V Komárnu najdete největší zhruba tereziánskou pevnost v Evropě. Část ve tvaru želvy je starší, nová část ve tvaru koruny pochází z doby napoleonských válek. Kasárna v nové pevnosti ve tvaru U jsou 520 metrů dlouhá – je to nejdelší evropská budova.
V 18. století byla v Komárně dvě zemětřesení, která zničila značnou část staré pevnosti – původně byl uvnitř i kostel a hospoda. Armáda ji nechala ladem a s výstavbou začala až za napoleonských válek. Od té doby se tam dveře netrhly, ještě po 2. světové válce tam sídlila ČSLA a od roku 1968 samozřejmě sovětská armáda.
Každá z armád se na pevnosti podepsala, ČSLA zbudovala ve sklepení nejstarší pevnosti bazén pro výcvik potápěčů, sovětská armáda ji natřela celou načerveno (hrozně špatně to jde dolů). V kasárnách, kde bylo 8 tisíc vojáků, měli jen 10 koupelen s korytem na vodu a tureckými záchody.
Ve sklepení vybudovali hluboké betonové jímky, nad kterými se skví ruské nápisy „slané okruky“ a „kysané zelí“, po čase prý na brambory používali i bazén. Všude jsou nápisy azbukou-– například nápis v jednom sklepení pojednávající o tom, že je to fridex a pít jej je smrtelné – případně nástěnné obrazy vojáků a tanků. Z kaple udělali kantýnu.
Značně poničenou pevnost, kterou nikdo nikdy nedobyl silou, nakonec po sovětské armádě definitivně porazili bezdomovci, kteří ukradli, co šlo prodat, a zbytek zničili. Dovnitř se může jen s průvodcem, mnohé části jsou ve velmi špatném stavu. Zajímavá je chodba, kterou lze projít poslepu – zhasnou světla a není vidět nic. Říkají jí labyrint, najdete tam i sochy a cestu si prostě nahmatáte. Pokud nechcete, pošlou vás v oddělené skupince se světlem – šla jsem potmě:).
V Komárnu jsme byli na státní svátek – den SNP. V centru jsme proto potkávali hlavně lidi z výpravy do pevnosti, jinak tam bylo liduprázdno a všude zavřeno – kromě restaurací a kaváren. Na náměstí Evropy, kde každý dům představuje jeden stát, mě zaujalo Kafé Monarchie-– kávu měli moc dobrou a fakt bych chtěla vědět, jak dostali hlaveň velkého děla dvě patra pod zem. Točitými schody tudy dojdete na toaletu 🙂
Jinak v Komárně byly kostely rovněž na zámek a muzeum mělo z technických důvodů zavřeno. A římské lapidárium v další části pevnosti taky. Zato tady najdete spoustu soch podobně jako v maďarských městech.

Komárno
Na jižním Slovensku je to placka, a tak jsme využili nabídku hotelu vypůjčit si kola a vyjeli jsme na krátký 22 km okruh. Je tu plno cyklostezek a značených kruhů. Kolo mělo jiné sedlo než to, co mám doma, a tak jsem v půlce cesty zvažovala, jak si sednout a kdy že se vyplaví ty endorfiny. Navíc začalo strašně pálit slunko, i když ráno mi cesta přišla naprosto v pohodě.
Přiznávám, endorfiny se vyplavily ve chvíli, kdy jsem si sedla na židličku před zmrzlinárnou. Stačila by mi minerálka, ale velká zmrzlina byla lacinější než dvě deci minerálky… Na té zmrzlinárně byla fascinující ještě jedna věc – inzerovala italskou zmrzlinu „Istria“ a majitel mluvil na svou rodinu rusky – takže mezinárodní obchod 🙂
Další den jsme vyjeli za hranice a zamířili do Györu. Je to krásné městečko s historickým jádrem a spoustou krásných soch-– pro mě neznalce moderních cosi-–soch jsou fascinující v tom, že poznám, co to je. Například když je na křižovatce pěší zóny chlap v loďce a teče pod ním voda, je mi jasné, že je to chlap v loďce, což mi vyhovuje. Kávu tady mají moc dobrou, budovy udržované a obchody zajímavé.
Termály jsou moc příjemné, byl všední den a bylo tam pět a půl lidu. Rozruch nastal ve chvíli, kdy plavčíci jeden menší bazén zavřeli, vypustili, něco tam čistili, napustili-– a zapomněli na něj. Vyplavili půlku haly a dlouho, předlouho honili vodu ven 🙂 Voda je cítit po omítce, je krásně teplá a bazény příjemné (35-–37 stupňů). Termální voda je i ve venkovních bazénech. V areálu je i plavecký bazén, který měl 29 stupňů-– aspoň jsem tam nezmrzla 🙂 U tohoto bazénu stojí i obří památník, ještě v areálu koupaliště – ale to mě v Maďarsku nepřekvapilo.

Györ
Cestou zpátky jsme nakoukli k zámečku Hédervár. Pořád jsme chtěli vidět nějaký zámek, ale hoteliéři nám s lítostí řekli, že v okolí jsou jen ty menší a všechny jsou v soukromých rukou – ten v Héderváru měl být hotelem, ale nebyla tam ani noha a viditelně bylo zavřeno, jen v parku profi fotograf poskakoval kolem modelky. Zámek v Číčově byl stejný – navíc u vstupu do parku cedule přátelsky zvala, že vstup je jen na vlastní nebezpečí. Vlezli jsme tam, ale nefotila jsem, majitelé byli venku a do nosu jsem dostat nechtěla.

Zámeček Hédervár
V pátek jsme rychle ujížděli k domovu. Zprávy byly jasné-– Karamelčina faleška si přibrala nějakou zažívací záležitost, tak jsem hned po příjezdu hodila psa do auta a jela k veterináři. Příznaky-– nežere, zvrací, má průjem-– byly natolik poutavé, že jsem měla podezření na něco mnohem horšího, ale veterinář mě uklidnil, že pyometra to není, napíchal psici tři injekce a dal prášky na zlepšení zažívání. Takže ta dovolená nakonec dobře dopadla 🙂
Fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_slovensko_2/ (Nenechte si je ujít! Stojí za to:))
VERENKÓÓÓ! Já jsem žila v domění, že Brno Ti poskytlo skvělou rekonvalescenci a jsi už jako nová a ono tohle nadělení! Přeju Ti, aby se vše rachle dalo opravit a byla jsi do dalšího roku naše novo-stará Verenka! Držíííím (y) !
Komárno vypadá opravdu zajímavě!
Vzpomněla jsem si na tvůj předchozí článek minulý týden (a možná pod jeho dojmem 🙂 ), když jsem byla v Žilině. Mimo centrum, ale ještě pořád uprostřed města, občas vidět tu zvláštní proluka, tu polozbořený plaňkový plot. Ale historické centrum se mi líbilo moc, dvě velká náměstí spojená schodištěm, na jednom z nich vodní plocha, poblíž park. Ubytování jsme měli nádherné, v hotelu s „příběhem“. Původní budova sloužila jako sklad soli, pak jako celnice a následně byla přeměněná na správní budovu a byt prvního ředitele celulózky. Ve štítu má datum, myslím, 1763, ale ve skutečnosti je ještě starší a zrekonstruovaná je velmi citlivě. Vevnitř jsou na některých místech vidět původní futra nebo staré schody. A vaří výborně a vínko bylo taky vynikající! (y)
V podobném domě bydlela Kačka teď na dovolené se svým klukem- je ze Slovenska 🙂 byli v Českém Krumlově- a nejen tam, dost si pocestovali.
Matyldo, to jste si krásně pocestovali! Fotky, paráda.
Pevnost zaneřáděná od vojáků, ach jo, co k tomu říct. Onehdy jsem dostala fotky z americké jídelny vojáků v Afganistánu, tak to my nemáme a Rusové, to bych raději ani nechtěla vidět. Pořád se ještě cítím na Slovensku dobře, jako doma, vždyť jsem byla občanem Československa, které má ve světě stále dobré dozvuky i když tu byl totáč. Ale museli jsme si tím projít.
Co mně fascinuje u Maďarů, ta jejich až nezměřitelná národní hrdost. A ty jejich sochy, žádná abstrakce, na to si nepotrpí, zato monumenty, to je jejich doména a ano, srozumitelné je to dost. 🙂
Mne právě fascinují ty maďarské sochy. Ta sifónová lahev byla jedna z mála fontán, kde nebyly sochy lidí- oni si prostě potrpí na ty realistické lidi 🙂
Maďarské sochy jsou skvělé – staré i moderní 🙂
Ta sifonová flaška je skvělá :DD
Moc se mi líbí fasády domů v historických centrech. Škoda té pevnosti, kterou tak zřídili socialističtí vojáci – rukou společnou.
A také ty jezdecké sochy. Jezdkyně je určitě císařovna Sisy, na svou dobu byla úžasná rajťačka, která se vyrovnala i mužům! A vůbec „normální“ jezdecké sochy, jsou krásné. Nesnáším, když se v Brně řekne „jezdecká socha Jošta“! To je hrůza všech hrůz. Mé srdce koňáka pláče 😉 !
Haha, mé srdce sprosťáka se řehtá 😀
No ale ta fotka nemůže být převrácená, a ta jezdkyně sedí doprava, jestli to, co tam dole vidím, je botka, čouhající zpod šatů.
Ženská sedla byla směrována doleva, aspoň co já je znám.
A ten Jošt pro mě je na Semtex. Ale jen můj názor.
Dnes som nebývalo aktívna v procese, tak som si článok aj fotky poštudovala až teraz. Príjemne ma dnešný vzhľad Komárna prekvapil, bola som tam naposledy ešte pred 89-tym so spolubývajúcou z intráku, ktorá odtiaľ pochádzala a moje dojmy z tej doby sú viac než tristné, také šedivé, ošarpané malomestečko to bolo. Pevnosť ešte donedávna (2013) prístupná nebola, aspoň nie celá (a v tých dávnych dobách vôbec, len okolo sa dalo chodiť). Na webe istých regionálnych novín som sa dočítala, že pri sprístupňovaní priestorov starej pevnosti museli odstrániť vyše 900 ton odpadu (po červenej armáde) a premiestniť ďalšie stovky ton zeminy, jak boli tie chodby už zavalené. Györ mám tiež v pamäti o hodne škaredší, veľmi sa vylepšil. Samozrejme sme tam chodievali na nákupy, na trhy pod holým nebom za handrami a do obchoďákov za drogériou. Na pokútne výmeny forintov si tiež celkom živo spomínam, a pri tých pekných stĺpových hodinách sme si párkrát dávali zraz 🙂 . Okrem spomínaných Impulzov, Limár, šampónov, balzamov, atď. boli veľkou devízou aj maďarské čokolády a kupovala sa aj istá čokoládoidná tyčinka, mala v názve niečo so Sportom (alebo sa priamo volala Sport, už neviem presne). A nedávno sa mi dostala do rúk jej reinkarnácia v novom obale, tyčinka sa stále vyrába a neterkina spolužiačka s rodinou s maďarskými koreňmi ich na svoje meniny doniesla celej triede. A neviete si predstaviť, čo je to za hnus, netuším, ako nám to kedysi mohlo chutiť (chuckle)
Jo, o těch odpadcích nám říkali- Sověti naházeli do sklepení odpadky až po vršek a pak to zabetonovali, aby to nebylo vidět a nesmrdělo…
Matylda,krásne cestovanie po našom kraji a vieš čo,ja ten kraj vidím úplne inak.Je to veľmi bohatý kraj-domy sú tam výstavne,také paloty,dvory upravené na parky-preto ma prekvapilo,že si videla neupravené predzáhradky.Služim tam na záchranke,ľudia sú milí,pre mňa je nepríjemné,že mladí ľudia tvrdia,že nevedia /vlastne nechcú/ rozumieť slovensky a trvajú na!svojom práve“že ja musím vedieť maďarsky alebo si zohnať tlmočníka.To predtým nebolo.
Ukázali vám v DS hotel bonbon,kde vyvraždili celú DS mafiu?/asi 30 ľudí/To bol masaker!! ležali všade.
Komárno je krásne.Ta časť na našom území bola „panská“,na maďarskom územi Komárna bývali sluhovia.V Stúrove a Ostrihome je to naopak.
OT k mojmu zdrav.stavu:cítim sa skoro normálne,lenže kamen zostal a tak ma čaká ďalšia OP.Dobré,čo?Často myslím na Kačku,tá to tiež mala s komikáciami.
Ach Verenka, to som zatiaľ nezachytila, že ťa kvária takéto trampoty, držím palec (y)
Jak zostal kameň?
Mám velmi dobrou kamarádku ze Šamorína. Žije ale hodně let v Praze. Její maminka /86 let/ je v penzionu a Katka za ní každý měsíc do Šamorína jezdí. Její maminka slovensky rozumí ale velmi málo slovensky mluví. A tak když si ji vezme na chalupu k nám na sever tak se domlouváme všelijak ale rozumíme si./kuta =pes a pod/
Verenko, držím palce, abys byla co skoro v pořádku (nerozumím tomu – operovali ti kameň a nechali ti ho tam? snad mysleli, že narazili na diamant)!
YGA,diamant to nie je,ale kameň je odliatkový v panvičke obličky,močovod pod ním je zúžený/!!/,tak mi dali stent nad kameň až do moč.mechúra,chodím čúrať furt,zápal liečili/asi aj vyliečili/ vybrala som 6 druhov ATB,čo zase neurobilo dobre mojím útrobám,tak som zblbla,že denne pijem 1p.lyžicu olivového oleja,pretože jedna baba z brna povedala,že to rozpúšťa kamene./to je blbosť,ale olej mam,čas tiež…/
Kačka měla několik stentů za sebou, protože měla zúžený přechod z ledviny do močovodu… a po operaci té zúženiny si zatím nejsou jistí, jestli ji nečeká další operace. Což se uvidí po vyšetření na konci října. Problémy zatím žádné nemá.
Ale fuj, takhle si komplikovat život…
Jen pij olej, však on neublíží 🙂
Franta pije dýňový, má to být báječná prevence proti oněm pánským potížím (a kupodivu není hnusnej – myslím ten olej).
Držím palce!
Verenko, to je ale nadělení, na jednu osobu! Držím palce, ať se kamene brzy zbavíš – nejlépe díky tomu oleji:)) (inlove)
Ono se ostatně říká, že dobrý olivový olej je léčivý málem na všechno, tak když náhodou kámen nerozpustíš, určitě ti to udělá dobře na něco jiného 😛
Verenko, asi jsem měla smůlu na dědinky, ale fakt mi mnohé přišly zanedbané, místy samozřejmě hezké domky byly, ale celkový dojem byl… no, minimálně hodně smíšený.
Ono možná ty dědiny až tak ne, ale co mně hodně vadí, tak že téměř každá polní cesta začíná směťákem – teda ne že by u nás bylo všude jak z alabastru! Ale toto je věc, která fakt nasírá a je jedno, kde to je (zatím nejhorší to bylo v Bosně a Hercegovině – jenom se přejely hranice z Chorvatska a naráz hory bor-nepořádku!)
Milá Verenko, přála bych Ti už klid s tím šutrem,to mně mrzí, že máš takové problémy. Kdysi jsem měla kamíneček v močáku a myslela jsem že jde ze mně celé Stounehenge.
Taky už bych to nechtěla zažít. Přeji brzké uzdravení. (h)
Matyldo, to byla parádní dovolená! Líbila se mi i ta pevnost a to mě pevnosti v celku nezajímají (jo, v Josefově jsem byla, i v podzemí:))
Přijde mi charakteristické, že ji nakonec zdolali bezdomovci a zloději…
Komárno mě mile překvapilo, znovu mě fascinuje maďarská vášeň pro sochy. Ty fontány jsou skvělé, obě 🙂
A také z vlastní zkušenosti potvrzuju, že endorfiny prdel nezachrání 😀 (úžasnej postřeh,ten si budu pamatovat:))
Josefov jsem viděla, to podzemí je bezva, když ti dají jen lampičku se svíčkou, tak ani netušíš, kolik se můžeš pak rozkoukat ve tmě 🙂
Fotky jsem si prohlídla s předstihem a teď ještě jednou. V Györu jsem byla kdysi před převratem a z celého výletu si pamatuju snahu vyměnit pár černých mařen za forinty …
Cyklovýlet na hotelovém kole jsem na Slovensku taky zažila a sdílím tvé pocity „Není to ono, endorfiny prdel nezachrání!“ Navíc my nejezdili po rovině kolem Mederu, ale po mírných kopečkách kolem Žiliny (tam jsou taky termály, ale okolí je daleko hezčí – však příští týden se tam chystáme).
V Gyoru jsem taky byla kdysi před převratem a dovezla jsem si svetřík a sprej Impulse- tehdy naprosto nutný atribut dívčí kabelky. Onehdy jsme k němu někde čuchla a málem jsem nad tím sladkým smradem omdlela. No ale tehdy bylo všechno jinak, že 🙂
Já si pamatuju, že jednoho času se z Maďarska dovážely (mimo mýdla s jablečnou vůní a aviváže – sakra, jak ono se to jmenovalo, úplně mám před očima tu žlutkavou litrovou rýhovanou flašku) úžasné svetry – byly dvou až tříbarevné s kostěným zipem (takový sportovní střih). No a protože my jsme neměly nikoho, kdo by nám tu úžasnost dovezl, tak nám je mamka nechala uplést na dvoulůžkovém pletacím stroji – zatímco ty dovozové byly tenoučké, my je měly bytelné „aby nám nebylo zima a dlouho vydržely“ (rofl) – já měla trávově zelený a jak jsem v něm honila parádu! (chuckle)
A taky banánovej a mandarinkovej šampon- takový plastový flašky to byly, zelená a oranžová, dole široký a v půlce poloviční šířky. Dneska by mi to určitě přišlo hrozný, ale tehdy bylo u nás na výběr mezi březovým a kopřivovým, případně dětský heřmánkový- takže to musela být hitovka 🙂
No jasně – to nebylo jabkový mýdlo, ale šampon! Kdepak tenkrát tekuté mýdlo!! Jasně, že z dnešního hlediska asi šmejd (a možná že ne), ale my si ještě myli hlavy práškovým šamponem – byl v takovým papírovým tmavěmodrým sáčku! Takže toto bylo pro nás jak zjevení svatýho Marka!
Ygo, balzám na vlasy to byl, krásně mazlavě žlutý. 🙂
Byla jsem několikrát u Balatonu, ještě s malučkým Liborkem. Denně jsme byly s kámoškou v trhu na úžasnou zeleninu, ách ta rajčata a papriky,vedle samej krásnej svetřík ,za pro nás příznivou cenu, to u nás bylo tenkrát prd. Kurs byl výborný a tak jsme se tam měli dobře, docela na to radostně vzpomínám. 🙂 A ta zmrzlina s opravdu kusy ovoce.
Ať to bylo, co to bylo, bylo to něco úžasného (rofl) . Ještě si vzpomínám, že mamka dostala od neteře z Maďarska první skládací deštník do kabelky – ještě ho mám před očima. Složený měřil cca 10 cm, byl blankytně modrý s drobnými růžovými růžičkami a prostě to bylo něco … akorát měl jednu drobnou vadu – propouštěl vodu (chuckle) !
Tak po zeleným jablkovým jsem kdysi strašně toužila 😀
Když se mi můj první pejsem vyválel ve shnilé rybě, tohle byl prostředek, který jsem na něj použila. Až potřetí nebyla ryba cítit (tolik)
Žlutá rýhovaná flaška byl Kéz balzám na ruce, taky jsem ho měla 😀
Aha – tak balzám na ruce. No vida, co si člověk zapamatuje a co mu vypadne z hlavy.
Presne, toto bol on: 1url.cz/1tU7V
Sprej Exotic, zelený a fialový…
My kupovaly zásadně zelený, ten fialový byl děsně sladký.
Matyldo,
moc hezky se s tebou cestuje. Dík.
Fotky si večer projedu pořádně. Parádní.