Vůně mám ráda, jemné decentní, tak aby jedna voněla,jako když vystartuje z příjemné koupele. Ve Francii jsem si zakoupila antiperspirant Monsavon s vůní bavlníkového květu a něčeho, co jsem zapomněla a lituji, že jsem si nekoupila víc, tady není k mání.A taky toaletní vodu,přírodní s verbenou,voněla nádherně.
Z dostupných vůní roky používám Ninu Ricci,ĽAir du Temps nebo Ľ Eau ale jen toaletky.Taky jsem sobě zakoupila takový malý přepravník vůní do kabelky, kam si vůní nastříkáte z flakonu doma a berete sebou do kabelky jen tu malou přepravku.

Vůně, to je moje láska, velký koníček, dalo by se říct, že posedlost. Mám dobrý čich, cítím všechno všude a taky si to dobře pamatuju. Toaletních vod, parfémových vod a parfémů mám doma několik stovek (pšššt), od těch nejlehčích svěženek až po těžké sladké a kořeněné parfémy. Miluju je všechny a všechny také používám. Některé z nich už se dávno nevyrábí, jiné jsem získávala různými krkolomnými způsoby. Každý den ráno se rozhoduji podle chuti a nálady, kterou vůni ten den použiju. Roční období ani počasí v tom nehraje velkou úlohu, snad jen aldehydové vůně mi nepasují do horkých letních dnů. Naopak některé kořeněné vůně orientálního typu jsou v létě skvělé, v tom horku se krásně rozvoní a mají výdrž. Stejně tak některé lehké svěží vůně v zimě, zdá se mi, že déle vydrží vonět. Ale nemám v tom žádný zavedený systém, záleží na momentální náladě. Samostatnou kapitolou jsou orientální olejové parfémy, vyžadují skutečně lehkou ruku při aplikaci a u nich snad nejvíc platí, že míň je víc.
Vůně nevrstvím, k mnoha z nich ani další kosmetika buď není, nebo už není, nebo tu není nějak schůdně dostupná. Tak používám nějaký víceméně neutrální antiperspirant, aby se mi s vůněmi nerušil.
Mezi tou záplavou vůní paradoxně nemám žádný Chanel, ani pětku, ani žádný jiný. Prostě mi v nich něco nesedí.
Zásadně mi nevoní špína, a tak oceňuji každého, kdo je čistý, v čistém oblečení a jako bonus ještě i příjemně navoněný. Rozhodně je lepší vonět, než smrdět. Tak vůním zdar!

Hmm parfémy – tak myslím, že jsem ještě žádný neměla. Používám deodorant („Panička, dajte mě tů fajnovů vodičku, čo se volá ako ja!“ „No jo, ale jak se jmenujete?“ „No preca Dežo Dorán!“), většinou značky Garnier anebo toaletní vodu – třebas zrovna teď mám v práci Adidas Pure Lightbess. A když chci jó luxusně vonět, tak Hugo Boss women – ten jsem dostala na Vánoce od Terky a ten se mi líbí.

Jinak mám ráda lehké vůně, trochu do květinova, trochu do čajova (právě Elizabeth Garden třebas), nesnáším těžké parfémy, hlavně ty slaďouše … A i když se se zalíbením dívám na různé hezké flakonky a lahvičky, tak jsem zjistila, že právě ty nejzajímavější v sobě skrývají chemickou bombu – aspoň pro mne. A právě podle skleniček mi asi vůně kupuje Jeník – mezi námi, jednou za čas z nich utřu prach, přivoním a opět odložím (je mi to líto přímo vyhodit, když on to myslel dobře) – a pak je používám na … ehmm – Wécku, ovšem při puštěném větráku (opakovaném). Nechápu, že si Jenda pro sebe umí vybrat hezkou vůni a mně vždycky koupí umrlcův dech (rofl)

Mám to podobne, pri silných vôňach, hlavne sladkého, ťažkého typu sa mi dvíha žalúdok a chytám nábeh na migrénu. Schválnosti mi robí moja kamoška cestovateľská, ktorá v duty free na každom jednom letisku na seba vždy napatlá hneď niekoľko ťažkých vôní a ja ju potom musím čuchať celú cestu lietadlom, z ktorej je mi už aj bez toho zle, lebo mám kinetózu a bez kinedrylu to nedávam. Asi najodpudzujúcejší smrad tohto ťažkého typu bol pre mňa Angel od Thieryho Muglera, mala ho rada moja bývalá kolegyňa, mne z neho bolo blivno a netuším, jak hento niekto môže označiť za vôňu. Pre seba si vôňe hladám ťažko. V podstate mám jednoduchý vkus, uspokojí ma čokoľvek citrónové alebo citrusové, lenže citrusové tóny dlho nevydržia a tak ich parfuméri doplňujú mošusom – pižmom, pre väčšiu trvácnosť. No a mám skúsenosť, že aj keď si cielene hľadám niečo citrusové podľa popisu, tak tá citrónová časť rýchlo vyprchá a ostane to pižmo, čo mi dosť vadí. Tohto typu je napr. Versense od Versaceho, chvíľu som na ňom frčala, ale už ma asi nebaví, čo je mrzuté, lebo ho mám ešte celú fľašku :S … Najbližšie k mômu ideálu bola zatiaľ Verbena Citrus od L’Occitane (je to len EDT), lenže má práve tú malú stálosť a po pár hodinách ju už necítim… V 90-tych rokoch mi ku šťastiu stačilo citrusové zelené Fa-čko, ale kde tie časy sú, už sa nevyrába, ich súčasné vône sú pre mňa nepoužiteľné a z ich kadejakých „jogurtových“ sprcháčov sa osypávam (a to doslova).