Začalo to telefonátem. Panička vypískla radostí, když její mobil zahrál melodii označující, že volá malá panička. Drapsla přístroj a nedočkavě zavolala: „Tak co???“
Chystala jsem se uložit k dlouhému čekání, když mě panička vyděsila. Nejdřív zakřičela „Hurá!“, pak začala tančit jakýsi bojový tanec kolem jídelního stolu, aby nakonec sklesla do křesla a rozplakala se.
Honem jsem jí skočila na klín a začala s první psí pomocí, ale panička se najednou mezi slzami rozesmála, objala mě a povídá: „Budeme mít miminko!“, čímž mě dokonale zmátla. Proboha, kdo my? Ale pak mi to rychle došlo – malá panička bude mít štěňata! No, tak to je tedy opravdu událost.
Netrvalo dlouho a malá panička seděla u nás v kuchyni, se zářícím očima odmítla svoji milovanou kávu a pak se vedly šťastné řeči. Dokud to moje panička nezarazila podivným zamyšlením. „Mour samozřejmě může přijít k nám, i když Merlin asi nadšený nebude.“
Mour je obrovský kocour, kterého malá panička zdědila po jejich starém sousedovi a rychle se stal zřítelnicí minimálně jednoho jejího oka. „A proč jako?“ zeptala se malá panička nebezpečným tónem. „No přece kvůli toxoplazmóze, to snad chápeš?“ podivila se moje panička a hlas jí taky zpřísněl.
„Pokud nevybírám kočičí záchod rukama, nehrozí mi od kočky větší nebezpečí, než z nepropečeného steaku!“ Malá panička se snažila tlumit své rozhořčení a pokračovala s náznakem humoru. „Navíc nenechám chudáka Moura napospas Polárce. Zlomila by mu srdce!“
Rychle jsem se schovala pod stůl, protože to vypadalo, že moje panička vybuchne. Úplně jsem viděla, jak se jí v hlavě vaří zlostná pěna, ze které vybublávají slova, kterým vévodí křiklavě červená „nezodpovědnost“.
Ale… pak se stal zázrak, zlostná pěna opadla a panička začala zase uvažovat. Než stačila říct něco, co by později nechtěla slyšet, malou paničku objala. A usmála se.
Přeju vám krásnej chlupatej den a pozor na pěnu v hlavě – ucpává racionální myšlení!:))
Dnes je to povídání hlavně o té zlostné pěně v hlavě. Jak často umí bleskově vybublat a ty následky! A tak se dnes ptám – znáte svůj bod zpěnění?:)) Umíte se svým náhlým návalem zlosti pracovat? A našli jste si způsob, jak čelit zlostnému pěnění u ostatních lidí?
Pozn. vysvětlující: zlostnou pěnou myslím rychlý nával naštvání, zlosti, rozhořčení – impuls, který jak rychle se vzedme, tak rychle obvykle opadne. Přesto po sobě umí zanechat závažné škody, byť je mnohem snesitelnější než dlouhodobě pěstovaná zlost a zášť.
Bože Bože, kdy už konečně vymizí tyto pověry o toxe…každá jedna útulková kočičí osoba, co jsem kdy znala, se starala o kočky i v těhotenství a pak vychovávala děti od miminka spolu s kočkami. a co si pamatuji, neměla toxoplasmosu ani jedna z nich 🙂 vlastně, jedna ano – dostala ji ze syrového masa a ne v těhotenství, mnohem později 🙂
Před časem jsem vezla paní, která v autě našla poletující chlup. Tak zajásala „jéééé máte pejskáááá!“
Odvětila jsem, že nikoliv, že mám kočky a ona se mohla zbláznit a že jede k dceři, která je těhotná, kvůli tomu dala pryč kočičku, kterou měla od koťátka, aby dítě neohrozila a teď jí máma z taxíku donese domů něco nebezpečného…… no blábolů scestných naprosto neskutečných. Hysterická bláznivá ženská. Pokusila jsem se o „osvětu“, nicméně to nemělo cenu. S magorem nelze se domluviti. Tak nakonec jsem jí při vystupování, kdy byla úplně mimo sdělila, že pokud si dcera nemaže kočičí tentononc na chleba s máslem, umyje si ruce po uklízení WC, mění stelivo, dbá na hygienu i v posteli, kde se kočka vyskytovala a případně jí z ložnice vyhostí, nedovolí, aby lezla do jídla, na linku, na stůl, tak bude vše v naprostém pořádku a dítko bude v pohodě i s maminkou. A jestli jsou doma „za prase“, tak může onemocnět jakoukoliv jinou chorobou a ohrozit své dítě i sebe a chudák kočka za to fakt nemůže. No prý jsem asociál co nemá rád lidi! Chápete to? Já byla zuřivá ještě celé odpoledne. Některým lidem zkrátka nic nevysvětlíte.
Moje čtyři kočky se střídaly v pravidelných intervalech v postýlce u mé nejmladší dcery a nikdy se nic špatného nestalo. Faktem je, že jsem to měla pod kontrolou a když měla některá kočka tendenci dceru olizovat jako kotě, tak jsem to nedovolila. Kočky byly vždycky pečlivě a pravidelně odčervovány a očkovány, bobky nechávaly buď venku nebo v záchůdcích, tak jsem to neřešila.
A nejhorší na tom je, že díky internetu a ,,chytrým“ šmatlafounům se blbost může šířit mnohem rychleji a agresivněji, než dřív.
Kočky mám já, rodina dcery, vnučky i další rozvětvené příbuzenstvo.Děti vyrůstají s kočkami, toxoplazmóza žádná.
Koček mám dost, nikdy jsem si testy dělat nenechala, ale pro mne je důležité, že jsou v čistotě, že když někdo přijde do bytu a netuší, že tu kočky jsou a ony se přiťapkají podívat na tu návštěvu, tak se jen diví, že tu žijí. Několikrát už jsem slyšela „Jéžišku, tady je koček! A že tu vůbec nejsou cítit?“ No odpověď zněla: „A já vám smrdím?“ Dbám na jejich hygienu (i na svojí) a to by asi mělo být to základní. Jakmile záchůdek začne byť jen lehce zapáchat, je nemilosrdně vydesinfikován, vyměněno stelivo a je zase dobře. Hovínka průběžně odstraňována, silikátové stelivo je vynikající záležitost, nedám na něj dopustit. Jo, chce to péči, starost, ale když s nimi chci být, tak se prostě starám. Jinak to nejde. Oni mi to vracejí každým chlupem!
Karolíno, mám to tak nějak podobně. Doma mám čtyři kočky. Když mi sem například nedávno nesli závozníci sedačku a viděli v obýváku škrabadlo, hrozně se divili, že tu žijou kočky a přitom není nic cítit 😀 . Už když jsem si před těmi třinácti lety vzala prvního kocourka, přísahala jsem si, že mi to doma nikdy nesmí smrdět tak, jak jsem někdy v některých zvířecích domácnostech zacítila. A ono to nedá zas až tak moc práce. Mám výhodu, že jsem víceméně pořád doma, takže záchodky vyklízím průběžně, každou případnou nehodu likviduji, jakmile ji zjistím, misky umývám po každém použití a dbám na to, aby i kočky samotné byly čisté. Docela často luxuju chlupy a roznesené stelivo, ale zase ne každý den, nejsem šílenec.
Testy na toxo jsem taky nikdy nenechávala dělat ani sobě, ani kočkám, jsme v pohodě.
Přesně tak! Jsou domácnosti, kde je jedna kočka a otevřou se dveře a už je cítit ten puch. Já mám nějakých 40 m2, jsou tu 4 a voní nám tu celá domácnost. Luxování, mytí misek ať už na vodu nebo jídelních považuji za stejný proces, jako když nejím palačinku po guláši na stejném talíři a nepiju víno ze skleničky po džusu. Šílenec taky nejsem, krom toho na to nemám čas, ale nešlapu tu v chlupech a bordelu. A když je někde chlup v kafi? No, je to můj chlup! Jsou voňaví, čisťouncí, záchůdky čištěné s takovou pravidelností, aby opravdu bylo vše v pohodě.
S kočkou je jídlo vždycky o chlup lepší!
Včera jsem povečeřel uzenou krkovičku s vařenými brambory, Čertík pak umyl blemcáčkem talíř, uzené mu vonělo a zbytek másla pod bramborami mu také šmakoval.
když jsem se měla narodit, rodiče měli psy, kocoura, hejno slepic, angorské králíky 🙂 a nic, toxa žádná :-)) osvícení lékaři radí běžný chod domácnosti, lehce zvýšit hygienu a pro klid duše svěřit čištění kočičích záchůdků manželovi. doufám hluboce, že synek si jednou přivede domů nevěstu se zdravým rozumem, protože kočkaři jsme všichni :-))
Jsem rohaté znamení v obou horoskopech – Beran a čínská Koza, to je nadělení… No ale nějak se sebou vydržet musíme že jo! (wasntme)
Když mě chytne Sergej, zvládám ho se střídavým úspěchem. Ono upustit páru taky není marný. 😉
Já to mám trochu horší – Beran a čínská Opice! Šílená kombinace!
jsme na tom stejně… 😀
Já jsem Beran a čínský ohnivý kůň a to je tedy kombinace.
Já i dcera jsme čínské kozy. To je doma nadělení! Ani se nemůžeme urazit když nám někdo řekne, že jsme kozy. Nesedí na mě charakteristika znamení ani trochu.
To je dobře, že paničce vzedmutá pěna v hlavě zase včas opadla. 🙂 Taky se mi to někdy děje, že vypěním hodně rychle. Ostatně podle Číňanů jsem Drak – někdy popudlivý, tvrdohlavý, prudký, co se lehce dá strhnout k neuváženým nerozvážnostem. A ve spojení s živlem – vodou prý mám nekritickou radost z každé bezvýznamné lichotky a pochvaly. (rofl) Vida, kam až nás dnes Rozárčino vyprávění zavedlo! 🙂
Chytit nějakou zoonózu, při absenci základních hygienických návyků je stejné riziko, jako chytit chřipku, ráno v autobusu, plném chřipkově infekčních lidí. To v těhotenství také není žádná hitparáda. O chřipce ví všichni (!) všechno (!) o toxoplazmóze jenom to, co podsunou média. A ta ráda rozdmýchávají hysterie 🙁 . Nemá náhodou malá panička třeba i papouška, nebo volavku 😉 ? Co taková psitakóza? To je také lahůdka.
Technická: antropozoonózu, zoonózy mají jen zvířata. 😉
KOŇÁCI, PORAĎTE PROSÍM
Připravujeme k vydání knížku pro děti, kde je velmi důležitou postavou hříbátko. Podařilo se nám prosadit barevné obrázky, uf, a já teď mám otázku: Jaký má mladinké hříbě ocásek? Autorka nakreslila hříbě zepředu tak, že žádný ocásek vidět není, a grafik má proti tomu výhrady.Komu byste dali za pravdu?
ukaž obrázek. Obecně mají hříbata ocas velmi krátký, žíně teprve dorostou.
MaRi, tady je novorozené hříbě, ocásek tedy má :-)) http://www.equichannel.cz/data/imgs/00117642m.jpg
Jo, hříbátko ocásek má – sice ještě krátký, ale už s ním umí mlít – já se přimlouvám, aby kousek vidět byl
Obrázek od autorky: http://kolmapusi.rajce.idnes.cz/HRIBE/#bsa.jpg
Grafik má ještě výhrady k délce nohou a krku, ale v tomto ohledu mi kresba nepřipadá špatná.
Hříbátka bývají velmi nohatá, takže ty nohy by odpovídaly. Teoreticky by ocásek mohl být schovaný za zádí, ale možný by to lépe vypadalo, kdyby byl kousek vidět – jakože s ním mává. Ale jinak se mi ilustrace moc líbí.
Mě se spíš nelíbí ta pravá zadní, má ji tam jakoby vybočenou, ne pokrčenou. Při tomto pohledu tam ocásek být nemusí (ale může). Hříbě má tuším 90% „dospělé“ délky nohou, tedy je opravdu výrazně nohaté.
Nevím, jestli zrovna 90 %, ale určitě po „kolena“ má nohy dlouhé skoro jako jeho mamka.
Umím vyšumět a pak ječím. Děti to věděly, proto mi školní horory telefonovaly hned o přestávce. Když se Kubovi spolužáci divili, že Kuba hlásí pětky hned, byli poučeni, že vřeštím do telefonu a odpoledne jsem už klidná 🙂
Jako znamení jsem Panna, puntičkářská a pořádkumilovná. Kdykoli to Mušketýr slyší, děsně se směje 🙂 V čínském horoskopu jsem Pes, věrný a spolehlivý, ovšem můj cynismus a kritika jsou prý postrachem okolí. A největší nároky mám prý na sebe. Tak to by mohlo být 🙂
Cheche – tak jsem se podívala, co jsem v čínském kalendáři a řeknu vám – Had teda ne!!! Nechci nikoho vlastnit ani nikomu poroučet a vůbec tam jsou samé špatné vlastnosti! pomalu si přestávám sama sebe vážit! Takže jsem se radši obrátila na keltská znamení a tam je to pro mne veselejší – jo, jeřáb beru. Tedy s tou manuální zručností a uměleckým cítěním si taky nejsem moc jistá, ale mám ráda jídlo (to jó), miluju čistý vzduch a mám prý ladnou šíji (rofl) . Ale nejvíc mne nadchla poslední věta:
„Na stáří jsou studnou Moudrosti a vyhledávaným Vševědou rodinného klanu i širokého okolí.“
Takže se mám furt na co těšit (chuckle)
Ygo, ta ladná šíje za to stojí 😀
Jinak ta čínská znamení – můj tygr začíná takhle: „Tygr je zpravidla velmi nedisciplinovaný šťoural.“ A to je ještě ta příjemnější charakteristika! 😛 No ani ten můj keltský habr to moc nevylepšil (byť tam jsem zase naopak obviněna ze silného smyslu pro pořádek a disciplínu:)), kam se hrabu na tvoji studnu moudrosti a vševědu! 😀 Asi radši zůstanu u toho „našeho“ Střelce 🙂
Že by se ti Číňani zaměřovali výhradně na špatné vlastnosti?! Ještě že se můžeme utěšovat, že je ve nás geneticky rozhodně víc Kelta než Číňana (chuckle)
Ty jsi taky Tygr Dede?
Je fakt, že soužití s některými jedinci (dvounohého i čtyřnohého typu) člověka dost zklidní. Ale když u mne přece jen přijde na „rudo“ je lepší být v tu chvíli na druhém konci zeměkoule, nebo aspoň republiky.
MLP je výbušný velmi, on se klidně pohádá s počítačem a byl by schopný mu fyzicky ublížit, protože považte, počítač si jeho varování nevzal k srdci! (headbang)
„považte, počítač si jeho varování nevzal k srdci!“ Petro, tak tohle mi intenzivně vylepšilo den! (rofl)
Ovšem uznávám, že soužití s cholerikem vyžaduje pevné nervy 🙂
No, aspoň někomu. Pohádat se s pánví, protože prskla omastek,… no, velmi často mám chuť k osobní inzultaci milého cholerika. Ale… zase… má i své světlé stránky a za soužití se mnou se taky musí fasovat svatozář. (angel)
Chichi, Petro, s tou komunikací s neživými věcmi jsi mi připomněla situaci z víkendu u nás doma. Poté, co jsem nachystala hraničku do krbových kamen a zapálila, povídám: Tak a teď se ukaž, jak ti to půjde! Můj syn na to nevěřícně: Komu to říkáš? Ty už mluvíš s kamnama? (rofl) No jak je vidět, asi jo! Smáli jsme se pak oba jako blázni.
Já včera myla velké okno v obýváku a říkala mu:
“ tak teď tě vyblýskám, že to bude lesk jako blesk. Alespoň Ježíšek uvidí dovnitř a něco nám nadělí. „
No, moje babička vyplatila budík řemenem, že ji nevzvudil a budík potom šlapal jako hodinky. Když mně to táta povídal, musela jsem se chechtat.
já vypěnila u té toxoplasmosy..ano, malá panička má pravdu..je nesmysl dávat kočku pryč, protože stačí dodržovat hygienu.. zahradní-venkovní kočky, co zahrabávají své exkrementy do záhonků, jsou na tom podobně, lidi si vyrvou mrkev, opláchnou ji jen v sudu a pak se diví- a zas je to jen o hygieně!!!!
Sharko, většina mýtů má dlouhou životnost, faktům navzdory. I proto jsem napsala dnešní Rozárku jak jsem ji napsala 🙂
a víš co je nejhorší,když ti tímto argumentuje vysokoškolsky vzdělaná doktorka..tak tam moje rudo skončilo tím, že jsem na ni zařvala,ať vrátí diplom..nebo si o tom něco nastuduje a nedělá ze sebe blbce…od té doby se míjíme…
Jj – máme známé, on je zubař, manželka dělala někde v kanclu, dcera je taky zubařka. Když byla dcera těhotná, byli u nás na návštěvě, přitočil se k ní náš kocour, tak na ni matka zaječela, ať na toho kocoura nesahá, aby nechytla toxoplazmózu… Na hlavu, no.
Taky tyhle pověry nemám ráda, pokud s kočkou žije, určitě už nějaké protilátky má, takže fakt není důvod dávat kočku pryč. Zase na druhé straně, možná to ta paní doktorka myslela dobře, kongenitální toxoplazmóza není vůbec nic pěkného.
nemyslela vůbec Aido,bohužel….
Já jsem četla jeden znalecký posudek na toxoplazmózu.Závěr byl,že nejčastější způsob nakažení je konzumace syrového masa,zejména králíků.A nebezpečí pro těhotné ženy je pouze v případě,že s toxoplazmózou přijde poprvé do styku v počátcích těhotenství.Takže ten,kdo byl s kočkou v kontaktu od dětství ohrožen není.Je to samozřejmě složitější,ale toto je zkrácený výklad.
Přesně jak píšeš – nakazit se může jen žena, která ještě nikdy nepřišla s toxoplazmózou do styku. A musí mít tu smůlu, že pozře kočičí výkal. Navíc i ta kočka musí být poprvé nakažená (poté je i kočka vůči toxo odolná) a musí být zrovna ve fázi 2 až 3 týdnů, kdy jedině vylučuje nakažlivé oocysty, a výkaly navíc začínají být nakažlivé až druhý den po vyloučení. K přímé nákaze těhotné ženy od kočky tedy sice může případně dojít, ale pravděpodobnost je skutečně minimální. Aby se v dané chvíli zkombinovaly všechny tyhle faktory, to už chce opravdu notnou dávku „štěstí“.
Pane doktore, ptá se pacient venerologa, je možno se nakazit syfilidou na WC?
Ano, ale je to velmi nepohodlné, být vámi, najdu si jiný prostor, ať z toho něco máte, když už.
kdo by jedl 24 hodin starej exkrement? Takový chutě snad nemaj ani těhotný…na tý zahradě, když si pořádně zeleninu neumejou,tam je to pravděpodobnější…..
Jako dítě jsem byla nesmírně vzteklá a tvrdohlavá, ale můj otec byl ještě zatvrzelejší, takže do života mne postavil v přijatelném stavu. Zdědil to po mě Kuba, ten dokáže prohodit mobil dveřma či rozbít zeď rukou, prokopnout dveře a podobně. Jeho bývalá je bohužel stále jeho partnerka v podnikání, takže těch mobilů už zařvalo více. Ovšem snaží se sám na sobě pracovat a tak doufám, že to odnesou vždycky jen ty mobily. Já se musím vyřvat, jinak bych asi pukla. Jo a jsem Štír
Anonym jsem já Inka
Inko, to musela být výchova plná ohně:)) Ovšem tatínek odvedl dobrou práci, když tě ohobloval, ale nezlomil 🙂
Synek to bude mít s takovým temperamentem trochu těžší, ale zase je v tom plno síly, a to není špatný vklad do života 🙂
No, prakticky denně – maminka mu říkala, že ho nebudu mít ráda a on jí odpovídal, že to je mu jedno, ale že ze mě musí být normální člověk. Měl svatou pravdu a ty facky a výprasky důtkama jsem mu dávno odpustila. Já na to tolik síly neměla, ale Kuba zase byl zředěný Bimbovou mírnou povahou
no Inuš,takovou tě neznám…. to jsi ty,kdo mne uklidńuje,když mám rudo a pěnu…..
Hmm – jsem typická váha – tak dlouho váhám, než něco důležitého řeknu, že už to pak není podstatně a neřeknu nic. Zajímavé, že blbosti ze mne vypadnou častěji než moudra … Zlostná pěna se mi v hlavě vaří a má barvu červenou (už se mi několikrát stalo, že jsem fakt viděla rudě, tudíž to není jenom slovní obrat), ale většinou mi ústy nevyjde – přece jenom si uvědomuji, že vyřčené slovo ani párem koní (a psané ni dvěma páry) zpátky nevezmeš.
Ygo, nepodceňuj se… ty prostě umíš říkat moudra jako vtip a to je vzácný dar (inlove)
Uznávám, že dnešní téma je poněkud osobní, takže vítám i diskuzi na téma toxoplazmóza a oblíbené mýty… O vyhozených kočkách se snad ani není třeba zmiňovat, lidi zvířata vyhazující k tomu obvykle ani pseudovědecký důvod nepotřebují. 🙁
Prvního kocourka jsem si vzal domů někdy v r. 1984, dnes už mám třetího, dvakrát denně mu čistím záchůdek, což jsem dělal vždy a ti dva předchozí běhali o víkendech na chatě venku, Čertík jen první rok pobytu u nás. Test na toxoplazmózu letos v říjnu byl negativní.
Kočky mám už 15 let.
A test na toxoplazmózu mám negativní.
Kočku jsme neměli a Kačka jako dvouletá prodělala toxoplazmu i s těma oteklýma uzlinama a vším okolo. Od hospitalizace měla jen krok.
Takže ji nechytila doma,ale někde venku, nejspíš na pískovišti.
Přesně tak. Nicméně zvíře bych nevyhodila, i když doktoři na alergologii chtěli, abych se preventivně zbavila osmáků i andulek, když je kluk alergik. No je, ale na pyly v červnu. Jenže to zjistili až časem.První krok měl být vyhodit zvířata.
Vnučce taky radili, ať se zbaví kocourů.Jenže její roční holčička má alergii na mléko a mléčné výrobky!
Ze mne byla doktorka také na mrtvici, když jsem jí, dva týdny po propuštění z JIPky sdělil, že se dvěma stenty a nefunkční polovinou srdce jedu na týden do termálek. Napřed mi to zakázala a když jsem prohlásil, že mráz kopřivu nespálí, nařídila mi, že hned, jak se vrátím, přijdu na kontrolu. Vrátil jsem se v pořádku, spokojený a veselý, kontrola,včetně EKG neukázala žádné změny a paní doktorka jen nevěřícně kroutila hlavou, když jsem jí líčil, jak jsem se ,,šetřil“ a ,,držel dietu“. Jo, ono najít dnes doktora, který umí opravdu léčit a ne jen papuškovat to, co mu kdysi kdosi do kedlubny nakukal, není jednoduché. Moje paní doktorka už ví, že na mne klasické postupy aplikovat nelze, takže už mi nic nezakazuje, ani nenařizuje, takže když přijdu jednou za čtvrt roku na kontrolu, změří mi tlak, (120/70 pokaždé), tepovou frekvenci (60 – 65), napíše recepty, jednou za půl roku natočí EKG, (beze změn), a jednou za rok laboratoř, (vše v normě).
Jsem datem narození Beran a v čínském horoskopu ohnivý Kůň. To je teda kombinace.
Časem se ale hrany obrousily a já raději v duchu počítám do 10, než něco řeknu.
A držím se hesla mlčeti zlato, mluviti stříbro.
Jsem Střelec a mívala jsem ve zvyku střílet bez míření 😀 Ale roky tréninku fungují, dnes si už (většinou:)) umím dát pozor.
Jinak mám taky dojem, milá Míšo, že čím jsem starší, tím víc radši mlčím. Jen nevím, jestli je to skutečně vždycky posun k lepšímu 🙂
Já k tomu Střelci mám čínského tygra – a asi se radši podívám, co to znamená 😀
Že jsem to dělala! 😛 (viz výše:))
I když verze „tygr ve vodě“ to maličko vylepšila… ale jen opravdu maličko (ďábelské charisma!:))
Jsem Beran ve znamení Opice..paličatá,škodolibá..nojo, je to těžký…..
Já jsem Štír a čínkém a keltském nevím, musím to nahledat.