Víte, měla bych se paničce omluvit. Stejně jako páneček, jsem si i já myslela, že koupě vysloužilého sportovního koně je… řekněme nedomyšlenost. Vždyť už má mě, kočky a pánečka, ne? Ale teď se jí musím omluvit. Byl to skvělý nápad!

Víte, že jsem nikdy netušila, jaká může být s koněm legrace? Dřív jsem znala jen okamžité k noze a sedni, když se k nám koně dostali blízko. Nuda. Zato na vycházce s paničkou a naším ryzákem Tarkanem jsem zjistila, že i kůň si umí hrát. Musím ale uznat, že naopak panička chvílemi vypadala, jako by o své moudrosti zásadně pochybovala.

Ale od začátku. Když jsme s Tarkanem za stájemi vyšli na polní cestu, sekýrovala nás panička tak, že jsme si ani já ani kůň netroufli málem ani pohnout uchem. Pak se panička uklidnila, povolila Tarkanovi vodítko a mě nechala běhat kolem. Pohoda. Než jsem zjistila, jaké zajímavé následky má nečekané juknutí z křoví. Nevěřili byste, ale panička rázem vypadala, jako by šla pouštět příliš velkého draka!

„Neplaš ho!“ vyjekla na mě a já jsem viděla, že nic nepochopila. Tarkan o mě samozřejmě věděl, ale neodolal příležitosti si trochu užít. Ale naše panička není hloupá a než jsme došli k lesu, tak si už hrála s námi. Musím říct, že jsem ji obdivovala. Když vezmu, že není žádný atlet a naše rezatá obludka má kopyta větší, než je moje miska na vodu, projevila víc odvahy, než bych čekala.

Když po návratu vypustila Tarkana do výběhu, vyčerpaně se opřela o bránu a s mírně nevěřícím úsměvem přijímala gratulace přítomných koňáků. Jen si nejsem jistá, jestli ji chválili za skvělý nápad společného venčení, nebo jí blahopřáli, že ten pitomý nápad přežila. Mě to totiž přišlo jako obojí.

Přeju vám krásnej chlupatej den a věřte, že ode dneška už umím dělat i koniny, přestože jsem pes!:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017

Dnes mě obecná otázka nenapadá – není zase tolik lidí, kteří venčí psy a koně zároveň. Kdo tak ale činí, by mohl přispět do diskuze originálními příhodami! Ostatně, ono i setkání s koňmi má své kouzlo, i když na něm sedí někdo jiný. Obzvlášť, když se váš pejsek chce tak moc kamarádit:)) Zažila jsem to na koňském hřbetu (bylo to nezapomenutelné:)), a tak se přiznám, že při setkání s jezdci držím holky (či obecně psy) u nohy. Není co stát o nějakou nehodu. Ale tak, kde se zvířata znají může být skutečně legrace:))