V Komárnu najdete největší zhruba tereziánskou pevnost v Evropě. Část ve tvaru želvy je starší, nová část ve tvaru koruny pochází z doby napoleonských válek. Kasárna v nové pevnosti ve tvaru U jsou 520 metrů dlouhá – je to nejdelší evropská budova.

V 18. století byla v Komárně dvě zemětřesení, která zničila značnou část staré pevnosti – původně byl uvnitř i kostel a hospoda. Armáda ji nechala ladem a s výstavbou začala až za napoleonských válek. Od té doby se tam dveře netrhly, ještě po 2. světové válce tam sídlila ČSLA a od roku 1968 samozřejmě sovětská armáda.

Každá z armád se na pevnosti podepsala, ČSLA zbudovala ve sklepení nejstarší pevnosti bazén pro výcvik potápěčů, sovětská armáda ji natřela celou načerveno (hrozně špatně to jde dolů). V kasárnách, kde bylo 8 tisíc vojáků, měli jen 10 koupelen s korytem na vodu a tureckými záchody.

Ve sklepení vybudovali hluboké betonové jímky, nad kterými se skví ruské nápisy „slané okruky“ a „kysané zelí“, po čase prý na brambory používali i bazén. Všude jsou nápisy azbukou-– například nápis v jednom sklepení pojednávající o tom, že je to fridex a pít jej je smrtelné – případně nástěnné obrazy vojáků a tanků. Z kaple udělali kantýnu.

Značně poničenou pevnost, kterou nikdo nikdy nedobyl silou, nakonec po sovětské armádě definitivně porazili bezdomovci, kteří ukradli, co šlo prodat, a zbytek zničili. Dovnitř se může jen s průvodcem, mnohé části jsou ve velmi špatném stavu. Zajímavá je chodba, kterou lze projít poslepu – zhasnou světla a není vidět nic. Říkají jí labyrint, najdete tam i sochy a cestu si prostě nahmatáte. Pokud nechcete, pošlou vás v oddělené skupince se světlem – šla jsem potmě:).

V Komárnu jsme byli na státní svátek – den SNP. V centru jsme proto potkávali hlavně lidi z výpravy do pevnosti, jinak tam bylo liduprázdno a všude zavřeno – kromě restaurací a kaváren. Na náměstí Evropy, kde každý dům představuje jeden stát, mě zaujalo Kafé Monarchie-– kávu měli moc dobrou a fakt bych chtěla vědět, jak dostali hlaveň velkého děla dvě patra pod zem. Točitými schody tudy dojdete na toaletu 🙂

Jinak v Komárně byly kostely rovněž na zámek a muzeum mělo z technických důvodů zavřeno. A římské lapidárium v další části pevnosti taky. Zato tady najdete spoustu soch podobně jako v maďarských městech.

Komárno

Na jižním Slovensku je to placka, a tak jsme využili nabídku hotelu vypůjčit si kola a vyjeli jsme na krátký 22 km okruh. Je tu plno cyklostezek a značených kruhů. Kolo mělo jiné sedlo než to, co mám doma, a tak jsem v půlce cesty zvažovala, jak si sednout a kdy že se vyplaví ty endorfiny. Navíc začalo strašně pálit slunko, i když ráno mi cesta přišla naprosto v pohodě.

Přiznávám, endorfiny se vyplavily ve chvíli, kdy jsem si sedla na židličku před zmrzlinárnou. Stačila by mi minerálka, ale velká zmrzlina byla lacinější než dvě deci minerálky… Na té zmrzlinárně byla fascinující ještě jedna věc – inzerovala italskou zmrzlinu „Istria“ a majitel mluvil na svou rodinu rusky – takže mezinárodní obchod 🙂

Další den jsme vyjeli za hranice a zamířili do Györu. Je to krásné městečko s historickým jádrem a spoustou krásných soch-– pro mě neznalce moderních cosi-–soch jsou fascinující v tom, že poznám, co to je. Například když je na křižovatce pěší zóny chlap v loďce a teče pod ním voda, je mi jasné, že je to chlap v loďce, což mi vyhovuje. Kávu tady mají moc dobrou, budovy udržované a obchody zajímavé.

Termály jsou moc příjemné, byl všední den a bylo tam pět a půl lidu. Rozruch nastal ve chvíli, kdy plavčíci jeden menší bazén zavřeli, vypustili, něco tam čistili, napustili-– a zapomněli na něj. Vyplavili půlku haly a dlouho, předlouho honili vodu ven 🙂 Voda je cítit po omítce, je krásně teplá a bazény příjemné (35-–37 stupňů). Termální voda je i ve venkovních bazénech. V areálu je i plavecký bazén, který měl 29 stupňů-– aspoň jsem tam nezmrzla 🙂 U tohoto bazénu stojí i obří památník, ještě v areálu koupaliště – ale to mě v Maďarsku nepřekvapilo.

Györ

Cestou zpátky jsme nakoukli k zámečku Hédervár. Pořád jsme chtěli vidět nějaký zámek, ale hoteliéři nám s lítostí řekli, že v okolí jsou jen ty menší a všechny jsou v soukromých rukou – ten v Héderváru měl být hotelem, ale nebyla tam ani noha a viditelně bylo zavřeno, jen v parku profi fotograf poskakoval kolem modelky. Zámek v Číčově byl stejný – navíc u vstupu do parku cedule přátelsky zvala, že vstup je jen na vlastní nebezpečí. Vlezli jsme tam, ale nefotila jsem, majitelé byli venku a do nosu jsem dostat nechtěla.

Zámeček Hédervár

V pátek jsme rychle ujížděli k domovu. Zprávy byly jasné-– Karamelčina faleška si přibrala nějakou zažívací záležitost, tak jsem hned po příjezdu hodila psa do auta a jela k veterináři. Příznaky-– nežere, zvrací, má průjem-– byly natolik poutavé, že jsem měla podezření na něco mnohem horšího, ale veterinář mě uklidnil, že pyometra to není, napíchal psici tři injekce a dal prášky na zlepšení zažívání. Takže ta dovolená nakonec dobře dopadla 🙂

Fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_slovensko_2/ (Nenechte si je ujít! Stojí za to:))