„Žádné jídlo není více italské a neuspokojí tolik jako těstoviny. Těstoviny můžete uvařit kdykoli, kdekoli, v jakékoli situaci, pro jakoukoli příležitost. Jsou hotové za pár minut, ať jsou dlouhé, krátké, rovné, zahnuté. K nejrůznějším tvarům můžete podávat nejrůznější omáčky, ale vystačíte si klidně jen s olivovým olejem, solí, pepřem a bylinkami. Protože obliba těstovin, tzv. pasty, neustále roste, získaly status piatto unico – samostatného jídla, ale přesto si Ital moc rád dopřeje malý talíř těstovin, který vetkne do klasického tří až čtyřchodového menu, někam mezi antipasto a následující rybí či masový chod.“
Když se vaří skvělé těstoviny, nedělá se z toho v kuchyni žádná velká věda. Těstovinám ke cti můžeme přičíst především to, že jsou na stole za pár minut. A z tohoto důvodu i můj dnešní recept, původem z Říma, bude rychlý, stručný a krátký.
Spaghetti carbonara
pro 2 osoby potřebujeme:
- špagety
- sůl
- slaninu (guanciale, pancetta)
- 2 žloutky + 1 celé vejce
- 3 lžíce strouhaného sýra (Pecorino, parmezán)
- čerstvě mletý pepř
- olivový olej
Postup přípravy:
Těstoviny uvaříme v dostatečném množství osolené vody „al dente“. V pánvičce orestujeme na kostičky nakrájenou slaninu s kapkou olivového oleje. Vařené špagety slijeme, přidáme do pánve se slaninou a promícháme. Trochu vody ze špaget si ponecháme stranou. Žloutky s celým vejcem rozšleháme se strouhaným sýrem a několika lžícemi škrobovité vody ze špaget a získáme hladce krémovou lehkou omáčku, kterou přidáme ke špagetám do pánve, ale již nesmíme vařit. Špagety opepříme, dobře promícháme a bez odkladu podáváme. Povrch špaget ještě na talíři posypeme strouhaným sýrem a čerstvě mletým černým pepřem.
Základem úspěchu všech italských receptur je použití kvalitních surovin. To se nedá obejít. Potom už stačí vzít po vzoru Italů nahřátý hluboký talíř, těstoviny naservírovat a nést je fofrem na stůl. U těstovin se musí kuchař držet nepsané zásady, která spočívá v tom, že:
„Na těstoviny ať čekají u stolu hladoví stolovníci. Nikdy nenechte čekat těstoviny na stolovníky.“
Spaghetti carbonara z času na čas doma vaříme, ale je to jen proto, že domácí příprava těstovin dává tolik jiných možností, kudy se ubírat. Klasické italské recepty na pořad dne přijdou jen párkrát za rok, když mám po ruce ty pravé autentické suroviny, ale pasta jako taková určitě jedenkráte za týden má u nás doma na plotně své sólo. Ovšem za situace, kdy mám doma „Italy“, což je právě nyní, nenechávám je bez těstovin déle než dva dny. Po třech dnech bez pasty by pravověrný Ital strádal. Nemám důvod to našemu Raffaelovi nevěřit 🙂
Pokud se vrátím ke špagetám carbonara, tak nejlepší jsem jedla loni v Římě. Tam je tato receptura doma. Na Piazza Campo de‘ Fiori, na náměstí s květinovým trhem a se spoustou italského ovoce i zeleniny nejde přehlédnout číslo popisné 23. Tam sídlí restaurant stejného jména. La Carbonara patří k nejstarším restauracím ve městě. Byla otevřena roku 1912 a stále pokračuje v rodinné tradici a nikdy nezměnila majitele. V Římě znám i pár jiných míst, kde spaghetti carbonara umí báječně připravit. Řím je velkolepý a přispívá k tomu i dobrá a autentická kuchyně.
Máte rádi špagety v této úpravě?
Buon appetito přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
PS:
Když žiješ s Italem, musí být pasta Tvým nejlepším spojencem!
Petrušce s láskou věnuje mamka ♥
Knihu s tímto věnováním jsem právě předala dceři, aby si ji vzala do své italské domoviny. Je od mistra italské kuchyně, Antonia Carluccia, a je plná italské pasty. Ano, je to kuchařka. Žádná žena, která má doma Itala nepotřebuje zvláštní rady, jak vařit těstoviny a už vůbec ne kuchařku.
Je to pro ni automatický rituál, který utužuje domácí vztahy. Mísa kouřících těstovin uprostřed stolu tmelí všechny Italy dohromady. Kdo to nepochopí, tomu láska brzy vychladne…
Ale i já mám takový malý soukromý rituál. Na cestu domů ji vždy vybavím nějakou česky psanou literaturou, aby nezapomněla na mateřštinu. A nikdy nezapomenu připsat osobní věnování.
Tentokrát jsem vybrala chytře hezkou kuchařku. Z vlastní zkušenosti vím, že existuje spousta příruček, které slibují zlepšit život, ale obyčejná kuchařská kniha, když se její text podaří zhmotnit, to dokáže spolehlivě a hned.
Milá Verenko, to je velmi bolestivé, přeji brzké uzdravení.
Kocky je to druhý poopercny deň.Asi som bola ešte mimo.tak oprava. Ležim v zámkoch.nic nejem.myslela som že ma gurmankine špagety chuťové rozveseliť a nič.Dokonca! mi nechutia cigaretky.
Teď už by ti mělo být postupně líp, tak to zkus zaspat 🙂
Verenko, drž se! Zítra už určitě bude líp!
Verenko, ať je brzy líp (y) (h)
Verenko, myslím na Tebe, moc.
Kamarátky moje najvzácnejšie.Pozdravujem vw z urologie_som po op pre kameň v Martine.jevmi ešte biedne,myslela som že jedlo má dozvedeli/ale nie,dokonca ani cigaretky
Jejda milá Verenko, to je mi moc líto odkud se ozýváš, a přeji co nejrychlejší zotavení. Jak vím od popisu těch kteří kameny měli, je to umí to být velice bolestivá záležitost, tak se alespoň „raduj“ z toho, že už jsou pryč a že budeš co nejdříve zase běhat jako křepelka.
Držím palce, ať se po operaci dáš rychle do kupy. (h) (f)
Verenko zlatá, lity, lity, rychle se dej do pořádku ale šetři se. Byla to asi veliká bolest. (h)
Verenko, držím palce moc
Verenko, držím pěsti, to bude dobré. A budu na Tebe myslet.
No toto! Držím palce, ať je brzy zase dobře.
Verenko, držím všechny palce, ať jsi brzo zase v pořádku a zdravá!! (y)
Verenko, tak to moc držím palce, i když po operaci je už rozhodně líp, než před ní – ledvinový kámen bolí děsně. Koukej pěkně odpočívat, ono i na jídlo i tu cigaretku dojde 🙂 (no, lepší by bylo je vypustit, co? Ale přeju ti, co tě potěší:))
Mávám a přeju rychlé uzdravení! (inlove)
po narkoze ti chutnat chvilku nebudou,ale až ti otrne..neboj…:-D
Tak se mi to hezky vymazalo, takže znovu.
Špagety na tento způsob mám moc ráda, ostatně těstoviny na jakýkoliv způsob. Jednou jsem ovšem navštívila restauraci s „italskými specialitami“ a objednala si je. Donesli mi talíř špaget, které se utápěly v tuku, navrchu byla nasypaná smažená vajíčka se salámem. Tak jsem jim to promptně vrátila s tím, že jsem si objednala úplně jiné jídlo a že toto nechci a platit to nebudu. Málem na mě volali policii, že odmítám platit za jídlo. Sdělila jsem jim, že nejen odmítám za něj platit, ale odmítám ho i jíst. Skoro jsem měla pocit, že si mě vyfotí a pověsí fotku k číšníkům, aby mě už nikdy neobsloužili. I kdyby to byla jediná restaurace v širokém okolí, tak radši suchý chleba než tohle.
Domácí těstoviny jsou úžasné a mám na ně i strojek, takže už se těším, že ho brzy použiju. Mám je ráda jen tak s olivovým olejem, pestem z medvědího česneku, pak trochou nahrubo posekaného čerstvého česneku a parmezán. To bych se ujedla.
No, teď jsem dorazila, ujedla bych se čehokoliv, kdyby tu něco bylo, není, takže nejlepší jídlo je spánek, dopiju ranní čaj neb hlad je převlečená žízeň a zítra mám u kolegyně smetanovou křenovou omáčku, 2 plátky uzeného jazyka a 2 knedlíčky. Tak se mám na co těšit.
Spaghetti carbonara miluji a konzumuji docela často. Za italskými jídly bych se utloukla a taky do Italie moc ráda jezdím,což mi připomíná, že bych měla opět nějaký výjezd připravit. Nejraději mám těstoviny přímo v Italii,tady u nás se mi příliš jejich příprava nezamlouvá a ani to prostředí.Nebo aspoň navštívím po delší době italskou prodejnu. 🙂
Díky za recepty.
Všimli jste si, jak často se ve filmech při různém stolovaní servírují právě špagety?
Těstoviny všeho druhu a tvarů jsou v Americe velice oblíbené a hlavně ve východních státech jsou velké italské komunity, s potomky původních přistěhovalců. Můj manžel vyrost na předměstí Bostonu a když jsme si chtěli zajet „na špagety“, tak nebylo lepších restaurací, než bostonská část „North End“, kde italská komunita žije již od r. 1630 a v ulicích, rest. a obchodech stále uslyšíte více italštinu, než angličtinu. Tam si na tradici pravé italské domácí kuchyni velice zakládají a – jak Gurmanko píšeš – žádné novoty u tradičních jídel se nepromíjeli (a pokud odejdeš od stolu hladová, je to tvoje vina). Manžel mojí nejmladší švagrové byl(zemřel) ze sicilské rodiny a jeho prarodiče-přistěhovalci se po celý život anglicky nikdy pořádně nenaučili a samozřejmě jejich děti doma mluvili italsky (vnoučata už málo).
Já mám těstoviny ráda, právě pro jejich rychlou přípravu, ale nikdy se nesoustředím na nějaké přesné jméno jídla. Opravdu na to nejsem háklivá, mě prostě těstoviny chutnají se vším. Takže je míchám s tím, na co mám právě chuť, nebo co dům dal. Tedy promíchané s domácím pestem, s osmahnutými tenkými proužky zbytku šunky, krémovou s houbami, ale klidně i s hotovou koupenou omáčkou – masovou či sýrovou. Pro hosty, nebo pro nás do foroty ale nejraději navařím velký hrnec husté boloňské omáčky a zatím jsem s ní vždy měla úspěch. Dávám do ní pomalu celou hlavičku česneku a k mletému masu často ještě pokrájím zdejší italské párky, které jsou vynikajícně ochucené. V poslední době si z každého nákupu doneseme vynikající čerstvé ravioli, buď masové, nebo špenátové. Jen se hodí do vody a 4 minuty povaří. Jsou vynikající, nevím, jestli se tahle značka u vás prodává.
Všimli jste si, jak často se ve filmech při různém stolovaní servírují právě špagety?Těstoviny všeho druhu a tvarů jsou v Americe velice oblíbené a hlavně ve východních státech jsou velké italské komunity, s potomky původních přistěhovalců. Můj manžel vyrost na předměsí Bostonu a když jsme si chtěli zajet „na špagety“, tak nebylo lepších restaurací, než bostoncká část „North End“, kde italská komunita žije již od r. 1630 a v ulicích, rest. a obchodech stále uslyšíte více italštinu, než angličtinu. Tam si na tradici pravé italské domácí kuchyni velice zakládali a jak Gurmanko píšeš, žádné novoty u tradičních jídel se nepromíjeli (a pokud odejdeš od stolu hladov, je to tvoje vina) Manžel mojí nejmladší švagrové byl (už zemřel) ze sicilské rodiny a jeho prarodiče-přistěhovalci se po celý život pořádně anglicky nikdy nenaučili.Já mám také těstoviny ráda, právě pro jejich rychlou přípravu, ale nikdy se nesoustředím na nějaké přesné jméno jídla. Opravdu na to nejsem háklivá, mě prostě těstoviny chutnají se vším. Takže je míchám s tím, na co mám právě chuť, nebo co dům dal. Tedy promíchané s domácím pestem, s osmahnutými proužky zbytku šunky, krémovou s houbami, ale klidně i s hotovou koupenou omáčkou – masovou či sýrovou. Pro hosty, nebo pro nás do foroty ale nejraději dělám hustou boloňskou omáčku, do které dám pomalu celou hlavičku česneku a k mletému masu často ještě pokrájím zdejší italský salám, který je vynikajícně ochucený. A vlastně při každém nákupu si koupíme vynikající čerstvé ravioli, buď masové, nebo špenátové. Jen se hodí do vody a 4 minuty povaří. Jsou vynikající, nevím, jestli se tahle značka u vás prodává. Ta porce by klidně stačila pro 4, my se jí nadlábneme sami dva 🙂
https://www.walmart.com/ip/Rana-Italian-Sausage-Ravioli-18-oz/45048080#about-item
Také mám v kuchařce (a jiných knížkách) od maminky věnování.
Jinak též přeji zvládnou přípravu k veselce a v požadovaném čase docílit žádoucí „redukci“ do oděvu.
Proč je to tady 2x Pravda měla jsem to uložené, protože krátce po psaní jsem musela na čas odejít od PC a nechtěla jsem, aby se mi to samo smazalo. A asi jsem to pak špatně zkopírovala. Tak pardón !!!
Maričko, u nás se prodává Giovanni Rana. Je to dost drahý i na čerstvé těstoviny, tak kupuju když je to v nabídce. Dobrý jsou.
Moje nejoblíbenější omáčka je taky bolognese, občas dělám půl hovězí a půl vepřové, to mám úplně nejradši. Jinak druhá nejčastější omáčka, tak třikrát do roka, je ze žampiónů a slaniny osmahnuté, ochucené česnekem a pepřem, a nakonec zalité hustou šlehačkou.
čerstvé ravioly,jen zchlazené prodávají některé hypermarkety…je to dražší,ale dobré….
Dole se zase dostalo na téma DĚS ČESKÉ GASTRONOMIE, na to já bych pomalu mohla psát disertaci. Ne proto, že se v oboru pohybuji spoustu let a i když v posledních letech dělám konvenienci, o to více sleduji, jak se kuchařství činí. Také proto, že při našich toulkách českými a moravskými kraji se stravujeme s využitím profesionální??? gastronomie. A asi i proto, že zeťák je šéfkuchař a vaří strašně rád pro rodinu a kamarády. Dlouho toužím po nějakém odkazu na seznam navštivitelných restaurací, hospod, pizerií a podobných institucí. Co třeba na Hadech?
Inko, seznam navštivitelných restaurací, to je vachrlatý. Stačí jiná směna, nový kuchař a dostaneš stejné jídlo s jinou chutí. Už jsme takhle kolikrát naletěli i dostali vynadáno, kam že jsme je to poslali.
Co takhle Gastromapa Lukáše Hejlíka nebo Cuktekův Scuk.cz?
…Cuketkův…
Scuk je sice pěkný projekt, ale recenze už jsou těžce neaktuální. Alespoň já jsem tam za poslední dobu nikdy žádnou novou nenašla. Nebo neumím hledat.
No, to máš pravdu s tím Scukem, oni se tomu asi přestali věnovat, ze začátku to ale vypadalo docela nadějně. Kromě toho Hejlíka už o ničem jiném nevím, snad ještě Tripadvisor, ale ten nemám ověřený. Škoda, bylo by fajn, kdyby něco takového bylo, třeba jako aplikace do mobilu. Zkusím se zeptat dětí, jestli o něčem nevědí.
Hodně se toho dá najít na yelp.cz , recenze jsou vesměs novější než na scuku, poměrně dost je jich přímo aktuálních. U některých podniků je jich celkem hodně, což už může dávat jakýs takýs obrázek o podniku a jakési nezávazné doporučení/varování.
Dík za tip.
spíš bych dala seznam,kam nechodit 😀
Inka:
Strkat ruce za dobrou restauraci do ohně se mi párkrát nevyplatilo. Ač jsem ji znala a dlouhá léta ji sem tam navštěvovala, byla bych i ochotná ze známosti maličko oko přimhouřit, pakliže se něco trochu nepovede, ale … stačí změna kuchaře a lehčí nazájem majitele všímat si jistých změn a je zaděláno na problém. A o to víc mě potěší, když někam zapadnu úplnou náhodou a dostaví se velké nadšení. Zrovna jsem se vrátila z Itálie (Toskánsko, Miláno, Como) a nějak se mi do žádné restaurace nechce. Pořád vstřebávám ty fajn zážitky kolem lidí a jídla v zemi, kde jídlu skoro každý rozumí a je za to své poctivé jídlo ochoten i bojovat 🙂 Ach jo. Ten jednotný pohled na věc nám tu jednoznačně chybí.
Možná to sem pod článek o italské pastě patří dokonale 🙂 Uzavře to celou pointu mého povídání.
Rcp jsem psala ve čtvrtek ráno a hned poté jsme jeli na rodinný sraz, který pořádala moje dcera se svým italským přítelem. Oba baví krom jiného i hudba, takže nám uspořádali prima koncert s překvapením. Překvapení se rovnalo oznámení termínu plánované svatby na příští léto 🙂
Závěr tedy zní, že moje dcera pochopila, jak je důležité naklonit se nejen srdci, ale i žaludku! 🙂 Pokud je vše v rovnováze, může to dospět i k takovému konci 🙂 Co z toho vyplývá pro mě? MÁM NA TO ROK! … naučit se pořádně italsky (vařit i mluvit), zhubnout do garderóby, připravit se poznat celou širokou italskou rodinu čítající nejméně 150 lidí původem od Sicílie až po sever, atd. :-)))
Šárko, tak klobouk dolů, tohle když vše stihnete v termínu, tak jste kouzelnice. Do garderoby svatební matky se bude těžce hubnout při podrobném studiu italské kuchyně. A co tak vymýšlet svatební menu?
Alex:
Budu muset trochu víc zakouzlit 🙂 Když se nepodaří, budu si to muset odpustit.
Svatební menu bude téměř komplet v italské režii, neboť mají na svatby ve velké rodině takový ten italský recept, který funguje 🙂
Rok je dlouhá doba, tak uvidíme … 🙂
Sice to budou nervy, ale určitě to dobře dopadne … tak jako většina svateb. Hlavně, aby to manželství pak nebylo příliš … italské (rofl)
No,ono to někdy vůbec není na závadu. Lepší otevřeně pustit ventil, než to v sobě dusit. Ale to se Tě Ygo netýká, vy máte s Jeníkem jistě harmonickou domácnost. :-))
Checheche, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji. NO JISTĚĚĚ – itálii znám od nejstarší sestry a pro kolemjdoucí to je někdy opravdu silný zážitek (rofl)
Šárko blahopřeju ke krásné zprávě a držím palce na zbytek (inlove)
Díky Šárko za moc milé povídání, které jsi doručila s receptem 🙂 Taky jsem dostávala od maminky knížky s věnováním a pořád to pro mě hodně znamená.
Jinak jsem asi exot, ale tyhle těstoviny jsem zatím nedělala a jedla asi jen jednou. To ta slanina… 😛 Ale váhám, zda tomu zase nedat šanci 🙂
Dede:
Každopádně těstoviny se mohou proměnit na tisíc způsobů, takže mohou být i bez slaniny. Nebude to sice carbonara, ale co na tom? Když jsou správně připravené, chutnají ve všech podobách 🙂
Dede:
Knížky s věnováním jsou krásným projevem náklonnosti mezi dárcem a obdarovaným. Většinou takové knihy z ruky nikdy nedávám a mám k nim také velký osobní vztah.
Dede, jde to udělat i bez slaniny, pak jsou to tzv. bílé špagety (nebo jiné těstoviny); dělávám je dcéři vegetariánce a dobré je to taky.
Akorát jsem si uvědomila (a v příslušné kuchařce ověřila), že srovna do těch těstovin bez slaniny se trochu smetany dává. 😉
Já jsem taky pravou carbonara omáčku nikdy nedělala, slaninu sice miluju zato jsem paranoidní ze syrových vajec
Nevm, jak je to v GB, ale tady u nás bych se moc nebála, teda těch z větších chovů, ty jsou na salmonelu hlídané (zrovna tenhle týden se tady na Jižní Moravě kvůli salmonele docela mohutně utrácelo), větší strach bych měla z vajec z malochovů.
Já mám carbonara ráda, ale místo vody ze špaget dávám smetanu. Nechám ji na pánvi po slanině trochu vyvařit, až vytvoří emulzi, která pak špagety spojí. Přidám parmezán, přimíchám špagety, stáhnu z vařiče a zamíchám do toho syrový žloutek. Navrch přihodím plátky opečené křupavé slaniny, aby to trochu vypadalo. Jinak je to takový blemcák. V pádu-li to posypu parmezánem.
Ale nejradši mám, jako Matylda, aglio olio. Jednoduché, perfektní.
Ještě radši mám aglio+olio+peperoncino.Hotové je to hned, úspěch zaručen (aspoň u nás doma).
S tou smetanou je to prý americká verze (jsem kdesi četla – teda ne kdesi, ale u Marcelly Hazan).
aida:
Marcella Hazan, ač Benátčanka, říká přesně to, co Římané. Osobně se domnívám, že kdo není zvyklý na pastu v pravém italském provedení, tomu se může zdát, že chybí omáčka a šplouchne si tam trochu smetany. Mně se moc líbilo, když v Římě přímo u stolu šlehal kuchař vejce se šplíchancem škrobovité vody, ve které se těstoviny vařily a zašlehával po hrstičkách ovčí sýr pecorino. Vše se připravovalo v nahřáté porcelánové misce. Když byla omáčka pěkně krémovitá, donesl druhý kuchař kouřící těstoviny a vše se společně promíchalo a ihned se to sneslo na stůl přede mě. Měla jsem doporučení, že lepší těstoviny, zejména carbonara, se jinde v Římě nedělají 🙂 Když to řekne Ital, nemá cenu pochybovat o jeho názoru. Na uvolněná místa v této restauraci skutečně čekal venku dlouhý zástup těch, kteří chtěli ochutnat autentický Řím také. A já čekám na nějaký ten čas navíc, abych konečně pro jeden magazín dopsala římskou reportáž, kde jídlo rozhodně nemůže a nebude chybět.
No, asi jsem to napsala ne příliš jasně a nebylo mi rozumět. Měla jsem na mysli to, že do originálu smetana samozřejmě nepatří, ale že si ji tam rádi přidávají Američani (a jiní cizinci), kteří vaří „jakože po italsku“.
jo,to dělá s carbonarama Nigela, taky jsem tak začínala,měla jsem nervy,že se mi zdrcnou ta vejce..no,teď už bez smetany,už nemám strach 😀
sharka.68: 🙂
JanaBa:
Aby carbonara byla „vero italiano“, smetana tam nepatří, ale jak říkám, těstoviny se mohou dělat tak, jak je má kdo rád. Horší je to v případě, když máme doma Itala 🙂 Tam se kompromisy dělat nedají. Na svou pastu a italské jídlo vůbec jsou hrdí a mají rádi autentičnost. A to je to, co italské kuchyni prospívá a je tak skvělá 🙂 U těstovin platí, že často lépe chutnají než vypadají. To mě na nich baví! 🙂
Fajn, příště zkusím se špagetovou vodou. Ha, ještě ušetřím.
Šárko, moc se mi líbí Váš závěr, PS. To staré,české pořekadlo o lásce a žaludku. Patřím ke generaci, kdy jsme vařily automaticky, každý den, i když jsme chodily do práce. Někdy, musím přiznat, bylo jídlo navařené předem a ohřáté, ale každý den se nějaké muselo připravit. Nedávno mi kamarádka se zděšením sdělila, že její bývalá snacha se jí svěřila, že vařit ji ponižuje.
PS. Těstoviny mám moc ráda na jakýkoliv způsob. A vůbec, italskou kuchyni nyní, v seniorském věku, preferuji před tou naší, zdá se mi lehčí a
stravitelnější. I když ta naše, ta je skutečně mňam.
Alex, že by to byl jeden z důvodů, proč už je bývalou snachou? 😀
No, taky mám z tohoto důvodu ex-švagrovou 🙂
Já taky 😉 . Zajímavé je to, že její máma byla kuchařkou z povolání. Mladá radši chodila s kastrůlky pro jídlo do školky/školní jídelny, než by navařila pro děcka doma.
no i bych pochopila, že někoho vařit nebaví, unavuje, obtěžuje…když jsou nevděční strávníci třeba. ale ponižuje?? to je hrozné 🙂
Evo, napsalas to přesně 🙂 I já si myslím, že jídlo je pro fungování rodiny důležité, psychologicky, i když teď z vlaku nevymyslím proč 🙂
Dede, chi, chi!
Protože dobrůtky jsou milé jazyku i žaludku a vytváří tak příznivé prostředí pro tvorbu hormonů radosti a spokojenosti.
(inlove)
Evi určitě máš pravdu, ale už jsou rozvedení mnoho let a synek se už do dalšího ženění nežene. A syna mají ve střídavé péči.Takže jak se stravují je pro mne záhada a raději jsem se neptala.
Střídává péče, to je děs. Tady se jedni rozvedli a mají ve střídavé péči koně (jednoho). Chudák kůň, že?
Alex:
Domnívám se, že pravidlo lásky a žaludku platí stále. Tam kde je teplá plotna, bývají i vřelejší vztahy. I v tomto ohledu mi Itálie vyhovuje. Užívám si s dětmi i přáteli společné chvilky u dobrého jídla a příjemných rozhovorů. Hodně diskutujeme o jídle a životě v It. Je báječné, že tam vaření nikoho neponižuje. Vařit umí každý Ital, proto se je Italky snaží svým umem trumfovat 🙂 Báječné je, jak tam jídlo umí všichni náležitě ocenit a jednoduše si ho užít. Ovládat základy této kuchyně je rozhodně pro každého dobrý bonus. Opravdu to nezabere příliš času. Někdy trávím víc času tím, abych sehnala odpovídající suroviny, ale i to se dá. Za pár dnů jedu opět nasávat atmosféru Toskánska. Babí léto tak nějak tradičně zaslibuji právě této báječné zemi a zůstávám tam tak dlouho, jak nejdéle to jde. A pokud jde o naši českou kuchyni, tak ta je v mnohém obdivuhodná. To mám vyzkoušené na Italech osobně. Zrovna jsem dělala pravou českou houbovou omáčku z čerstvých hřibů. Podávaná s linguine neměla chybu. Líbí se mi, když se česká kuchyně sem tam prokládá kuchyní jihu. Prospívá to jak kuchyni, tak i strávníkům 🙂 Ale naše kuchyně je opravdu mňam!
Alex:
O vaření a pocitu ponižování mám v mém okolí také jeden případ. Když se jídlo vaří, tak to smrdí, stojí to plno času a zbude hromada bordelu v kuchyni. Paní podnikatelka chodí s celou rodinou do pražských restaurantů na jídlo a když není čas, tak si ho nechají dovážet domů. Osobně to nepochopím, ale životní styly jdou prostě odlišné. Já naštěstí považuji vaření za jistý relax a vidím v něm i spoustu možností pro kreativitu atd. Neplatí to vždy, to je jasné, často na to vaření není mnoho času, ale to se dá vždy vyřešit něčím jednoduchým, nekomplikovaným, studeným nebo cestou do restaurantu. A upřímně řečeno, jíst denně venku bych prostě nechtěla. A také jsem ráda, že ta rodina není žádná moje blízká přízeň, ale přes bratrance přízeň mého muže. Mimochodem ten bratranec/děda dvou krásných vnoučat vařit umí a když je s dětmi na chalupě, tak jim vyvařuje co to jde. Kolik je asi malých dětiček, co znají všechny hamburgrárny a fastfoody v okolí, ale nikdy necítily z domácí kuchyně palačinky, lívance nebo buchtičky s krémem … Někteří z nich nemají ani ochotné babičky, které by matky s negativním vztahem k vaření alespoň občas zastoupily. Pokud je řeč o Itálii, tak to sem vlastně ani nepatří. Italové milují restaurace, ale když to jde, tak si prostě uvaří i v deset večer.
Kolik je malých dětiček …
Hodně, obávám se :/
ri:
já také …
Těstoviny, hmm, u mne asi tak – uspokojí, nenadchnou (nod) , ale furt lepší než rýže (rofl) … já miluju brambory na všechny způsoby, takže jsem asi kdysi žila s Irem.
Ale přesto si vzpomínám na dětství – ta exotika, když mamka jednou za půl roku uvařila špagety se zavařeným domácím uzeným – no, nejenom Ital by zaplakal nad receptem, ale já je milovala. Ale domácí uzené už je minulostí (teda mám ještě dvě sklenice), o domácím kečupu nemluvě …
Taky jsem hlavně bramborová 😀
I když dobře udělané těstoviny mě potěší vždy. Nejvíc, když je nepřipravuju já… 🙂
YGA:
Bramborám se nedá nic vytknout 🙂 To je v kuchyni surovina doslova par excellence!
Jo YGO já jsem si zase říkala, že těstoviny jsou okay ale rozhodně to není moje milovaná rýže, tu můžu na nejrůznější způsoby a přílohy pět dní v týdnu
Miluju těstoviny, nejvíc špagety a ty ve verzi aglio olio. Carbonara jsme jedla snad jednou a nebyly špatný, ale česnek je česnek 🙂
Však se tam taky dává, celé stroužky se opečou s tou slaninou a pak vyjmou (já osobně je tam nechávám).
Těstoviny doma milujeme a můj manžel dělá spaghetti carbonara skvěle .¨
A k tomu dobré italské víno a nemá to chybu.
Míša z Plzně:
Dobré červené víno korunuje výsledek 🙂
U nás jsou těstoviny také velmi populární a i když mám v práci zdroj velmi dobrých těstovin, stejně mi to nedalo a nakonec jsem zakoupila strojek na těstoviny. Takové lasagne z čerstvých semolinových těstovin jsou trochu jiné kafe.
Mám tendenci rozdělovat těstoviny ne PASTA, tedy těstoviny italské, nejlépe semolinové a staré dobré české NUDLE, nejlépe z pšeničné mouky hrubé. Hrubé proto, že mají hrbolatý povrch a ostatní složky pokrmu na nich lépe drží – mák, tvaroh, játra…. No a domácí nudle do polévky jsou z klasického těsta mnohem lepší než ty ze strojku, to mi můžete věřit.
Inka:
A to je naprosto správné a logické rozdělení. Pasta je pasta, a nudle jsou nudle. Nejen ty české, ale i asijské. Pasta a nudle jsou dvě úžasná jídla, ale každé z nich mají svého boha!
Strojek na nudle se mnou doma také bydlí, takže sem tam i lisujeme tenké lasagne atd. Ale abych se vrátila k italským těstovinám, tak mohu doporučit novinku na českém trhu. Konečně i sem dorazily těstoviny zn. RUMMO vyráběné metodou lenta lavorazione – sušené pěkně po starém způsobu, tj. zvolna a v tempu přírody. Navíc jsou al bronzo. Donedávna jsem si je vozila z It, ale nyní jsou tu k mání i na našem trhu. A to je rozhodně dobrá zpráva pro všechny milovníky dobrých a kvalitních těstovin 🙂
Já asi už zůstanu u svých, Bimbo vyrobil i sušáček a spolehlivě spolupracuje se strojkem a přitom se těší na jídlo. On se vůbec rád těší na jídlo, i když dětem na táboře vždycky říkával, že jíme abychom žili a ne žili proto, abychom mohli jíst
miluju carbonara spagetti, dělávám si je často, tady si je nikde nedávám, protože vždycky mají sražené vejce nebo do nich cpou věci,co tam nemaj být…
Ondra povídal, že výborně se vaří ve „100“ v Kostelní ulici, mají tam prý italského kuchaře od doby, co znovu otevřeli.carbonara ale fakt jenom doma 🙂
no tam jsem se zklamala 2x, takže tam už nejdu…
sharka.68:
Často je to tak, ale už se to lepší. Zárukou úspěchu restaurační kuchyně je Ital v kuchyni 🙂 Já rozděluji restaurace na dva druhy. V jedné si dám vše, co mi kuchař nabídne. V těch druhých to dělám tak, abych si vybrala něco, na co kuchař už moc sahat nemusí, neboť jedině tak mám záruku, že to nepokazí víc než je nutno. Kdyby z většiny českých restaurací zmizely friťáky, tak nevím co by lidem na stůl kuchař posílal. Naposledy jsem se nechala nalákat po cestě ze Šumavy. S dcerou a vnuky jsem zaparkovala před Hospůdkou u Michalky, kde jsem se nechala nalákat na velkou ceduli se zvěřinovými specialitami, domácím kuřetem na paprice atd. Obsluha donesla nabídku na lístku. Vybrala jsem si kančí guláš, děcka kuře na paprice a ještě něco k tomu. Po čtvrt hodince dorazila obsluha. Nic z toho ve skutečnosti nebylo k mání. Zbyl jen karneval fritovaných polotovarů. Už jsme mezitím měli na stole nápoje, hodiny se chýlily k sedmé večerní, takže jsme se s dětmi už nehodlaly nikam přesouvat … Jen jsem podotkla, že by bylo fér také vyškrtat ceduli na parkovišti, aby se i ostatní nenechali zlákat nabídkou, která není k mání. Za to jsem si vykoledovala při objednávce kávy informaci, že není doladěná mašina a káva se vařit nebude 🙂
No Sharko, přesně. Objednala jsem si je v restauraci a donesli mi jakýsi blivajz, takže venku u nás UŽ NIKDY!
Ja jsem asi zila s Italem v minulem zivote, protoze spaghetti a jine testoviny miluji 😛 K veceri budou pasta s brokolici na slanine a cesneku, smichane se syrem.
Ritual ceske literatury se mi libi, neni nad pocteni si v rodnem jazyce.
mňam 🙂
caniva:
Těstoviny s brokolicí miluji. Jeden recept na tento způsob úpravy pasty mám popsaný i na webu. A navíc je spojen i s malým psím příběhem, takže by sem klidně mohl patřit i odkaz. Přidávám ho níže:
http://www.gurmanka.cz/2012/01/testoviny-s-brokolici-pasta-con-broccoli