Na hlavě mám silnější ze dvou čelovek, v ruce peroxid vodíku a čisté tampony, v srdci odhodlání. Vím, že tam někde je, jak je tedy možné, že ji nemůžu najít? Jestliže tlapka krvácela, musí tam být i rána. Proč ji tedy, sakra, nevidím?

Psí tlapka je úžasné zařízení – potvrdí deset psů z deseti:)) Pokud si však pejsek tlapku zraní, tak vám deset z deseti lidských ošetřovatelů potvrdí, že taková psí noha s tlapkou na konci má zatraceně nevhodný tvar – nic na ní pořádně nedrží! Tím myslím především různé obvazy. Ale obvazy jsou obvykle až druhý problém, který takový ošetřovatel musí řešit. Tím prvním je – možná pro někoho trochu překvapivě – ránu najít.

Jistě, takový rozříznutý polštářek nebo ulomený dráp najdete na první pohled, jenže tlapka se dá zranit mnoha záludnými způsoby, z nichž ty nejhorší jsou maličké trny, tvrdé a takřka neviditelné osiny a jak by potvrdila Alex, do polštářku psí tlapky se dá neznatelně zarazit i malý kamínek! Nebo – jako v Ariině případě – se někde na psím prstu skrývá řezná rána.

Velký blondýn s černou botou:))

Teď si možná klepete na čelo – jak můžu nevidět řeznou ránu? Inu, jsou psi a psi – a já mám ty dlouhosrsté. Viděli jste někdy zespoda dlouhosrstou psí tlapku?:)) Tak tam se opravdu může ztratit ledacos. A Ari se podařilo si udělat ránu opravdu zvláštní.

To jsme přijely na Zvičinu a já měla dojem, že jsem zaslechla Ari krátce po opuštění auta kvíknout, ale nevypadala, že by jí něco bylo, tak jsme šly dál. Najednou jsem si všimla, že za ní zůstává krvavá stopa (ačkoliv jí to zjevně vůbec nevadilo). Samozřejmě jsem hned nohu kontrolovala – a neviděla nic, jen změť mokrých chlupů, které má Ari jako každý bílý pes mezi prsty přirozeně načervenalé, vůbec, když jsou mokré.

Detail

Když jsme se vrátily k autu, opět jsem nohu kontrolovala – pes byl v autě výš, a tedy přístup k tlapce byl lepší. I ve špatném světle jsem měla dojem, že jsem mezi prsty zahlédla hlubokou ránu. Dobrá, doma to ošetřím. Doma jsem tlapu pečlivě umyla a pátrala. Nenašla jsem nic. To už bylo jako u blbých. Prolila jsem tedy meziprstí peroxidem, mázla framykoinem a doufala v to nejlepší.

V noci si Ari tlapku lízala, musela jsem ji stopnout. Ráno jsem neviděla nic a pes se choval, že mu nic není. Tak to šlo další dva dny. Občas byla Ari úplně v pohodě, občas tlapku lízala, sem tam ji nadlehčila. Teprve večer třetího dne od úrazu jsem na to přišla. Když jsem opět (!) zkoumala nohu, Ari se mi pohnula a já jí nechtě roztáhla prsty od sebe dost brutálním způsobem – a byla tam.

Klérka od Alex s „holínkou“ 1

Po straně prstu, shora dolů, byl skoro centimetrový řez, za kterým se otvírala rána jako kapsa. Jakmile jsem dala prsty trochu víc k sobě, rána zmizela. Dobrá, konečně vím, co léčím. Přidržela se vzorce „desinfekce a hojivá mast“ a dodala botičku, kterou jsem měla doma. A jak jsem byla vděčná, že je v Praze na veterině prodávali po dvou!

Léčba začala zabírat, ale je zjevné, že jak to přestane bolet, přestane být Ari (v botce) opatrná a obvykle si do toho zase šťouchne a začínáme… ne od začátku, ale hojení se tím zdržuje. Už proto, že tlapka nemůže být v botce pořád, aby se nezapařovala, takže doma chodí Ari bosa. Doufám, že to konečně ubojujeme, už to trvá osmý den. A tady udělám užitečnou odbočku:))

Klérka od Alex s „holínkou“ 2

Psí boty

Každý, kdo kdy zkoušel po domácku zavázat psí tlapu tak, aby obvaz i ochranná vrstva přežily i procházku venku, mi dá za pravdu, že to není vůbec jednoduché – z těch tlap prostě všechno strašně snadno padá! Když měl v Norsku Kazan období, kdy si dvakrát za sebou naštípnul a pak zlomil dráp, zkusila jsem všechno možné, včetně připevňování doma vyrobených botiček leukoplastí pěkně kolem dokola až na chlupy. Čeho se nezbavil sám, to na vycházce rozedral. A tak jsem se stala fandou kupovaných botiček – byť vám prodraží i jednoduché zranění, které jinak nepotřebuje zásah veterináře.

Ona se ta obvyklá drobná zranění na tlapkách většinou hojí dobře, ale za předpokladu, že jsou v suchu a dobře přikrytá. To znamená botičky. Když měly holky obě za sebou někdy před dvěma až třemi lety v Praze trable s packami, koupila jsem botičky na tamní veterině (ve Stodůlkách). Mohla jsem si tak exaktně ověřit, že Berry má opravdu tlapy určitě o číslo větší než Ari:)) Díky tomu, že jsem musela botky kupovat po dvou a vždy užila jen jednu (od každého čísla), zbyla mi botka na Ariino léčení (Berryinu použít nemůžu, protože jí padá).

Ariina botka po třech dnech nošení (XXL)

A to byla klika, protože jak se tyhle „zdravotní“ boty snadno trhají, tak jsem v úterý zjistila, že musím pro Ari sehnat botku novou. Byla jsem v Praze, tak jaký problém? Jenže v žádném ze zvířecích obchodů (a že jich na Lužinách a na Lukách je) botky nevedou. Takže veterina nebo internet. Měla jsem jet večer domů, tak jsem to odložila a koukla aspoň na internet. Tam neměli ani jednu ze značek, které jsem už používala, takže jsem si opravdu nebyla jistá, jakou bych měla vybrat velikost. Proto jsem šla ve středu k našemu veterináři a dobře jsem udělala, protože číslování bylo samozřejmě úplně jiné.

Ariina botka po 4 dnech nošení

Zatímco Berryina velebotka od výrobce „A“ je XXL, Ariina určitě o číslo menší je od jiného výrobce, řekněme „B“ taky XXL. Vhodná botka pro Ari od výrobce „C“ (koupeno na naší veterině) je velikost XL. Když jsem pátrala po botkách na Zoohitu (kde obvykle kupuju psí jídlo), tak mají botky pěkné a bytelnější, dokonce i se zveřejněnou tabulkou velikostí. Potíž je v tom, že po přeměření tlapek by byla jejich velikost XL jakž takž Ari (bez případného obvazu po botou), ale Berryina tlapa je už mimo jejich tabulku:)) Jinými slovy, pokud nemáte zkušenost s botkami od určitého výrobce, radši nakupujte přímo…

Všechny botky, které jsem používala (a koupila na veterině) byly vyrobeny z neoprénu s podrážkou z koženky. Všechny byly velmi pohodlné, měkké, šetrné k tlapkám, dobře držely a zhruba po třech dnech denního používání se začaly postupně trhat. Zatím jsem nezkusila boty s gumovou podrážkou, protože jsem se k nim nedostala – vítám zkušenosti ostatních:))

Ariina tlapka

PS: Jen poznámka na okraj – všimli jste si, že všichni psi nemají stejný tvar tlapek, jako mají třeba kočky? Buď je mají podlouhlé (vlčí), nebo kulaté. A kulaté tlapky mívají i trochu jinak postavené prsty, víc pokrčené, jakoby našlapovali víc shora. Moje holky mají (nepřekvapivě:)) tlapky vlčí, výrazně podlouhlé je měl třeba i pudlík Bertík – ten měl ty dva delší prsty málem chápavé:)) Zato bloodhoundi, které znám, mají tlapky velké, kulaté, s pokrčenými mocnými prsty. A tak se zvědavě ptám: jaké tlapky mají vaši psi?:))

A tak se dnes ptám a doufám v bohatou diskuzi na téma: jak léčit poranění na tlapkách? Jak poraněné tlapky účinně obvázat a chránit? Máte zkušenost s botičkami – a jakou? Ptám se zvědavě i kočičích lidí! Přiznám se, že jsem ráda, že jsem něco podobného nikdy nemusela řešit u kočky – jestli se psí tlapy špatně obvazují, co dělat s kočičími takřka gumovými tlapkami? Pojďme si poradit navzájem!:))