusí. Kačce dlouho vydržely hubené knížky o holčičkách, Kubovi encyklopedie. Časem se i dyslektická Kačka dostala k tlustším knihám a Kuba objevil kouzlo beletrie, ale trvalo to…
Je pravda, že právě Harry Potter naučil Terku číst knihy (to bylo v době, kdy to byla horká novinka a ještě nebyl zfilmovaný)!
Jano,v deseti letech jsem měla přečtenou prakticky celou dětskou knihovnu, dokola jsem četla Čtyři z tanku a pes a kupodivu Neználka, protože jsem tu techniku Slunečního města milovala, knížky pro holky mne obloukem míjely a Jindru Hrnčíře (Harry Pottera) znám doposavad jen z filmového zpracování…asi ve 12 letech mne chytly verneovky a mayovky, po nich Foglarovky a historické romány o Přemyslovcích od Vaňkové, přelouskala jsem Gulikova Soudce Ti, četla jsem příběhy Holmese, Poirota,Marlowa a chandlerovky, pak nádherné příběhy foxteriérů od Zdeny Frýbové a všechny její knihy a sci-fi DUNA od Herberta..nyní válečná tématika, do toho historické příběhy a detektivky od Vondrušky a Češky. Doporučena mi byla Naďa Horáková a musím říct,že její Brněnské židovky,jsou super čtení. No a neustále se vracím ke Kájovi Maříkovi..u něj odpočívám,směju se a sním ….
Jano, také jsem přečetla v tomto věku celou Gabru a Málinku! A knížky už začínám probírat a jsem domluvená s knihovnou kam chodíme, že si některé zařadí a některé dají na rozebrání. Uff, takže nemusí letět od nás do kontejneru. Už jsme likvidovali s manželem dvě rozsáhlé knihovny po rodičích, takže vím co knihovny znamenají pro pozůstalé. Jo, a jsem ráda, že patřím do knižní generace, protože číst e-knihy na tabletu neprospívá už v tomto věku mému zraku. V nedalekém městečku je bezva knihovna, takže jezdíme s MLP si půjčovat a jsme věrnými návštěvníky.
u nás na základce v Polabinách,mají regály a tam děcka dávají knížky, co už nechtějí nebo je doma rodiče vyřadili a je tam slušná nabídka…a pořád se to obměňuje..už jsm epodobnej regál viděla i v zastávce autobusu a ve vestibulu u našeho doktora…
Můj starší syn Peta taky hodně četl a čte. V dětství přečetl celého Foglara a pak měl rád fantasy romány.
Ale mladší Pája dysortografik a těžký dyslektik prostě nečetl. Vyřešila jsem to tehdy tak, že dostával kazety do magnetofonu, kde byly namluvené knihy, někdy jako rozhlasová hra někdy tam jen četl nějaký herec. Takže z tohoto odposlechu znal hodně knížek.
Já četla od dětství, chodila do knihovny. A čtu před spaním dodnes. Teď zrovna od J.Š. Baara chodskou trilogii.
Harryho Pottera opravdu čtou i malé holky. 🙂 Naše Aňa viděla nejdřív film a pak teprve četla knížku, ve druhé třídě přečetla první 2 díly. Ale ji začalo čtení bavit hodně brzo. Jako jedny z prvních knížek četla sérii o své jmenovkyni Aničce (Anička v divadle, Anička na řece, atd.), to jsou jednoduché příběhy pro začínající čtenáře. Pak sérii o malém Poseroutkovi. Chodí si půjčovat knihy do knihovny a je pyšná, že má průkazku. 🙂 Ale každé dítě je jiné, pamatuji si, že starší syn zpočátku jen ležel v encyklopediích a trvalo mu, než se přeorientoval na dobrodružnou literaturu.
Jo a Harryho Pottera čtou dokonce i velký holky – ze zvědavosti jsem přečetla první 2 díly a docela jsem se u toho bavila. Ale pro seznámení mi to stačilo. 🙂
Já jsem je přečetla všechny- a první čtyři byly skvělý. Po Ohnivém poháru mě to už nebavilo, protože už šlo jen o Voldemorta a další příběh k tomu nebyl, navíc se Harry dostal do puberty a to jsem měla doma, natož o tom ještě číst 🙂 Já jsem dřív četla moc, ale teď s emi dobré knihy hledají těžko, navíc u všeho usínám 🙂
Já jsem neviděla ani všechny zfilmované díly, tady jsem skončila u trojky, spolu s našima holkama. Víc zatím neměly povoleno, do dalších dílů musejí dorůst – viz puberta (do té mají ještě doufám daleko 🙂 ) atd.
Usínám taky, proto večer většinou nečtu, maximálně noviny, u kterých zas tak nevadí, když skončím v polovině.
Svátky mne nezajímají, slavím ty na které jsem byla zvyklá od dětství. Ježíšek, Velikonoce se zajíci, (jak ráda jsem hledala velikonoční nadílku od tohodle potměšilého hlodavce. Dokázal je schovávat velmi dobře, ale můj tatínek se také dobře bavil, když jsem mudrovala, kde zajíc ty dobroty mohl nechat 🙂 ).
Ale dobře zašité a všité gumy mne rozčilují doběla (punch) . U tepláků situaci řeším tak, že po malém rozpárnutí na již všitou gumu, navleču ještě gumu prádlovou a nastavím její velikost podle sebe. Jinak to nejde, protože ty tkaničky, které tam jsou navlečené mne řežou, takže tkaničky letí ven a místo nich guma prádlová.
Horší je to u kalhotek. Ty gumičky mnohdy ozdobné, jakoby krajkové vyměnit nejdou a navíc se praním zkrepovatí a ztratí pružnost. A tím pádem musí letět pryč i větší zbytek kalhotek (envy) .
Já jsem zajícovu nadílku neznala, takže jsme dostali od mamky a babičky nějakého zajocha z čokolády a šmytec. A pamatuju, jak mě štvalo, když o šest let mladší brácha pořád tu čokinu dostával, zatímco mě bylo řečeno, že jsem velká holka a mám vajca rozdávat- to byla ale nespravedlnosti 🙂
Tak ja som vôbec Veľkú noc neznášala, celé roky. U nás sa totiž šibe a oblieva (žiadne jemnocitné hľadanie vajíčok) a kým som chodila do školy a bývala u našich, tak pre veľkú časť chlapov čo prišli, to bola len zámienka poriadne sa nasosať a beztrestne si udrieť. Aj v rodine sme mali zástupcov vyznávajúcich tento druh oslavy Veľkej noci. Keď som sa od našich odsťahovala a rodinní notorickí mlátiči vymreli alebo mi zmizli zo života, náramne sa mi uľavilo, že sa už s týmto otravovať nemusím. Odvtedy si Veľkú noc vychutnávam už len ako 4 dni voľna, kedy sa navštevujeme s rodinou, niečo upečieme a ideme na tradičný jarný výlet. (sun)
Tak tyhle svátky taky neslavím. Ovšem nejhorší bylo za socíku MDŽ. To nás z Kladna (kde bylo vhodných hospod jako máku) odvezli autobusem do jedné vzdálené vesnice do kulturáku. Dostaly jsme karafiát, utěrku, dva chlebíčky, dort a kafe. Byla i živá hudba (příšerný harmonikář) a došlo i na ptačí tanec, protože tam byli jen čtyři chlapi 😀
Když jsem měla štěstí, přijel pro mně manžel, když ne, musela jsem vydržet až do hořkého konce (a příjezdu autobusu). Od té doby mám silný odpor k podobným oslavám, ať už se slaví cokoliv. V rodině slavíme jen narozeniny a jmeniny – většinou kytkou (dobrým mokem) a knížkou, nebo drobnou blbůstkou. Já dostávám od synů i kytku k Svátku matek (f)
Jo mdž byla síla. Vždy jsem se snažila nějak nebýt v době, kdy vedení pzo chodilo po kancelářích vydat karafiát, hudlana a nějakou tu kravinu k tomu. Sežrali chlebíček a vymlaskli decku levného vína a v horním patře u dálnopisu už sotva mluvili nehledě na hrozící infarkt z přežrání.
No je vidět, že jaký si to uděláš, takový to máš. My mívali oslavy takové, jaké se nám líbili (pravda, byli jsme o třicet let mladší a krásnější) – například jedno eMDéŽet jsme měli objednanou Rotundu (na tu dobu echt vinárnu) od sedmi hodin večerních a do šesti večerních jsme ještě osekávali tihle na pracovišti (a dobrovolně – dost prací jsme si dělali svépomocí a bývala to děsná sranda – navíc jako mafie jsme se pomalu a tajně roztahovali prvním patrem přes tři baráky – jo, to byla doba!) No a zapařili jsme až do brzkých ranních hodin, někteří se ani nevraceli domů a šli jsme rovnou do zaměstnání (já byla svobodná, já mohla bez výčitek svědomí (rofl) ). Holt architekti tenkrát bývali bohémové a my ostatní jsme se s nima rádi vezli. A dárky jsme mívali moc hezké a vkusné.
Ježišmarjá, Lído, to musela být krása, ten kolektivní ptačí tanec :-)) !
No vždyť na to taky dodnes vzpomínám 😀
Lído, v Kladně jsem se narodila a teta (už není mezi námi), bydlela v domku u nádraží. Loni jsem se tam byla po dlouhé době podivat, dům je hodně zdevastovaný.
Valentýn je mi šumák. Ať si každý slaví co chce a podporuje komerci jak chce. Tam se ostatně posunuly vánoce i další svátky a tak pro mě ten půvab ztratily. Jdu si koupit kus skývy abych nevyhynula a protože je hezky prošmejdím si zase kousek okolí. Pěkně pomaličku, zatím jsem dost slabá.
Drž se Karolíno, odpočívej a vše pomalu.
Bude líp.
Pomalu, Karolíno, to zvládneš.
Karolínko – lítej pomalu a při zemi (chuckle) . Jinak stále držím palce a věřím, že bude líp a líp. (h)
Drž se Karolino!!! (h)
Díky všem za podporu. Doplazila jsem se domů strašně unavená i přesto že to nebyla žádná velká dálka ale mrzne tady a je to pěkný kopec. Ale prošla jsem se hezky a potřebovala jsem to jako sůl. Denně musím trochu trénovat.
Karolíno, s tím trénováním opatrně. Drž se a přeji ti, aby bylo brzy lépe.
Karolíno, ráda čtu, žes doma z nemocnice „zpět u svých kožíšků“ a moc držím palce a přeji, aby teď už bylo jen a jen dobře.
Valentína v podstate nevnímam. To ružičkové a srdiečkové pachtenie sa za ziskom v obchodoch bez ťažkostí prejdem mlčaním. Kedysi mi vadilo, že tento sviatok akoby upozaďuje a vytesňuje ľudí, ktorí nie sú zamilovaní a nemajú partnera ako nejakých vyvrheľov a nezaujímavý odpad, ale dnes (asi vekom) je mi už aj to ľahostajné. Audioknihy som zatiaľ pre seba neobjavila, dlho som sa držala papierových (ako malý Brick z Průměrňákových 😀 ). Dosť nedávno sa mi podarilo rozchodiť čítačku, ktorú som dostala v čase, keď bola mamina chorá a zabudla na ňu. Na to jej rozchodenie som mimochodom celkom hrdá, než som zistila, čo mám vlastne za model a aké nové verzie to chce nainštalovať, tak som to skoro vzdala. Tak tú si teraz celkom užívam. No a pokiaľ ide o zašité gumy, ktoré po pár praniach odídu na večnosť a vezmú so sebou celé gate (sukne nenosím), tak to je proste čistá lumpárna, ako píše Lenka S. Ale zisťujem, že napr. na niektorých pyžamách mi tá zašitá guma odišla zároveň s látkou gatí, ktorá sa okolo gumy a prípadne aj inde predrala do rozpadu, kvalitou si teda môžu ruky podať. Takže už neprešívam, vyhadzujem, ale štve ma to, pretože je to súčasť celkového trendu vyrábať hromady nekvalitných vecí na pár použití, ktorý nás núti dokola kupovať stále to isté a zavaľovať planétu odpadom…
Ty gumy prošité mě štvaly na pånských pyžamových kalhotách. Buď znamenalo jejich zpuchření vyhodit je na hadry i když jim jinak nic nebylo nebo tu gumu složitě párat a vytvořit tunýlek na novou. Nesnášela jsem to ale vyhodit je mi bylo taky líto.
Valentýna nemám ráda a MLP dobře ví, že přijít dnes s kytkou, hodila bych mu ji na hlavu. Ono kromě toho, že je to příšerná komerce, tak je to taky „kytku jsem koupil, odškrtnout políčko v kalendáři, další kytka bude k narozeninám“. To není kytka z lásky, to je kytka „protože se to tak dělá“.
Nezapomenu, jak jsme tohle probírali s dcerou MLP – „co máš proti valentýnu, dyť je to hezké, no kdys naposledy dostala kytku?“ „Včera.“ Ten pohled, který hodila po svém příteli, byl za tisíc slov.
Takže – já radši kytky z lásky, než k nějakému svátku.
My s manželem Valentýna slavíme.
Dáváme si papírové přáníčko a já manželovi sladkost. Já dostávám květinu a nějakou plyšovou maličkost. Sladké zakazuji mě dávat ( já bych ho žrala až bych plakala), ale nejde to, klouby váhou trpí.
Jde mi hlavně o to dotyčného překvapit nějakou delikatesou. Letos se mi to povedlo. Sehnala jsem v plechové dóze karamelky s příchutí Jack Daniels Honey
https://www.prozdraviaradost.cz/fotky14626/fotos/_vyr_5431jack_honey_plech.jpg
Co se týče knížek, pravidelně kupuji vnoučkovi knížku k Vánocům i k narozeninám. Dříve mu četla maminka, ale teď v první třídě už krásně čte. Kupuju mu edici z Albatrosu první čtení.
Zašité gumy jsou problém, ale je to tím, že se dnes vše vyrábí na jedno použití.
Valentýna slavíme trošku- já ráda dávám dárky a navíc to beru tok, že každá příležitost, ze které se dá dárek vytřískat, je dobrá 🙂 A já jsme ho stejně dostala v sobotu. Byli jsme na šermířské burze a kromě asi milionu věcí, co bych chtěla, mě uchvátil přívěšek na krk- labradorit omotaný cínovaným drakem. Kámen se tváří jako lesklý černý šutr, co v určitém světle z hloubky zeleně mrkne a zazáří. Tak ani k svátku nic nedostanu, ale toho draka mám!
Knížky si kupuju málokdy, knihovny přetékají, jako skoro u všech.
Všité gumy nesnáším. Hrozně mi vadily, když byla děcka malá a kupované oblečení mělo všitou gumu, která byla malá/velká. Obvykle jsme párala už nové kusy, kde jsme následně vytvářela tunýlek a navlíkala gumu novou. Nikdo jiný z rodiny na to nervy neměl, tak to skončilo u mě. Jestli jsem nebyla blbá…
Valentýna neslavíme, my vůbec slavíme minimálně. Ale loni, to jsme si ho oslavili. V poledne se mi udělalo v práci strašně zle a tak mne kolega vezl do špitálu. Po cestě jsme přibrali Bimba, takže ten chudák trávil se mnou až do večera všechna ta vyšetření a nekonečné čekání. K Valentýnu jsem dostala dosti mastný lístek z parkoviště v nemocnici.
Knihy už nemám kam dávat, takže většinou si půjčuji.
Vzhlede ke své postavě si kupuji to pohodlné ošacení a když se gumičky vyžvaní, což je brzy, vytvořím tunýlek a gumu do něj natáhnu. Záševky při své postavě už leta fakt neřeší. Lenka asi ještě není dostatečně hrošosloní
Valentýn mi nevadí. Přes veškerou snahu obchodníků no nějak nevnímám.
Audioknihy se špatně balí, takže jako dárky se moc nehodí, ale knihovna se nám utěšeně rozrůstá z jednoho čvonče na druhý.
A gumovou otázku jsem řešila nedávno nad hromádkou dětských punčocháčů. Když člověk není estét a přeskočí svislé šití vnější stranou, dá se pod nefungující všitou nebo vpletenou gumou protáhnout guma nová. A je to. Aspoň na chvíli 😉
Na niektorých nohaviciach sa nedá ani to, prešijú gumu aj s pásovkou cik-cak cez všetky vrstvy, gauneri…
Valentýna nemusím, ale miluju svátek sv.Patrika…zbižtňuju kaqmarády a kamarádky,co se mě zeptají,co chci v narozkám, svátku nebo tak a opravdu tu knihu koupí a darují….všívané gumy neřeším, do pásku udělám dirku,vsunu tam šńůrku a když gum apovolí,zavážu šňůrku, horší je,když guma zpuchří a začne lepit, to pak sbohem tepláčky…mimochodem, guma má poločas rozpadu čím dál kratší a tepláky už taky prt vydrží…. (chuckle)
PS: palačinkovej den jsem si včera užila, dala jsem si palačinku s jahodama a boruvkama ,troškou čokolády a šlehačkou, byla skvělá….kámoška si dala s banánen a karamelem a šlehačkou a taky si pomlaskávala…
Dede, tak tohle je zas výživné téma. Knížky jsem rodině i sobě zakázala kupovat.Dnes raději sáhnu po audioknížce.nějak se poslední dobou nedokážu soustředit na četbu prózy, románů apod.Většinou se stále musím vracet o několik stránek vpřed, aby mi události v paměti navázaly smysluplně.A ktěm několikrát prošitým gumám mám pouze jediné. je to na mrtvici tyhle prošité gumy vysvobozovat.Mám sic opravdu skvělý páráček a neméně skvělé klíšťky po své babičce, kterými jdou nítě dobře vytahovat. No, když jsem se vloni chystala do Poděbrad, musela jsem téměř všechny několikanásobně(i čtyřikrát) prošité gumy na dlouhých gatích vysvobodit,jelikož jsem měla veliké štěstí, že jsem kalhoty na svou slonohroší postavu sehnala dokonce u nás.nesnáším tohle prošívání gumy a vůbec nenávidít to, co se dneska vydává za pohodlný pas.není to vůbec vzhledné, jelikož takovéhle gumové pasy bez záševků nesedí, pásek se všelijak přetáčí a je to hrůza. Zejména žasnu, že se tahle lumpárna stále dělá i na jinak velice kvalitním materiálu. Když jsem si ještě hodně šila sama,vždy jsem šilá záševky a pas jsem pak všívala do látkového pásku. Vpředu bylo zapínání na zip a prostý knoflík.Takové gatě i sukně fakt seděly, netočily a nekroutily se a hlavně se tam daly krásně ušít stále potřebné kapsy. To prošívání pasu je opravdu jen pro vztek.Kalgoty se všlijak boulí v bocích a kapsy nemají žádné. nebyla jsem líná, takže pro vlastní pohodlí jsem si šila jak sukně, tzak i kalhoty s kapsami. a kypsy jsem si dokázala dotvořit i na střihu, kde žádné naznačeny nebyly. Kvůli tomu prošívání gum , nepředšívání horních konců oděvů před vsazením do pásku a gumovým pasům už dnes raději nekupuju ani u Petrklíče. jejich výrobky bohužel po stránce kvality šití stojí za enono. Kecy o náramném pohodlí mi připadají praštěné na to, za jaké ceny své výrobky prodávají. Napálila jsem se jednou, když jsem si u nich zakoupile bambusovou kalhotovou sukni. Jakmile jsem rozpárala to hnusné prošití v pase, abych na sukni udělala záševky a vsadila ji do normálního pásku, zjistila jsem, jaký šmejd jsewm zakoupila. nic nepředšité a švové přídavky zcela stejné jak u asijatů-tedy skoro nulové. na tro, jak se vytahují, že šijí dobře , je to bída s nouzí víckrát už nechci.
Prošitou gumu nechám být a zevnitř na povrch našiji prostě novou, samozřejmě ne po celé délce,ale s krátkými pauzami. Na trenky nebo bombarďáky to plně vyhoví.
O valentinském svátku si nemyslím nic, ale zato se mi moc líbí, že včera byl Palačinkový den (Pancake day) 🙂
Knihy darem dávám a většinou se trefím. Mně nikdo knihy nedává, protože všichni vědí, že si je kupuju sama.