Se dvěma psy a kocourem máme doma chlupy. Taky máme dlouhovlasou dceru. Kombinace tohoto a nepřítomnosti koberců vytváří v domě tzv. králíky – chlupy, vlasy a prach se semknou dohromady do koulí, které se objevují pod nábytkem a v rozích místností.
Sebemenší závan průvanu je rozpohybuje, proto je zametání a lépe luxování častou domácí prací. Jenže nikdo z nás ji nemá rád, a tak do naší domácnosti vstoupil Funimír. Funimír je robotický vysavač. Denně krouží po domě a udržuje jej v obyvatelnějším stavu.
Když jsme Funimíra přinesli poprvé, byla jsem zvědavá, co na něj bude říkat náš zvěřinec. Dopadlo to celkem podle očekávání. Psice trdlovaly kolem a štěkaly na něj. Hučící vetřelec kroužil po pokoji, a navíc se pohyboval zcela nečekaným směrem. Kocour na něj jen blazeovaně shlížel z pohovky.
Nějakou dobu byl klid. A pak Funimír párkrát vyhnal Světlušku z jejího odpočinkového místa pod gaučem. A to se neodpouští.
V současné době Světluška hopká před Funimírem, štěkáním mu nadává a pokud se rozjede proti ní, praští do něj packou. Karamelka jí stojí za zády a situaci sice sleduje, nicméně celým psem dává najevo: „Ježíšmarjá, ty naděláš…“
Pokud jde o kocoura, viděla jsem, jak ležel uprostřed pokoje na zemi a spal. Dokud jezdil Funimír kolem, ani to s ním nehnulo. Otráveně se zvedl až ve chvíli, kdy mu Funimír vcucl špičku ocásku, a znechuceně odešel.
Prostě postoj k domácí technice máme každý úplně jiný 🙂
Dede: Zvířata a chlupy a uklízení – aneb Sysifos je můj starší brácha:)) Každý s tím nějak bojujeme a Matyldě funguje Funimír. Přiznám se, že jsou chvíle, kdy o něm taky sním… ale stále ještě úplně nevěřím. Ovšem současný stav, kdy se psiny proměnily ve stroje na pouštění chlupů (fakt děsné, už víc než měsíc – a pořád ještě nejsou nahaté!!!) mě celkem silně láme:))
A tak se ptám – jak bojujete s chlupy vy?:))
My máme všude plovoucí podlahy a vysáváme a zametáme a vytíráme.
Obzvláště jemné chlupy z Hepinky byly všude.
Honás a Fousín měli chlupy silné a pevné, ale také se objevovaly všade.
Prestehovali jsme se z domu do bytu a mame plovoucky a koberce. Psi sami se rozhodli, ze na koberce nebudou chodit ( ja jim to nevymlouvam 😉 a tak jsou jen ve dvou mistonostech. I tak denne dvakrat luxuji vse a jednou denne vytiram. A musim rici, ze doma skoro ani chloupek ( autralsky ovcak a pudl velky 😉
No, mohla bych povídat! Bydlím ve své bývalé kanceláři. Všude na podlaze mám zátěžák. Mám sice Rainbow, ale i tak je to šílené. Chlupy jsou opravdu všude. Takže když jdu do práce – černé kalhoty + bílý vršek, tak se válečkuju, ale i tak v autě víří kočičí chlupy. Když ještě žila Bělinka, která měla opravdu hodně dlouhou srst, tak mi občas zákazník podal ten deseticentimetrový běloučký chlup s tím, že „máte pejska, že?“. No, ty kratší jsou asi horší. Rozhodně z koberce a vůbec odevšad jdou podstatně hůře odstranit, nežli ty dlouhé. Ale co už, patří to k tomu, když člověk má doma mazlíčka/y.
Kromě kuchyně a jídelny máme v domě všude nízký, tmavý koberec. Trixie chlupy nepouští, ale když ji po koupeli (kdy ji zároveň i drbu kožich)pročesávám ještě vlhký kožich, tak to vyčešu docela pěknou hromádku kraťoučkých chlupů. Rusty při česání moc chlupů neubyde a sama od sebe je ztrácí málo. Asi proto, že si je slizuje při očistě a pak jich jednou za čas vyzvrací silný doutník. Zato po načechrané Woody sbírám z koberce šedé chuchvalečky každý den. A když se obě kočky přátelsky kočkují, tak to pak po nich zůstanou ty chováčky dvoubarevné.
Trixie tedy nelíná, ale protože se venku ráda válí na chladící hlíně pod větvemi, doma nám pak tuhle špínu vmasíruje do koberce, na kterém se s velkou rozkoší vrtí a rozvaluje na zádech. Takže denně sice vysáváme ručním vysavačem (na beterku), průběžně pak manžel i poctivým velkým, ale nakonec po určité době nezbyde, než koberec vyšampónovat.
Dalmatini jsou kapitola sama pro sebe a půůůdl sice nelíná, ale zato dovede nanosit v kožiše spoustu jiných přírodnin 😀
Naši robovysavači se jmenují Sosíci. Bydlí každý v jednom patře, protože neumí po schodech.
Při vysávání alespoň jednou denně (naprogramované + příležitostně, když je někam pošlu) a při počtu chlupáčů v téhle domácnosti vydrží dva až tři roky a pak odejdou do elektronického nebe. Myslím, že jeden právě uhynul, bude potřeba opatřit náhradníka. Ach jo, jsou to drazí pracovníci, ale když nefungují, je to horor.
Potřebuju držet palce pro Fíďu – snědl asi nějaký kaštan, v sobotu začal blinkat, v neděli jsem jako blbec ho vzal na veterinu do Brandýsa a ne do Prahy na AAvet. V Brandýse poznali prdlajs, dostal injekce a dietní konzervu, po injekcích přestal blinkat, v pondělí na kontrole na brandýské veterině dostal prášky na žaludek. Jenomže doma večer už odmítal cokoliv sníst, tak jsem ho dneska ráno vzal do Prahy na AAvet – sono ukázalo ucpaná střeva, následovala okamžitá operace, jenže už měl na střevech dost velkou nekrózu a tak museli brát asi 25 cm vedle slinivky a protože střevo bylo na jednom konci od kaštanu roztažené, tak nešlo ani normálně napojit (jako dva konce roury) a museli použít jinou složitější techniku (cosi jako vytvoření otvoru mezi dvěma vedle sebe ležícími rourami). Takže je na tom teď docela dost blbě a potřebuje držet palce. Skoro to vypadá, že jak jsem si ho pořídil proto, aby Sony nezůstal doma bez kámoše, až odejde Alec za Duhový most, tak teď najednou zčista jasna na Duhový most začíná nakukovat sám nejmladší Fíďa. Mám to s těmi kavalíry nějaké postavené na hlavu – Dawn mi umřel v 7 letech 5 měsících, Fíďovi jsou teď 3 roky a 8 měsíců, a doma mi teď dělají společnost staroušci Sony (8 let a 7 měsíců) s Alecem (14 let a 10 měsíců). Dědci k dědkovi (61 let) …
Držím palce – ať střevo drží a Fíďa je v pořádku.
spojili to sedlovou spojkou,tak se tomu říká u trubek, doufám, že to Fíďa zvládne!!!
Uffff… Palce v pohotovosti (y) (y) (y)
Držím!
Moc držím palce! Je to mladej pejsek a střevo je obvykle celkem ochotné srůstat. Myslím na vás!
Fíďa umřel …
Nikoloki! To je mi strašně líto (hug) Myslím na tebe, tak mladej pejsek… (h) To člověku chybějí slova útěchy. Drž se…
Je mi to líto – líto Fídi, líto tebe, líto tvých zbývajících pejsků.
Ach ne, držte se ;(
Ale to je smutné, takový mladý pejsek! Hodně sil! (hug)
Tak to je moc smutné, takhle mladý pes a tak nečekaně. Je mi to opravdu líto.
To je mi moc líto. Hodně síly…
To je strašne pro vás i mladého pejska, taková škoda a šok, když to člověk vůbec nečeká je to ještě horší. Hlavně si nevyčítejte na jakou veterinu jste ho měli nebo neměli vzít, každý doktor má kompetentní, a ne člověk psychikem, aby věděl kam jít nebo nejít.
Nikoloki (hug) je mi moc líto mladého krásného pejska. Držte se!
Díky všem – asi jsem ještě v šoku a pořád mi to úplně nedošlo. Včera tady Fíďa ještě běhal, vlastně jenom trochu skleslý, a z ničeho nic je pryč 🙁 (u) … Díky moc (h)
Je to hrozná věc, chudák malej venku něco zežmoulá a najednou je konec. Hlavně všem přeju síly, aby se z té ztráty vzpamatovala celá smečka
Vím, jak Ti je! Vyplač se z toho. Trochu se uleví. Je mi to líto a hladím po tlapkách.
Bože, to je mi tak ľúto…
;( to mi je moc líto..za mostem z Duhy ho nic nebolí, jen tady je smutno…
Nikoloki! Je mi to moc líto,hladím po tlapkách, vím jak to bolí. (h)
uz pres 10 let u nas jezdi roomba. umi krasne prejizdet z koberce na vinyl a zpet, da se naprogramovat na 2-3 mistnosti za sebou, a umi se vratit nabit do domecku sama… a chlupy od sassinky pozirala moc dobre.
jenze tam kde by byla nejvic potreba (v detskem pokojicku (chuckle) ) se nevyplati ji poustet – nez by clovek vysbiral vsechno to, o co se muze na zemi zaseknout, tak ma davno vyluxovano rucne 😉
U nás to, bohužel, s Funimírem nešlo. Ne že by snad nepracoval řádně, ale pokaždé pravidelně uvízl pod sedačkou. Máme ji na nožičkách vysokých právě tak, že Funimír zajel do nejzazšího místa a vztekle tam vrčel tak dlouho, dokud ho někdo nevyšťoural. Moc zábavné to nebylo, a tak jsme se s Fuňousem rozloučili. (wave) Při případném nákupu bych doporučovala zvážit i tuto okolnost.
Taky máme místa, kde s ezasekne, třeba schody na chodbě, no. Ale zas tak moc jich není…
Ech Matyldo, ten tvůj kocour je moje láska. Mazák, jak má bejt. Se i divím, že přičinlivému Funímírkovi za tu drzost – ocásek, považte ocásek! – nenafackoval. 😀
Myslím, že mazák ví, jak by to bylo zbytečný 🙂
Chlupy nám dnes panují ve velkém – dole v Domě je tam, kde jsou většinou psi, dlažba. Ovšem v obýváku je měkoučký koberec a kde je Ari, pokud se páneček dívá na nějaký film? No ano, na koberci. (A klidně hlavou k reprobedně domácího kina – nechápu, ale láska je mocná čarodějka:))
Funimíra bych asi užila, pořád víc na to myslím – prostory jsou veliké a chlupů moc, zvlášť v dobrém šikmém světle… 😛
Matyldo, nedáš sem odkaz na to, jaký máš typ toho vysavače? Abychom věděli, který se chlupama nezakucká? 😀
No právě – proč nad Funďou váhám je to, že nevím, který je ten pravý!
Myslím, že mám Robzone Dog.
Dede, my máme doma Roombu, s Aresovými strakatými chlpmi si hravo poradí a zvláda aj moje dlhé vlasy (niekedy rozmýšľam, kto pĺzne viac, ten pes, či ja). Koberec ale máme len jeden – taký dekoračný že 1,5 x 2 m v obývačke pred telkou, a aj ten má len nízky vlas. Zbabelec som a desím sa pozapichovaných krátkych chlpov v koberci s dlhším vlasom 8)
Robotické vysávače vo všeobecnosti ukážkovo povysávajú tvrdé podlahy (parkety, lino, dlažbu…), ale koberce zvládajú len s nízkym vlasom. Na mäkké dlhovlasé koberce nemajú dosť silný „cuc“.
Při čtyřech kočkách v bytě, z nichž jeden je černý dlouhosrstý kocour s krásně hebkou srstí 😀 , mám s likvidaci chlupů rozsáhlé zkušenosti. Navíc mám v celém bytě kromě koupelny a kuchyně celoplošný koberec, takže se sice v koutech místností nepovalují načechrané chomáče, ale chlupy zato dokonale přilnou ke koberci. V zásadě je likviduju vysavačem s turbokartáčem. Vyluxuje toho sice dost, ale zdaleka ne všechno. Takže stejně jako už tu napsal Jindřich i Matylda, se poměrně často šourám po bytě v gumových pantoflích, zvlášť podél stěn a v místech, kde má koberec najednou jaksi nepůvodní barvu, a vytvářím chlupové válečky. Jo, a ten vysavač, nedávno koupený, jsem si opatřila bezsáčkový a s nádržkou, která se lehce vyndává a vysýpá (i dvakrát během jednoho luxování), abych se zbavila tyranie neustálého shánění vhodných pytlíků.
Jinak i u nás samozřejmě platí, že kafe je u nás vždycky o chlup lepší 😀 .
Hahaha, o chlup lepší kafe, tak to znám dobře. 🙂
To se máš Matyldo, já chci taky, ale ten náš domeček je tak malinkatý, že by chudák robot strávil život zaseknutý mezi křeslama nebo pod stolem. Ale koupili jsme robotický vysavač tchánovi, a je přičinlivý, pobíhá sem a tam po kobercích i po linu, a posbírá toho hafo.
Jinak s chlupy zkušenosti ani nemám, kerry blue terriéři ani čeští terriéři nelínají.
O márnosti boja so zapichovacími raslími chlpmi som už asi písala. Už aj na nete som videla v nejakej diskusii náreky čerstvej majiteľky rasla typu „čo mám preboha s tými chlpmi robiť, je to všade, zapichuje sa to, vysavač to neberie, poraďte“ a suchú odpoveď: „keď ti vadia chlpy, mala si si obstarať iné plemeno“. V nedávnych skoro štyridsiatkach teplotách spustila Jackie zase také masívne pĺznutie, že po každom otrasení sa sa okolo nej vznáša obláčik chlpov. Postupom času a tvrdo nadobudnutými skúsenosťami som zbalila všetky koberce do kútov a holé podlavy vysávam už LEN dvakrát do týždňa a medzitým občas pozametám, keď nanosíme aj zvonku hlinu, kamienky, trávu a tak. Trošilinku pomáha vyčesanie silikónovou kefkou, musím to prevádzať vo vani, spláchnuť do sitka na odtoku a vyhodiť. Lenže nesmiem ju zas trápiť dlho, síce drží, ale po chvíli má tendenciu vyskakovať z vane, to už viem že je čas skončiť a navyše začne púšťať chlpy stresom, takže pes jitrničku sežral, česaním podporujem ďalšie pĺznutie. To množstvo je neuveriteľné, podľa správnosti by už zo psice mal byť mexický naháč… Po takom funimírovi už dlho túžim, ale malý dvojizbový byt s rôznymi zákutiami a úzkymi uličkami medzi nábytkom asi nie je to pravé prostredie pre takéhoto pomocníka. Takže nepomôže mi ani plakať, musím si máknuť sama…
A Furminátor jsi zkusila? Vždycky pak pár dní línají míň 🙂
Skúsila, nefunguje, skončil niekde vzadu v špajzi, z tej krátkej priľahnutej srsti toho vyčeše strašne málo a dllllho mu to trvá. Silikónová kefka je o moc účinnejšia a ešte aj masíruje (mám túto: 1url.cz/WtCFF , zatiaľ asi najlepší kauf).
Od dob Barouškových máme koberce a celkem mi vyhovují. Jenže na nich funimírové (krásné jméno) nefuní. Navíc představa kombinace Vaškovy nenadálé střevní příhody a funimíra, nene, to se radši projdu se smetákem nebo vysavačem.
Osvědčily se mi smetáky Multitalent – drahé, ale zejména v autě k nezaplacení!
Já jsme za svůj život už vyčistila a vyluxovala příliš mnoho koberců, takže jsem se jich s potěšením zbavila.
Baroušek potřeboval měkko a teplo a zákaz vjezdu na gauč, takže vyložit obývák kobercem. Navíc je pod ním nekvalitní plovoucí podlaha (jsme v nájmu). Jednou za týden ojedu celý byt výkonným vysavačem, zhruba jednou za rok si půjčím velký čistič. Máme malý byt, takže ta údržba nezabere moc času a komfort (tepelný i hlukový) je docela výrazný.
Při špatné chůzi starých nebo obecně špatně chodících psů jsou koberce dobré ještě z jednoho důvodu – nekloužou na nich tlapy…
Aby si Jackie mohla aj bez koberca na parketách pri mne poležať a nemusela som furt prenášať pelechy, vymontovala som zo skladacieho matraca jeden diel (išiel jednoducho odzipsovať) a navliekla ho do starej plátenej obliečky na podušku, čo som našla ešte po babičke. Má ho v obývačke na parketách a v týchto teplách mu aj dáva prednosť, lebo plátený návlek ju nezohrieva tak, jak dekový návlek na hlavnom pelechu.
No, já to snad ani nebudu popisovat, protože nejenže Mařka natrousí chlupů jak z hodně velkého mamuta, tak jakékoli česání bere jako újmu na zdraví a jejím životě vůbec. Takže jediná možnost vyčesání je na čerstvě vyluxovaném koberci. Což luxátor vidí velmi nerad, neb ten jeden koberec, co dole, máme obhospodařuje Bimbo. Nahoře bohužel koberce tvoří alespoň minimální zvukovou izolaci, takže v každém patře máme jeden vysavač, dole nepřekonatelného Neptuna, který vysává koberec a veškeré ochlupení dlažby z ostatních částí přízemí. Smeták jsem pomalu odložila a vše realizuji pomocí vysavače.
O Funimírovi ani nebudu uvažovat, dokud funí Bimbo, není co řešit
No, kavalírky nad česáním taky nejásají, hlavně jak dojde na uši. Světluch uvidí hřeben a bleskem zmizí pod pohovkou 🙂
No, ono vzít do náruče Světluch a povolat čtyři bohatýry na vytažení Mařky odkudkoli je malinko rozdíl.
Eh Inko, chápu a soucítím – a to naše těžko česatelná chlupatá Berry je tak dvoutřetinová proti tvé Mařence a řekla bych, sotva třetinová v odhodlání nepovolit 😀
Neexistuje nic tvrdohlavějšího než je naše Máří. Pokud někam nechce, musím ji vléct. Když něco zapomenu doma a vracím se, byť je to batoh s jejíma piškotama, zabejčí se a zpátky domů nepůjde.
Berry je tak často spolupracující a ochotná, že snadno zapomenu, že když opravdu něco nechce, umí být jako ledovec – buď se nehne nebo se prostě nezadržitelně sune jí žádaným směrem 😀
Nehnout s Mařkou je – při její hmotě a hmotnosti – velmi snadné, řekla bych:))
Na to je jediná rada – příště si pořiď menšího psa a vychovej si ho…
Hm, je snadné hodnotit na dálku, co? 😛
A on někdo žádal o radu?!
Nekrmit!
Já mám též ,,nepřekonatelného“ zlatého Neptuna jenže mu je už 21 let /bez poruchy/ prý se už nesmí vyrábět,. Takže jen doprodej. Tak asi musím vyrazit někam na nákup. Naši psi teď línají jako kdyby za to byli placení. O robotickém jsme také uvažovali ale máme koberce, neboť ve starém baráku je starým lidem zima od nohou, máme také hodně malé místnosti a tak než bych před vysavačem chodila a přerovnávala křesla, tak si koupím ještě jednoho Neptuna do zásoby.
Eta.cz ho stále ponúka, neviem či je to ten správny, ale dá sa tam nájsť Neptun 2404 aj 3404, aj na Heureke ho vyhľadá. Ja už som po ňom poškuľovala, ale môj bezsáčkový Electrolux s huňatou parketovou hubicou to zatiaľ zvláda dobre.
Dík, já vím že ho ještě mají a proto se rozhoduji zda ho mám koupit. Mám E 3404. Mám všechny přístroje docela letité, zachovalé a je mi líto je vyhodit a měnit pro tu chvilku co tu ještě pobudu.
Nad Funimírem už nějaký ten rok přemýšlím a asi na něj nakonec dojde. Je pravda – denně zametat barák je fakt nezábavné (máme něco podobného jako u Matyldů). Zaplaťpambu za naprostou absenci koberců – když vidím, co všechno vymetu, tak si nechci představovat, jaký byl mikroživot v obývákovém koberci na bytě.
Jinak aspoň jednou týdně vysávám – nejenom kvůli chlupům, ale i kvůli johanám (takto pavoukům sekáčům) – na rozdíl od ostatních osminožců mi sice nevadí, ale parádu taky nedělají a tak pokud se jich naakumuluje do obýváku víc než tři, dojde na jejich genocidu vysavačem.
P.s. ten nadpis a fotka Světlušky mne trochu zmátly – já myslela, že bude článek o tom, jak nám letos v tom horku funí zvířátka. Tak na konci vycházky nejvíc funí Brooke, protože musí kmitat prostorem i tehdy, kdy už ani mouchy nelítají a Ernesta táhnu na špagátě po zádech k autu, protože už není schopný ujít ani krok (rofl) (no hlavně to má za velikou zábavu). Za to jsem Zikmund nefuní nikdy – i v ta největší vedra dojde ze zahrady čerstvý jen s mírně teplým kožíškem. Kde se zašívá, to fakt nevím …
Funí strašně… krátkočumákové strakatice snáší vedro nedobře, funí a po jazyku si málem šlapou. Tahat je naštěstí nemusím, navíc venčíme buď ráno nebo pozdě večer.
parním vysavačem, je dokonalý a na malé králíky (krásný výraz Matyldo), funguje silikonové kadeřnické koště….
Parní vysavač nemám… Navíc vyluxovat dvě patra je fakt vopruz 🙂 Až má někdo čas, tak vezme normálním vysavačem blbě přístupná místa, ale běžný denní úklid zvládá Funimír.
Jako člověk ve vlastnictví dvou kerrýků jsem si dlouho připadal jako ošizen. Kerrýci nelínají a tak jediné závěje chlupů se vyskytovaly, když jsem je stříhal. Abych o nic nepřišel, pořídil jsem si dvě kočičky. Holky hrubě zklamaly. Ne a ne, ony jsou líné i línat. (Jak mi myslivci vysvětlili pelichá pernatá ) I dodal jsem zrzavého kocoura s polodlouhou hedvábnou srstí. A ten to vzal z gruntu. Když má formu dokáže pustit během měsíce srsti tak na dva pořádné kocoury. Rodinný vysavač proslulé firmy, která dala vysavači jméno, s příkonem více než dvakrát převyšujícím EU normy a nástavcem na chlupy to vzdal v polovině práce a přestal spolupracovat. Jako jediný účinný způsob jak zbavit se vrstvy plsti na kobercích a čalounění (jemná koucouří srst dokonale samovolně plstnatí, tedy pokud se vám dostatečně včas neusadí v kávě, polévce a pod) se ukázalo navlhčit a vyčesat drátěným kartáčem či oddrolit gumovou podrážkou. Takže buď oděn do sálových tenisek (mají světlou podrážku) šoupu nohama, abych posléze posbíral žmolky, nebo vyčesávám koberce v kleče a psím kovovým hřebenem čistím drátěný kartáč. Připadán si jako oběť nejhorší vojenské šikany donucená, pro pobavení mazáctva, drhnout chodbu kartáčkem na zuby. Pokud vynechám výroky směřované k Jeho Zrzavosti, které by neprošly HateFree kulturou, tak tak činím za naprostého mlčení. Jeho Zrzavost mne při tom blazeovaně pozoruje z linky od misek a občas něco pojí. Z práce vyhládne.
Pamatuju si, že v Brně jsem po kobercích taky šourala nohama v crocskách, abych vyrobila z chlupů válečky, které šly následně posbírat, protože vysavač to nebral. Je to jedna z příčin současného bezkobercového stavu 🙂
Chááááá – odkud toto znám?! U nás jak přes kopírák. Náš první pejsek – nezapomenutelná Toya – takto knírač malý (velikosti středního) nelínala. Když už to vypadalo, že by mohla, odšupadily jsme k Hance XIII., která ji částečně vytrimovala, zbytek ostříhala a chlupy se doma nekonaly. Pak přišel do domácnosti (teda nepřišel, by donesen pod mým trikem) REZAVÝ KOCOUR S POLODLOUHOU HEVÁBNOU SRSTÍ (co vám to připomíná?). A víte, že ze začátku jsem nevěděla, proč se nám naráz v rozích pokojů povaluje ta načechraná vata?!