Dnes navážu na úterní článek o chůzi. Chodím nejen proto, že to potřebuju a těší mě to, ale i proto, že je to vlastně jediné cvičení, které mohu dělat sama, kdekoliv a bezpečně – abych nepopudila svoji popudlivou páteř. A když člověk trénuje, chcete mít obvykle kontrolu, zda výkon skutečně odpovídá požadavkům, ne? Proto jsem dostala předminulé Vánoce od Ježíška krokoměr:))

Byl to zrovna ten špatný kulhavý rok, takže jsem po většinu dní byla ráda, že jsem ráda. Ale jak se situace začala lepšit, dala jsem si cíl – ujít minimálně 15 000 kroků denně. Ne, že by se mi hned dařilo, ale pracovala jsem na tom a dnes se mi to po většinu dní daří a pokud mám dobrý den, tak limit i vysoko překročím. Dobré na to jsou – kupodivu – moje návštěvy Prahy, vůbec když mám s sebou psy. Však taky, pokud mám jen zařizování v centru, nepoužívám MHD a všechno si radši odchodím:))

Patnáct tisíc kroků u mě odpovídá cca 9,5 kilometrům. To vím, protože jsem se při kalibrování krokoměru opravdu snažila. Nejdřív jsem si změřila na chodbě 6 metrů a počítala, kolik kroků se mi tam obvykle vejde, potom jsem chodila vždy deset kroků a počítala, jak je to daleko:)) Brzy jsem přišla na to, že to nejsou zdaleka jen vycházky, které mi plní limit. Nikdy jsem netušila, kolik toho vlastně nachodím doma!

To mi jeden den takhle hezky vyšly kroky…

A nemusí jít zrovna o sekání trávy:)) Vysvětlím pro nesekající a nekrokující: když máte ruce na madle sekačky, není měření přesné (chybí kroky), takže je lepší strčit krokoměr třeba do kapsy nebo do ledvinky. Podobně to funguje, či spíš nefunguje, když vezete nehoupavý dětský kočárek (houpavý se přece jen s každým krokem maličko zhoupne a krokoměr se má čeho chytit:))

Stačí, když doma vaříte, uklízíte, běháte kolem prádla a kroků přibývá. Vůbec, když máte víc prostoru. Proto taky domácí práce tak bolí, když máte s chůzí problémy. (A třeba navíc máte potíže se sehnout:)) A tak jsem se rozhodla, že si některé klíčové vzdálenosti v Domě odkrokuju. Za základní bod jsem si zvolila tzv. „základní pult“ v kuchyni. Tedy místo, kde připravuju nejvíc věcí. Výsledky předkládám v následující tabulce:))

Teď si představte, kolik toho člověk naběhá, než si například udělá v kávovaru kafe. Odněkud dojdu ke kávovaru a zapnu ho. Musím z lednice donést mléko (které buď je nebo není v kávovarovské nádobě – pokud není, chodím ještě ke dřezu, kde čistou nádobu na mléko kompletuju), dojít pro hrneček, po výrobě kávy se ještě stroj čistí a já musím vylít použitou vodu, musím odnést nádobu na mléko buď do lednice nebo ke dřezu. (Jo, kde jsou ty čas, když člověk na jednom místě zalil kafe v hrnku vařící vodou!:))

A stejně pěkně k tomu vyšly i kilometry – no musela jsem si to vyfotit:)))

Když na to myslím, mohu si cesty optimalizovat. Někdy mě honí sám kávovar – tu mu připadá, že má málo vody, jindy chce, abych vyhodila lógr či ho odvápnila (vše zahrnuje cesty mezi kávovarem a dřezem:)). Pokud nemyslím, nebo převládne skleróza (ona nemoc, co od ní bolí nohy:)), a třeba si navíc kafe nedám dole v jídelně, ale nahoře v pracovně, tak si jen při té jedné činnosti natočím pěkných pár kroků!:))

Nestěžuju si. Chodit potřebuju a musím. Jen mě už tuhle napadlo, jestli bych obligátní domácí pantofle neměla nahradit sportovnější obuví:))

A tak se dnes ptám: kolik toho doma nebo v práci nachodíte? (Nemusí to být přesně na kroky – spíš, jestli máte prostředí krokově úsporné nebo velkorysé:)) Jste se současným stavem spokojeni, nebo byste rádi přidali případně naopak ubrali na prochozených krocích?

Počítáte si kroky nebo si jinak měříte svoji výkonnost? Pokud ano, věnujete se podrobnějšímu vyhodnocování, než je konstatování, kolik to bylo dnes? A ještě… baví vás to?:))