Když jsem kdysi v dávnověku propadla náklonnosti ke kávě, byla zásadně v podobě turka, hezky hořkého a bez mléka. Dlouhé roky mi taková káva pomáhala přežít nároky pracovního a rodičovského života, leč nastal čas, kdy žaludek prohlásil – dost bylo!
A tak jsem začala s vlastním žaludkem a posléze i žlučníkem smlouvat. Nejdřív jsem přidala cukr, pak mléko. Ale na formě velkého silného „turka“ jsem trvala. To mi vydrželo několik dalších let, než se můj organismus proti této formě kávy vzbouřil definitivně. A protože opravdu, ale opravdu nemám ráda kávu rozpustnou, přišel doma čas na kávovar.
Nový přístroj jsem zkoumala opatrně – jednak to byl první kávovar, se kterým jsem se blíž sblížila, a pak – je to parní stroj! Funí, syčí, mele, klape. Ale umí dobře umlít kávu, která pak krásně voní. S nějakým pozitivem jsem začít musela:))
Byl to první přístroj, kde jsem začínala obsluhu s manuálem v ruce. Hledala a jsem a nastavovala. Fungovalo to – to bylo radosti nad prvním espressem! Jenže pak jsem začala hledat, jak na kávovaru vyrobit kávu, která by mi nahradila můj oblíbený smrťák:))
Přednastavené volby kávy s mlékem – cappuccino, flat white, café latté ani café macchiato mě nenadchly. Nabídly nápoj s bílou mléčnou pěnou ozdobenou dvěma puntíky v barvě kávy, kterou přístroj aplikuje až do mléka. Tak jsem začala experimentovat, což mi umožnila možnost nechat si od přístroje nalévat horké napěněné mléko – a to ve třech stupních pěnivosti:))
Nakonec jsem našla (zatím) ideální kombinaci: normální káva (espresso základní velikosti – kávovar nabízí jedno menší a dvě velikosti většího:)) doplněná napěněným mlékem. Při tomto pořadí nalévání je mléčná pěna zbarvená kávou a moc dobrá! Víte, že mě opravdu překvapilo, jak rozdílného výsledku se člověk dočká, když prostě jenom otočí pořadí káva – mléko.
Vím, že jsem v oblasti přípravy kávy vlastně celoživotní ignorant – tedy pokud jde o ty správné kávové obřady. Umím poznat chuť dobré kávy, to ano. Ráda si zajdu do dobré kavárny, kde se umějí s kávou mazlit, ale doma mám ráda prostě „svou kávu“. I když jsou dny a chvíle, kdy bych si svou kávu přála dostávat intravenózně a kontinuálně, ale to je zase jiný příběh:))
A tak se vás dnes s opravdovým zájmem ptám: Jak máte svoji kávu rádi vy? Případně otázka pro ty, kdo kávoví nejsou: jaký nápoj dodává vám sílu projít nejen časným ránem?
PS: Líbil se mi jeden mem na facebooku, který pravil: Miluju kávu. Díky ní mohu začínat den jinak, než vraždou:))
už to nestojí za to, je pozdě, ale já vypiju 5 až 6 kafíček za den (podle toho, jestli si dělám ještě „uspávací“) – jinak by mě ani nebavil svět 😀
Já pořád všude komentuju pozdě, případně to vzdám úplně. Kvůli nočním směnám a nespavosti často čtu Dedeník a Zvířetník hned po vydání, a povídám si, nebudu pořád první komentovat, vrátím se k tomu až ve dne. Samozřejmě zapomenu. A nebo mám několik dlouhých směn za sebou, tak několik dní nečtu vůbec a doháním potom.
Tady to pozdní komentování až tak nevadí, protože v tom pravém sloupečku jsou poslední komentáře, takže se dá dohledat – to třebas na Zvířetníku je problém, málokdo se vrací na starší články.
Jeeej, tu bolo o mojej milovanej káve a ja som tu zas po funuse (keď už som od bolesti nevedela dostúpiť na ľavú nohu, vybrala som sa prvý raz v živote k ortopédovi a hlásim sa do klubu majiteľov zbortenej priečnej klenby… (doh) ) Gratulujem ku kávovaru Dede, ja mám už dva roky čerstvo melúci ale mlieko nepeniaci, takže mlieko len prilejem (ľúbim Maresi a drahé-nedrahé, kupujem si ho, stojí za to) a pijem bez cukru. Na svojom kávovare som sa zo začiatku vyhrala s jemnosťou mletia, množstvom kávy a množstvom vody, teraz už je to ono. Moja káva je asi niečo ako „lungo“, viac vody, ale silná a s peknou peničkou. A ešte s druhmi kávy, máme kúsok od práce malú predajňu súkromnej pražiarne, tak to sú potom iné možnosti! Zbožňujem africké druhy, Kongo, Rwanda … Ale už nevypijem viac, ako 2 kúsky denne a po štvrtej poobede už radšej nič. Čaj nemusím, najlepší čaj je pre mňa káva 🙂
Je vidět, že kolik lidí, tolik milovníků různých variant osvěžujících horkých nápojů (inlove)
Já jsem na základě zdejší diskuze zkusila po delší době zase kávu bez cukru a běda, žaludku se to vůbec nelíbilo. No co už, užila jsem si to dost let (než jsem si ho zkazila:))
Černý čaj mám ráda, většinou s citrónem (nemusí být sladký, pokud to není záchranný čaj na ledových stopařských soustředěních:)), občas ho piju s mlékem – přece jen mě poznamenal pobyt v Anglii. Tam trošku cukru přidám nebo nepřidám, to záleží na kvalitě čaje a mléka. Čím je kvalita vyšší, tím spíš cukr není potřeba.
Mléko bych měla ráda, kdyby na mě nemělo tak nepříjemné účinky – intolerance laktózy není nepříjemná jen postiženému, že 😛 Kdysi jsem ho pila, nejraději čerstvé, od krávy a už aspoň trochu vychlazené.
PS: patřím mezi ty, kterým nevadí škraloup! Když jsem domácí mléko svařovali, tak mi škraloup vždycky chutnal. No, to je už strašných let, co jsem to naposledy dělala! 😀
Tak s manželem vypijeme oba tak dva hrnky kávy denně. Ráno jsme zvyklí na rozpustnou, manžel jen hořkou a černou, já trošičku oslazenou s „cvrnknutím“ smetany. Jeden velký hrnek nám oběma stačí. Ale někdy pro nás uděláme překapávanou, to když si se snídaní jdeme sednou ven. Odpoledne si dáváme pouze turka (k nějakému zákusku). Máme ho oba rádi a jemňoučce umleté kafe si objednáváme na internetu v půl kg pixle z turecké stránky. Překapávané kafe ale dělám vždy při návštěvách. Mám mašinku na 10 hrnků (a ještě jednu na 20), tak hotovou kávu ještě vařicí naleji do předehřáté termosky, aby zůstala horká a aby si každý mohl sám posloužit podle potřeby. To pak vypiji samozřejmě kávy víc, protože s hosty snídáme podstatně déle než jen sami dva (ale i my 2 snídáme delší dobu, povídáme si).
Kavu doma piju z French press s mlekem a venku si davam latte. Meleme take jako Sharka mlynkem od Korpuse, ale jedine, co nam na mlynku vadi, jak se vytahne suplicek s umletou kavou, je okamzite po cele lince kafe. Sharko, mas nejakou vychytavku? Ja podkladam Korpuse papirovyma rucnikama, ale ty potvory se stejne dostanou vsude.
Já kávu (ne turka, ten mi nikdy nechutnal) pila a měla moc ráda, ale ze dne na den jsem přestala, ani nevím proč (pravděpodobně kvůli těm účinkům, co popisuje Zana u káv z porady). Teď si ji dám jen párkrát za rok, když už to musí být, třeba někde v cukrárně k nějaké dobrotě, nebo někde, kde ji mi vnutí a je mi blbé ji odmítnout. Nicméně na kávu jsem ani v nejmenším nezanevřela, moc mi voní a když si ji vaří kolegové (mají nějaký úžasný stroj), ráda chodím čichat tu vůni.
Jinak piju hlavně vodu (a to zmíněné mléko) a když si chci jó pochutnat, tak si o víkendech vaříme čaj s (teplým) mlékem půl na půl (a lžičku hnědého cukru do něj – na půllitrový hrnek, myslím, není jedna lžička zas tolik, jinak skoro nesladím a sladků jím jen málo), je to dobrota. Už jsem to sem psala, naučila jsem se na to letos v únoru v Keni.
Zbytek rodiny je čajový, kupují si všelijaké dobroty, ale já jim fakt nerozumím, resp. nevyznám se v tom (chuťově, teoretický základ by byl). A MLP (nekafař) si vaří meltu, má ji rád.
P.S. A moc se mi líbí takové to „kávové obrození“ u nás teď, všude je plno kavárniček, je to fajn.
Jsem spíš čajová – sice mi káva vždycky voněla, ale po turkovi mi bylo blbě. Takže pít jsem ji začala až někdy v devadesátých letech, kdy v práci koupili kafostroj a na poradách se fasovalo espresso. A já s úžasem zjistila, že ho žaludek snese.
Mělo to malou chybku, zaujalo mne to tak, že jsem občas vypila dvě a ejhle, přišel další problém – srdce až v krku a klepačka (chvíli jsem myslela, že je to z těch porad, ale ono to většinou zase takový nervy nebyly).
Takže dneska si dám kávu moc ráda někde v cukrárně k něčemu nezdravému, co dobře ten kofein izoluje 🙂
Ehm, vím o existenci bezkofeinové kávy, ale ne všude ji mají a ne všude je k pití…
Chicht, milá Zano, pokud jde o nepříjemné účinky na poradách, tak já bych zmínila ty laxativní. Když pak to vypadalo, že je celá řešená problematika prostě na pos..ní (rofl)
Čaj. Černej sypanej s cukrem a někdy s mlíkem. Zelenej sypanej bez cukru. Mívám jeden základní druh ve velkým (assam, cejlon, earl grey; gunpowder, jasmínový – když se dostanu na dno půlkilové piksle, tak to vystřídám) a občas k tomu mám nějakou tu lahůdku v malé piksličce.
Kafe jsem pívala a přestala. Jediný, po čem se mi stýská, je jeho schopnost prohnat střeva. Jinak pokud si dám kafe, je mi blbě, nemůžu spát, motá se mi hlava… Asi bych si zase zvykla, ale nestojí to za to.
Jo a taky do čaje si nenahážu zmrzlinu, to je taky taková malá nevýhoda. 🙂 Ale klidně si ji můžu dát k čaji, žejo.
Ledacos z toho způsobuje (aspoň mně) turek, espresso nevadí.
Mně i presso a kupodivu i nescafé, akorát ta hnědá břečka z automatu mě nechává klidnou. Asi tam někde běží hranice toho, co už prokazatelně není kafe. 😀
Bez kávy bych nemohla existovat. Nemusím ji mít hned ráno, to si vypiju obří hrnek zeleného nebo dobrého ovocného čaje. Jen když mám čas a chuť anebo vím, že se ke kávě dlouho nedostanu, zakončím snídani malým kafíčkem. Dva – tři ločky stačí. Jinak rozhodně musím mít kávu dopoledne, někdy si dám taky po obědě, potom odpoledne… 🙂
Doma mám kapslový automat Dolce Gusto, dostala jsem ho k narozeninám, ale klidně si udělám i rozpustnou kávu. Radši větší porci a na mléku nebo smetaně nešetřím.
Čaj i kávu piju bez cukru, jen občas, když si v kavárně dám vídeňskou kávu, tak si tu šlehačku ještě marnotratně posypu cukrem! 😛
Den začínám zeleným čajem. Kafe si dávám až během dopoledne s cukrem a smetanou a pokud možno s něčím sladkým k tomu (alespoň kousek čokolády). Teď na stará kolena si už radši nedávám kafe večer, jak jsem dříve dělala, protože pak kolikrát nemůžu usnout. Kafe jsem se naučila pít až v práci, protože doma i na koleji jsem popíjela jen černý čaj. Ovšem v práci člověku všude nabídli jen kafe, tak jsem se naučila. Nejlepší kávu vařil jeden kolega původem z Jugoslávie v džezvě. Teď mám doma kávovar na kapsle, vařím si to větší kafe a spíš slabší a není to špatné.
Já piju čaj Dede. Anglický, s mlíkem a půl lžičky cukru. Když jsem se tu kdysi přistěhovala, zdál se mi čaj s mlékem odporný, u nás doma se vždycky pil čaj s citrónem, ale už jsem si dávno zvykla a teď se vesele od rána do večera nalévám čajem jako pravá angličanka.
Mám doma rozpustnou kávu, ale dám si tak jednou nebo dvakrát za měsíc. A mám kávovar DeLonghi, ten co překapává, umlít si musím sama, ale ani nevím co mě to napadlo, použila jsem to nanejvýš pětkrát poslední dva roky.
Já nejsem žádný kávový fajnšmekr. Kafe sice piju, dám si jedno denně po obědě a to mi stačí. Proto se úplně v pohodě spokojím s rozpustným kafem s trochou mléka, nesladím ho. V mládí jsem samozřejmě pila jako všichni českého turka, na tu skvělou vůni čerstvě spařeného čerstvě namletého kafe nikdy nezapomenu (a na tu někdejší vůni okolo kávomlýnku v každé sámošce). Italské ristretto mi, popravdě řečeno, nechutná, ale je fakt, že mě v případě potřeby dokáže na nějakou dobu probrat, když jsem unavená (jakkoli jinak připravené kafe to nedokáže). Co mě fakt chutnalo, bylo kafe vařené v džezvě v rozpáleném písku. Zažila jsem to v Gruzii a dávala jsem si to, kdykoli byla příležitost.
Mým nápojem číslo jedna je černý čaj. S ním začínám i končím den. Ráno si ho udělám velkou konev. Dám si ho horký k snídani a zbytek nechám vychladnout, přidám trochu citronu a piju ho přes den studený. Pozdě večer si udělám ještě velký hrnek horkého čaje. Nesladím ho, nedávám do něj mléko (bléé), jen do toho studeného zmíněný citron. Dávám přednost druhům cejlonským a indickým, eventuálně ruským a gruzínským (i když ten se v posledních letech vyskytuje jen sporadicky). Čínské nekupuju, zelené a ovocné nepiju.
Po mamince mi zůstal kapslový kávovar. Používám ho málokdy, ale když už, tak mi kafe z něj chutná.
Mám krásný starý orientální mlýnek na kávu z mosazi. Je to taková rodinná relikvie, děda si ho v šerém dávnověku přivezl z Bosny. Je ručně tepaný, má skládací kličku a nastavitelnou hrubost mletí. Je pořád funkční, jen ho prostě nepoužívám. Občas ho naleštím a je to skutečná krása. Je to něco takového http://seherezad.cz/cs/Orientalni-zbozi/Grand-Bazaar/Seherezad/Orientalni-mlynek-na-kavu-Bakira-p543c10c15.html . Mám k tomu i takové tepané džezvy, jsou to moc hezké věci.
Já to mám ode zdi ke zdi, od silného kafaře k hóódně příležitostnému pijákovi kávy 🙂 V prvním zaměstnání – obvodní plemenářská zootechnička – jsem se dva měsíce zaučovala na svůj obvod po kravínech a prasečákách, moje zaučující byla silná kafařka a tak tam před Vás postavili kafe bez ptaní, v každou denní dobu. Bylo mi 18, kafe jsem skoro nepila a tady byl několikrát denně smrťák turek. Cukr a mlíko už jsem si začala vozit sebou, a během těch pár let se ze mě stal kafař. Když jsem přešla jinam, potřeba ranního smrťáku se snížila a přešla jsem na rozpustné. Teď už jenom jednou dvakrát týdně, poobědové nebo s návštěvou…Dostala jsem k Vánocům limitovanou edici kapslového Dolce Gusto a to si teda beru sebou i na dovolenou, to co si dávám není moc kafe, chococino,moccachino,karamelové laté a tak, je to spíš jako tekutý dezertík 🙂 ale líbí se mi ten design kávovaru – třeba tady:
http://www.ebay.de/itm/Krups-KP160H10-Nescafe-Dolce-Gusto-Limited-Edition-Billy-the-Artist-15bar-1500W-/172051704270 – takovej roztomilej picassovskej tučňáček akorát pro dva 🙂
Minko, to je veselej kávovar! 🙂 My máme spíš takovej funční, hranatej, černej. Ale kafe dělá dobré:))
PS: odkávovat si organismus, to jsi dobrá! Já jsem závislák 😛
Taky to trvalo víc jak dvacet let 🙂 a poslední dobou si i tu sladkou potvoru z kapsle můžu dát nejpozději ve tři, jinak blbě spím…
Turka nesnáším, už jen ten pohled na to smetí dole … Ráno začíná čerstvě mletou, překapávanou s mlékem, v nouzi rozpustnou. Teď tu v karavanu mám nějaký modrý Davidoff .
A pak už jen zelený čaj.
Jasně, že neodolám a občas si dám v nějaké hezké kafeterii kávu se zákuskem, se zmrzlinou nebo s ničím. Je to jedno. Stejně pak aspoň hodinu nebo dvě kňučím, protože mě bolí žaludek.
Hm, vypadá to, že tvůj organismus by radši čaj 😀 Mávám na sever! (wave)
Tak to já jsem DEDE pravověrný milovník turka a dávám si ho 3 x denně. Můj žaludek i žlučník mi to zatím tolerují. Turka sladím a přidávám si trošku sušené smetany.
Koupili jsme si před pár lety kávovar kapslový, ale po počáteční radosti z něho, už v něm dělám jen návštěvám espresso.
Jinak v Itálii miluju to jejich ristretto.
Nevím jestli je to druhem kávy, vodou a přístrojem, nebo vším dohromady.
Ale to jejich ristretto je famózní.
Míšo, turek třikrát denně by mě, obávám se, spolehlivě zabil. Ale rozhodně ti ho přeju! 🙂
A máš pravdu, v Itálii a ve Francii mi káva chutná jinak – a tam neodolám poctivému espressu… 🙂
Jo, ristretto miluju – když už kafe, tak pořádný 🙂
Jinak teda čaj – černý, zelený… ovocný moc ne, výjimečně jen velmi vybrané druhy.
A k snídani nejraději mlíko 🙂
A studený! Já klidně (ale jen občas) i litr. Mlíko mám moc ráda.
Studený mlíko taky miluju. Piju ho ráno i večer. A v jednom kuse chodím do krámu kupovat mlíko 😀 .
Studený mlíko „od krávy“ – jéje, budu muset zítra jet koupit, já ho klidně spocnu půl litra na jeden zátah. Ale pravda, zas ho nepiju denně. A tady si musím zase zavzpomínat, za mého dětství se denně kupovaly tři litry mlíka (v rodině šest osob) a vždycky se spotřebovaly! Však su furt děvčica kríf a mlíko (rofl)
🙂
Moje máti měla kamarádku, jejíž rodiče byli soukromí zemědělci ještě někdy v 70. letech, když jsem byla malá, a jezdily (y = máti a já) jsme k nim (do Velké Bíteše). Na chuť čerstvě nadojeného mléka, ještě teplého, asi nezapomenu. Kromě krav měli i koně, moc se mi tam líbilo.
Teď to kupované piju už radši studené, ale bez mléka (a sýrů a jogurtů), to bych fakt nemohla být.
Čerstvě nadojené teplé jsem nikdy v životě nepila a popravdě řečeno mě to ani trochu neláká, ale studené, to je něco!
Aido, mohli dělat kumys z kobylího mléka (rofl) .
No, když jseš malé dítě a řeknou Ti, že je to dobré, tak Ti to přijde dobré. Ale dneska – po pravdě řečeno, nevím, jestli bych to dnes pila a jestli by mi to chutnalo. Tehdy ano, moc.
Ad kumys – oni měli podle všeho jen hřebce nebo valachy, už si to moc nepamatuju, byla jsem fakt malá, to by asi na kumys moc nebylo. 😉
TAPUZ, JÁ JSEM JAKODÍTĚ NEJRADĚJI PILA ČERSTVĚ NADOJENÉ MLÉKO PŘÍMO Z DOJAČKY.DOKONCE JSEM SI UMĚLA UŽ JAKO ČTYŘLETÁ SAMA PODOJIT JEDNU KRAVIČKU, KTERÁ SE MNOU MĚLA TRPĚLIVOST A NIKDY MNE NESEŠLEHALA OHÁŇKOU. JEZDÍVALA JSEM LETA DOM PEKLA NAD ZDOBNICÍ, KTERÉ JE KOUSEK(CCA2KM) OD VAMBERKA A 4 KM OD RYCHNOVA NAD KNĚŽNOU. TI PŘÁTELÉ MĚLI SVŮJ ZÁHUMENEK A HOSPODAŘILÁI TAKTO VELMI DLOUHO. MILOVALA JSEM I ČERSTVĚ NADOJENÉ KOZÍ MLÉKO A DOKÁZALA JSEWM PODOJIT I KOZIČKU.BÝVALA JSEM DĚCKO NEJEDLÍK A TAKY JSEM BÝVALA PODLE DĚTSKÝCH DRŮ PODVYŽIVENÁ.BYLY TO KRÁSNÉ DOBY A ČASY MALIN NEZRALÝCH.PEŠKLO SE STALO MÝM RÁJEM DĚTSTVÍ.
Lenko, mně by na tom čerstvě nadojeném mléku vadila právě ta „tělesná“ teplota 😀 . A potom, ač je to k nevíře, i ta tučnost. Nijak zvlášť nemám v oblibě plnotučné mléko, přijde mi to, jak když piju zředěné máslo 😀 , nejradši mám polotučné, pěkně vychlazené.
Kozí mléko nepiju, nejím ani kozí sýry nebo jogurty. Přes tu kozinu se zkrátka nedokážu přenést. Nikdy jsem nejedla ani kozí maso a nerada bych to zkoušela. Kozy se mi ovšem nesmírně líbí.
Mám ráda ovčí sýry, ty mi nezavánějí. A mám ráda i skopové. To mi sice zavání, ale příjemně 😀 .
AIDO, TYS JAKO DÍTĚ JEZDILA DO VELKÉ BÍTEŠE? A NEJMENOVAL SE TEN SOUKROMÝ HOSPODÁŘ NÁHODOU TUNKA? A NEMĚL DCERU CCA STEJNĚ STAROU JAKO JSME MY?
Ano, do Velké Bíteše, ale jmenovali se Jelínkovi. Byli to rodiče mamčiny spolužačky z gymplu.
Turek je vražedný pro žaludek. Cukr do čehokoliv nemusím. Ani vražedná dávka rozpustného kafe mne neprobere. A nechutná mi to. Po ránu si vychutnám černý čaj, v práci mne naučili na odpolední meltu s mlékem. Jo, jedna výjimka pro cukr – po studeném plavání je oslazený čaj téměř životní nutností!
Dokážu pochopit zálibu v černém čaji – taky ho mám ráda.
Leč mě pořádně neprobudí, no:))
Jo a slyšeli jste důvod, proč pijí Angličané svůj čaj s mlékem? To prý, aby celý národ netrpěl zácpou 😛 (vtip z FB)
Tak já miluju turka ( pokud teda nedostanu chuť na nějakou tu kávu s alkoholem), horkého, hořkého. Hořkého od té doby, co jsem se seznámila s Bimbem, protože jsme často pili jen z jednoho hrnku a on pil hořkou, nehorkou a já v té době sladila. Takže jsem sladit přestala a dneska vypiju sladké pouze kapuccino nebo jiné nekávy. Bimbo turka ao jisté doby nee (je to jediné, co zbylo z diety), takže byl leta na kávě rozpustné. Potom jsme pořídili presovač, ale spíše tak na nedělní poobědí. Loni jsme byly o dovolené v jednom penzionu a tam byl k volnému použití kávovar. No a náš barista se tak zamiloval, že hned po dovolené si jel koupit svůj vlastní. A od té doby vaří kávu u nás téměř výhradně Bimbo. Je to docela milé…
BYLI jsme na dovolené – omlouvám se
Inko, myslím, že manžel – kávový barista – je báječná kombinace (inlove)
PS: kafe bych s Martinem asi sdílet nemohla – ze začátku proto, že on sladil a já ne, pak proto, že já si dávám mléko a on ne:))
do turka mléko, to je už opravdu ….
Jiný kraj, jiný brav 😛
… zajímavý překladatelský oříšek 😀 je nutné počkat, až se turek dole usadí a potom pít opatrně 😀 to jsme pívali do revoluce a znám lidi, kteří tak pijí turka dodnes :-)kdyby nebylo jiného zbytí a po ruce nikde filtr…
Kávu si doma připravujeme už čtyřicet let v překapávači. Ten první byl ještě z Tuzexu, byl na tehdejší dobu krááásně oranžový a byla to Rowenta. Od té doby už bylo dalších mnoho přístrojů, ale na tenhle nezapomenu.
Kávu piju hořkou, jen s mlékem. Další životabudič je černý čaj s mlékem, bez cukru, nebo všechny možné bylinkové směsi, dle zdravotních rozmarů. Bez cukru, jen tak, vychutnat vůní rostlinek.
Tak překapávané jsem snad pila vždycky jen u JanyBa. U nás se nějak nechytlo.
A bylinkové směsi mám taky ráda, bez cukru:))
Kavovar podobneho typu mi odesel do vecnych lovist a resili jsme otazku dalsiho. Doma pijeme jen jednu kavu denne,a tak jsme zvolili kapslovy a jsme spokojeni. Kavy v kavarnach a kdekoli jsou problem.ale vcera jsem mela vynikajici v KOmarnu na namesti Evropy v Monarchia kafe-okouzlilo me uz to spojeni a navic tam bylo moc prijemne.
Kapslový jsem zažila jednou (v pronajatém bytě v NY) a káva byla moc dobrá.
Jinak se těším na tvé dovolenkové zážitky! (wave)
Tak já jsem absolutní kafový ignorant. Miluju tu svoji klasickou kancelářskou – hodně silný turek bez mlíka a cukru. Ovšem vařím si ji sama (neb v hospodě vám donesou maximálně spařené smetky) – kafe musí být kvalitní a doma si ji dokonce i sama melu – a žádná elektrika, ale hezky ručo v dřevěném mlýnku (dostala jsem ho před pár roky na vánoce, tak mi nic jiného nezbývá).
Jsu-li někde v restauraci a časem zatoužím po kávě, dávám si espreso (jako všichni kolem), ale velmi často vyžaduju dvojitou porci mlíka – a stejně mi to moc nechutná … prostě tam nejsou ty taniny čičo (rofl) . To už si dám rači preso z automatu – je to obarvený, je to sladký, je to teplý a – a stojí to deset kaček (chuckle) .
A už tady přede mnou stojí to moje ranní kafe – zrovna jsem se napila … hmmmm, ta lahoda, to potěšení – kvůli tomu se dá jít do práce 😉
Ygo, po ručním mlýnku na kávu jsem v různé intenzitě koukala několik let. No a dřív, než jsem se k něčemu rozhoupala, přišel domů kávovar. Takže jsem zůstala bez mlýnku 🙂
Tak káva je obřad…nakupuju tady: https://www.kavavyhodne.cz/cerstva-kava
snídaňový instant (susedia ma naučili hovoriť NESKO /od Nescafe/ ) si dám v práci do mlíka,povětšinou Velvet od Jacobse, ale jinak popíjím spíš Matchu nebo jiný zelený čaj..z černých preferuji ten s přísadou bergamotu.
Kávu si doma vychutnávám, mám několik konviček-mocca, dvě přímo z Itálie od kámošky /klasické/ a od nich jsem přešla k takové eletrické s porculánovým vrškem…
http://www.euronova-shop.cz/it/offer.htm;jsessionid=4122F41CA061D651B80A04824FCB52BE?cat=1.809.183.1.3.1.&pr=27938
do ní patří dobrá káva a tu si vychutnávám…
melu si ji sama, mám mlýnek s mlecími kameny (ne s noži-znehodnocují kávová zrna) a nastavím si hrubost a gramáž..mlýnek mám od Krupse a jsme spokojená.
Pořídit si mlýnek, mi vnukla Inka, protože u nich piju ráda dobrou kávu od skvělého domácího baristy, který mi ji i s úsměvem vždy přinese… 😀 (když už jsem si to posejřila s vajíčkama, přece jen kávy u Inkovejch ,bych se vzdávala nerada )
Pozdě Sharko, pozdě bycha honiti – ta vajica budeš mít na triku do smrti smrťoucí (rofl) (rofl) ….
vejce ano,ale kafíčko néééééé 😀
teda vejce ani kafe na triku mít nemusím, (headbang)
stačí, že vajíčka (a rajčata) mají občas na triku politici 😀
T yzelené čaje mě zajímají. Byly roky, kdy mi nedělaly z nějakého důvodu dobře (motala se mi po nich hlava). Přitom na Taiwanu jsem je pila (zelené čaje, skvělé čaje) a tam mi nedělaly nic 😛
Takže teď uvažuju, jestli jim nedat zase šanci.
Dede, mne sa z nich hlava točí stále. A čo šancí som im už dala … A pritom kávu môžem.
Když jsem v mládí pracovala v kanceláři národního podniku Transporta Chrudim musela jsem vstávat velmi brzy, abych byla na pracovišti v šest ráno. Museli jsme v kanceláři začínat v tu dobu jako ostatní pracující podniku. Maminka mi ráno vařila kávu, do které zakvedlala žloutek. Tu silnou vůni ranní kávy si pamatuji dodnes. Pracovala jsem tam krátce, takže si nemyslím, že moje pozdější žlučníkové záchvaty byly vyvolány právě tímto ranním obřadem. Po operaci žlučníku jsem se už nikdy kávy nenapila, to jest od roku 1966. Nebylo nic co by mne ráno a během dne povzbuzovalo. Tady ve Švédsku snad není živáčka, který by nepil kávu. Také se pausy na pracovištích jmenují „kafferast“. A tak jsem tu byla vždycky podivné stvoření. Nejenže „ďábelský cizinec“, ale ještě to ke všemu nepilo ani kávu. Vyřazovalo mne to z této společnosti. :O
No,Velká kočko, z Kopanice (nebo jste bydleli jinde?) na starou Transportu to bylo cca 15 minut 😀 a z kopce 😀 , bych vstávala klidně v 5hodin nebo ve čtvrt na šest…
vstávám v půl páté již mnoho let…abych v 6 byla v práci..protože dojíždím.
To je ta síla zvyku – zrovna jsem v komentáři nad tebou chtěla napsat, že kvůli kafi stojí jít do práce TAK BRZO – ale při vzpomínce na tebe jsem to „brzo“ rači vynechala, bych nebyla kamenována (rofl)
já jsem naštěstí skřivan,takže bych neházela… 😀
Máš pravdu, Velká kočko – když člověk nesdílí s jinými obvyklé rituály, bývá trochu mimo. Holt to chce pak snahu na obou stranách, aby se ta vzdálenost zase překročila zpátky:)) Já to mám takhle s telkou – nedívám se na ni už víc než 10 let a tak jsem občas v hovoru, kde přijde na něco z televize, ztracená. Ale obvykle se zase najdu 🙂
To s tou TV mi povídej. My se na ni nedíváme (ani ji nemáme) podobně dlouho. Ty hovory pak jsou dost legrační (typu: a co celé večery děláš?).
Hmm, my jsme telku nikdy neměli. Honza měl občas problém ve škole, když se měli na něco dívat. Velmi krátce jsme měli kabelovku, po přestěhování ani tu nemáme (není zavedena)
mě přijde večer i bez televize ještě moc krátký na všechno, co bych ráda dělala 😀 televizi máme velkou, většinou na ní pouštíme filmy nebo když je něco zajímavého, tak ze záznamu 🙂 a stejně je to přes týden většinou tak, že vyšplhám do patra, zaleju, vyvětrám a pak tam krásně zamrznu s kočkami a knížkou 😀