Milují Whistler. Ví to můj manžel a vědí to všechny tři moje děti. Když se blížily moje narozeniny a naše nejmladší dcera se s potutelným úsměvem přišla zeptat, jestli mám nějaké plány na příští víkend, svitla mi naděje. Později večer mi můj muž podal ručně psaný seznam se slovy, že v pátek odjíždíme na sobotu a neděli na Whistler.

Srdce mi radosti poskočilo a začala jsem číst podrobný program, sestavený naší třináctiletou dcerou. Zmocnil se mě pocit, že se tři dny nezastavíme, protože na každý den naplánovala spoustu aktivit. Kde budeme trávit víkend mělo pro mě být překvapení až do pátku odpoledne, kdy jsme měli odjíždět. Dcera vybrala i hotel, kam všichni rádi jezdíme v létě i v zimě.

V pátek odpoledne jsme tedy vyrazili z Vancouveru směrem na Whistler po Sea to Sky Highway, která patří mezi jednu z nejkrásnějších dálnic na světě. Kocháme se pohledem na oceán a přilehlé hory, jejichž vrcholky i v létě pokrývá sníh. Cesta trvá asi dvě hodiny a ti, kteří ji jedou poprvé, si ji mohou zpestřit mnoha turistickými zastávkami.

Prvním takovým místem je Britannia Mine Museum – bývalý důl, kde se těžila měď od začátku 20. století až do roku 1974. Návštěvníci muzea se projedou s průvodcem tunelem důlními vozíky, uvidí, v jakých podmínkách horníci počátkem minulého století pracovali, vyzkouší si rýžovat zlato. Pár kilometrů severněji od muzea turisty určitě upoutají Shannon Falls, třetí největší vodopády v Britské Kolumbii. Lidé zde zastavují nejen proto, aby se krátkou procházkou přiblížili k vodopádům, ale také kvůli odpočinku a občerstvení se u piknikových stolů, rozmístěných v trávě nedaleko parkoviště.

Kousek severněji od vodopádu leží město Squamish, ráj pro milovníky turistiky a rybaření. Turisté, kteří mají zájem se podívat do hor bez námahy, mohou využít Sea-to-Sky Gondoly, která je během deseti minut vyveze na vrchol hory, odkud se jim otevře nádherný pohled na oceán, v něm zasažené ostrovy a vše obklopené vysokými horami. V blízkosti gondoly vede krátký půlhodinový pěší okruh, téměř po rovině, zpestřený procházkou po zavěšeném mostě. Zdatnější sportovci využívají mnoha dlouhých několikahodinových tras vedoucí z místa, kam je dopraví lanovka.

Kolem páté hodiny odpolední jsme dojeli na Whistler, domova dvou hor – Whistleru a Blackcombu, které díky svoji rozloze patří k největším lyžařským terénům v Severní Americe. Vrcholy obou hor spojuje lanovka Peak-to-Peak, jež převáží lyžaře, snowboardisty a pěší v zimě i v létě. Oba kopce dohromady skýtají asi 200 sjezdovek, na své si tu přijdou jak úplní začátečníci, tak i vynikající lyžaři.

Na Whistleru se dá v zimě jezdit také na běžkách, bruslit, chodit na sněžnicích a sáňkovat. Lyžařská sezóna začíná v listopadu a konci kolem 20. května s tím, že poslední měsíc zůstává pro lyžaře a snowboardisty otevřený jen Blackcomb, Whistler se mezitím připravuje na sezónu horských kol a letního lyžování na ledovci. Kromě vyžití na sněhu sem přijíždějí návštěvníci za golfem, vodními sporty, cyklistikou, horolezectvím a pěší turistikou.

„Divila“ jsem se, že na seznamu víkendových aktivit na Whistleru chyběla túra – Singing Pass. Tento celodenní výšlap absolovovaly všechny naše děti, když jim bylo kolem deseti let a naše nejmladší dítě, když jen zaslechne zmínku o této cestě, dodává: „Pamatuješ, jak jsem málem umřela“.

Singing Pass je 22 km dlouhá trasa, která vede z Whistler Village k Round House, což je restaurace na vrcholu hory Whistler. Túra se dá podniknout prakticky jen od července do září, jinak po většinu roku pokrývá cestu a okolí sníh. Pohledy a výhledy na hory, jezera, louky poseté horským kvítím, které se vám při téhle dlouhé procházce naskytnou, určitě stojí za těch osm hodin námahy. Zpátky do vesnice se od Round House svezete lanovkou a dole se snažíte rychle zapadnout do nejbližší hospody uhasit žízeň.

Ale čas na Whistleru není třeba trávit pouze sportovními aktivitami. I já jsem v sobotu ráno dodržela předepsaný harmonogram a nechala se odvézt do wellness centra, vybavena jen plavkami a knížkou. Líbí se mi, že zdejší „spa“ jsou citlivé zasazena do přírody, v podstatě v lese a návštěvníci se dostanou od parkoviště k recepci krátkou procházkou lesem. Střechy malých domků, v nichž jsou umístěny sauny, páry a solária, jsou porostlé trávou s lučními květy a hlavním materiálem je v celém centru dřevo. Po několika hodinách odpočinku buď v teplých místnostech nebo v ledových bazénech jsem byla dokonale zrelaxována a připravena plnit nalinkovaný program:)

Whistler je známý hlavně jako horské středisko, ale pokud je teplý a horký den, turisty lákají pláže a voda tří křišťálově čistých jezer – Alta Lake, Lost Lake a Rainbow Lake. Návštěvníci u nich buď jen relaxují nebo brázdí vody na kajakách, kánoích, paddle boardech či jiných plavidlech. Ti otužilejší plavou, voda má celé léto „příjemnou“ horskou teplotu;)

Mluvím o Whistleru a sportech a málem jsem vynechala událost, která toto místo proslavila – zimní olympiáda a paraolympiáda, známá také pod jménem „Vancouver 2010“. Whistler se stal dějištěm sjezdového lyžování, běhu na lyžích, biatlonu, skoku na lyžích, jízdy na bobech, saních a skeletonu. Památkou na olympiádu zůstává Olympic Plaza, velká travnatá plocha v centru Whistleru, ozdobená olympijskými kruhy a určena pro pořádání kulturních a sportovních akci.

Dostala jsem krásný dárek k narozeninám a zároveň se znovu přesvědčila o tom, že pokud bydlíte ve Vancouveru, víkend strávený v létě na Whistleru patří mezi místa, kde si zcela odpočinete a nabijete se nezbytnou energii do příštích dní.

Caniva (Iva V.)

Další fotky najdete zde: http://caniva.rajce.idnes.cz/Whistler/