To jsme se takhle jednou v létě procházely kolem potoka, přešly jsme mostek, a Regi, místo aby mi jako vždycky na tom místě kopla šišku, co jsem jí hodila pod nohy, stojí u sloupu a hledí. Teda čte. Visí tam totiž nějaký papír. Co to tady je? Co to má znamenat? Vrr… haf!!! Tady na tomhle místě nemá žádný papír co dělat! Tady se nikdy nestojí, tady se pokaždé kopou šišky, přece!
Jenže Regi se ke kopání neměla a začala mi povídat, co tam je napsáno. A že v sobotu dopoledne má čas a že se budeme socializovat na společné procházce s dalšími pejsky. Řeknu vám, jsem sice socializovaná docela dost, ale byla to tak dobrá zpráva, že jsem na celou šišku samou radostí dočista zapomněla.
V sobotu jsem se nemohla dočkat, kdy Regi konečně zacinká obojkem a vodítkem. Obě jsme byly děsně zvědavé, kdo že to měl ten bezvadný nápad. Když jsme konečně vyrazily, muselo se mi mockrát připomínat, abych šla pěkně u nohy, tolik jsem se těšila. Pak jsme došly na místo, kde byl sraz, a zůstaly jsme s Regi úplně paf! Nebyli tam žádní dospělí lidi! Jen tři lidská štěňata. Děti! Prý jsou organizační tým a jsou dokonce čtyři, tři holky a jeden kluk. Jen tentokrát všichni přijít nemohli.
Měli sešit, do kterého si zapsali jméno a věk každého pejska a taky jestli jsme kluk nebo holka. A dostali jsme všichni pamlsek! Regi je moc chválila, že jsou hrozně šikovní, že něco takového vymysleli. Já jsem je taky chválila. Vrtěla jsem ocáskem, dala jim pac a olízala obličej. Chvíli jsme potom čekali na další pejsky. Nakonec ještě přišly dvě dospělé paní a tak nás bylo dohromady dvanáct. Šest pejsků a šest lidí. A šlo se…
Tak tohle se stalo už strašně dávno. Od té doby chodíme na společné vycházky skoro každý týden. Regi říká, že tolik lesních a lučních cestiček nepoznala za celou dobu, co tady bydlí. A já mám zase kupu kamarádů. I když se úplně nejvíc kamarádím s černou pejskou Dixinkou, takže nám lidi říkají dvojpes. Všude totiž běháme spolu. Ale ostatní pejsky máme stejně pořád v závěsu, protože s námi je největší sranda.
Ten organizační tým je stejně bezva. Víte, co pro nás, klubové pejsky, mimo těch výletů ještě vymyslel? Představte si, že před Vánocema poslal každému pejskovi domů anděla a čerta s pytlíkem mikulášských dobrůtek. A pod stromeček jsme zase dostali vlastní obrázek v rámečku. Regi mi ho postavila na botník, přímo nad můj předsíňový pelíšek.
Řeknu vám, ty klubové procházky jsou ty nejlepší procházky ze všech možných psích procházek. Však nás chodí čím dál tím víc. Já teda umím počítat jen do čtyř, ale jednou nás bylo tolik, že na spočítání nestačily tlapky dvou pejsků, a musel se přidat ještě jeden. No dobře, jednu tlapku měl zvednutou, ale stejně z nás byla pořádná smečka.
Nejsrandovnější byl ale ten poslední výlet. Dva pejsci byli nemocní, tak místo sebe poslali náhradu. Jejich slečna přivedla dva kamarády, koně Santíka a kozlíka Barona. Koně mám ráda a nemám nic ani proti kozlíkům, ale tohle mi Regi dělat neměla. Víte, co mi řekla, když jsme se večer vrátili domů? Prý že byl Baron ze všech pejsků nejhodnější, protože vůbec nebyl na vodítku, a přesto všechno šel celou cestu pěkně u nohy. Ale to přece nemůže platit! Vždyť on nešel u nohy nikomu z našich lidí! Nehnul se od boku tomu koni Santíkovi!
Fotogalerii k článku najdete tady: http://silenesuple.blog.cz/galerie/regi/nejparadnejsi-prochazky
A další „moudra“ naší Indirky si můžete přečíst na Šíleném šupleti: http://silenesuple.blog.cz/rubrika/moudra-i-pindy-psi-slecny-indy)
eEfv((‚,.,“,..
Regi, to jsou ale šikovné děti, takový dobrý nápad a ještě dárky pejskům k Mikuláši a Vánocům, opravdu jsou šikovní. Jaké mají pejsky ty děti? A moc pěkný článek to je
Regi (vlastně Indy) to musí být báječné vycházky a moc dětem, které to vymyslely a zorganizovaly přeji úspěch, že se nápad ujal. Fotky mluví za vše! Moc se mi líbí třeba ta, jak Indy a huskey pijí z koryta! Vlastně nevím, jestli bych se odvážila s Trixie na podobnou vycházku přidat (tedy kdyby tu taková byla). Asi bych měla nervy v kýblu a byla stále v pozoru, aby mi Trixie za něčím nevyrazila a já se jí nedovolám. Nikdy v žádné skupince psů nebyla, nešla. Ale užila bych si procházku s vámi sobecky sama bez psa a pak bych je „bezstarostně“ sledovala radostné skotačení ostatních psů 🙂
Maričko, taky máme všichni radost z toho, jak to bezvadně funguje. Děťátka vždycky vyhlásí termín na fb, pak na procházce nafotí stovky fotek, večer po procházce všechno naskládají na fb a vyhlásí další termín.
Možná bys klidně mohla Trixie pustit na volno, ona ta smečka docela funguje, zavoláš jednoho a většinou běží všichni. Navíc Indy považuje smečku za jakési stádo a snaží se ji shánět dohromady, alespoň ty pejsky, nad které se v té smečce přirozeně zařadila. Jen na dva největší chlapy, Brixe a Akima, si netroufne. 🙂
Jako vždy pozdě, ale přece :). Je super, když děcka něco samy vymyslí a zorganizují. A když se to pak rozběhne a funguje, to musí mít prima pocit. Fakt jsou šikovná. A ten kůň s tím kozlíkem, to je nádhera. Jak to může fungujovat i mezidruhově, a ne že ne:)
Jasně Toro, když to funguje mezidruhově mezi zvířaty, to by v tom byl čert, aby to nefungovalo i mezilidsky. Aspoň ta snaha by měla být… 🙂
Regi díky,to je počteníčko! Dobře zorganizováno a vymyšleno. My bychom taky potřebovali socializaci jako soli, jenže tady není kde. Kousek od nás v Loukově se něco objevilo ale propásli jsme to. Musím se ještě podívat po okolí.
Díky jenny, proto jsem taky ten článek psala, abych ukázala, jak mohou být děti chytré i vytrvalé a jaké umí mít skvělé nápady, jak nemusí čekat, čím je zabaví dospělí… A radost z toho mají všichni. Máme ale kliku, že má naše vesnice takové krásné, kopcovité, loukovité a vůbec rozmanité okolí. Prostě podhůří Těšínských Beskyd.
Mám Těšínské Beskydy moc ráda !
Já taky. A to jsem před lety musela překonávat jistou nechuť ke stěhování z Ostravy. Dneska už bych neměla vůbec chuť se do města vracet.
Věřím, Indy a Regi, že se vám společné vycházky zamlouvají. Je fajn, že to nebyla jen ojedinělá akce, ale že se scházíte dál. Ty děti jsou opravdu šikovné! My jsme se několikrát zúčastnili Strakatých vycházek s naším klubem strakáčů a vždycky si je lidi i psi ohromně užívali.
A abych nezapomněla – jak mám ráda psy, tak dnes mě uchvátil kozlík! Oba kopytníci musí být ukázkoví kliďasové, když se dokážou v pohodě procházet se smečkou psů, ale kozlík navolno je jednička! 🙂
Hančo, zamlouvají, to je slabé slovo. Indy tak může do puntíku splnit svůj hlavní úkol – být nám osobním trenérem, který nás má tahat na procházky a dbát o naši fyzičku. Má v tom zdatné spojence. 🙂
Jo a podobně jako ta Strakatá vycházka, bude v květnu i vycházka bordeří. Vlastně výšlap. Na Praděd. Už jsme se s Indy přihlásily: http://border-collie-tour.wbs.cz/
Regi, to se tak krásně čte, rozjasnilo mi to den 🙂
Takové podnikavé děti, to je úžasný a Club nebo Klub,
skvělé je že to vymyslely a že stále pokračujete.
Fotky vypovídají o dobré pohodě, no a koza s koněm :*
Jaho, tak to mám radost, rozjasňovat dny umí děti a pejsci dokonale. A kůň s kozlem jakbysmet 🙂
Regi moc pěkný a pro mě velmi poučný článek.
Víte, já jako pravověrná kočkařka, která se navíc téměř panicky bojí velkých psů, jsem si vždy myslela, že se všichni psi napadají.
A vida, ono tomu tak není.
Je to hezký nápad takhle se scházet.
To my ve vlastnictví kočičáků bychom tohle nemohli.
Navzájem cizí kočky se nemusí.
Nebo nemám pravdu. Co vy na to zdejší kočkařky ?
Děkuju, Míšo, Tak oni se všichni psi rozhodně nenapadají. 🙂 Ne že by je občas nenapadlo si vyjasňovat postavení ve smečce. Největší jsou labrador Akim a hovawart Brix. Ti by měli oba zájem o vůdcovství, ale od toho jsme tam my, jejich lidi, abychom si sjednali respekt, a žádné větší problémy nikdy nebyly.
Míšo, nejen že se nemusí cizí kočky, ono to někdy skřípe i mezi domácími. Vždycky obdivuji, jak Marička skamarádí všechna svá zvířata. Já to neumím. Mám dvě kočky, tedy kočka a kocour, oba nalezenci, jedna je u nás 15 let a je jí podle veterináře cca 16, druhý je u nás od pidikotěte 14 let. Když si omylem vedle sebe lehnou, hned si to fotím jako zázrak 🙂 Ta starší by prostě chtěla být jedináček 🙂 Ale pokud si z Vašeho vyprávění pamatuji, předchozí kočičky se také spíš trpěly, než milovaly, že.
Jaho, děkuji za pochvalu, ale bývá to často dost o nervy. A Trixie se nám bohužel skamarádit s kočkami nepodařilo nikdy! Teď to tu máme zase s malým Bobíkem a zatím stále nevraživou Woody, přestože se to lepší.
Když jedu do termálek, nechávám Čertíka v hotýlku, kde je vždy minimálně 8 – 10 koček a nikdy se tam nepopraly. Něco jiného je, když kočce přivedete kočičí ,,návštěvu“ domů, do jejího teritoria, a když se sejdou na neutrální půdě, ostatně o vesnických kočkách je známo, že občas pořádají hromadná přátelská posezení s jedinou výjimkou a tou jsou kocouři v období říje. (do toho hotýlku smějí jen kastrovaná zvířátka).
Skvělý nápad od dětí a díky vám dospělým, že je svou účastí podporujete.
No, moje zbylá čumpeličí trojka si už bude muset vystačit sama mezi sebou. Chovatelku mají chromou a kámoši k lítání tu taky nejsou. Ti dva v okolí, kteří by mohli připadat v úvahu, jsou toho typu, kdy na povel „Poslechneš nebo ne!“ poslechnou – nebo taky ne.
MaRi, my je v tom podporujeme hrozně rádi a ve vlastním zájmu. Mockrát jsme si už totiž říkali, že kdyby nebyla domluvená procházka i v počasí, kdy by psa nevyhnal, zkysli bychom v neděli odpoledne doma v teple. Takhle se vyhecujeme a jdeme ven. A nakonec jsme spokojení všichni, lidi i psi. 🙂
Pojďme vyvenčit pejsky s novým CLubem pejskařů… Čeština pláče.
No jo, kdybych ten klub zakládala já, jmenoval by se jinak. Jenže já ho nezaložila, nenapadlo by mne to. Ty šikovné děti to napadlo, takhle klub nazvaly, a v tomhle konkrétním případě si myslím, že je obsah důležitější než forma. 🙂
Regi, za mne, chválím děti, ostatní se dá v tomto případě tolerovat.
Dík, myslím si totéž 🙂
Tady je důležitější nápad než to zpracování mluvnické. A vzhledem k tomu, že se mnou pracují tři vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé, před opuštěním důležitějších mailů našeho oddělení vyžaduji nejprve kontrolu před odesláním. A co i jiní mladí vystudovaní dokážou napsat! Tohle je jenom kosmetická vada!!!
Inko, přesně. Tady je mluvnice omluvitelná, protože je až na druhém místě. 🙂
Jelikož to psaly děti, tuším, jaký byl myšlenkový pochod- když to napíšou aspoň částečně cizozemsky, budou to dospělí brát víc vážně 🙂
😀
Ano, je otázka, jak se bude s věkem vyvíjet. Podobných případů je totiž hafo.
Obvykle se to vyvine úplně normálně. Podobných česko anglických rarit až tolik nepotkávám.
Indy, už jsem to psala u nás na Šupleti, ale musím to ještě zopakovat. Je úplně skvělé, že se taková báječná lidská mláďata našla a doufám, že vám ty procházky vydrží co nejdéle.
Doufám v totéž. Zatím to baví ty děti a nás, dospělé, taky.
Regi, díky za hřejivý článek. Pozdravuj na nějaké další vycházce malé slečny, které se tak zdatně chopily organizací vycházek. Je už moc málo vidět děti, které se TAK věnují svým čtyřnohým kamarádům. A Tobě přávidím, že máš okolo sebe bezva partičku lidí a pejsci si užívají.
Vycházky s koněm na vodítku znám, jsou príma, protože kůn mně vytáhl do strmých krpálů v lese 🙂 . Stačí se chytit ocasu a dát povel. Kozu Boženku jsme mívali ve stájích u jedněch majitů těchto stájí. Chodila běžně s jakýmkoliv koněm ven, když měl jenom krokový režim a nebo musel na vodítku. Bohužel brzy doplatila na svou mlsnost. Vylezla po žebříku na hůru, kde byl uskladněný oves pro koně a přežrala se.
Alex, a já děkuji tobě za stejně hřejivý komentář 🙂 Chudák Boženka, která doplatila na svou zvědavost a mlsnost. A vlastně taky paradoxně na svou mrštnost a dobrou kondici. 😉
Míšo,v našem kočičím společenství to funguje takto:Matěj a Kokeš spolu nekamarádí.Oba chtějí spát u mne v posteli, tak první si lehne Matěj na polštář. Potom se mi uvelebí Kokeš na peřinu na nohy,pokud je včas neskrčim. Občas jeden druhého z postele vyhání a pak zas nastane opětovné uléhání zvěře.Když to opakují potřetí, mám chuť je přetrhnout. Micka a Kokeš jsou kamarádi, dovádí spolu, i když Micka občas oba kocoury profackuje. Micka a Matěj se navzájem pouze tolerují.
Já tedy s kočkama nemám žádnou extra zkušenost, máme jen čtrnáctiletou venkovně domácí kočku Číču. Měla ale sestru Kiki. Obě jsem si přivezla z Ostravy jako původně čistě bytové kočky. Od malinka spávaly stulené v jednom košíčku a sestersky se dělily o prostor třípokojového bytu. Po přestěhování na vesnici se z nich staly opečovávané kočky venkovně domácí a dostaly k životu celý okolní svět. No a nastal problém. Nemohly se shodnout, žárlily na sebe, syčely a fackovaly se. Prostě konec sesterské lásky.
Z Kiki, té dominantnější, se pak stala tak trošku tulačka a chudák na to doplatila. Zbyla nám jen Číča, kliďas a obrovský mazel.
Regi, kočičí mazlíky mám oba kocoury a ti darebáci na sebe žárlí. Micka se také ráda hladí, ale nejraději od mužského osazenstva domu,dokonce od jejich kamarádů. Asi je na chlapy.
Mají to dobře rozdělené. 🙂
Myslím, že kromě Mikulášského venčení a jedné vycházky s choďáky jsem na žádné podobné organizované akci nebyla – a asi je to škoda, protože mikulášské venčení bývalo fajn (až na to vžypřítomné bahno, ale co by člověk chtěl, začátkem prosince, že) Moje psice si obvykle vystačí samy se sebou, ale zase když je kolem víc psů, tak si mě Ari víc hlídá a může tak být na volno i tam, kde bych ji normálně nepustila (vím z tréninků a občasného setkání s jinými psy v lese u dvorské nemocnice – u nás moc setkání nehrozí:))
A že to zorganizovaly děti a takhle pěkně svůj „projekt“ rozvíjejí – klobouk dolů! 🙂
Jo a koník s kozlíkem jsou skvělá dvojka, hlavně ten kozel! 😀
To je na celé té věci nejhezčí, že to vymyslely děti. Mimochodem – bláto? To je tady hodně často, nejsme suchý region. Většinou se všichni psi vracejí jako polomáčené sušenky. Blahořečím tomu, že máme jeden sprcháč v přízemí. Dolní koupelna byla „povýšena“ z lidské na psí.
My pořídili psí sprcháč v prádelce … akorát že ho pro sebe zabral Jeník (rofl) . A pak se diví, že Erník voní jeho sprcháčem.
My máme v dolní koupelně sprcháč a v té horní vanu. Záměrně, abych mohla dole sprchovat psy. A nahoře abych se mohla rochnit v teplé vodě 🙂 Pravda, jsem tam pod dozorem- na střídačku si mě tam chodí podezřívavě prohlížet psovstvo i kočičstvo- asi bych se nerozpustila a nezmizela jim 🙂
My to máme taky + sprchový kout v prádelce.
Ygo, drhnout tři koupelny- jsi svatá žena 🙂
Tři? Já jsem na prášky už z těch dvou. Uklízení mě zoufale nebaví. 😉
Jeníkovi dorostly další dvě nohy ? (chuckle)
Cheche – to naštěstí ne.
Tohle chodí dělat Indy taky. Pokaždé usoudí, že předložka, kterou jsem sundala z topení (na kterém visí běžně), a rozprostřela před vanou, je tam čistě pro její pohodlí. Takže si lehne a hlídá. 🙂
Jé, to by se mi taky líbilo, kdyby strakatice mohly na procházku s dalšími pejsky- a co teprve s koněm a kozlem 🙂 Indy se má. A byl to od těch děcek moc dobrý nápad!
Dobrý nápad to byl, a já jsem ráda, že jsme s Indy byly, jsme, a dokud to půjde, tak stále budeme u toho. Užíváme si to všichni.
Škoda, Matyldo, že bydlíš tak daleko.
Tak to je úžasné. Za prvé, že se psího klubu ujala lidská mláďata a za druhé, že vymýšlí další zajímavosti. No kterému pejsku přijde o Mikuláši anděl?! A že se nakonec vycházek účastní i kůň a kozlík?! Tak to bych chtěla vidět!!!
Milá Regi, vy si s Indírkou umíte najít dobré kamarády. Navíc o tom umíš i hezky psát a fotit – i když nevím, proč se Dede nejvíc zalíbil právě ten plakát – ten je tu rovnou třikrát (rofl) !
Ygo, s těmi znásobenými fotkami se asi vyřádil nějaký šotek. 😉 Ten taky způsobil, že v článku chybí odkaz na galerii dalších obrázků. Pro jistotu ho sem přidám:
http://silenesuple.blog.cz/galerie/regi/nejparadnejsi-prochazky
A máš pravdu, ta mláďata jsou moc fajn. Pečují vlastně i o dobrou kondici nás, dospělých. 🙂
Fotky ale nejsou moje zásluha, většinou jsem je nedělala já, ale jedna z těch dívenek, a hodně taky fotí Honza, pokud se odhodlá a jde s námi.
Už na tom pracuju! Včera mi prostě nešly dávat fotky do příspěvku, vůbec nevím, v čem byl problém, ale předělávala jsem to třikrát. Pokud je tam jen první fotka třikrát, tak to ještě dopadlo dobře – já měla potíže se všema! 😛
Jé Dede, to je jenom taková redaktorská perlička (nod) , akorát že já ty fotky plakátku furt porovnávala a hledala, v čem je rozdíl (rofl) …
Ygo! (rofl)
Tohle mě rozesmálo nahlas. A protože smích je léčivý, děkuji tímto dedeníkovému šotkovi za dobrou medicínu. 🙂
Dede, gratuluji k vítězství nad potměšilým šotkem.