Proč vlastně v tomto století chci ztrácet čas s hledáním postupu, jak se nejlépe poprat s vařením šunky? Tak trochu i proto, že všemu předcházela spousta zmařeného času, který jsem vynaložila na hledání starého a přesto zánovního šunkovaru.
Prohledala jsem všechny kredence a půdy v naší rodině. To, co jsem hledala, nebylo k nalezení, ale přesto jsem našla cestu zpátky do minulosti a objevila střípky rodinné historie. Po šunkovaru ani stopa, ale zapředla jsem na toto téma hovor a zjistila, že v minulém století zase tak mnoho domácích experimentátorů šunku nevařilo, neboť koupená šunka tenkrát chutnala jinak. Byla poctivě vyrobená, žádná napíchaná voda. Dobrá šunka byla chloubou řeznického krámku, ale šunkovary se vyskytovaly prý v osmi domácnostech z deseti. Chodilo se pro ně do prodejen Kovomatu, kde šly na odbyt zrovna tak dobře, jako sifonové a šlehačkové lahve na bombičky.
Poohlédnout se doma po starém šunkovaru se rozhodně vyplatí. Když se nenajde, zaručeně se objeví jiné poklady, které udělají radost. Kdo šunkovar nemá, nevadí. Koupit se dá i dnes bez větších problémů. Dobré šunky se nám v obchodech jaksi nedostává, proto šunkovary zase prožívají svůj comeback. Dobrodružnější povahy mohou prozkoumat nějakou tu internetovou aukci a staromilci vyrazí ke starožitníkům a vetešníkům. Praktici to vezmou přes rodinu a udělají revizi ve vlastních řadách.
Já starý domácí šunkovar po mamince nikde na půdě nenašla, ale dobře si tuto řeznickou rekvizitu pamatuji. Zabalenou v zánovní krabici! Nejprve okupovala spodní přihrádku kredence, potom následovalo přeložení a povýšení. Vezla se ke Karlštejnu a skončila na půdě babiččina domku. Kdyby se půdy důkladně nevyklízely, proti čemuž já důrazně protestuji, tak by tam ležel šunkovar léty nicnedělání pěkně odpočatý a připravený ke kulinárnímu dobrodružství v novém století.
Když bude šunkovar po ruce a bude chuť zkusit něco nového, může se začít vařit. Připravit domácí šunku není tak složité.
Jak se vaří domácí šunka?
Domácí šunkovar jsem zakoupila zde: www.domacisunkovar.cz. Od pana výrobce jsem dostala i vyzkoušený recept, který jsem s menší obměnou aplikovala na zakoupený kus vepřového masa. Šunku můžeme vařit z masa krůtího, kuřecího, drůbežího, králičího atd., ale já se rozhodla pro vařenou vepřovou šunku, kterou považuji za dobrý standard.
RECEPT NA DOMÁCÍ ŠUNKU
Potřebujeme:
(množství odpovídá středně velké formě)
- 1 až 1,2 kg vepřového masa z kýty nebo plece
- 200 ml vody
- 25 g řeznické soli (popřípadě kuchyňské soli)
- 1 lžíci medu (použila jsem lesní, ale lze přidat i cukr moučkový)
- 1 špetka mletého pepře
- 1 špetka sušeného česneku
- 1 špetka jemně mleté sladké papriky
Postup přípravy:
Maso nakrájíme na kostky o velikosti 1 až 1,5 cm. Část masa, cca 1/3 množství odložíme stranou a rozmělníme ho, aby nám masová směs lépe držela pohromadě. Používám k tomu kuchyňského robota, kde se maso snadno a jemně rozseká během chvilky. Všechno maso dáme do větší misky, přidáme sůl, koření a med. Důkladně promícháme! Je myšleno opravdu dobře promíchat a maso promačkat, aby se koření takříkajíc vmasírovalo. K tomuto účelu také poslouží kuchyňský robot a cca po dobu 5 minut maso necháme hníst za pomoci háku na kynuté těsto. Takto připravené maso necháme odležet v chladničce do druhého dne.
V den přípravy všechny maso přemístíme do šunkovaru, který předem vyložíme mikrotenovou fólií. Maso dobře upěchujeme, vezmeme horní víko a hodně ho přitlačíme silou a upevníme postranními svorkami. Formu s masem vložíme do hrnce s horkou vodou, které by měla být ohřátá na 80 °C. Přesně při této teplotě se bude šunka upravovat 1 a ½ až 2 hodiny. Forma by měla být ve vodě po celou dobu potopená zhruba do dvou třetin výšky. Po uplynutí uvedené doby varu šunkovar vyjmeme z vodní lázně a necháme vychladit. Není od věci nechat šunku ve formě odpočinout půl až jeden celý den.
Vařenou šunku vyjmeme z formy a nakrájíme na tenké plátky. Výsledek našeho snažení určitě nezklame. Šunka byla hezky kompaktní, dobře se krájela a chuť byla výtečná.
Řeznická sůl Praganda nebo obyčejná sůl?
To musí rozhodnout každý sám. Pokud použijeme řeznickou sůl, šunka bude krásně růžová a získá i o něco delší trvanlivost. Pokud ji nepoužijeme, maso si nezíská tu charakteristickou narůžovělou šunkovou barvu, ale pořád to bude skvělá šunka bez přidaných éček. Barva je jen zvyk a šunka přeci nemusí být žádná velká královna krásy, když si zachová svou skvělou chuť i vůni. U mě zatím k otevření sáčku s Pragandou nedošlo, neboť ji připravuji bez rychlosoli, ale tak trochu v sebeobraně jsem přidala špetku mleté papriky na barvu.
Šunka v obchodě je často jen klam a falsum
Nejde si nevšimnout, že na trhu je situace pro spotřebitele ve výběru dobré šunky velmi ztížená. Díky moderním technologiím výrobci pokročili do záhadné říše klamu, kdy se vyprodukovaná šunka tváří jako šunka, dokonce tak i vypadá i voní, přesto je to produkt plný éček a výrobního důvtipu, jak oklamat zákazníka. Taková šunka se prodává i za cenu nižší, než je vstupní cena syrového masa použitého k vlastní výrobě. A tady pozor! Laicky řešeno, kvalitní šunka by měla začínat někde na ceně 150,00 Kč/kg.
Podle posledních testů šunky na našem českém trhu je situace neutěšená. Více než polovina nabízených produktů by co do kvality neprošla. Dobré řeznické produkty rozhodně nezatracuji a pár oblíbených značek s důvěrou a chutí kupuji, ale vařit šunku ve stylu „made in doma“ je docela prima zábava a tak mi to občas za trochu té práce stojí. Když už jsem si pořídila šunkovar, tak ať nezahálí.
Jaké jsou vaše zkušenosti se šunkou? Máte svého oblíbeného řezníka, kterému důvěřujete nebo zkoušíte experimentovat a šunku občas vaříte i u vás doma?
Přeji Všem dobrou chuť. K jídlu i do díla 🙂
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz
Ešte raz sa vraciam k šunke. V destve sme zabíjali jedno prasa u každej babičky normálne-teda na povolenku a jedno na čierno.No a raz sme do veľkého dreveného koryta vyrobeného z kmeňa stromu majstrom Romom-z doby ke´d sa ešte volali cigani a boli to skvelí kolári a korytári naložili všetky veci na udenie:slaninu,rebrá a šunky-boli nejký čas v páci/voda a sol/ a potom sa v domácej udiarničke udili.To bolo tiež majstrovstvo.Presne bolo dané aké drevo,koľko a kedy.Otcov otec voali sme ho apko boli strašný nervák.to nebol YGIn stareček,ale nervák.Na Piave mu bodákom prebodli obe líca,mali zrasty,z toho vredy na žalúdku.Proste nervák. A raz pri udení nedodržali technologiu a dali tam kôrovie/To je z kukurice/Vzplalo a všetko zhorelo.A ešte všetci museli byť ticho,lebo apko svoju chybu neuznali,kričali na svoje deti.No nervák.Ale mäso nebolo.A tak v noci sa zabíjalo na čieno zase-tie nervy udajú nas, neudajú? Neudali.
Když se řekne „šunka“, pokaždé si vybavím chytrou kmotru lišku, jak telefonovala uzenáři panu Špejlíkovi jménem hajného Vobinušky aby – urychleně dopravil pěknou šunku do vykotlaného dubu na rozcestí. Dvakrát ji na to naskočil, jó to byly služby tenkrát. 😀
To byla moje oblíbená knížka
Jsem si pustila tu chytrou kmotru, to je pohodička. 🙂
Akorát k dnešnímu času. 🙂
Mám doma stále balíček krájené šunky, je to jedna z mých železných zásob. Je dobra, máme ji oba rádi.
Na českou šánku mám vzpomínku ještě z doby komunismu. Byli jsme s manželem v Praze za maminkou, která tenkrát bydlela v Kobylisích. Vraceli jsme se s chotěm z procházky v centru a v jednom obchodě(už nevím jakém) jsem koupila domů šunku. Vypadala velmi lákavě, byla nějaká extra jemná jakost a tak i cena byla vyšší. Chtěla jsem odvážit 2x 20dkg. Jeden balíček hned doma k večeři, druhý pro maminku k uložení do ledničky. Viděla jsem prodavačku odvážit první balíček, pak jsem vyndavala peněženku a už jsem ji nesledovala. Zaplatila jsem, vzala balíčky a jeli jsme domů. Když jsem balíček doma rozbalila, nevěřily jsme s maminkou očím. Celých 20dkg byly pouze bílé tlusté odřezky – neuvěřitelné ! Rychle jsem rozbalila druhý balíček, to byla poctivá šunka, ta, kterou jsem prodavačku viděla odvážit. Prostě ta ženská si všimla, že s manželem mluvím anglicky, nedívám se a rozhodla koupit si 20dkg pro sebe. A mě odovážila a naúčtovala odřezky k vyhození. Jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. Ano vím, že u šunky vždy bylo nějaké to tluské, ale tohle bylo cílené šizení. Být šunka z obchodu u maminky, šla jsem si okamžitě stěžovat, ale jet kvůli tomu z Kobylis až do centra se mi fakt nechtělo. Pravda, v té době byl silný dolar, takže finančně to pro nás nebyla velká ztráta, ale třeba takhle šidila i „místní“. I proto to tenkrát maminku velice mrzelo, jakoby se za prodavačka sama styděla, že se to stalo „u nás“. Až jsem jí musela přemlouvat, ať už na to zapomene. Ale samozřejmě jsme obě doufaly, že jednou prodavačku někdo jiný chytne. Vlastně ani já jsem po letech nezapomněla. Ale utěšovalo mě, že to i na tehdejší dobu byla opravdu vyjímka takhle okatého šizení.
Ten obrazek sunky ve mne vyvolal nezapomenutelnou vzpominku z detstvi, kdy jsem byla na prazdninach se znamymi mych rodicu v Planici. Na vikend za nami prijeli rodice te pani a tatinek byl reznik. V dobe, kdy sunka byla vzacnosti, privezl nejmene kilo nakrajene sunky a my jsme si s tou pani zalezly do sklepa a tu sunku ujidaly jen tak. Byla jsem naprosto nezrave dite, ale tenkrat jsem mela pocit, ze bych to kilo chtela snist sama 😛
Ve Vancouveru kupuji nekdy polskou sunku, ta aspon voni jako ta, co znam z Cech.
Přiznávám, že takto dělat pro jednoho mě ani neláká, i když jsem se kdysi po šunkovaru taky koukala.
Ale mám naštěstí v dosahu dvě vyhlášená řeznictví, jeden je v Kolíně, kam občas zajedu a druhý je sice trochu dál, ale zaváží 3x týdně i k nám do Č.P. Jelikož šunku nejím denně, tak mě občas větší útrata nezabolí, protože vím, že si pochutnám. A od toho, co k nám ty svoje výrobky vozí je i gothaj nebo turista fakt pochoutka. Takže ty napodobeniny z hyper-super zcela míjím. Jediný Lidl občas má nějaké kvalitnější věci. Ale ráda bych tu domácí šunku někde ochutnala. Možná, že bych se i chytla na háček, nevím.
Nezdielam vaše problémy so sunkou.Šunku kupujem u pana Polenu/je to Maďar ako polenu,ale meno má krásne slovenské/Je to normálna šunka-t.j.stehno zadné vyudené,odreže mi koľko chcem-je krásne tmavé s bielym lemo slaniny.Z prednéch stehien robí to iste,ale už pred udením to krája -také kusy /hovoríme tomu orech/,moji brńáci sa idú užrať.Ja tie anemické obchodné šunky s rôznymi názvami nemôžemn ani vdieť.
V detstve pravidelne-raz za dva roky- naši kupovali pražskú šunku.Pekná konzerva to bola s nápisom prague Ham.Mysleli sme si so segrou,že Ham ako hamka-mňamka.
Vidíte,teraz som si spomenula,že na sanitkách bolo napísane Škoda a ako deti sme boli presvedčení,že preto,že je škoda,že niekoho vezú.
To je něco jako bývalo „moravské uzené“, klasicky naložené maso a pak vyuzené. Ty anemické jsou dušené šunky, zmíněná konzerva byla také dušená šunka…
Šunkovar jsme doma nikdy neměli. Popravdě řečeno, když si představím tuto lisovanou vařenou/dušenou šunku, zvedá se mi žaludek. Pod pojmem šunka si představuju něco úplně jiného. Mám moc ráda šunku sušenou – typ pršut (její různé krajové varianty – balkánskou, italskou, španělskou, německou), což je naložená a sušená, někdy mírně uzená vepřová kýta, tedy pořádný celistvý kus masa. A nepohrdnu ani uzenou šunkou typu „šunka od kosti“, tedy tenké celistvé plátky skrajované z celé uzené a poté vařené kýty. Tedy žádná lisovaná skládačka zbytků obohacených o kůže, vodu, želatinu, škrob a podobné mňamky.
Jenže šunka ze šunkovaru obsahuje to, co si do ní každý dá! Takže žádné zbytky, žádné kůže, žádná želatina….. Prostě jen maso! A vím, co jím.
Nedávno jsem si koupila „šunku od kosti“ a měla co dělat, abych se nepozvracela z toho, jak byla hnusná. Jistě – pršut, sušená šunka, to je něco jiného. Ale šunka vařená v šunkovaru je opravdu jen taková, jakou si jí udělám.
Milovala jsem kdysi pařenou šunkovou kýtu. Koupila jsem jí v Makru, nařezala jsem tu kůži na sprosté kosočtverečky, do každého se zabodl hřebíček. Pomazala medem. Pak se celá šunka umístila na pařák, pod něj voda s kořením, bylinkami, citrony, pomeranči a šunka se „táhla“ na pařáku na kachlácích až do rána. Když jsem byla vzhůru, potřela jsem jí tím vývarem a nechala „žít“ dál. Masíčko jako dort, provoněné kořením, citrusy i hřebíčkem, bylo to úžasné jídlo. Brkaše nebo jen čerstvý upečený chléb.
To je mi samozřejmě jasné, mluvím o šunce (lépe řečeno o téměř veškerých potravinách) koupených v obchodě. Mám takovou naivní představu, že od toho máme výrobce a obchodníky, abychom si mohli koupit normální potraviny vhodné ke konzumaci. Přijde mi docela hloupé, abychom se vraceli někam do jakési prvobytně pospolné společnosti, kdy si každý všechno vyrábí sám. Nebo abychom všichni objížděli nějaké statky a nakupovali tam, abychom získali (snad) kvalitní potraviny. A nekonečně mě štve (použila bych radši jadrnější výrazivo, ale tohle je slušný web), že se ze mě stal v poslední době pilný čtenář veškerých etiket. V peněžence nosím lupu a do košíku nedám, s drobnými výjimkami, jako je třeba chleba, nic, u čeho bych neprostudovala složení. A pro jistotu to kontroluji i u výrobků, které kupuji dlouhodobě, protože člověk nikdy neví a výrobci mají své fígle.
Ale to je jen taková poznámka OT, rozčiluji se na nepravém místě 😀 .
Tak pokud kupuješ balený chleba, tak si to složení přečti. Budeš se divit, co kromě mouky, vody, soli, kmínu, droždí (nebo kvasu), což jsou suroviny, ze kterých se normálně pekl, obsahuje, Chuť tě přejde…
Balený chleba nekupuju, ale je mi jasné, že v chlebu bude všelicos. S tím se asi musím smířit, pokud se nechci chleba vzdát. Dost na tom, že doma peču veškeré menší pečivo, jako rohlíky, housky apod. I když vařím ráda, nechce se mi trávit ještě další čas v kuchyni výrobou chleba.
Třeba podmáslový https://sortiment.makro.cz/cs/chleb-podmaslovy-neb-500g/242207p/
Tak já mám pekárnu, ve které se chléb peče sám, stačí jen zvolit správnou recepturu. Zase jsem nikdy nepekla menší pečivo, jako housky a rohlíky. Zkusila jsem, ale přišlo mi to jako ztráta času a krom toho to bylo vždy určeno k rychlé spotřebě, protože pečivo rychle tvrdlo. Také čtu pozorně etikety, jenže to by člověk nemohl už dneska pozřít skoro nic! A nebráním se časem si vyrábět spoustu věcí doma. Nejen, že to vyjde levněji, ale také vím v čem peru, čím se umývám, čím čistím domácnost. Takové doma udělané vyválené těstoviny jsou nesrovnatelné s kupovanými. Pracné, ale vyplatí se. Stejné je to i s dalšími věcmi, takže i šunkovar si jednou určitě užiju. Asi vyrábět sýry, máslo nebudu, i když kdoví? Mléko si také nenadojím a vejce nesnesu a rýži pěstovat nebudu. Ale hodně se toho dá pořídit na venkově za levnější peníz a rozhodně se nebráním chodit na trh a pořídit si kvalitnější jídlo. Tolik toho zase nesním, takže se mi to rozhodně vyplatí.
My třeba chleba nekupujeme už skoro sedmnáct let. Občas koupíme kaiserky nebo bagety, ve vesnici nemáme obchod, jedna cesta do Přerova a zpátky za dvacku, tudíž je to jasné…
Já mám ráda jenom úplně čerstvý chleba. Takže pokud ho kupuju, tak jen čtvrtku, aby se pokud možno hned snědl. Druhý den už mi nechutná. Takže péct celý bochník nebo celou cihlu je pro mě bezpředmětné, bylo by to zbytečné plýtvání.
Umývám se mýdlem a šamponem, sliz na prádlo si nevařím a na úklid domácnosti používám zakoupené přípravky k tomu určené. V posledních letech se snažím pokud možno využívat ty, které jsou ohleduplnější k prostředí, pokud takové existují.
Chození na trh se taktéž nebráním, ale nejsem žádný fanatik. Už vícekrát jsem se bohužel přesvědčila, že nákup na trhu nebo v jiném alternativním zařízení nemusí být vždycky zárukou kvality, čerstvosti a chutnosti, zejména pokud jde právě o uzeniny a mléčné výrobky. Ale každý si naštěstí může vybrat dle svých preferencí, takže bez problému.
Ano, i na trzích se člověk může napálit a není vždy kvalita stoprocentní. Čerstvý chléb mám také ráda. Když zbude a trochu ztvrdne, tak topinky to jistí. Ale co kupuji u farmářů je máslo – dražší, ale chutná mi a tolik ho zase nespotřebuji. Chléb z pekárny mi vždy vydržel měkký a čerstvý 3 dny. Ale pekla jsem ho hlavně na příležitosti, kdy nás u stolu bylo víc. Doma vyrobený gel na praní jsem vyzkoušela a fungoval skvěle. A místo aviváže postačí obyčejný ocet. Protáhne odpady u pračky a tím, jak se prádlo vysuší vůbec není cítit. Pravda, prádlo nevoní chemickou levandulí, ale to mi fakt na něm vadí úplně nejméně.
Já zase kupuju čerstvé máslo v jednom sýrařském řetězci. Chutná mi konkrétně to jejich. Ještě nedávno bylo dražší a dnes je paradoxně levnější, než máslo v běžných supermarketech. Tedy alespoň ještě před týdnem bylo 😀 .
Když chci kvalitní a levné jídlo, mám na vybranou: Elbe park v Drážďanech, nebo trhy v Polsku. A jak poznám, že to je kvalitní? Dám to očuchat Čertíkovi. Když se po tom vrhne a loudí další kousky, není co řešit.
Ano, taky jsem si ji někdy koupila. A tlustý od šunky, to byla pochoutka! Jenže na to už jsem dlouho nenarazila.
A pršut si občas koupím, když jsou v Lidlu tématické týdny.
Dobrou dušenou šunku mají v Lidlu – balenou německou, 95% masa.
VOJENSKÁ ŠUNKA V EŠUSU
Když jsem psala článek o šunce, zrovna mi zavolal bratr a tak jsme trochu na téma „dobrá šunka“ poklábosili i spolu. A během rozhovoru jsem od něj dostala i jednu zajímavou fintu, jak se obejít i bez šunkovaru. Když byl na vojně, tak si tam uměli poradit i s polním vařením šunky docela jednoduchým způsobem. V kuchyni vždycky zbylo trochu syrového masa, které se drobně nakrájelo, trochu posolilo a přidala se špetka cukru. Maso se napěchovalo do ešusové misky, víko se vmáčklo obráceně, aby se maso náležitě stlačilo a poté se ešus uzavřel a pro jistotu i zajistil motouzem. Vařilo se podle doporučení cca 2 hodiny při 80 °C ve vodní lázni. Luxusní bašta byla na světě a dala se připravit téměř všude. Na plotně, na ohýnku v lese atd.
Tak ono to maso nezbylo, jen se včas přemístilo jinam než do kotle 😉
Mám teď nově šunkovar od Tescomy, líp se s ním pracuje.
Občas šunku dělám. Když se přemnoží králíci v lednici, když dovezu krůty a mám dostatek masa, nebo když, jako třeba teď, není k sehnání dobrá dušená šunka. Kdysi o tom byla rozsáhlá diskuse na hadech, po jejím prostudování jsem začala používat rychlosůl, přesně podle návodu. Není to jedno. Alespoň jak zdejší potravinářští technologové říkají a já jim věřím 😉
Druhá věc je, že domácí šunka nemá, ve srovnání s kupovanou, skoro žádnou trvanlivost, což je v dvoučlenné domácnosti trochu problém. Ale jednou za čas se s tím popereme 😉
Zcela OT: Dnes a zítra jsou volby – nenechte si ujít příležitost ovlivnit naši budoucnost 🙂 Protože kdo nevolí, nemá si pak na co stěžovat – když nechal ostatní, aby zvolili za něj.
A na FB jsem četla pěkné heslo: Když máš pocit, že nemáš koho volit, tak vol toho, kdo ti zajistí svobodu, že se budeš moct rozhodnout příště (inlove)
Tak hodně štěstí nám všem! (wave)
Dede, to heslo je opravdu výstižné, ale když jsem procházela kandidátní lístky, měla jsem pocit, že si nějak nemůžu najít toho, kdo by mi nejmíň vadil (sweat) No, ještě mám na rozhodování nějakých 20 hodin…
MaRi, většina lidí je na tom stejně.
Výsledky voleb se mi velice líbí.Připomíná mi to hladovou vlčí smečku za plotem ovčína; všichni by žrali, až slintají, ale nikdo si netroufne přes ten plot předvolebních slibů přelézt, jediná výjimka je Středočeský kraj, kde se domluvilo Ano, (hejtmanka) s ČSSD a k většině jim pomůže tichá podpora KSČM. Takže jsou dvě možnosti: Menšinová vláda ANO v demisi, nebo předčasné volby, při nichž to naštvaní voliči ostatním kverulantům spočítají, (hlas lidu: Přestaňte blbnout a začněte něco dělat, nedali jsme vám hlasy proto, abyste se čtyři roky váleli v opozici), takže ze sněmovny by nejspíš ČSSD, TOPka, STANaři a Lidovci vypadli a ANO by získalo 51, nebo i víc %. A nedávno jsem si s gustem přečetl Haškův První dekameron, aneb Procházka přes hranice, zejména povídka Před užšími volbami na Vyšehradě je velice půvabná. A V. Klause ml. jako ministra školství bych bral, i když zbytek ODS absolutně nemusím.
Šunku občas kupuju a jím. Znamená to ale výpravy na správná místa ve správný čas a ani tak nemám jistotu, že dostanu dobrou, ale pravděpodobnost je mnohem vyšší, než kdybych byla odkázaná na supermarkety (Globus u nás není:)) Ve Dvoře funguje šunka od kosti z farmářské prodejny, ta obyčejná dušená tam taky není špatná, ale moc slaná (na mě). Pak je tu jeden řezník, jeden malý obchod s potravinami a Coop v Miletíně (šunka Amálka). Všude ale musím mít štěstí, aby byla zrovna ta šunka, která je k jídlu 😛
Naštěstí mě to až tak netrápím protože mám mnohem radši sýry:)) Ale přiznám se, že když jsem viděla tu šunku na obrázku, sbíhaly se mi sliny, fakt! 😀
Nevím, jestli to zkusím, ale ve vedlejší vesnici prodávají v družstvu čerstvé maso z přeštických prasat, tak bych tomu mohla dát nějakou myšlenku…:))
Můj syn, v rodině všeobecně zvaný Indián Mlsná Huba, kupuje šunku výhradně od kosti krájenou. Neboť tvrdí, že šunka je zadní prasečí noha. A už někdo viděl, že by praseti rostla pr..l do čtverečku?? jak se dneska šunka prodává? No, něco na tom je 😀
ale o tom tu píše Inka…..nečetla jsi?
šunky máme vychytané díky tříčlenné ( teď už čtyřčlenné) potravinářské komisi 🙂 budete se divit, ale kvalitní šunku mívají v Albertu ( Pce-Dubina), nebudete se divit, že výbornou šunku prodává Globus, který má vlastní řeznictví v zázemí. pak občas kupuji šunku v jednom malém lahůdkářství v HK, když jedu cestou z práce okolo. vzpomínám si na Čekání na Patrika, to byl kouzelný film a scéna se šunkovarem byla skvělá 😀
Šunkovar mám, sice nový, ne po předcích, ale je to skvělá záležitost. Zkusily jsme s kamarádkou šunku připravit, ona na rozdíl ode mne má kuchyň a byla vynikající. Nepoužily jsme pragandu, takže barva byla spíš šedá, ale ta chuť!
Šunku jsem mívala ráda za komančů – Bohemia Ham, v modrém nebo červeném balení, takové oválné konzervy to byly. Prodávaly se v Tuzexu nebo např. v Domě potravin. Stála ta konzerva štangli zlata, ale já měla to štěstí, že na různých veletrzích, kam jsem jezdila služebně, jsme jí „fasovali“ pro připravování občerstvení. No místní uzeniny také posloužily, všichni na ně byli zvyklí, takže jsme dost ušetřili a pár oválků skončilo v kufru na cestu zpátky domů! Jo, bývaly dobré věci: takové krůtí maso s vejci, husí/kachní krev… tuhle jsem si obojí koupila. Krůtí maso s vejci chutnalo jako smíchané s pilinami a husí/kachní krev se nedala jíst vůbec. Po přečtení složení se nedivím – té krve tam bylo asi 5% a sádlo žádné. Maminka vždy sebrala to sádlíčko shora, připravila na něm cibulku, pak se tam dal obsah konzervy a hodně česneku a vajíčko. Jak já tohle milovala!
Jednou jsem tu psala příspěvek, že katalyzátorem kvality šunky jsou mé kočky. „Dětská šunka“? Tak k té jen čmuchli, ta nejkvalitnější a nejdražší? „No, tak sem teda kousek dej, když už jsi to koupila, ale tyčinky jsou nám rozhodně milejší“.
Taktéž, co nechtějí kočky, nejím. 🙂
Já také. Naštěstí vím, co Čertíkovi chutná a kde to koupit.
Ještě jsem nečetla, ale už název mne hodil o pár desítek roků zpátky – naši taky propadli šunkovému šílenství. Taťka vyrobil šunkovar z nerezu, švagr sehnal rychlosůl (jak říkám, článek jsem nečetla, tak nevím, jestli se i teď tato ingredience používá – tenkrát byla nezbytná), mamka vybila populaci králíků, naložila do rychlosoli a za tři dny se to rvalo do onoho bazmeku. Přiznávám, že mne vždycky nemile překvapilo, že z tolika masa vznikne takový kúšček slisovance – ovšem dobré to bylo, kór když my, z dědiny na výspě civilizace, jsme se k šunce dostali akorát tehdy, když jsme jeli jednou za rok do Brna a ve Spuťálu na České si dali šunkový chlebíček (rofl) (rofl) …
Jo – a když jsme začali vyklízet mamčin barák, tak šunkovar skončil na smetišti dějin, teda při železné neděli před vratama – opravdu nelze zachránit všechno, teda skoro nic! A ruku na srdce – tu šunku opravdu vařit už nebudeme ani jedna z nás (o našich potomkyních ani nemluvím, jedny by nejradši žily z prány, druhé vaří u Mekáče – akorát Terka je pro domácí kuchyni, protože je kolenovrt a zjistila, že tak nejvíc ušetří (rofl) (rofl) )
Měla jsi ho hodit na Aukro, tam by se o něj poprali.
Naši šunkovar měli a určitě je doma nebo na chalupě. Tatínek jednu dobu šunku i dost vařil.
Já místo šunky kupuji uzenou kýtu nebo šunku nejvyšší jakosti. Ono je to s těmi šunkami dost problematické, naše legislativa jich zná několik druhů – v Jídle s.r.o. si můžete najít díly 1 – 4 a v těch je o šunce všechno podstatné. Nelze tedy srovnávat dušenou šunku se šunkou nejvyšší jakosti. Každý z nás má i jinou chuť a jiné nároky, takže svého favorita si může najít. Otázka je, zda nepřijde dneska levněji koupit kilo kýty a vyrobit si svou kvalitu doma.
poctivá šunka od řezníka..chlouba jeho umu…kde ty časy jsou..Prantl,kterého jsem upřednostňovala,začal najednou více solit a přestala mi jeho šunka chutnat..
šunku jsme doma nikdy nevařili,šunkovar jsme neměli…ale pamatuju se na film Čekání na Patrika, kde s ním byla nádherná scéna 😀
Sharko, podobná zkušenost.
Koupila jsem si krásně na tenko nakrájenou krkovici. Kočky na mě žádostivě hleděly, když jsem to rozbalila, neb voněla náramně. Vzpoměla jsem na Karolíniny růžové náplasti, i vyloupla jsem libový kousek a zbytek strčila do pusy… a vyplivla. Bylo to tak úděsně slaný, že se to nedalo jíst ani s chlebem. A to si myslím, že solím docela dost, i když se snažím krotit.
jo je to pak dobrý leda do šunkenfleků nebo francouzských brambor, ale nesmíš to osolit…..
Oboje můžu. A z Elbe parku si vozím Prosciutto. Když ho vyndám z ledničky, popadne Čertíka amok a většinu mi ho sežere a to se musím moc snažit, aby na mne aspoň kousek zbyl. Ale té lásky kočičouří, když je balení vymetené. (vrk, vrk, duc, brouk, mňouk, já vím, že tam máš ještě, tak nebuď, duc, srab a vyndej to, kvík ík.)
Krakonoši,taky mám doma kocoury, kteří fungují jako kontroloři kvality masa a masitých výrobků.Po zjištění kvality mi buď větší část se spokojeným předením slupnou nebo sí opovržlivě odfrknou a odejdou.