Jedli, pili, hodovali – tak se to píše v pohádkách, když jde o svatbu. U nás to bylo stejné. Věřte, že při takové hostině napadá jednomu do tlamy víc dobrot, než pes – dříve nebo později – dokáže unést, takže mi nezbylo než šťouchnout do paničky, že potřebuju jít ven.
Myslím, že se jí už taky chtělo. Hned vybalila zásobní botky, vzala mobil a flexi vodítko. Hostina totiž byla v hospodě na kraji lesa a panička pravila, že jistota je jistota. A tak jsme vyšly. Noc byla vlahá, žáby kvákaly a vzduch úžasně voněl. Zašly jsme po cestě do lesa a já byla šťastná, protože tohle je ten pravý život pro psa.
Najednou jsem se zarazila. Ucítila jsem pach psa, bolesti a nekonečného smutku. Rozštěkala jsem se a táhla paničku z cesty do lesa. Ani se nebránila, jako by chápala, že musíme. A pak jsme ho našli. Malý hnědý pejsek byl uvázaný drátem ke stromu.
Oči nad prošedivělým čenichem se unaveně otevřely. Došlo mi, že on to už vzdal, ale to nepočítal s mojí paničkou! Ta klesla na kolena, a plakala, když odmotávala drát. Něžně vzala pejska do náruče a její pláč se změnil v zuřivost. Jak někdo mohl tohle udělat???
Pejsek neříkal nic, nechal se nést. Panička se rozhodla nerušit svatbu, a zašla kolem ke služebnímu vchodu. Pak to začalo lítat. Pejsek byl uložen na něčí mikinu, dostal vodu a jídlo, které ale nechtěl. Panička ukáznila svůj vztek natolik, že dokázala vydávat rozumné pokyny a několikrát telefonovala.
Brzy se dostavila paní z útulku, hlídka policie a naše babička. Nechtěné dědictví, shodli se všichni zachmuřeně. Jen naše babička pořád hladila smutného pejska a já jsem viděla, jak nikoho dalšího neslyší, protože naslouchala tomu, co jí říkalo její srdce. Olízla jsem pejskovi čenich a babička mě nepřítomně pohladila. Pochopila jsem, že se rozhoduje.
Přeju vám krásnej chlupatej den a příště vám povím, jak to dopadlo!
Hm, tak co myslíte, jak to s babičkou a pejskem dopadne?:))
Nechci se dnes bavit o nelidech, kteří naschvál ubližují zvířatům (věřím, že takoví ubližují i lidem), víme o nich všichni. Spíš mě zajímají vaše příhody, pokud jste někdy ztracence našli… Co jste dělali? Jak to dopadlo?
Pozdě, ale přece: Dnes má narozeniny Matylda! (inlove)
Všechno nejlepší, má milá kamarádko, užívej si radostného života ve zdraví (a piš:)) (party) (f) (party)
Matyldo, všechno nejlepší, hodně zdraví a rodinné pohody do dalších let. (inlove)
Děkuju!
Příběh naší Babu,Daníka a Áji II. všichni znáte. Ani nevím kolik psů jsem už obhospodařila a nasadila na dobré bydlo.Ale jeden bígl, na toho nezapomenu. Dovedli mi ho večer,ať se postarám. U nás doma už bylo ale v tu dobu totálně přeplněno a tak abych nemusela jako nálezce,tedy nález psa na území obce platit ve sjednaném útulku (200 Kč na den a řev zastupitelů, kteří hned vědí jak na to) ve střediskovém městě, jsem se domluvila s přednostou, že pejska zavezeme do města a tam ho předáme kamarádce, která ohlásí jako obyvatelka města, že psa našli u svého rod. domu u plotu.To městu útulek má. Avšak OUHA, dojeli jsme do města a zjistili, že kámoška i s manžou si hoví ve vzdálených lázních. No, nezeptali jsme se předem. Tak jsme popojeli k další pejskařce s rod. d., ta však nebyla doma a nebrala mi telefon. Už byla tma jako v pytli, policajti se vymlouvali, že to není tak jednoduchý a kdoví prý jak to je a že nejsme z toho města atd. Vrátili jsme se zpět k pejskařce,momentálně bez psa a pejska jsme ji šoupli do oplocené zahrady.Dál jsme jí stále volali.Bylo mi divné, že neotvírá ani nebere tlf., tak jsme zavolali jejímu příteli a ten nám sdělil, že barák prodala, oni se rozešli a tel.má asi jiný. No průšvih. Takže pes byl na zahradě u úplně cizích lidí.Tramtarárá,vrchol nastal když na druhý den mi volala paní z vedlejší obce, prý jsem našla jejich psa.Panenko Márja Skákavá, co teď?! Tak jsem jí musela musela říct , že pes je ve vzdáleném městě, při venčení utekl a možná bude v útulku.Taky byl, ten dům totiž koupil veterinář (psí Bůh na mně nezapomněl), co se věnoval psům a ten vše zařídil, to jsem se dodatečně dozvěděla. Takže paní psa našla v útulku a já si oddychla. Prostě to nevymyslíš. 🙂
Jenny, kdybych tohle napsala jako divadelní hru, tak mi nikdo neuvěří, že to je podle skutečné události 😀 Ještěže se pes nakonec našel a vy jste nedoplatili na to, že jste slušní lidé:))
Ale Jenny, je ti jasné, co si chudák veterinář pomyslel?! Co za hovado lidi šoupne vlastního psa do cizí zahrady (chuckle)
A krásný oslí můstek s panenkou Márjou Skákavou na dnešní článek na Zvířetníku 😉
Jinak tobě i přednostovi ruky pozlatit za to, co jste všechno pro ty chudáky zatoulané – nebo toulavé – udělali.
Jasně, četla jsem mu dodatečně myšlenky. Ale vím, že je to moc hodný člověk. 🙂
Ty se v životě moc nenudíš, viĎ Jenny? (h)
Ach jo, milá Abytko, někdy si říkám, že by trochu nudy nezaškodilo.:-)
U nás na vesnici existuje okružní pejsek. Rasa vetaj. Ráno vyrazí z dolní vesnice, vezme to podél řeky do vesnice horní a odpo, ve tvaru přecpané jitrnice, cupitá via bouda někam domu.
Po cestě všude pravidelné misky na zápraží. Kdybych ho nějaký den neviděla, zdálo by se mi cosi velmi v nepořádku. Akorát jsem tuhle nemohla otevřít domovní dveře a hm, pod nima pečlivě zašprajcovaná neméně pečlivě ohlodaná kost. Tak nevím, byla to stížnost?
🙂 (h)
Ach Abyt, to je poezie psí (inlove)
Je to pejsek nejen okružní, ale též závažně akurátní. Dodržuje přesný harmonogram podle středoevropského času. 😀
Neposunuje svůj program se světlem – jako moje psiny? 😀
To byl asi dárek, který nešel procpat dovnitř (h)
Chich, spíš upozornění, že kostí není nikdy dost. :D)
U našeho domu se jednou večer objevil menší černý psík. Obcházel kolem, jakoby se rozhodoval, co dál, ale bližšího kontaktu se bál, nenechal se utáhnout ani na dobrůtku. Tma čím dál větší, černého psa v ní nevidět, tak jsme mu nechali venku vodu a misku s granulemi a šli spát. Ráno ležel pes stočený do klubíčka na rohožce před domem a miska byla vymetená. Nabídnutou odměnu si s krkem nataženým jak žirafa opatrně vzal. Páníček vyšel s Denisem do lesa, psík se připojil a celou trasu absolovoval s nimi. Když se vrátili, zavolala jsem s těžkým srdcem policii a celý den pak na černouška myslela. Další den mi to nedalo a zavolala jsem do útulku – tam zmizení psa ohlášeno a panička už na tuláka čekala. Prý to nebyl jeho případ. Dostal se ale zřejmě daleko (byl z okolní vesnice) a nedokázal se sám vrátit. Takže happy end, ufff, oddechla jsem si! 🙂
Jinak věřím pevně, že babička právě takového malého hnědého pejska potřebuje a že jim spolu bude moc fajn! (inlove)
Naštěstí ty ostřílené tuláky člověk po nějakém čase pozná – podle toho, jak chodí, jak se rozhlížejí, jak jsou sebevědomí. Ty je lepší nechat být, domů trefí.
Zabloudivší vypadá jinak – a jak jsem zjistila, vyhozený taky.
Je prima, že se tenhle rovnou našel 🙂
Tak psa jsem ještě takhle nenašla, ale mnoho let zpět, když naše víska byla ještě vesnicí a psů nebylo tak moc, znala jsem všechny zamilované tuláky,kteří se vyskytli na naší ulici, když hárala nějaká fenka. To potom dostal obojek, vodítko a byl odveden domů, s oznámením, kde hárá jaká fena. Telefon jsme tenkrát neměli. Později, až k nám byl telefon zaveden, jsem majitele obvolávala. Jenom jednou jsem odchytla neznámého, hezkého křížence s ošoupaným obojkem, za sebou chrastivě táhl řetěz na kozu ještě s jedním vytrženým šroubem. Tak toho jsem nikam neodevzdávala, ale vztekle jsem ten obojek i s řetězem psovi sundala, vyhodila do popelnice a po vydatné krmi a napojení psa pustila dál. Ochotně odběhl a už se nevrátil. Doufám, že našel normální domov bez řetězu.
Dnes ráno po včerejším celodenním, vydatném dešti vytvořila mlha kouzelné scenérie – tady
http://dig.rajce.net/Mlzno
Alex, moc krásné fotky! U nás byla taky ráno mlha, jen taková spíš listopadová 😛
OT: dede, pamatuješ na ten článek o pavoukovi?
tak koukni sem: https://hobby.idnes.cz/sklipkan-vystava-zoo-praha-jak-chovat-sklipkany-fue-/hobby-mazlicci.aspx?c=A170908_102130_hobby-mazlicci_mce
Tady je máte. :o) Dost špatně se fotí, buď je špinavé sklo!?! (think) nebo jsou schovaní v pelíšku z pavučin…
http://jitka-kytka.rajce.idnes.cz/ZOO_PAVOUCI_180917/
Dámy, jistě se nebudete zlobit, když ani na jeden odkaz nekliknu :S . Ale určitě jsou velice zajímavé
Eh, Ygo, dnes se k tobě v tvé zdrženlivosti ráda přidám (blush) pavoukové dámy doufám prominou (wasntme)
Jednou jsem si takhle nastoupila do metra na Černém Mostě, a se mnou nastoupil pes. Bez pána. Jak jsem kočičí, tak se v psích plemenech nevyznám ale vypadal, jako když na basetí tělo naroubujete hlavu německého ovčáka. Měl obojek a košík. Začal obcházet lidi ve vagónu a koukat na ně psím pohledem, jestli tedy jako něco bude. Na Hloubětíně jsem vyměkla, sundala z krku šálu, podvlíkla ji pod obojkem místo vodítka a vrátila se na Černý Most, kde jsem se šla zeptat výpravčího, jestli neví, jak to se psem bylo. Výpravčí byla paní, na videu prý viděla, jak psovi ten člověk, co tam s ním byl, utekl, tak jsme se společnými silami o psa zkusily trochu postarat (dost neobratně) a zavolaly Trojský útulek, jestli si přijedou. Slíbili, že pokud si psa nikdo nevyzvedne do odpoledne, tak přijedou – paní výpravčí si důvěřivě nechala psa i s mou šálou v budce, vzala si ode mne číslo na mne i na útulek a já vyrazila do práce na druhý pokus. O psa se samozřejmě nikdo nepřihlásil, takže si ho odvezli do útulku. Když mi pak paní výpravčí vracela šálu, domlouvaly jsem se, že bychom ho navštívily, a ona dokonce zvažovala, že si ho s partnerem vezmou, ale než skončila psovi karanténa a byly mu povoleny návštěvy, už v útulku údajně nebyl. Snad to s ním dopadlo dobře, jevil se jako moc milý. Kdybych ho našla dnes, tak už vím, co s ním (naše stávající bydliště má po předchozích majitelích na zahradě docela luxusní psí boudu :-), takhle u nás v rodině zůstal pouze na téměř stejném místě, ale o pár let později, nalezený kocour.:-)
Byly jste skvělé – a moc doufám, že se to tomu člověk vrátí! Takhle opustit důvěřivého tvora, který ho jistě miloval (devil)
Pokoušíš CD,dobrá bude brzo něco přiděleno 🙂 (h)
Kocoura Pepíčka jsem našla na zahradě. Byl starý, nemocný, špinavý, životem otřískaný a na krku měl starý a značně omšelý protiparazitní obojek, takže bylo nad slunce jasnější, že býval něčí. Jestli byl vyhozený nebo zatoulaný, těžko říct. Nikomu široko daleko nechyběl a jsem přesvědčená, že ve čtvrti zahrad a rodinných domků se kočka těžko ztratí tak, aby nenašla cestu do té své zahrady… Pepíček byl ohromná osobnost, založil mou lásku k velkým černým kocourům a díky němu se mi tu dneska rozvaluje Filípek, jeho nástupce, ještě větší černý kocour, taky nalezenec, jen propasírovaný přes domácí miniútulek.
Kocourka Toníčka jsem taky našla na zahradě, byl špinavý, hubený, trojnohý a extrémně plachý. Ten asi nikdy dřív ničí nebyl, vypadá na divoké dítě ulice. Zůstal dosti ostražitý a dost divoký, ale zároveň je to neskutečně milující pumprdlíček.
Kočky je vůbec velmi snadné nalézt venku, vyhozené, zatoulané, divoké, zdravé i nemocné, zraněné, utýrané, vyhozené v krabicích, v pytlech, v popelnicích, přivázané… Tak často je to právě nechtěné dědictví.
Babička si smutného pejska nechá a stane se z nich nerozlučná dvojka veselý pejsek – veselá babička. Alespoň tak bych to pejskovi přála 😀 .
Jinak to ani nechci komentovat, bylo by to neslušné.
Tapuz, koukám, že kočky byly tvůj osud (inlove) a díky tomu se změnil osud tvých koček… prudce k lepšímu:))
Když jsem byla malá, jezdily jsme s mamkou do lesa na dříví, do starého osmipéráku se toho dalo naložit dost.
A jednou jsme našly loveckého psa (setr?) přivázaného nafest za krk ke stromu. Už byl mrtvý. Mamka utíkala pro hajného, ten ho odvázal a poprvé v životě jsem viděla mužského, kterému tekly slzy. Pořád jen opakoval: „takovej krásnej pes, kdyby mi ho přivedli…“
Vyložily jsme z kočárku dřevo a odvezli psa k hájence.
Páni, ještě i teď vidím nějak blbě na klávesnici…
Tečko, to je děsné. Bože, tak doufám, že to tomu člověku boží mlýny vrátily, ale přiznám se, že po zkušenostech z tohoto světa si tím fakt nejsem jistá.
Přemýšlela jsem, kolik těch psů jsem našla já:)) No, tady na vsi aspoň tři, ještěže máme obecní kotec – většinou z něj pes nejde útulku, protože je dohledán.
Jednou, kdysi, jsme našli psa na Vinohradech – byla to fenka a běhala mezi auty a tramvajemi. Měli jsme ji chvíli doma, a pak jí našli nový domov mimo Prahu. To bylo v době, kdy jsme (k mému tehdejšímu žalu) ještě věřili, že psi do města nepatří (jinak jsme si ji asi nechali:))
No a o tom, jak jsem našla nejspíš vyhozeného psa v Předměřicích, a jak jsem byla za zločince, jsem tu psala.
Jinak jsem na vsi nepříjemná ženská pro tři místní tuláky – posílám je domů:)) A legrace je, že většinou poslechnou, ale ty pohledy, jakých se mi dostane! 😀
Naštěstí jsem zatím nenašla týrané zvíře, nebo zvíře takto uvázané v lese. Představa té krutosti a bezmoci…
Tvá poslední věta je vševystihující.
Babička si čumáka samozřejmě nechá a bude to láska veliká (h)
Tak přesně takhle začínala Penuška – přivázaná v lese. Odkousala se (nebylo to na fest). Našli jsme na stromě odpovídající kus špagátu.
Jinak záchranařím, toulavci ke mně jdou. Vždycky se povedlo dohledat majitele, i když to občas byla hodně detečktivní práce. (Jeden pes byl hlášený na domku rodičů jeho reálného pána. Domek byl půl světa daleko, majitelé bydleli o pár bloků ode mě.)
Víš, tyhle přivazovače bych s chutí přivazovala taky. (devil) Pevně. A dlouho je tam nechala…
Já taky. (devil) Dtto lidi, kteří nechají psa (vlastního) bez prohlídky, když zjistí, že se někde nabodl na ostnatý drát, a pak se diví následkům. Já vím u svých chlupatců o každém kousku kůže, a to mají holky srst pořádně hustou a dlouhou…
Jo a taky bych přivazovala k boudě. Ty řetězový přivazovače.
Stalo se mi jednou, že se ke mně a Indy jen kousek od našeho domu přidal docela hezký, očividně dobře živený, přátelský a poměrně čistý pes. Šel s námi celou procházku a já dumala, co s ním. Obojek neměl. Protože s námi šel ochotně, plánovala jsem, že ho vezmu k nám na zahradu a rozjedu telefonickou pátrací akci: obecní úřad, veterinář atd. Jenže pejsek, přestože šel celou dobu za Indirkou, jak uviděl plot a branku, odskočil a pelášil k lesu. Zatelefonovala jsem na obě místa stejně, psa popsala, řekla, kde jsem ho viděla a kam běžel a ještě ten den se poptala také v blízké večerce. A dozvěděla jsem se, že je to pes jednoho z dělníků, kteří opravují dům kousek od nás. Prý takhle běhá pořád a tomu člověku to nevadí. Taky jsem pejska pak potkala ještě několikrát, občas běžel i po silnici, auta se mu naštěstí vyhýbala.
Dnes je dům opravený, dělníci pryč i s pejskem. Ale toho majitele fakt nechápu…
Tihle lidé to neřeší. Prostě je to pes a ti běhají kolem. A co by s ním jako měl jinak dělat, když musí dělat? Nejspíš by se divil, kdybys mu vysvětlila, co si o něm myslíš.
tady fungovala parta zedníků, ke které patřil veliký boxer. Přišli na staveniště, boxerovi na vhodné místo dali deku a pan pes se na ní rozvalil. Jednou takhle pracovali naproti řeznictví a kdykoliv jsem šla kolem, tak boxer ohlodával kost, nebo mu z huby trčel párek: řeznice si na psy potrpěly a tak boxerovi dopřávaly… Moc se mi to líbilo. Boxerovi taky. 😀
🙂
Boxer se určitě držel na dohled od staveniště a ani by ho nenapadlo vydávat se sám na nebezpečné výpravy do okolí. 🙂
No, spíš na dohled toho řeznictví. 😀
O.T. pro DEDE
Nemůžu se dostat v práci na Seznam a z telefonu mi nejde odpovědět.
Ale úterý by bylo moc fajn.
Děkuji.
Ok 🙂
Dvakrát našla psa Terka v lese – jednou ho dovedla na tkaničce od bot (byl to bígl) a na toho jsme přivolali měšťáky (kterým jsme museli půjčit vodítko, jinak by ho do auta nedostali), dalšího ochytla u koní a toho odvezla do útulku (kde ho po velkých peripetiích nakonec přijali,ale od té doby vím, že je třeba volat místní šerify, a ne ho rovnou lifrovat do zařízení).
Já našla štěně jezevčíka, jak ťapalo za dvěma bezdomáči mezi Lednicí a Břeclaví (myslím, že ho čmajzli a pak nevěděli, co s ním) – ta byla u nás deset dní, Jeník ji miloval velice velmi, ale nakonec jsme ji darovali do domečku se zahradou a ještě ji potkáváme i s dcerkou – jestli si nepolepšila, tak si minimálně nepohoršila.
A ten berňák, co se nám usalašil pod kuchyňským oknem (a bodejť by ne, když ho Jeník – chudáčka – krmil výběrovou šunkou) … tak ten byl taky zatčen obecním policajtem, ovšem to byl známý recidivista a ani se nenamáhal zapírat, že je náš. Policajt otevřel dveře služebního pikapu, berňák bez pobízení do antona nastoupil a nechal se předvést na služebnu (rofl) ….
A jinak mám takový pocit, že pejsek u babičky zůstane, kde pookřeje a s babičkou si bude užívat dlouhý podzim života (h) (h)
Ygo, na toho berňáka a policejného antona se pamatuju, psala jsi o tom – a je to hezká představa, ten velký přátelský pes. 🙂
Ovšem, druhá strana toulání vůbec hezká není. Zažili jsme to tu na vsi taky – velká láska dvou velkých, toulkám oddaných psů. Skončili pod kamionem. Oba.
jednou jsem našla sraženýho ovčouna, ještě žil, přes protesty ex, jsem ho dala do auta a jela do špitálu,tam jsem brečela tak vydatně, že i přesto,že to byl „pes“ doktoři kmitali …nějak ho stabilizovali a dojel pro něj vet.Bohužel,byl na tý silnici dlouho a nikdo mu nezastavil,tak to nedal… mám to pořád předs očima, tak krásnej pes to byl…
Koťata nacházím, Mlynaříčky,Valinku atd… pomáhá mi Pavla a Kočičí naděje…
Chudák pes, chudák bezmocná ty – ale nenechalas ho tam… (inlove)
Dvakrát jsem chytila prchlíka. Ale takhle jsem ještě nikoho nenašla.
Já jsem ještě takhle nikoho nenašla.
Asi je to tím, že mám doma kočičáky s kterými na procházku nechodím.
Ale asi bych určitě pomohla.