Zalezla jsem pod stůl a obrnila se trpělivostí. Přijela totiž malá panička. Údajně ukázat svojí mamce svatební šaty, ale ve skutečnosti prostě chtěla celé hodiny mluvit o svatbě, o jejím Jirkovi, a pak zase pro změnu zase o svatbě.
Panička byla cítit rozpolceně. Zpočátku ji to opravdu zajímalo, nad šaty velice zodpovědně ochkala a achkala, a potom si dokonce utírala slzy dojetí, jak to tomu jejímu štěněti sluší. Jenže na druhou stranu by dceři taky ráda něco řekla – kdyby se ovšem dostala ke slovu.
Takže nakonec malou paničku ucpala jídlem. Ta ovšem ještě ani nedojedla, když vyskočila a jásavě zvolala: „A pro Rozinku taky něco mám! Bude ozdobou naší svatby!“
Koukala jsem na ni podezíravě. Tašku jsem jí čumákem prolustrovala ještě dřív, než si zula boty, takže vím, že nic dobrého pro pejsky tam nebylo. O čem tedy mluví? Nenašla jsem tam ani plyšovou kachnu, kterou mi minule slíbila!
Jenže malá panička odtančila k futrálu na svatební šaty, chvilku tam hrabala, a nakonec vítězoslavně vytáhla… cosi. Růžového a krajkového. „Růžička pro družičku!“ zajásala a než jsem se stačila vzpamatovat, měla jsem kolem krku takovou jemnou gumu a za krkem NĚCO. Sedělo to tam jako obrovská moucha.
Čekala jsem, že panička zasáhne a sundá to ze mě, ale víte co? Zradila mě! Ševelily tam s malou paničkou, jak mi to sluší, a jak je růžová stylová a že to bude boží. Vysvobodila mě nakonec paniččina úspěšná snaha převést hovor na její šaty svatební matky, takže jsem mohla zalézt zpátky pod stůl.
Hrábla jsem zadní nohou za krk a škubla za gumu. Drůžička, škub! Růžička, škub! Já vám dám! Než bys psovi nohy spočítal, měla jsem tu věc v tlamě. Jsem šikovná! Ale pro jistotu si půjdu zdřímnout do paniččiny postele. Až najdou zbytky růžičky drůžičky, tak mě tam beztak panička nějaký čas nepustí:))
Přeju vám krásnej chlupatej den a krášlete se s rozumem!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
A tak se dnes ptám: jak to dopadlo, když jste se pokoušeli svá zvířata krášlit? Nebo – když na to přijde – dokonce oblékat?:))
U nás byl nesmiřitelný jen jezevčík Max (na něm by svatební ozdoba skončila stejně, jako ta Rozárčina:)), ostatní psi na sobě strpěli ledacos – i ty svatební ozdoby! Používám totiž nejenom reflexní vesty, ale oblečení mi slouží i místo „lampionu“, tedy pokud chci, aby si pes nějakou svoji část nelízal nebo neznečistil, pokud tam má třeba poranění. I proto je u nás „oblékání štěněte“ jednou ze základních dovedností, kterou v rámci výchovy štěně získává:))
Dede (vlastně Rozárko) zase moc hezké 🙂
Kočky samozřejmě neoblékám, asi by mi to ani nedovolily. Woody nemá ráda ani to, když ji „na zakončenou“ z legrace lehce obtočím provázek (se kterým jsme si nejprve chvilku spolu hrály) kolem krku. To hned začne couvat, aby se ho zbavila. Rusty je dobrotisko, ta by možná v nějakém oblečení vydržela, ale jistá si tím nejsem.
Trixie, když nejvíce trpěla vyrážkami a drbala se jako diva, tak jsem jí oblékala nějaké naše staré třičko a jí to nijak nevadilo. Stejně tak si nechala natéhnout podkolenky, když si (zase kvůli vyrážce) lízala pasky do ruda. V leže s nimi klidně i spala, ale při chůzi (tedy jen v dome) je většinou brzy ztratila i když jsem je měla spojené šňůrkou jako se to dělala dětem s palčáky.
O.T. dotaz. Jak dlouho trvá, než vám uschne morký pes? Včera večer u nás pořádně lilo a nevím proč se Trixie neschovala ve své garáži? Když jsem pro ní za tmy šla, u vrátek čekala celá mokrá. Možná, jak „věděla kolik je hodin“ a stála tam, vítr na ní setřásl všechnu vodu zachycenou ve větvích, nevím. Doma jsem ji co nejvíc vytřela ručníkem, pak haldou velkých papírových utěrek, zase ručníkem a stějně byla furt dost vlhká a to má spíše srst, než chlupy. Když ji poctivě koupu, tak to dělám jedině venku, v teple na sluníčku. Pak ji také co nejvíce vytřu ručníkem a ona se „dosuší“ válením v trávě a ležením slunci. Takhle morkou jsem ji do domu ještě nikdy nevzala. A tak co děláte vy, kterým si psi na procházkách zaplavou a pak s nimi musíte do aute? To je nejprve vytřete do nejvíc do sucha, nebo je jen necháte otřepat a pak mate ručníky v autě. Tedy u nás psí koupel při procházkách nehrozí, ale stejně by mě to zajímalo.
Vozím ručník v autě. Strakatice se nekoupou, ale občas někam vlezou…
Tak já mám v autě na zadním sedadle rozprostřené staré flanelové povlečení na duchnu – než Ernest dojde od potoka k autu, tak je z vrchu suchý (má voduodpuzující srst) a bříško si dosuší na tom povlečení. Koupu ho jedině tehdy, když ho pak můžu pustit na dvůr, kde je na trávě zase rozprostřeno nějaké to nepoužívané povlečení a on se suší sám (takže koupu, když není mokro a v zimě jedině když je zamrzlo nebo sníh – nebojte, je tam jen pět minut a pak maže do tepla – má to jako finskou saunu) – zatím se mi nepodařilo ho vysušit ručně, dělá strašné psí kusy a já se musím chechtat a pak nevytírám …
Matyldo, YGo, děkuji za odpovědi. YGo já se zase chechtám, když se snažím Trixie dotlačit do poponést ke kbelíkům a hadici. To se při tom taky děsně chechtám, čímž ztrácím sílu a tak se k cíly dostáváme krok-sun-krok. Chechtám se sice potichu, ale Trixie musí ty mé třesy těla na svém cítit a mě je jí líto. Protože ona se tááák nechce koupat, ale celý její odpor spočívá v tom, že se „udělá těžkou“ .
Jo a YGo, tvoje album je moc a moc hezké, těch krásných kytí v parku – nádhera. Hlavně oranžové afrikány mě nadchly. To jsou moje velmi velice oblíbené kytky a tyhle zářivě oranžové úpně nejvíc.
Vlastně jsem zapomněla. Ručník v autě bych očekávala, ale mě se ani pořádným ručníkem nepovedlo Trixie vysušit. Tak mě zajímalo, jestli jste v autech „zařizení na mokrého psa“? Ale, asi cestou k autu dostatečně proschne, že. V dome s klimatizací moc ta možnost nebyla.
Maričko, ručník v autě a dosouším doma. Mnohdy to je mokrý špinavý pes v autě, doma na dvorku hadice a vyčištění mokrého psa, poté sušení ručníkama a pak pes v domě – kromě nejteplejšího léta. Ale i pak váhám, protože Ari se venku tak náruživě otírá o trávu a všechno, co má po ru… tlapkách? Prostě buď skončí jen zelená, nebo komplet špinavá. Takže prostě po ručnících dočista psi schnou v jídelně a já přitom větrám 😛
PS: ten smích, ten zrádnej smích znám – blbý je, že psi ho poznají okamžitě. A kde je pak tvá autorita v právě řešené otázce? Inu, ve psí! 😀
Děkuju Dede, prostě vytřít mokrého psa úplně do sucha asi nejde. U nás se teď spustila zase příšerná bouřka. Ještě není 7 večer, ale raději jsem těsně před ní stihla přivést Trixie k nám (a mohla jsem tak zvařít její garáž, aby do ní nenapršelo). Je to sice o hodinu dříve, než pro ni jdu normálně, ale chtěla jsem předejít mokrému psu ze včerejška. A Trixie zase u nás přespí na verandě, jako včera.
Bilíček i sestry psi měli všichni motýlka na mojí svatbě, to je všechno. Jinak když jsme měli kerry blue terriéry, ti měli jenom pláštěnky do deště, jinak žádné oblečení nenosili, ale potom menší psi – český a yorkshirský terriéři mají oblečků hodně. Do deště, do zimy, trička a svetry na doma když jsou ostříhaní.
Když naši koupili chalupu u Liberce, byli jsme se představit do vedlejší chalupy a tam byla holčička s kočárkem. Nahlídla jsem, vidím peřinku… a pod peřinkou plně oblíknutý mimino, akorát to byl bílej střední špic 🙂
To bylo hodné miminko, že se nechal vozit v kočárku
Fakt dobrej pes – tohle jich mnoho nesnese. 🙂
Ale je fakt, že Marek kdysi vozil Daníka, oblečeného do jeho (Markovo) mikiny, v zahradním kolečku a pes si to zjevně užíval 😛
No zkusit obléci kočičáky do něčeho je nadliský výkon. A popravdě řečeno, ani by mě to nenapadlo.
Jsou krásní takoví jací jsou.
Růžička-drůžička, tak to se Rozárce povidlo. Krásně nám to vysvětlila a hlavně pánčičce. Výstižné, milé. 🙂
My oblékáme už chvíli jen Babušku neb se nám tak nějak na pozdní stáří odsrstila. Napřed se jí začaly dělat na tělíčku jakési stroupky ale ty jsme vyléčili.Jak srst odcházela, má na holém tělíčku jen chmýří a mezi tím flíčky jakoby byla skřížená s nějakým flekatým psem.Máme jeden obleček do deště a jeden na chladnější dny. Teď je teprve vidět jak byla asi týraná, má celá křivá zádička,přední nožky má krátké a zadní delší, špatně se jí stojí, když musí, přepadává trochu dopředu, chuděrka, kdoví kde byla.
Jenny, v psím nebi tě budou za Babu svatořečit. (inlove)
Díky Abyt! Myslím, že mně budou ev. svatořečit hlavně za výdrž v soužití s MLP,vlastně už teď patřím jistě mezi kandidáty. :-))))
Jsme dvě 😉 , jen představa vězení mě drží od vraždy…
Abyt, tohle ze srdce podepíšu (inlove)
Chudinka. Aspoň má tebe, tak to je dobře. Moje mamka má dva yorkshirské terriéry co zachránila, jeden má křivý zoubky, tlamku, přední nohy, druhá křivý zádíčka a jen stěží připomíná yorkshíra, určitě jsou z jakýchsi množíren.
Jenny, mám teóriu, že jej nikdy v živote nebolo tak dobre, jak u teba a tak si to chce užiť čo najdlhšie… (h)
Pri pár pokusoch o oblečenie podšitého oblečku do chladu zostala Jackie doslova štronzo a odmietla chodiť. Navyše sa urazila a aj po vyzlečení sa hodnú chvíľu s nikým nebavila. Je to skrátka pod jej úroveň a tak aj v -15°C sme chodili naholo, ale vždy len na chvíľku, svižne a po vykonaní najnutnejšieho šup-šup domov.
Km, v historii psovstva chodili psi většinou nahatí a zvládli to – móda oblečků pro málem jakéhokoliv psa je šílenství posledních let, kdy se oblékají psi z důvodu módy, nikoliv potřeby (psi se srstí bez posady, starší nebo nemocní psi)
Takže pokud je Jackie šťastná nahatá, tak není důvod to řešit. To, že je malá, ještě neznamená, že něco nevydrží:))
V historii psovstva taky většinou psi bydleli venku a měli k tomu odpovídající srst. Ti držení uvnitř se zase venku pohybovali. Krátkosrsťák vytažený z vytopeného bytu a mající jít spořádaně na vodítku, případně někde čekající, prostě mrzne. A jako je pitomost oblíkat psy kvůli módě, je taky pitomost dělat tvrďáka (sám v zimní bundě) a ignorovat to, že pes majitelovo tvrďáctví nesdílí a prostě se klepe zimou. Nechci-li takového psa oblékat, pak mu musím dopřát pohyb, při kterém se zahřeje.
Jo, s tím souhlasím – chce to od pánečka jen zdravý úsudek, pro toho kterého psa. Jenže já dnes vídám psy oblékané i když dávno nemrzne! (A pláštěnky to nejsou)
Peti fakt sa neklepala, nikdy. Striehla som na to. Medzi barákmi zas až tak nemrzlo a chodili sme skoro behom krátke trasy, zastala si na malú, na veľkú kde chcela a trielili sme zase domov. V oblečku to proste nešlo vôbec, to som ju mohla rovno ťahať po zemi… Aj tak sa mi uľavilo, keď to najhoršie prešlo, zimu vcelku nemám rada a táto posledná sa mi zvlášť zajedala.
No ale dyť o tom to je – tvůj pes se pohybuje, neklepe se, proč oblékat? Řídím se tím, co mi řekne pes, ne tím, co říkají lidé a časopisy. Nedá se říct, že je oblékání nutné nebo naopak špatné. Špatné je nedbat na potřeby konkrétního psa v konkrétní situaci.
Je to tvrdý teriér, pohyblivý, nezmrzne
Ona je naozaj pomerne odolná, ale byt jej na otužilosti nepridal. Už čoskoro bude mať zase viac voľnosti na dome so záhradou, pravda pozemok je pidi, ako to už dnes býva, ale furt lepšie než byť zavretá v byte. A v spoločných prechádzkach budeme samože pokračovať.
No km11, neočekávej, že bude na té zahradě běhat! Brooke se tam chodí maximálně ohřát (neb v domě je jen 28 °C), Ernest někdy vyčurat (a jak je starší, tak ani to ne) – na dvorku jsou jenom tehdy, když jsme tam i my a žádné nadšení se nekoná. Myslím, že zajímat jí bude maximálně ten první den … za to si myslím, že se vám oběma bude velice velmi stýskat a Jackie by vyměnila hektarovou zahradu bez teba za dvacet metrů čtverečních s tebou, věř mi.
Ide len o to základné venčenie, aby si mohla vybehnúť kedy chce (budú padacie dvierka). V byte koľkokrát hrozí aj viac než 10 hodín bez venčenia, keď sa stretnú nepriaznivé okolnosti (holt som v tom blbom veku mladosť v zadeli a do dôchodku ďaleko). A to už fakt dlhšie nechcem. Brácho chodí skôr z práce než ja, takže na dome nebude ani tak dlho sama, jak v byte a na prechádzky spolu budeme chodiť aj ďalej. Smutno mi za ňou bude, o to pokoj. Ale je bráchova a on jej chýba. Zo začiatku bývala strašne smutná, keď ju došiel len pozrieť a zas odišiel. No bude to pre ňu zase zmena, musíme sa postarať, aby bola čo najmenej stresujúca. Možno si nejaký týždeň vezmem dovolenku a budem doobeda na dome s ňou.
Když je to tu zase psí, tak jedna velká novina – od včerejška mám zase tříčlennou smečku 🙂 , Fíďu „nahradil“ jeho o rok a půl mladší polobráška Rocco (stejná mamina, jiný tatík, barva taky black and tan). Hned ve středu mi nabídla Fíďova chovatelka, že její kamarádka má tohoto pejska, kterého by někomu svěřila, pokud by se našel někdo vhodný. Takže pokud bych měl zájem 😀 … Takže mi tedy Rokynka svěřila – a jak jsou mezi kavalírkáři naprosto úžasní lidé (h) : nechtěla si za něj vzít žádné peníze, vzala si pouze symbolickou jednu korunu (inlove) (h) (h) (h)
Nikoloki – to je úžasné! Věřím, že Rocco zaplní tu díru v srdci, co zůstala po Fíďovi – napiš, jak se spolu sžíváte a jak mlaďocha zvládají starší kluci.
Tak tu bola CD (centrálna distribúcia) rýchla jak svetlo! Teším sa a dúfam, že do svorky hladko zapadne!
Nikoloki, to je báječná zpráva! A ani nevíš, jak jsem se vyděsila poté, co jsi psal o Fíďovi, jak něco sežral a Karamelka následně dva dny zvracela… myslím, že jí úplně nesedí nové granule a přidalo se k tomu ještě něco, tak budu muset koupit i nějaké původní a míchat jí to, Světluch alergik je baští bez potíží.
Nikoloki, to mám velkou radost! Ať se vám s Roccem krásně žije… (inlove)
Co na to smečka?
S dovolením se zde připojím. Moc Vám to všem přeji! Buďte šťastní! (h)
Tak smečka se uklidňuje a funguje zase skoro jako dřív. Včera tam nějaké vrčení a ňafnutí Sony × Rocco proběhlo, dneska už je vidět, že smečka patří dohromady – už se běžně venku Sony a Rocco dělí o zážitky a objevy v trávě a klidně se přetlačují čumáky při prozkoumávání právě objeveného hnusu 😀 … Alec se už do ničeho nemíchá – což je pochopitelné při jeho ekvivalentních 90 až 105 letech věku (podle způsobu přepočtu). Samozřejmě nemůžu čekat, že by někdy vztahy byly stejné, jako mezi Sonym a Fíďou, kterého vlastně Alec se Sonym od malička vychovávali, přičemž možná nějakou roli hrálo i to, že Fíďa byl synem Sonyho bratrance. Jinak se až stydím za to, že se mi Rocco tolik líbí – takového krásného kavalíra bych coby štěně nikdy nemohl získat, protože je to pes, kterého si jako nejhezčího z vrhu vybrala pro sebe majitelka jeho tatíka. Mně coby nechodiči na výstavy by samozřejmě normálně nikdo ze špičkových chovatelů nejhezčího psa z vrhu nesvěřil. Jenom jméno si pořád pletu, když chci na Rokýnka zavolat, tak mi vždycky nejdřív v hlavě naskočí „Fíďo!“ a já si to teprve cestou z mozku do pusy musím přeložit na „Rocco!“ 🙂
A že se tak ptám- Rocco je nevýstavní? Nevyšly zuby nebo tak?
Jinak by mě překvapilo, kdyby na sebe nějak moc nevražili- to kavalíři v povaze většinou nemají. Navíc jsou smečkoví, že.
To je opravdu dobře, že jste mohli dát domov pejskovi který to potřeboval a už zapadá do smečky.
Ani jsem se nepídil, nejspíše výstavní je, ovšem mají dalšího výstavně velice úspěšného BT kavalíra a protože mají zřejmě spoustu úspěšných kavalírů všech barev, tak si prostě nemohou nechat každého. A stejně je to fuk, Sony je jasně nevýstavní kvůli malému předkusu a nesestouplému (samozřejmě již odstraněnému) varleti, Alec je taky nevýstavní stejně jako Sony kvůli varleti, a jací jsou to panečku fešáci 🙂 (sun)
Borůvka byla nevýstavní kvůli předkusu a Světluch není uchovněná, protože bych neunesla představu, že množím psa s potravinovou alergií. Je to jedno, jen mě zajímalo, proč se ho vzdali- ve výstavně úspěšných chovkách se to stává, když se pes kvůli něčemu nepovede, že mu raději najdou dobrý domov.
To je bezvadná zpráva! Moc vám přeju, že je smečka zase v plném počtu. (inlove)
Nikoloki, to je radostná zpráva, navíc úspěšné sžívání je už na dobré cestě.
Tak Světluch je na oblíkání zvyklá a u Karamel jsem to zatím snad ani nezkusila- ale vlastně zkusila, takovou tu šusťákovou pláštěnku na záda, aby nebyla v dešti durch mokrá a nějak vášnivě to neřešila. Hárací kalhotky na sobě strpí, pokud na tom trvám, ale v noci si je obvykle svlíkne. Jediným oblečením pro ně bývají šátečky na obojku 🙂
Jackie háracie nohavičky strpela, kým som bola doma. Po príchode z práce boli gaťky dole a koberec pokrytý chlpmi (jak sa po ňom na chrbte šúchala, aby ich zvliekla, čo sa jej nakoniec aj vždy podarilo, neboli moc natesno). No, dúfam, že nasledujúce háranie už sa bude odohrávať na novom dome a nohavičky už nutné nebudú. Brány sa už dokončujú … (whew)
No, šátečky tvých psic už jsou málem legendární 😀
Cheche – já ti dám drůžičku-růžičku!!!
Jinak já se přiznám, že psy oblíkám jenom v případě velké zimy – teda Brooke oblíkáme už při nule, neb mívá potíže s močovými cestami, tak holt nesmí prochladnout (a navíc ten její kožíšek není žádný kožich, že jo). Toyu jsem oblíkala velmi, velmi málo až v poslední roky jejího života a Ernest na sobě mimo postroje ještě nic neměl – ale až nastane tmavé období roku tak asi přijde ke slovu reflexní vestička (on to bude ze začátku asi trochu boj, neboť tuhle na něm chtěla naše cvičitelka zkusit plovací vestu, kterou koupila pro paní Korišovou a nepodařilo se (rofl) ), na druhou stranu je zvyklý na oblíkání postroje, takže snad to nebude brát jako velkou újmu …
A OTéčko – koukněte, jak krásně barevná je teď zámecká zahrada
http://yga.rajce.net/2017_Barevny_srpen
No, Ernie bude ve vestičce jednoznačně fešák! 😀 Mimochodem jsem někde viděla reflexní šátky – pro dlouhosrstá plemena. To taky nevypadalo zle…
Penuška nosila svetr. Smířila se s ním během asi deseti minut a časem ho dokonce milovala a byla schopná si ho v zimě stáhnout z topení, kde se sušil, a přinést, když měla jít ven. Blažilo ji, že když sněží a ona má svetr, tak jí nepromokne kožich.
Donda nosí vestu s červeným křížem.
Žádné větší zkrášlování jsem nikdy neprovozovala. Pokud nepočítáme dlouhosrstého jezevčíka z pověstné elfí výpravy – členové výpravy se postupně ozdobili věnci z přírodnin a jezevčík sukní z barevného listí. Ale za to si mohl sám. 🙂 Nicméně bravurně napodobil ráz ostatních členů výpravy.
Úžasné bylo, že nás v tomhle stavu – včetně gandalfovské hole – vzaly dvě auta stopem.
Poslouchej, Io, možná vás ta auta vzala PRÁVĚ PROTO 😀
No vidíš, asi budeš mít pravdu! Ona to byla taky nějaká parta, co jela pohromadě, a celou cestu pouštěli skvělou muziku! 😀