Všímám si toho už dlouho, ale skutečně mě to uhodilo do očí, když jsem si prohlížela fotky z Georgovy rodinné oslavy. Jejich malá Jana odjakživa slibovala, že bude krasavice a taky se tak klube. A má krásně ostříhané vlasy! A já se vás teď tak zkusmo zeptám: kdy jste naposledy viděli ostříhanou holčičku? Nebo mladou dívku, mladou ženu… tak nějak aspoň do třiceti?
Další pobídka k tomuto článku ke mně přišla z facebooku. Jedna moje známá tam nedávno dala fotku hromady dětí, užívajících si na chalupě a poznamenala, že tam byla vždycky šťastná. I tam je fotka radostné holčičky, tak osmileté, samozřejmě ostříhané. Na to v komentářích zareagovala jiná, o dost mladší žena se zhrozeným dotazem – cos jim proboha udělala, že tě tak strašně ostříhali? Strašně? Kdepak, moc jí to slušelo, ale musím uznat, že pro dnešní slečny je ostříhaná holčička nejspíš pořádná rarita!:))
To mě to zase nijak nepřekvapilo, protože za mých mladých časů naopak bývala většina holčiček i větších děvčat nějak ostříhaných – některá lépe, jiná hůř, ale pořád většina. Nemyslím vždy „na kluka“, ale různých kratších i polodlouhých účesů bylo vidět dost a dost.
Když se dnes podívám po holčičkách a mladých ženách, tak vypadají všechny podobně. Vlasy mají být dlouhé, nosí se rozpuštěné, nebo stažené různými skřipci, gumičkami nebo čelenkami. Trochu ostříhaná bývají jen maličká děvčátka, kterým prostě vlásky zatím pořádně nenarostly a střih je lepší, než nechat myší ocásky. Není to žádný problém, který by se měl řešit! Je to jen věc, která mě zaujala.
I proto, že dobře zvolený střih dokáže vzhled dívky nebo ženy významně vylepšit, stejně jako děsný střih udělá službu zcela opačnou:)) Úplně dlouhé vlasy měla v době mé základní a střední školy jen málokterá dívka, a i ty chodily na pravidelné stříhání – většinou se vlasy aspoň velmi úpravně zarovnávaly.
Musím uznat, že tohle jsou vzpomínky děvčete z města, přesněji z Prahy, na venkově to mohlo být jinak. Jo, ideologické důvody v tom – na rozdíl od chlapců – určitě nebyly:))
A tak se ptám: jak to vidíte vy? Také máte dojem, že většina děvčat a mladých žen má dnes vlasy nechané v přirozeném tvaru, dlouhé, nebo polodlouhé? Jak to bylo s vámi? Nosily jste dlouhé vlasy nebo nějak stříhané? Máte taky dojem, že pokud jde o délku vlasů, tak se prostě otočil trend?:))
Moc ji to sluší , a nebála bych se ji ten krček podstřihnout mašinkou do vytracena
Účesy s dlouhými vlasy! Vzpomněla jsem si na tenhle odkaz, možná ho znáte. Jednou jsem na něj náhodou narazila a některé tu účesy jsou opravdu hezké. Jen je k jejich vytvoření kromě času a trpělivosti potřeba maminka nebo kamarádka 🙂
https://www.youtube.com/channel/UCbKAjRFsR7WE04kdMXL5gVA
Jana je půvabná a fotogenická holčička! 🙂
Co se týče vlasové módy, myslím, že vždy přišla nějaká vlna a ať už byla či nebyla praktická a slušivá, zmocnila se většiny ženské populace a po čase odezněla, aby byla vystřídána jinou. Třeba natrvalené hlavy žen v 50. letech vypadaly víceméně stejně a že by to byla móda nějak lichotivá, bych neřekla.
Na fotce z mé 1. třídy máme my holčičky taky všechny dlouhé vlasy, některá ohon jako já, jiná copy. A ve 2. třídě už jsme skoro všechny ostříhané. 🙂 U mě krátké vlasy trvaly do 8.třídy, pak jsem si nechala narůst dlouhé, hodně dlouhé. Moje maminka usilovala o to, abych je nosila slušivě upravené, takže jsem z domova odcházela s ohonem nebo dvěma veledlouhými culíky nebo s vlasy na temeni zvednutými hřebenem. Ovšem za prvním rohem šla gumička nebo hřeben do tašky a já pokračovala v krasojízdě s vlasy rozevlátými. Jo, éra hippies! 🙂
Moje vnučky chodí ke stejné kadeřnici jako jejich mamka. Nejvtipnější bylo, když dvouleté Aničce vytvořila perfektní mikádo vzadu kratší, vepředu s delšími cípy, přesně podle poslední módy. Obě holky teď mají, jak jinak, dlouhé vlasy, ale dbáme na to, aby nosily čelenku nebo sponky a vlasy jim nepadaly do očí. 🙂
Dvouletá Anička s mikádem musela být neodolatelná:))
A dlouhé, hodně dlouhé vlasy bych pustě záviděla:))
Jana je urcite jedna z mala holek jejiho veku, ktera ma kratke vlasy. Uces ji slusi a jen doufam, ze v patnacti nevezme do ruky kulmu a nezacne ty vlny natahovat.
Je to par dni, co jsem si rikala, proc ja mam porad kratke vlasy, kdyz vsechny zeny a divky kolem me maji dlouhe. Me ostrihali ve treti tride a od te doby, az na par drobnych pokusu, nesim kratke vlasy. Nasi Terezu jsem ostrihala kdyz ji byly tri, mela kudrnate blondate vlasky, ale nechtela se cesat a dostali isme se do stadia, ze uz to ani neslo. Vlasy ma od te doby dlouhe, krasne, ale zehli si je 🙁 Nejmladsi Ani se nechala ostrihat loni, kdyz vlasy darovala na paruky pro deti, ktere se leci s rakovinou. Ohon k darovani musi byt nejmin 25 cm dlouhy.
Canivo, tvoje Ani je obdivuhodná dívka! 🙂
Ano Švehlovic Jana je krasavice (a její bráška Flyn je též fešák jako věšák:)).
Já také jako malá toužila po dlouhých vlasech, nikdy se mi sen nesplnil. Vlasy mi vždycky rostly velice pomalu a navíc jsou jemné a nijak extra husté. Takže několik pokusů, které jsem růstu dala vždy skončily ostříháním (nejprve jsem ve vlasech nosila čelenky, ale ta mi klouzala a když měla držet, zase tlačila). Prostě jsem se narodila pro krátké vlasy 🙂
Jinak ano, dlouhé vlasy je móda i u zdejších děvčat a žen.
Maričko, já v podstatě taky (se narodila pro krátké vlasy:)) – každého pudle jednou ostříhají! 😛
Takže dlouhé a jen dlouhé vlasy frčí i za oceánem? 🙂
Jana se mi líbila vždycky. Je zvláštní. Tím živým pohledem, barvou vlasů a strukturou, která lehce vytvoří takhle vzdušný účes. Asi se jí to později líbit nebude, protože dlouhé vlasy z toho neudělá. Tedy ne takové, jako mají ostatní, ale Jano, zaplaťpánbů za to.
Já jsem jako malá nosila copánek zatočený do věnečku po straně hlavy. Vždycky, když jsem utíkala, mě do té hlavy plácal. Ještě horší byl kohout uprostřed, který se, spolu s mašlí, neustále někam posouval. Mé vlasy byla hladká, klouzavá katastrofa. K tomu mi Pán Bůh přidělil kamarádku s krásnými, vlnitými vlasy! Pak přišla doba trvalých, které jsem si, vzlykajíc, umyla okamžitě po příchodu od kadeřnice domů. Nějak se mi pořád nedařilo být za krásnou. Jak jsem rozum nabírala, přestala jsem to řešit a teď se akorát leknu, když se zahlédnu ve výloze. Ale to stači rychle poodejít a je to 🙂 .
Já si myslím, že dlouhé vlasy by jí slušely víc, takhle vypadá jak stará-mladá, ten účes mi vyvolává vzpomínky na bábi, když šla od holiče s „vodovou“. Vypadalo to přesně tak.
Takhle jsem byla učesaná na maturitním plese v roce
1966 a pak na svatbě jako nevěsta v roce 1969,naprosto stejný účes i v té žluté barvě.
U Janičky to bude asi nějaké retro při příležitosti focení.
A já si spíš myslím, že to bude z nouze ctnost, protože podle fotek má hodně jemné vlásky a právě u ní by dlouhé vypadali jako myší ocásky a na ježka by jí to neslušelo.
a já jsem holky uvažovala,že si tu fotku vytisknu a ukážu to kadeřnici,až se půjdu dát stříhat, Jana má jemné vlasy a hustota také není nic moc – když mi při přechodu zjemněly a seřídly vlasy, hledala jsem účes, který by se mi líbil a tohle je přesně ono a ještě tak pěkně nafocené…když si do tohodle udělám barvičkama 3-4 měděný pramínky a základ bude hnědozlatá čokoláda švihlá karamelem…bude to šmrncovní….
ty to klidně udělej, bude ti to slušet a vysloveně se rozzáříš. nemůžu říct, že by to Janičce neslušelo, jen pro její věk bych viděla ty vlásky o cca 5 cm delší, než jsou na fotce a bylo by to takové něžné, holčičí.
Já se sem dostanu většinou vždycky až večer, takže už ani nepíšu, ale dneska mě to zaujalo. Jen jsem letmo přelétla komentáře, a zarazilo mě, že jako dlouhé vlásky u holčiček ne… Za mě ano, mně se líbí a též si myslím, že téhle slečně by slušely víc, než tyhle krátké.
Možná je to tím, že mně dlouhé vlasy nenarostou, kdybych se přetrhla. Prostě mně se u dívek a mladých slečen dlouhé vlasy líbí. S věkem už méně, to chce mít vymyšlené pěkné účesy.
Toro, to není u děvčátek dlouhé vlásky ne… to je údiv, že všechny vypadají stejně:))
A k těm účesům – jak já jsem záviděla copy a francouzské copy a… tu spoustu věcí, které se dají z dlouhých vlasů vytvořit. Jenže upřímně řečeno, velké množství dívek má ty dlouhé vlasy prostě jako cezené nudle, jakoby je nebylo třeba nijak upravovat. A pak vypadají stejně… zanedbaně… což je škoda.
Přesně. A k tomu mají džíny a černou bundu. Potkat skupinu takových děvčat je zvláštní- je prostě jedna jak druhá 🙂 Všimla jsme si toho před pár lety, když jsme v autě čekala na Kubu před gymplem.
tak to je trochu něco jiného, to je prostě stádní pud, kdyby byly v módě krátký ježky namodro, tak budou mít všechny krátký ježky namodro…
Tak já si zase myslím, že to má proto, že jí to tak děsně sluší 🙂 Má hezké vlasy a díky tomu sestřihu vypadá kromě hezky i zajímavě, vyniknou jí oči… 🙂
Nejhezčí vlásky u nás v rodině měla moje babička. Jemňoučké, heboučké, původně světle hnědé. Nosila je nějak tak podobně jako malá Jana na fotkách, ale zatímco dívčina má na hlavě mořské vlny, babičce se čeřila hladinka (a po natočení na molitanové natáčky dosáhly úrovně vln za parníkem). Jenže jak babička stárla, začaly vlásky prokvétat, a ona prý – bílé vlasy se nebarví, bílé se trhají. Jestli si vzpomínáte na ty pohádky o čertovi, co měl vytrhnout vlas, aby to nebolelo, a jen jeden… tak s ním plně soucítím, protože vím, co to je.
No a časem začaly vlásky prokvítat víc, tak se namíchala barva odpovídající původnímu odstínu a zabarvovaly jsme. Pak babička zjistila, že u kořínků nejsou vlasy namíchané, ale čistě bílé. Tak se rozhodla, že už to nechá odrůst definitivně. A když odrostly, chodila chvíli čistě bíle, a pak řekla: „Holky, konečně jsem dost dospělá na nějakou divokou barvu.“ V tom modrém přelivu (v barvě očí) byla fakt frajerka až do konce.
JJ, moje babička taky měla bílé vlasy s modrým přelivem a moc jí to slušelo. 🙂 Popravdě mi to chybělo, když s tím přelivem přestala…
K modrému nebo spíš fialovému přelivu mám historku . Kdysi dávno jsme byli na návštěvě u tchýně, byly hody. Honza měl necelý rok, byl docela v pohodě, dokud se ve dveřích neobjevila prateta s fialovými vlasy. Jak jí uviděl, začal strašně řvát, byl k neutišení, stačilo, aby se mu objevila v zorném poli a málem měl psotník. Asi brečel strachy – obluda, fialová a navíc strašně hlučná s pisklavým hlasem 😉 .
U nás v rodině mají krásné vlnité vlasy chlapi. A dlouhé řasy a tak. Na ženské občas taky nějaký vlas zbyde, ale jsou rovné a jemné. Takže zatímco brácha měl světlounké andílkovské kudrny (dtto tatínek jako dítě, dtto synek), já měla bezvýznamně hnědé jemné cezené nudle…
Skoro celý život jsem se týrala trvalou, protože to prostě jinak nešlo (období mikáda trvalo jen asi půl roku, bývalo by vypadalo hezky, kdybych ho tak třikrát denně vyfoukala).
Někteří mě ještě znáte z období „Angely“, těch droboučkých kudrlin. To jsem tak jednou s vlasy po ramena zašla do kadeřnictví… Franta mě poznal, až když jsem promluvila.
Vlasy jsem si začala barvit až kvůli šedinám – jak jsem manuálně naprosto nemožná, nechtělo se mi za to dávat dlouhé peníze a sama to dělat jsem se bála. No a barvení a trvalá začaly být na kůži na hlavě nějak moc, takže jsem přešla na krátké rovné. Dneska si je i barvím sama, ke kadeřnici chodím jen na ostříhání.
Měla jsem kolegyni, která nosila dlouhé vlasy – nejúžasnější, jaké jsem kdy viděla. Asi tak pětkrát víc vlasů než já (a já jich nemám málo, jen jemné), jednotlivý vlas snad desetkrát silnější než já (jednou jsem to studovala), černé, nepatrně vlnité – tak akorát, aby nebyly fádně rovné.
Jo a ptáci mají navíc taky křídla…
Takovou spolužačku jsem měla taky. No nechtěla mít krátké rovné vlasy?
Mimochodem, znáte tuhle písničku?
V pravé dlani mé srdce máš
a v levé tvé dlani můj rozum spí.
Jsi můj zánik svět kouzel znáš
hlavou mi bloudíš v mých tajemstvích.
Tajnosnubný tvůj havraní vlas
na osudný mění můj čas.
A já tvá pouta mám
Z vlasů spletených tmou
Z kouzel tvých já jsem na kolenou…
To je krásné. 🙂
Zpíval ji kdysi dávno Karel Gott, jmenuje se Co jsi jen zač (Something’s Gotten Hold). Myslím, že překlad je hezčí než originál, mohu-li se svou angličtinou soudit.
Tak mi to nedalo, říkala jsem si, že takovou krásnou písničku neznám, a znám, ale nikdy jsem ten text nevnímala. Napsal Pavel Vrba. A je u toho i celý text.
https://www.youtube.com/watch?v=b1oBJeC-e1s
Zano, já tě miluju… 😀 „Jo a ptáci mají navíc taky křídla…“
Já jsem jako malá holčička samozřejmě toužila mít dlouhé vlasy jako princezna. Moje maminka ale byla jiného názoru, takže jsem povětšinou byla ke své velké nelibosti nakrátko a taky mi říkali „chlapečku“, jak tu psala EvaSch. Občas se mi podařilo prosadit svou, v pozdějších letech pak už samozřejmě, ale chtě nechtě jsem nakonec musela uznat, že culíček zvící malíčku, okolo kterého jsem musela gumičku obtočit alespoň pětkrát, aby vůbec držela, mě skutečně nezdobí. Z vlastní vůle jsem se tedy dala nakrátko, ale různé varianty „sestříhaného“ účesu se mi obvykle až tak moc nelíbily. Určitým kompromisem bylo hladké mikádo, které jsem v různých délkách nosila dlouhou řádku let. Péče o tenhle druh účesu je ovšem dost náročná, zvlášť když člověk chodí často do bazénu. Takže jsem i mikádo před pár lety shodila a znovu hledala hezký krátký účes, který by mi slušel a který jsem konečně asi před rokem našla přímo u kadeřnice, když jsem tam jednou seděla s barvou na hlavě a listovala jakýmsi kadeřnickým časopisem.
Pokud jde o barvu, prošla jsem taky všelijakými změnami. Původně jsem blondýna se vším všudy, tedy skutečně světležluté vlasy, světlá pleť, modré oči, bezbarvé chlupy. V dětství a útlém mládí je to fajn, ale s přibývajícím věkem už to taková výhra není. Vlasy postupně ztrácí na zářivosti a více či méně tmavnou do nehezké barvy (slušně řečeno) mokré slámy a v kombinaci s bledým obličejem a světlýma očima bez viditelného obočí a řas to celé vypadá prostě „vyblitě“ a divně. Takže jsem, asi jako mnohé jiné, vyzkoušela různé zrzavé varianty a později i různé nádechy červené 😀 . V posledních letech jsem se konečně ustálila na barvě „baklažán“, tedy hoooodně tmavé studené barvě s nepatrnou a skoro neviditelnou stopou fialové, která je báječně výrazná.
Podobně vypadám já, blonďaté bílé vlásky mi ztmavly do nevýrazné nijaké barvy, oči světle šedomodré, obočí a řasy neviditelné. Loni kadeřnice trvala na tom, že mi obarví vlasy, že už je té šedé moc. Snažila se to obarvit na cosi nejvíc podobného mojí barvě, aby ty kořínky nebyly tak nápadné, prý karamelová blond to je.
Fallen DragonKin, já už dnes vlastně ani nevím, jakou mám momentálně vlastní barvu vlasů, patrně to bude nějaká ohavná šedivá na velmi špinavě blonďatém základě. Takže se tomu ani nesnažím nijak připodobnit a rovnou jsem zvolila barvu naprosto odlišnou a taky hodně kontrastní ke světlé pleti a světlým očím. Obávala jsem se odrostů, ale kupodivu s nimi nemám nejmenší problémy. Těsně po obarvení je to celé krásně tmavé až k hlavě, pak se ta barva i přes veškeré kvality samozřejmě začne postupně vymývat a pomaličku se to celé trochu zesvětluje, takže odrosty nejsou nijak nápadné, celkem s tím splývají, navíc na tom nikde nemám žádnou pěšinku, kde by to bylo dobře vidět. A když už ta barva není pěkná, tak už je obvykle „rozlezlý“ i střih, takže jdu ke kadeřnici, aby mi to celé pěkně obnovila 😀 .
Tapuz, baklažán musel být velmi zajímavý úkaz, to já měla stříšku proti dešti. :-))
Šmánkote, to jsem to spletla, baklažán je barva a můj komentář patří pod km 11 a její čínskou pagodu. Omlouvám se,jsem popleta.
Tapuz, jsem stejný případ – co do barvy vlasů i pleti. Jen mi nejdou studené tóny, ty do červena, tak obvykle cílím k rezaté až kaštanové:)) Je jedno, jak ta barva vyjde, pořád to mohu prohlásit za svou vlastní a ještě keltskou kombinaci – bledá pleť, modré oči, sluníčkové pihy a rezaté vlasy. Jak z učebnice 😀 (A rozhodně hezčí než plavá změněná v popelavou, jak se hezky říká myšině:))
No jo, každý jsme holt jiný typ. Já prostě nemám ráda hnědou barvu a studené barvy mi obecně sedí mnohem líp než teplé. Ale jinak máš pravdu, jsme na tom asi stejně a je jasné, že je třeba tomu trochu pomoci, abychom nebyly prakticky „neviditelné“.
Jo 🙂 A je k tomu ještě třeba opatrně barvit obočí…:))
Přesně tak, obličej bez obočí vypadá skutečně blbě, jinak se to nedá říct 😀 .
Tak tú snahu o uniformitu podľa mňa badať nielen na účesoch. Je na to smutný pohľad, keď má dievča (mladá žena) riedke, jemné, priesvitné vlásky, ktoré bez ohľadu na umytie alebo vyfénovanie vyzerajú ako o..vlhčená slama, ale musia byť dlhé, lebo krátke vlasy sú fuj. Bez ohľadu na postavu sa musia nosiť super obtiahnuté elastické džínsy s pásom, hm, ako to slušne povedať, tesne nad prvú kader, elastické tričká buď obtiahnuté alebo dole do gumičky, čo je teda tiež vychytávka (musí to byť inak úžasná úspora materiálu, výrobcovi stačí ušiť vrece a stiahnuť ho dole do gumy). Občas zablúdim pri prepínaní kanálov na kadejaké tie svadobné reality seriály, a to je ešte len tragédia – nevadí, že je nevesta viac než priestorovo výrazná a ramená má ako zápasník, aj tak sa bude vydávať v korzetových šatách bez rukávov a ramienok, lebo tak sa to proste patrí, treba byť šľahačková princezná a basta. Nevadí, že má nevesta postavu opuchnutej cverny a do korzetu nemá čo vložiť, aj tak sa bude vydávať v tých korzetových šatách… atď. Sama nosím celý život krátke vlasy a nemenila by som. Mám ich jemné a riedke (strihaním nespevneli ani nezhustli, to je mimochodom povera) a po presiahnutí určitej dĺžky prestávajú byť zvládnuteľné. Mala som pokusy s dorastením po plecia, ale bolo to pod kritiku. Len ma v poslednom čase vôbec nebaví sa farbiť, tak si momentálne voľne a slobodne šediviem, jak tá lipa (a moja kaderníčka nado mnou zalamuje rukami) 😀
Km, dobrovolná snaha o uniformitu je jev známý a popsaný v psychologických a sociologických příručkách. Jenže člověk z našich časů by čekal, že když mohou být jiné (ten výběr oblečení a přípravků na vlasy, nové způsoby stříhání, klidně i ty dredy:)), tak to budou zkoušet, ne? Nám to dalo mnohem víc práce se odlišit!
No presne, aj mne je z toho skôr smutno, dnes je predsa toľko možností, ako sa prejaviť a nájsť si presne to, čo komu vyhovuje, tak prečo sa tak úzkostlivo snažiť nevyčnievať… asi tlak skupiny.
O mém střihu v dětství „zároveň s ušima“, který si nijak nezadal se střihem „podle kastrolu“ jsem už psala. Jak jsem rozum brala nenáviděla jsem ten střih čím dál víc a tak jsem si později v období puberty , prosadila vlasy dlouhé. Měla jsem jak copky,tak culíky, vlasy v barvě heřmánku, to se však nelíbilo mým kamarádkám a tak jsem se před focením na občanku nechala holičkou ostříhat, byl to děs a ta fotka,húú! Poté jsem vždy, když jsem se z dlouhých vlasů nechala ostříhat, litovala. Ačkoliv mám dosud vlasů tak na tři hlavy, vlasy jsou jemné, rozpadají se v nekontrolovatelný účes bezprizorního ruského dítěte a žádný krátký střih bez denně několikrát vyfoukaného účesu neudržím, proto nosím i na stáří vlasy dlouhé. Navíc mám v oblasti ofiny „vlka“, takže při kratším účesu si v té oblasti vlasy dělají své. Za mlada jsem dokonce spávala s páskou na tom „střečkovi“, nepomohlo nic, do 10 minut zase obživl.:-)
Mne zas keď prerastie ofina, začne robiť na konci taký hore zahnutý chvostík, hlavne keď je vlhko (hovorím tomu čínska pagoda). Ten odstávajúci koniec ma tak štve, že už som si ho párkrát sama ušmykla 🙂
Jenny, nepřej si vědět, co mě jako první napadlo, když jsi psala, že máš v ofině vlka (wasntme)
Víš, já bych i teď brala, třeba kvůli čepicím i kvůli tomu, že si nerada pořád meju vlasy (dřív jsem si je myla furt a s potěšením!:)) možnost mít vlasy v hezkém ohůnku. na to narazíš čepici a vlasy jsou stále stejné. No, teď už s tím stejně nic neudělám, tak se snažím to moc neřešit 😀
Jako male holcice mi rikali „uhni, chlapecku“ … vlasy jsme ja i sestra mely vzdy na kluka, aby nam pry zhoustly. Sestrih jsme mely ohavo-ohavny, doma realizovany. Na zakladce byly holky s dlouhymi vlasy neco vic :)) a ja nebyla s to mamu na ty dlouhe vlasy umluvit! Nekdy od trinacti jsem si na vlasy uz nedala sahnout a leta pak nosila vlasy dlooouhe, ooobdivovane. S novym tisiciletim jsem si je nechala zkratit po ramena a ctyri roky pozdeji sly vlasy dolu uplne, zustal mi kratky jezek. Od te doby jsem zkusila delsi vlasy jen jednou a vypadala jsem dost nudne. Ted jsou opet kratke. Rano prejedu mokrou rukou a hrebenem a je hotovo. Muj devadesatilety deda vzdy teatralne poznamenal: „Komu si co provedla? To na hlave mas za trest?!“
Dceram vlasy asi i diky zkusenosti z detstvi nestriham. Maji vlasy huste, spletene do copu. Bavi me mit doma holcicky se sponkami, celenkami a barevnymi gumickami ve vlasech. Do skolky ta vetsi chodila s nekolika culiky vlastni vyroby a asi tak stem sponek po cele hlave :))). Cesou se samy. Pokud jsem po ruce, zapletu, pokud ne, vlasy si sepnou gumickou.
Jejich vsechny vrstevnice mely vlasy ve skolkovem veku dlouhe. Asi tak od druhe tridy zacaly chodit holcicky s vlasy kratsimi nebo zcela ostrihanymi, dokonce odborne sestrizenymi. Kadernice byla vetsinou jako darek k narozeninam.
Naopak pubertacky jsou i zde uniformovane. Je to vec mody, vsechny chteji byt krasne… Dlouhe, rozpustene vlasy, dlouhe, namalovane rasy a radoby dlouhe nohy v upnutych dzinach. Ve sportovni hale se daji rozeznat jen podle siluety, protoze vsechny maji culika a cerne elastaky.
Zapomnela jsem napsat, ze male Jane ten sestrih ohromne slusi! Ale – nepadaji ji vlasy do oci? Nemusi mit sponku? U neposednych malych holcicek jsou culik nebo kratke vlasy praktickym resenim, jak jim zajistit vyhled a prehled :)).
Myslím, že toto je slavnostní účes, na mnohých jiných fotkách má na ofince sponečku – a také ji to sluší.
Evo, mě považovali za kluka ještě v mých třinácti, když jsem se poflakovala s bráchou a bratrancem a měli jsme stejné bundy:)) Ale dobrá, byla skoro tma 😀
Jinak jak jsem zatím neměla s malými holčičkami zkušenost – jim všechny ty sponky a gumičky nevadí? Netahá je to?
No někdy tahá, ale víš jak úžasně ty barevné věci ve vlasech vypadají? 😀
Je to neco za neco. Bude to chvili skudlit a pak budu krasna :).
Me copy a barevny gumicky a sponky na holcickach bavi. Stejne tak me ba i je vybirat, kupovat a pak darovat. Kdyz byly holky mensi, nosily i koralky a naramky, ted jsou hitem nausnice.
anyňouma je EvaSch
Jako malá předškolní holčička a v první třídě jsem měla vlasy dlouhé do půl zad. Nosila jsem copánky a culíčky. Jenže jsem se nechtěla večer česat. Utíkala jsem před maminkou, která měla hřeben v ruce. A brečela jsem, že mě to tahá.
Tak se jednou maminka naštvala a nechala mě ostříhat na krátko.
Zase polodlouhé vlasy jsem měla na střední škole.
A posledních 30 let mám vlasy na krátko, ale ne úplně asi tak jako malá Jana z Klokánie ale s ofinkou.
A hele, Míša byla jako moje Berry! 😀 A tu taky stříhám, protože při česání kvílí! (wasntme)
Vlasy! Já jako dítě musela být ostřihaná na krátko, ale kdybych aspoň byla ostříhaná na holčičku, a ještě vždycky když jsme přišli s bráchou od holiče, táta nás tak dloubnul palcem do zátylku a jakoby vtipně k tomu pravil: to je ostřihaná hlava? Já to tak nenáviděla a tátu jsem nenáviděla a všechny kolem taky, a kamkoliv jsme s bráchou přišli, tak vždycky přišla otázka: tak co chcete kluci? KLUCI!!! No není divu, neměla jsem jen krátké vlasy, ale i oblečení po bráchovi. Ach jo. Jak já toužila po dlouhých vlasech, rozevlátých kolem hlavy. Až konečně v páté třídě jsem měla trochu delší, asi tak na ramena, ale musela jsem je nosit v culíkách. A pak v osmičce jsem směla mít vlasy rozpuštěné, no to bylo něco, na nic jinýho si nevzpomínám, jen na ten pocit, jak mi vlajou vlasy. Úžasné!!! A pak jsem za čas řešila jiný problém, měla jsem krásné dlouhé husté vlasy, ale nevešly se mi do žádné spony, které se tehdy začaly objevovat. A po narození syna jsem šla z dlouhých vlasů do pasu do krátkých na kluka. Naštěstí už mě nikdo nedloube do zátylku.
Jo a vlastně k tématu, dcera měla a vnučka má dlouhé vlásky, česané do culíků nebo copánků.
Olčavo, lity lity… Holčičky je možné stříhat, ale ne tak, aby vypadaly jako chlapečci… pokud si to tedy ta sama holčička nepřeje 🙂 Chápu, že si to pořád pamatuješ.
Malé Janě z Klokánie to skutečně moc sluší, také jsem si jí všimla na Georgových fotkách.
Já jsem nosila od mala dlouhé vlasy, ale na rozdíl od dnešních malých děvčátek jsem je měla úhledně spletené do copů, na jejichž konci se skvěla maminčina pýcha, nažehlené mašle. Když vidím dnešní malé holčičky s utaženými gumičkami culíků, nebo jak jim jemňounké, dětské dlouhé vlásky lítají do obličeje, takže nevidí ani na svět okolo sebe, neustále sklouzávající sponky. Divím se, že to ti prckové vydrží. To už je pro jejich pohodlí lepší je ostříhat i když doma maminkou. Ahojky YGO 🙂 . Teď jde o to, zda to není rozhodnutí samotných tříletých slečen, matky samozřejmě respektují.
Alex, ty máš vlasy krásné pořád – k závidění 🙂
Jinak jsem zvědavá, jaká bude malá Katka, moje první holčička studijní:)) Zatím mi přišlo, že tříletému dítěti jsou takové věci, jako délka vlasů, fuk – jenže já prostě znám jen ty kluky 😀
dlouhe vlasy byly muj sen odmala, a hlavne copy, ale se superjemnymi, byt hustymi vlasy to nejde, splihne to a je to hruza i pri dennim myti.
tady u nas je to v naproste vetsine u holcicek a divek taky zoufale uniformni dlouha hriva.
finance v tom zcela urcite roli hraji – ja se nechavam strihat vzdy pri ceste do cech. i s barvou je to min.3x levnejsi nez obyc. strihani zde. a taky tady nemam jistotu vysledku, uz jsem parkrat dopadla dost hrozne.
no a druha vec – je potreba se vzdy pomerne dlouho predem nekam objednat a s logistikou domacnosti, skoly, krouzku atd to neni pro plne pracujici rodice taky uplne jednoduche (dokud musi doprovazet).
no a trilete dceri si hrivu zastrihnout proste netroufnu, je to maly dablik. natoz ji nekam vodit! 😀
Moje kadeřnice je známá tím, že to umí i s malými dětmi – dokáže dítě stříhat i v rodičově náruči.
Ale chápu, že u malé princezny je asi snadnější udělat velrybí vodotrysk (aby viděla:)), než bojovat o stříhání ofinky 😀
Dede, to je náhoda, zrovna před pár dny jsem s kamarádkou probírala, proč drtivá většina holek a mladých žen dnes vypadá jak k uzoufání utrápené rusalky. Inspirovaly mne k tomu dvě slečny, které seděly naproti mně v autobusu a celou cestu, pokud zrovna nezíraly do mobilů, byly zaměstnány neustálým odhrnováním dlouhých myších ocásků z obličeje. Když má někdo takové vlasy, že mu naroste pořádná hustá atraktivní hříva, tak proč ne, v tom případě je to zpravidla pěkné, pokud se dotyčná o tu hřívu pěkně stará. Jinak to zpravidla pěkné není. A je to škoda, protože řada z těch dívek a žen by v pěkně střiženém účesu vypadala šik a rozlišitelně, čehož se stávajícími účesy stěží docílí. Ale je to nakonec každého věc, co má na hlavě.
Myslím si, že finanční aspekt v tom nehraje vůbec žádnou roli.
Ty fotky holčičky jsou moc hezké, skutečně radostné, jak píšeš. Ohromně jí to sluší.
Ještě k té Dedině poznámce o tom, že v Praze byly ostříhány školačky každá jinak, neb navštěvovaly kadeřnictví. Tak né, že by u nás nebyla holička (teda nebyla, byla v Kobylí), ale ruku na srdce – i když šly k holičce, tak zase ten střih byl jednotný. Vzpomínám si, že když jsme byly v šesté-sedmé třídě, začal letět „tupý střih“ – a všecky holky, až na tři, ho měly – kromě Ireny S. a Věry C., které měly vlasy po pás a mně, kterou opět olepala mamka (mamka zkrátka zastávala heslo „co můžeš udělat doma, za to peníze nevyhazuj!“ – se divím, že po nocích nepředla len na zlato).
Jinak tady mám OTéčko, kdybyste chtěli vidět, jak to vypadá na jihu Jižní Moravy, když přijde sněhová kalamita (rofl)
http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Leden_v_zasnezenem_parku/
YGO krásné fotky.
U nás na západě nic.
Jen takový šněhoprš.
Jé vlasy, to je zase téma! Jako malá (asi od první třídy) jsem nosila copy – tzv. houpačku. To se zapletly copy a konec jednoho se připevnil k začátku copu druhého a naopak. Přidala se na každý spoj jedna mašle a hotovo. česala mě maminka a vypadala jsem jako odvážná školačka. Pak bylo období krátkých vlasů – jak pohodlné! Někdy na gymplu jsem si zase vlasy nechala narůst až pod pás. Vdávala jsem se v takovém tom překládaném složitém drdolu (konec šedesátých let) a vlasy jsem zkrátila až po narození druhého syna. Kluci jsou rok a půl po sobě a na péči o dlouhé vlasy nebyl čas. Teď mám vlasy krátké kvůli snadné údržbě. Ostatně králíkům je dost fuk, jak vypadám a mě… no pohodlí je pohodlí (rofl)
Já jsem dlouhé vlasy chtěla, ale skutečnost byla prostá – nikdy mi opravdu dlouhé nenarostly:)) Smotané na ramena (když se natáhly kudrny, tak to bylo o kousek delší) a dál ani ťuk. Už jsem tu psala, že babička by mě nejradši pořád stříhala (hrozně ji iritoval můj trvale neučesaný vzhled), s mamkou jsme vyjednávaly. Když i moje případné copánky byly nakonec smotaniny za gumičkou, tak co s tím, že jo:))
Já mám krátké vlasy mimo jiné proto, že mi dlouhé prostě nenarostou (snažila jsem se léta). U ramen se začnou ulamovat dlouhé kusy a je to hnusný. A s delšími, nedejbože světlými, vypadám jako utahaná matka 🙂 Jako dítě jsme je měla krátké, protože byly jemné a kadeřnice máti poradila je stříhat, aby zesílily. Když vidím svoje dráty, říkám si, jestli to nepřehnala 🙂
Kačka má vlasy dlouhé, ale měla i různě šílené sestřihy. Špatné to nebylo nikdy, jen s barvami to někdy úplně nevyšlo- růžová Barbie pink nechytla, tak to kadeřnice překryla odstínem rozmačkaných ostružin. Modrý melír se časem vymyl a zezelenal. Lehce bláznivé období byly napletené copánky, ty se mi na ní moc líbily a mrzelo mě, že za mého mládí to nebylo možné.
Matyldo, na copánky bych taky stonala – moc! Je to jeden ze způsobů, jak vyhrát nad kudrnami a vypadat jinak… 🙂
A Kačce sluší všechno, řekla bych, že nejvíc její oblíbená 20-30. léta… (tedy přesně to, co by mě neslušelo ani náhodou:))
No – copánky! Já mívala vlasy do pasu a copy jsem nosila tak do 14… Pak ovšem mi ve škole začali říkat carevna, a tak jsem s těžkým srdcem vlasy ostříhala na krátké mikádo, a chodila pak v záklonu, jak jsem byla zvyklá na tíhu vlasů. Od té doby už jsem nikdy vlasy narůst nenechala, protože mezidélka mi nesluší, a tak už asi do smrti budu mít krátký účes – klasický hříbek.
No ale já myslela takové copánky: http://malcka.rajce.idnes.cz/svatovaclavske_venceni/#DSC09838.JPG
já měla jedno léto modré proužky ve vlasech ( základ temná kaštanová), po těch jsem toužila dlouho a pak je konečně začal Matrix vyrábět. když se to vymylo, tak světlé, co vypadaly jako vybledlé od sluníčka a potom zelené. opravdu tmavě zelené. to jsem si užívala 🙂 barvičky jo, to můžu. nejoblíbenější mám temně hnědou,skoro černou s nádechem do fialova a pak rezatou jako lišák v zimní srsti 🙂 modré konečky, to by se mi taky líbilo, jen to jde na rovné mikádo, já mám trochu podstřižené.
No, jeden důvod dlouhých vlasů bych viděla, a to finanční. Dávat každý měsíc za holiče pár stovek, někde i hodně přes tisícovku, může být pro dost slečen problém, ty peníze můžou utratit za něco jiného. No a chlapům se většinou líbí holky s dlouhými vlasy 🙂 , tak proč ne. Jinak mám syna s vlasy do pasu, husté, zvlněné, světle kaštanové, závidí mu je všechny ženské 🙂
Ivo, to mě taky napadlo jako velmi praktický důvod! Ty peníze, myslím. A nemyslím to nijak zle, prostě je to fakt.
Tak za prvé – já pořád říkám, že z Jany Švehlovic roste velká filmová hvězda – a minimálně co se krásy týče, strčí do kapsy i Nicol Kidman.
Za druhé – ano, holčičky i větší holky nosí dlouhé vlasy a většině to sluší. Terka taky mívala dlouhé vlasy (jeden čas tak dlouhé, že když si sedla na – ehm – toaletní mísu, tak si je tam přisedala…) a mezi námi, jí to moc slušelo, protože má vlasů mnoho a vlnité. Když asi v patnácti si je z mladické nerozvážnosti (a na radu matinky!) ostříhala, vypadala jak stará Blažková po vodové trvalé! Teď má docela krátké mikádo, sluší ji, ale delší vlasy ji sluší víc (chuckle) . Třeba jí ještě narostou (nod)
Za třetí – není pravda, že když jsme byly ostříhané, tak jsme vypadaly každá jinak (o tom že lépe, už vůbec nemluvím). On ten střih totiž byl většinou takový – univerzální. Dle kakáča a ušmiklá ofina do půl čela (v lepším případě). Z nás tří holek měla dlouhé vlasy jenom Mánička – a to je pro mne a Danušku důkaz, že ji měli nejradši (rofl) … teda minimálně mamka, protože taťka se moudře do účesů a módy radši nepletl.
Jana je kráska, co? Odmala:)) A s tou poslední fotkou by mohla na obálku časopisu 🙂
Je! Teda ona všecka Švehlova děcka jsou krásná – i kluci! Asi u klokanů mají vodu krásy či co! (chuckle)
To bude spíš kvalitním genetickým základem. Navíc mi připadne, že vnoučátka jsou dost podobná dědečkovi a babičce zamlada.
P. S. Ale už dlouho jsem se na žádné fotky od Švehlů nedívala, takže se ta podoba mohla změnit.
Checht, to je téma, na které mám velmi konkrétní názor 🙂 Protože mám dostatečně velkou statistiku, znám i holčičky s krátkými vlasy, ale většina matek pěstuje svým malým princezničkám vlásky dlouhé, ba co nejdelší – a vůbec si neuvědomují, že tím z nich vytváří tvory neschopné samostatné existence. Do takových osmi-devíti let se holčičky totiž obvykle nejsou schopné samy učesat (možná jen nedostatek tréninku?) – a to je stejný problém, jako by si neuměly vyčistit zuby nebo zavázat tkaničky. Takže pak na táboře češu jednu princezničku za druhou a v duchu vrčím. Kdyby jim ty vlasy nechaly aspoň jen po ramena nebo tak – ne, až do pasu…
Připadá mi mnohem rozumnější, jak se k problému postavila moje máma, když jsem někdy okolo první třídy začala dyndat, že chci dlouhé vlasy. Prohlásila – můžeš si je nechat narůst, ale budou učesané a já je česat nebudu; pokud si je nedokážeš udržovat, budou se muset zase ostříhat. A fungovalo to, tím spíš, že mé autokadeřnické schopnosti měly čas růst spolu s délkou vlasů 🙂
„Autokadeřnické schopnosti“ (rofl) Já si za tím na první myšlenku představila samostříhání! 😀 Toho jsem se na sobě párkrát dopustila, jednou jsem zohavila i bráchu:)))
Jinak s tím česáním – souhlas 🙂
Kaa, já jsem si uměla zaplést sama copy už v sedmi letech, právě kvůli táboru. Ono je to o výchově k opravdové samostatnosti dětí, ne jen o představě, že jsou samostatné. Co říct na to, že se dá s tříletým dítětem diskutovat málem o politice, když kálí do pepmprsek. Na dotaz co s tím? Zatím prý to v jeho hlavě nesepnulo.
Máš pravdu, Dede, taky už mě zaujalo, proč dnešní holčičky, dívky nebo mladé ženy nosí takřka výhradně dlouhé vlasy. Některým to sluší, jiným bych s chutí řekla, že pokud mají těch vlasů pět a půl, bylo by slušivější je nějak hezky ostříhat.
Já jako malá mívala vlasy spíš kratší a nevadilo mi to, pak jsem si je nechala někdy na gymplu narůst a kolem třiceti je nechala sestříhat nakrátko. Jednou jsem udělala pokus je opět nechat delší, ale byla to hotová katastrofa. Chtěla jsem být krásně romantická a vypadala jsem jak selka :D. A i když srovnám své fotky těsně před třicítkou (dlouhé vlasy) a po třicítce (krátké), rozhodně mi více sluší ty krátké. I z toho soudím, že dlouhé vlasy nejsou pro každou dívku či holčičku, ale holt, když ono se to tak dneska nocí…
Jo, přesně. Proč všechny? je moje zvědavá otázka? Asi proto, že chtějí, je praktická odpověď:))
Jinak naše Nikola má nádherné vlasy a rychle jí rostou. jednou se nechala ostříhat na krátko – přiznám se, že jsem toho potají litovala, takové nádherné vlasy! (jaké mě nikdy nenarostly:))
A pak jsem jen valila oči, jak moc, ale opravdu moc jí to slušelo! jenže pak začala plánovat svatbu, nechala si je zase narůst a od té doby se zase zařadila do davu dlouhovlásek 🙂
Když o tom mluvíš, a když se nad tím zamyslím, tak jo, máš pravdu. Probírám v duchu dcery svých kamarádek a všechny mají dlouhé vlasy. V jejich věku jsem byla se svými vlasy do půlky zad výjimka. Ale to bylo proto, že jsem hodně let tancovala ve folklórním souboru a zaplést si vlastní cop bylo mnohem jednodušší než si složitě sponkami připínat příčesek. Na gymplu jsem byla ve třídě dlouhovlasá jediná.
U nás měla na ZŠ opravdu dlouhé vlasy jen jedna dívka – a ta cvičila závodně moderní gymnastiku a zase si potřebovala vlasy svazovat do takového toho tehdy prakticky povinného uzlíku na temeni. Šuškalo se, že se odbarvuje (ha!:)) a kluci ji milovali… to zase jo. 🙂 Vypadala mnohem víc šik, než my ostatní, ale neřekla bych, že to bylo jen vlasama… 🙂
Ano Dede, já jsem vždycky byla ostříhaná relativně na krátko až tak do jedenácti let kdy jsem si vydobyla delší vlasy. Moc slušivé to teda nebylo, mamka mě stříhala sama, a hlavně z krátké ofinky jsem měla takové trauma, že od mých asi šestnácti let jsem žádnou neměla, nechávám si kolem obličeje delší vlasy.
Té holčičce na fotce účes rozhodně sluší.
Wendulko – a to je i pro Ygu: ano, příšerné sestřihy byly zohavující.
Akorát já vyrůstala v té Praze a tam se holčičky (řekla bych) přestaly stříhat podle hrnce někdy v době, kdy šly do školy. Ve škole už „domácí“ (čti hrozné:)) střihy moc vidět nebyly.
Také jsem z Prahy, do kadeřnictví nás rodiče poslali, ale do pánského oddělení…. 🙁
Mě nejdřív taky, ale mamka mě utěšovala, že tam ty ženské stejně umějí nejlíp stříhat! A měla pravdu, pokud jsem si uhájila, aby to nebylo moc nakrátko. Jinak jsem se další měsíc plížila kanaláma… 😛
Víla má patnáct, chodí do devítky a ona a všechny její spolužačky mají dlouhé vlasy (po ramena a delší). A moc to holkám sluší. Nosí copy, mají různě zapletené copánky, drdoly až kokrhely 🙂 Experimentují s barvami, kštice jsou zrzavé, fialové, zelené či modré.
Na to, aby měly dokonale ostříhané mikádo běžné v korporátech, mají deset let čas 🙂
Víla má momentálně vlasy po ramena, aby z nich šel vytvořit kokrhel, na konečcích barvy blankytně modré.
je jiná doba, jak já jí to přeju a závidím, my musely mít vlasy čisté,učesané,pokud dlouhé,tak v copu nebo culíku-nesměly nám poletovat volně a tak to bylo tak fifty-fifty, zastoupení měly vlasy krátké,delší a dlouhé…jen ty barvičky nebyly povolené…tak jsem si červenou hlavu dopřála ve 30 letech a moj evlastní matka mi zakázala jezdit domů, že vypadám jak od kolotoče… (ještě,že neřekla to další od K), takže jsem na návštěvu jezdila s šátkem na hlavě…
Sharko, tak tos měla se svojí mamkou smůlu – my s mojí jsme se později prostě bavily změnami barev, obě:)) Na nás potom bručela babička 😀 Ale naštěstí v šátku jsme do Dvora jezdit nemusely:)))
ona je máti jinak dost tolerantní,ale že má její dcera na hlavě rudou záři nad Kladnem, to nevydejchala….hele,je to 20 let a občas mi to připomene…
Šárko, já taky nesmím přijít domů s vlasy do červena ani do zrz MLP by to nevydejchal- máme zrzavého souseda s kterým nemluví snad ani dopravní značky
😀
😀 😀 😀
Renato, já nejsem proti – to píšu už i v článku, jen mě udivuje ta jednotnost:)) Za mých časů jsme se chtěly hodně odlišovat a různé střihy tomu pomáhaly.
Je pravda, že jsme měly zakázané barvení vlasů a to v mém případě až po skončení gymplu – jenže náš gympl byl zařízení zcela rakousko-uherského typu:)) Ale popravdě, pokusy s barvami byly i tehdy, jen byly mnohem… subtilnější:))
Ale uznávám tady Ivin argument s penězi – ten je v tom, myslím, taky podstatný.
jenže tehdy paletka spadlé listí-tonovač,stál pár korun a nebyl k sehnání..v tom to nebylo..spíš to škola nedovolovala..hele, taky u Vás biletářky v kině nebo v divadle,měly ten přeliv do modra nebo do fialova na těch šedejch vlasech? U nás jsem je podezírala, že to maj do barev těch plášťů,co nosily..
Ne – u nás tetička uvaděčka v kině měla na hlavě šátek a pod ním úhledně stočené cůpky kolem hlavy – naša stařenka si ty cůpky nadpojovala šňůrkou, aby je kolem té hlavy v pohodě obtočila a pak je uchytila půlkulatýma hřebínkama, ze kterých byly vylomené zuby právě na šířku těch copánků (rofl) – rozpletala je jednou za týden.
Musela být zvyklá v tom spát, já bych to asi nevydržela:))
Spali v šátku (rofl) – zase byly ráno rychle vypravené – nemusely se trápit s fénem a vymýšlením účesu.
Týý jo, já spát v šátku, tak s ním mám ráno svázaný nohy 😛 .
Zano ! (inlove)