Před dvěma lety uspořádal jeden mladý muž z naší dědiny výstavu ve stylu „Ukaž, co umíš“. Zájem diváků předčil očekávání, a tak se po dvou letech nechal přemluvit na opakování. Přiznal se, že první výstava proběhla vlastně proto, že podle jeho názoru taková akce chyběla, a bylo mu tehdy řečeno: „Tak ji uspořádej!“ A udělal to.
Já jsem tehdy byla moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a s velkou radostí jsem se zúčastnila I podruhé. Okruh vystavujících se trošku proměnil, přibyli i tvůrci žijící ve vedlejších dědinách, ale pořád to byla velice příjemná akce. Na schůzce měsíc před výstavou mnozí vymýšleli, jak akci vylepšit.
Já jsem vypůjčila od zahradníků několik květináčů chryzantém, květinářka vystavovatelka je vylepšila hezkým papírem, aby to dostalo šmrnc, jiní sehnali víno, aby si publikum mohlo užít umění se skleničkou v ruce, a všichni zúčastnění jsme donesli talířek jednohubek zvaných tady „očka“- atmosféra vernisáže byla dokonalá 🙂 Dědina nám zapůjčila Lidový dům a vybrané dobrovolné vstupné poputuje na charitu.
Já jsem ovšem musela došít dvě deky, abych vůbec měla co vystavovat – poslední skoro dva roky jsem téměř nešila, protože mě ničila moje práce. Ale konečně jsem se zas do šicí dílny propracovala – a zjistila, že se moje praxe vytratila. Nevadí, ono si to zase sedne 🙂
Zatím jediné, co si opravdu sedlo, byly naše psice, které pravidelně usedaly a uléhaly na rozloženou neprošitou deku. Karamelka to ještě vylepšovala tryskem spojeným se skokem dalekým na deku, aby mi přinesla oslintaný míček. Takže jak říkají patchworkářky, deka bude mít pozitivní energii – Karamel jí tam dodala spoustu 🙂
Fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_10_28_vystava_zabcicke_obrazy/
Dede: dnes můžu začít jásavě – tu červenou Matyldí deku jsem dostala já, juch!:)) A hned se ptám – čím byste si přáli přispět na takovou výstavu vy? Když odečtu pochybnosti, nedostatek času a další detaily a zůstali bychom jen u toho, co vás baví a co umíte, co byste ukázali druhým, kdybyste měli příležitost a odvahu:))
Odpověď „neumím nic“ neberu. Každý něco umí! Podívejte se na zvířetnickou aukci! Dovolte si být na sebe laskaví:)
Uměla jsem slušně šít. Postavili jsme barák, spousta práce okolo, na šití moc času nezbývalo. A pak jsem si zmrzačila ruku a bylo po ptákách. Když jedna neudrží jehlu v ruce, tak je to na nic… S velkým vypětím jsem si předloni ušila šaty na neteřinu svatbu.
no, se „zakázanou větou“ – možná nějaké fotky nebo počítačovou grafiku – ale teda asi by na tom byly kočky!!! (rofl) (rofl) (rofl)
a pobavilo mě, kolik lidí říká, že by to „jenom“ organizovali – protože jednak je to také (a to velmi) zapotřebí, a druhak já bych teda nezorganizovala ani fň… jo a to občerstvení je taky důležité (to bych snad taky něco zvládla) (y)
sakra, a nepochválila jsem fotky, je tam moc moc krásných věcí, opravdu se mi líbí prakticky všechno – nejvíc ovšem ta žlutozelená deka, co se tolik líbila i psicím, ta je prostě dokonalá!!!!!!! (h) (h)
Bedo, jim se líbily obě, jen skok daleký na tu druhou nemám vyfocený tak hezky, nebyl po ruce foťák 🙂
Mně se Matyldiny deky taky moc líbili – jak ta lampionková, tak ta zelenožlutošedá! Přiznávám, tajemství umění pačvorku jsem dosud neodhalila a právem si myslím, že pačvorkáři patří k velmi renesančním osobnostem – vymyslet vzor, sehnat látky, sladit látky k sobě, vystříhat vzory (a nezapomenout na záložky!), skládat jednotlivé vzory k sobě, sešít, prošít – a pak z toho vyjde taková nádhera. A ještě jeden důvod, proč se mi Matyldí sešívání líbí – její věci jsou nejen krásné, ale i praktické! Deka zahřeje, polštářek podloží, kabela odnese a zástěra ochrání – nějak jsem nedorostla onomu uměleckému směru, kdy je přede mnou jistě velmi pracný kus, ve kterém je semtam vetkán diamant a semtam staré noviny. Nedovedu si představit, že by mi to viselo na zdi – jak se takový artefakt asi udržuje, pochybuju, že se dá narvat do pračky na 40 a pak do sušičky (shake) – pro mne typický pracholap .
kdyby jen „skládat jednotlivé vzory k sobě, sešít, prošít“ – ještě se ti to musí v rožcích „potkat“… už vidím tu svoji, tam by nelícovalo vůbec nic!!!!
Tak za prvé – uspořádat výstavu je skvělý nápad a jak je vidět, povedl se na výbornou. Tolik krásných nápaditých věcí, které potěší oko i duši! Za druhé je hezké číst, jak každý něco umí. 🙂
Co bych já nabídla? Určitě bych svedla něco ušít, uháčkovat, ale nebyla by v tom radost, už to léta nedělám. Vlastně nedávno jsem šila holkám na panenky, ale dost jsem se s tím mořila, nějak mi to šití už nešlo od ruky. Takže tudy cesta nevede. Ale třebas bych na vernisáži mohla zahrát nějakou klavírní sonátu. Nebo valčík, jak by bylo libo. Jo že tam piano nemáte? Vaše smúla! 😀
Já myslím, že klavír by se tam někde našel 🙂
Mimochodem, proto říkám, že jsem ztratila praxi, když jsem nějakou dobu nešila. S šitím na panenky bych se dneska mořila taky- a že jsem kdysi měla cvik! Ale šila jsem na ně moc ráda, bavilo mě to. Asi bych s radostí šila znovu 🙂
Třeba se dočkáš nějaké vnučky a budeš na panenky zase šít 🙂
Dnes večer jdu na posezení s bývalými kolegy z jednoho ze svých zaměstnání. Takže si beru igelitku s fotkami, (papírové A3), ženská část posezení je vždycky bez sebe blahem a mužská se baví, když povídám, co jsem při těch cvakacích výpravách občas zažil. A občas se najde někdo, kdo vyzvídá, kde a jak se tam dostane, jenže když řeknu, že je nutno plazit se v živém rašeliništi, (i když občas ne), rychle ztratí zájem. A něco je na http://www.mujolympus.cz – fotogalerie. Ale není to ono, ty papírové fotky vypadají mnohem líp.
Matyldo, to je bezva nápad! Pozmněním zakázanou větu – už neumím nic. Šila jsem, vyšívala různými stehy, pletla, háčkovala. Ale jaksi se chuť vytratila, údržba domu a zahrady je s přibývajícími léty náročnější, hodně času vezmou fotky. Raději si sednu a čtu si knížku.
A víš co, obdivující návštěvníci jsou potřeba taky 🙂
Jsem na sebe laskavá- neumím nic překladám na umím toho málo. Co dělám ráda, je vracet zašlým věcem jejich bývalý lesk a slávu. No, nic kreativniho.
Tim víc obdivuji dovednosti jiných, jejich nápady a trpělivost uvést je do praxe. A pak ukázat na místní výstavce. Skvělé! Jeden by jinak asi netušil, kolik umu se skrývá v dědinských domcích, kolem kterých prochází.
Matyldo, u tvých a vůbec u piškvorků si nedovedu představit, jak někdo svou ideu skládá čtvereček po čtverečku, dohromady sešívá, dává tomu formu a vůbec, je u toho šťastný. Při mém, nejjednodušším šití, mi hned na začátku upadne jehla, píchnu se, zašmodrchá se niť, vyvlíkne se niť, ustříhnu si niť, znovu mi upadne jehla a nakonec zjistím, že jsem knoflík všila na druhou stranu. Nepředstavitelné, že. U mne ano. A tak vám všem, kteří máte obě ruce pravé závidím. Ne, přávidím.
Vracet zašlým věcem jejich bývalý lesk a slávu je báječné! Nechceš to trochu vysvětlit?
Jo, teď mi napadlo! Abych nebyla za úplné nemehlo, mohla bych na výstavce vizuálně předvést báseň Znám křišťálovou studánku. S tímto číslem jsem obšťastňovala rodinné sešlosti jako malá a dodnes si pamatuji scénář.
Při Znám kř. st. jsem okouzleně zírala na špičky bačkůrek, Kde nejhlubší je les bylo těžké, tak jsem jenom rozhazovala rukama kolem dokola, Kde roste tmavé kapradí jsem šla trhaně z podřepu do stoje spatného, A vůkol rudý vřes vypadal jak když hladim psa. Tam ptáci, laně chodí pít bylo lehké. Za ptáky jsem mávala ladně rukama a laně jsem odcupitala jakože k té studánce. Pod javorový kmen jsem se zkroutila co nejvíc s rukama trčícíma do prostoru, a předváděla větve ve větru. Ti ptáci za dne bílého, to jsem s rukama rozpaženýma zírala na strop vstříct slunci, Ty laně v noci jen nebyly lehké. Sem se jako zhroutila, opatrně v té tmě našlapovala a hledala tu studánku.
Režíroval to můj potvora strýc, který se báječně bavil, zatímco já jsem nesmírně vážně plnila zadaný ukol. Myslíte, že by se to dalo ukázat jako kreativní výkon na nějaké takové výstavce? Řekněte ano, nic jiného neumím, prosím!
My chceme video!!! (rofl)
Nepochybně. Měli jsme tam vystoupení tanečníků a bubeníků, zapadla bys do party 🙂
Jano, to bych chtěla opravdu, ale opravdu vidět! 😀
Proč to už není natočené?! Já to chci taky vidět.
JanoBa, já se přidám se scénkou,jak místo hledání hříbků v mechu hledám veverku na stromě.Dodnes slýchávam při výpravách do lesa, jestli jdu jen okukovat veverky.
Na rukodělné práce jsem antitalent. Vyjímkou jsou různá aranžmá že slaměnek, lesních plodů, šipků, květináče na hrob nebo vánoční dekorace z jehličnatých větviček a slaměných ozdob na stůl nebo do vázy.Vyrábim to jen pro kamarádky.Pracovala jsem i v zahradnictví a tam jsem se to naučila.
A to jsme tam měli taky a líbilo se to.
Hmm, hmmm – tak co bych já tak nabídla. Asi jedině ty fotky – možná nějaká makra. Jinak z rukodělných prací umím jen otrocky vyšívat křížky podle předlohy.
Jinak výstava byla moc hezká – krásně jste ji nachystali. Moc se mi líbili mozaikoví klauni, ale nejvíc mne uchvátila právě ta červená baletka (a to ještě před tím, než jsem zjistila, že ji má na svědomí Kačka) – ta by mi mohla viset na zdi.
Ygo, tak zrovna křížkové vyšívání by tam zazářilo, protože ho tam letos nikdo neměl. Byla bys hvězda, vyšívání už umí málokdo.
Jo a baletka mi visí v pracovně nad stolem 🙂
Ten obraz je úžasný – Kačka je skvělá 🙂
I když jsem vždycky obdivovala Vaše deky, tentokrát jednoznačně zvítězila Baletka. Máte moc šikovnou dceru !!
Hmm – a že nebyla nabídnuta do aukce! (headbang) Já bych ji opravdu moc chtěla …
Pokud si dobře vzpomínám,tak Renata obrázky nebere.
Škoda
Ta nebere spoustu věcí…
Jinak Matyldo ty tvoje deky jsou nádherné.
I ostatní vystavené práce jsou moc hezké.
A ta taška s kočkami, tak tu bych brala.
Tu tašku bych brala taky!
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak já opravdu na rukodělné práce nejsem. Nešiju, nepletu.
Moje babička Marie byla dámská krejčová, mami a teta umí plést, háčkovat , vyšívat.
Ale já se odrodila. Zkoušela jsem to, ale fakt mi to nejde.
Já bych akci mohla moderovat, to by mě bavilo.
A také bych mohla upéct bábovku.
šiju, pletu, ale nějak na to není čas a trochu je to ztíženo kočkami, lovícími proklatě nízko všechno, co se hne, klubko se těší zvláštní oblibě 🙂 takže bych se s chutí zapojila do organizace, napekla bych slané štrůdly, bábovky a koláčky a starala bych se o bufet pro návštěvníky – kávu, čaj, víno, minerálku 🙂
No ale pleteš, že- já mám výrobní lhůty na pletení jak státní podnik 🙂
probíhá to stylem: vylovím pletení, přijdou kočky. vybalím jehlice a kus hotové práce, kočky zpozorní. potáhnu za nit, namotám, kočky napnou drápy… dvě hladce, dvě obrace, jedno zasyčení na kočku. dvě hladce dvě obrace, odstrčit kočku. dvě hladce dvě obrace, kočka ulovila tašku s klubkem s leží na něm. D.C.a.F. ale letos do Vánoc to dopadne 😀 P.S.: bude to krásná modrá šála se zapleteným černým a bílým chlupem 😀
Jestlipak víte, proč jsem „zakázala neumím nic“? Protože to bylo přesně to první, co mě napadlo, když jsem výstavu uviděla! (blush)
Ale pak jsem se přinutila přemýšlet jiným způsobem: co bych tam dala, kdybych MUSELA?:))
A tak jsem si řekla, že třeba obrázek – umím namalovat slušný obrázek, i když poslední dobou štětce ani pastely do rukou neberu. Bojuju totiž s vlastním přesvědčením, že to nemá cenu, protože to stejně neumím. 😛 Taková nutnost poslat něco na místní výstavu by mě třeba vybudila k činnosti a snaze:))
No a na co jsem patřičně hrdá, jsou drobnéruční (!!!) práce, kterých se dopouštím poslední dobou. Když si totiž vymyslíte kostýmovanou divadelní hru (navíc nízkorozpočtovou:)) a jste kromě jiného návrhář kostýmů a scénograf, tak prostě musíte začít tvořit. Vzpomněla jsem si na to, že mi kdysi Matylda řekla, že divadlo se nedá dělat bez špendlíků – dá, ale nesmíš mít historické kostýmy a scénu složitější než stůl a 4 židle:)) A tak už mám špendlíky a plno dalších drobností a s hrdostí prohlašuju, že jsem stvořila dámskou pohlavní pokrývku ve stylu gotiky vymyšlenou tak, aby herečce slušela – což se o mých původních nápadech nedalo úplně říct:)) Tož jak vidíte – já tvořím a trochu šiju! 😀 😀
Za ty řeči o malování bych tě pleskla! Já jsem totiž, vážení přátelé, nějaké Dediny obrázky viděla- a moc se mi líbily!
Matyldo, já se k tomu plesknutí přidám, z druhé strany!!! Já jsem také viděla nějaké obrázky od Dede a opravdu UMÍ!
Ukázat, ukázat! Článéééék!
To je řečí o malování – a přitom nikdo z vás nežasne, že já něco ŠIJU!!! (rofl)
No, víš, šít umíme mnozí, ale malovat málokdo 🙂 Nicméně já vím, jaký je zázrak, že šiješ 🙂
Tak, že šiješ, mne už nepřekvapí. Konec konců, vždyť ty už pár let háčkuješ (rofl) (rofl)
Neumím nic, co by se dalo takto vystavit. (je to lepší?)
Umím vychovat a vycvičit psy, chodím, běhám, plavu… umím naučit plavat další… Ale žádnou hmotnost nevyrobím, jsem manuální kopyto.
O to víc obdivuji práci (nejen) zdejších (nejen) piškvorkářek. To je tak úúúžasné! Ty deky! Já bych hned zabrala tu žlutozelenou! Nevím kam, ale je nádherná!
A oceňuji ty rámy, na které se dají deky vypnout a ukázat tak návštěvníkům.
Ty rámy- to jsou rámy na boční křídla opony, vypůjčila jsem si je od spřáteleného šermíře 🙂 Prostě použiješ, co se dá 🙂
… umím naučit plavat další…
I kraul? Hlásím se do kursu :-). Kraul neumím a štve mě to.
no, dětičky to učím. Co neumím naučit je motýlek, tam si na to buď přijdeš, nebo ne. Možná proto, že já jsem na to ještě nepřišla.
Máš možnost to někde zkoušet? S destičkou? Můžu ti sepsat nějakou kostru, podle které pojedeš a naučíš se. BTW: a myslíš, že prsa UMÍŠ?
a nešel by i tady sepsat článééék? 😉
Myslím si, že styl prsa umím.
Do bazénu s destičkou můžu (Suchdol)- když si ji koupím. Jakou? Návod uvítám. Dáš se potkat někdy v podvečer v bazénu?
Kruci, žere mi to komentáře :@
Článek nejde, tohle je hodně o individuálním vysvětlování a ideálně o zpětné vazbě (aspoň video), kdy můžeš opravit chyby. A 99% je na plavci.
Destička úplně nejobyčejnější. V bazénu jsem jen v našich hodinách, mimo přístup veřejnosti. Dala by ses propašovat někdy na cvičitelskou. Případně konzultace při MČR prsa otužilců, kdy nemůžu rozhodcovat, protože plavu.
Pošlu SZ
Koukala jsem, jestli tě nežere antispam, ale nežere – chyba je někde jinde… (wave)
Já jsem naučil plavat vnučku v Dunajskej Stredě,trvalo mi to slabých pět minut. (postav se a šlapej vodu, pomalu přestávej šlapat, nadechni se a stůj bez pohybu, nezvedej ruce nad vodu!) – dobrý a teď začni dělat tempa. Rozjela se a plavala. Plavčík na kraji bazénu nevěděl, jak se má tvářit; byly tam dva metry a Elinda, coby ještě neplavec, tam s voláním ,,dědo, chytej“ hupsala s rozběhem. Když jsme pak po několika dnech přijeli domů a Elišku, (tehdy jí byly čtyři), odevzdávali, máma řekla: Dáme tě do kurzu, budeš se učit plavat a strašně se divila, že netřeba, neb dítko už plavat umí.
No nevím, jak slibně jsem začla se šperky, tak nějak na to nemám čas a ten správný chuť. Ale kdybych sem tam někoho okradla – neb jsem vše podarovala – něco na výstavu by se našlo. A kdyby ne, tak bych pořídila občerstvení.
Ale nápad fantastickej a pokud dovolíte, asi bych ho ukradla
Ukradni, je to báječná zábava pro všechny zúčastněné i ctěné návštěvnictvo!
Jelikož Dede zakázala „neumím nic“, pak to tedy vezmu z druhé strany a napíšu, že toho umím opravdu hodně; nic ale tak, abych na to při veřejné prezentaci byla pyšná…
Takže já bych se do této akce zapojila organizačně – výroba popisek atd.
To je taky potřeba 🙂 Ale neříkej, že bys nemohla nic ukázat…