Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (36): Svatba

„Konečně nastal ten významný, úžasný den D!“ pravidla jednoho ráno panička. Svatba! Řeknu vám, jestli úžasný den D znamená ten strašlivý zmatek, jaký byl v našem domě, tak rozhodně prohlašuju, že mám radši dny obyčejné.

 

Ležela jsem pro jistotu pod stolem, protože už rána kolem běhal neurčitý počet poloustrojených paniček. Jeden člověk se přece nemůže tak míhat! Páneček to asi cítil stejně, protože se snažil chodit při zdi a bručel, že kdyby věděl, do čeho jde, tak tu holku Jirkovi nedá.

Panička ho mírně nepříčetným hlasem ujišťovala, že všechno je naplánováno do poslední minuty, načež si páneček povzdechl, že to je právě to. Vzdala jsem snahu hlídat. Když vám domem proudí zástup příbuzných i zcela neznámých lidí, na které nesmíte ani štěknout, je pod stolem líp. Nu, a pak už se někam jelo.

Malá panička vypadala trochu jak já – bílá, jen se kolem ní nevznášely chlupy. Jirka byl taky bílej, ale hlavně ve tváři. Skoro jsem měla dojem, že muži mají ke svatbám podobný vztah jako my, psi. Taky se těší, až to skončí a dostanou najíst!

A pak už jsme šli do veliké místnosti, hrála hudba, okolí vibrovalo emocemi a paničce se chvěla na vodítku ruka. Malá panička nakonec zůstala stát s Jirkou a dalšími dvěma lidmi před takovým zdobeným stolem. Pak přišel velikej důstojnej pán, začal mluvit, a moje vodítko spadlo na zem, protože panička se chytla pánečka a kapesníčku.

A tak jsem vstala a šla za malou paničkou. Sedla jsem si vedle ní a ten velikej pán se v řeči trochu zakuckal. Poslala jsem mu svůj nejhezčí psí úsměv. A když se potom malé paničky a Jirky na něco ptal, štěkla jsem také.

Věřili byste, že bylo v té místnosti najednou příjemněji? Lidi se usmívali a bylo hotovo. Ten důstojnej pán mě pohladil po hlavě a řekl, že tuhle svatbu si bude dlouho pamatovat.

Přeju vám krásnej chlupatej den a příště vám povím, jak jsem si užila hostinu!

 

Dnes si můžeme s Rozárkou povídat o svatbách! Tak co, jaký zmatek byl na té vaší, vašich dětí, příbuzných či známých? Figurovala v tom zvířata? Pokud ano, zkoušeli jste jim dávat nějakou extra svatební ozdobu? Pojďme si vylepšit pondělí vzpomínkami na zmatek, který šťastně skončil (no dobrá, aspoň ten den:))

 

Aktualizováno: 10.9.2017 — 18:10

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moj byvaly kolega Stanko ( povodom z moravskej Ostravy ) je totalny
    smoliar. Co zle sa mu moze prihodit, to sa mu prihodi.
    Ked sa zenil v Podbrezovej, cesta bola zladovatela. Sidlisko je na kopci
    a Obecny urad v udoli. Ktossi zo svadobcanov navrhol, aby sli na Urad pesky. Tak sa cela svadba klzala dolu kopcom zo sidliska az na OU 🙂
    To ale nebolo vsetko. Po obrade si predseda MNV zavolal snubencov, aby im prezradil, ze ich svadba je neplatna 🙁
    Pretoze podla zakona musi byt na obrade pritomna matrikarka, lenze matrikarka sa „zmontovala“ tak, ze svadbu neustala.
    Snubenci museli na druhy den znovu naklusat naa MNV a svadbu si potichu zopakovat :))

  2. Vidím, že zážitky ze svatby bývají nezapomenutelné a leckdy vystačí na celý život. 🙂 Na mé první svatbě v r.1969 se nám hudebník zabouchl na WC,radnice se opravovala a ve vedlejší místnosti byly samé kýble a pytle se stavebním materiálem. Klika nešla zastrčit a tak jsme museli počkat na zámečníka neb rodiče trvali na hudbě, kterou matinka objednala. Byli jsme oba příliš mladí aby nám to vadilo, takže nakonec dobrý. Druhý pokus v r.1979 byl již bezkrizový a trvá dodnes. Má první láska si však asi svatby oblíbila neb byl posléze ženatý ještě 2x a dnes je opět svobodný,taká záluba je to. :-))
    Dede, jasně vidím psí svědky vyzdobené svatebně,hezké! 🙂

    1. Zabouchnuté dveře od záchoda… jeden by řekl, že je to klišé z komedií – a ono je to ze života 😀

  3. Úžasné grotesky se tady sešly, skvěle jsem se pobavila, snad nejvíc nad příspěvkem RenatyE! (chuckle)
    Nám se málem stalo, že jsme na svatbu neteře dorazili do úplně jiného města, než ve kterém se odehrávala. Spletla jsem si totiž zámek Holešov a Hustopeče, naštěstí jsem si ještě poslední den ověřovala na úřadě v Hustopečích, zda se obřadu mohou účastnit psi. Paní úřednice se divila, že žádnou svatbu nemají plánovanou, tak jsem jí jemně vytkla, že není informovaná. 🙂 Ale přece jen mě zviklala a neteř pak potvrdila, že v Hustopečích bychom opravdu byli sami.
    Denis se pak zúčastnil nejen obřadu, ale i následného svatebního veselí, ohromně si to užil včetně hrátek s mladinkou borderkou a večer zakončil zcela zmožen vleže na tanečním parketu, kde byl mocně drbán kamarádkami nevěsty. Myslím, že pes je prostě ozdobou každé svatby! Viď, Rozárko? 🙂

    1. Hančo, ještě že tam bylo aspoň to stejné H! 😀
      To mi připomíná, jak mi v pátek hodili do schránky balíček, na kterém bylo úplně jiné jméno i adresa, včetně jiného směrovacího čísla (Doubrava:)), jediné, co souhlasilo, bylo číslo domu – a vida, pošťákům to stačilo:)) 😛

  4. Ještě bych ráda pohovořila o jedné docela netradiční svatbě našich kamarádů.

    To se tak stalo, že se dva manželské páry jaksi prohodili … a pak ta jedna z toho prohozeného páru zjistila, že ztrátou manžela přišla ještě o jednu podstatnou věc a to je režijku. A tak jednou večer nadhodila, že by nebylo od věci se vzít (NÁHODOU i ten druhý byl od ajzlónu) a opět získat výhodu slev na jízdném. Mužština cosi zamrčela od novin, ženština nelenila a do týdne a dne byla domluvená svatba na úřadě sousední vesnice. Za svědka jim šla jistá kamarádka, která náhodou přijela vpředvečer svatby až z Hané, Jeník byl druhým svědkem a já byla kameramanem, aby zbytek rodiny (čtvery děti a čtvery rodiče) nebyl o zážitek ochuzen.

    V sobotu ráno se vynosili bedýnky s cibulí z auta (tenkrát onen pár hodně jel v cibuli (rofl) ) a jelo se k obřadu přes vesnici, ve které žili rodiče nevěsty. „Jarmilo, co řekneme, když nás tady zastaví tvůj tata? Víš, že jsme mu řekli, že dneska nejsme doma!“ tázal se ženich. „No nesmíme se nechat chytit, nebo to bysme nevysvětlili!“ odvětila nevěsta. Tudíž přes Lednici jsme jeli stylem partyzán – všichni zalehli včetně řidiče, aby nás nikdo nezahlédl.

    Dodnes nevím, jestli je ten sňatek platný, neboť ženich zřejmě podlehl emocím a ženil se ve stavu mírných mdlob a čtyřicítek horečky.

    Příští nedělu pozvali domů oba rodiče a všecky děcka, uvařili kafe, podali babúfku a že „Něco vám pustíme …“ Tož všecí zírali na to video až nevěstit tatík prohodil „To vypadá jak nejaká svatba!“ Na to dodal jeden ze synků „To nevypadá, to je svatba a dokonce našich!“

    1. Ygo , ty prostě musíš psát! Já viděla ty dva, jak zadumaně stojí u auta, vyndavají cibuli, opláchnou ruce a rozhodnutě nasednou do auta… 😀 Děti asi dlouho nepochybovaly, nejspíš svoje rodiče znali (inlove)

  5. Nevydávala som sa nikdy a už si v tomto smere ani nehodlám nič začínať, zato som bola svojho času žiadaný svedok, takže bezo zbytku u mňa platí, že trikrát družička (svedkyňa), ani raz nevesta. Na prvú mnou odsvedčenú svadbu som neveste viezla vlakom z Bratislavy do Púchova v treskúcom mraze vytúženú kytičku z cyklámenov. Celý čas som bola kvôli tej kytici na pokraji nervového zrútenia a milá kytica nám nakoniec zdochla priamo pred očami, len čo sa po obrade nafotili. Mala to skrátka načasované. Druhá bola svadba mojej sesternice, tá skončila skoro bitkou medzi ženíchom a ohrdnutým sesterniciným bývalým, ktorý sa tam nejako zhmotnil. Celkovo si z tej hostiny pamätám dosť nepríjemnú atmosféru, bolo tam zopár takých týpkov, ktorí pri pití nechytia ani tak dobrú, ako skôr podrypovačnú náladu. Možno to bolo znamenie, manželstvo nevydržalo ani 5 rokov. Tretí prípad bola prvá svadba môjho brata, tam si z obradu žiadne perličky nepamätám, akurát si spomínam na hostinu v malom prenajatom byte, kde sme si všetci doslova šliapali do úsmevu. Ani toto manželstvo nedopadlo. Odvtedy už som nikomu svedčiť nebola a snáď mám so svadbami vystarané (whew) .

    1. Km, mít tvoje svědecké zkušenosti, tak se svatby taky děsím (whew)
      Jinak napsalas to moc pěkně 😀

  6. Vydavala som sa na radnici v LM. Mala som uz 39 rokov. Pani, kt. zabezpecovala hudbu, hrala na varhany a spievala take tie svadobne
    „kecy“, akoze budem ta lubit vecne a p.
    Lenze melodia bola pre nas – starsich snubencov Nezabudnutelna
    PRIAMURSKYJ PARTIZAN
    Nevedela som, ci sa mam smiat, alebo plakat 🙂

      1. Haha, my když byly kamarádce na svatbě v Táboře, tak jí tam hrál pán na klávesy Ktož sú boží bojovníci, to bylo taky nezapomenutelné…

  7. Chacháá – co svatba, to nějaká příhoda.

    Myslím, že už jsem o tom psala – na moji svatbu jsme přijeli s půl hodinovým zpožděním, protože malé neteřince se zlomil karafiát a urychleně se to muselo napravit (rofl) , navíc málem se svatby sešlo, neb jsme si dopředu nedomluvili, jaké jméno budeme následně užívat (jenže tenkrát bylo automatické, že nevěsta přebere manželovo – kdybych věděla, že si můžu nechat svoje!), při obřadu jsem se musela furt chechtat těm tenkrát ještě socialistickým řečem soudruha oddávajícího a když došlo na předávání prstýnku, Jeník mi furt rval ten svůj – nakonec musel zasáhnout můj svědek a ten pravý mu vrazit do ruky (rofl) (rofl) … a přes všechna svatební úskalí jsme furt spolu.

    Nejvíce jsme se nařechtali na svatbě mé nejstarší neteře – obřad byl až v parné srpnové odpoledne a pan oddávající byl již notně „osvěžen“, byl tuhý jak prkno aj s jazykem a mezi námi, z celého obřadu si dělal pr…srandu. Navíc ženich byl tak nervózní, že při každém náznaku otázky (kterými byla řeč prošpikována) zakřičel ANO … a až byl čas toto slovo pronést, mlčel „Přece ze sebe nebudu dělat ještě většího blbce…“ Bečeli jsme všecí, ale smíchy …

    Na svatbě nejstarší sestry taťka tak skákal hošije, že mu ruply gatě od pásku po pásek a na svatbě druhé sestry bědoval oddávající, že včera si tu poslední štamprlu neměl dávat, protože vidí dvakrát – až ho svatební otec přesvědčil, že ne, že se jedná o dvojitou svatbu (rofl) …

    1. jo, koukám, že Vaše rodina to mívá hodně veselé….taky jsem měla socíkovej projev stylem,rodina je základ státu blablabla..a říkal to oddávající,co připomínal zjevem Gargamela ze Šmoulů a hlasem Císlera, takže jsem měla prokousanou hubu, abych se neřehtala nahlas..a z očí mi tekly slzy..já někde pohledám tu fotku,jak si pak třeseme s Gargamelem rukama..to přesně budeš vědět,o čem teď píšu….

    2. Ygo, u vás ale umí být veselo! (rofl)

      Mimochodem sama jsem se na své svatbě málem smála a z podobných důvodů – hlavně jsem se radovala, že si beru svého muže a pak, ty řeči mi přišly taky legrační. Jo, já jsem nebyla nervózní nevěsta… 😛

  8. Moje sestra a její partnerka měly svatbu někdy před patnácti lety, byly tam samy dvě a svědek. Já jsem se vdávala před šesti lety na hradě ve Sloupu, byla tam moje a Chrisova nejbližší rodina a naši čtyři psi. Měli jenom motýlky, ne oblečky, ale bylo to krásný, a naštěstí s námi mohli i do restaurace na svatební jídlo ( hotel Moris Česká Lípa)

    1. Když říkám naši čtyři psy, tak tím myslím mamky Bilíčka a ségry tři podency

        1. Když mi odcházela Toya, tak jsem nad podencem (nebo galgem) hodně přemýšlela – až mi bylo naznačeno, že s chrtem bych vypadala hodně směšně (rofl) …

          1. Ve Španělsku jich je strašně moc v záchranných stanicích, lidi je chovají ve velkých psincích, občas je vezmou na lov, a když se jim nehodí tak je v tom lese nebo horách nechají třeba celou smečku

  9. Já se vdávala 2x a obě svatby byly na naší renesanční radnici na náměstí.
    Ta první byla se spoustou lidí a já byla mladá a naivní a věřila, že je to navždy.

    Druhá byla, když mě bylo už 42 let a manželovi 57 let. Užili jsme si jí a bylo to moc fajn.
    A tohle manželství vyšlo.

  10. Moje svatba byla nudně civilní, Bimbo na vojně, týden před svatbou mi zemřel dědeček. Maminka rozhodla, že se nic rušit nebude, měli jsme hostinu v čerstvě otevřeném PAKULTU, tak to proběhlo. Novoměstská radnice se opravovala, tak byl obřad na Vyšehradě. Děsně, ale fakt děsně lilo a okolo probošství byly výkopy…. 25. spolu budeme 36 let, tak nám asi napršelo dost.
    Když se vdávala naše dcera, přijeli jí na svatbu kamarádi šermíři. Mladí jim nechali svůj byt a kluci předsvatebně zapařili. Když se k ránu vraceli, nacpali se do výtahu čtyři a výtah to nedal a zastavil se. Nevíte, jak strašně problematické je v sobotu ve tři ráno sehnat opraváře. Navíc kluci zapařili důkladně a po určité době se jim opravdu moc chtělo…..
    Svědčila jsem kamarádce a ženichovi vypadly v taxíku prstýnky. Na Staroměstské radnici se nečeká, tam je to pěkně jak na nádraží. I babička sundala svoje prstýnky, nosila, jak bývalo zvykem, i ten po nebožtíkovi a novomanželé si vyměnili ty její. Taxikář přijel těsně po obřadu.
    Svědčila jsem na téže radnici bratranci a nechala doma občanku…
    Zažila jsem svatbu, kdy se fakt pokazilo všechno co se pokazit mohlo – bratr ženicha cca 50 km s rozbitým autem, nevěsta jaksi nedodala papíry a když jsme se přihrnuli na radnici, nikdo o nás nevěděl. Takže fotky v krumlovském parku se fotily PŘED svatbou, poslední svatba byla policajtská, takže oddávající byl značně unaven a jednou se opakovalo představení snoubenců a podruhé ten kus, co ze zákona musí být vyřčen správně.
    30. září se žení Kuba, na louce, obřad pod vybraným dubem. Kolik bude hostů neví a zváni jsou všichni – přesně snoubenci pravili ŠIŘTE TO. Místo svatebních darů má každý přinést něco na stůl.Potravinář ve mě volá po více než jedné kadibudce

    1. Inko, nejdřív přeju tvému Kubovi i vám krásnou svatbu a emu a jeho ženě pak hodně hodně štěstí ve společném životě! (inlove)
      Jo a způsob jejich svatby se mi líbí. Dáš potom aspoň stručnou zprávu, jak to dopadlo?
      „Potravinář ve mě volá po více než jedné kadibudce“ Jen abys neměla pravdu! 😛

      Jinak po přečtení těch všech příhod bych váhala, jestli tě na svatbu zvát (rofl) Líbil se mi ten elegantní způsob jakým babička vyřešila otázku nestíhajících prstýnků 🙂

  11. Moje svatba se katastrofami nijak nevyznačovala. Zato můj bratr se podruhé ženil loni a letos měl svatební hostinu, v mezičase se narodil synovec- no a té hostiny se účastnily i strakatice. Tam by asi proběhlo všechno splavně, kdyby to nebylo na kraji Brna, kde majitelé měli i koutek s domácí drůbeží a zvěří na koukání pro děti. Psice si toho koutku nejdřív nevšimly (asi), a tak jsem byla klidná (zbytečně). Při návratu z procházky Karamel zaregistrovala nový zdroj zábavy a vletěla mezi drůbež, prohnala ovci a nakonec se nechala přivolat a protáhnout pod ohradníkem (je malá, no, tak jí eletrika nic neudělala, protože podlezla). Zbytek večera probíhal ve znamení jejích pokusů ohradu znovu navštívit, které jsme většinou mařili hned v zárodku, asi až v jedenáct večer byla odchycena, jak se plíží od schodiště ke dveřím z penzionu ven. Druhý den ráno mně na vodítkách vlekly přímo k ohradě, zřejmě to byl nezapomenutelný zážitek!

    1. Matyldo, nemůžu si pomoct, ale představa rozveselených strakatic mezi drůbeží a ovečkami mě skvěle baví! Psice si užily a zvěři (pravděpodobně:)) nic nehrozilo, leda by ti ovce na některou z holčiček psích šlápla.
      To z představy takhle se chovajících vlček by mě mrazilo… 😛

  12. No, na honosných svatbách mých sestřenic a bratranců,jenž se odehrávaly na vesnicích a tak k nim patřila zabijačka a likvidace drůbeže a králíků se občas něco schumelilo.prase prohnalo svatebčany po návci,houser, který nervově nedal likvidaci svého harému,se před odchodem do kostela rozhodl,že to tý bílý paní s hadrem na hlavě nedaruje a krom spousty štípanců jí zasvinil šaty trusem a blátem. Pes, na kterého zapomněli,se připomněl sám tím, že kousnul budoucího tchána do zadele, protože měl hlad a žízeň. Svědci odjevší pro staříky do vedlejší vísky,dovezli na svarbu jiné staříky … já o nic takového nestála, chtěl ajsme nudnou ,stručnou a rychlou svatbu…stejně na ní bylo hodně lidí celkem asi 20, já chtěla jen 2, prostě se dojít oddat a odsvědčili by nám to ouřadové z radnice. Takhle jsem si málem nabil ahubu na házené rejži,ex s ní dostal do oka a musel mu to tahat očař a když před námi rozbili talíř, tak mi odskočivší střep z kočičí hlavy na náměstí,rozřízl šaty i nohu..naše dorty dali svatbě ve vedlejším salonku (naštěstí je ještě nezačali krájet)..všechny tyhle znaky mi nějak naznačovaly, že to nebyl dobrej nápad se vdát…no,nebyl… tak asi tak 😉

    1. Sharko, nejdřív jsem si myslela, že housera nikdo nepřekoná, ale pak jsem dočetla k tomu, jak dovezli jiné staříky a to mě fakt dostalo (rofl)

      Zranění z tvé svatby radši ani nekomentuju – vypadalo to, že se ti vyšší moc usilovně snažila sdělit, že tohle není dobrý nápad…:))

      1. Dede a to jsme u nějakýho dřívějšího článku jednou popisovala,jak ženich s nevěstou vypouštěli pro štěstí holuby a ty před tím letem někdo nakrmil svatebním cukrovím, holubi je úžasně pos..označkovali…

    2. Raz sme na urazovke stretli nevestu v krvavej robe. Zenichovi kamarati
      im pripravili pilit kladu. Pri pileni pila vyskocila zo zarezu a porezala neveste ruku. 🙁

  13. Vdávala jsem se mimo Prahu, protože můj svědek bydlel ve vesničce za Prahou a nemohl ze zdravotních důvodů moc cestovat. Bohužel jeho vesnička „A“ nebyla vesnička středisková, takže obřad proběhl v sousední střediskové vesnici „B“. Oběd pro příbuzné se pak konal ve vesnici „C“, protože ani „A“, ani „B“ nedisponovaly odpovídající restaurací. Týden před obřadem mezi vesnicemi „B“ a „C“ spadl most, objížďka byla asi 30 km. Posvatební mejdan pro kamarády byl v blízké vesnici „D“. Odtud jsem byla, navzdory svým protestům, „unesena“ do vesnice „E“ s přízračným jménem Městečko. Můj novopečený choť mě nehledal. Na nenápadné dotazy, kde se nacházím, odpovídal: “ Jak jestli ji neunesli? Ta by s takovou blbostí nikdy nesouhlasila!“ 🙂

    1. „Ta by s takovou blbostí nikdy nesouhlasila!“ 😀 Jo tenhle názor mi s tebou, milá Renato, ladí. Co se stalo, žes souhlasila? Nebo to byl skutečný únos? (wave)

      Za sebe si myslím, že únos nevěsty je pitomost. Jednak obvykle bývají aktéři únosu už dost použití, což vede k průserům, a pak – co na svatbě, kde chybí ženich a nevěsta? (wasntme)

      1. Co na svatbě bez ženicha a nevěsty- je to skvělá příležitost, jak se část osazenstva může rozhádat na život a na smrt 🙂

        1. Na svatbě (před obřadem) jedné své dávné kolegyně, se mně její babička ptala,proč si toho cizího chlapa bere a ženichova matka zas,jestli nevim, proč by si ho Jarča brát neměla. (Něco zaslechla)… no,doma se to ještě dařilo urovnat,al ena radnici už ne..tam se rozdělily rodiny na ženichovu a nevěstinu a nikomu to nepřeju zažít…sic es evzali,ale bylo to skoro jak u Lomikara, když mu Kozina říkal-do roka a do dne…

  14. Když se ženil kdysi můj bratr, zjistilo se, že v domě nevěsty zůstala zamčená svatební kytice. Ten, kdo měl klíče, už byl pryč – tak se nakonec nějaký hubený svatebčan protahoval naštěstí otevřeným záchodovým okýnkem.
    A když jsem se v parném létě vdávala já, tak sestřenice mojí maminky slíbila upéct na svatbu dorty a koláče (byla vyhlášená kuchařka). Týden před svatbou se najednou objevila s autem plným pečiva, dortů a třípatrovým svatebním dortem na klíně. Mě překvapila zrovna jak nakládám nějaké věci – stěhovali jsme se totiž. Když mě viděla rozcuchanou a v teplákách, tak vyhrkla : „Ono ze svatby sešlo?“ Když jsem jí řekla, že je až za týden, málem jsme ji křísili. Ona si totiž napsala do kalendáře „svatba“, aby začala včas péct, a nějak si to popletla. Dopadlo to tak, že jsme všechno kromě svatebního dortu dali do výslužek a ty jsme roznesli dřív, a ostatní na svatbu pekla holt znovu.

    1. Jiřino, napéct takové množství dobrot a pak zjistit, že je to špatné datum, to by mě fakt omyli 😡 Ten dort jste snědli? 😀

      1. Radši ne, protože týden starý dort – to by nemuselo dobře dopadnout. Tak sloužil jen jako dekorace. Teta nový už péct odmítla, čemuž jsme se nikdo nedivil.

      2. Já bych mohla psát o své svatbě! sestřenice s manželem pracovali v pekárně a tak, že mi ty koláče upeče: dodali jsme si všechny suroviny, oni zadělali těsto a těsto kynulo jako ,,hrnečku vař“ – nestačily náplně a koláče nebyly moc povedené- spíš nepovedené. Maminčina příbuzná měla přijít péct dort a nějaké sladkosti – nádobí jsme měli až v posteli a dorty jsem si musela dopéct a dozdobit sama. A samotná svatba už proběhla v relativním klidu. Jen ráno ženichovi kleklo auto, oddával nás ,,soudruh“ v myslivecké uniformě s řádným socialisticko-budovatelským projevem. Jak jinak v té době? Taky jsem se nemohla udržet smíchy. Na zpáteční cestě jsme přejeli slepici a pak už to byla pohoda. Měli jsme celkem malou svatbu, asi 15 lidí. Přes to všechno jsme to spolu vydrželi 53 let.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN