Nevím, jestli to potkává i vás, ale mně se v obchodu stává, že mi na ně padne zrak a odtrhávám jej jen s obtížemi. A nakonec si stejně nějaké koupím. Co? Papírové ubrousky.
Dřív jsem kupovala ty velmi levné a balila do nich svačiny. Kuba měl připomínky ke kvalitě – stěžoval si, že tenký ubrousek se na jídlo přilepí, roztrhá a pak je svačina blefuj. Připomínku jsem uznala a v rámci nějaké ekologické vlny jsem koupila krabičky na svačiny. Nějakou dobu to fungovalo. Dovnitř šel dát krajíc chleba, přepůlený rohlík nebo dva kusy buchty.
Ovšem pak přišla doba bezobědová a krabičky s pečivem začaly zabírat většinu tašky. Navíc jsem objevila výborný chleba, jenže krajíce z tříkilového bochníku do standardizovaných krabiček jaksi nesedly. A nastal návrat k ubrouskům.
Tak bílé rozhodně ne. Obvykle stejně jsou v té nejhnusnější kvalitě. Barvu si vybírám podle nálady, ročního období a nabídky v dotyčném obchodu – nicméně jásavě barevné obvykle zvítězí. Tedy ty jednobarevné.
Protože existují i obrázkové. A to je můj mor. Obvykle se dokážu krotit a koupím jen potřebné množství. Jenže pak přijdu do drogerie a mají tam ubrousky s fotkou rozkvetlé louky. Tak ty tam nechat nemůžu. O týden později si v papírnictví kromě tužek a sešitů koupím taky jen jedny, ale váhám, jestli ty s pomněnkami, s vlčími máky nebo s kopretinami? Šiš, to je rozhodování!
No a pak člověk jde do obyčejného supermarketu pro cokoli a mají tam zlevněné ubrousky s vintage motivem. No tak ty tam taky nechat nemůžu…
Ve skříňce pak mám pár balíčků, které ve stojánku na stole střídám podle nálady. A vím, že si s potěšením koupím další – byla jsem hodná, tak můžu mít s obrázkem J
Dede: Ano, potvrzuju slabost pro krásné ubrousky! Ježe se mi hromadí, protože kromě košíků na pečivo je doma nemám kde používat. Co jsou děti z domu, tak se u nás už svačiny vlastně nedělají a pokud ano (výlety, psí akce), balím je do potravinářské fólie.
A tak se ptám: Máte rádi ubrousky? Jaké? K čemu je nejčastěji používáte? Prostíráte je k běžnému jídlu? Jak balíte svačiny? Děláte si vůbec svačiny?:))
Moc se mi líbí ubrousky. Je jich tolik a různých! Už dlouho se utvrzuji v tom, že své rukodělné dovednosti rozšířím a vytvořím sadu květináčů ozdobených dekupáží. Tak budu mít ty ubrousky stále na očích.
Tak jsem udělala inventuru ubrousků. Kočiči od Nelinky byly letos jako vánoční.Teď už mám venku jarní s narcisy a v vzápětí jsem dohledala velikonoční,určitě ještě něco najdu, vím, že jsem si dovezla nějaké ubrousky z Vídně, musím vlézt do zeměpisného šuplíku. Ubrousky užívám často jako prostírání pro mně a MLP ale hlavně pro mně,(MLP vždy číhá, co zase ukápne) jsem totiž děsný čuně a většinou všechno pokecám, tak aspoň mám pod talířkem hezky a nemusím prát žádné prostírání. 🙂
My doma ubrousky co se prostírají na stůl vůbec nepoužíváme, i když několik balíčků pěkných barevných mám. Papírové kuchyňské ubrousky na roli kupuju silné a kvalitní, a používám jich v kuchyni hafo, ale sandwiche si dávám do speciál mikrotenových sáčků co mají správnou velikost. Taky si z dětství moc dobře pamatuju jak mi mamka balila svačinu do těch levných bílých ubrousků a jak se otravně lepily na moje krůtí maso s vejcem
Tak já nevím… na barevné ubrousky se ráda podívám, ale přijde mi to spíš jako ten sbírkový předmět (a to jsem je nesbírala 🙂 ) . Představa jak si do nich utírám mastnou hústu mi přijde taková divná.
Pokud výjimečně něco balím, tak do mikrotenu (byť se to dělá fakt blbě, zvlásť když to dělám zřídka a tudíž nemám namakané). Ale moc často potraviny nebalím, protože na výletech buď máme vymyšlenou trasu přes hospodu, nebo se hodně nasnídáme a sebou vezmu jen nějaké sušenky.
A pamätáte si ešte, ako sa farebné obrúsky s motívmi pred 89-tym zbierali a vymieňali? Po jednom kuse, ako vzácnosť. Mňa to teda nechytilo, ja som bola v známkovom klube (sekcia so zvieratkami a rastlinkami, kupovali sme v POFISe v Piešťanoch, bo u nás nebol), ale moje spolužiačky zbierali a vymieňali obrúsky s chuťou a zanietením. Cenili sa samozrejme najmä príspevky zo západu, obľúbená bola spolužiačka, ktorej posielali obrúsky zo Švajčiarska, len povážte 😀 . Treba povedať, že niektoré boli naozaj prekrásne. Dnes nám to už môže byť aj smiešne. A zbierali sa aj obaly z čokolád, etikety z nápojov …
ony j esbírají dál… koukni se sem, má to i pravidla…
http://www.sberatel-ksk.cz/skupina-papirove-ubrousky.php
Ano prosím. Já jsem sbírala ubrousky, a to nejen ty krásné barevné, vzorkované nebo obrázkové, ale taky ubrousky z hotelů, restaurací a aerolinek. Byla to pěkná zábava a měla jsem jich pořádnou hromadu. I když už jsem je později nesbírala, měla jsem tu sbírku pořád ve dvou šuplíkách. A pak jsem je jednou prostě normálně dala do použití a vypoužívala 😀 .
Dneska používám pro běžnou potřebu většinou kapesníčky z krabice se škvírou anebo běžné tenké bílé ubrousky a pro potřeby slavnostnějšího prostření mám jeden balík velkých krásných červených a jeden balík velkých krásných modrých. Vydrží mi asi do smrti 😀 .
Já jsem sbírala odznaky podnikové, ještě jich pár mám v krabičce. Asi budou za chvíli dost vzácné, žádná firma z nich už dnes neexistuje.
Naštěstí už léta nemusím připravovat svačiny, jen občas na výlety nebo dovolené. A to si vystačím s obyč bílými ubrousky. Když mám hlídací dny u dětí, dělám holkám svačiny do školy. Mají krabičky, ale stejně jim i do krabičky pečivo zabalím. 🙂
Nedávno jsem ale zahlídla ubrousky zelené a těm jsem neodolala. Zelená barva se mi totiž vyskytuje v obýváku. A také nějaké vánoční si pokaždé koupím, letos jsem měla s krásným vánočním věncem.
Ubrousky s motivem nekupuji. Je mi líto je používat. Jako ty, které patří k servisu a leží dlouhá léta ve skřínce. Každý, sebevýznamější posed u stolu ještě neopravňoval jejich použití. To tak, aby si do nich každý utíral mastnou hu.. , no tak, pusu! Ochraňuji je jako ptáčátka. Používám ubrousky modré nebo bílé, to tedy při návštěvách, jinak papírové utěrky z role v kuchyni. Na vánoce se překonám a krapítek zlata na ubrouscích nám i navštěvě dopřeji. Jsou přece Vánoce!
Papírové ubrousky mám ráda na pohled, ale nemám pro ně moc použití, jak už jsem psala výše. takže mi každý balíček opravdu dlouho vydrží – před Vánoci jsem dospotřebovala poslední krásné z Markovy svatby:))
Jinak se přidávám ke krabičkářům a potížím s mizejícími víčky! Minule jsem taky nakupovala v Ikei krabičky a jak je rozdávám (no, rozdávám obsah, krabičky chci zpátky), tak varuju, že krabičky se VRACEJÍ. Výsledkem je, že minule byl Andy celej rád, když jsem jim s sebou dala jídlo v zavařovačkách, které mi vracet nemusejí 😛
U nás sme prešli na krabičky od zmrzliny, tie sa tiež nemusia vrátiť 🙂
Já též. Protože když byla kamarádka nemocná tak jsem vozila někdy jídlo jejímu manželovi. A vrátila se mi buď krabička nebo víčko a nebo to k sobě nepasovalo. A tak jsou nejlepší od zmrzlin ale ani ty nejsou bez problému. Musí se dávat pozor jaká zmrzka v nich byla i když jsou třeba všechny modré.
Papírnictví je nebezpečné stejně jako knihkupectví. Zvláště papírnictví takové to s výtvarnými potřebami, kde jsou k dostání SP=SUPER PAPÍRY. Na těch ujíždím. Ubrousky mne tak moc neberou, je to pro mne spotřební zboží jako každé jiné, hlavně hódně praktické u stolu při jídle.
Svačiny na čundříky balím do potravinářské folie. Folii potom smuchlám do mini kuličky a odnesu domů. Ale co velmi používám v lese, jsou levné buničité kapesníky na jedno použití, snadno rozpadnutelné, Nejenom pro sebe, ale když to naše fousaté čunče udělá ho*no rovnou na cestě, tak jej s kapesníkem odklidím do křovíček.
Jo, jít dnes kamkoli nakupovat, vyžaduje hodně silnou vůli, zejména když platíte kartou. Já jezdím nakupovat potraviny zásadně po obědě, (rozhodování je pak mnohem snazší) a ostatním obchodům se prvoplánově vyhýbám jak čert kříži. Pokud jde o supermarkety, naplánuji nejkratší trasu do místa, kde mají to, co opravdu potřebuji a té se tvrdě držím, bohužel s jakýmkoli dámským doprovodem tato taktika, až na velmi vzácné výjimky, nefunguje; v takovém případě koukám ke stropu, studuji vedení linek silnoproudu, slaboproudu (občas je dost problém rozluštit co je co) a vzduchotechniky a na výzvy: Jak se ti to, nebo ono líbí, nebo co říkáš na tohleto? Reaguji maximálně otázkou: potřebuješ to a máš na to? První reakcí je obvyklé zlostné vrčení, po opuštění kasy spokojenost, že se nakoupilo jen to, co je potřeba a utratilo se nezbytné minimum.
Pche – u nás je to naopak. U nás je nákupčí Jeník – a co ten toho dokáže nakoupit, to někdy zírám jak Vizír! Konec konců – i náš taťka strašně rád nakupoval …
Když na to má, proč ne. Já raději naliji do nádrže benzin s lihem v poměru 1:1 a jedu na výlet. A už se těším, až koncem března rozkvete orchidejemi plantáž jménem Svinec. A když kvetou v Lačnově u Horní Lidče krokusy, (jsou jich tam tisíce), tak to také nemá chybu. V první dekádě května zase kukačky na Svatém poli u Horažďovic a o jeden až dva týdny později vstavače nachové na Chotuci. (všude jsou naučné stezky a jsou toho tam obrovská kvanta).
Co jsou levné buničité kapesníky? Kde se to kupuje – tohle fakt neznám a taky bych uměla upotřebit.
Nejsou to takové ty obyčejné papírové kapesníky v balíčku, nějaká levnější značka?
Jo přesně, nemají v sobě bavlnu, takže se snadno rozpadnou. Stačí mrholení a jsou pryč. Ty svoje na nos, zastrkávám do různých skulinek a škvír v půdě nebo ve starých pařezech, tak aby nebyly vidět. Možná, že zacpávám hlavní vchod nějakým živočichům, ale oni si jistě přes ten tenký papír poradí 😉 .
Aháá – já myslela, že je to nějaká nóóóvinka (rofl)
Matyldo, jo nebezpečné papírnictví a ubrousky! 🙂
Já je ale většinou nepoužívám ke stolování. Dole v perníkárně mám spousty tatrafanových sáčků všech myslitelných velikostí. Různé tématické brousky pak používám jako dárkový balicí papír. Jednoduše dáreček zabalím do ubrousku, popřípadě zajistím izolepou a vsunu do vhodné velikosti sáčku. Doplním mašličkou barevně sladěnou s ubrouskem. Jsem tím už v širší rodině pověstná.
Ubrousky se snažím nekupovat. Mám jich plný šuplík. Hlavně před vánoci mě chytá zdobící amok. A pak když se objeví jarní motivy. A taky … Ale zase je pak klidně u stolu používám.
Jídlo dávám do krabiček, svačiny do svačinových sáčků. Papírových. Je s nimi nejlepší práce. A potravinovou fólii používám, ale její uhryzání v požadovaném tvaru je koncert pro čtyři ruce, takže spíš k balení polotovarů než v běžném provozu.
Na svačinky (nejčastěji výlety a procházky s vnučkou) používám fólii – tu na chleba nebo pečivo a pak na ovoce a zeleninu mám dvě silikonové krabičky, které, když jsou prázdné, se dají splácnout a zaberou tak méně místa. A ubrousky musím mít co nejmíň hezké, protože jak jsou moc krásné, tak si pak Matylda utře pusu místo do ubrousku do rukávu, nebo ruce o břicho.
Jé ubrousky – taky se na ně ráda dívám, a taky je užívám minimálně. Ty zelené s kočičkou, které jsem kdysi dávno dostala od Nelinky, ještě pořád mám a letos (tedy už vloni) jsem je použila na vánoční stůl a taky to vypadalo dobře a vesele.
Když jsem ještě dělávala plněné bagety Terce na dostihy – nebo když vypravuju Jeníka do koupelů – balím zásadně do alobalu. Když já se s tou potravinovou fólií moc nekamarádím: než najdu začátek, než jí z roličky odbalím požadovaný neslepený kus (chce to sílu i šikovnost), než do toho zahňácám housku a hlavně, než onen požadovaný kus oddělím od role (nůžky to nestříhají, nože téměř neřežou), jsem zralá na Kroměříž ;( ! Není nad alobal, nyní dokonce s jednou stranou papírovou, aby potraviny nedoznaly úhony – použitý většinou hážu do pytle s konzervami a Jeník následně odváží na sběrný dvůr.
Jinak ráda a často používám krabičky – zdá se mi to jednak pohodlné (pečivo není zmáčklé či rozdrobené, ovoce či zelenina není otlučená či dokonce tekoucí – hlavně rajčata to oceňují) a jednak takové estetičtější – líp vypadá, když jím vlašák z krabičky než z papíru (:o)). Ovšem bere mne čert, když se krabičky vrací bez vršků (na to je specialista Jeník)! Taky máte bezprizorní krabičky a bezprizorní vršky, které na sebe ne a ne pasovat? Já jich mám už plný pytlík na cvičky (jinak nevyužitý) a bláhově se domnívám, že se někdy některé původní krabičky setkají (headbang) !
je to něco jako ponožky. Též vyhazuji tu krabičky bez víček, tu víčka bez krabiček…
Vyhodila jsem před \Vánoci všechny, na které nemám víčka a už před tím jsem pořídila pár krabiček s víčky spojenými s krabičkou na pevno. MLP zuřil neb je kramář ale krabice zmizely v nenávratnu, takže je nemohl nikde dohledat aby je přinesl zpátky. Pytel s plasty skončil v hromadě jiných pytlů anonymně modrých a já mám konečně pokoj s krabicemi, které na mně neustále vypadávaly odněkud. 🙂
Bagety balím do potravinářské fólie, ale s výše zmíněnými problémy zápasím taky. Ale drží to nejlíp…
Zrovna tenhle víkend jsme v Ikea koupili pár nových krabiček a vytřídili ty liché (připadalalo mi to trochu jak Vodník od Erbana- hlavička bez tělíčka a tělíčko bez hlavy). A že tě lichých bylo!
Ygo, já ti nevím s tou fólií – každá krabička má na sobě řezáček, přes něj uřízneš a ten konec ti na něm zůstane. Příště za něj chytíš, na linku si natáhneš potřebný kus, zabalíš potřebné a zase o ten řezáček uřízneš, jednoduché.
Přiznám se, že na odřezávání přes tenhle řezáček bych potřebovala absolvovat nějaký kurz. Ještě nikdy se mi to nepovedlo, jen jsem byla u toho děsně vzteklá. Tak odřezávám nožem na prkýnku. Fólii prostě přejedu špičkou nože a odtrhnu. To se mi osvědčilo a je to bez vztekání.
Také nepoužívám řezáčky jsem na tom jako ty. Protože už nemám místo na zavěšení speciálního držáku na role s různými foliemi a tam je řezák bezvadný, tak folii, kterou hodně používám i jako víko na bezprizorné krabičky s jídlem do ledničky mám v přírušním šufleti i s nůžkami. ROli odmotám (odlepím) do příslušné délky, fest připlácnu na okraj stolu a odstřihnu. Za ty roky už mám praxi (chuckle) .
Zeleninu a ovoce ať už drobné, nebo nakrájené také nosím v krabičkách. Mám sadu s tím nepropustným těsněním na kliky. Ale zaujaly mne krabičky splácnutelné, myslím o nich píše Olčava. V ruksaku se potom ztratí a nezabírají místo.
Ano Olčavo, to je funkční postup i pro mě 🙂 Použití řezáčku na krabici končilo stejně jako je výše či níže zmíněné 😀
Já to uhryznu zubama /svýma/ a pak rvu a u toho véélmi nadávám. Málokterá folie je odřezatelná. Mám raději alobal – ten tenký.
Maruško, bezvadnou mají v makru, 300m https://sortiment.makro.cz/cs/hs-potravfolie-ldpe-300x29cm-1ks/221545p/. Jen se musí správně nasadit ten řezač.
Tak já nevím, jakou kupuju, ale o řezáček se mi ještě nepodařilo ji uřezat! Zdeformovala jsem krabičku i fólii a sobě opět pocuchala nervy (rofl)
Holky, odtrhne se ten proužek, vytáhne fólie přes hranu krabičky a pak se musí zavřít víko, takže z krabice čouhá ta fólie. Některé krabičky mají na boku perforaci, ta se promáčkne dovnitř, aby se mohla rolička dobře otáčet v krabičce. Řezání fólie – pootevřu víko, chytnu konec fólie a vytáhnu potřebný kus, krabičku nemám otevřenou dokořán, víko je jen lehce přiklopené, pak ho zavřu úplně, krabici držím v pravé ruce, levou lehce odtrhnu fólii shora dolů. Nevím, nic složitého.
Takhle napsané to vypadá velmi pohodově, taky jsem to takhle zkoušela, na mojí krabičce je i názorný obrázek, ale zkoušet to už opravdu nebudu. Moje krabičky nikdy nespolupracovaly, vždy to dopadlo tak, jak napsala Yga, krabička se zdeformovala, fóĺie natáhla, případně slepila a já měla sto chutí namazaný rohlík nebo chleba rozdupat a kopnout do kouta… (devil)
Souhlasím s Ivou. Jde o to, vychytat si značku a té se držet. Používám nějakou z Kauflandu, balení 60 m, jestli se nepletu. Večer mohu upřesnit.
Něco je nefunkční- tuhle jsem z nouze koupila jindě jinou a poněkud jsem zuřila…
Jo, dobrá je taky z Lidlu.
Ja som skončila na dm-káckej fólii a u tej sa mi to prvý krát darí orezať o krabičku. Navyše má pod tým orezávacím okrajom malý obdĺžniček lepiacej pásky, o ktorý okraj fólie po orezaní ostane zachytený a človek ho nemusí niekde loviť.
Já taky, u folie z DM ořez funguje, takže nikde dál již nepátrám.
Přesně tak! O řezáček na krabičce se mi ještě nikdy nepodařilo fólii odtrhnout, i když to u každé nově koupené fólie zkouším v naději, že tentokrát dali konečně na krabičku něco, co funguje. Zlatý voči 😀 . Pižlám to nůžkami a nadávám.
je to jak s ponožkama 😀 ty zas žere pračka, já mám krabičky s odklápěcím víčkem,pak nehrozí,že se víčko ztratí, ale hrozí,že se ti nevrátí celá krabka….
Vyměnit pračku. Já mám prastarou Boschku, při odstřeďování příšerně rachotí, protože u spodního plastového krytu se poněkud poondily západky a motor, roztáčený do plných obrátek pulsní regulací srdceryvně kvičí, ale pere výborně a ponožky nežere.
krakonoši,moje pračka to nedělá, ale kolegyně si v práci furt stěžují..že jim chybí ponožky…
Bohužel na pračku, žeroucí ponožky není jiný recept, než přejít na jinou značku, je to dáno vzájemnou polohou bubnu, vany a těsnění hrdla dvířek, čili neopravitelná konstrukční záležitost.
Pytlíky ze síťoviny na praní drobných věcí.
ty jsem jim radila…koukaly na mě jak na marťana
Folie je fiškus.. ale chce to ji „přečůrat“. Řezáček na krabičce neovládám, ale stačí mi zlehka přejet folii špičkou nože. To už mám připravenou špejli, kterou položím na konce folie a zlehka zamotám. Tak mám konec folie posichrovaný pro další použití.
Ubrousky mám také ráda. Když byly děti malé, tak jsem jim svačinu balila do ubrousků.
Nyní používám především ubrousky při vánočních a velikonočních svátcích.
https://cdn.myshoptet.com/usr/www.vytvarky.cz/user/shop/big/599-10.jpg?584c3bf6
https://i.mimibazar.cz/s/bc/1/170806/08/a94978367.jpg
Jinak se přiznám, když jíme v obýváku, což je nejčastěji( hrozný zlozvyk ), utírám si pusu do papírových kapesníků z krabičky, co je na stole.
No já vím, je to fuj zvyk .
U nás se nejvíce používají papírové utěrky – já i na utírání nosu (jsou pevnější než papkap).
YGO, papkapy 4-listé, ty se neproděraví. Kdysi mne naučila naše chovatelka Klérky, její vnuk měl alergickou rýmu. Na psí tentononc jenom papírové, aby se v přírodě rozpadly.
Míšo, jíst v obýváku je zlozvyk, ale dělám to taky 🙂
Mám obývák křížený s kuchyní a jídelnou … tak nevím s tím zlozvykem 😉
Nerozlišuji,byt je na bydlení a jídlo je jeho součást.Taky mám living room. 🙂
Jo, u nás je kuchyň s jídelnou hlavní místnost Domu, kde se většinou žije. Když pak třeba synovce pošlu pro něco do obýváku a on bezradně prohledává jídelnu, tak docela chápu to zmatení:)) Protože náš obývák (bývalý Andyho pokoj) je spíš Martinova zašívárna, s pohodlnou sedačkou, knihovnou (s oddílem na whisky:)) a domácím kinem 😀
Tak tohle mám pro sebe v patře,sice bez kina, za to knížek habakuk,jen na noc se tam za mnou stěhují dvě psové 🙂
Knížky, pohovka a psi! Co ještě člověk potřebuje pro příjemné trávení volného času? (inlove)
Já beru jako svoji zašívárnu celou kuchyň-jídelnu, svoji pracovnu a ložnici. Jsem prostorově rozmařilá (wasntme)
Já též. V kuchyni to naložím na servírovací stolek, odvezu před křeslo a při puštěné dobilbedně, pokud tam něco zajímavého je, spokojeně dlabu. Kocourek sedí vedle talíře, kontroluje, jestli nedrobím, případně jemně naznačuje tlapkou, že by chtěl také kousek a oba jsme naprosto spokojení. (Není co řešit, hlavně, když nám chutná).
Mám jídelní stůl v obýváku, takže o žádném zlozvyku se ani nedá mluvit 😀 . Kuchyň mám tak mrňavou, že by se mi tam nevešel ani snídaňový ministoleček pro jednoho.
Pravda je taková, že stůl v kuchyni používám jenom já – je dostatečně velký, aby se mi tam toho hodně vlezlo, mimo jiné i knížka s talířkem. Jo – je to prý hodně velký zlozvyk, ale bez knížky mi to jídlo ani nechutná. Vlastně – kdybych nečetla, tak bych ani nejedla a byla bych ščíhlá (rofl) . Jinak všichni ostatní se stěhují s jídlem do obýváku – aj psi se suchým rohlíkem!
No jo, ale já mám kuchyň zvlášť s krásným dřevěným stolem a židlemi. A v obýváku konferenční stolek a sedačku. A stejně tam vše jíme.
Jenom když přijede vnuk, tak jíme u stolu v kuchyni.
Abych ho nekazila.
Jakékoli jídlo dneska dávám do krabiček, nesu si klidně krabičku se snídaní, krabičku s obědem a malou krabičku s pár kousky kuliček jako mlsku. Třeba i další krabičku s připraveným ovocem. Jednorázové obaly se snažím točit, i ty igelitové pytlíky používám minimálně 2x. Krabičky jsou sice méně skladné, ale mám lepší pocit. Navíc se mi příliš nezdá balit jídlo do barevných ubrousků, zejména takové, které se promašťuje. Ony ty barvy na těch ubrouscích vlastně vůbec nemusí být potravinářské!! Dneska se v návaznosti na obaly zjišťují migrace různých látek a mimo jiné i minerálních olejů, které se mohou dostat do potravin z barviv ( použitím recyklovaného papíru, například). Takže na jídlo ubrousky nepoužívám, ale strašně se mi líbí a užila jsem si to, když jsem byla s holčičkama loni na vánoční dílně, tam byla velká hromada ubrousků na dekupáž, joj to byla nádhera.
vidíš, to s těma barvama mě nenapadlo a máš pravdu,občas jsem ji i v dřevních dobách měla obtisklou na vybalené svačině…a pytliky točím taky a ve finále jsou použity na odpadky….
Taky jsem trochu ujetá na krásné ubrousky. Na balení náhodných svačin a pod. mám jednobarevné, světlé. Teď jsem místo vánočních koupila jednobarevné zelenkavé a vypadalo to na stole docela dobře.
Sharka: Je mi líto si otřít pusu do krásných ubrousků a zmuchlat je do koše…
Přesně, hlavně ty parádní silné.
Ale u stolu je používáme, jenže ty obyčejné nejtenčí. Spotřeba je malá. Ovšem nyní vím o jediném papírnictví, kde je mají. Tuhle jsem ulovila bílé se světle zelenými puntík. To je vzorek na stínidlu našeho stahovacího lustru nad jídelním stolem v obytné kuchyni.
Svačiny balím do folie. Pokud vím, v Praze jde všechen směsný odpad do spalovny.
Mimochodem, pravila švagrová ze Švédska, že Norové si spočítali náklady a veškerý odpad pálí ve spalovnách, žádné třídění… Je mi to docela sympatické.
omlouvám se, že jsem mimo téma, ale nedá mi to. Pálit veškerý odpad – a vyrábět toxické plyny a odpad – mi nepřipadá vhodné jinak než z hlediska finančního. A to by mělo být v tomto případě až to poslední. Jakkoli velká skládka se dá přetěžit v době, kdy se vymyslí lepší možnosti třídění. Tak se na to alespoň dívám já.
já ti nevim, kdyby ty odlučovače byly silné a spalovalo se čistě… ale jinak třídím, co jde v mých podmínkách třídit…nejsem v Norsku a popelnice jsou teď po svátcích po odvezení za pár hodin opět přetékající..a objevuje se tam hlavně pečivo a cukroví ..a od včerejška i stromky, proč je odnášet na místa pro ně určená??
Malešice čistě pálí, dokonce tak čistě, že z komína jde jen bílá pára a trvale na něm hnízdí několik párů sokolů stěhovavých. Stromky se, aspoň u nás, dávají k popelnicím zcela běžně, ZOO si vždy najala nějaký povoz se dvěma maníky, (loni to byl valník tažený dvěma poníky), kteří stromky naložili a odvezli ke zkrmení, jenže pak se přišlo na to, že zbytky ozdob, zejména závěsné drátky, nejsou pro zvířátka to pravé ořechové, takže vánoční stromky jsou dnes klasifikovány jako spalný odpad. Takže já to řeším systéme: Dříve trvanlivý plastový, dnes vůbec žádný stromek a mláďata si ho nechají do léta, kdy ho při opékání buřtíků ekologicky zlikvidují.
ty od lidí, jdou na štěpku nebo mulč…
Jo, pytel mulče kdysi koupil soused na chatě a pak se strašně divil, když mu pod růžemi vyrostly smrže; sklidil jich přes kilo, bohužel pouze jednou.
Jelikož bydlím nedaleko skládky (za kopcem), tak bych k tomu měla pár poznámek. Můj odpor k igelitu vychází odtud. I když po skládce jezdí zhutňovací stroje (měli třeba vyřazený tank), stačí pořádný vítr (a že jich tu máme) a igelity ověsí veškeré stromy v okolí. Skládka sice vždycky vyšle lidi to posbírat, ale všude se nedostanou a stromy s igelitama jsou fakt hnusný.
Přetěžit skládku- no, těžko. Udusá se to, narvou se tam roury na jímání bioplynu a na to se postaví bioplynové stanice. Na skládku se naveze silná vrstva hlíny a osadí zelení. Je to jediný kopec v okolí, takže zvažovali využití jako lyžařský svah, ale nevydrží na tom sníh- teplota hlíny je i v zimě asi 5 stupňů. Rostou na tom jen teplomilné stepní rostliny. Úplně si neumím představit, že do toho by někdo dobrovolně rýpnul, aby to přetěžil.
Matyldo, bydlím též u skládky a mimo plastů mne drásá množství aut, zničená silnice a smrad. ALE stále platí to, že by se to dalo přetěžit a navíc v naší placce byl vytvořen docela hezký hrb. Skládka obtěžuje, ale ano, raději skládka, která je moderně založená a užívaná
Takhle se zrekultivovala skládka v Chabrech, (komunální odpad) a v Ořechu (stavební odpad a hlušina z ražení tunelů metra) V Chabrech se západní strana kopce ještě pořád dosypává a o tu východní už se začínají zajímat botanici.
To je jiné spalování a za jiných podmínek. Pokud se tím vyrobí využitelné teplo, nemusí se (to teplo) vyrábět z obilí… Řekla bych, že to nebudou jednoduché počty. Ale v každém případě, proč pálit něco, co se dá zkompostovat?
Je otázka, zda je pro ten kompost využití. I když vidím, co zbylo na mnoha místech z úrodné černozemě v Polabí, (na polích u Velenky už je jen černý písek)…
Jó, nejsou spalovny jako spalovny. Tam kde se šetří, ale kde nemá, tak jsou to výrobny jedovatin. V Rakousku také spalují, bez jedovatin a ještě jim zbude i na teplo, které přebude. A nepěstují na spalováni, na zemědělské půdě biomasu na pálení a na živení přemnožených divočáků.
Divočáci jsou všežravci, takže ať se pěstuje cokoli, budou, pokud se nebudou neustále průběžně likvidovat, přemnožení pořád, bez ohledu na to, co na polích roste. Jenže myslivci ječí, že prodejní cena divočiny klesla na 20 Kč/kilo a že se jim likvidace divočáků těžce nevyplácí. Je to zajímavé, obchodníci kupují od myslivců maso za polovinu, ale prodávají ho pořád za stejno. Někde je cosi špatně.
Švagrová ze Švédska nemá pravdu. V Norsku se už třídí delší dobu, v obchodech si zdarma vyzvedáváme pytlíky modré a zelené. Modré na plasty, zelené na biologický odpad. Zbytek jde do pytlíků z nákupu. ‘Popelnice’ máme jen dvě. Na papír a výše zmíněné pytlíky. Jezdí dvě auta, jedno pro papír a druhé pro barevný odpad. Ten se z auta vyklopí, stroje sami roztřídi barevné pytlíky a pošlou na místa kam patří k dalšímu zpracování. Určitě spočítali, je to dražší, ale určitě s tím kvůli tomu nepřestanou. Ledaže by objevili, že třeba modrá barva je neekologická a zelená straší zaměstnance, které s ní pracují. Takže tak.
Ráda je mám, prohlídnu si je v krámě, ale nekoupím. K čemu? Aby je kočky vytahaly z ubrouskovníku a roznosily po bytě? Aby byly v šupliku a později skončily oloupané jako dekupáž, na svíčkách od Pavly? No,mám doma takové troje, co je hodlám vylouskat a odvézt Pavle.levandulové pole v provence, Paříž a její módu a pak nějaký takový vintage s hodinami….jsou pěkné, ale svačiny si dávám do igelitu a nos utírám do papírových kapesníčků. Je mi líto si otřít pusu do krásných ubrousků a zmuchlat je do koše..No jo,každej to máme jinak, tak si je prohlížím, potěšuju oka a zase je vracím do regálu….
Když já se snažím trochu zmenšit množství toho igelitu 🙂 Nosím si v nich pečivo do práce, oběd mám v krabičce. Ohřeju si ho v mikrovlnce a sním z té krabičky, ale na sváču mám radši ten ubrousek 🙂 Na druhou stranu barevné ubrousky z Ikea jsou velké jako plachta na menší náklaďák, tam mi to skoro přijde jako plýtvání materiálem 🙂