S podzimem jsem opět otevřela pravidelný provoz a hosté na sebe nenechali dlouho čekat. Je však vidět, že zima za moc nestojí – oproti loňsku je hostů míň co do počtu i druhů. Ano, mluvím o svém ptačím krmítku:))
Samo krmítko, tvořící restauraci Na Šeříku, dostalo loni pořádně zabrat při jedné z jarních větrných bouří, takže je kapku nakřivo. Je to kupovaný verk, který se moc spravovat nedá – to by se muselo vlastně postavit nové. Ptákům to ale nevadí. Krmítko už za ty roky získalo pěknou patinu a na šeříku je krásně schované.
Jsou tu všichni běžní hosté – sýkorky (není tu jen parukářka), zvonci, brhlíci, vrabci, pěnkavy, kosáci a občas zaskočí dlask. Oproti loňsku nedoletěli jíkavci (aspoň myslím:)), nechodí kamarád strakapoud ani hýl. Nově se objevila hrdlička, ale už tu dávno nebyla – buď změnila lokál, nebo to byla ona, koho ulovila místní poštolka nebo jiný dravec (ta pera, který zůstala nedaleko krmítka na to vypadala). Kočky tu neloví, díky psům je to jediná kočičí „no go“ zóna v širokém okolí:))
Baví mě jeden z našich kosáků, protože to vypadá, že si chodí hřát nohy na čerstvě nasypanou slunečnici. To je tak – všechny fotky ptáků jsou dělané přes trojité okno, a ještě musím být jak Apač na válečné stezce, protože naše zpěvné ptactvo je velice obezřetné. Někdy mám dojem, že zvlášť stehlíci střehnou na můj stín za oknem, protože ať vezmu do ruky foťák jakkoliv opatrně, tak ve dvou případech ze tří vyfotím jen frrr! Tedy nic nebo pár rozmazaných skvrn.
Zato tenhle kosák se mě nebojí (naši kosáci bývají dost natvrdlí – že by to bylo tím nedostatkem koček?:)) a naopak střehne, kdy přijdu nasypat čerstvou slunečnici. Uchovávám semínka v kuchyni, takže když jsou čerstvě nasypaná, jsou vždy teplejší než okolní terén. No a jak zajdu zpátky do domu, už je v krmítku kosák. Nezobe, jen tam dřepí. Jak říkám, chodí si tam hřát nohy:))
Jinak fotky jsou časosběrný dokument za leden – je vidět, jak se u nás pořád střídá sníh s oblevou. Na focení mám sníh radši, díky němu jsou ptáci na fotkách lépe vidět:))
A tak se dnes ptám – co vaše krmítka a jejich hosté? Také je u vás znát, že je mírná zima? Co sypete? Máte mezi ptáky své osobní oblíbence? Jak moc jsou „vaši“ ptáci plašší? Pojďme si povídat o tom, jaké uspokojení člověku přináší, když může dát té pernaté havěti nažrat:))
Máš nádherně vyfocenou tu ptačí havěť. U nás tak barevno není, Když přiletí tak to jsou převážně sýkorky -různé- a brhlíci, kosák hoduje v kompostéru, kam se vyhazují zbytky zeleniny a špatná jablka. Tady měli dlouho hody protože v okolí jsou plantáže rakytníku a dlouho nebyl sklizený.
Dede, krásné fotky ptíc!
Krmila jsem jen když byl sníh, teď je nechci venku na oplocence přikrmovat,oni potom zleniví a druhák , na dědině sype téměř každý a jakmile se objeví od sousedky naproti ořechy, tak mám po sýkorkách. 🙂
Pekne ptaci fotky, Dede. Ja se priznam, ze nekrmim, protoze do krmitek se tu lehce dostanou krysy a vzhledem k tomu, ze se nam i pred nekolika lety nastehovaly do domu, tak se bojim. Sousedi krmi kolibriky, litaji na kolem oken a v lete se jim libil muj okrasny tabak. Stejne jako u Maricky se tu hojne vyskytuji sojky chocholate (modre).
Canivo, kdyby mi hrozila invaze krys, tak si to taky rozmyslím! Ale mám dojem, že jsi říkala, že tam u vás nijak tvrdé zimy nejsou… 🙂
Dede, tak rozmanité osazenstvo krmítka ti závidím 🙂 Já tu mám teď v zimních měsících hlavně vrabce (ale jsem ráda, že je jich zase hodně), modré sojky, mockingbirds, kardinály(no jeden pár), střízlíky a hrdličky. Teď,co už se vrátili vlhovci, tak se cpou i oni. Protože krmím (no spíše přikrmuji) celoročně, tak se pak přidají další, ti stěhovaví. Občas se tu „cestou na sever“ zastaví na pár dnů sýkorky, ale nikdy nezůstanou hnízdit. Vrabci a hrdličky jsou vlastně jediní, kteří jedí „zrní“, ostatní dávají přednost slunečnicím, takže kupuji směs, do které ještě namíchám extra slunečnice (a pár hromádek jich nasypu na zem pro veverky). Když sáhnutím prstem do žlábku krmítka zjistím, že je prázdné, tak ho vysadím z tyče. Spolu s ním velké síťové plato na kterém krmítko je, aby co nejméně padalo na zem. A před dosypáním vyčistím. Je to nutné, protože směs bývá dost „zaprášená“ (asi jak se zrní už při sáčkování drozdrolí, nevím). A jak prší, tak se často udělá v tom žlábku kecanec a ostatní zrní nemůže propadávat. Sice do toho žlábku jen tak tak dosáhnu a po dešti ho bez sundání krmítka prošťouchnu, před novým plněním raději celé vyčistím. A hlavně vrabci a hrdiličky mě z okolních keřů pozorují a sotva krmítko zase „napíchnu“ na tyč a odejdu, už se slétají. Na krmítko vidím z okna kuchyně, takže je mohu sledovat celý den. Ještě lépe je vidět z okna naší ložnice, kde ptáky zase sledují kočky
Maričko, na tvoje krmítko si pamatuju z tvých fotek! 🙂 Nejvíc se mi líbí, jak dbáš, aby se všichni v míru najedli a neposloužili jako chody kočičí hostiny:))
Do krmítka dosypávám každý den směs semínek a obilovin, občas přisypu ovesné vločky. Myslím, že nejvíc chutná černá slunečnice, ta nikdy nezbyde. Zato mák, nemletý, pro ptactvo specielně koupený, si prý můžu sežrat sama! Vždycky nasypu i hrst pod krmítko, pro ptáky, co raději zobou ze země. A když tu byl sníh, zavedla jsem bistro pro kosáky na verandě. Jedna paní kosová si už tak zvykla, že jí naprosto nevadí, když vyjdu ven – krmí se vesele dál. 🙂 Jen když chce ven pes, koukám nejdřív, kde jsou kosové – Denis totiž ptáky na naší verandě nesnáší.
Nedávno jsem četla, že by se krmítko mělo pravidelně čistit, dokonce snad dezinfekcí. Zajímalo by mě, jestli to někdo děláte?
Nedělám… maximálně ho na jaře umeju. Čím by se to mělo desinfikovat?
Prý třeba octem z rozprašovače. Taky to nedělám. Ještě jsem zapomněla napsat, že stehlíci jsou úžasní: 🙂
Díky! za ocet i pochvalu:))
OT – jsem prakticky hrdinka! Vykoupala jsem a nakondicionérovala Berulína v zimním kožichu! (whew) Už to dlouho potřebovala, takže když se v dnešním deštíčku a bahně zmazala jak čuně, sebrala jsem odvahu a místo prostého opláchnutí bahna jsem ji důkladně vykoupala. Našamponovala kožich, použila rozčesávací psí kondicionér, vytřela ji, vyfénovala z nejhoršího, odchlupila a umyla celou koupelnu i sebe. Uf! Ale zvítězila jsem! 😀
Jo a pořád se mnou mluví! 😀 (prý všechno lepší než česání:))
Já prala Ernesta v pondělí, když bylo tak krásně – on totiž se nenechá vytřít (není totiž ryba (rofl) ), jen na dvoře mu hodím staré flanelové povlečení a na tom se válí a zbavuje se vody v kožuchu – zbytek roznosí po domě. Myslím, že momentálně má kožuch stejné kvality a hustoty jako Berroušek, akorát že je ho menší kousek. A včera Jeník hudral, že už zas smrdí bahnem (bodejť, včera už byly zase kaluže)…
😀
My jsme skoro v lese a na krmítku letos moc nic. Z kraje zimy jsem zkrmila asi 4 kg slunečnice během týdne a teď už létají málokdy. Zato jsem pozorovala skorce jak sbírá mech na hnízdo. Datlíci si vyznačují teritorium svým klapáním a vůbec- ještě nikdy nám koncem ledna nekvetly sněženky.
Maruško, letošní zima ptákům zatím přeje, v přírodě mají ještě stále co najít. No, příští týden má hodně mrznout, tak počítám, že ke štamgastům přibudou i nové hosté 🙂
Taky máme na balkóně krmítko, ale jak píše Zana, konkurence je asi veliká, návštěvnost nic moc.
Když jsem byla malá holka (no nazdar, to zní, jak když ten můj devítiroček řekne ¨za mých mladých let¨), chodila jsem krmit městské ptactvo a veverky do parku. Pěkně z ruky. To dítko přistoupilo ke stromu anebo či čuplo a natáhlo ruku s oříškem. Došla veverka, vzala si do čumáčku (pěkně občas polechtala prsty vousky) a odnesla si to sníst na nejbližší větev. A kdo měl dost trpělivost, nalámal oříšky nadrobno na dlaň a postavil se vedle křoví s nataženou rukou. Když stál nějakou dobu bez hnutí, sýkory se osmělily, sedly si na prsty a vzaly si drobek z dlaně. Takže vím, že ty nohy nejsou úplně ledové, ale jsou o dost studenější než zbytek ptáka. 😀
JJ, to se mi povedlo jen s veverkou, nikdy s ptáky (veverky jsou oprsklejší:)) Muselo to být moc krásné 🙂
Hm, u nás se ptáci ani nenamáhají přiletět – snad jak je teplo, ale možná prostě nabídka převyšuje poptávku, krmítka jsou prostě všude, ať už klasická nebo flašková.
Ale tuhle jsem na Letné viděla žlunu 🙂 . Ona mne viděla taky – byly jsme tak tři metry od sebe. Moc jsem ji nevyděsila 😀 . Pro mimopražské – u nás v Bohnicích je žluna poměrně častá, ale má to kousíček do lesa. Na Letné – no, je tam relativně nedaleko Stromovka, ale nejsem si tak úplně jistá, jestli bych ji považovala za les.
Příroda se nejspíš přizpůsobuje… my tu taky máme už roky žlunu (snad aspoň dvě, ale nikdy jsem neviděla víc než jednu). A stromovka je svým způsobem taky les 🙂
Ona Letná se nezdá, ale z ptačího pohledu je to les jak hrom – zalesněná je celá dlouhá stráň k Vltavě, samotné Letenské sady, Chotkovy sady, Královská zahrada, Jelení příkop… to, že tam dole je pár metrů silnice, plot, nebo strmý svah je ptákům celkem fuk, to vadí jen nám pozemníkům.
A kromě toho, žluna moc nepotřebuje – pravidelně ji vídám nejen ve Stromovce, ale i na Folimance a to je park mnohem menší.
Nerozvedli se! Vrán došel k poznání, že ona je ta jediná. (Kromě toho, ta druhá měla křivé nohy)!
Tím chci říct, že jsou zase obě na značce. Tedy na střeše.
To je krásná pozitivní zpráva v dnešním pošmourném dnu. Asi ta s křivýma nohama neměla doma takový servis jako tvoje vrána (rofl) …
To mám radost, že ti sedí počet vran a jejich vztahy jsou stálé 😀
Krásné fotky 🙂 a kosák co si chodí ohřát nohy (inlove)
No, třeba nechodí, ale vypadá to tak! 😀
to je krasna fotka s temi stehliky pod krmitkem!!! :*
u nas na zahhradce zijou dva pary cervenek a ty miluju. sykor plno, sojky jsou u souseda nad nami, mame havrani rodinku, ktera krade zbytky z kompostu, a letos jsme poprve videli brhlika. neskutecny zrout. a pak nejaci malicci ptacci vrabeckoviteho vezreni…
od te doby, co nemame sasinku, tak k nam sousedovy kocky chodi cihat. potvory nenazrane, zmlsane, par kosaku uz zblajzly. ti se totiz pasou na cesminach a kdyz oziraji spodni vetvicky, je to jejich konec… ale jak ty kocky odpudit?
Nijak, když nemáš psy:)) Kočky jsou kočky, ptáci musejí být opatrnější. S tím ty nic nenaděláš 🙂
ja mám nekalú konkurenciu-sused dal na slivku nové krmítko a to je stále plné vtactva.Ja na druhom poschodí som navarila výbornú ryžu/ hovorím kvalitnú,výbornu/ a tí rozmaznanci ju nechali tak.Chodil na ňu jeden starý holub a nikto viac.To je doba!!
😀 Ale víš, Verenko, jakou radost ten holub musel mít? (inlove)
Moji hospodu Pod Lípou, jsem zavřela, když se k nám vetřel koucour. Bylo mi proti srsti mu předkládat jídelní lístek s různými chody. Slétali se tam sýkorky, takoví zelení vrabci, stehlíci a nevím co ještě. Tedy vím, ale norsky a nechce se mi to hledat ve slovníku. Když jsem se s ním jednou přetahovala o veverku, řekla jsem dost. Ale chybí mi. Měla jsem je jen pár metrů od kuchyňského okna a ráda je pozorovala. Naštěstí nedaleká sousedka krmí, tak jsem jí předala proviant i se strávníky. Dostávali hlavně slunečnici, semtam ořechy, kousek jablka a lůj. V neděli k obědu jsem přihodila koupenou ptačí směs.
Teď mám jen ty mé dvě vrány a neurčitý počet strak. Dostávají kočičí granule za garáží, tak je vidím jenom když si sednou na střechu, že už by bylo načase dosypat. A když zpoza garáže vystřelují straky, se kterými se tyhle dvě nechtějí dělit. Posledních pár dní přilétá jen ta menší, které říkám vrána a mám obavy, jestli se s tím, kterému říkám vrán, nerozvedli. Nebo se mu, chraňbůh!, néco nestalo.
Eh, popsat nezabezpečené ptačí krmítko jako několikachodovou hostinu pro kočky je přesné – takže chápu, že jsi hospodu zavřela 🙂
Tvoje vrány si pamatuju – jsou prima 🙂
DEDE musím ti pochválit fotky, jsou moc pěkné.
My dáváme krmítko na balkon a sypeme slunečnici.
Sýkorky tam létají pravidelně.
Co nás však štve, že krmítko objevili také holubi.
Kočičáci měli a mají svoji ptačí televizi a za dveřmi balkónu je pozorují.
Proč štve, Míšo, oni mají také hlad!
To já vím, ale příšerně zadělají balkon.
Na borovici, která nám před barákem zůstala, visí krmná PET flaška, chodí tam hlavně koňadry, které přes léto hnízdí na zemi v deklu pouliční lampy. (Uvnitř je připojovací svorkovnice, pojistka a spousta placu, takže tam mají pohodlné bydlení) a vletový otvor hned na zemi jim nijak nevadí. Včera jsem byl v Kersku, se svojí novou družkou, Hájenka otevře až 1. 3. ale u pramene je stejnojmenná restaurace, kterou vlastní Spolek zahrádkářů Kersko, majitel ji má propachtovanou a vaří minimálně na dvě Pohlreichovy hvězdičky. Kolové nápoje nevede, dohodl se s rodiči, jejichž děti navštěvují sousední školu, že jim nebude kazit zdraví.
To vyřeší jen malé krmítko – já pro případné větší strávníky sypu na zem. Což ty na balkóně pochopitelně dělat nemůžeš… 🙂
Dobrá, přidám i toho opeřence…
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/17.12.23.-18.01.01._Chata/#IMG_0376.jpg
jinak sýkorky, brhlíci, kos, dlask, … a hromada těch, co jejich jméno zapomenu 10 minut poté co si je najdu v atlasu 😀
Sojka! 🙂 Letos sem taky jedna chodí, ale neexistuje, že by si nehlídala okno, takže fotku prostě nemám. Jo, jsou to moc hezcí ptáci, i když ti malí si na ni musí dát pozor.
Nechodí sojka, ale desítky sojek. Proto jsou 3 krmítka a ještě 2 kokosáky, aby měli ti malí aspoň nějakou šanci uzobnout. Okno řeší jenom kopytníci, polétavci ochotně dělají televizi.
(letošní hlášky probíhaly asi takto: KT1 (krmítková televize 1) dává sojky, KT2… stejný program, KT3 sýkorky, VTV (veveří TV) nevysílá.)
KT a VTV je nádherná nabídka! Koukala bych taky, jak na normální telku nekoukám 🙂
A musí ta havěť být ptačí?
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/17.12.23.-18.01.01._Chata/#IMG_0591.jpg
Ty potvory jdou na zadní a všechno vyžerou. A výš to dát nemůžeš – přece nabudeme obcházet krmítka se žebříkem…
Petro, to je ale strávník! 😀 Parádní fotka:))
Tak to se u nás nestane – ne, pro nedostatek srn (stačí kouknout přes bránu na pole, tam je stádečko až stádo vždycky), ale pro ten plot:))
Hm nemysli – mamce na oplocenou zahrádku taky chodila srna. Prostě ten plot přeskočila. U tebe je od návštěvy spíš odrazuje černobílá ochranka (rofl) !
To musela být velice mlsná srnka! 😀
Jo, máš pravdu – naše srny nejsou zrovna myslitelé, ale na zahradu by nelezly:)) Ovšem zajít přímo před plot a ze zhruba třímetrové vzdálenosti rozčilovat psy, zatímco okoušou zasazený jeřábek (až tento uhyne), tak to zvládnou jedna radost (potvory)
Náhodou máš moc hezké stehličí fotky! Je to velké štěstí je vyfotit – v přírodě vůbec! Jsou velmi, velmi obezřetní. Co se týče kosů – prý původně to jsou ptáci lesní a velmi, velmi plaší – před válkou (ale včil nevím, jestli I. nebo II.) byl div, když jej někdo zahlédl! A jak si ta evoluce pospíšila – aby přežili, přestěhovali se k lidem a jsou oprsklejší než vrabčáci.
Víš, já mám kosáky moc ráda, na zahradě je plno všelijakého křoví, takže úkrytů mají plno, jídlo je to taky. Jenže ti naši mi připadají pitomí a mají tendenci hynout tam, kde to ostatní ptáky nenapadne. V nádobě na vodu pod okapem, úderem do okna (malého špaletového okna!) nebo zamotaní v síti (ano, chránila jsem loni borůvky a pak mě to moc mrzelo – žádný jiný pták, a že jich je zahrada plná, se sítí potíž neměl. Letos na to udělám boudičku z pletiva) Tak jsem na kosáky fakt opatrná…
Jestli se pamatuješ, tak jsme se učili, že kosáci jsou tažní, jen městské populace zůstávají. No asi převálcovaly ty tažné lesní.
Tak to jste se učili špatně. Kosáci nejsou tažní, jen přetshující. (Ti lesní se na zimu stahují ke krmítkům v civilizaci).
Krakonoši, jsou tažní, ale jen lesní populace… https://cs.wikipedia.org/wiki/Kos_%C4%8Dern%C3%BD
Krakonoši, částečně tažný je kos horský,toho ale na krmítku neuvidíme. V našich blízkých Beskydech se vyskytuje v malém počtu. Je to chráněný druh.
Sypu slunečnici. A krmítko je teď prázdné. Musím dosypat, ale chodím domů za tmy a až navečer, když to beru přes nemocnici v Brně, ale já se polepším 🙂
No když chodíš do práce dávno před svítáním, tak co už 🙂
Mám krmítko a sypu černou slunečnici,občas proložím prosem, ječmenem,pšenicí nebo arašídy, lískovými oříšky a vločkami. Jsou vděční a milí,moji strávníci,Chodí sýkorky koňadry(10), modřinky (10) a parukářky(2), viděla jsem na krmítku i brhlíky a červenky.Na to,co odpadne od stolu-od krmítka, chodí holubi a hrdličky. a na kočičí oschlé zbytky, když jsou, šedivky.Zahlídla jsem i sojku.
Holubi a sýkorky ani neuletí,když jim jdu dosypat, naopak,sýkorka,co jí říkám LEBKA (má celou bílou hlavu), na mě pokřikuje ať dělám, že má prostoje.Holubi přijali novou Kačenku, takže si zase přilétají hrát na jukanou..a ona se s nimi přepadá 😀
Tak sýkorku parukářku jsem naživo ještě neviděla – tady u nás prostě nejsou. Jinak mě moc potěšil kamarád strakapoud – jak jsem včera napsala, že nechodí, tak dnes ráno dorazil:)) Foťák jsem nabíjela nahoře v pracovně, tak jsem ho zkusila vyfotit mobilem – no, nějak by to vyšlo, kdyby neudržoval tu zastíněnou větev:))
Jinak ptáci poměrně hustý šeřík milují, protože je hned u krmítka prima schovávačka (je to hustý keř), ale mě se blbě fotí 🙂