Bíle natřená venkovská stavení s předzahrádkami, malebnými kamením dlážděnými dvorky a lučním kvítím provoněné ovocné sady by ještě uměla vyprávět velmi poutavě o životě na vsi. O dobách, kdy zvukovou kulisu obstarávalo domácí zvířectvo a štěbetavé ptactvo. O časech, kdy na ulicích ani na poli neburácely motory a chalupy dýchaly vůni čerstvě upečeného chleba.
První letošní recept jsem záměrně zasvětila chlebu, nejzákladnější potravině člověka.
Matně si vzpomínám na chlebovou pec, do které moje babička sázela vykynuté bochánky těsta, které opečovávala v bíle omoučených ošatkách a nikdo se k nim nesměl přiblížit, škaredě se podívat, natož dotknout. Prý aby chléb neměl brousek z leknutí. Chlebová pícka je dávno zazděná, stará kulatá chlebovka časem zrezivěla, ale vzpomínky na voňavý bochník chleba pořád nosím ve své chuťové paměti. Často jsem vzpomínala na jeho zvonivou kůrku, až jsem se jednoho dne rozhodla postavit čelem k peci, zatopit a vložit první vlastnoručně uhnětený chléb do její teplé náruče. Každý pecen chleba byl a stále je vykoupen trpělivostí a především zkušeností, proto jsem počítala i s případným nezdarem. Byla jsem rozhodnuta pokorně ho přijmout a nenechat se odradit od dalších pokusů.
Každá cesta k dobrému chlebu začíná u žitné mouky a vody. Je třeba připravit kvásek – kvas, zákvas, zákvasek, nátěstek, omládek, matka, příčina.
ZALOŽENÍ CHLEBOVÉHO KVÁSKU
Den první: Založení kvásku
- 100 ml jemně semleté žitné mouky
- 100 ml teplé vody
Žitnou mouku rozmícháme ve sklenici s teplou vodou a vyrobíme tekuté těstíčko. Konzistence by měla být podobná těstu na lívance, tzn. tekutá ale hutnější. Sklenici uzavřeme fólií a zajistíme ji gumičkou. Do druhého dne necháme v pokojové teplotě odpočinout.
Den druhý: Krmení kvásku
Těstíčko by mělo mít vůni lehce nakyslou. Přidáme 3 vrchovaté lžíce žitné mouky a přilijeme teplou vodu, které by mělo být tolik, aby nám zase vzniklo těsto stejné konzistence, jako tomu bylo při zakládání kvásku. Promíchaný kvásek zase necháme do dalšího dne odpočívat v pokojové teplotě.
Den třetí: Dokrmení kvásku
Těstíčko kvasí a objevují se vzduchové bublinky, které mohou za růst těstíčka co do objemu. Je-li třeba, můžeme těstíčko přeložit do větší nádoby. Přidáme zase 3 vrchovaté lžíce žitné mouky a naředíme teplou vodou. Kvásek musí mít zase stejné parametry, jako tomu bylo v předchozích dnech, tzn. těstíčko zahoustlé, ale tekuté (srovnatelné s litým těstem na lívance).
Den čtvrtý: Kvásek je hotov
Správně připravený kvásek má nakyslou vůní a od pohledu bude plný bublinek. Je čas na pečení. Část kvásku (cca 7-8 lžic) přendáme do čisté větší sklenice, kterou přetáhneme fólií a zajistíme gumičkou. Tuto část kvásku odložíme do zásoby zase na příští pečení. Při správném skladování v chladu by měl vydržet cca 2 týdny.
O kváskovém přátelství
Komu se nechce piplat s kváskem, ten si může jednoduše na netu najít kváskovou mapu. Tam snadno vypátrá ve svém nejbližším okolí pilného a ochotného člověka, který se s ním o svůj živý kvásek podělí. A nakonec skrze zálibu pečení chleba navíc získá i nové přátele.
Celozrnný kváskový chléb z pece
Celozrnný chléb s lehce oříškovou chutí, který pod tmavou křupavou kůrkou kaštanové barvy ukrývá krásnou texturu zdobenou množstvím nadýchaných oček. To je sen každého pekaře. Pravý kváskový chléb je ručně zpracovaný chléb podle staré tradiční receptury, která se vrací ke kořenům zdravé kuchyně našich předků.
Potřebujeme:
- 180 g pšeničné celozrnné mouky
- 110 g vody
- 35 g kvásku
Mouku v míse smícháme s vodou a kváskem, vytvoříme kouli a necháme odpočinout v pokojové teplotě. Na zrání těsta je 14 až 16 hodin ideální čas, proto nespěcháme.
k těstovému základu přidáme:
- 425 g celozrnné jemně mleté mouky špaldové
- 320 g pšeničné celozrnné mouky
- 635 g vody
- 18 g soli
- vyzrálý kvásek z předešlého dne (jednu lžíci kvásku odebereme a uschováme zase na další pečení)
Mouku promícháme s vodou a vypracujeme kompaktní jednolité těsto, které necháme pod utěrkou při pokojové teplotě 40 minut odpočinout. Přidáme kvásek natrhaný na menší kousky a sůl. Těsto hněteme tak dlouho, dokud se nebude chytat mísy ani vařečky. Těsto přeložíme do jiné mísy, kterou lehce vymažeme olejem, přikryjeme utěrkou nebo potravinovou fólií. Těsto každých třicet minut na pracovním vále důkladně převalujeme a překládáme do všech stran. Tento nezbytný proces provedeme po dobu kynutí 4x. Těsto se překládáním zpevní.
Hotové vykynuté těsto vyklopíme na pracovní desku, kde z něj vytvarujeme 2 bochníčky a v ošatce necháme dokynout při pokojové teplotě 20 °C cca 2 hodiny.
Chléb vložíme pekařskou lopatou do vytopené pece na 230-210 °C a pečeme přímo na kameni cca 45 minut. Během pečení bochníček po 25 minutách otáčíme, aby se propekl stejnoměrně a kůrka získala pěknou kaštanovou barvu. Před ukončením pečení je dobré provést párátkový test a vyzkoušet propečenost chleba poklepem na jeho dno.
Když jsem párátko vytáhla suché a chléb zavoněl, prožila jsem svůj pekařský sen 🙂 Užít si chuť a vůni doma upečeného chleba je velmi zvláštní, milý a silný okamžik, který vybízí k zamyšlení, neboť chléb vždy byl a zůstane dílem té nejpoctivější práce. Dříve si lidé vážili každého jeho sousta.
„Když babička pekla chléb, měla vnoučata posvícení. Pokaždé dostaly poplamenici a po malém bochánku, švestkami neb jablky plněném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale zvykat, dávat pozor na drobty. „Drobty patří ohníčku,“ říkala babička, když smítala se stolu drobečky a do ohně je házela. Když ale některý z dětí udrobil chleba na zem, a babička to zhlédla, hned mu kázala drobečky sebrat a říkala: „Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou.“ Také se mrzela, vidouc, že se chléb při krájení nerovná: „Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovnává se i s lidmi,“ říkala. Jednou prosil Jeník, aby mu babička zakrojila po straně do kůrky, že on to rád jí, babička to ale neudělala, řkouc: „Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že se ukrajujou Pánubohu paty? Nechť je, jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle,“ a pan Jeník musel si nechat laskominy zajít. Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i kůrky, co děti nedojedly, strčila babička do kapsáře; trefilo-li se jít okolo vody, hodila rybám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, nebo ptáčkům v lese, zkrátka ona nezmařila jediného sousta a vždy napomínala: „Važte si božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho neváží, toho Bůh těžce tresce.“ Jestli dítě chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, jako za odprošení …, tomu všemu babička i děti učila.“
Božena Němcová: BABIČKA
Právě ve vztahu k chlebu jde vidět, jak nám svou snadnou dostupností pomalu zevšedněl. Je smutné, že v některých domácnostech nespotřebovaný včerejší chléb putuje do koše a nahradí ho chléb nový. Přitom každá kuchyně na světě se jeví natolik rozumnou, aby dokázala čelit nehospodárnosti. V případě chleba si za dlouhá léta lidské existence nastřádala každá kuchyně spoustu jednoduchých i rafinovanějších kuchařských předpisů, ve kterých hraje prim právě tvrdý chléb. Když se k němu vrazí trochu dobré vůle a úcty, nemusí přijít ani drobek nazmar.
Ať vás provází křupavá kůrka na věky.
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / www.gurmanka.cz
Má na vašem stole ještě místo doma upečený chléb? Jaký chléb máte nejraději? Jak nakládáte se zbylým chlebem?
Poctivý řemeslný chléb nás dělá zase o něco lepšími, spokojenějšími a pokornějšími. Pořád žijeme v době, kdy si pekaři pokládají za čest, že mohou svůj pecen chleba, pýchu svého řemesla, předat z rukou do dlaní svým věrným zákazníkům. Je jich sice méně než dřív, ale jsou.
Děkuji za pěkné chlebové komentáře.
P.S. Pozdravujete svého pekaře! 🙂
Sladký švédský chleba nas vyděsil hned po příjezdu do Švédska. Manžel jel pár dní před námi a nakoupil jídlo. Chleba, salám a mléko. Co jiného do hotelu. Chleba byl sladký, salám kyselý a taktéž mléko bylo kyselé. Na štěstí jsme měli sebou český chleba a čabajku. 😉 Později, když už jsme bydleli ve vlastním bytě, jsme se setkali s českou rodinou a od nich dostali recept na chléb. Už jsem víc jak deset let nepekla a tak si postup nepamatuji přesně. Myslím, že jsem kvásku pomáhala kvasnicemi. Příští dva dny se přidávala mouka a těsto se nechávalo kynout dál, celý proces trval tři dny. Teprve třetí den se dávalo těsto do košíků vykynout a byl čas na pečení. Ten poslední den jsem přidávala do těsta lněná a slunečnicová semínka. Musím se pochlubit, že všem ten můj chléb velice chutnal. Měla bych zase znovu začít péct.
Ještě k té přemíře cukru ve švédském chlebu. Když chudé Švédsko začalo bohatnout, bylo rozhodnuto, že drahocenný cukr se bude přidávat do chleba, aby se tak dostalo všem. Musím přiznat, že to bylo to nejhroznější co jsem kdy jedla. A pak ještě „blodpudding“, což je výrobek z krve, ale s naší krevnicí či prejtem nemá vůbec nic společného.
No a vidíte to, letos na podzim jsem tu žila půl století a ještě tu jsem. Všechno se dá zvládnout, sladký chleba bylo ta nejmenší hrůza.
Dnes, kdy žije ve Švédsku kdejaká národnost, není problém sehnat chutný chleba.
Jo , a pokud jde o křížky, tak ty jsem nožem vyznačila přímo do bochníků před pečením. Byly tři.
Chleba mám ráda. Nejradši ten úplně nejběžnější český kmínový/Šumava s pěkně vypečenou, ale nepřipálenou kůrkou a s božsky měkkou a soudržnou střídkou. A stejně tak mám ráda samožitný moskevský, tu černou, těžkou, vlhkou a kyselou cihlu. Namazaný máslem k snídani, ach, to je lahůdka. Prakticky mi nikdy nezbývá, kupuji ho jen tolik, aby se snědl, dokud je ještě dobrý. Ostatně stejně jako jiné jídlo, potraviny skoro vůbec nevyhazuju. Chleba ale nepeču, nějak jsem se nikdy nespřátelila s chlebovým kváskem. U nás v rodině se vlastně chleba nikdy nepekl, ani moje babičky to nedělaly, takže nějak nemáme tu tradici.
Zato peču téměř všechno drobné pečivo, rohlíky, housky, různé uzly, bulky, točenice, prostě co mě napadne. To je ovšem všechno kynuté droždím. Většinou to dělám ze směsi pšeničné a žitné mouky od oka, ale někdy dělám i čistě bílé, jemné, jen pšeničné pečivo. Je to taková moje zábavička, vždycky mám radost, když z trouby vytahuju plech plný krásného zlatého pečiva 😀 .
Taky dodržuju „rituály“ kolem chleba. Než nakrojím bochník, pokřižuju ho. Nespotřebovaný chleba (většinou je ho jen malý kousek – já topinky ráda 😀 ) suším. Mám ovce, králíky a tak je ho stejně vždycky málo! Ale zdejší chataři mi občas nosí usušený chleba. Občas i plesnivý, ale ani ten nesmí do popelnice, v zimě do kamen, v létě do kompostu. Aby ani kousek toho Božího daru nepřišel nazmar.
Šárko, moc se mi článek líbil, je z něj cítit úcta ke chlebu. Já sama chleba nepeču, ale třeba jednou…
Paní Šárko, díky za moc pěkný článek. I když já doufám, že nebude nikdy tak zle, abych se musela pustit sama do pečení chleba. Mně chutnají nejvíc chleby takové ty klasické -kmínové, záleží na provozu, který jej peče.
Všechny ty rituály okolo chleba znám ještě zaplaťpánbůh od své babičky a i maminky. Nikdy se nesměl žádný chléb vyhodit do popelnice. Sousedovic slepice a králící to jistili 🙂 . Když jsem povyrostla, tak jsem sušila chleba, který zůstal, pro koně a to platí dodnes.
Moje babička ještě říkávala, že chléb nesmí ležet na zádech. Do dnešního dne si na to dávám pozor.
P.S. Z chleba také nejvíc miluji patku a kůrky. Doufám, že se můj zubař bude stále tak dobře starat o můj chrup, abych si na nich mohla pochutnávat 😉 .
Rituály kolem chleba neznám, děda byl kovanej komunista, ke druhým prarodičům jsem jezdila jen na prázdniny a nepamatuji se, že by babi něco dělala nad chlebem. Ale asi jo, byla věřící, možná jsem to jen nevnímala. O chlebu na zádech vím, nikdy bych ho tak nepoložila, jen nevím proč…
U nás se chleba taky nevyhazuje, dřív jsme ho sušili pro tchánovy králíky a slepice, od té doby, co máme psy, tak na králíčky nezbývá.
Chleba v obchodě koupíme tak dvakrát do roka v nouzi nejvyšší. Do nejbližšího obchodu musíme zajet autem nebo autobusem do Přerova, protože u nás obchod není. Takže už sedmnáct let chleba peču.
Pro Inku:
KVÁSKOVÝ CHLÉB I
na kvásek – 2 odměrky žitné chlebové mouky
300 ml teplé vody – asi 40 st.
kvásek od minule
vše smíchat a nechat 4-6 hodin
na chleba – 2,5 odměrky hladké mouky
2 čl soli
1 čl sušeného droždí
1 PL lepku
1 PL kmínu
100 ml vody (i více podle vlhkosti mouky)
ze vzešlého kvásku odebrat na příště asi 100g (2 velmi plné lžíce), dát do ledničky,
přidat ostatní suroviny, péci na základní program, největší velikost
Odměrka = 240 ml, čl =čajová lžička, PL = polévková lžíce (vše odměrky k pekárně)
V poslední době nedělám s žitnou moukou, ale na kvásek používám 2 odměrky hladké mouky a do těsta 2.5 odměrky čerstvě namleté pšeničné mouky (mám mlýnek)místo hladké. Chleba je docela tmavý, krásně nadýchaný.
Děkuji, posnažím se Bimba navést. On to nerad nějak složitě, ale i tak má ten chléb velmi dobrý a baví ho to.
Tak jedinou komplikací je to, že musíš mít dopředu udělaný kvásek. Takže buď nachystat přes noc a ráno dát péct nebo ráno založit kvásek a upéct večer.
Miluju chleba a snažím se ho jíst méně, než na co bych měla chuť 😛 Kupuju v okolí různé chleby, umějí tu velmi dobré, což je jeden z důvodů, který mi brání v pokusech o pečení svého. Druhým důvodem je potenciální nebezpečí, že budu péct chleba, kterému už vůbec neodolám a skončím jako koule – ne ze sladkého, ale z mňam chlebíku s máslem, tvarohem…
Chleba mi někdy zestárne, a když ho nezvládáme sníst v podobě nějakých topinek, skončí na statku u slepic. Sousedovy ovečky už jsou bohužel v klobásách, předtím končilo tvrdé pečivo u nich.
No ano, sem se ještě přidám, taky miluju chleba a proto ho musím před sebou včas uklidit na ten mrazák 🙂 protože on snad „kyne“ ještě ve mně či se mnou 🙂 Šidím se knackebrotem a i když ho mám celkem ráda…CHLEBA to není!
Ano – chleba mám ráda – nejvíce mi chutná ten klasický kmíňák z nejmenovaného řetězce pekáren, ovšem pečený v Břeclavi.
Pokud zbude starý, tak buď dělám topinky v topinkovači nebo klasické topinky (ty ale stále méně) nebo chleba ve vajíčku nebo opečené kostky do polívky. Navíc mám empiricky vyzkoušené, že klasické tousty (v toustovači) jsou nejchutnější právě ze starého chleba (toustový už ani nekupuju). Taky není špatný zapečený chleba v troubě (na krajíčky chleba, položené na plechu, se navrší čepice z rozšlehaného vajíčka, nastrouhaného sýru, salámu, zeleniny – co se komu líbí).
Pokud přece jenom chleba zbude, usuším pro tchyniny slepice nebo pro Brooke (ráda krade sušené krajíčky z topení).
Hezký článek, děkuji.
Chleba je prostě dar. Pamatuji si jak moje babička než bochník rozkrojila udělala na něm tři křížky, dělala to moje maminka a dělám to i já 🙂 Prostě zakořeněný zvyk. Když jsem byla malá holka trávila jsem podstatnou část roku u babičky,dědečka a maminky bratra a jeho rodiny … vesnice na Pardubicku, až do roku 1956 soukromě hospodařili. Ve vesnici se dlouho udržel i pekař. Strejda mu dovezl pytel mouky, pekař pak do sešitku označoval „vydání“ bochníku 🙂 Na pecen chleba byla ušitá speciální kulatá pevná taška … zavěsila se na kolo a tradá domů 🙂 Chleba s máslem nebo s tvarohem, který nakládal dědeček. Tvaroh dědeček okořenil a dal „uklihnout“ 🙂 Mňam … a k tomu rajčata ze zahrady.
Chleba jsem již zkoušela péct, výborný chléb peče moje dcera. Chléb se snažíme spotřebovat do poslední kůrky a pokud zůstane, dostanou ho labutě na Vltavě 🙂
Kupuji si menší kus chleba, ale i tak ho často nakrájím na plátky a dám do sáčku na mrazák. Já vím, čerstvý je čerstvý, ale i tento pak třeba rozpečený je dobrý.
Tak ty taky! Právě o těch křížcích jsem chtěla psát – taky se u nás v rodině dělají a já je dělám dál:))
My jsme skromnější, děláme jenom jeden křížek (nod)
YGOOOOO 😀
Babička taky dělala jeden. Asi krajová zvyklost 🙂
My děláme tři, protože jsme z chudého podhorského kraje 🙂 U vás vždycky rostlo všechno samo, tak můžete dělat jen jeden. Zapíjeli jste ho vínem nebo pálenkou. U nás se tahal hnůj na zádech na ty kamenité stráně a tak úroda byla vzácnější. 🙂 tolik k počtu křížků. (talk)
Maruško, to odpovídá! 🙂 U nás na horách se na tu kamennou stráň vyvážela i hlína, kterou vzal v zimě z prudkého svahu sníh s vodou…
Je to sice pravda, ale na druhou stranu – každý kousek volné půdy se musel obdělat! Jedna tetička říkali „Já su tak nasraná, že nám tady všecko všady roste – dyť já idu z pola do pola od svitu do svitu!“ A měli pravdu – sice jsme nebyli úplně chudí, ale zedření jsme byli jak koně. Tož s těma zbytečnýma pohyba jsme šetřili -proto aj křížek stačil jeden (rofl)
Problém je to, že sedření byli i ti na horách – podstatně víc a vypěstovali zlomek toho, co v nížinách.
Ne Marsko, samo určitě nic nerosto – kromě lebedy a pýří. My se na to, co nám na polích a ve chlívku narostlo, museli moc nadělat.
Ale Ygo, podíváš se z okna a na záhonku ti vyrostou rajčata, podíváš se z druhého a tam ti jen od pohledu narostou okurky a papriky – já se podívám z okna a mám tam roští a smrky, z druhého – dneska skoro rozvodněný potok. A KDYŽ CHCI RAJČATA TAK JE MUSÍM PŘIKRÝVAT JAKO MIMINKA, vy jdete do vinohradu na procházku a my do kopců _- samozřejmě je to škádlení- vím, že bez práce naroste tak kopřiva. (inlove)
Buď to všechno zalívám jak šílená,nebo nevyroste nic. Papriky se mi nedaří. A stromy už druhý rok komplet omrzly.
JO – od pohledu! Víš, že toto říkali Pražáci (nic proti nim), hubu mastnou od špeku z prasete, které jsme v potu tváře vychovali, který zapíjeli vínem, které jsme s krvavýma puchýřama na rukách vypěstovali „Vy si tu žijete, toto všecko máte pod nosem! Co my chudáci…“
P.s. u nás se zpracovala aj tá kopřiva, nasečkovala se prasátkom a kačenám – nic nedošlo na zmar. Ale jinak nám tady lítají pečení holuby do huby (rofl) (rofl)
Maruško, můj taťka, kdykoliv vidí pěkné pole, třeba na mírném svahu, vždycky se v myšlenkách vrací k té děsné dřině u nic na horách, kdy jim předepsali tytéž odvody jako lidem v nížinách a oni pak museli těžce kupovat to, co měla „odvést“ ze své (ne)úrody. Vždyť tam u nás mizí poslední sníh až v květnu… I proto jsem pro náš Dům nehledala místo na horách, ale v podhůří. Hory jsou krásné, ale pořád ještě umějí být nelítostné, když jim člověk přestane stačit.
No jo, Dede, ten kdo žije celý život na jižní Moravě, tak neví, jak je na severu v horách… U našich kvetou stromy skoro o měsíc později než tady u Přerova. A to nejsou Lužky moc vysoké hory.
No to chápu, že to bylo blbý a počasí jaksi odpovídá nadmořské výšce. Jenže i tady to byla na polích makačka a dodneška je- místní děcka pořád chodí na pola a do vinohradu pracovat, což už jejich vrstevníci jinde neznají.A pole tady už dávno úrodná nejsou, na to nemusím ani číst zprávy o stavu zemědělské půdy. Jižní Morava je na tom nejhůř.
Milá Šárko,
děkuji za krásný podrobný návod na dobrý chleba.
Kdyby náhodou zbylo, dá se z něj udělat skvělý moučník – četla jsem to kdysi v knížce Ludvíka Součka, zkusila a nelitovala. Ta šlehačka a čokoláda je v podstatě velmi navíc, stačí naskládat, upěchovat a nechat zaležet anebo zapéct. Med a skořice do jablek naopak neuškodí.
http://www.christee-in-the-kitchen.cz/2014/06/runa-rider-aneb-selska-divka-pod-zavojem.html
Bimbo peče chléb v pekárně a vzhledem k tomu, že pečený v peci má mnohem silnější kůrku, vyhovuje nám ten z pekárny. Po dlouhém období připravených směsí, které se rok od roku zhoršovaly se konečně vrátil ke chlebu z mouky. Nedělá sice kváskový, ale nejsem si jistá, zda by to v pekárně vůbec šlo. Nevyhodíme ani drobek, všechno jde slepicím nebo Moničiným psům. Jednou za čas je pro ně krajíček tvrdého chleba pochoutka.
Inko, já normálně kváskový peču v pekárně. Recept jsem kdysi dávala sem k Dede, pekl se v hrnci, ale podle stejného receptu dělám v pekárně. Přidávám lepek, protože se mi nechce kupovat chlebovou mouku, lepek se dá koupit třeba v Herbě. Taky přidávám droždí, abych měla jistotu, že bude chleba dobře vykynutý, možná zbytečně, chce to vyzkoušet. Peču na základní program, velikost XL. Jen je otravné, že musíš dopředu dát dělat kvas 😉
Ze starého chleba dělám topinky nebo topinky namočené ve vajíčku, případně opeču kostky chleba a dávám jako krutonky do česnečky.
Narada vyhazuju cokoli (moravský kolenovrt, dřív se říkalo spořivá hospodyně), takže nekupuju denně čerstvý, další den je taky jedlý a topinky nasucho z topinkovače natřené jen ochuceným pomazánkovým máslem si beru na svačinu do práce. Pokud něco zbyde, nasuším a věnuju lidem, co mají koně.
A nejradši mám Karlův pecen z Karlovy pekárny (stojí hned vedle v Židlochovicích), ale moc ráda mám i jejich obyčejný chleba- v neděli prodávají od čtyř do šesti odpoledne ještě teplé pečivo, tak si tam pro něj jezdím a s pomazánkou je to skvělá nedělní večeře a ještě zbude na druhý den 🙂
Čerstvý chleba mám moc ráda.
Snažíme se s ním neplýtvat.
Ze starého chleba děláme topinky. Taková správně očesnekovaná topinka s čajem s citronem nemá chybu.
Pokud chléb zbyde, tak ho usušíme a dáváme příbuzným pro slepice.
vznešené slovo Chléb se propadlo do „sprostého“ výrazu Chleba … zakoupený boží dar je spíše boží pomstou, pokud si člověk nenajde svého pekaře a svůj bochníček, případně se nerozhodne péct. Ne v pekárně, ale v troubě pod rozpáleným litinovým kastrolem nebo v peci.
Milovala jsem jilemnický bochník, to byl pro mne vždy nejlepší chléb na světě a druhý byl chrastecký (Chrast u Chrudimi). Na nich jsem vyrostla. Společně s nimi mám ve velké oblibě i „komisárek“,jak otec říkával Moskevskému hranatému chlebu, který se nyní objevuje pod názvem žitný. A stejně se kupující dotazují na Moskvu …. měl ajsme možnost ochutnat podmáslový irský chléb, chutnal mi…pokud není jiná možnost,kupuju si Globusový Horal nebo část Královského bochníku.
Chléb nezbývá. Buď udělám topinky nebo chlebovou polévku, obalené krajíce ve vajíčku případně odvezu na chroupání ovečkám a kozám na Beaver.
Miluju čerstvý krajíc, jemně potřený máslem a posolený, k němu velký hrnek podmáslí nebo studeného mléka. To je pochoutka všech pochoutek, která se nikdy nepřejí. Když jsem se vracívala z ciziny, těšila jsem se domů a na pořádnej krajíc s máslem a mlíkem.
Copak Babička, ale Andersen a jeho „pohádka“ O dívce, která šlápla na chléb …
https://www.youtube.com/watch?v=OVuo0978XLw
U nás chleba taky neostává, tři chlapi v chalupě se o to spolehlivě postarají. Ještě, že nechtějí, abych pekla i chleba, to bych už vážně nestíhala.
Jo jo, s chlebem je práce. Článek mi připomněl tuhle písničku, znáte? (omlouvám se za chyby v nářečí)
Pytal sa ma jeden chlapec, jeden chlapec,
umím-li já chleba napect.
Já jsem ten špas udělala, udělala,
v pondělí jsem muky vzala.
V pondělí jsem muky vzala, muky vzala,
v útery ju posívala.
Ve stredu kvas narobila, narobila,
ve čtvrtek ho zamisila.
A v pátek ho povalala, povala,
v sobotu ho posazala.
V nedělu, když ze mša přišel, ze mša přišel,
hned chlebíček z peca vyšel.
Myslím, že nějakou podobnou písničku hrál Ondráš na svém letním koncertě – ale mám dojem, že chleba se nakonec nějak nepovedl (rofl) a mládenec radši vzal roha.
http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Ondras_v_Lednici/#IMG_2966.jpg