Letos 19.7., přesně na den za 3 měsíce od odchodu Fousína, umřela naše kočička Hepinka. Bylo jí 15 let. Po odchodu Fouska se nám měnila před očima, přičítali jsme to stáří. Nevíme, jestli to byla za sebou jdoucí sada mrtviček nebo nádor na mozku, ale to je jedno. Jedinou útěchou nám je, že jsme jí snad nenechali dlouho trápit.
Ale raději pojďme na ní zavzpomínat. Byla to moje první kočička. Kamarádce se narodila koťata a my se na ně šli podívat. Dala jsem si je na klín, ostatní pískala a snažila se utéct, jen Hepča se na mě uvelebila a hrála si s mým prstem. Prostě si nás vybrala.
Hepinka byla jediná dlouhosrstá z vrhu. Bylo to náš chlupatý uzlíček, který se ale nerad česal, takže se jí dělaly dredy.
Jak jsem tu už psala Hepča byla kočka léčivá. Mého syna autistu aspergera léčila. Když mu bylo smutno, tak ho zahřívala a tiskla se k němu. Byl to oboustranný láskyplný vztah. Když se po letech odstěhoval ke své přítelkyni, nesla to těžce. Ale on jí navštěvoval. Byl se za ní rozloučit den před jejím odchodem. Hodinu mu ležela klíně a byla myslím šťastná.
S našimi kocoury vycházela ne moc dobře. S Honáskem si to vyříkala hned na začátku a pak spolu vycházeli celkem v pohodě. S Fousínem to bylo horší. Pořád na něj syčela a packovali se. Ale po jeho odchodu ho hledala a zdálo se nám, že jí bylo po něm velmi smutno.
Hepinka byla kočičí carevna, chovala se tak a nebylo radno jí obtěžovat. To vás neváhala seknout či dokonce kousnout. Ale když chtěla, uměla se mazlit. Byla tak heboučká. Jen chovat se moc nechtěla. Jen můj syn Péťa měl to privilegium si jí pochovat.
Byla s námi nejdéle ze všech našich kočičáků. 15 let.
Chybí moc.
Hepinko, Fousínku, Honásku opravdu doufám, že jste tam za Duhovým mostem spolu.
A už nám nějakého kočičího kamaráda pošlete.
Ale já vím, že už se chystá.
Už aby tu byl.
Je nám s páníčkem moc smutno.
Míšo, byla to krásná kočí. Prožila u vás dlouhý a krásný život, byla milovaná a měla všechnu péči. Ve vašich vzpomínkách bude žít dál, stejně jako oba kocourci. A pár dní uteče jako voda a bude u vás pěkně rušno s novým koťátkem 😀 .
Míšo, měla jsem kočičku podobnou Hepince, jen byla víc hnědá. Byla odchycena na ulici spolu se sourozenci a maminkou. To, co předcházelo jejímu odchytu zapříčinilo, že se lidem vyhýbala. Taky proto v útulku vydržela jako kotě docela dlouho. S domácími kočkami se kamarádila hned, ale mě obcházela obloukem a já jsem se jí nemohla ani dotknout. Trvalo to dlouho, ale pak si pro pohlazení přicházela sama. Ačkoli měla dlouhou srst, česat se nemusela. Ale zácuchy se taky objevovaly, hlavně na krku, když si smočila ten límec, co měla kolem krku, do mističky. No a co si všechno přinesla ze zahrady, to už nebudu popisovat. Zkoušela jsem to stříhat hodně opatrně, ale nakonec jakoby pochopila, že se jí uleví, tak aspoň chvíli držela a necukala se. Stříhala jsem menšími nůžkami s kulatou špičkou a předtím jsem je nahřívala v dlani.
Vůči cizím byla ostražitá a když to šlo, raději utekla. Nevrátila se mi z ranní procházky v týdnu před Štědrým dnem. Měla jsem ji 10 let.
Těch pohrom bylo v posledních dvou letech nějak moc, a u mě najednou bydlí jen jedna kočička.
Děkuji všem za účast.
Nové koťátko snad bude do konce srpna. Uvidíme.
Příští týden budeme volat, jak to bude.
Už nám moc chybí nějaký kočičák.
Míšo, krásná kočička,byla milovaná a to bylo pro ni to nejlepší. Vzpomínám s Tebou i na ty moje zvířátka, co mi už odešla. (h)
Míšo, je mi moc líto, že Hepinka vám odešla, vím jak to bolí… ale byla to nádherná kočička, povahou trošku jako moje Nynyška, a měla u vás krásný život
ať nejste moc dlouho bezkočičí !!
Míšo! Hepinka mě svou povahou připomíná našeho současného Darečka. Mazlí se, jen když ON chce. Jinak seká drápy a kouše, nás oba. Ale stejně ho milujeme a moc, i když právě ťukám na tablet roztrženým bříškem ukazováčku ;). Halt předevčírem zatnul dráp. Těším se také na povídání a fotky nového koťátka! Tuším, že už to má být brzy.
Míšo, Hepinka byla svérázná a nepříliš kontaktní (anebo kontaktní tenkrát, když ona sama si přála být) a zároveň naprosto úžasná tím, že si vybrala tvého syna. Jakoby tušila, že právě on to nejvíc potřebuje. To je nádherné! (h)
Přeji vám, aby ten bezkočičí čas už rychle skončil a aby zase u vás dupaly kotěcí tlapky!
Míšo, Hepinka byla parádní kočka. A víš co? Třeba se jen převtělila do odrostlejšího kotěte, které si naši známí vzali z útulku! Jako by jí z kočičího oka vypadl! I ten tmavý ocas má! A ujišťuji tě, že se bude mít jako v kočičím ráji.
Míšo, ani nevím, jak dlouho tě znám (dlouho:)) a pamatuju se, že jsi začínala s nickem převzatým právě po tvojí Hepince 🙂
Hepinka měla v životě štěstí, rovnou se dostala do milující rodiny, které nevadila její tak trochu nekontaktní povaha 🙂 Dožila se krásného věku a pomohli jste jí nakonec i bezbolestně odejít. Co víc by si kočka mohla přát?
Vám přeju krásné vzpomínky a roztomilé kotě (inlove)
Dede, skoro mám pocit, že na Hadech je Míša dodnes Hepča (inlove)
Míšo, Hepinke ste zabezpečili dobrý život, prispôsobili ste sa jej povahe. Už aby ste ten meter rýchlo dostrihali a aby boli doma zase nejaké hebké pacičky…
Hepinka byla originál- a takovou si ji budete pamatovat. A teď už se určitě těšíte na nové kotě a hledíte kupředu 🙂
Tak tak – Hepinka byla carevna. Svou přízní neobdařila hned tak někoho a je úžasné, že za svého vyvoleného člověka si vybrala právě Petra … její stopa ve vás zůstane stejně zářivá jako Honáskova a Fousínkova
A těším se s váma na nového kočičáka – musíš se s ním hned pochlubit (nod)
Hepinka byla nádherná kočka a byla to velká osobnost..zanechala tady svou stopu,která nikdy nevymizí a zdobí i za Duhou…
Mila Miso,
Je mi moc lito, ze si Hepinka na svuj odchod za Duhovy most vybrala den mych narozenin. Verim, ze se vam po ni (a Fousinkovi s Honaskem) moc stejska, byla uzasna dama. Preji hodne radosti z noveho kotatka.