HOST DEDENÍKU – JJ: Canisterapie

Vraceli jsme se jednou – synci a já – domů tramvají. Ku podivu se nám povedlo obsadit naše nejoblíbenější posezení – dvě a dvě sedačky proti sobě. Jsme tři, takže vždycky je velké domlouvání o tom, kdo bude sedět proti komu a kdo s kým. Dneska mi pánové dokonce přenechali místo u okýnka po směru jízdy; že by z nich fakt rostli džentlmeni?

 

Když jsme se uvelebili, přistoupila na další zastávce paní s nádherným psem – velkým, sebevědomým fešákem s ocasem zakrouceným nahoře na hřbetě a šikmýma očima.  Jediné volné místo v okolí bylo u nás, přesto paní zůstala stát na plošince, kde o ni a jejího psa lidé doslova zakopávali. Nedalo mi to.

„Paní, pojďte si sednout s námi, máme tu místo,“ nabídla jsem. Paní zaváhala. „Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ odpověděla nejistě. „Je,“ povídám já, „chudák pes neví, kam dát tlapy, aby mu je někdo nepřišlápl. A nám psi nevadí.“ Paní se zjevně odhodlala – uchopila psa nakrátko za obojek, provlekla ho kolem dítka vedle mne, sedla si proti němu a zastrčila zvíře pod sebe pod sedačku.

„Když my se bojíme dětí,“ prohlásila poněkud omluvně. Bojíme? Ten plurál zní hodně zajímavě. Vidím, jak se kluci nadechují k otázce, tak je raději předcházím. „A proč? Ublížily mu někdy?“ „To zrovna ne,“ váhá paní s odpovědí. „Ne, nikdy mu neudělaly nic zlého.“

„Aha,“ povídám já, „tak je to tím, že děti jsou taková ta rychlá, míhající se, hlučná stvoření, o kterých pes neví, jak se k nim má chovat?“ Paní váhavě, ale souhlasně přikyvuje, ovšem potomci velmi nesouhlasně vrtí hlavou.

„To se, paní, pletete. Všechny děti nejsou stejné. My víme, jak se máme chovat k pejskovi, máme na to školení. My jsme canisterapeutické děti, my vám ho vyléčíme.“

Honem raději zasahuji, než tohle paní rozdýchá. „A co je to vlastně za plemeno? To je ten národní japonský pes, jak on se to jmenuje… shiba?“ „Ne, shiba ne, akita.“ „No vidíte, já si je pořád pletu. V čem se vlastně ti dva liší?“ Návnada zaseknuta, paní se rozpovídává.

A že má tedy načteno. Pozorně poslouchám a kluci taky, jen občas položím nějaký doplňující dotaz. Paní vykládá čím dál líp, mám dojem, že už nejsme sami, kdo poslouchá, protože naše okolí v tramvaji přestává šumět.

Vtom paní uprostřed gesta jakoby strne. To nic, ukazuji rukou, nic se neděje, mluvte dál. Ten čenich se k synovu koleni natahuje už několik minut, jen jste si toho v zápalu konverzace nevšimla. Akorát teď se vecpal pod synkovu dlaň.

Na dětech je nejlepší to, že některé z nich umí mluvit se zvířaty i beze slov; syn už je se psem na jedné vlně a začíná přejíždět drobnou dlaní po mohutné hlavě. Šikmé oči se mění v blažené štěrbinky a zvíře se vysouvá do prostoru celé. Proč by taky trčelo pod sedačkou, když ho mohou opečovávat dvoje drobné ruce.

Paní se usměje a celá se uvolní. Na příští zastávce se loučíme se spokojenou majitelkou a velmi zklamaným psem. Ještě zaslechnu, jak zvířeti říká: „Tak co, už se dětí nebojíme, viď? No jo, ony jsou docela fajn. Aspoň ty canisterapeutické.“

 

Věnováno Penny, Cinamonovi, Indy a dalším canisterapeutickým psům a jejich lidem, kteří pomáhali a pomáhají.

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:31

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jejda, JJ, já sem zase po dlouhé době nakoukla a ejhle, ona má Indy spoluvěnováno takové krásné povídání 🙂 Moc děkujeme obě.

  2. JJ to je moc hezké povídání, muselo to být skvělé setkání pro vás všechny a psa 🙂

  3. Máš sympatické canisterapeutické mužstvo, milá JJ ! 🙂 Musel to být moc hezký zážitek pro všechny zúčastněné!

  4. JJ, bezvadný zážitek, zdravím CT hochy. Tu scénku v dopravním prostředku mám živě před očima. :-))

  5. Bála by som sa k Jackine pustiť aj CT-deti, ostala nejaká protivná na cudzích ľudí. A to ešte klame telom, k ľuďom (deťom aj dospelým) sa najprv hrnie s vrtením chvostíka, ale keď by došlo na pokus o fyzický kontakt, vrčí a už sa aj ohnala. Tak už neriskujem. Trvá jej dlho, kým niekoho „prijme do rodiny“ a nechá sa od neho pohladkať…

  6. Šikovní kluci. Roční batole od vnučky si ohromně rozumí s jejich kocourem. Když se malá probudí, kocourek utíká ke dveřím a poté k postýlce a čeká, až si budou spolu hrát.

  7. Moc krásné povídání.
    Můj vnouček se moc pěkně chová k našim kočičákům.
    Je ohleduplný a něžný,

    1. Když si vzpomenu, jak moje vnučky ,,vychovávaly“ kočičáky u prababičky a u nás… Kočičáci při první příležitosti utekli, aniž by použili zuby, nebo drápky, ale za chvíli se znovu přiblížili, i když už jen na bezpečnou vzdálenost a s pohotovostí k okamžitému startu, nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem kočičáka odchytil, (ode mne se bez problémů nechal), podržel v náruči a dítkám striktně nařídil, co mohou a co ne. Takže dítka poznala, že zvířátko je sice možno hladit, pokud se nechá, ale už ne ho honit, nebo tahat za ocásek a t. d.

  8. Musím se pochlubit – co máme bígla, už byl několikrát mazlen cizími dětmi (to jsem čekala) a Vašek se vždycky připojil, jako že chce taky! (v to jsem doufala) Agresor dětižeroucí jde sám od sebe za cizím dítětem a nechává se mazlit! (y)

    1. Ty jo! Asi se mu s návratem pohodového bígla do smečky ulevilo a cítí, nemusí být ve střehu a bojové připravenosti s celý světem (inlove)

      1. Bez bígla jsme se dětem vyhýbali, stadium „pustím dítě na Vaška“ raději nee. Takhle je dítě zabaveno bíglem a Vašek nemusí, ale může. A proto chce. Jde prostě o ten první kontakt, kdy potřebuje vidět, že dítě neubližuje. No a umocněno žárlivostí, že ano
        (devil) .
        V pondělí byl u nás kamarád MLP a během chvilky byl Vaškem „zabaven“ – tady mě máš a mazli! Ale tak strach z dospěláků jsme odbourali už dávno. Malé uječené a lítající dítě bude asi problém furt, obzvlášť ve stísněném prostoru. To jsme zas nedávno krásně zvládli návštěvu vnoučků – ale hodně tomu pomohlo to, že ten menší a divočejší celou návštěvu prospal, pak se nadlábnul a vyrazili ven, takže neměl šanci se projevit. A ten starší byl důrazně poučen ať Vaška ignoruje.

          1. Jo, Draka bych včera s chutí vrátila do útulku. Důvod? Je nesnesitelně hodný. Ale vážně – včera předvedl vrcholový stalking, kdy v těsném závěsu kopíroval každý můj pohyb – při převlíkání postele, v kombinaci se zvukem drápků na plovoučce, už jsem to fakt nedala. Kruci, bígl má být samostatný a nezávislý pes!

            Tví CT kluci by se nám občas hodili, s takovými kamarády by se Vašek hodně zlepšil. Kdybyste se někdy vyskytovali v Praze… 😉

            1. My to k vám bohužel máme dost daleko, ale kdyby náhodou, rádi bychom se sešli na nějaké venčení.

              Jo jo, nesnesitelně hodný pes (děcko), to se taky nedá vydržet 😀 . Že my někdy nevíme, co chceme… (chuckle)

              1. Dede, ale on je vážně nesnesitelný! Když jdu na záchod, tak sedí za dveřma, pohnu se kamkoliv, pohne se taky. A nepomáhá ani utahání – nebo prostě po 30ti km utahaný není. Včera už to bylo fakt moc, takže teď jedu striktní odesílání na pelech. Jenže on je taky zároveň splachovací!

                1. Petro, mne tohle dělá kocour. Mňouká za dveřmi koupelny, záchodu,mám ho pořád za patami. Nebo se mi plete pod nohama a zakopávam o něj.Spí tak, že má hlavu na mém rameni nebo je nacpaný pod paží.

                2. Petro, tipni si, proč měl náš Punťa (přivezený z útulku) přezdívku Ocásek. Nápověda: ocasem moc nevrtěl.

                3. Petro Melíšek II po příchodu domů plácne kocourem – proto mu říkám Pláckocour, na podlahu a prostě drbééééééj. A pak už za mnou chodí jak ten pejsek-ocásek. Prostě závislák. Buď ráda, že staroušek zvládá pochody. Damíš je závislák také – usednu na WC a už sedí na jejich záchůdku a vztahuje tlapičky. Chce drbkat nedomazleného zrzavce.

                4. Možno si len zo začiatku potrebuje overiť že mu fakt, naozaj vážne nikam zase nezmizneš, že si skutočná a už pri tebe zostane 😀 Odosielanie na pelech pomáha aj u nás, niekedy ako keby sa jej po tom odoslaní na pelech aj trochu uľavilo (no konečne, už nemusím byť v strehu) a za minútku tam zalomí …

                  1. Odešlu na pelech (je hluchý, takže to mám s tělocvikem), projdu, odešlu na pelech,… Když někdy náhodou usne, nehybně oslavujeme! (protože když se pohneme, probudí se a jede to nanovo)

                    1. Možno to s tou hluchotou aj súvisí – potrebuje očný kontakt… Držím palec, snáď sa chlapec časom trochu usadí (y)

  9. Setkáním s dětmi se nevyhýbáme (myslím já a psiny), ale já jsem velmi ostražitá, protože v případě problému bude vinen vždycky pes a jeho pán. Tu paní naprosto chápu, mám nedůvěřivou Arišku:))
    O to hezčí je potom setkání s canisterapeutickými dětmi, kteří to s pejsky umí. 🙂 No, někdy (pod bedlivým dohledem) stačí i děti upřímně se na psa těšící, které chápou, že je to živý tvor…

    1. Dede, myslím, že Tvoje psiny jsou naprosto v pohodě. Klukům se na setkání moc líbily, ale přebila to Arinka.

  10. No ono je to těžký. Moji psi jsou třeba venku zvyklí na děti, ale když přijde k nám domů brácha s batoletem, tak se psi klidí a Karamel se ho viditelně trochu bojí, protože si s ním neví rady. Ale lepší se. Zatím mám bohužel dojem, že víc toho vysvětlím psům než ročnímu dítěti, ale Ondra z toho vyroste 🙂 Naštěstí ani jedné straně není dovoleno tu druhou trápit a lekat, tak se to vždycky nějak utřepe.

    1. Naprosto přesně si dovedu představit, jak si pes neví rady s batoletem. Ale u vás se to určitě utřepe k dobrému.

  11. JJ – další krásný článek. A máš pravdu – tvoje děti jsou canisterapeutické, i když jsou karatistické 😉 . Navíc dokáží nachystat táborák a zase po nás uklidit. Akorát furt si je trošku pletu – ten ukecanější je Tomáš a ten zadumanější Aleš … nebo naopak?! Tak je pozdravuj …

        1. No to já nevím 😀 Přece džudista s tebou flákne o zem, zatímco karatista ti ukopne hlavu 8) A kluci na Setkání s bratrem vždycky třískali o 106 🙂

            1. Příště musí jet Kuba taky a spolu s dvojčaty názorně převedou rozdíl mezi Karate a Judo – ať pak nejsem klasicky za blba, když chci být zrovna za chytrou (rofl)

              1. Jasně, Ygo. Karatista mlátí lidi rukama a nohama, judisti podlahou. Ale s názornou ukázkou to bude zapamatovatelnější 😀 .

                1. No, oni matou nepřítele tím, že si tu ukecanost prohazují. Ale pozdravovat budu, a ráda. A taky doufám, že bude předvánoční Brnění a konečně se na ně dostanu, zas bych Vás všechny ráda viděla.

                  1. JJ – honem koukni na Hady (ale i ostatní) – tam je upoutávka na Vánoční Brnění už drahnou dobu – bude příští pátek v Jedné básni!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN