Každé ráno, než jdu do práce, vyháním psice na zahradu s povelem: „Sypejte se vyčurat!“ Pokud je sucho, psice seběhnou z terasy na trávník – no, někdy se zaseknou v půlce a je nutno připomenout, za jakým účelem je posílám ven – kde vypadají jako dva malé autobusy.
Jezdí s nosem u země sem a tam… sem a tam… sem a tam… sem… no tady by to šlo. Najít vhodné místo často dost dlouho trvá a autobusky stále zuřivě hledají.
Pokud je na trávníku rosa nebo kapky vody ze závlahy, psí dámy znechuceně strčí tlapku do trávy – fuj, to si děláš srandu, vždyť je to MOKRÝ! A snaží se nenápadně vytratit zpátky na terasu a odtud do domu. Pokud jim to dovolím, tak je už zpátky nedostanu.
Ovšem když zaprší… to je úplně jiná. Dokážou se zaseknout už ve dveřích, protože slyší pleskat kapky a terasa je navíc úplně mokrá. Tak v tom případě mi nezbývá než na tu terasu jít s nimi, moknout a přimět je slézt na mokrou trávu. Tam se autobusky najednou změní ve stíhačky, které to vezmou pár kroky nízkým průletem nad trávníkem, dřepnou si a odletí.
Zajímavé, co umí pár kapek deště 🙂
Dede: A tak se s Matyldou ptám – co vše zvěř a mokro a déšť? Mají vaši psi stejný vztah k vodě padající z nebe, jako k vodě, ve které se dá vykoupat?:))
Spominam na Bennyho – psika mojej svokry ( tchyne).
Pre toho bolo najvecsou potupou a mucenim utieranie mokreho bruska a labiek 🙂 .
Nikdy sa nezaobislo bez hlasnych protestov.
Trixie déšť ráda nemá, určitě vzpomínka na „zlé časy“. Už dávno ví, že my bychom ji venku na dešti nenechali a že zmokne jen na chvíli při přebýhání mezi zahradami, ale stejně Nerada mokne. Vyjedeme-li s ní na procházku v děšti (v domění, že než dojedeme do cíle pršet přestane), z auta nevyskočí a kolikrát se všichni jen projedeme, protože pršet nepřestalo. Jindy, když jen mrholí, tak sice vyhupsne, ale rychle udělá potřebu(nebo dvě) a peláší zpět do auta. Když venku po dešti zachytí nějakou vábnou vůni cizí hromádky, mokré nohy jí v tu chvíli nevadí, klidně se brodí trávou nebo projde kaluží. Ale dost pochybuji, že bych uspěla přesvědčit jí, aby třeba prošla třeba potůček(bohužel jsem tady tuhle možnost nikdy neměla). Když je čas jít večer pro Trixie a zrovna prší, beru veliký deštníkem. Ten pak nad jejími dveřmi garáže držím tak, aby měla pocit, že první kroky z garáže „jsou do sucha“. Pak za ní rychle dveře zabouchnu a ona vystartuje k nám. Když stale prší ještě v 11 večer, kdy chodí zpět, tak ani nemá cenu jí nutit jít – přespí na naší verandě.
Kočky už kolikrát venku zastihl nečekaný déšť. Před velkým lijákem se přiženou dovnitř, když prsí jen slabě, zůstanou venku. Sice je volám dovnitř, někdy přiběhnou, někdy ne, spíše se na tu chvíli samy se někam ukryjí. Vylezou až po dešti, kdy přiběhnou s mírně navlhčenými kožichy, které jim vytřu. Když se schyluje k bouřce, to je volám domů včas, nebo si pro ně rovnou jdu sama. Tehdy nejde ani o ten silný liják, ale při bouřkách u nás umí pořádně třískat a blejskat se a to nechci aby kočky byly venku.
Denis déšť nemá rád, ale že by radši zůstal doma, když prší a nabízí se mu procházka, to zas tedy ne! 🙂 Když leje hodně, dávám mu pláštěnku, což z jeho pohledu je naprosto zbytečné, protože mu nechrání hlavu, kterou by – když už to musí být – měl schovanou nejradši. Ne vždy ovšem s sebou pláštěnku máme, nedávno jsme dvakrát po sobě zmokli fest. A to mě Denis překvapil! Když jsme šli už asi půl hodiny v lijáku (a další půlhodinu to měli domů), odbočil zrazu ze stezky a zaběhl se schovat pod stříšku šaten sportovní haly. Zrovna tam pokuřovala mladá paní, kterou to rozveselilo. Tak jsem doběhla taky a musela ji upozornit, ať raději na Denise nemluví vlídným hlasem, neboť by za odměnu mohl poskákat černými tlapami její bílý pracovní oděv. No nakonec jsem musela uznat, že měl Denis dobrý nápad – jít se schovat. (chuckle) Během chvilky ten nejhorší nápor deště ustal!
Tak u nás jdou v dešti následovně. Jenka je slečna opatrná, okouní, jak by se tomu dalo vyhnout ale nakonec si rychle cvrkne a jde se schovat, kamkoliv. Conynce nevadí nic a blafe na Jenku ať si jde hrát. Jenku teda zavřu do auta a Conču jdu v dešti proběhnout.V autě blafe Jenka a volá Conču ať jde zpátky. Babulce dáváme obleček do děště, udělá co má a jde domů. Tož tak.
Matyldo, Ajvi je na tom úplně stejně jako strakatice. Ráno vyvenčení na posečený trávník do rosy — neeee. Ale za zajícem klidně proletí mokrou trávou, mokrým křovím jen to hvízdne :^) . Když prší, tak vydrží nejít se vyvenčit na zahradu i 16 hodin. Tomu říkám držák!
Jo, letět za zajícem lze i hodně morkou trávou- to je úúúplně jiná opera 🙂
A vrátit se jako koule bláta,zajíce nemajíc. 🙂
Pes vodu neřeší, kdyz se jde ven, tak se jde ven i kdyby trakaře padaly, jak říkávala babička přeslicová. Velikost každé prohlubně naplněné vodou se musí vyzkoušet, pokud je dno plné bahínka, nevadí, panička má potom líbivě vzorované nohy i výše. Zajímavý kamínek v potoce se doluje s celou hlavou pod vodou, komplet mokrá palice, která se vitězoslavně vynoři s kamenem v hubě – máám!, nemá chybu. Žádné vodní restrikce neexistují, retrívří rod se nezapře.
Kocour pečlivě dbá – každá kapka nazmar! Když prší/sněží cirkuluje od terasy k domovním dveřím s nadějí, že na druhé straně domu to mokro nemusí třeba být. Zatím mu to nevyšlo, holt jsme ten dům postavili na blbém místě.
No jo, ale ty máš vodního psa- já mám loveckého gaučáka 🙂
Budu lehce oponovat. Kubíček, stejného rodu jako strakaté dámy, je sice terénní gaucak, ale zřejmě má v blízkých předcích vydru. Nevynechá jedinou louzi, rybníček, prostě jakoukoliv vodní plochu. A déšť, ten miluje, stejně jako ja
Samozřejmě, že kavalíři mají mezi předky vydrýska. Kde jinde by byli vzali tu svoji roztomilou držtičku? 🙂
ani jedna z našich koček nemá ráda koupání, strpí to, když je neodvolatelná nutnost ( jako když si Luisa obtiskla motorový olej na kožich). venku na zahradě deštík nevadí – je třeba dojít zkontrolovat, jestli si nááhodou s tím deštěm panička nevymýšlí, aby udržela kočičku doma 😀 rousání v trávě je taky fajn: já říkám “ pojď domů, budeš mít mokré tlapky“ a pohled kočky praví “ a co má být? usuším si je o tebe“ 🙂
Mokré tlapky otisknuté všude možné znám důvěrně.
mokrý kocour se s naprostou samozřejmostí jde pohodlně uložit na deku do naší postele, přece si nebude sušit kožich na svém pelechu, ne?
Ještě před nedávnem bych napsala stejný příspěvek jako Nikoloki – déšť žádnému z mých psů nevadil. Jak vidíte – „nevadil“… tedy je tu změna:))
Změnila se Berry. Jak milovala vodu úplně odmalička (jsem chvíli podezírala, zda část své černé barvy nemá na konto utajeného fudláckého předka:)), a to v jakékoliv podobě, tak poslední dobou se rozhodla, že na slušnou dámu neprší.
Když venku leje, je ochotná nečůrat klidně celý den, pokud ji nevytáhnu ven jednoznačným příkazem. Když jenom mrholí nebo mží, tak ven sice jde, ale tváří se popuzeně. Ráda bych pro tuto výraznou změnu v chování našla nějaký veselý důvod, leč skutečnost je nejspíš jednoduchá. Berry bolí záda, deštivé dny situaci nijak nevylepší a mokrá srst ji aktivně zhorší. Tedy… mokrá srst na zádech, že.
Naštěstí se zatím nemění fakt, že je to vodní prasopes, takže stále vymetá každou kaluž, potok, jezírko a je-li jen trochu teplo, neváhá pro trochu osvěžení skočit i do rozvodněného Labe (koza sánská pitomá – ještěže je většinou poslušná.)) Trochu se obávám možnosti, že by se Berry mohla začít vodě vyhýbat úplně… Ne, to si prostě zatím vůbec nepřipouštím:))
Dede, nepřemýšlíš o pláštěnce pro Berry? Ono to furt nebude nic moc, ale ten mokrý kožich jim velmi nesvědčí.
Jak píšu dole – přemýšlím. Vzhledem k tomu, že potřebuje mít chráněnou hlavně bederní páteř (tam má ty „srůsty“), tak to bude pláštěnka veliká… už jsem koukala na zoohitu, ale zatím jen koukala. Ráda bych jí něco takového nejdřív zkusila a tady u nás v obchodech pro zvířata mají samé malé. Velkou by mi objednali – ale jen tehdy, když bych si ji pak vzala. A já bych to chtěla nejdřív vyzkoušet.
navíc by se mi hodilo, kdyby byla reflexní… No, hledám dál:))
Našla jsem tohle… píšou, že je to prodyšné, snad je to i nepromomokavé? Snad jo. Nicméně nejdelší má 70 cm a jak jsem teď měřila Berry záda, tak má určitě 75 cm. Hm, Aby to nebylo krátké. http://www.zoohit.cz/shop/psi/oblecky_pro_psy/vodeodolne/262123
Dede veď keď to nebude dobré, dá sa to vrátiť, pravda ale je, že sa ti predraží poštovné a že musíš to vrátiť relatívne nepoužité, nemôžeš chvíľu používať a potom vrátiť. Napadol ma ale impregnačný sprej, trebárs aj na tú reflexnú pláštenku, čo nosí Berry teraz, nepomohlo by to trochu? Impregnačné spreje teraz vnucujú človeku v každej obuvi a športovom obchode, za vyskúšanie moc nedáš. Len to prosím nerob vnútri, spravila som túto chybu pri topánkach a naimpregnovala som si podlahu v predsieni (doh)
Ešte pozri na tom linku, čo si dala, aj galériu fotiek užívateľov, je tam viacero vlčiakoidných psíkov, aj jeden skoro ako Ari, a nie je im to malé.
Koukala jsem, ale mám dojem, že Berry je větší než Ari – tedy ne na výšku, ale na délku:)) (No, na šířku taky:))
Tu majú dĺžku chrbta až do 90 cm: http://www.tapka.sk/kategoria/pre-psov/oblecenie/hurtta/hurtta-torrent-coat-cherry/
Ale to už je na koně (rofl)
Tahle třeba? https://eshop.mushgo.cz/zero-dc-plastenka-s-limcem-dvoubarevna/?variantId=124159
Nebo toto? https://psikralovstvi.cz/plastenka-pro-psa-lorient-vode-a-vetruodolna-xl-70cm
Dede, je to spíš věkem. Fleur od mala miluje vodu, vymete každou kaluž, ale poslední tak tři roky se jí nelíbí, když se má jít vyvenčit do deště.
A víš jak je na tom se zádama?
Nevím, ale nemá problém vyskočit do kufru auta nebo na metrovou zídku.
Se zády má občas potíže Světluška. Má šusťákovou pláštěnku podšitou flísem a je pravda, že v dešti nejdeme na dlouhou prochajdu, takže za těch 15 minut to nestihne promoknout.
Dede, zakup pláštěnku – opravdu nepromokavou, ale jenom jako deku. Berry stačí mít přikrytá záda. Když mám v létě Ajvi vyletněnou „na semiš“, tak v dešti ji dávám pláštěnku a ona ji ráda přijme. Neomezuje ji v pohybu, má krytá jenom záda a část hrudníku (je to šité tak, aby to dobře drželo), lítá v ní a honí balonky a psy. Přijde domů na podvozku zmáchaná, ale horní část těla, včetně beder, kde jsou ledviny a část hrudníku – plíce, má naprosto suchou! Když jsem jí tehdy kupovala, tak tam zkoušeli tu stejnou, ale ve velké velikosti na nějakého ohaře, kvůli zánětu ledvin a slečna byla smutná, že ji koupily bohužel pozdě. Já ji koupila v době, kdy Ajvi byla odrostlé štěně, musela jsem počítat ještě s tím, že v těle zmohutní. Mokro je prevít.
Mně připadá, že všem mým kavalírům byl a je déšť naprosto lhostejný – na rozdíl od mne. Já se vždycky kouknu z okna, vystrčím ruku, hlavu, horní půlku těla, zkonstatuju „Je to dobrý, neprší …“ doobléknu se a se psy seběhnu dolů, vylezu z domu, vyjdu zpod stříšky nad vchodem – a jsem mokrý od právě propuknuvšího slejváku 😀 … Navíc teď čím dál častěji tu svoji trojici venčím nadvakrát – se Sonym a Rokynkem oběhnem sídliště a potom extra se starouškem Alecem (minulé pondělí mu bylo 15) obšouráme jenom náš dům. Takže si deště užívám dvojatě. Ale psům je počasí fuk, vedro, zima, déšť, vánice, náledí, závěje, vichřice, světlo, tma, nic je nerozhází a v životě se mi nestalo, že by některý měl snahu zacouvat zpátky.
No tak dámy teda do hnusného počasí nechtějí. Sníh není takový horor jako déšť, kde snad vadí i zvuk pleskajících kapek.
No, oba Gastoni měli k vodě stejný vztah – louže obcházeli a na břehu koupaliště úzkostně vyli, když jsme se my byli vykoupat. S fudlácima je to trochu jiné, o to zajímavější.
Bohoušek jako správný útulkář to měl jednoduché – kam jsem šla já, šel on, posléze kam vplul on, tam já skákala z lodě. Záchranářskou práci měl v krvi.
Mimi bylo jako každé štěně k vodě mírně nedůvěřivé a muselo se učit plavat jako jiní pejsci. Jakmile vodu ovládlo, měli jsme po koupání. Déšť, sníh, nic mu nevadilo. Strašně mne mrzelo, že jsem neměla čas s ním dělat vodní práci.
Mařka, to je něco zcela jiného. Louže brodí, ale pršení ji příliš nenadchýňá a už vůbec ne déšť s větrem. To končí procházku a letí k domovu.
Kočky jsou zcela jasné, vyzkouší všechny možné východy z baráku (4) aby se ujistili, že i když na ulici prší a fouká, na dvoře je určitě 30°C ve stínu a slunečno
Louže brodí víc Světluška a Karamel je když tak prosviští, Světluch brodí s rozmyslem.
Naše předchozí kočky vodu upřímně nenáviděly a koupelně se vyhýbaly obloukem.
Daníček zatím nemá špatnou zkušenost, takže do koupelny chodí moc rád. A rád se prochází v prázdné vaně. On ještě neví, co by ho tam mohlo čekat.
Mně Oriáš chodí po okraji vany, když si tam zalezu relaxovat. Otevřít oči a zjistit, že čumím do obrovské kočičí hlavy, je někdy o infarkt.
Tak to mi dělá Dareček, když usnu s knihou a mám rozsvíceno. Probudím se a čučím do jeho obličeje, a protože mám ještě brejle na nose, tak do OBROVSKÉHO kočičího obličeje. Někdy, bohužel i na opačný konec kocoura, tak to jde teprve o zástavu srdce!
Jackie mokro neriešila, keď sme išli na prechádzku spolu. Akurát ja som mala na konci zablateného prasopsa, ktorému z bruška kvapkalo mokré riedke blato a ktorého som na prahu zabalila do starého uteráka a v náručí hore paprčkami odlifrovala rovno do vane. Občas som pri tom dostala mokrú pusu za ucho 🙂 . Ale keď je to na nej a môže si vybrať (už má zase padacie dvierka), tak v daždi vykoná len to najnutnejšie a zalezie naspäť do suchého pelecha. Prípadné rušivé elementy na dvore ošteká vystrčením čumáka cez padacie dvierka, zvyšok psa je pekne v suchu. Vo vani si dala umyť všetko, v horúčavách aj veľmi rada, len na hlavišku sa musí dať pozor, tam vodu teda niééé 😉 Inak je ale Jackie značkovač a len tak sa na jednom mieste vyčúrať u nej nepripadá do úvahy. Minimum bola pol hoďka a aspoň 5 – 6 zaujímavých miest na prečúranie (chuckle)
Km, to je zvláštní, moje holky nejspíš nejsou nijak dominantní fenky, protože značkují jen velice střídmě – častěji v Praze, než tady u nás.
Takže naštěstí pro případ bouřlivých nocí stále platí večerní příkaz, když je vypouštím na zahradu: vyčůrat a spát! 😀
Ona to robí odjakživa a má dokonca aj snahu prečúrať iné podpisy čo najvyššie, takže pri stromoch a stĺpoch bežne robí stojky 😀
Venku se dá tu a tam označkovat, ale na zahradě psice vědí, že to je „vypustit a šmytec“.
Vašek vodu zhůry nesnáší a pláštěnka to moc nevylepší. Což je teda u trekovýho psa dost problém. Z normálního psa se během pár kapek stává schlíplé ubožátko s ocáskem na břiše a nechce se hnout. Jít vyvenčit když prší, to jsou strašné scény, kdy se pes drží na suchém fleku u paneláku a čůrat vůbec nepotřebuje, protože kolem padá asi kyselina.
Já musím ukecávat a dost. Jinak tam nejdou.
Cheche – vlahá vzpomínka na Toyu, která byla přesvědčená, že z nebe padá a v kalužích, potocích, řekách, rybnících a na silnici zůstává kyselina sírová, psovi velmi nebezpečná!!! Je pravda, že v pláštěnce nechodila, tak v deštivých dnech jsme venčili velmi rychle.
Brůča mrholení neřeší, pokud prší víc, tak ji to taky nebaví – hlavně proto, že jí voda padá do očí. Ernest jest vodomil obecný a čím víc rosy v trávě, tím líp (rofl) – a protože po pár pršavých dnech je konečně v potoku voda a ne tekuté písky, tak se nelení k němu pár set metrů zaběhnout a vyráchat se.
Nevím, proč Zikmund, šelma ryšavá, chodí v dešti a pak si mi stěžuje, že má mokrý kožíšek :O ?! Nikdo ho tam neposílá …
„Stěžuje si a přitom nikdo ho tam neposílá…“ (rofl)
To mi přijde jako kočičí pohled na svět v kostce:)))
Taky přijde Zikmund s řevem?
Ani ne tak s řevem jako s hlasitým vysvětlením situace za dveřmi a na důkaz toho se mi začne mokrým kožíčkem otírat o ksicht (rofl)
Řve v okamžiku, kdy chce jít ven a posluha není okamžitě k ruce – že může odejít kočičími dvířky, jak to dělá, když jsou doma jen psi a ti ještě dveře na dvůr otvírat neumí (pambu zaplať za ty dary), to v ten okamžik není důležité.
Minuly tyden jsme hlidali znamym psa a vyfasofali jsme na nej plastenku s tim, ze nesnasi dest. Mela jsem strach, jak budeme resit venceni, ale pocasi nam po cely tyden pralo. Psovi pry nevadi, kdyz ho chytne dest na prochazce, ale kdyz ma jit ven a prsi, tak nastava problem.
Já teď přemýšlím, jestli ji jednou nebude potřebovat Berry. To bude pláštěnka XXL! (wasntme)
Ano, déšť, co nás chytne venku, není tak škodlivý, jako ten, co se na něj kouká ze dveří…
Voda bolí!!! Šarik nesnášel,když se na něj cákalo, ale miloval plavat si v písáku a když nebyl písák,poskládal se do plechových necek s vodou a ležel si tam ,jen hlava mu koukala…
Kočky vodu nesnášej. Zhusené dotazy typu:Proč pršíš,foukáš,sněžíš ??? Nedokážu zodpovědět neb obhajoba typu – To já ne!,mi teda věřena není! Prostě jim to dělám naschvál. Jediná kočka,která vodu může je Pidikočka. Ta se se mnou občas i koupe a do té vany s teplou vodou leze sama, tedy až když v ní jsem já.Ale v parným létě,kdy jsou tropické teploty, se rády válej po namočeném, vyždímaném ručníku, případně se nechaj otírat mokrou – polovyždímanou houbičkou.
tady je Kamil po dešti…
http://sharka-68.rajce.idnes.cz/Kamil_Beaversky-mokry_a_na_strome/#Fotografie-0002.jpg
Sharko krásné fotky. Chudáček Kamilek.
chytnul průtrž a tak doběhl domů 😀 bylo teplo,tak to bylo dobrý….
Oriáš se někde schová a přijde jen navlhlý. O to nakrknutější, protože vodu v kožichu fakt nemá rád.
ono nebylo kam, běžel z lesní paseky (stromy tam jsou pokácené a odvezené-kůrovec) přes louku u hotelu ,přímo do General Storu
Pěknej kocourek! Mám ráda mourky:))