Letos jsme se nemohli dohodnout, kam pojedeme na dovolenou – já jsem chtěla Itálii, ale Mušketýr tvrdil, že tam je stejně horko jako u nás, a nakonec navrhl termály na jižním Slovensku. tam je samozřejmě taky vedro, ale to vedro je aspoň blízko 🙂 Našla jsem hotel ve Velkém Mederu (bývalé Čalovo), který vypadal pohádkově zámecky, a tak jsme vyrazili.

Hotel vypadal opravdu historicky, a tak nás překvapilo zjištění, že není – byla to bývalá budova kanceláří JZD přestavěná ve velkém stylu na hotýlek ve stylu uherské kurie, což je venkovské sídlo uherské šlechty. Specializuje se na pořádání svateb – luxusní zámecká jídelna tomu naprosto odpovídá a hosty lze ubytovat v hotelových pokojích.

Hotel

K hotelu patří zeleninová zahrada, sad, ohrada s koňmi (nabízejí a úspěšně provozují jezdeckou školu), oslem a uherským skotem, což jsou světlé velmi rohaté krávy. Taky tam mají husy, slepice a jinak na hospodářství dohlíží kočky s koťaty. Koťata byla velice družná. První večer se k nám vinul jen jeden bílomouratý oprsklík, která to do rána vykecal sourozencům a věčně jsme měli v patách všechny tři. Za hotelem je i venkovní bazén a rybářské jezírko, kde lze za poplatek chytat ryby. Teoreticky by to mohlo být soběstačné hospodářství, takže iluze venkovského sídla je dokonalá.

Hospodářství u hotelu má svoji typickou produkci

Po cestě na jižním Slovensku jsem si všímala okolí. Mám nakoukaná jihomoravská pole, ale tady byla jen kukuřice, kukuřice, občas trocha slunečnice a strniště po obilí. Očekávala jsem zeleninu, sady a vinohrady, jak znám z domova – navíc nás ve škole učili, že Žitný ostrov je nejúrodnější částí Slovenska. Nakonec jsem našla všechno, ale v mnohem menší míře, na druhou stranu tyto pozemky často zavlažovali.

Taky jsem zjistila, jaký jsem jihomoravský zpovykanec – před domem očekávám hezké předzahrádky a tady to často byla skládka železného šrotu nebo betonová ohrada, za kterou nebylo vidět. Silnice jsou hodně frekventované a často dost špatné. Zato všude najdete dvojjazyčné nápisy. Názvy dědin a měst, ulic i obchodů jsou všude slovensky i maďarsky, ten výraznější bývá v jazyce preferovaném majitelem.

Dunajská streda

V létě mají termály ve Velkém Mederu otevřený rozsáhlý areál. Od sedacího bazénu s teplotou kolem 37 stupňů přes méně teplé rekreační bazény až po plavecký s teplotou 22 stupňů. Tobogány se platí zvlášť. V zimě mají otevřenou jen tu termální část. A parkovat bezplatně se dá špatně, v okolí nikde a u areálu za 3 eura na den, aspoň že je to parkoviště velké.

V okolí jsou obchůdky a stánky s jídlem, suvenýry, sýry, paprikou, hračkami a podobně. Ubytovat se dá v soukromí (nabízí kde kdo, od pronajatých pokojů po kemp na zahradě) nebo v apartmánech toho typu, jaké najdete v každém italském letovisku. My jsme v termálech trávili tři hodiny – to mi přišlo akorát – rodiny s dětmi chodí na celý den, ale tam to chápu. My na dovolené často šmejdíme po okolí, jen ležení u vody nás nebaví.

Dunajská Streda

Vydali jsme se do Dunajské Stredy, většího města nedaleko. Zaparkovali jsme v centru a šli se projít. A divili jsme se. Dunajská Streda téměř postrádá historické jádro. V centru mezi paneláky stojí kostel sv. Juraja – a hezký, nad oltářem je místo Božího oka sv. Jiří zabíjející draka. Asi sto let je stará radnice. Evangelický kostel byl zamčený (ale to byly všechny evangelické kostely, ke kterým jsme na Slovensku přišli, jak vstřícné). Muzeum v tzv. Žlutém zámku bylo z technických důvodů zavřené. A jiná stará budova tam prostě není.

V centru uprostřed paneláků někdo vykonal pokus vyrobit náves – štíty krámků s podloubíčky jsou zezadu přilepené na paneláky. Dojem byl dost tristní. V hotelu jsem si vygooglila důvod. Dunajská Streda měla více než 50 % obyvatel židovského původu a Němci je odvezli do táborů. Nevrátil se skoro nikdo. Po válce vystěhovali 110 maďarských rodin, převážně inteligenci. Dunajská Streda působí jako město, které ztratilo paměť.

Dunajská Streda

Po cestě jsme se zastavili u Gabčíkova, protože nám ve škole říkali, jak je to úžasné dílo. Je to opravdu působivé. Dojeli jsme na hráz a nechali auto na parkovišti. Hned u něj pleská voda skoro o boty. Pak přejdete úzkou silničku na druhou stranu a voda je mnoho metrů pod vámi. Je vidět i do zdymadla, které bohužel nebylo v chodu. Hluboká díra z betonu a železa, kde se za vraty tlačí masa vody a hluboko dole je opět voda, mi nedělala úplně dobře, a to mi hloubka obvykle nevadí.

Gabčíkovo

Něco historického jsem ovšem vidět chtěla! Tak jsme se vydali na výlet do Komárna.

(Dede: Pokračování příště:))

Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_slovensko/

Gabčíkovo