Byly to dlouhé dny poté, co si Ari zranila nohu. Už třetí den po začátku léčby měla pocit, že pohyb omezený na krátké, důsledně ovodítkované vycházky, je jednoznačným pošlapáním jejích psích práv a dávala nám to důkladně najevo. Překvapený a možná i znepokojený její absencí na zahradě však byl i tvor, od kterého bych to opravdu nečekala!

Začnu zeširoka. Vesnice je samozřejmě plná koček, nicméně s námi přicházejí do styku pouze dvě skupiny – proměnlivá smečka venkovních koček od severního souseda a dvě kočičí dámy od souseda jižního, jehož plot se s naším nestýká – je přes cestu. Směrem na sever chodívají psi i na volno, je to směr do centra vesnice. Na jih chodí holky důsledně na vodítku, protože hned za dvěma sousedícími domy je tím směrem divočáčí rokle – a srny jsou taky vždycky po ruce.

„Severní“ kočky patří mezi vesnické micky, které sice dostanou denně najíst, i nějaké to odčervení se pro ně najde, ale jinak se musejí o svoje pohodlí i zábavu postarat samy. Jsou většinou drobné a nevypadají, že by měly náladu na nesmysly. Jako je třeba pozorování našich psů. Pokud se s nimi venku setkají a holky jsou na volno, může dojít ke krátké honičce, kterou buď rychle ukončí ony samy podběhnutím pod plotem, nebo já zahulákaným povelem.

Všechny, včetně průběžně se objevujících a později zase do nových domovů mizejících koťat rychle zjistí, že Ari i Berry jsou samý štěk a hop a skok, ale reálné nebezpečí od nich nehrozí. V rozběhu je dokázalo zastavit i malé drzé mourované kotě, které si stouplo na zadní a mydlilo kolem sebe předními pacinkami jako miniaturní boxer.

„Jižní“ kočky jsou dvě: velká, huňatá, blahobytná Želvinka a ostražitá Bíloflekatá. Myslím, že Želvinka sem před lety přišla jako domácí mazlík nové paní domu, takže se venku vyskytuje a nevyskytuje – řekla bych, že ráda zdobí interiér. Bíloflekatá se objevila později – aspoň si myslím. Nebo s novou paní domu začala být víc viditelná.

Bíloflekatá – foceno (foťákem, ne mobilem!) na dálku – zblízka to nejde:))

Vypadá jako bílomoura, které někdo ty mourovaté skvrny rozmazal. Ráda bych podala bližší informace, ale nemůžu – ta kočka si umí držet odstup! Je stejně velká a blahobytně vypadající jako její družka, ale tráví většinu času venku. Když jdu venku sama a ona je na louce před našimi domy, sleduje mě ostražitě a mizí tak na vzdálenosti 15-20 metrů.

Když ovšem vyjdu ven se psy, stává se Bíloflekatá rozmazanou šmouhou – tak rychle upaluje do bezpečí za svůj plot. A zastaví se vždy až u domu, který je na té straně od plotu pořádně daleko. Už mě kolikrát vrtalo hlavou: Proč ta panika? Pokud vím, nikdy žádné spory s našimi psicemi neměla!

A konečně se vracím zpátky k úvodu. Bylo to asi čtvrtý den Ariina domácího vězení, které s ní Berry velmi ráda sdílela, když jsem vykoukla v kuchyni z okna a zůstala v úžasu stát. V mezeře mezi živým plotem, odkud Ariberry s radostí kibicují každé hnutí u našeho jižního souseda, na hraně cesty hned u našeho plotu stála Bíloflekatá a pozorně zkoumala naši zahradu.

Naprosto jednoznačně vyhlížela směrem k našemu vchodu, kde mají psiny na terase pod střechou venkovní pelechy. Pak se otočila a zkoumala směr k naší bráně, kde je psí bouda. Když bylo pořád pusto prázdno, přešla vyzývavě párkrát sem a tam, ocas nesla kolmo vzhůru, naježený jak kartáč na mytí flašek. Když se pořád nic nedělo, tak zase splaskla, přeběhla cestu a protáhla se pod jejich bránou na domácí dvorek. Na mou duši bych řekla, že vypadala zklamaně!

Bíloflekatá je pilná lovkyně, myši před ní nemají šanci:))

A já jsem pochopila, kde má původ aspoň část zuřivého „štěkání na duchy“, které mi psiny čas od času předvádějí! Minimálně jedním duchem je mazaná Bíloflekatá, která si udělala z bezmoci našich holek štěkajících za plotem báječnou zábavu. A když se u nás neštěkalo, šla zjišťovat, co se asi mohlo pokazit:))

To, myslím, vysvětluje i její extra ostražitost, pokud jsou psiny venku, byť na vodítku. Já si pořád ještě myslím, že by jí snad nic neudělaly – kočky Ari a Berry zajímají jen tehdy, pokud utíkají. Jak kočka sedí nebo leží, jen ji opatrně obejdou. Tedy v mé přítomnosti – ale bez ní se po vesnici nepohybují. Každopádně jsem ráda, že už vím, koho mám hledat, až budou psi zuřivě štěkat na (pro mě) naprosto prázdnou louku:))

PS: Stále se opakuju, ale nedá mi to – nemám ráda odvážné kočky. Bojím se o ně. Jsou velmi zranitelné, byť si to některé nejspíš nepřipouštějí. A já opravdu nechci, aby moji psi ubližovali kočkám. Ty „odvážné“ mi to dělají těžší:))

PPS: Omluvte prosím nekvalitní fotky – je to foceno velmi dálku a ani světlo nebylo nejlepší.

A dnešní témata k povídání? Inu, odvaha bez pudu sebezáchovy! A je jedno, u jakého živočišného druhu:)) Viděli jste? A jak to dopadlo?

Zvířetnická Aukce končí ve středu 22.11. ve 22:00! Zapojte se do boje o krásné věci, přispějte na ZU! Slibuji vám, že se pobavíte  a možná si i vydražíte vánoční dárek.

http://renatae.rajce.idnes.cz/Aukce_2017/#