Tak se stalo, že jsem tři lístky do divadla vyměnila přes plot za tři králíky. Na vsi nic nevídaného, neboť dodnes kvete mezi dobrými sousedy čilý výměnný obchod se vším, co momentálně nemůžeme využít či zužitkovat a rádi se o to rozdělíme.
Obdarovaný nechce být nic dlužen, tak nabídne zase svůj přebytek. A tak se před časem stalo, že jsem za tři lístky do pražského divadla dostala tři pěkné vykrmené králíky.
V tu chvíli jsem na ně nebyla v kuchyni připravena, tak putovali do mrazničky. A dnes přišel ten vhodný čas, kdy jsem dostala chuť zařadit králíka do našeho domácího menu.
Králík a slepice na dvorku
Králík cibulář s hříbky a černým pivem
V české kuchyni se králičí pečínka těšila vždy velké oblibě. Tam, kde se králici chovali na dvorku ve větším počtu, tam jim vůně králíka radost po čase nedělala, ale já na králíka koukám jako na zpestření. Prim hraje určitě králík na smetaně nebo pečený na česneku s kouskem vepřového bůčku, ale já nedám dopustit na králíka na cibuli, černém pivu a sušených houbách. U nás doma máme na králíka cibuláře vlastní recepturu. Když se rozhodnu pro tento recept, připravím si keramický hrnec nebo pekáček s pokličkou a budu králíka péct po staru, v keramice. A zatopím si v peci.
Potřebujeme:
- 1 králíka
- 200 g slaniny (100 g na špikování, 100 g do základu pod maso)
- 10 ks větších cibulí
- 50 g másla
- špetku tymiánu
- 1 bobkový list
- 3 kuličky nového koření
- 5 kuliček černého pepře
- špetka kmínu
- ¼ litru vývaru
- hrst sušených hub
- ¼ litru černého piva
- 2-3 krajíčky tvrdšího chleba
- sůl
- mletý pepř
Králík cibulář s hříbky a černým pivem
Postup přípravy:
Staženého králíka rozdělíme na porce a ty prošpikujeme klínky slaniny. Maso osolíme a posypeme tymiánem a kmínem. Naskládáme do pečicí nádoby a v chladu necháme odležet několik hodin, nejlépe den předem.
Zbylou slaninu nakrájíme na drobné kostičky a rozpustíme ji v kastrolu. Přidáme máslo a na kolečka nakrájenou oloupanou cibuli. Restujeme tak dlouho, dokud cibule nezačne vonět a zlátnout.
Na cibulovém základu opečeme jednotlivé porce králíka ze všech stran. Osolíme, opepříme, přidáme bobkový list, nové koření a celý pepř.
Ve vývaru povaříme sušené houby a vše vlijeme na králíka s cibulí. Přidáme pivo a zahřejeme k bodu varu. Do hrnce nalámeme chléb bez kůrky, přiklopíme poklicí a vložíme do předehřáté trouby.
Dusíme při teplotě 190 °C cca 40 minut. Poté teplotu zmírníme na 170 °C a dopečeme dalších 40 minut doměkka. Během pečení maso jednou obrátíme a podle potřeby přeléváme výpekem, popřípadě dolijeme trochu vývaru. Na posledních 20 minut dopékáme bez poklice.
Na talíři přeléváme porce masa zahoustlou vypečenou šťávou s cibulí a houbami. Jako přílohu volím dušenou rýži, ale postačí i dobrý kváskový chléb.
Králík cibulář s hříbky a černým pivem
Můj tip do kuchyně:
O zahuštění pokrmu se postará cibule a chléb. Komu nevyhovuje rustikálnější podoba výpeku, ten může šťávu přepasírovat přes jemné sítko. Chuť pokrmu je příjemně zvýrazněna černým pivem a vůní sušených hub, které se postarají i o pěknou tmavou barvu pokrmu. Kdo má raději sladší šťávu, může přidat trochu cukru rovnou do základu už při restování cibule nebo dosladit lžičkou medu vypečenou šťávu.
A protože jsem recept nazvala SLUNCE, SENO, SOUSEDI, myslela jsem při tom i na sousedy ze vzdálenější jihočeské vsi Hoštice a na Zdeňka Trošku, který sousedské vztahy dokázal nezapomenutelně zachytit ve svých letních komediích Slunce, seno, … A protože každý Jihočech má i pozitivní vztah k jídlu, vznikla z pera Zdeňka Trošky i milá kuchařská knížka (v současné době, tuším, už má i pokračování č. 2). Nebe v hubě = kuchařské zápisky autora s humorným vyprávěním, kde nemohla chybět vtipná zmínka o nemilovaném králíku.
Králík cibulář s hříbky a černým pivem – dobrou chuť!:))
***
Nebe v hubě
(z kuchařských zápisků Zdeňka Trošky)
KRÁLÍK, zvíře nemilované
Taky bych asi neměl zapomenout na nemilované zvíře – králíka. Mnozí jistě už víte, že to byla noční můra mého dětství, která se promítla i do filmu Slunce, seno … Ano, to já jsem ten nebohý malý Jirka, kterého matka neustále nutí jíst králíky. Odkoukáno ze života, přímý autobiografický moment mého mládí. Všude byli tito hlodavci, doma, u obou babiček, všech tetiček, děs a běs. Moje celoživotní trápení či boj s králíky konečně skončil! Po 52 letech jsem zvítězil. Po Novém roce můj bratr Pavel „přestěhoval“ zbylých šest králíků z králíkárny do mrazáku a je klid.
Jsem z myslivecké rodiny, kromě maminky a babiček stříleli všichni. A já zvěřinu nemohl ani cítit. Tak abych měl alespoň nějaké to maso (kromě vynesených slepic na paprice či v rizotu), chovali se králíci. Na zahradě, babiččině sadu a záhumenkových lukách se sušilo seno a otavy a kvůli tomu se chovali králíci.
Všichni ve vsi je měli, to byla prostě samozřejmost. A tak se kolikrát stalo, že jsem jako dítě bloudil v neděli vsí a plače hledal, kde bych mohl dostat k jídlu něco jiného než králíka! Doma jsme měli králíka pečeného s bůčkem, jedna babička ho měla na smetaně, druhá na paprice, tetička s nádivkou, druhá tetička na fašírku…
Nyní ovšem pokrmy z nich mám rád. Na všechny způsoby. Jeden zajímavý tady uvedu.
Králík na smetaně
Placky z králíka
Syrového králíka vykostíme, maso umeleme na strojku. (Z kostí si uvaříme polívku, je skvělá!) Stejně tak si umeleme vepřové ovarové maso a promícháme s králičím.
Chlebíčkovou veku namočíme v polévce nebo ve vývaru, trochu vyždímáme a dobře rozmačkáme, nebo když už máme strojek po ruce, umeleme. A hned pak si umeleme uvařenou a okapanou kapustu. A jednu velkou cibuli. Přidáme 2 vejce, pepř, sůl, vegetu a podle chuti třeba i česnek, majoránku nebo koření gyros či to provensálské, které já moc rád, jak chcete. Hezky prohněteme, vytvarujeme placky, obalíme jako řízek v trojobalu a opečeme.
***
Co Vy a králík? Zažívali jste v dětství tzv. pomstu králíkárny a měli na talíři králíka častěji než byste sami chtěli? A když ho doma máte, jak si ho nejraději připravíte?
Tak ať vám pěkně dupou králíci a maso na talíři vždycky chutná 🙂
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
Zadělávaný králík po staročesku s cibulí a jablky
Jo a dělala jsem ten tvarožník z minulého týdne a byl skvělej! Jen mi tam chyběl údaj o množství másla (jak se míchá s podrcenými piškoty), tak jsem si řekla přiměřeně, přiměřeně… a vyšlo to.
Dělala jsem ho s borůvkama a byl úžasnej. A navíc je minimálně pracnej… 🙂
Dede:
Díky za zprávu 🙂 Recepty z poslední doby si odvažuji na gram přesně, ale spoustu z nich dělám podle citu, tzn., že zde jsem to nechala na odhadu správné textury sušenkového těsta. Díky za poznámku ke gramáži másla. Recepturu si doladím i v tomto ohledu 🙂
Kanadani na jidlo taky kraliky nepestuji, stejne, jako Norove, jen jako domaci mazlicky. Moje kamaradka „zdedila“ kralika po synovi a kdykoli nekam jede na delsi dobu, kralik musi na hlidani do skolky. Jedna majitelka takove skolky dokonce fenuje kralikum listy hlavkoveho salatu, aby byly suche.
Moje tchyne, i kdyz prazska, umi kralika uvarit vyborne, chutnaly mi rizky, ragu ci salat z predku.
Ve Vancouveru se kralik koupit da, ale vypada vyhuble 😀
Tak on mladý stažený králík hubeně vypadá vždycky.
caniva:
Chápu. Kdybych měla chov, také bych v nich viděla mazlíky. Takhle přistupuji už jenom k čerstvé surovině – masu – a snažím se ho upravit chutně a důstojně. Je to taková jednodušší cesta. Naštěstí u nás doma měli a stále mají tradici v roli domácích mazlíků lovečtí psi (angličtí chrti, slídiči – vodní psi: irský vodní španěl a francouzský vodní pes barbet, atd.), tzn. že králíček by jako domácí mazlíček nepřežil. Společnost našim psům dělaly a dělají i kočky, ale to jsou nezávislé a neohrožené hrdinky, které si dokázaly zjednat respekt. Pokud jde o králíka, tak v Itálii jsem viděla prodávat králíky i se zadními běhy, kde byly ponechány packy se srstí. Prý k identifikaci nejen čerstvosti, ale také druhu masa 🙂 To má rozhodně smysl.
Doma jsme králíka občas mívali, neb tatínek měl v kanceláři kolegu, který bydlel na okraji Olomouce a měl doslova velkochov – snad 80 králíků. Myslím, že maminka „kadlika“ připravovala nejčastěji buď pečeného nebo na smetaně.
A u nás bude zítra k obědu co ??? No přece cibulář! 🙂 Nemám sice houby sušené, jen čerstvé, ale snad se tím toho tolik nezkazí. Díky za inspiraci! (wave)
Hanča:
Tak to mám radost, že jsem inspirovala k dobrému obědu 🙂
Ku králikovi sme sa aj ako mestská rodina občas dostali vďaka maminmu kolegovi, ktorý mal na dedine hospodárstvo a okrem králikov bol aj zdrojom jahôd, čerešní, marhúľ, uhoriek (teda materiálu na nekonečné zaváracie orgie). Dodnes si pamätám, že za očisteného celého králika chcel 50 korún československých 🙂 . Otec ho mal rád na spôsob sviečkovej, s omáčkou z koreňovej zeleniny. A stehná sa vysmážali, podobne ako kuracie. Ale keď tento zdroj vyschol, na králiky sme bez väčšej ľútosti zabudli. Nedávno sa králičie diely objavili u „jednotky v čerstvosti“ ako novinka, raz som sa na ne ulakomila a kúpila, časť použila na polievku a časť na perkelt. Ale opäť ma to nechytilo tak, aby som to začala kupovať pravidelne a zrejme na tom takisto bola aj väčšina ostatných zákazníkov, lebo diely zase zmizli a zatiaľ sa znova neobjavili …
U nás býval králík málokdy, ale býval. Maminka ho dělávala jen na jediný způsob, ten klasický – pečeného na česneku s kusem bůčku, aby nebyl suchý 😀 . A k tomu špenát a bramborový knedlík. A já to měla moc ráda, vlastně mám dodnes, ale málokdy se k tomu dostanu.
Ovšem jak jsem měla ráda králíka, tak jsem nenáviděla zajíce. Toho dělávala babička, na různé způsoby, a to pro mě byla noční můra (chuckle) .
U nás bol na divinu vysadený môj dedko z otcovej strany. V meste sme pod vežou kedysi mali predajňu „Hydina – zverina“ a hoci časť „zverina“ tam väčšinou zívala prázdnotou, dedko mal ako starý mešťan styky a tak sa ku zajacovi či bažantovi príležitostne dostal. Dedko bol taký ten klasický patriarcha, čo pleskne doma flák uloveného mäsa o stôl so slovami žena, uvar. Dodnes si pamätám, jak mi bolo babičky ľúto, že so svojimi boľavými nohami a chrbtom musela s tými neočistenými a často dorasovanými mŕtvolkami zápoliť a divinu som si v žiadnej podobe neobľúbila. Zajac mi nepripadal nijak výnimočný, aj po hodinách macerovania v náleve a varenia na smrť vedelo byť mäso suché, bezvýrazné a vláknité a bažant mi pripadal horký. A výsledok neúmerný toľkej otrockej robote. Tento rok v prvý jarný deň to bolo už neuveriteľných 30 rokov, čo je náš dedko na večnosti a babička ešte o 4 roky dlhšie…
Jojo, u nás byly prodejny „Ryby – drůbež – zvěřina“, kde část se zvěřinou taky bývala většinou prázdná 😀 . Zajíce mívala babička od svého bratra, který byl lékárníkem na malém městě, no a pan lékárník samozřejmě opatřil ledasco (on byl ale fajn chlap a babička ty zajíce sama chtěla). Mně to maso strašně smrdělo, ať to bylo udělané jakkoli, i když babička byla výborná kuchařka a ostatní si to pochvalovali. Táta občas přinesl od kamarádů z hospody bažanta, taky neočištěného, máma se s tím chudák musela potýkat. A někdy vzácně přinesl třeba i srnčí nebo jelení. Nic z toho mi nikdy nechutnalo, bažant byl naprosto suchý a srnčí i jelení mi zase smrdělo. Dodnes zvěřinu nejím – naštěstí mi ji ani nikdo nenabízí 😀 .
My mívali zajíce nebo bažanty tak jednou, dvakrát do roka – to když šel dělat taťka honce na hony – no, my si nestěžovali, mamka je uměla udělat tak dobře, že nám všem chutnali – aj stařečkovi, a to je co říct. A navíc, za tu celodenní štrapáci, co taťka kvůli tomu podstoupil (a jasně, nebylo to JEN kvůli tomu (rofl) ), by bylo sprosté se nad úlovkem ošklíbat (chuckle) …
Jj, zajíce nebo bažanta jsem naposledy jedla jako malá holka. Otcovi známí nebo spolupracovníci byli u myslivců a občas přenechali přebytky. Pak buď přibylo myslivců nebo ubylo zvěře, a přísun vyschl.
U nás to bylo stejné – když jsem byla malá, zvěřina se občas „nějak“ objevila. Mamina byla skvělá kuchařka, takže mi chutnala vždycky. Nejvíc zajíc cibulář – ale ten byl určitě bez piva i bez hub:))
Sama moc zvěřinu dělat neumím, prostě ji nemám. Ale dávám si ji ráda v dobrých restauracích 🙂
Já králíka nepovažuju za zázrak, jelikož jako dítě jsem ho jedla velmi často- děda králíky choval a když byli jateční velikosti, tak nám je cpal furt, aby je už nemusel živit. Takže králík s bůčkem, králík na zelenině, řízky, masové závitky plněné ovařeným masem z králíka, co zbylo z polívky… prostě hodně často. Navíc na pekáči skončili i mnou oblíbení a ochočení. Pokud někde získám králíka za rozumnou cenu, tak to samozřejmě rodině připravím a taky to jím, ale za zázrak to nepovažuju.
Nikdy som králika,ani polného zajca nejedla./Teraz sa mi slinky zbiehajú/To bolo totiž tak.Naša babička si veľmi zakladali na tom,ze sú „prvá gazdina“ v dedine.Rolí bolo veľa a tak sa choval hyd vo veľkom množstve:kurence,kačice husy morky.V chlieve prasce,v maštali kravy a od nich telce.Všetko ostatné považovali babička za niečo podradného.Až teraz sa dozvedám,že je je to pochúťka.
Přeji vám dobrou chuť, ale králíci u nás jaksi ne. Tedy u mne proto, že já všeobecně maso ne a manžel se králíkům a drůbeži vyhýbá obloukem. V jeho osmi letech se přestěhovali na venkov, no a událo se. On ale, na rozdíl od pana Trošky, se s tím nevyrovnal ani v dospělosti.
Mimochodem, Norové králíky nepěstují a na jídlo už vůbec ne. Když se nějaký objeví, je to domácí mazlíček. Myslím, že by se, po přečtení receptů, na nás dívali jako my na Číňany, kteří jedí psy.
Ale jauvajs, nenechte si kazit chuť! Můj tatínek říkával jiný brav, jiný mrav, je to všechno o toleranci. (Ale ne k těm zatracenejm Číňanům)! 🙂
Jako městské dítě jsem si králíků moc neužila, takže když byl, rozhodně mě jako jídlo neurazil. Pokud jsem neměla ráda variantu se slaninou a česnekem, tak to ani tak nebylo králíkem, jako spíš tím, že jsem obecně neměla ráda maso na česneku a po špeku jsem taky neprahla.
Novodobě mám králíka ráda – pokud se k němu tady na vsi dostanu. A jak? Asi po staročesku – pečeného v zelenině… 🙂
Díky Šárko, za prima počtení i s tím Troškou! (wave)
Dede:
Kde se mihne Troška, tam se většinou s humorem netroškaří 🙂 Pamatuji si z dětství na městské domy, kde před vánočními svátky viseli z okenních parapetů a balkonů zajíci a bažanti. To bývaly prodejny ryby-drůbež-zvěřina plné takových masových dobrot. Jen si člověk musel dávat pozor na broky 🙂
Jojo, králík je zvíře mého dětství a dospívání – ale stejně tak slepice, kačeny, brojleři a prasata. Jako děcko jsem se s králíčky moc nahrála, a dodnes nemohu své nebohé matce odpustit, že nakonec i ta moje ochočená skončila v troubě – vždyť při tom počtu králíků by se i jeden pro radost uživil. Ale mamka byla žena šetrná a životem protřela a věděla, že jedině to, co se sní, nám nikdo už nevezme (nod) (nod)
Jinak mladý králík jedině pomalu smažený v přilopeném pekáči v troubě a na sádle – ježíš, žádný řízek se mu nevyrovná! Pak následovaly králící pečení – na cibuli či na rajčatech a paprice (mňammm) a k tomu máčka z jeho jemně krájených jatýrek a plic (jediné plíce, které jsem kdy pozřela, byla právě v této omáčce). Další vrchol králík na smetaně – pečený v závějích krájené mrkve, cibule a petžele. Pak samozřejmě paprikáč, ale ten jsem moc nemusela, neb mamka – královna rychlého (ale velmi chutného) vaření se nikdy necrcala s tím, že by maso zbavila kostí a já nesnáším obírat maso zababrané máčkou (proto můj paprikáček je vždy z masa nakonec zbaveného kostí). Staré a tlusté samice se dávaly do klobásků – z jejich kostí a hlav se vařila výborná králičí polívka.
Jo a ta Karolínou zmiňovaná bříška – slabiny – jsem milovala smažená i pečená – vznikly z nich totiž takové masové čipsy – a já je loupala hezky po vláknu a měla se andělsky.
P.s. – no a včil už je po králíkách taky ámen, s mamkou odešli i oni.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/recept-na-kralici-polevku-a-kralika-na-cesneku-foj-/p_zviretnik.aspx?c=A151126_082405_p_zviretnik_kosa
ahoj jmenovkyně, tady máš mnou vařené a oblíbené recepty na králika….
sharka.68:
Děkuji jmenovkyně za nahlédnutí do kuchyně, kde to pěkně voní králičími dobrotami 🙂
Hmmmm, tak kjájíka, jak jsem mu jako dítě říkala, mám moc ráda dodnes. Ať už s bůčkem klasickým nebo uzeným. Nebo v zelenině – to ovládala moje tchyně – pekla ho v mrkvi, ale přidala i trochu celeru a petržele, aby to v mrkvi nebylo tak sladké. Pochopitelně cibule chybět nemohla a hlavně hafo česneku. Králíka na smetaně jsme dělávaly s maminkou z předku, hřbet se pekl a zadní běhy také. Výborný je králík na víně. Ovšem cibule a černé pivo asi taky musí být skvělý obídek. A nesmím zapomenout na vykoštěné zadní běhy a osmažené v trojobalu. A kdysi se daly koupit králičí bříška. Takové tenké plátky masa. Ty jsem plnila játrovou zavářkou jako rolky a pekla ve vlastní šťávě a přidala k tomu buď houby nebo kapii na kousky nebo jen kousky prorostlé slaninky, která se vyškvařila při pečení a zůstala výborná šťáva. Jj, jen kdyby kg králíka nestál pomalu víc než pravá svíčková. Není nad to mít dobrý domácí zdroj od sousedů. Tak snad se dočkám. Prý tam, kam se hodlám přestěhovat, zdroje budou! I na kuřata, kachničku a husičku. No, ještě si chvíli počkám, ale opatrně se začínám těšit.
svíčkovou za 120 korun kilo koupím kde???
Sharko, já vídám v obchodech králíky v ceně přes 200 Kč za kilo 🙂
Asi v Pardubicích jsou trochu jiné cenové poměry. V Praze králík stojí přes 200,-/kg! Nejlevnější byl tuhle v maso/drůbež/zvěřina – 189,-/kg.
Hlídám si u nás v Albertu akce -to spadne na 149,-/kilo. Máme ho v baráku, tak to sleduju…
V Brně,v obchodě, kde mají králíka i svíčkovou kdykoli, stojí kilo králíka vcelku bez hlavy 249 kaček, svíčková 899 a bio svíčková 1299.
to padám na hu…ústa ! na vesnici králík /ale pěkný masitý,/, za 130,- svíčková tak do 500,- Tady by to asi neprodali, jsou u nás ve vidlákově menší platy.
Maruško, jak jste dopadli s deštěm? Neplavali jste? Mluvila jsem s otcem a říkal, že na Liberecku pršelo fest.
Ivčo, děkuji. My jsme zatím neplavali ale je to takové místní. V Českém Dubu, t.t. 7 km od nás byl dopoledne přívalový déšť takový, že to nepobíraly kanály. Jak jste na tom vy? Už vám trochu popršelo? I když co teď, že jo.
Popršelo, dokonce začíná růst tráva.
Fiha, tak to jsou tedy superceny! Já tedy obvykle králíka ani svíčkovou nekupuji, ale ve „farmářském“ (chuckle) obchodě, který dodává do Prahy a kde částečně nakupuji, je bio svíčková 1000 za kilo a králík 199 za kilo, ovšem je i s hlavou. U řezníka nevím. Králíky nemívá a svíčkovou si ráda odpustím.
V Horoměřicích je skvělé řeznictví, výborně tam i vaří, je tam taková masová jídelna, občas to tam vypadá jako na taxistanovišti, jezdí tam fakt hodně lidí. Tam mají svíčkovou za 489,-, někdy za 459,-, ale nádhernou. Vůbec maso tam mají skvělé. Vidíš, nenapadlo mě se tam juknout na králíky, protože drůbež tam mají také.
Karolína:
Dobří sousedé, to je na vsi požehnání 🙂 Tak ať to brzy vyjde se stěhováním i s těmi sousedy.