„A kruci! Záděra! Jak a kdy se mi to vlastně povedlo?“ Koukám na maličkou ranku hned vedle nehtu na palci pravé ruky a preventivně vzdychám. Ne proto, že by to tak bolelo, ale proto, že mě to bude otravovat.
Dlouholeté zkušenosti mě naučily, že na rukách – a zejména na té pracovitější – se musejí drobné ranky dobře ošetřit, protože v opačném případě mají tendenci se bolestivě pomstít. Přitom stejná ranka třeba na předloktí by měla těžkosti vůbec na sebe upozornit!
Jdu do koupelny pro peroxid a přemýšlím nad tím, v kolika směrech lze v životě aplikovat analogii léčení jedné hloupé záděry. V zásadě jde o drobný problém, který se objevil na exponovaném místě. Zatímco jeho okamžité řešení je obvykle snadné, byť vyžaduje jistou disciplinovanost, jeho neřešení vede k významným komplikacím. V analogiích pak k podstatně horším, než je zanícený prst.
Každý aspoň trochu myslící člověk ví, že obecně zanedbání zdravotního problému ho bude později stát nepoměrně víc, v horším případě i život. Ale kolik lidí podle toho jedná? Jen se koukněte kolem sebe.
Jenže existují další analogie – třeba ve vztazích. Rodinných, partnerských, nebo v týmu na pracovišti. Někdy stačí neřešit drobný komunikační problém, který se ale vyskytuje ve vypjaté situaci, a následky mohou být stejně těžké, jako ty zdravotní. Můžeme zabrousit i do finančních záležitostí – i jedna ignorovaná faktura může způsobit, že i jinak spořádanému člověku padne na hlavu hrozivá exekuce.
Když to tak vezmu, tak je taková záděra na palci vlastně názorná připomínka krizového řízení. Je třeba si v prvé řadě uvědomit riziko, pak ho vyhodnotit, navrhnout řešení a bez zbytečných odkladů ho uskutečnit. Aby se předešlo následné krizi.
Ale konec řečí. Peroxid už byl aplikován, teď ještě musím přijít na to, jestli jsem minule opravdu koupila ty náplasti. V nákupním seznamu byly určitě napsané!:))
Dějiny v kostce:
Lidstvo se dělí do dvou skupin; na chovné a tažné. Každá dějinná epocha začíná tím, že sedření tažní se vzbouří, přemnožené chovné vymlátí a několik z těch tažných zaujme místa těch chovných. Postupem času se otrkají, začnou se opět přemnožovat a ztrpčovat těm tažným život. Pak to bouchne znovu a nastane krátké období, kdy se noví chovní bojí a chovají se k těm tažným jakž takž slušně; bohužel jim to dlouho nevydrží a jede to zase od začátku. My jsme teď v době těsně před výbuchem – chovní jsou přemnoženi, tažných je málo a už nestíhají ty chovné uživit a ti na to reagují tak, že místo, aby se uskrovnili, tak utahují šrouby. A čím déle to bude trvat, tím horší pak budou následky. Řečeno slovy klasika: Dívka, brnkající na harfu, znásilněna revolucionáři, hraběnka posazena dobyvateli holým zadkem na rozpálená kamna… a t. d. Bylo to tu už mockrát, ale lidstvo je nepoučitelné a nenapravitelné, takže z Aurory se vystřelí opět; je to jen otázka času, i když je také dost dobře možné, že se dřív do nás trefí nějaký asteroid, nebo tuto cilizaci ukončí nějaká obří živelná katastrofa. (Vulkanologové mluví o horizontu 80 let).
jasně, že to téma má přesah – ale z první vody k prvnímu smyslu tolik, že na záděru ihned tea tree nebo levandulovou silici na hojení a pak mazat a mazat. nejvíc bodů i v zimě sbírá Indulona s měsíčkem zahradním. a rukavice na zahradní práce… taky na to většinou kašlu, tedy kašlala jsem, dokud mi to palec na pravé ruce nedal vydatně znát 🙂
Tea tree jsem zkoušela, ale zázrak se nekonal (pokud jsem ruku nešetřila:)) Ale na zahradě rukavice nosím, i na dřevo 🙂
zlatej Bepanthene…
Kromě toho by člověk neměl zapomínat na tenhle fyzikální zákon:
Problémy mají tendence řešit se samy 😉
No, jen některé. Jiné se aktivně zkomplikují 😛
No problem. Olíznu a zapomenu. Za dva dny zahojeno beze stopy. A rukavice na práci se dřevem? Nějak si nedovedu představit, že bych se oháněl sekerou a měl na ruce rukavice, to je nejlepší způsob, jak si uhnat ne záděru, ale amputaci.
Kůžičky!!! Alfa a omega záděr jsou suché kůžičky u nehtových lůžek. Mazat, mazat a mazat. K posteli krém na ruce a než člověk usne, namazat packy. Teď, v zimních měsících dostávají ruce extra zabrat. Mráz vysouší, takže krém nějaký hutnějši a mastnější, třeba s bambuckým máslem….
Dobrá připomínka! Já sice na záděry netrpím, ale ruce jsem zvyklá na noc promazat. Mám teď krém vonící po pralinkách, ten je! 🙂
Jejda, ty jsi tu dlouho nebyla. Jak se vede?
Děkuju za optání, mám se báječně, jen je to mazec, děti, práce, kroužky, domů, večeře, usínám jak dosednu, takže v devět. A když na mě na Fcb vykoukla záděra, tak jsem neodolala 😀
Jé, Kaštánku, ahoj! (inlove)
Tak suchá kůže? Budu tedy víc mazat, já mám obecně kůži spíš suchou, tak holt občas na záděru dojde 🙂
Mazat a rukavice. A nechodit na mráz s vlhkýma nebo mokrýma rukama. Dobře se hoj a ahoj!
už jsem se bála…to je taky dost,že se ozveš….když jsme mívala záděry a dost bolestivé -a já na ty ruce kašlala a vypadaly hrozně..naučila mne moje kolegyně rozmíchat olivový olej s citronovou šťávou a trochu to zahřát…a namočit tam prstíky tak,aby byly nehty potopené a nechat j enapít, potom vyndat a zbytky z prstů si vetřít do dlaní a hřbetů rukou..a dohlížela na mě, abych to dělala denně…za dva týdny,jsem měl atak krásný ruce a prsty bez záděr,otoků a krvavých ranek..od té doby tohle provozuju 2 x do měsíce…a v zimě nosím v kabelce vazelínu-čistou a tou si mažu ruce…
Jediný kosmetický krém, který jsem si kdy na ruce mazal, byla strojní vazelína, když jsem něco opravoval a obnovoval tukovou náplň v ložiskách. Nejčastěji červená voděodolná A1, ale občas i černá s grafitem.
Na skutečné záděry jsem,hlavně v mládí, dost trpěla. Především vlastní vinou. Měla jsem tendency kousat si nehty (mám je dodnes slabé, lamely se a tak jsem je „zarovnávala“ okusováním). No a jak jsem občas trhla, způsobila jsem si záděru. A protože jsem s tím nic nedělala, záděra se povětšině zanítila. Pak jsem měla nateklý, zahnisaný prst, ve kterém to cukalo a který se mi samozřejmě všude pletl. Sebemenší šťouchnutí bolelo až k pláči. Nakonec to skončila máčením ruky v horkém heřmánku, dokud se hnis nestáhl k povrchu, kůže nepraskla, hnis nevytelk a prst se zahojil. Naštěstí tyhle záděry už jsou minulost, když si ji přeci jen udělám, potřu jódem, pevně zalepím náplastí a většinou do dvou dnů je zahojeno.
Od doby, co máme kočky, skoro všechna moje domácí trička dříve nebo později dostanou dirky v látce od jejich drápků. No a ještě když jsme měli kočku Kotě, byla u nás moje česká kamarádka. A jak jsem měla Kotě v náručí a ona chtěla seskočit, tričko získalo dirku. Kamarádka se nabídla, že mi ji raději hned zašije. Já jen mávla rukou, že mi to tolik nevadí. A ona na to „malá dirka, bude velká dirka“. A měla recht. Ta titi dírečka se opravdu zvětšovala,já jí byla stále lína zašít a nakonec z toho byla už nepřehlédnutelná díra, kterou jsem nakonec ze spodu zalepila nažehlovací záplatou, protože sešít ji (stáhnout) už by bylo příliš viditelné. Tuhle její mantra si od té doby opakuji přečasto a snažím se podle ní řídit. Jenže ne vždy uspěji, někdy zvítězí lenos a pak je holt z male dirky velká dirka a doplácím na to sama.
Maričko, zanícený prst jsi popsala dokonale… „a všude se pletl“ Jo!!! Jen hrabat se v kabelce bylo utrpení 😛
ty dírky znám, potěším Tě,na domácích tričkách je prostě neřeším, z domácího se postupně stane spací triko a pak z něj je hadr na okna a nebo na mytí okenních rámů a pak se vyhodí…
Zvykla jsem si řešit věci včas… třeba u zubaře umí být odkládání s katastrofickými následky 🙂
Ovšem pak často bývám taky za hysterku, protože tam, kde já vidím problém, ho ostatní vidí až časem. A zkuste říct „já jsem vám to říkala“ 🙂
Známe…
No, u jiných to vidím naprosto jasně – to jen pokud jde o mě samotnou, tak jsem úmyslně slepá (tedy dokud mi to prochází:))
Vítej v klubu 🙂
Jak jsem zvyklá zdravotní problémy – svoje – řešit systémem buď se z toho vyspím nebo to rozchodím, případně to pořádně prohřeju 🙂 , tak zubař je světlá výjimka. Tam nakráčím hned.
Hančo, vidím, že máme stejný postup 😀
K zubaři chodím rád. Koukne, řekne: Takové zuby bych v sedmdesáti chtěl mít taky, dá mi na cestu propagační balení Elmexu a: Tak někdy zase za půl roku. Za jednotky minut spokojeně odcházím, jenom když k němu jdu na podzim, přinesu ssebou čokoládu pro sestřičku a panu doktorvi flašku Spišskej borovičky, (ze Slovenska originál přivezené), on ji může.
Já se přiznám, že odkládání věcí nebo snaha ignorovat ty nepříjemné, je můj hrozný zlozvyk. Bojuju s tím různě, někdy líp, jindy hůř.
I s tou záděrou je to typické! První den si jí hledím, prst hezky zalepím a snažím se ruku nestrkat do vody, jaru a tak. Druhý den obvykle ztratím trpělivost… a pak se mi hojí týden místo tří dnů 😛
Někdy mám pocit, že jsem nenapravitelná. (blush)
Já zase řeším všechny problémy na rukou včetně záděr tak, že bez ohledu na to myji nádobí, přepírám atd. Vždycky mám mnohem dřív zahojené než kdybych ruce šetřila. / v porovnání se zbytkem rodiny/ Tedy do hlíny NE! To až pak celá a bude taky po problémech.
Maruško, to je ale připomínka – do hlíny nespěchat! (inlove)
Tak mně namáčení vadí, ať jde o záděry nebo říznutí. Minule se mi povedlo si nějak pořídit říznutí hezky mezi ukazováčkem a prostředníkem, v té měkké kůži. Juch, to bolelo! A nešlo zalepit. Vydrželo mi to týden 😛
Víš, Dede, já jsem na sebe ras. Ale fakt se mi tím hodně dobře na rukou všechno hojí. Dělám to od té doby kdy jsem měla na ruce ošklivý úraz /přišla jsem o článek na dvou prstech a na třetím jsem měla pohmožděninu/a když jsem chtěla nějakou následnou léčbu nebo rehabilitaci tak mi pídr řekl ať myju nádobí a že se to spraví samo. Už jsem se mnohokrát řízla a druhý den o tom nevím. Možná je to mou psychkou
vypadlo mi písmenko (bang)
Pokud to zvládáš psychikou, tak klobouk dolů! I jinak je to ale záviděníhodné 🙂
Pravdu máš Dede! Já si zase všímám záděr okolo sebe, co se týká staveb. Když se poslední dobou okolo mého bydliště rojí případy spadlých nebo nefunkčních mostů, totálně zničených silnic, od začátku v tom vidím neúdržbu. V podstatě už skoro osmdesát let se nanic nesáhlo, příslušné organizace jenom berou peníze a zašťiťují se novými malými stavbami, které už od začátku jejich vzniku zase nikdo neudržuje. To jsou záděry, na které doplácíme naoprosto všichni.
Eh Alex, tak tohle mě při psaní nenapadlo, ale máš naprostou pravdu. Ta lávka v Troji… Hlavně, že na to měli x úspěšných kontrol! Co na tom, že ty kontroly byly nesmyslné?
Jojo, kdyby to často nebylo tragické, tak bych se musela skoro u každých zpráv smát. Fakt mě „baví“, i když velmi nevesele, jak pokaždé, když se něco stane, což je poslední dobou zatraceně často, vystoupí nějaký směšný mluvčí a horem dolem se snaží přesvědčit veřejnost, že se vlastně nic nestalo a všechno je OK, protože krátce předtím tam byla kontrola a nezjistila žádné nedostatky. Takže je to vlastně asi jen jakási virtuální realita (headbang) .
Papíroví čerti. Na to jednou naše civilizace dojede, na zákazy, příkazy, rozkazy a úkazy. Protože za chvíli se už každý bude bát cokoliv udělat, aby nějaký zákaz nepřekročil nebo příkaz nedodržel, když už se do toho pustil.
Kdyby aspoň měly smysl! jenže kolikrát je to jen alibismus nebo ochrana před jevem tak zřídkavým, že celý zákaz vyzní nesmyslně.
Ale ty kontroly – kdyby řešili korozní praskání, věděli by. Neřešili (asi bylo tohle sledování dražší než koukání na prověšení lan)
Klasik říká, že každá civilizace se v určitém stupni vývoje sama zničí. Já to vidím tak, že ta naše už vyběhla z poslední zatáčky na cílovou rovinku. A co bude pak? Odpověď najdete v závěru knihy V. Párala Milenci a vrazi.
Viděl jsem (ilegálně) pořízené fotky trosek. Ta lana byla zkorodovaná natolik, že to opradu drželo jen silou vůle, ale, a to je zajímavé, jen v určitých krátkých místech, kde se jednotlivé panely dotýkaly, (ta lávka byla vyrobena tak, že na nosná lana, původně bohatě předimenzovaná, byly navlečeny pochozí panely jako korálky na šňůře náhrdelníku) a ke korozi docházelo v místech kontaktu jednotlivých panelů. Celé to sice bylo levné, stavebně nenáročné a rychle hotové, v podstatě šlo o lanový most, ale jaksi se nedomyslelo, že železo ve vlhku rezne a lana, schovaná v mostovce, která na nich byla volně posuvná, byť se značným omezením, nebude možno kontrolovat, ani udržovat.
Názorný aktuální příklad. Na posledním shromáždění našeho SVJ cca před dvěma týdny přišla na přetřes možnost nechat přidělat k našemu domu (13 vchodů) nájezdy pro vozíky, kočárky, pro ty, kdo špatně chodí a mají problém se schody. Peníze by na to byly. ALE! S pozemky kolem domu se to má tak, že 60 cm kolem domu patří městské části, která by s tím souhlasila, a další pozemek už patří HM Praha, a to nesouhlasí. A jelikož by nájezdy pochopitelně zasahovaly na pozemky HMP, nebude se dělat nic. Na lidi na vozíku, s kočárky, s berlemi apod. se nemyslí, o lidi vlastně ani nejde.
pošli mi mail na sharka.68 a jsme na seznamu, když mi nafotíš ten vchod, třeba tě navedu, co by šlo udělat….
U nás se to řešilo taky. dopadlo to tak, že betonové zápraží se, včetně schodů, kompletně rozbouralo a nové, plus schody a nájezdy udělalo zámkovou dlažbou. Firma to zmákla za tři dny, je to dokonale funkční a i hezky to vypadá.
Jo, takhle to vypadá, když blbec dostane funkci a místo jednoho odborníka sedí na úřadu deset politiků.
Chtělo by to udělat průvan na úřadech, (nejméně 80% lidí tam sedí naprosto zbytečně a protože nic užitečného dělat neumějí, otravují vymýšlením nesmyslů život těm ostatním), jenže je tu problém a sice co s nimi? V hlavách to má piliny, ruce obě levý a pokud je postavíte k jakékoli práci, vyrobí jen zmetky a sebe při tom zmrzačí. Než se republika rozdělila, připadalo na 15.000.000 lidí X úředníků. Dnes nás je něco málo, přes 10.000.000, ale úředníků máme dvojnásobek! Jenže když začne mrznout a padat sníh, tak na úklid silnic nejsou lidi. V Praze je kritický nedostatek řidičů MHD (jak busů, tak tramvají) a DP už nabízí základní platy přes 35.000 Kč, leč marně, koho by také bavilo blnout 12 hodin v kuse v pojízdné krabici, vozit smradlavé homelesáky a agresivní opilce a poslouchat blbé medy genitálních managorů, když může v teple kanceláře sedět v pohodlné židli, v klídku popíjet kafíčko a občas přečíst pár papírů. (A v zápětí zapomenout, co na nich bylo napsáno!) Před šesti lety dostal magistrát odborný posudek, ve kterém bylo napsáno, že ta lávka vydrží max. 5 – 7 let. No a nikoho to nijak nevzrušilo. Teď, když to spadlo, se bude horečně (a marně), hledat, kdeže ten posudek je, kdo ho sepsal, (já to vím), a kdo to tehdy měl v referátě.
Ano máš pravdu DEDE. Problémy jakékoliv jsou třeba řešit nejlépe hned. Odkládání ničemu neprospěje. A pozice mrtvého brouka je na nic .
Ale je jedna situace a to když s člověkem lomcují emoce, tak je lepší mlčeti. Až se to usadí, pak člověk reaguje lépe.
Ach ano, Míšo, to je to známé „počítej do deseti“ a já bych dodala – počítek tolikrát do deseti, než budeš mít pocit, že nemusíš řvát a vrhat předměty 😀
Jak říká klasik, počítej nahlas do deseti a při osmičce mu jednu Vráž, to nebude čekat:), pardón, já vím, vážné téma, ale mi to nedalo, no…
Ach ty mobily. Vraž, ne Vráž samozřejmě
na Vráži je hezky, máš-li na mysli tu u Berouna… a lesem se sejde do Sv. Jana pod Skalou 🙂
(y)
Toro, ono je to vážné téma, ale lze ho pojmout i nevážně a já jsem ti za to vděčná:)) Tohle je článek pro rádio, přímo sem bych ho asi taky napsala no… nevážněji:))
U takovýchhle věcí nemá cenu do toho lidem strkat čumák. Stačí letmo připomenout – kdo chce a potřebuje, ten tam něco najde. Jinak je to fuk 🙂
Zase bolestne triafaš do čierneho Dede, práve s otcom obiehame sériu nepríjemných vyšetrení s neistým výsledkom, ktoré už sme mohli mať dávno za sebou, keby bol na problém upozornil skôr … Situáciu komplikujú sviatky (nie, neteším sa na ne), dovolenky, atď. A vo všeobecnejšej rovine to samozrejme tiež dobre poznám, každá zanedbaná maličkosť alebo zľahčenie si ma časom dobehne aj s úrokmi. Našťastie nemám prácu, pri ktorej by na to mohol niekto škaredo doplatiť… Tak aby takých zanedbancov bolo čo najmenej 😉
Milá Km, moc myslím na tvého tatínka i na tebe! (inlove) Ať vyšetření dopadnou co nejlépe a Vánoce si spolu hezky užijte.
K pracím, kde má nějaké zanedbání katastrofální následky: to by mělo řešit řízení rizik. Zjištění, definice, obrana a systém nastavený tak, aby existoval definovaný počet pojistek, které dělí chybu od katastrofy 🙂 Protože lidé jsou ze zásady omylní, i ti nejlepší.
Chybí prevence. Jenže: 1/ to jsou pro managory zbytečné náklady navíc, 2/aby měla smysl, museli by ji dělat skuteční odborníci s bohatou praxí a ti už dávno pracují jinde, za mnohem vyšší platy a za mnohem lepších podmínek k práci 3/ chybí vůle tenhle pomalu se rozpadající systém změnit. (Ono to nějak dopadne a když ne, tak najdeme a potrestáme někoho, kdo za to nejmíň může a jedeme dál!) – viz Studénka!