Celý život tak nějak přirozeně věřím v koncept vydatné snídaně. Je to skvělé, když se vaše osobní preference sejdou s názorem odborníků, že? Takže mám v repertoáru celou řadu chutných výživných snídaní, které si někdy dokonce i udělám.
Chléb nebo čerstvé pečivo, všelijaké sýry, vajíčka, šunka, klidně i ty fazole v rajské omáčce – a spousta čerstvých rajčat! Také papriky, okurky, rukola, zelená cibulka nebo pórek. Jsou dny, kdy si dám i své domácí müsli, které nám míchám na míru, s medem a dobrým bílým jogurtem. Prostě svět mých potenciálních snídaní je bohatě rozesmátý a plný živin.
Potom je tu můj druhý, dnes už skoro celoživotní zvyk. Jako mladá matka jsem si osvojila koncept pilného rána, což znamenalo, že jsem první ranní výtrysk osobní energie věnovala ve prospěch dětí a většiny domácích prací, které se daly stihnout ještě před snídaní.
Je pravda, že v náročnější dny se mi tak dokázala snídaně posunout až za desátou hodinu ranní, ale nevadilo mi to. Protože jsem si pak k jídlu sedla s pocitem, že mám kus práce za sebou, tedy je čas na chvilku zvolnit a dát si i kávu:))
Tento zvyk jsem pak modifikovala, když jsem začala po mateřské chodit do práce. Nejdřív jsem si střihla ranní maraton – postarat se o děti, rozdělit je do školek a škol, vyvenčit psa, do jisté míry uklidit výsledky ranního chaosu – a snídani jsem si nosila až do práce. Fungovalo to, protože můžete jíst housku, a přitom koukat do počítače. Doma mi na tu housku obvykle nezbyly ani ty dva potřebné prsty:))
Uběhla spousta let a já pořád ještě ráda stíhám věci před snídaní. Jen mi poslední dobou nějak nefunguje navyklá návaznost akcí. Protože dnes už kupodivu po příjemné snídani nenásleduje onen navyklý příliv energie, ale neobyčejně silné nutkání si na chvilku zdřímnout…:))
A tak se vás dnes ptám, jak jste na tom vy a snídaně:)) Snídáte pravidelně a pořádně? Co vám ráno dělá nejlíp? Co radši ráno nikdy nejíte? Dokáže vás jídlo nabudit do práce, nebo vás spíš ukolébá ke spánku?:))
Já za sebe musím říct, že skutečně se mi poslední dobou nejvíc chce spát po snídani, ostatní denní jídla už zdaleka ten efekt nemají:)) Kdysi, v dobách mé aktivní novinářské kariéry, to byl naopak oběd – pekelná byla kombinace oběda a poté zatemněného konferenčního sálu, kde jsem měla sledovat powerpointové prezentace. Tam jsem bitvu občas hanebně prohrála…
PRO JENNY – aby to nezapadlo
Co se týče párků a uzenin obecně, je otázka, co je to kvalita. Pro každého se v tom skrývá něco jiného. Chuť a kvalita spolu nemusí součinět. Já mám ráda třeba párky spišské, vídeňské se sýrem, krůtí. Bimbo tak jedině ty spišské. Navíc některé mi chutnají a přitom nejsou nijak kvalitní co do složení. Obecně se zásobuji buď v Lidlu, kde si mohu přečíst složení, nebo se na to vykvajznu a koupím si ty, co mi chutnají. Pochopitelně ta cesta je dlouhá a trnitá a člověk si to musí odchutnat.
Že bych zkusila Jence procpat páreček kabelem? Za kvalitu i chuť ručím. Já třeba krůtí ani kuřecí nevezmu do hu úst.
a já krůtí jo,protože vím, že jsou z masa a ne z kůží….a Lidl má ty dražší párky,dělané v Německu,taky moc dobré…to potvrzuju….
Tapuz se níže zmínila o mini troubičce. Nedávno jsem kupovala tuto https://www.tsbohemia.cz/tristar-ov-1431_d266663.html
Pokud byste po ní někdo toužil, tak o víkendech na ní bývá sleva cca 160 Kč, doprava zdarma
Ivo, ta je pěkná. Já mám takovou úplně triviální, ještě menší a jednodušší, opravdu jen tak na ty housky, ale slouží taky výborně.
https://www.interstore.cz/produkt/Bomann-MB-2245-CB-p5025887.html
Odkaz je jen informativní, kupovala jsem ji jinde a za nižší cenu, ale to už nemůžu najít.
Přišlo mi totiž dost zdlouhavé a neeko rozehřívat kvůli jedné nebo dvěma houskám velkou troubu, tak jsem se pídila po něčem příhodnějším.
Mám také podobnou, už hodněletou, potřebovala bych do ní sehnat nový pekáček, ale už tento typ troubičky není k mání. Tak nevím, zda ty rozměry lze nahradit nějakým jiným. Já jí používala na rozpečení housek i na ohřátí třeba grilovaného kuřete apod. Ona má jak spodní ohřev, tak horní i gril. A dá se v ní i kousek masa upéct. Pro jednoho zn. ideál
Karolíno, možná nějaký malý podnos? Nebo se prodávají v papírnictví jednorázové hliníkové formy. Pokud máš do ní rošt, tak by neměl být problém použít i nějakou zapékací misku ze skla nebo porcelánu. Pokud nemáš rošt, nenašel by se nějaký šikovný klempíř, který by ti přihnul nerezový plech na míru té trouby?
Ty hliníkové formy jsou obvykle moc velké. Tohle je maličký pekáček. Ale s tím klempířem máš možná pravdu. Klempířství mám v ulici, tak ho vezmu a dojdu se jich zeptat. Děkuji za tip. Tenhle byl z nějakého plechu a ten se časem tak zkroutil, že z něj vytéká šťáva a vůbec v té troubičce už nedrží. Krom toho je i přes šetrné mytí takový zašlý. Ten nerez by byl navěky.
Tak pak napiš, jestli jsi uspěla.
Vstávám před čtvrtou, nakrmím kočičáky, sním jogurt, rohlík, vypiju kafe a v půl páté vyrazím na kole do práce.Bez snídaně jsem ráno jen o sobotách, začínáme na poště s roznáškou o hodinu dříve.Po příchodu domů vyjím ledničku.
Je to ještě snídaně, když se vstává nejdřív ve třičtvrtě na deset? (v létě o několik minut dřív, v zimě spíš později a i když kočičák opruzuje, že chce mazlit a má had, nemá nárok, (dělej hají a nezlob – kupodivu vždy poslechne); dokud ručičky hodin nedojdou do té ,,správné“ polohy, tak se leží i kdyby čert na koze jezdil.
Krakonoši, moje kamarádka občas snídá v poledne,tak v těch deset hodin ještě nemáš pozdě.Moje potvory kočičí mne budí i v neděli brzy ráno, ať jim dám snídani.Přemlouvání nepomůže, žduchaji do mne čumákem.
Já mu založím do misky než jdu spát, což je kolem 23. hodiny, podle toho, co jde aktuálně v debilbedně, takže dokud není miska vymetená, tak si Čertík dá říci a po podrbání za ouškama a pod bradičkou opět zalehne na vedlejší postel. Jenže když je tam čas od času obsazeno, tak trucuje a mňouká v pokoji, jenže na to stačí zavřené dveře; on si velice rychle uvědomí, že je to zbytečná námaha.
Také snídám střídmě, na velkou snídani nikdy nemám chuť. Mě stčí jeden, dva krjíce chleba, nebo dva kousky pečiva. A na to sýr (krájený, tavený). Na bile pečivo si někdy namažu marmeládu (mám nejradši malinovou), na svůj žitný chleba jedině sýr. A k tomu kafe. My snídáme později (ale zase neobědváme), zato dlouho, protože si s manželem u toho hodně povídáme. Nějakou jinou mohutnější snídani bych nezvládla.
Ahoj, tak jsem chtěla napsat veselý příspěvek o svých snídaních (obsahujících po většinu roku plno račat k čemukoliv:)), ale nějak nemám náladu. Dnes jsem měla rozlítaný den, poslední akce byla masáž u Dany, tedy u nás na vsi – byla jsem z domu asi tři čtvrtě hodiny. No a když jsem přišla domů, vítala mě úplně zplihlá Ari nedošlapující na levou zadní. Prohmatala jsem tlapu a nic viditelného nebylo špatně, ale celá Ari byla velmi špatná. Tak jsem zavolala našemu vetovi . zrovna mu končily ordinační hodiny ve Dvoře, ale slíbil, že na nás počká.
No a výsledek – pravděpodobně natržený pokud ne utržený vaz v koleně. Ještě máme malou naději, že zaberou léky, které dostala – že to bude jen naražené, nebo něco jiného s měkkými tkáněmi, ale vet říkal, že má opravdu velké podezření na ty vazy – což znamená operaci a dlouhou rekonvalescenci. Chjo.
Kdyby vám zbyl nějakej palec pro to nešťastný zvíře (a nešťastnou mě – 2 měsíce jí nedovolit se proběhnout!!!), tak budu opravdu vděčná… (angel)
No nazdar, držte se, obě.
Dede, soucítím s oběma a Ari držím všechny palce, aby to dobře dopadlo.
Achjo, to jsou věci milá Dede. Tak na Vás budu myslet, ať je to JEN naražený,chúďa Tvoje bílý. (h)
Držím, chudák psina….
Snad to bude lepší než se to jeví. Držíme tlapky a palce, Lux posílá Arince čumákovku aby ji to míň bolelo. Myslíme na vás (h)
Držím palce vám oběma, milá Dede, ať je to něco banálního, co odezní samo! (y) Chudinka Ari!
Držím co můžu. Přála bych vám oběma, aby nemusela být operace.
Eh, to jsem já, ten anonym…
Moc moc držím palce, aby to bylo JEN naražené anebo natažené. A pokud dojde k operaci, ať to obě, či všechny tři zvládnete pokud možno v co největší pohodě a hlavně, ať je nakonec Ariška v pořádku.
Ach jo, kampak tu tlapiku strkala, holka nešťastná. Holky nešťastný obě dvě, tak ať je to jen namožený či tak něco. (y)
Děkuju všem! (h) Prostě musím doufat, že to bude dobré a přitom se připravit na možnost, že nebude… 🙂
Dede, snad nebude tak zle. Ale pokud bude, tak není o co stát. V ulici měli fenku samojeda, urvala si taky vazy v koleni, rekonvalescence byla určitě delší než dva měsíce a pejsina už stejně nikdy nechodila jak před úrazem. Asi jak u lidí, někdo je bez následků, někdo se s následky potýká. Ale byla to už starší psí dáma s nadváhou, možná to bylo tím. Ari je přeci jen v kondici a poměrně mladá, ale zase neposedná 😉
Jinak cena před těmi cca deseti lety byla kolem deseti tisíc, teď bude asi o dost vyšší. Známý dal za operaci a léčení choďáka (zlomenina) sedmdesát tisíc. (whew)
Zkuste kulhání konzultovat v Praze na Animal clinic.Jsou tam specialisti na ortopedii a mě s Ritou moc pomohli.
achjo…držte se obě holky… (y) (y) (y)
(y)
Dva měsíce… Vydržte to, holky.
achjo, po čem nic je hned. Držím palce, ať je to ta lepší varianta a Ari je co nejdříve v pořádku. Držím palce mocmoc oběma.
Teď dočítám. Kočičáci drží tlapičky! Já také!
Držím palce a myslím na vás všechny !
Olda si taky natrhl kolení vaz, 2 měsíce jsem ho musela držet v klidu a dostával Alavis. Nastěstí jsme se obešli bez operace!! Tak držím palce.
Jsem velmi konzervativní, co se týče snídaně, léta letoucí snídám housku (postupem času jsem přešla na tmavou) s máslem a sýrem – buď plátkovým nebo hermelínem, k tomu zelený nebo ovocný čaj a zeleninu. Není to úplně ideální, protože člověk by měl po ránu doplnit cukry, ale já nějak na sladké ráno nemám chuť. Což se nedá říct o dalších fázích dne, takže již k dopolední kávě si něco drobného sladkého ráda dám. 😛
Snídám, kdysi jsem musela snídat hned ráno, protože jinak se mi dělalo mdlo, dneska už to není tak akutní 🙂
Obvykle jsem snídala mlíko a jogurt, což splňuje můj hlavní požadavek, ať je to rychle. Dneska už přidávám nějaká semínka, oříšky a s lehkým odstupem jablko.
Když jsem na dovolené, ráda snídám ráda bohatě, sním cokoliv (už jsem měla i gulášovou polévku) – jedinou výjimkou jsou teplé párky, ty z nějakého důvodu na lačno nemůžu ani náhodou.
Dělala bych si větší snídaně i doma, ale nechutná mi včerejší chleba (o pečivu ani nemluvím) a zatím jsem se neukecala ho jít napřed koupit 😛 .
Na to včerejší pečivo bych měl jeden trik. Rozehřeji troubu tak na 150, pečivo uchopím, poleju studenou vodou, ne máčet, a šup s tím do trouby. Jakmile je kůrčička znovu křupavá je houska, či rohlíček jako bych ji právě přinesl od pekaře. Funguje to i na tak 3 dny staré kousky, pokud byly skladovány v igelitu.
Na rozpékání pečiva mám mrňavou elektrickou troubičku, je to asi tak za tři minuty hotové. Kromě toho se v tom i dobře zapéká, třeba sýr na housku a tak podobně.
Snídám. Od pondělka do pátku džus, kukuřičné lupínky (bez příměsí a bez příchutí) přelité mlékem a čaj s citronem. O víkendu džus, rohlík/housku s posoleným máslem a s medem a opečený tousťák s máslem a čaj s citronem. Takhle to mám už asi pětatřicet let. Pokud to jde, snídám tak i na dovolené, když nejsou cornflakes s mlékem, tak si prostě dám to pečivo s máslem a s medem nebo zavařeninou jako o víkendu. Přestože jinak jím maso, ráno bych si rozhodně nedala žádné parky, šunku, slaninu a podobně, netoužím ani po sýru nebo vejcích a už vůbec bych si nedala žádnou zeleninu, to by mě asi položilo 😀 – jedině že místo ovocného džusu si občas dávám rajskou šťávu, tu miluju. Na to všechno je času dost až později přes den.
nic si z toho nedělej,mně by zase položily ty kukuřicový lupínky s mlíkem…. 😀
Snídám asi jako ve většině psích rodin. První pes, pak já.
Vstanu rovnou do kalhot, psovi obojek, do ruky vodítko, nechám psa vybrat jednu ze dvou ranních tras. Jedna 1/2, druhá asi 3/4 hodiny ostrým krokem, což mě bezpečně probere. Vrátíme se, psa nechám ještě venku a jdu za garáž nasypat vranám, které už čekají. Pak psovi do tlamy strčím MSM proti bolesti, vezmu ho domů, nasypu mu žrádlo a konečně mám čas na sebe, protože kocour jestě hnípá s MLP v posteli. Naleju si kombuchu, udělám si bílý kafe a dva chleby s holandským sýrem. Ze kterého ovšem musím předložit desátek očumujícímu psovi.
Takže moje snídaně je jednoduchá, žádné kvíčaly. Stejně bych asi mezi kvíčalami hledala své dva chleby se sýrem. Jsem konzerva.
tak dneska to bylo bez kafe – zázvorovej čaj a houska s mortadelou..
Můj ķomentář z pondělka už neplatí,dneska jsem v Brně na školení a vypravit se a chytit vlak později bylo horší,než jet do práce o hodinu dřív. Takže snídani jsem jedla ve vlaku a v půli cesty jsem zjistila,že brejle na maličká písmenka zůstala doma na stole. Prostě zažité stereotypy jsou lepší 🙂
Snídám pravidelně po 7 hodině, ale až v práci.
Po páté hodině ranní bych to do sebe nedala.
Doma ráno nakrmím kocourka a pak mám zvyk si dát vlažnou sprchu na probuzení. Nahodí mě to a cítím svěže. Pak trochu poklidím a do práce.
V práci si v kantýně koupím celozrnný rohlík a dudáckou pomazánku. A udělám si svého prvního nezdravého turka.
O víkendu snídáme společně s manželem.
Někdy dělám snídani já a někdy on.
A když mě chce trochu rozmazlovat, tak mi udělá topinku s míchaným vejcem na povrchu a vše posypané strouhaným sýrem.
Míšo, co to je dudácká pomazánka?
To je tvaroh, kousek másla, cibule a paprika.
Může přidat trochu smetany. Vše vyšlehat.
Já jí mám moc ráda už od dětství.
neboli rozhuda
ano,jako rozhudu to znám, jako dudáckou pomazánku ne …..
Rozhuda je tvaroh s pažitkou, aspoň tak jsme se to učili ve vaření 😉
ale nebrání se přidání cibule a mleté papriky, to zas učili ve vaření u nás…je prostě víc variant….kraj od kraje…
u nás se tomuhle říká rozhuda…. a já se těšila,že to bud eněco novýho 😀
Aha, budapešťská pomazánka. Zrovna předevčírem jsem ji dělala (já do ní ještě rozšlehám taveňák a mlíčko „od krávy“).
u nás do budapešti dávají ještě pokrájenou kapii
No a já to dělám z domácího sýra s trochou majonézy, nadrobounko cibulku a nastrouhám kapii, protože Bimbo nerad papriku – koření syrovou
Snídám a snídám asi poměrně dost. A snídám v práci, ráno jdu tak na třičtvrtě hodinu s Majdou, udělám si snídani do krabičky a zapiju prášky. Takže snídám tak dvě hodiny po probuzení. Ve všední den čaj, chleba se sýrem nebo šunkou, ale spíš ten sýr. Když jsem doma tak bílou kávu a chléb s medem a druhý s marmeládou. Bimbo si dělá snídaně do krabičky, skládá si tam sýr a šunku a kousek klobásy a druhý sýr a krajíček chleba. O víkendech si rád dá míchaná vajíčka či páreček
Sím Tě Inko, nemůžeš doporučit nějaký slušný,dobrý párek?
Jenny, dobrý párek asi nebude od velkouzenářů 😉 , myslím si, že od nějakého lokálního malovýrobce bude lepší
Jenko, kdybych ti tak mohla poslat párek od našeho řezníka Jana Krejcara! A ještě bys mohla vybírat – jemný nebo sýrový nebo spišský anebo úplně bez éček. Uzeninu mají bezkonkurenční, na dnešní dobu fronty v krámě. Dodávají i do pražského hotelu Savoy. Dělám reklamu i když sama moc uzeninám nedám.
Jj, už mám reflex. U nás jsou taky soukromníci ale jejich výrobky mi nechutnají, oni už to dělají ve velkém a taky jsou ze staré totáčové školy, takže šidí,šidí.
Snad se k něčemu propátrám časem. Díky Marsko. (h)
Taky uzeniny téměř nejím ale když už, tak dobrou.
Dějiny se vrací, i když no do stejného bodu. Dřív bylo na krámu napsáno Maso Uzeniny a uvnitř jen řezník. Dnes mají maso a uzeniny všude, ale buď je to hnus fialovej, nebo nechutně předražený. (Nebo oboje najednou). Výsledek je stejný; nechat si zajít chuť.
Dnes jsem v Globusu v Čakovicích ochutnal opečené vídeňské. Takže už jich mám kilo v ledničce a k večeři bude zabijačková polévka odtamtéž. Párky a klobásky tam opravdu umějí a také tam mají takové tlusté, tedy rozměrově přímo ropovodní Hořické trubičky, bez nádivky, a napůl namočené v čokoládě. A v Penny jsem ulovil vynikající čínský hruškový kompot se skořicí. Takže zítra budu pochválen a bude velké mazlení a tulení. Tedy pokud stihnu za dopoledne vyprat, vyluxovat a vyvětrat. Ach jo, trnitá je cesta k přízni milované bytůstky.
Globus je na uzeniny a maso opravdu skvělý. Já když mám cestu do Čakovic, na Černý Most nebo do Stodůlek tak si vždy zajdu na teplé jídlo. Vaří tam skvěle, obrovské porce a za velmi dobré peníze a vždy si pochutnám. Ještě nikdy mě nezklamali. Je vždy plno, u stolků sedí lidé s vozíky plnými nákupu a spousta lidí si tam chodí pro jídla, která si naberou sami dle výběru, zataví si je do plastových misek a mají „doma vařeno“. Můžu si omastit brkaši máslem dle libosti, vše je čerstvé a kuchaři vstřícní a milí. Všude. Když chci „minutku“, dám si jí, když chci omáčku, dám si jí…… výborné polévky. Opravdu mi tam chutná.
S tím nelze než souhlasit. Mám to kousek do Čakovic a když chci opravdu pěkné maso, jedu si do Globusu. A navíc miluju jejich sekanou, ó jé. I moje máma blahé paměti si tam občas zajela na teplou sekanou v housce 😀 . O Velikonocích se mi nechce patlat se doma s nádivkou, tak si kupuju tu globusovskou v alu vaničce.
Jojo a mají tam obrovskou nabídku. Když sháním cokoliv, co není tak obvyklé (např. neuzený hovězí jazyk, různé vnitřnosti, velké morkové kosti……) tak tam spolehlivě vždy. A v super kvalitě – alespoň pro mne. Když jsem před pár lety potřebovala koupit pár kousků ryby na Vánoce a všude fronty a o rybu, kterou jsem chtěla jsem nezavadila (kapra nejím), tak tam jsem koupila vše a nabídka převyšovala jakýkoliv jiný obchod. Ano, fronta byla, steaky z tuňáka šly rychle na odbyt, ale doplňovali a vyplatilo se mi počkat. Ukrojili mi kousek, který vyhovoval a vše bez problémů. Na Globus nedám dopustit.
Přesně tak. Mají víceméně všechno a téměř v jakékoli úpravě pro jakoukoli potřebu. A když si přesto nevybereš, ukrojí ti bez řečí to, co chceš. Já jdu zase do kolen z jejich hovězího, jak vymalované. Mám ráda takovou úplně obyčejnou věc, jako jsou hovězí plátky ze zadního hovězího. Jinde ale málokdy bývají pěkné, nebo nejsou pěkně nakrájené. Zato ty globusovské mě ještě nezklamaly. Ostatně ani nic jiného.
Navíc to, že je tam u masa frmol, někdy i fronta, o něčem svědčí a zaručuje čerstvost. Nemám ráda prázdné obchody, to je stejně podezřelé jako prázdná hospoda a má to jistě nějaké neblahé důvody.
Ano a to je to, co oceňuji. Nikdo se mě debilně neptá „mladá paní – to už dávno nejsem! a manžílek si nedá další řízeček že chcete jen ten jeden?“ A „paničko ten plátek hovězího bude jen jeden a jak ukrojený, já tu nemám to správné maso….“ Firma xxxx co má řeznictví naproti a mám to kousek ať jde do háje! V Globusu co chci to dostanu a ještě s úsměvem.
Hmm snídaně – někdy snídám, většinou ale ne. Když snídám, tak namazaný rohlík máslem, a pak v práci kafe (např. dneska). Je pravda, že na oběd chodím kolem půl jedenácté, takže je to spíš taková pozdní snídaně (rofl) .
Nějak si nedovedu představit, že bych třebas snídala gulášovou polívku, ale pokud jsem někde, kde se podává snídaně, tak si umím dát do nosu – trošku vajíček, šunčičku, máslíčko, zeleninku, mlíčko, kafíčko … no nedejte si, když to nabízí 😉
Patřím mezi skřivany, takže snídaně kolem páté ráno mi nepůsobí problémy, samozřejmě není čas na nějaké složitosti – kousek pečiva, většinou sýr, určitě zelenina (hodně). Jedinou výjimkou je, když jdeme na houby – to jdu na lačno a po návratu si uděláme smaženici… :o)
Znám hodně lidí, co snídají až v práci, na mě by to bylo pozdě.
Takže těm, kteří teprve budou snídat, přeji dobrou chuť!
Dede, připomněla jsi mi období po narkóze – asi tak půl roku jsem byla schopná nekontrolovatelně usnout kdykoliv a kdekoliv. Dost to komplikovalo život.
Úplně brzy ráno nejsem schopná moc jíst. Takže zelený čaj a namazaný chleba (je-li na něj rajče, tím lépe). Kafe s malým něčím sladkým až tak kolem desáté. A prosím, snídám v posteli !!! Naučil mě to náš předchozí pes irský teriér, kterého jsem před odchodem do práce venčila já. Pokud jsem byla v pyžamu, nikam se nehnal. Jen jsem se oblékla, už stepoval u dveří. Takže snídat u stolu oblečená prostě v klidu nešlo. S nynějším choďákem to praktikuji podobně.
A takovou opulentnější snídani si dávám leda na dovolené, ale párky a smažená vajíčka stejně vynechám. Myšlení i trávení mi prostě po ránu ještě pořádně nefunguje. A spát se mi chce po snídani taky.
Venčím HNED. Já taky po ránu musím, tak proč psy trápit. A teda představa že snídám a u toho na mě čumí nevyvenčení psi, to bych si tu snídaní rozhodně neužila.
Venčit psa až se nasnídám???? Chudák.
Prosím, irčana jsme netrápili, večer s ním byl manžel naposled tak v půl dvanácté a já jsem s ním šla ráno asi ve třičtvrti na sedm. A snídala jsem málo a rychle. Jen když jsem byla v pyžamu, tak věděl, že ještě nejdeme. A teď jsem už důchodce, tak nynějšího choďáka nejdříve venčím a pak se teprve osprchuji a znovu se snídaní zalézám do postele. Jinak věřte, že u nás psi chudáci nejsou.
No – já když snídám ve všední den, tak taky snídám před venčením – ne že bych ty chudáčky chtěla týrat, ale proto, že čerňoši ještě hnípou (a Ernest často fikaně čeká, až odejdu z ložnice, aby mohl zapadnout do mé postele – jak uslyší kroky na schodech, tak zase šup a jde mne vítat na schodiště (rofl) pacholek).
Děkuji za vysvětlení.
Vždycky jsme byla zvyklá snídat dost a to nanejvýš do hodin po probuzení. Teď snídám málo (malý hrnek čaje a jeden rohlík nebo toust), protože vstávám brzo- v půl šesté, dneska teda půl páté, protože měla přijet zahraniční speciální spedička- a nepřijela, mají tři a půl hodiny zpoždění. Takže tady straším úplně zbytečně…
Nicméně zbytek své obvyklé snídaně si vozím do práce. Tam kolem osmé- deváté dojídám zbytek snídaně a pokračuju v krasojízdě. Kafe mám hned po příchodu do práce, abych žila 🙂
ahoj Dede, vstávám v půlpáté, v půlšesté odcházím do roboty a na snídani ani pomyšlení,jen se napiju- udělám si k probrání půlitr šťávy a jdu, v práci si dám kafe a ta v 7 hodin se dojdu podívat do kantýny na čerstvé pečivo a něco si vyberu, většinou makovanou housku,dám si k ní sýr nebo paštiku,případně malé máslíčko a marmeládu. K tomu si koupím banán a jdu snídat. O víkendu si udělám buď vejce nebo suchou topinku s něčím a kakao. Tuhle sobotu jsem měla vejce natvrdo,rohlík a máslo, v neděli dvě nožičky telecích párků (tenkých)a k nim krajíček chleba a trošku hořčice.Zapíjela jsem to zázvorovým čajem.
Naposledy jsem se budil, (ne vstával, byl jsem ležák), v pět ráno na Bulovce, když na pokoj vlétl roj bodavého hmyzu, pardon, sestřiček a všem dělaly díry do kožichů a odsávaly přebytečnou krev. Naštěstí mne za dva dny odoperovali a po dvou týdnech jsem, po svých, odešel domů. Ale ten ranní budíček byl horor, nikdy v životě, dokonce ani na vojně, (tři týdny a bohatě to stačilo), mne něco tak děsuplného nepotkalo. A nejhorší na tom bylo, že nožičky neposlouchaly a nedalo se utéct. Bléééé.