Kdybych měla odpovědět jednou větou, tak bych řekla, že mám nejraději, když mé Vánoce voní tradicí a vůbec se mi na tom nechce nic měnit. Je to magické období opředené pověrami a zvyky. Některé tradice zanikají, ale já mám radost, když se mi daří něco z rodinných tradic zachovat a rok co rok ty své malé rituály opakovat.
Však tradice nám dává jistotu cesty, po které národ staletí kráčel. Tradice je naše cesta směrem k našemu domovu v naší zemi. A vánoční svátky jsou toho všeho krásnou součástí a požehnaným časem pro vzpomínky v kruhu těch nejbližších.
Jihočeské Vánoce minulého století
Vánoce, to je především mistrovské využití bohatých darů zdejší štědré přírody. Těch 7600 rybníků se muselo nutně projevit i v kuchyni. Nesmazatelnou stopu zanechali rybníkáři ve štědrovečerním menu, neboť hlavní roli zde hrála sladkovodní ryba (kapr, štika, lín, sumec), považovaná za boží dar. Bez ní by byla jihočeská vánoční tabule smutná. Kapr se stal důležitým postním jídlem a od 19. století se stává součástí vánočního menu bohatých měšťanů a rozšiřuje se jako hlavní štědrovečerní pokrm po celé naší vlasti.
Šikovné hospodyně dokázaly kapra vykostit tak, že v něm nezbyla ani jedna kostička, která by štědrovečerní hodování narušila. Štědrovečerní ráno provoněla čerstvě zadělaná vánočka. Pojídala se s „muzikou“ – omáčkou vařenou ze sušeného ovoce a voňavého koření. Pro zvýraznění chuti se mimo badyánu a skořice vkládala do hrnce i větvička rozmarýny.
Po celý den se držel půst a podle tradice se ke stolu smělo zasednout až s první hvězdou na noční obloze. Nechyběl černý kuba z hub a krupek, někdy hustá hrachovka s houbami. Pro Jihočechy je typická vydatná a neošizená rybí polévka a za ní následuje starodávný recept na úpravu kapra načerno. Ten měl výhodu, že se mohl jíst teplý, ale nejchutnější býval druhý den studený.
Protože je to pokrm přislazený, děti ho rády pojídaly s kouskem vánočky. Při jeho přípravě se používalo teplé pivo, tzv. mladinka. Kapři se prodávali od kusu – jikrnáč za 60-80 krejcarů. Oblíbený byl i kapr namodro, ale stálicí štědrého večera se stal až kapr dozlatova smažený. Kapr z Třeboně, to je opravdová chlouba jihočeské tradiční kuchyně.
Na stole voněly ořechy, jablka, vánoční perníčky a od 19. století vánoční dekoraci obstarával nazdobený vánoční stromeček, nejčastěji smrk nebo jedlička, se svou typickou vůní jehličí. Udržovala se spousta vánočních zvyků a tradic, ale nejdéle přetrvalo těch, které se vztahují k jídlu.
Moje jihočeské Vánoce dneška
Vánoční tradice se u nás doma opírá o tradiční jihočeské rituály i dnes, proto nikdy nechybí pokrmy z hub (černý kuba), dobrá vánočka nebo nacukrovaná štóla. Večeře musí začínat rybí polévkou z třeboňského kapra, následuje smažený kapří filet a „český“ bramborový salát. Protože od nás je do Vídně jenom skok, je tu patrná i jistá podobnost. Linecké pečivo chystám podle starého rakouského receptu. Když podávám řízek, tak telecí „vídeňský“ a k němu „vídeňský bramborový salát“. Vánoční atmosféru provoní vanilkové rohlíčky s lískovými oříšky, medvědí tlapky a doma upečené perníčky.
U muziky s vánočkou nebo štólou
Nejkrásnější je probuzení do rána Štědrého dne. Provoní ho čerstvě zadělaná vánočka. A právě ta se pojídala s „muzikou“ – omáčkou vařenou ze sušeného ovoce a voňavého koření. Čím víc druhů ovoce se v muzice sešlo, tím byla chutnější. Muzika aneb tomáškový kompot se podle tradice vaří na sv. Tomáše, tedy 21. prosince. Ochutnávat by se měla až ráno na Štědrý den.
Potřebujeme:
- šálek sušených švestek (šálek = 250 ml)
- šálek sušených hrušek
- šálek sušených jablek (křížal)
- šálek sušených třešní atd.
- koření: skořicová kůra, badyán, hřebíček
- několik lžic medu na oslazení
- podle chuti citrónová šťáva a kůra
Postup přípravy:
Všechno sušené ovoce vložíme do síta a propláchneme krátce horkou vodou. Vložíme do hrnce, zalijeme vodou a necháme do druhého dne stát. Poté ovoce uvaříme s kořením (hřebíček, skořice, badyán) a přisladíme medem. Když ovoce změkne, hrnec odstavíme a necháme zvolna chladnout. Všechno koření odstraníme. Pokud jsou v muzice velké kousky ovoce, propasírujeme je sítkem. Ochutíme citrónovou šťávou a špetkou nastrouhané kůry. Pokud je muzika moc řídká, zahustíme ji hrstí strouhaného perníku. Pokud se nám zdá muzika málo sladká, přisladíme medem. Na Štědrý den podáváme muziku s kouskem vánočky, kterou si do tmavé ovocné omáčky namáčíme. K vánočce můžeme přidat i perníčky.
Pro zvýraznění chuti se mimo badyánu a skořice vkládala do hrnce i větvička rozmarýny. Podle chuti přidáme hrst rozinek a sekaných mandlí nebo vlašských ořechů.
Štola, muzika a houbový kuba
Vánočka nebo štóla?
V dobách mého mládí jsem z vánočky mívala malou obavu. Babička mi vyprávěla, že mladé pověrčivé hospodyně se nepouštěly do pečení vánočky s přílišnou odvahou. Říkalo se, že když se vánočka na plechu sesune a nedej bůh, když se natrhne, tak bude mít rodina v příštím roce smůlu. Vánočku jsem nechávala na maminčiných zkušenostech a ochotně jsem si od ní nádherně vypečenou a nakynutou dobrotu nosila domů.
Na oplátku jsem se naučila péct vánoční nacukrované štóly. Kynutou vánoční štólu začínám péct vždy o prvním adventním dnu, aby měla dostatek času na řádné rozležení. Když to náhodou nestihnu, mám v záloze dobrý recept. Místo kynuté štóly si můžeme upéct jednodušší nekynutou variantu, kterou řadím k receptům tzv. „na poslední chvíli.“
Vánoční tvarohová štóla
Když se mi někdy času nedostávalo, peču jednodušší štólu z tvarohového těsta. Ta má tu výhodu, že si nežádá žádný čas na rozležení a může se jíst hned po upečení.
Potřebujeme:
- 500 g hladké mouky
- 1 kypřící prášek do pečiva
- 2 vanilkové cukry
- 180 g cukru krupice
- 150 g měkkého másla
- 100 g jemně nastrouhaných mandlí
- strouhanou kůra z 1 citrónu
- špetku soli
- 2 vejce
- 250 g měkkého tvarohu – polotučného
- 50 g směsi kandovaného ovoce
- 50 g rozinek
- 20 g rozpuštěného másla na závěrečné potření
- 5 polévkových lžic moučkového cukru na finální posypání
Postup přípravy:
Na vál nasypeme mouku, kypřící prášek, cukr krupici, vanilkové cukry, nakrájené měkké máslo, mandle, citrónovou kůru, sůl, vejce a tvaroh. Ručně propracujeme v hladké nelepivé těsto, které rozválíme na vyšší plát, posypeme kandovaným ovocem a rozinkami a poté znovu propracujeme a necháme 15 minut odležet. Na pomoučeném vále vyválíme z těsta obdélník asi 2-3 cm vysoký a vytvarujeme charakteristický tvar štóly. Štólu přeneseme na plech a vložíme do předehřáté trouby. Pečeme 60 minut na střední příčce horkovzdušné trouby při teplotě cca 170 °C. Upečenou horkou štólu potřeme rozpuštěným máslem a posypeme štědrou dávkou moučkového cukru. Tvarohová štóla je ihned vláčná, proto ji můžeme hned rozkrájet a pochutnat si na ní.
Houbový kuba
Staročeský houbový kuba
Potřebujeme:
- 500 g velkých ječných krup
- hrst sušených hub
- 3 cibule
- 3 stroužky česneku
- 2 lžíce sádla
- olej
- sůl
- pepř
- kmín
- majoránku
Postup přípravy:
Kroupy opláchneme, vložíme do hrnce se studenou vodou, osolíme, přidáme kapku oleje a vaříme pod poklicí cca 20 až 30 minut. Po uvaření necháme 5 minut dojít a potom ocedíme. Vezmeme zapékací mísu nebo jinou vhodnou nádobu a vymázneme ji sádlem. Do mísy dáme vařené kroupy, promícháme se lžící sádla, česnekem utřeným se solí a přidáme podušené houby. Sušené předem namočíme, necháme okapat, pokrájíme na menší kousky a podusíme s kmínem na sádle. Osolíme, opepříme a houby vmícháme do krup. Cibuli nasekáme, osmahneme a přidáme ke kroupám. Okořeníme solí, pepřem a majoránkou. Takto připraveného kubu vložíme do předehřáté trouby na 180 °C a po dobu 30 minut zapékáme.
Můj tip do kuchyně:
Velmi často se do kuby používají i malé krupky, ale u nás doma dáváme přednost velkým kroupám. Někdy o Vánocích připravuji také jemnou pohankovou kaši s houbami.
Vánoční spokojenost nepřichází od kuchyňského sporáku ani se nevznáší nad miskou plnou cukroví … ta nejlepší vánoční vůně je prostou esencí poskládanou z drobných pocitů všech malých radostí, které prožíváme se svými nejbližšími na nejkrásnějším místě na světě … DOMA!
Krásné prožití svátků vánočních a úspěšný Nový rok 2018 přeje všem
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz
Jaké staré tradice se každoročně dodržují u Vás doma v kuchyni?
Kroupy na kubu už už jsou uvařené, teď vařím sušené houby. Suroviny na salát už jsou pokrájené a ochucené v míse, jen ještě chybí přidat majonézu (letos bude trochu experiment, zkusíme tu z aquafaby, tj. vody z uvařené cizrny; už jsme ji několikrát dělali, je dobrá, jen v salátu bude mít premiéru). Za chvíli se pustím do polévky, ať má čas se do zítřka zaležet. Až se vrátí MLP z nákupu, zaděláme na vánočku (uplete ji jako každý rok syn, umí pěknou z šesti pramenů). Pokud vyjde čas, možná ještě uděláme štrůdl z těsta od Verenky.
Jinak – přeju krásné svátky všem!
Tak majonézu jsme nakonec dali normální klasickou, po ochutnání hotové majonézy se rodinná rada shodla, že ta cizrnová je sice moc dobrá, ale chuťově někam jinam posunutá, nebylo by to ono, nebyl by to ten „náš“ salát.
Ještě jsme udělali jeden, který dělává náš kluk s Michalem na svatbách, je hodně, ale hodně netradiční, na těch svatbách bývá první pryč. Rozpis: 1 kg salátových brambor uvařit ve slupce, ještě teplé krájet na plátky na takovém tom kráječi na vajíčka, přidat 30 deka červené cibule na jemno pokrájené na měsíčky, 30 deka drobně pokrájených kvašáků (musí to být opravdu kvašáky, ne sterilované okurky, jinak to není ono), větší hrst posekané zelené hladkolisté petržele, 2-3 lžíce posekaných kapar, sůl, pepř, šplouch olol, šťáva z půlky malého citronu, promíchat, vychladit, nechat odležet, podávat. Já vím, není to nic vánočního, ale už to takhle máme třetí rok a dobré.
Štrůdly z těsta od Verenky už jsou upečené, budem je nakrajovat až zítra, vánočka se peče právě teď. Polévka je hotová, pekáče s kubou, nachystaným na upečení, se chladí na balkoně, stromek je nazdobený, zítra budem jen odpočívat a užívat si svátků.
Jak celý rok majonézu nejím, tak do vánočního salátu u nás prostě patří, takže nevymýšlím novoty:)) Tvůj druhý salát vypadá moc pěkně, ale u nás na jindy než na Vánoce:))
Určitě, on je prostě „svatební“, ne vánoční, na těch svatbách ale fakt „jede“ a je první snězený. Máme ho jen trochu, pro odlehčení. A klasický bramborový budu asi přidělávat, už je ho skoro půlka pryč. Kuby taky, jeden plech už padnul, ale toho přidělávat nebudu, jednou za rok stačí.
Vánočka se povedla ohromně a štrůdly z těsta od Verenky taky – mám vyřídit veliké poděkování, rodina je nadšená a uvažuje o barterovém obchodě s těstem. 😉
Jak už jsem se párkrát zmínila, s kynutým těstem nejsem kamarád a tak z něj nepeču. Vánočku peču z tvarohového těsta, podobného té štóle. Tedy pekla jsem. Jeden rok jsem se zoufale pokoušena vyválet kousky a vánočku uplést. Nešlo to, nedrželo to. Tak jsem si řekla, že tomu zkusím dát tvar právě té štóly, protože těsto, plné dobrých věcí (rozinky, sekané oříšky, mandle, navrch sypané žmolenkou a plátky mandlí) přece nevyhodím. Když jsem se po chvíli podívala do trouby, málem mě ranilo. Těsto se pokoušelo opustit plech. Horko těžko jsem ho pomocí vařeček vracela zpátky. Naštěstí se to nepeče dlouho, tak to vydrželo. Ovšem výsledný produkt, chuťově výborný, se podobal kravinci. Mám zdokumentováno, protože nic podobného se mi nikdy nepodařilo. Tak teď rovnou dělám několik bochánků, jeden si nechám a ostatní postupně vytahuju z mrazáku. Na chuti jim to neubere a já mám občas sladkou snídani.
Taky mám ráda namazaný krajíček máslem, nebo už tvrdší vymáchám v oslazeném vajíčku s osmahnu na másle. Je to fakt dobré.
Kubu bych ráda ochutnala, u nás se nikdy nedělal, ale kroupy já ráda. Jenže dělat se s tím jen pro jednoho se mi nechce.
Další moc hezký článek Gurmanko, je skvělé, že udržujete tradice a přeji Vám krásné vánoční svátky. Já štolu znám z Německa, je dobrá, ale ke snídani mi přijde moc sytá a „nadívaná“. K odpolednímu kafíčku bývala ale moc fajn. Nikdy jsem ji nedělala, ale tenhle tvarohový recept vypadá vábivě, asi někdy vyzkouším. O kubovi i muzice jsem slyšela, ale ani jedno nikdy nejedla.
Já pekla vánočky včera a už jsme ji i nevánočně nakrojili s předstihnem dneska ráno. Jednu vánočku vždy dostane moje česká kamarádka výměnou za její vynikající pečivo (to si ale opravdu necháváme až po štědrov. večeři). Tentokrát mám vánočky opravdu obří (plech má 38cm a vánočky téměř přetékaly). Dávám do těsta suché droždí (4 lžíce). Dodělávala jsem skleničku a byl v ní už jen takový zbyteček, tak jsem ho dam nasypala všchno. A rozinky namočené v rumu asi nebyly dostatečně odkapané..takže jsem musela přidat víc mouky, než jindy. A odrazilo se to na velikosti vánoček. Kamarádce jsem volala, ať se pro svojí zastaví z práce a odvezla si vánočku i s plechem, bála jsem se toho ještě teplého obra přendavat jinam, aby se nezlomil. Ale vánočka je výborná, krásně propečená, nadýchaná. My si na ni mažeme máslo. Najednou si nemohu vzpomenout, jestli jsme to tak dělali doma, nebo jsem tenhle zvyk převzala od manžela (no čtu, že Caniva si také maže). Po něm jsem si ale zvykla zbytky vánočky, která přežije třetí den toastovat a mohu vřele doporučit. Mírným opečením ve vánočce extra vynikne vůně vanilky a mandlí. Mňam.
https://marickac.rajce.idnes.cz/Vanocky/#Vanocka_004.jpg
Tvé vánočky vypadají velice hezky a impozantně (nod) a určitě jsou i chutné.
I já jsem zvyklá na vánočku mazat máslo a med nebo dobrou domácí marmeládu (třebas nikdy nejím chleba na sladko, takže med mažu opravdu jen na vánočku nebo mazanec), ale Jenda ji sní suchou. Je pravda, že já sním maximálně dva krajíčky, kdežto on spucne půl štrycle na posezení (rofl)
YGO díky, vánočka se chuťově povedla. Jenže, jak jsem přidávala mouku, těsta byla plná místa, ale nepřidala jsem už další rozinky, tak jich v jednotlivých krajíčcích není tolik, jako jindy, což mě trochu mrzí. Ale zase ne tak moc, spíš jsem si dělala starost, aby jednak dobře vykynuly a nebyly cítit tím extra droždím. Ani jedno se nestalo. Tak to jsem ráda, že jsem pokud jde o vánočky ještě tak úplně „neopoameričtila“, že to mazání máslem je „z domova“ 🙂 Manžel si take někdy maze marmeládu, mě stačí máslo a chuť vánočky.
Já teda vánočku nepeču (my jsme štrůdloví), ale kdybych jo, tak jedině bez rozinek, neb Terka rozinkám nehoví. Zajímavé, že sušené brusinky naopak miluje – takže já zásadně zaměňuji (:o)). I do toho štrůdlu jdou brusinky, i do tvarohové náplně (rofl)
U nás nejí rozinky Honza, dávám sušené třešně. Za chvíli jdu zadělat na dvě vánočky – jednu pro nás a jednu pro známého, kterému letos v létě umřela maminka a on zůstal sám. Nikdy se neoženil, nemá sourozence…
Oprava u fotky mých vánoček. Album bylo nějaké vadné, nešlo mi vůbec odepsat na pochvalné komentáře. Znovu nahráním fotky se ale vymazaly, takže tímto za ně dodatečně děkuji. Nahrála jsem fotku znovu, ale stejně se to otevírá úplně jinak, možná proto, že je to jen jedna fotka tak je to celé divné. No ale vánočky už jste viděli, tak píšu jen pro upřesnění.
My rozinky naopak máme ve vánočce rádi, dávám jich tam velkou hrst a předem je „bobtnám“ v rumu. Rozinky přidávám až ke konci hnětení a úplně poslední zapracuji ještě velkou hrst mandlových lupínků (aby se co nejméně polámaly).
My jsme museli skloubit zvyky z Hané se zvyky krkonošskými. Snídáme domácí vánočku, potom je půst, abychom viděli zlaté prasátko. Večeříme jakmile vyjde první hvězdička. K večeři rybí polévka, hubník, vinná klobása, smažený kapr, bramborový salát. Po večeři zpíváme koledy a děti hrají na klavír a na housle. Potom dárečky a po nich dále pokračujeme v jídle, jak má kdo chuť. Letos možná bude rybí polévka a hubník už před Štědrým dnem, je těch tradičních jídel nějak moc :).
U nas se snida i obedva vanocka s maslem a medem, k tomu caj a kava. Letos zkusim usmazit i pohankove livance. K veceri hrachova polevka, smazena a pecena ryba, bramborovy a vlassky (tradice z moji rodiny) salat.
Taky se na Štědrý den držíme tradice. Snídá se vánočka (přesněji všichni snídají vánočku kromě mě, já ráno sladké nerada, tak zůstávám věrna své kaiserce se sýrem a zeleninou). Na oběd míváme kubu – tuto tradici jsem ráda přejala od tchýně, protože v naší rodině se dělala krupicová kaše. 🙂 Večer si dáme aperitiv, polévku rybí nebo hrachovku, smaženého kapra nebo kuřecí řízky s bramborovým salátem.
O muzice jsem slyšela nebo spíš četla, že patří k tradičním štědrovečerním pokrmům, a zajímalo by mě, jestli se ještě někde skutečně připravuje.
Tvarohová štola mě zaujala, asi ji zkusím. Na těch kupovaných mě irituje ta příšerně vysoká vrstva cukru. 🙂
Stačí ho oklepat nebo omest peroutkou
U nás je podobné jako u vás:)) Snídaně by měla být vánočka, ale tu mám ráda jen já a sem tam kousek toleruje Martin, takže ostatní si dají chleba. Pak by se mělo vydržet až do slavnostní večeře což letos, když přijedou mláďata s dětmi asi nedodržíme – udělám (jak jinak aneb babiččin kodex:)) rajskou polívku.
No a večer naše extra slovenská zelňačka (s rýží:)), tradice z Martinovy rodiny, pak různé ryby připravené na různé způsoby (letos možná i smažené, Patrik to má rád:)) a bramborový salát. Pak dárky, pak káva, víno a cukroví:))
Gurmánko, moc se mi líbí tvoje štóla, asi ji zkusím – když už je u nás tak málo obdivovatelů vánoček:))
Kuba se u nás nikdy nejedl a nechybí mi…
Chicht, souzním s těmi, co vánočku moc nemusí (v nejhorším s máslem, ideálně ještě na to nutelu, ale tu raději doma nemám 😀 ). Takže vánočku kupujeme (skvělou – na to, že to je vánočka 😉 ) a já peču štrůdl. Konec konců, krájení jablíček je vánoční zvyk.
Já to mám jednoduché. Snídani spojím s obědem, (komu by se chtělo z pelíšku, když nemusí a venku je nevlídno), k obědu si dám, jako každý den, to, na co mám momentálně chuť, (sortiment v ledničce je stejně pestrý, jako jídelní lístek v restauraci střední třídy), obstarám Pana Domácího, (mňau, ukliď záchůdek, dej mi něco dobrého a pak mne můžeš podrbat za ouškama a na čumáčku a… vlastně všude a nerušit uklízením!) počučím do počítadla a odjedu k mláďatům, kde jim pomůžu sežrat tu třináctikilovou krůtu, co jsem jim dal jako dárek k vánocům, přivezu pastu na vánoční mušle, kapr nebude; 100 Kč za kilo blátivého masa s protivnými kůstkami je nehorázná cena, zvlášť když losos z Německa je skoro o polovinu levnější a je s ním mnohem míň práce. Takže se napapáme, posedíme, pokecáme, podíváme se na nějaké ty fotky a kolem jedenácté budu zase v klídku a pohodě doma, s vědomím, že mi nehrozí povánoční blbnutí s uklízením a likvidací stromku. Takže budu mít to, co mají vánoce být; svátky míru a pohody. Sestra už letos také vánočně blbnout odmítla a letos poprvé na svátky nepozvala žádnou návštěvu, ono když záda zlobí, tak je jeden rád, že nemusí kolem nikoho skákat.
Na Štědrý den snídáme vánočku. V poledne máme zelňačku, holt zlaté prase nebude. K večeři (asi ve čtyři hodiny) máme rybí polévku, kapra a bramborový salát, večer už zobeme jen cukroví a sušené nebo čerstvé ovoce. Když byly děti malé, mívali jsme v poledne krupicovou kaší, což byl můj životní trest (nesnáším ji). Výměnu za zelňačku považuju jednoznačně za skvělý nápad 🙂
Máte krásné Vánoce.
I já ráda dodržuju zvyky, které jsem si odnesla z domova mého dětství. Jelikož a protože ale žiji na Jižní Moravě, tak jsem si nepřinesla zvyk „vařit“ kapra ani na modro, natož na černo, ani kuba v našich krajích není obvyklý. Tudíž ani já je nevařím.
Takže štědrodenní menu je asi takové – ráno vánočka a kafe (čaj), pak čekání na prasátko zlaté (rofl) , večeře klasika – rybí polívka (v mém podání zasmažená), bramborový salát (na ten se těším celý rok), kapr pečený na česneku a smažený (kdo co chce), vánoční cukroví (linecké – několik druhů, vanilkové rohlíčky, perníčky) – zapíjíme dobrým vychlazeným vínem. Akorát letos místo kapra bude amur – ještě jsme ho neměli, tak uvidíme, jestli bude přijat a zařazen do jídelníčku nebo se pokorně vrátíme ke kapru (kterého mám moc ráda).
Všem přeji pokojnou štědrovečerní večeři a u stolu své nejmilejší …
Amur je méně tučný.má jenom bílé maso je nižší a nemá tu správnou kapří chuť jeho maso plátkuje podobně jako lososové.Já ho dělám průběžně u nás Na Sádkách je chovají,takže mám vždy čerstvého.Ale smažený kapr a nebo kapr na česneku je něco úplně jiného.Uvidíš. Přesto je moc dobrý,ale pro mě to není vánoční ryba.
U nás v rybníku máme amury jako prasátka (tak veliké)
ale mám taky raději kapra a taky ho mám z našeho Vrbčáku. 🙂
Hmm – tak to jsem smutná, já vánočního kapra mám moc ráda. Holt – tak to dopadá, když pošlu JEDNOU Jeníka nakupovat samotného rybu. Totiž o amurovi vykládal spolupracovník, jak jedině jeho a přestože já jsem tvrdila, že na Vánoce kapr, tak se to Jendovi v hlavě nějak pomotalo a dovalil amura. Ach jo …
A Brůča si nějak namohla cemr (v tom včerejším dešti) a tváří se jako na umření … ale ani to jí nezabránilo v tom, aby sežrala dvě řady (á pětkrátpět) slepovaného lineckého (headbang) – a hned vypadá, jako by si šlehla brufenu (rofl) .
Jj, rychlý cukr dělá divy. 🙂
Šárko také vám přeji krásné Vánoce.
Jaké tradice máme my na štědrý den :
Protože můj muž peče Vánočku 23.12. večer a umí jí výbornou, tak na štědrý den ráno si udělám kávu a zakrojím vánočku.
Štědrovečerní večeře začíná u nás přípitkem aperitivem Rossem Anticem, pak následuje hrachová polévka s osmaženou houstičkou ( tuto tradici u nás zavedl můj muž, přinesl si jí ze své rodiny ), následuje smažený kapr pro mě, manžel a syn upřednosňují smažený řízek a bramborový salát.
Večer popijeme dobré červené víno a manžel udělá chlebíčky. Zobáme cukroví, které jsem napekla.
Na následující svátky vařím vídeňskou roštěnou s rýží a uzené, zelí a bramborové knedlíky.