PÁTEK S GURMÁNKOU: Švestková povidla bez míchání

Švestky dostaly první pohlazení ranním mrazíkem. Dělají se jim u stopky malinké vrásky a to je dobré znamení. Jsou plné cukru a budou z nich senzační povidla. Mám pro vás recept s minimem ruční práce. Moje povidla se vaří bez míchání.

 

 

Potřebujeme:

  • 6 kg vypeckovaných švestek
  • 1 kg cukru
  • ¼ litru 8% octa
  • 1 lžičku skořice
  • 100 ml rumu (u nás tradičního jindřichohradeckého „s plachetnicí“ 🙂

Postup přípravy:

Nejsložitějším krokem se může jevit natrhání a vypeckování takového množství švestek. Pokud jsou švestky zralé, stačí zatřást korunou stromu a ony budou samy padat na zem. Když si kolem kmenu rozprostřeme deku, nemusíme se ani při sbírání moc ohýbat. Švestky jednoduše vysypeme z deky do lísky a přebereme je. Švestky do povidel rozpůlíme a vyjmeme pecku. U zralých švestek se pecka od dužiny odděluje sama. Zvláště u pravé české švestky, ze které povidla vařím já.

 

Vypeckované švestky vložíme do širokého kastrolu. Upřednostněte kastrol se silnějším dnem. Švestky zasypejte cukrem a přilijte ocet. Od této chvíle už se švestkami nemíchám. Kastrol přiklopíme poklicí a necháme do druhého dne odležet někde v chladu. Druhý den švestky přivedeme k varu, teplotu mírně snížíme a povidla necháme cca 1 hodinu vařit. Poté teplotu zmírníme na minimum a pod poklicí vaříme cca 4 hodiny. Po celou dobu nemícháme, jen po očku kontrolujeme plotnu, aby nám pod hrncem nevyhaslo. Švestky si na cestě k povidlům budou tiše bublat a v kuchyni po sobě zanechají vůni, jako na procházce ve švestkové aleji.

 

 

Jakmile rozvařené švestky sejmeme z plotny, ještě horké je v hrnci ponorným mixérem krátce prošleháme. Vzniklou sytě purpurovou směs těch nejlepších a nejvoňavějších povidel vylepší špetka skořice a kapka rumu. Za horka naplníme do skleniček, pevně uzavřeme, otočíme víčky dolů a necháme vychladnout. Po vychladnutí skleničky otočíme a uskladníme v temnu a chladu.

 

Můj tip do kuchyně:

Co s domácí povidly? Nadívat jimi jen buchty a koláče je tradice, ale povidla toho v kuchyni zvládnou mnohem víc. Mohou dělat dobrou společnost u snídaně na pečivu s máslem, vyniknou jako náplň v palačinkách, hodí se jako doprovod bramborových placek i lívanečků, ale jejich chuť skvěle vyzní i s masem. Ráda je přidávám do masových teplých omáček, zejména zvěřinových. Neobejdu se bez nich při přípravě grilovacích marinád a zvláště pikantní mi přijdou ve studených omáčkách a dipech podávaných jako příloha k pečenému masu či uzeninám.

 

 

Zdravím vás stále ještě z italského ráje, toskánské Maremmy. A protože je to tady opravdový ráj, ani internetové připojení tu není žádnou samozřejmostí. Jen šumění moře, vůně a stín piniového háje, modré nebe nad hlavou, na rozvlněném mořském horizontu se objevuje ostrov Elba a v žilách mi koluje sladká zahálka. Už jenom pár dnů se bude moje duše pást na kráse mořského příboje…

Realita všedních dnů se mi už plíživě vkrádá do mysli, nejde si nevzpomenout na domov, sad a v něm zralé švestky. Jelikož letos nikdo nedostal nápad udělat z nich slivovici, zbude jich opravdu hodně na moje oblíbená povidla. Tento způsob snadné přípravy povidel mi už jde pěkně od ruky a mohu se na něj vždycky spolehnout. Až se koncem měsíce vrátím, bude to u nás doma vonět příjemně švestkově. Se švestkami v kuchyni bych uměla napsat dlouhý švestkový příběh.

 

Co vy a povidla? Vaříte je po starém tradičním způsobu nebo na ně máte svůj vlastní fígl? Možná Vám stačí občas jedna povidlová buchta, ale stejně spolu budeme souhlasit, že ke kráse české kuchyně ta naše povidla prostě patří.

 

Krásný přechod babího léta do podzimku přeje Šárka Škachová / www.gurmanka.cz

 

P.S.

Posílám Vám ještě trochu toskánského slunce. Pořád pěkně hřeje.

Do diskuze se budu moci zapojit nejspíš až po návratu domů, tak se touto cestou omlouvám za mlčení.

 

Aktualizováno: 21.9.2017 — 20:16

70 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dneska jsem upekla šest velkých koláčů s tvarohem, povidlím a drobenkou. Hm… mám tři…

  2. V dětství jsem si užila povidel požehnaně, až jsem je už skoro nechtěla vidět ani v buchtách. Později jsem názor změnila a povidla používám a mám je ráda. Tady v mém bydlišti, kde jsme ta náplava se povidla vařila ve velkém v několika chalupách, což je zdokumentováno v našem místním muzeu. Sousedé a sousedky se scházívali při míchání, což jim plně nahradilo dnešní media a sociální sítě. 🙂 Vařilo se průběžně celý podzim.Příští týden je u nás opět zelobraní a budou různé dobrůtky ze zelí a soutěž o nejlepší pochoutku a taky výtvor ze zelí.

      1. Taky si chci naložit, ale jen tak 2-3 sklenice. Koupila jsem si ty udělátory, co mi poradila Lika, tak jsem zvědavá, jak to zafunguje.
        Jedna sklenice mi od loňska zůstala, ale už mi nějak nechutná..

  3. Ještě k povidlům – marná nejsou ani jablečná. Dají se použít i padaná jablka, neloupou se, jen se odstraní jadřince, lehce podlejí vodou a pak vaří až do zblbnutí. Ze začátku se moc míchat nemusí, ale jak začnou houstnout, tak se musí míchat fest. A nejraději v rukavicích a s dlouhým rukávem, protože prskají snad víc než švestková.

  4. Už jsem psala vedle u Liky. U nás na severu JM konečně prší a tak vyrazila vlna bedel. V lese je přebedlováno a doma i u sousedů přejezeno bedlami. Jak chodím s bedlami napíchnutými na větvičce, tak rozdávám po domácnostech, kde už se do lesa nedostanou 🙂 .

    1. Já jsem vyrazila v pátek, zkusmo, a vyšlo to. Ačkoli se sama dál do lesa bojím, že bych se nevrátila, a tak jsem se pohybovala na doslech případně projíždějících aut, nasbírala jsem plný malý košík. Hnědáčky, na jednom místě spoustu krásných čerstvých babek a pár klouzků. Bedlu ani jednu a to mě mrzí, mám taky ráda udělanou v trojobalu.
      teď tu prší, má být zase líp, tak snad se ještě urodí.

      1. Ááááách, hnědáčci, babky !!!!
        Tečko, stáhni si do mobilu aplikaci Mapy.cz, (je bezva, naprosto intuitivní a navíc znáš mapy z internetu v počítači na Seznamu. Jsou to stejné turistické mapy) zapni gžípíesku a budeš vidět, kde se nacházíš a kudy jdeš, když si ještě zapneš v těch mapách Stopaře. A NEZABLOUDÍŠ!

        1. Já mám úplně hloupej telefon, tam by mi nic takového nefungovalo. (chuckle)
          Ještě tak držet směr podle sluníčka, abych se dokázala vrátit. Jenže to sluníčko v pátek zrovna nesvítilo. (sun)

        1. No to je zajímavé, to neznám a omrknu, děkuju.
          Tenhle měsíc už určitě ne, 1100Kč na nádobí na indukci a 2000 za motor k lednici, to už bych neunesla. Ale budu si to hlídat.

            1. To vypadá ještě zajímavěji, připadá mi to jednodušší. Ten USB kabel je tam k čemu?

                1. Aha, já myslela že to funguje na tu baterku. Takže extra nabíječku. Já už jsem v tomhle těžká lama, už jsem si nechala ujet vlak. Ale má to češtinu a manuál, předpokládám že taky v češtině.

                  1. Tečko, počítač má USB port, do něj zasuneš ten drát a nabiješ. A taky si můžeš (zřejně) nahrát GPS souřadnice kam jdeš nebo kam se chceš vrátit.

  5. Povidla milujeme oba, bohužel švestky tady na Jihu nerostou a v obchodě jsem zatím viděla jen velké blumy. Vlastně ani nevím, jestli jsou správě blumy, jsou kulaté a velké pomalu jako rajče. Ty jsou (i půlené) na knedlíky moc velké, nestačí se při tak krátkém vaření dobře, chutně propéci. Takže jsem si jeden čas česká povidla vozívala z Prahy, pak jsem s tím přestala. Teď si je kupuji přes internet. Tady se jim říká lekvar, takže možná ne pravá povidla, ale dobrá jsou. Dávám je hlavně do knedlíků a na bramborové placky (a manžel si je občas ráno maže na pečivo). Tedy přesněji na prskance, protože ty dělám dost často, placky z vařených br. jsem už dlouho nedělala (lenost), ale na ně máme povidla také moc rádi a teď jsi mě Alex nalaskominovala 🙂

      1. Ivo díky, ale to já vím. Jenže tady povidla nejvíce používají hlavně židé takže myslím, že ten „lekvar“ je tu spíše židovský název (napovídá i jméno výrobce). A je dělaný z „dried prunes“, což jsou sušené švestky, proto nevím, jestli to jsou „česká“ pravá povidla. Tahle jsou hodně tmavá, hustá, přesto se dají dobře mazat a do knedlíků či do tvarohových šátečků jsou skvělá. Já tuhle značku kupuju už snad co jsem vdaná (zrovna dneska je to už 46 let!). V dřívějších bydlištích se dala koupit běžně v obchodě, tady na Jihu asi není tak populární a v obchodě není. Ale na internetu naštěstí ano. Prodávají se tu sice jiné „švestkové náplně koláčů“, ale ty jsou děsně přeslazené, řidší, takže ty „nejdou do knedlíků“(moje maminka si z mládí pamatovala nějakou prodavačku na trhu, která švestky prodávala s halasným vyvoláváním „dou do knedlíků, dou do knedlíků..“ a ten výraz se v rodině používá dodnes (při výběru ovoce :)).

        https://www.walmart.com/ip/Simon-Fischer-Lekvar-Prune-Butter-18-oz-Pack-of-6/29472675?wmlspartner=wlpa&adid=22222222227021936433&wl0=&wl1=s&wl2=c&wl3=40890908552&wl4=pla-78820609592&wl5=9012880&wl6=&wl7=&wl8=&wl9=pla&wl10=8175035&wl11=online&wl12=29472675&wl13=&veh=sem

          1. Maričko, chuť to bude mít určitě jako povidla. Jen jsou ty švestky zbavené vody sušením a pak je rozvaří s přidanou vodou na povidla. Na Valašsku se dělávala hrušková náplň na koláče tak, že se sušené švestky namočily, pomlely a uvařily na kaši.

        1. Maričko, moc vám gratuluji k vašemu výročí (h) . Vedete před námi o šest let (blush) . Užijte si oslavu, a HLAVNĚ – přeji vám, užívejte si společně další společná, dlouhá léta ve spokojenosti a zdraví.

        2. Mariščko, hodně dalších společných let- takové výročí dokazuje hodně úsilí z obou stran 🙂

        3. Milá Maričko, gratuluji ke krásnému a zaslouženému výročí. Užijte si ta krásná léta společného života. (h)

          1. Děkuji vám všem za gratulace. Spokojenost do dalších výročí tu určitě je, teď jen aby s námi nadále drželo krok i zdraví.

            S návštěvou, co tu do středy máme, jsme oslavili v restauraci a pak doma prohlíželi hromadu společných fotografií, ze začátku našeho manželství, které Chris přivezla. Hodně z nich jsme viděli poprvé a na kterých jsem ještě mladá 🙂 A vzpomínalo se na roky zpět, které i oni s námi prožili. Po dobu 16. let, každý rok právě v tuhle dobu sem naši londýnští přátelé létali (psala jsem kdysi článek, jak nám Chris namalovala na kámen za bazénem milovanou kočku Kotě). Petr byl manželův londýnský šéf (a přítel) ještě, než jsme se poznali a po svatbě mě nesmírně mile přijali „do rodiny“(s námi pak poznali i Prahu). Před 4 lety tu ale byli společně naposledy. Bohužel už tehdy jsme na vlastní oči viděli jak se zrádný Němec do Petra zakusoval, ale změny byly jen nárazové. Loučení tehdy bylo smutné,Chris sice při odletu říkala, že tohle byla asi jejich poslední cesta, ale doufali jsme dál. No měla pravdu, Petr se horšil a letos v dubnu zemřel. A Chris si po těch čtyřech letech opatrování doma přiletěla odpočinout a společně zavzpomínat (přivezla ty fotografie). Vzala s sebou svého velmi milého bratra, který je naopak v Americe poprvé a moc se mu tu líbí (a oba možná přiletí napřesrok znovu).

            1. Marička,veľmi blahoželám k takému krásnemu výročiu.A mzslím si,že by si mohla „zaspomínať“ i písomne pre nás/ i va/ na chvíle pekné vo vašom spoločnom putovaní týmto svetom a aj na chvíle horšie,ktoré ste prekonali.U nás je zvykom „obnovovanie manželských sľubov“,poznáte to i v Amerike? je to veľmi dojemný akt a stretnutie rodiny a známych .

  6. Švestky nemám, tak jsem teď dělala hruškovo-ostružinové crumble. Bylo výborné, zapékací miska se už máčí ve dřezu, páč jsme všechno snědli 🙂 (dorazila mláďata:))

  7. Jó, Maruško,taky jsem si celé roky připadala úpřesně jak maminka z menšíkova vyprávění. U nás doma se zavařovalo vždy a ve velkém. Všechno jsme stíhali za rok pojíst.Nejlepší kompot, na který stále vzpomínám , a tečou mi z pusy sliny, byl kompot z hrušek koprček. Tyhle hrušně byly výsadou Mostecka. Nikde jinde jsem koprčky nenalezla. Rodily stále hodně, ale hrušky byly faktř kamenně tvrdé.Proto se z nich u nás doma v zavařovaly skvělé kompoty. letos se zas chystáme koncem měsíce na sever. Pojedem autem, takže se na mostecku po kioprčkách porozhlídnem. mlp tvrdí, že koporečské hrušně(= koprčky) viděl na jehjich starém stanovišti. bylo to však naposledy přede dvěma roky, takže netušíme, jestli už je někdo neporazil. ale i za tu zajížďku na Mostecko mi koprčky stojí.zkrátka jsem mlsná huba.

    1. Lenka S.

      Hrušky koprčky tam rostly pod Šibeňákem 🙂 Pamatuji si na ně, ale i když při každém nakousnutí cinkly o zuby, byly prostě nejlepší 🙂 Žádné druhé už takové nebudou. I to je kouzlo dětství 🙂

  8. Dámy, tak povidla jsem vařívala také ta bez míchání. Ta míchaná jsem dělala jenom jednou s manželovou maminkou (rozuměj s tchýní) nakonec jsem pochopila, že mi jenom chtěla ukázat tu pravou moravskou praxi, takovou jakou kouzelně popisuje ve svých příspěvcích YGA (wave) . Byla to děsná dřina. Ale by to právě moje tchyně, která mně naučila dělat povidla, jak popisuje gurmánka. Byla to stará paní, ale úžasně pokroková, na vánoce dělala i pečivo „zdravé“ z celozrnné mouky, polévky z dýní a tak.
    Moje kadlátkování šlo tak daleko, že jsem si koupila takový bazmek na odpeckování švestek. JENOMŽE!!! Kdeže švestky jsou? U nás už několik let ani kadlátečka. Při tom před pár lety jsem chodívala do „divokých“ sadů, pozůstatků okolo našeho bydlení, které ještě neschramstli developeři, s košem a třepala a sbírala….. A takové pravé švestky, když přejdou prvním mrazíkem, rovnou ze stromu nebo ze země, to je dobrota!!! Stromy zatím rostou, ale na nich nic. Taková je dnes ta naše úrodná moravská zem.
    A ještě mi gurmánčin článek připoměl kouzelnou knížku od pana Ašknazyho PUTOVÁNÍ ZA ŠVESTKOVOU VŮNÍ. Ještě ji mám z dětství schovanou. Jó švestky, musím je kupovat v Lídlu, abych udělala alespoň knedlíky nebo jednou kynutý švestkový koláč ;( .

  9. Gurmánko, já osobně vařím povidlí pouze ze švestek. ocet nedávám, jelikož mi tam nechutná apokud bych dodala nějaký cukr, změní se povidla na obyčejnou marmeládu.letos mladší dcerka vařila povidlí sama. Má na zahradě švestky i ryngle, takže oba druhy do povidlí nakombinovala. Koření(skořici apod) přidávám až nakonec,kdy jsou povidla tak hustá, že odpadají sama od míchadla.Vařím povidla pokaždé pouze v troubě. Když povidla vystydnou,namačkám je do skleniček a na jejich povrch naliju čajovou lžičku rumu . Skleničky povidlí pouze povazuji třeba celofánem, nikdy nepoužívám šroubovací ani klasické víčko „na hlavu“. STARŠÍ VNUČKA DENNĚ A BEZ ODMLUV SNÍDÁ KRAJÍC CHLEBA NAMAZANÝ MÁSLEM A POVIDLÍM. JEDINĚ TAKTO SNÍ CELÝ KRAJÍC A NESMLOUVÁ.

  10. Vaření švestkových povidel, to je vzpomínka z dětství. Na podzim, když přešly první mrazíky, jsme chodívali na švestky do Kokořínského dolu. Pravé švestky a rostlo jich tam, co hrdlo ráčilo. Maminka pak na plotně vařila slaďoučká povidla, samosebou bez cukru a bez octa. To už je dávno!
    Když pak povidla ve sklenicích zčernala a nabyla barvu kolomazi a musela se nožem vykrajovat, rozvářela se v kastrůlku s rumem. Ta vůně! Nuž, zdá se, že o rum, který už přišel o svůj dávný název, brzy přijdeme úplně. (headbang)
    Snad nejradši jsem měla povidla na bramborových plackách. Maminka jich vždycky napekla slušnou hromádku, v jednom kastrůlku rozvařila povidla, v druhém rozpustila sádlo se škvarkama a každý si namazal na placky, co chtěl.

    1. Tak tahle klasická povidla jsem nikdy moc ráda neměla. Rozvářet je pokaždé, když dostanu chuť… no tak mě obvykle chuť přešla 🙂 když ještě nebyly tvrdé, tak to bylo lepší, ale stejně mám radši ta… neklasická 🙂

      1. Tak u nás se povidla nikdy nepoužívala k takové té každodenní konzumaci na chleba nebo na housku. Povidla se dávala do buchet, na koláče, na vdolky, na bramborové placky, na bramborové šišky (to byla obzvlášť dobrůtka – povidla rozvařená s rumem, s trochou cukru a másla a s posekanými spařenými a oloupanými mandlemi), takže to rozváření bylo prostě součást celé té práce 😀 .
        Já zase nemám ráda švestky a povidla v kombinaci s masem, a to přestože mi kombinace slané-sladké nijak nevadí. Nikdy jsem nejedla švestkovou omáčku, povidla bych nedala ani do žádného dressingu nebo marinády. Nedávno jsem byla na obědě u příbuzných, byl hit posledních let – vepřová panenka se švestkami. Musím říct, že mi to vůbec nechutnalo, celou dobu jsem si říkala, jaká je to škoda takového krásného masa 😀 . I když objektivně to bylo udělané dobře a milovník téhle kombinace by si byl jistě pochutnal.
        Nemám ráda ani slivovici. Zato naopak mám ráda sušené švestky. A pak taky koláče s tvarohem a navrch pokryté půlkami čerstvých švestek 😛 . A švestkové knedlíky, ty jsou ze všech ovocných knedlíků nejlepší!

    2. Tapuz, to mi nedělej. Bramborové placky s povidlama, ach jo, to je mana nebeskááááá!!! Jak já je mám ráda. Děláváme si je s manželem na dvou plotýnkách na plynovém sporáku (ten binec potom), já udělám těsto a vyvaluji placky a páneček peče. Oba je máme moc a moc rádi. U pánečka jako oblíbené jídlo vedou, teprve potom následuje svíčková :* .

      1. Jenda je také má moc rád, ale dělat je musím sama. On je v kuchyni docela k nepoužití (navíc zavazá (rofl) ) – u nás se jim říkalo přesňáky – jakože nejsou kynuté.

  11. Povidla dělám z pomletých švestek v troubě. Je to jednoduché a úspěch značný. Dávám je na koláče (velké), už pomalu začíná jejich doba, v jihomoravských vedrech kynuté těsto nelze.
    Kadlátky jsem letos dostala a nasušila je. Než doschly, byla jich polovina, protože je kolemjdoucí sež… ochutnávali. Včera jsem dostala hrušky, budu sušit zas 🙂

  12. MLP kdysi vzpomínal, jak první roky po přestěhování na vesnici vařili povidla – dům postavili na pozemku/zahradě, kde byla spousta švestek, dávno tomu, zničila je šarka. Část švestek se vypálilo, část uvařila na povidla v kotli. Vařilo se prý dva dny, švestky nevypeckovávali, ale uvařily se s peckami, pak se „osely“ (přecedily). Průšvih byl, když nějaká pecka zůstala – špatně doléhalo míchadlo, připalovalo se to a na kotli se dělala rýha. Povidel prý bylo, že jim to lezlo i ušima – pekli z toho koláče, vařili knedlíky, dostávali ke svačině do školy na chlebu se sádlem (to také byla domácí komodita ze zabíjačky u prastrýce)…

    1. To asi vařili z durancií – ty nejdou od kostky, ale zato jsou z nich povidla nejchutnější. Tomu míchadlu se u nás říkalo kotula – byl to takový bazmek, dole do půlkruhu, který kopíroval dno kotle, pak tyčka a nahoře se to lomilo do takové ručky. Právě kotula byla důležitá při vaření hadí polívky, či-li při pálení slivovice a jiných pálenek

      1. Nee, byly to švestky, jeden pozůstalý strom jsem viděla. Jen se jim to asi nechtělo loupat 😉

    2. U nás se povidlím říkalo kotloviny, vařily se v kotli. A vypeckovávala se jen první dávka, pak to už nebylo třeba.

  13. ojojoj, švestková povidla přímo MILUJU (h) (h) (h) … ze všech marmelád jsou nejlepší – nebít prosím, napsala jsem to schválně jako „provokaci“, ale je pravda že prakticky všude kde se mažou nějaké marmelády, džemy apod., tak já mám nejradši povidla (neboli povidlí)
    do buchet, do koláčů, na lívance, na palačinky, na vdolečky, na chleba s máslem, všude, všude… jen k těm masům ne, kombinace sladké-slané mi prostě nevyhovuje (včetně hawajské pizzy) – no, ani žravá Beda s dutejma nohama přece jen nejí všechno (ostatně na Zvířetníku dnes kroupy, brrrrrrrrrr, tak tady jsem si aspoň spravila chuť (inlove) (inlove) )

    1. Já jsem celá ty (rofl) – sladká-slaná mi taky nejde (včetně havaj pizzy či kuřecích prsou s ananasem) a ty kroupy jen do té uzené polívky …

      1. Já taky nedávám ovoce do slaných jídel, nesedí mi to vůbec dohromady. Tohle léto se mi facebook hemžil podivnými recepty jako melounový a okurkový salát s fetou, nebo špenátový a olivový salát s fíky, a podobné. Můj manžel vždycky trvá na tom, že musí mít ananas na pizzu, tak si normálně musíme objednat dvě.

        1. já to Wendulko zkusila, melounové a jahodové caprese …prostě místo rajčat ,všechno jinak stejné,to jahodové bylo skvělé, meloun no, dalo se to,ale byl moc „mokrej“ a s mozarellou nic moc…

  14. Ještě mám zásobu z posledního vaření trnek s mamkou – ovšem to nebylo ubohých sedm kil a na kamnech či v troubě (rofl) .

    To mamka poctivě vyloupala tolik trnek, aby se vešly do pětašedesátilitrového kotle! Ten se nejprve vymazal sádlem, pak tam šly ty trnky (karlátka) a kopisťů se míchalo a míchalo a míchalo, a přikládalo tak, aby se nepřipálily, ale hezky odpařovaly – od brzkého rána do čtyř-pěti hodin odpoledne. Trnky jsme samosebou nemixovaly (dobře uvařené trnky toto nepotřebují), nic jsme do nich nepřidávaly (ocet v povidlách mne vždycky překvapí) – trnky nakonec byly tak husté, že netekly, ale od kopistě odpadávaly. Pravá povidla jsou totiž bez přísad, v žádném případě se nepřidává cukr – cukr, skořici či rum je možno přidat až při výrobě finálního výrobku – koláče, buchty, pirohy či pěry.

    Zároveň mamka vzpomínala, jak se vařívala povidla – trnky – kdysi. To byla práce na dva dny včetně noci – po rozvaření várky se do kotle trnky furt přidávaly, aby byl kotel pořád plný. Při míchání se vystřídala celá rozvětvená rodina, protože to byla práce pro vraha, umíchat kotel trnek, kór ze začátku a pak když začaly tuhnout. V míchání se nesmělo přestat, protože velice rády se připalovaly a připálená povidla byla dost nechutná. Když bylo dovařeno, tak se trnky vylily do dřevěné bedny – tam ztuhly na kameň a když bylo potřeba, musely se vyřezat nožem a znova na športheltě rozvařit! Taková bedna trnek (povidel) musela vydržet celý rok.

    Slibovaly jsme si, že příští trnky budeme vařit všecka děvčiska dohromady (minule jsem je dělala s mamkou sama) a uděláme si takovou malou trnkovou slavnost – už na to nedošlo. Ale ještě pár sklenic mám a když je otevřu, vrátí se vzpomínka na to, jak jsme se u kotle přechýtaly o kopisť …

    1. Ještě k tomu vaření trnek – samosebou to byla výlučně ženská práce. Chlapy teda taky vařili trnky, jenže jejich cílem nebylo je vyhustit, ale naopak zkapalnit (rofl) !

      1. jééééééééé, karlátka říkal vždycky můj táta, já to samozřejmě znám ale neříkám – vrátila jsi mi hezkou vzpomínku (h)

    2. Ygo, vím o čem mluvíš, myslím tím hromadění ženských z rodiny kolem nějaké společné činnosti (inlove)
      No, taky to už nemám…

  15. Povidla mám moc ráda, jen jak nejím na chleba ani pečivo sladké, tak na ně často zapomínám.
    I pod maso je dávám – pokud nedávám sušené švestky. Hovězí pečeně na cibuli, celeru a se švestkami je úžasná (tedy pro mě určitě:))
    Letos švestky v podstatě nemáme – nějaké se urodily, to ano, ale hodně z nich opadalo ještě než dozrály a co vydrželo na stromě do zralosti, bylo z větší části červivé. Což mě neudivuje, on ten hmyz taky musí z něčeho žít a letos je tady u nás kvůli silným jarním mrazům úroda bídná – u nás jako zázrakem rodila hruška na dvorku (ne ta na zahradě) a stará jabloň (Zvonkovo), která už dávno neměla stát, protože má kmen úplně dutý.

  16. Já teda hlavně bez toho octa. Povidla jsem vždycky dělala z půlených švestek, nejdříve na plotně a teď už leta v troubě. V posledních letech dělám dvoje, polovinu umelu a rozvařím dohladka, v té troubě se to dělá samo… Tu druhou nechám v polovinách a nechám trochu tekutější. U nás doma se tomu říkalo klevera, zůstávaly v tom ty větší kusy švestek a bylo to výborné na vdolky, chleba s máslem a podobně. Do obou pochopitelně patří rum

  17. Milá Gurmanka,robim raz za čas slivkový lekvár/švestkové povidla/ ako Sharka-pečiem ich v trube.Skúsim tento tvoj recept a podám hlásenie.
    Vyvolala si spomienky na moje detstvo,keď sa u babičky varil lekvár vo veľkom kotli,miešal sa takými ako drevenými vidlami,sedeli sme v teplom podvečeri okolo kotla,občas pomiešali masu,jedli mladé orechy,dospelí popíjali burčiak a počúvali sme rozprávanie starých-Sibyline proroctva a podobné príbehy. Spomínam si,ako deduško rozprávali,že pred rokmi dobehla tetinka od susedov l.9. a kričala:“Ludé,Nemec skočev na Poláka“Táto veta bude pre mňa vždy začiatok vojny.

    1. Verenko,mně to na plynu i když jsem dala litinové kolečko pod hrnec, nešlo,prostě se připalovala,tak jsem najela na pečení v troubě a to je v pohodě….

    2. Verenko, mladé ořechy! Taky je máš ráda? 🙂 Já se bez těch „starých“ snadno obejdu, ale ty čerstvé (které si loupu), ty miluju. Zrovna teď je nacházím u cest, kudy chodím, tak mlsám 😛 (to je olizovací:))

      “Ludé, Nemec skočev na Poláka“… nedivím se, že si to pamatuješ (h)

      1. Dede,ty se tedy máš, když nacházíš jen tak u cest ořechy.já kdysi taky měla místo, kde ořešák jeden rostl.Byl ale hodně starý a hlavně rostl na odkrytém a vichrům věčně vystaveném místě. když dorazil před několika lety do Bělé Kyril, ořešák zlomil jak párátko a bylo po zdroji. Smůla. A ještě k těm vyloupaným, i když už starším ořechovým jádrům.pokud máš čerstvá jádra ráda, může si k nim snadno dopomoci tím, že vyloupaná jádra na několik hodin ponoříš do studené vody. po několika hodinách jsou jádra zcela jak čerstvě vyloupnutá a slupka z nich oloupat jde dobře.

  18. ahoj Gurmánko,
    já povidla peču v troubě, také bez míchání..dělám je podle tohodle receptu
    http://www.korenizivota.com/pecena-povidla-bez-michani/

    a ještě lepší jak švestková,jsou hrušková…

    švestková omáčka s uzeným jazykem nebo prostě s uzeným a bramborovými šiškami nebo špeclemi,kančí s povidlovou marinádou, to je super..
    ale nejradši je mám trochu naředěná rumem, nastříkaná zdobícím sáčkem na piškotové upečené těsto a přes ta švestková povidla je natřená ušlehaná šlehačka se skořicí. tyhle řezy prodávají u nás v obchůdku s pečivem a je to mana nebeská.

    hrušková povidla miluju jen tak na misce a k nim sýr s modrou plísní,jen si tak máčet a mlsat..a trochu vlašských ořechů…je to skvělá kombinace, ti nedojedení k tomu chroupají na sucho udělané toasty…

    1. Sharko, ty jsi úžasný (strašlivý:)) mlsoun! Mám tu teď bedýnku krásných hrušek (ty které nešly do pálenice:)) a přemýšlím, co s nimi, všechny je na syrovo nesním.
      Kamarádka dělá úžasné hruškové křížaly… taky možnost. Že bych vyzkoušela i trochu hruškových povidel? 🙂

      1. a k tomu mlsání, ta hrušková s nivou a ořechy, to si dělávám na vánoce…. a k tomu červené víno….

        1. tak u nás není nic, ani hrušky ani švestky a jablek máme na zahradě asi 20 a ještě nejsou pěkná. Nebyly ani třešně jen jsem měla jahody. Ale jsem krkoun a vždycky nechám z loňska zásobu takže moji milí ,,nestrádají“. Někdy si připadám jak z vyprávění pana Menšíka. To nenaříkám jen konstatuji

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN